České zdravotnictví se potýká s málo známými fenomény, které však zásadně ovlivňují život lékařů i pacientů. Podle lékařů z mezinárodní iniciativy Choosing Wisely dochází k nadužívání léků i diagnostických prostředků. Proč k takové praxi dochází a jak může nadměrné užívání léků a vyšetření ohrozit pacienty? I na tyto otázky odpovídá lékař internista Dan Rakušan.

Hnutí Univerzity za klima minulý týden opět pořádalo studentskou stávku. „Každý systém si zaslouží kritiku. Musíme směřovat k alternativám, které budou spravedlivější," říká v pořadu Prostor X mluvčí studentského hnutí Jan Voves. Co studenti kritizují na oslavách 17. listopadu a jak by měla vypadat alternativa dnešního ekonomického systému? A proč jsou i radikální formy protestu jako polévání obrazů či blokáda dopravy dle aktivistů legitimní? Na tyto a další otázky odpovídá Voves v rozhovoru.

Ještě týden po 17. listopadu měla armáda připraveny scénáře zákroku proti demonstrantům. V tom nejhorším možném scénáři bylo velitelství připraveno nasadit přes 14 tisíc vojáků a 155 tanků. Jak moc reálný tenhle scénář byl? Báli se v listopadu 1989 lidé armády? V jaké kondici byla naše vojska a co si o revoluci myslela sovětská okupační armáda? Nejen na to odpovídá v rozhovoru Martina Bartkovského v pořadu Prostor X historik Vojenského historického ústavu Prokop Tomek.

Svým břitkým humorem baví Tomáš Břínek alias TMBK český internet 14 let a nedostatkem inspirace při tom rozhodně netrpí. Česká republika ho „furt překvapuje“. Největší limity cítí ze strany sociálních sítí. Koláže, se kterými sbíral první lajky na Facebooku, by dnes na stejné platformě publikovat nemohl, během pár hodin by byla jeho stránka zablokovaná. „Kdysi jsem mohl udělat Hitlera, co přijde do pekárny a chce půlku Šumavy. Teď už ne,“ říká digitální umělec a influencer s tím, že vtipy o nacistickém vůdci mu byly zpětně odstraněny i z fotogalerie. Aby tvůrčí omezení minimalizoval, nutí ho to být kreativnější a hledat stále nové cestičky. Možnost svobodně se projevit je pro něj klíčová, i když se rozhoduje, s kým bude spolupracovat. Častokrát nabídky odmítá.

„Málokterá rodina odevzdala téhle republice a boji za svobodu a nějaký vlastenecký étos v tom nejlepším slova smyslu víc než rodina bratří Mašínových,“ myslí si režisér Tomáš Mašín. Záměrně své vyjádření nevztahuje pouze na sourozence Josefa a Ctirada, stejnou míru odvahy podle něj projevily jejich matka se sestrou. Bez nich by se jeden z největších příběhů studené války dost možná ani neodehrál. Pro režiséra bylo proto důležité vytáhnout ženské postavy na světlo a mít je napříč celým filmem, což se spoustě lidí hrubě nelíbilo. Testosteronový mýtus ale není jediným, který Mašín snímkem Bratři narušuje. Už teď se dočítá, že je „hajzl“, a s blížící se premiérou naplánovanou na 26. října očekává, že invektiv bude přibývat, protože „v naší zemi má na příběh bratrů Mašínových názor skutečně každý.“

Že by Státní ústav pro kontrolu léčiv neplnil povinnosti, slyším poprvé, pozastavuje se jeho dosavadní ředitelka Irena Storová nad kritikou ministra Válka. Ta zaznívá krátce po jejím odchodu z funkce, přitom osobní setkání s šéfem rezortu zdravotnictví, ani hodnocení její práce nenasvědčovala tomu, že by selhávala. Lékový ústav není podle ní všespásný, je jedním z řady subjektů ovlivňujících dostupnost léků, nezajišťuje jejich výrobu a systém, jehož vznik Storová iniciovala, informuje pouze o dodávkách léčiv do ČR, nikoli o tom, kde jsou v prodeji. „Aby tohle mohla dělat státní instituce, tzn. mít online připojení na skladové zásoby v lékárnách, je potřebná legislativa a taky vůle a upřímně, když jsme o tom v minulosti jednali s lékárníky, většina z nich tomu nebyla příliš nakloněna,“ říká.

Sebereflexe nám nechybí, je přesvědčená Markéta Pekarová Adamová. S čistým svědomím může předsedkyně Poslanecké sněmovny a šéfka TOP 09 říct, že vláda si je vědoma svých chyb a dělá, co může. Každý se o tom bude moct přesvědčit, chce to ale čas. „Nejde všechno vyřešit okamžitě nějakým zázračným receptem,“ brání vládní pětikoalici přirovnáním k silničářům. Veřejné finance je potřeba opravit stejně jako vozovku a je trochu nespravedlivé se kvůli tomu zlobit, protože jde o kroky nutné k tomu, aby jednou vše znovu fungovalo. Necouvá ani ze svého přesvědčení, že Igor Stříž neměl být jmenován nejvyšším státním zástupcem. Jeho odvolání je podle ní stále ve hře.

Svou kandidaturu do Evropského parlamentu vysvětluje Danuše Nerudová záměrem aktivně hájit národní zájmy v Bruselu, protože neexistuje oddělená evropská a domácí politika. „Brusel jsme my,“ říká s tím, že už tak zaostáváme a bez EU nepřežijeme. Jiné motivace odmítá a brání se i kritice, kterou vyvolalo její vyjádření, že pokud by padla vláda a ona byla požádána sestavit novou, výzvu by přijala. Její slova byla vytržená z kontextu, navíc na danou hypotetickou otázku, neexistuje podle ní správná odpověď. „Kdybych odpověděla, že ne, v titulku by bylo napsáno, že Nerudové je jedno Česká republika,“ je bytostně přesvědčená a upozorňuje na nebezpečí „doby titulkové“, která generuje mylné závěry.

„Zpětně je vidět, že jsme skutečně proráželi nějakou cestu, ale v tu chvíli to nevidíte,“ ohlíží se za víc než třicetiletou historií Radia 1 hudební publicistka a dýdžejka Jana Kománková. Do prvního českého soukromého rádia nenastupovala v roce 1993 s vědomím, že bude s kolegy „přepisovat dějiny“ rozhlasového éteru. Chtěla pouštět písničky a byla nadšená, že muziku, kterou má ráda, může posílat dál, přičemž největší výzvou bylo zvládnout mezi vstupy přehodit a přetočit kazety, ze kterých se přehrávaly reklamy. Radost z toho, že můžou dělat, co je baví, a patřičná dávka kreativity ale pomohly zvítězit nejen nad dřevními technologiemi, ale i překonat složité období změny majitelů, kteří z nich chtěli udělat „normální rádio a eliminovat divnosti“, a vydržely jim dodnes.

„Nejsem ministr cenotvorby a nesedím na ministerstvu, kde bych ráno se svými poradci vzal tužku a řekl: Dneska chleba za 23, kilo jablek za 38 a kostka másla za 41,“ argumentuje Marek Výborný, který přesně před dvěma měsíci vystřídal v čele resortu zemědělství svého stranického kolegu Zdeňka Nekulu. Od té doby podle svých slov vyvíjí tlak na všechny části potravinové vertikály, aby jejich marže byly přiměřené. Pokud by nabyl dojmu, že je například obchodní řetězce výrazně přestřelily a český spotřebitel na to doplácí, mohl by být uplatněn Zákon o cenách. Ten ale spadá pod ministerstvo financí, Výborný sám žádný nástroj kromě onoho neformálního vlivu nemá. „Rozumný člověk pochopí, že ve finále je to o tom, jestli všichni dodrží fér pravidla,“ věří.

Místopředseda sněmovny Jan Skopeček považuje stranického kolegu z ODS Pavla Blažka za jednoho z nejlepších ministrů ve vládě, jeho setrvání v čele resortu spravedlnosti proto vnímá jako pozitivní věc. Nepopírá, že jeho schůzka s podnikatelem Martinem Nejedlým, byla politickou chybou. Nechce ji zlehčovat, na druhou stranu ho intenzita, s níž na ni zareagovaly média i veřejnost, překvapily. Oceňuje, že prvotní „nešťastné vysvětlování“ chtěl ministr spravedlnosti napravit, a přijde mu „prapodivné“, že k tomu nedostal šanci. Že by celá kauza byla dominantním obrazem toho, jak vláda funguje, a ovlivnila výsledek příštích voleb, si nemyslí. Rozhodne, zda se podaří dotáhnout všechny reformy do konce a vysvětlit, proč jsou nezbytné.

Množství vody, které použijí k uvaření litru piva, z nich dělá světový unikát. Zatímco v jiných pivovarech padnou na výrobu tupláku víc než 4 litry životodárné tekutiny, Plzeňský Prazdroj stáhl spotřebu pod 3 a nošovický Radegast, který je jeho součástí, zašel ještě dál. Litr jednoho z nejoblíbenějších českých piv připravuje z 2,29 litrů vody. Nově navíc představil ležák Futur vyrobený ze vzduchu, jehož prostřednictvím chce poukázat na alarmující úbytek vody v krajině. „Pokud tady chceme být dalších 180 let, tak s krátkodobým přemýšlením v horizontu jednoho roku, dvou, pěti let se nikam nedostaneme,“ říká Ivan Tučník, který má udržitelnost v největším tuzemském pivovaru na starost. Bez toho, aniž by firmy reflektovaly svou společenskou odpovědnost, to podle něj do budoucna nepůjde.

Drahé potraviny si jednoduše vysvětlujeme kartely a nečestnými praktikami, ale skutečné příčiny jsou jinde, upozorňuje Petr Mlsna, předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Ze sektorového šetření, ve kterém kontrolní orgán srovnal vývoj cen pěti základních potravin od roku 2018, vyplývá, že nejvýrazněji výši marží u mléka, vajec, nebo kuřecího masa ovlivnila energetická krize a s ní související nejistota, co bude dál. Že by ÚOHS ve své činnosti selhal, Mlsna odmítá. „Nad trhem bdíme, a to velmi bedlivě, ale nejsme cenotvorný orgán. Nežijeme před rokem 89, aby tady byla státní instituce, která vstoupí do trhu a řekne: Tato cena je již neetická. Cenu určuje nabídka a poptávka,“ říká s tím, že řešením je drahé zboží nekupovat, nebo změnit spotřební návyky.

Europoslanec za ODS Alexandr Vondra nevidí problém v tom, že se ministr spravedlnosti Pavel Blažek potkal s kontroverzním spolupracovníkem Miloše Zemana Martinem Nejedlým. Podle Vondry se znají i díky tomu, že úkolem Blažka bylo mít s minulým vedením Pražského hradu dobré vztahy. Europoslanec taky říká, že Česko má chtít mít v příští Evropské komisi konečně důstojné místo. Doteď jsme prý byli za užitečné idioty. ODS by navíc měla jít do voleb do Evropského parlamentu sama.

Bývalá moderátorka a novinářka České televize Jolana Voldánová má před sebou další výzvu. Jako ředitelka se ujala Nadace Charty 77 a říká, že se do tajů organizace musí teprve ponořit. Propůjčuje jí své jméno a značku, kterou roky budovala právě v České televize. To, že odchodem z Událostí zájem veřejnosti o ní upadl, jí nevadí, právě naopak. Je za to ráda. V rozhovoru jsme mluvili o odchodu z ČT, o začátcích v novinařině i o tom, kam se média posunula.

V reakci na kresbu čápa letícího s dotacemi do Čapího hnízda mu expremiér Andrej Babiš poslal zprávu: „S tímhle vtipem jste mě nasral, pane Kemel,“ vypráví karikaturista Miroslav Kemel a kvituje, že společenská poptávka po korektnosti, jakkoli se její mantinely posunuly, nezašla tak daleko, že by takový vtip nemohl vyjít. Uvědomuje si, že když někoho nakreslí, může se ho dotknout a je připraven nést následky. „Od toho máme svobodnou společnost, v krajních případech soud, aby rozhodl, kdo má pravdu, nebo jestli je to už za čarou,“ má jasno. Sám žádné žalobě nikdy nečelil, urážlivý humor nemá rád. „Mým motivem je pobavit sám sebe, a když se k tomu někdo přidá, je to výhra,“ říká s nadsázkou. Profesionálním kreslířem na volné noze je už 32 let.

Žijeme v hyperpropojeném světě, co dřív bylo zlomyslné, je dnes smrtící, říká v souvislosti s rychlostí a dosahem, jakým se maligní informace šíří na sociálních sítích Alexandra Alvarová. Pro srovnání uvádí analytička, spisovatelka a spoluautorka podcastu Kanárci v síti praktiky sovětské propagandy, která v 80. letech hlásala, že virus HIV vznikl v americké laboratoři Fort Detrick za účelem likvidace černochů. Trvalo šest let, než hoax zasáhl cílovou skupinu, zarezonoval u stovek tisíc Američanů a tzv. Operation Infektion se stala nejúspěšnější operací studené války. O tři dekády později svět obletělo dezinformační video Plandemic zpochybňující závažnost pandemie koronaviru. Dosáhnout 30 milionů sdílení mu trvalo šest týdnů.

Režisér Pavel Soukup má za sebou Emmy oceněnou sérii #martyisdead, která se snažila edukativně věnovat nástrahám digitální doby. Teď na téma i formu navazuje #annaismissing, nejprve film, který je už v kinech, a později seriál. Soukup říká, že film nabízí plnohodnotný zážitek, v seriálu pak bude leccos navíc a bude odvážnější. Filmaři chtěli obsah, který je podle nich důležitý, dostat k co nejvyššímu počtu lidí na různých platformách.

Kdo dělá něco, co má pocit, že je užitečné, tak tomu dneska říká udržitelné, poukazuje Vladimír Kočí na zaklínání se udržitelností za účelem zvýšení atraktivity všemožných produktů a služeb. Jako příklad takového greenwashingu uvádí hejt, který se snesl na festival Colours of Ostrava kvůli používání jednorázových kelímků. „Aby opakovaně používaný kelímek měl smysl environmentálně, musíte zajistit, že se použije víc než 10x,“ upozorňuje vedoucí ústavu udržitelnosti a produktové ekologie VŠCHT v Praze a podotýká, že to je ve vítkovickém areálu, kde jsou pouze dva přívody vody, nereálné. Kelímky by se musely vozit k mytí do Brna a zpět, což by znamenalo větší ekologickou zátěž než jejich recyklace.

K překonání mezidruhové bariéry dochází u virů poměrně často, říká epidemiolog Rastislav Maďar. Ne nutně musí vždy přenos znamenat celosvětový problém. „Pokud to zůstane někde na venkově v Číně, tak tam umře pár lidí na záhadné horečnaté onemocnění, ale nikdo to dál neřeší. Pokud se ale současně stane to, že se někdo dostane do lidnaté oblasti, například do velkého města jako je Wu-chan na tržiště, tak odtamtud to šíření může rychle akcelerovat. Takže jsme v podstatě v rukách náhody a jediné, co nám zbývá, je být poctivě připraven,“ konstatuje s tím, že Česko zkušenost s covidem příliš nepoučila. Přitom řada jeho zahraničních kolegů registruje množství savců nakažených virem ptačí chřipky H5N1, který by mohl způsobit globální pandemii poměrně jednoduše.

Pořád se přizpůsobovat je jediná strategie, která umožní lidstvu přežít, je přesvědčená archeoložka Sara Polak. Lpění na dogmatech považuje za cestu do záhuby, brání nám totiž přemýšlet reálně, evolučně a užitečně. Jako překonaný se tímto prizmatem jeví model národního státu, který sama coby autoritu neuznává, a proto nevolí. „Je to moje životní filozofie a často mě šokuje, že první reakce, když člověk přijde třeba do hospody na pivo a řekne to, tak není: Super, zajímavý, pojďme si o tom povídat, ale: Za co jsme cinkali klíčema?“ podivuje se. Fakt, že něco nerespektuje, přitom ještě neznamená, že to chce zabít a zničit, aspoň podle ní. Pro řadu jejích excelentně vzdělaných přátel je taková paralelita nepochopitelná.

Použili jsme víc trikových záběrů, než je ve filmu Bod obnovy, což je sci-fi, říká Vratislav Šlajer, producent nového thrilleru #annaismissing, který volně navazuje na seriál #martyisdead oceněný mezinárodní cenou Emmy. Připouští, že globální a pro Českou republiku historický úspěch tvůrcům nejen otevřel dveře do zahraničí, ale stal se pro ně i závazkem při tvorbě avizovaného pokračování. O nic menšího než být „bigger and better“ usilovat nechtěli. „Dlouho jsme se trápili s hledáním tématu a často se nám stalo, že jsme už napsali scénář a pak se ukázalo, že zestárnul během půl roku. Ještě když jsme začínali točit, ve scénách byl YouTube a teď už je tam TikTok,“ poukazuje na proměnlivost světa sociálních sítí, na jehož nástrahy snímek upozorňuje.

Nic jako zlý Brusel, který kazí naše světlé zítřky, neexistuje, ohrazuje se ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák proti narativu, který oslabuje důvěru Čechů v EU. Ve skutečnosti je tu sedmadvacítka zemí, která hledá průnik toho, co a jak můžou dělat společně a lépe. „Jsem skálopevně přesvědčen, že v situaci, ve které jsme, a jsme někde mezi Západem a Východem a naší volbou je jenom svoboda a nesvoboda, tak chceme-li zůstat v té části, kde je svoboda, nemáme jinou šanci než spolupracovat s našimi partnery na Západě. A Evropská unie je jednou z platforem, kde se to dá dělat,“ má jasno s tím, že útoky na Brusel jen posilují Rusko. Reflexe chyb podle něj nechybí, nedostatečná je odvaha kroky EU obhajovat.

Slovo herečka má pro Terezu Dočkalovou „hořký ocas“. Nejednou se setkala s jeho pejorativní deklamací, nic dobrého si o jejím budoucím povolání nemyslela ani maminka. „Když se před 20 lety dozvěděla, že chci jít na konzervatoř studovat herectví, tak po mně začala házet špinavé ponožky z koše a křičela, že v tomhle oboru se někam dostanu jenom přes postel,“ vzpomíná držitelka dvou Thálií. Sama se nikdy s žádnými sexuálními návrhy podmiňující zisk role nesetkala. Zároveň připouští, že v prostředí, ve kterém se pohybuje, nepanují rovné podmínky. Donedávna byly mladé herečky předurčeny ztvárňovat naivky, sem tam nějakou pěknou roli s přesahem a pak už pouze maminky a babičky, nebo když se chtěly stereotypu vzepřít, nabízela se ještě postava alkoholičky.

„Takových log ti udělám dvacet za minutu, ty p* pražská,“ vzpomíná grafický designér a porevoluční art director Reflexu Aleš Najbrt, jak obtížně se někteří obyvatelé sžívali s novou vizuální identitou Ostravy, se kterou před pěti lety přišel a která je dnes nedílnou součástí města. Na hejty si od roku 1994, kdy založil eponymní studio, zvykl. Přicházeli i od akademiků, když rebrandoval Masarykovu univerzitu, nebo po tiskovce ke karlovarskému festivalu, na níž představil grafické ztvárnění 49. ročníku – připomínalo prase. „Umím si představit, že někteří lidi mají pocit, že už nás bylo dost, a tomu i rozumím. Ale co mám dělat? Mám s tím praštit? Mě to furt baví. A když tu práci dostáváme, neříkáme si o ni, klienti přichází za námi, tak proč bych se tomu měl bránit,“ říká.

Člověk by si měl uvědomit, že na některé věci už není čas, a pokud je v rodině s někým rozhádaný řešit to dřív, než bude pozdě, říká režisér Dan Svátek. Ten se tématem rodinných vztahů zabývá v novém filmu Dvě slova jako klíč, který natočil podle knižní předlohy Josefa Formánka a prostřednictvím postav jím navazuje na jejich předchozí spolupráci na Úsměvech smutných mužů. Drama vznikalo v Indii, Dánsku, Francii, USA nebo Indonésii. A právě setkání s obyvateli ostrova Siberut, kteří ve snímku také hrají a svou přirozeností plynoucí z neznalosti filmu jako média zdárně sekundují Ivanu Fraňkovi a Davidu Švehlíkovi, na něj silně zapůsobilo. „To, jak se chovají ke svým dětem a blízkým, nebo k umírajícím, jim můžeme závidět,“ je přesvědčený.

Ani smrt českého medika, kterého v půlce března zasáhl do hlavy šrapnel a který o dva měsíce později svým zranění v pražské vojenské nemocnici podlehl, je neodradila od toho, aby se se na Ukrajinu vrátili. Musí. Už kvůli tomu, aby jeho tragická smrt nebyla zbytečná. „Obětoval tomu svůj život, byl zakladatelem Fénixu, a myslím si, že kdybychom se na to vykašlali, tak by přišel ze záhrobí a všechny nás proliskal. Je to bez něj strašidelné, ale je potřeba se tomu postavit,“ shodují se dobrovolníci Karolína a Fox. Zatímco Foxovi nedělá problém se o hrůzách, kterých jsou svědky, bavit s dalšími členy týmu, a tím si ulevit, Karolína přiznává, že nebýt odborné psychologické pomoci, které se jí dostává od kamarádky, už by „šňupala koks a hulila trávu“.

V uplynulých 30 letech dělal stát pro Romy minimum, není proto divu, že jejich nespokojenost sílí. „Paradoxem je, že se teď Romové dostávají do spárů narativů, které byly dlouhodobě proti nim, to znamená, že s nimi manipulují skupinky nejrůznějších extremistů, kteří je do té doby považovaly za největší nebezpečí téhle společnosti,“ upozorňuje ministr vnitra Vít Rakušan, podle kterého je třeba pokusit se dát nejpočetnější menšině v Česku nějakou životní perspektivu a zároveň jí vyslat jasný vzkaz, že šíření absolutních nepravd o tom, jak někdo unáší děti, anebo vyzývá k násilí, je trestný čin. Stejně tak považuje za důležité, aby bylo zřejmé, že policie nenechá nikomu ubližovat, je ale nutné nechat jednat ji a následně soudy, ne brát spravedlnost do vlastních rukou.

Kolik je mu let, přiznal štábu až po natáčení. Bál se, aby neztratil respekt. „Kdyby zjistili, že nemám ani prvák ekonomky, tak nevím, co by dělali,“ připouští pobaveně dnes devětadvacetiletý Matěj Chlupáček, který svůj první snímek natočil před dvanácti lety. Od té doby má coby režisér nebo producent na kontě desítku filmů i seriálů, přičemž za šestidílný thriller Zrádci získal Českého lva a za videoklip k písni Vladimíra Mišíka Jednou cenu Anděl. Stejně jako mu nechyběla odvaha jít si za svým dětským snem, nebojí se ani demytizace národních témat. V dramatu Úsvit, na jehož realizaci sehnal během jednoho roku 85 milionů korun, zbavuje patosu první republiku a nekritického obdivu se od něj nedočkají ani čeští obrozenci v připravované komedii Dcera národa.

Nic takového na světě neexistuje, říká výtvarnice Eliška Podzimková o multimediálním projektu Plešouni, který má připravit onkologicky nemocné děti a jejich rodiny na to, co bude následovat během léčby. Sama jí jako patnáctiletá prošla a uvědomila si, že ačkoli na oddělení patřila k těm starším, i tak byla konfrontována se spoustou neznámých, které jí naháněly strach. Málokdo totiž skutečně ví, co malé pacienty čeká. „Trochu chybí odbourávání strachu z maličkostí, ať už jde třeba o magnetickou rezonanci, což je šílený přístroj, kterého se pětiletý špunt logicky strašně bojí, protože neví, jestli to bude bolet, jestli to bude trvat dvě hodiny, nebo 20 minut, a tyhle věci se dají krásně skrz animaci a skrz tvorbu vysvětlovat, a to je náš cíl,“ popisuje se zaujetím.

V začátcích kariéry byla Jana Plodková schopná pracovat nonstop a ani nepostřehnout, že je nemocná. Po 20 letech v branži přiznává, že je na sebe opatrnější. Začala víc naslouchat svému tělu a o co intenzivněji se do rolí noří, o to větší potřebu má z nich vystupovat a vracet se k sobě. „Pokud trávím den tím, že mám samé dramatické scény, tak si to tělo zapamatuje a neřekne si: To je hra, to je dobrý, já to pustím. Tak to není, takže mu musím potom pomoct dát se do klidu,“ říká herečka s tím, že ztracenou rovnováhu nachází v přírodě. Blízko k ní měla odmala. Vyrůstala sice v jičínském paneláku, ale když zrovna nebyla ve škole, bavila se lezením po stromech. Slabost pro ně má i dnes, jejím velkým snem je vidět sekvoje.

Stát se herečkou chtěla Kateřina Oujezdská odmala, díky speciálním výukovým metodám Jaroslava Duška, u kterého studovala, se ale její sen rozplynul. Záměrně říká „díky“, protože jí pomohl uvědomit si, co chce. A být před kamerou to nebylo. Záhy se tak ocitla za ní. Začínala jako pomocná režisérka a profesně starším kolegům pomáhala obsazovat filmy. Pojem castingová režisérka se tehdy nepoužíval a běžnou není ani práce herecké agentky, jíž se věnuje dnes. „Ani jedna ta profese se nikde neučí, takže k tomu musíte dojít zkušenostmi,“ přibližuje Oujezdská s tím, že nadto potřebuje člověk i určitou dávku vnímavosti, aby vše zafungovalo, jak má. O tom, že má obojí, svědčí fakt, že pro český film objevila Janu Plodkovou.

Patří k nejobsazovanějším hercům své generace. Ještě před pár lety ale dělal Jan Nedbal za barem a plánoval, že pokud se nic nezmění, odletí na Island, bude nalívat místním tam a aspoň u toho pozorovat polární záři. Severský ostrov si zamiloval coby dvanáctiletý, když objevil album islandské zpěvačky Björk. Kromě ní poslouchá i metal nebo screamo, což se podle něj nevylučuje, protože beznaděj se dá vyjádřit různými způsoby. Silné emoce má rád i ve filmu. „Když jsi jako herec postavený do pozice, kdy si nemusíš vymýšlet, protože asi nebudeš věřit někomu, kdo se klepe zimou a je přitom v ateliéru, kde je 25 stupňů. Je lepší, když je ti fakt zima,“ říká s tím, že mrznul už několikrát. Naposled v roli Ctirada Mašína, kvůli které navíc zhubnul 10 kilo.

Osmnáct let starý rozhlasový poplatek ve výši 45 Kč měsíčně za 25 stanic vysílajících nonstop je smutné číslo, myslí si generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral. Jak moc neadekvátní je, mu došlo, když si nedávno kupoval cappuccino v automatu českobudějovické nemocnice, které stálo o 10 Kč víc. „Vím, že není ideální doba, to si uvědomujeme všichni, na druhou stranu my na ten poplatek čekáme opravdu x let a čekat pořád na tu vhodnou a dobrou dobu, je jako čekání na Godota,“ říká. Kromě navýšení částky by podle něj bylo také spravedlivé rozšířit skupinu plátců čítající tři miliony domácností. Řada posluchačů totiž konzumuje obsah veřejnoprávního média bezplatně online, na což zákon z roku 1991 nemyslí.  

Málokterý interpret by před vydáním svého nového alba prohlásil, že bude neúspěšné. Zpěvačka Tereza Černochová s tím problém nemá. Stojí na prahu čtyřicítky a už ví, co chce a taky co ne. Uvědomuje si, že českému mainstreamu vládne pop, který se jí nelíbí a dělat ho nechce. Komerce si s dívčím triem Black Milk, se kterým vystupovala od sedmnácti, užila dosyta. Zpětně je vděčná, že neposlechla rady všech, kteří jí radili: „Musíš tohle a musíš tamto!“ Dnes by jí bylo zatěžko podívat se sama sobě do očí. A taky ji mrzí, že nereagovala jinak, když jí před lety Sagvan Tofi řekl, že s tím, jak vypadá, není předurčená k tomu být zpěvačkou. Dnes by mu dala „takovou ďahu, že by mu spadly všechny plastiky, které má.“

Už v pětadvaceti mohla zpěvačka Ewa Farna říct, že víc než půlku života pracuje. Že by ji hvězdná kariéra připravila o bezstarostné dětství, pocit nemá. Místo deseti akcí na gymplu zažila jednu za čtvrtroku, koncertovat ale nemusela, chtěla. Vystupování ji naplňuje, před velkým publikem je ve svém živlu, nejvíc ji stresuje, když má zazpívat na rodinné oslavě a všem svým blízkým vidí do tváře. „Že mi letos bude třicet, vnímám jako pozitivní věc, ale když jsem dělala plakát na O2 arénu, na kterém je Ewa Farna 30, tak jsem si říkala: Nebudou si lidi myslet, že jsem třeba 30 let na scéně,“ přiznává pobaveně. Humor je ostatně to, co ji pomáhá i vyrovnávat se s odvrácenou stranou popularity.

Nikdy jsme nebyli moderní, odpovídá Eliška Křenková na otázku, co tematizuje nový film Úsvit, ve kterém si zahrála ústřední postavu těhotné lékařky Heleny. Jak sama říká roli snů, protože dostala prostor i podmínky, aby se jejímu ztvárnění mohla plně věnovat. Do kin snímek vstoupí 5. října a herečka věří, že vyvolá diskuzi, stejně jako se tomu stalo po jeho premiérovém uvedení na karlovarském filmovém festivalu. Intersexualita, pro kterou je v detektivním dramatu používáno dobové označení hermafroditismus, je totiž ve společnosti stále tabu. Záměrem tvůrců proto nebylo „jen“ vyprávět kriminální případ, ale i edukovat. Učit se evidentně máme stále co. Jinakosti se totiž bojíme stejně jako před sto lety.

Pokud by konsolidační balíček nevedl ke snížení deficitu a naopak výrazně přitížil těm, kteří mají finanční problémy už nyní, bude ho prezident Petr Pavel vetovat. Kromě sociální udržitelnosti projednávaných opatření je pro něj důležité také to, aby byla dostatečně razantní a vedla k nápravě, „protože by asi bylo nesmyslné přijímat velice bolestivě balíček, po kterém bude muset okamžitě následovat balíček číslo dva, tři a kdovíkolik ještě dalších,“ uvedl. V exkluzivním rozhovoru s Čestmírem Strakatým také vládě vytkl, že „od počátku nebyla schopná dát na stůl jasná, srozumitelná čísla, ze kterých by se dalo vycházet.“ Ta, co předkládá, jsou matoucí i pro zkušené ekonomy, navíc se neustále mění, což přispívá ke zmatku a nedůvěryhodnosti kabinetu Petra Fialy.

Nejsem typ, který by si mediální zájem užíval, na můj vkus je až příliš velký, přiznává herečka Jitka Čvančarová. Mrzí ji, když se slavnostní zahájení nejprestižnějšího filmového festivalu ve střední a východní Evropě zredukuje na výstupy o tom, co měl kdo na sobě. Přitom právě její příchod na červený koberec v Karlových Varech je každoročně „senzací“, která plní společenské rubriky. Exponované a občas „těžce skousnutelné“ momenty jí kompenzuje vědomí, že svůj hlas může využít k tomu, aby poukázala na věci, které stojí skutečně za pozornost. Dialog by podle ní měly vzbuzovat i filmy, obrazy, knihy, písně nebo divadelní představení, na místo toho ale příjemce mnohdy svou povrchností až uráží.

Aby Česká republika nezmizela z mapy světové audiovize, jsou nevyhnutelné legislativní změny i způsob, jakým dosud fungoval pobídkový systém. Nově proto vznikne Státní fond audiovize, ze kterého budou podporovány čtyři pilíře: kromě klasické kinematografie také online filmovou a televizní tvorbu, animaci nebo gaming. Přispívat do něj budou bez rozdílu české i zahraniční platformy s tuzemskými předplatiteli, a to 2 % z příjmů. „Bude se rozdělovat víc peněz mezi víc oblastí podpory,“ slíbil ministr Martin Baxa na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary. Zároveň se zavázal přehodnotit mechanismus, na základě kterého jsou udělovány filmové pobídky. Špatný podle něj nebyl, ale překotný vývoj odhalil jeho „mouchy“.

Vyjadřuju se k tomu, co se mě dotýká a co považuju za důležité, říká Aňa Geislerová s tím, že ji vždy pobaví a podráždí současně pozastavování se nad tím, že herci něco komentují. „Stejně tak se vyjadřují topiči a řidiči autobusů akorát nedostávají ten prostor, takže to není nějaká specifická potřeba herců se vyjadřovat,“ má jasno. Připouští, že občas nedává pozor a reaguje až příliš spontánně a upřímně. Někdy má totiž pocit, že „lidi ve chvíli, kdy se stanou politiky nebo zastupiteli, tak jediné, co udělají, je, že začnou mluvit spisovně, začnou používat cizí slova a zcela ztratí přehled o tom, co dává smysl a má nějakou lidskou podstatu.“ Ukázkou takové diskuze, ze které se vytratila elementární lidskost, je jednání o manželství pro všechny.

„Nárůst pravicového extremismu je vždycky selhání demokratické levice,“ nezastírá předseda Sociální demokracie Michal Šmarda s tím, že na začátku dvacátého století to znamenalo nástup Adolfa Hitlera k moci, v tom jednadvacátém zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem a zisk politického vlivu Andreje Babiše. Přitom právě to poslední dává za vinu své domovské straně. Nicméně pevně věří, že nastupující generace sociálních demokratů, která se rekrutuje většinou z komunální politiky a prosazuje se na základě odvedené práce, se z chyb svých předchůdců poučí a nebude je opakovat. Proto je „vděčný jak Luboši Zaorálkovi, Karlu Machovcovi, tak třeba Vladimíru Špidlovi, že dneska už třeba i bez větších osobních ambicí jsou ochotni nám své zkušenosti předávat.“

Každému soudnému Slovákovi je líto, že Zuzana Čaputová nebude znovu kandidovat na prezidentku, a obává se zářijových parlamentních voleb. Za daných okolností totiž slovy režiséra Petra Bebjaka ani pánbůh neví, kam se situace může vyvinout. Úřadující hlava státu totiž reprezentovala hodnoty, se kterými je možné se ztotožnit, a „nestalo se, že by vás nějakým způsobem oklamala, anebo že by najednou diametrálně změnila způsob vyjadřování, tím pádem jste cítili klid a věděli, že je někdo, kdo ty hodnoty udrží.“ To se nedá říct o expremiéru Robertu Ficovi, který ve válkou, pandemií a ekonomickou krizí znejistěné společnosti přiživil strach a jeho volební preference strmě stoupají. A není zdaleka jediný, kdo vsadil na tuhle rétoriku. Body s ní sbírají i vládní politici.

Detaily tažení velitele wagnerovců Jevgenije Prigožina na Moskvu vystupují z mlhy války postupně, nicméně už nyní je zřejmé, že se stalo něco mimořádného. Aspoň slovy Michaela Žantovského. Ten víkendové dění označuje za „soumrak bohů“, který definitivně pohřbil mýtus o naprosté jednotě ruského národa stojícího v zástupu za milovaným vůdcem a nenávratně poškodil pozici Vladimira Putina. „Už to nikdy nebude ten silný, neotřesitelný vládce Ruska a podle mého názoru je jeho konec v téhle chvíli jenom otázkou času,“ myslí si diplomat, publicista a člen prezidentova poradního sboru pro zahraniční otázky. Zároveň dodává, že „ona chvíle“ by mohla přijít dřív, než jsme si původně mysleli.

Mírná většina společnosti si uvědomuje, že způsob, jakým stát fungoval v posledních letech, během kterých se pravidla rozpočtové odpovědnosti nejdřív rozvolnila a následně úplně vypnula, je neudržitelný. „Lid je v pohledu na rozpočet mnohem racionálnější a mnohem uměřenější než politická elita,“ říká ekonom Mojmír Hampl s tím, že právě v tom vidí obrovskou naději, že by se české ekonomice mohlo podařit vychýlit z trajektorie, která nás z hlediska fiskálního srovnání stále víc přibližuje jihu eurozóny. Jistý si není tím, zda si fakt, že máme problém, uvědomuje drtivá většina politiků. Je dokonce přesvědčen, že 60 až 70 % z nich žije ve třech typech rozpočtových iluzí, které jsou rovnoměrně rozprostřeny napříč politickým spektrem.

Stalo se trendem proklamovat, že společnost je rozdělená, ale podle politoložky Petry Guasti je spíš rozdělovaná. Rozdíly jsou v posledních letech využívány k politické soutěži a zisku. Nadto političtí protivníci přestali být pouhými oponenty a stali se ztělesněním hrozeb. „Boj dobra a zla má v ČR tradici v antikomunismu, jen se proměňuje, kdo je čeho zosobněním,“ říká s tím, že populistická rétorika povýšila na nový mainstream a nezodpovězenou otázkou zůstává, jak porazit někoho, kdo jako populista nejen mluví, ale i se tak chová, a ve chvíli, kdy je u moci, usiluje o omezení veřejné kontroly. Jako Andrej Babiš, který není velký fanda senátu, o parlamentu si myslí, že je o klikání, a kompetenci soudů hodnotí v závislosti na rozsudku.

Pro Putina je válka klíčová, protože nebojuje jen o teritorium, ale také o ukrajinské DNA, píše deník The Wall Street Journal a komentátor Jan Macháček s tím souhlasí. Rusko se dlouhodobě potýká s klesající porodností „slovanské bílé populace“, zatímco etnická muslimská menšina a počty obyvatel střední Asie dramaticky narůstají. Čtyřicet milionů podrobených Ukrajinců by tak bylo řešením úbytku pravoslavného elementu a významným příspěvkem k budování státnosti v podobě, jaká ruskému prezidentovi konvenuje – autokratické a netolerantní vůči opozičním názorům. Fakt, že se ruská agrese nepřiblížila ani vzdáleně tomu, jak si ji představoval, je podle Macháčka dobrá lekce pro Čínu i Tchaj-wan. Z války na Ukrajině by se ale měl poučit i Západ.

Stát dlouhodobě selhává při dohledu nad obchodníky, umožnil jim vznik velkých struktur s dominantním postavením, které zneužívají na úkor zákazníků, myslí si ekonom a premiérův poradce Štěpán Křeček. Ten vzbudil emoce doporučením, aby Češi ve snaze ušetřit zamířili na nákupy do Polska. Za výrokem si stojí, ostatně výhodněji nakupovat jezdili lidé odjakživa, navíc pokud budeme akceptovat přehnaně drahé potraviny, nikdy se nezlevní. Doslova za diskriminaci považuje podmiňování nižších cen klubovými kartami. Ačkoli nejsme v situaci, kdy můžeme v jednom obchodě pořídit vše, lepší se a na trhu existují i pozitivní příklady řetězců. Výrazně lepší bude podle něj také příští rok, kdy dojde k hospodářskému oživení.

Přijímám samé těžké výzvy, jsem v tom trochu sebedestruktivní, přiznává designér Jan Plecháč, který se od loňska „ničí“ v Moseru, firmě s dlouholetou tradicí a novodobou vizitkou luxusního křišťálu, jenž se používá málokdy a po většinu času ho babičky obřadně schraňují ve vitríně. Oprášit dílo karlovarských sklářů a nechat jeho prostřednictvím promlouvat emoce je pro něj coby uměleckého ředitele největším hnacím motorem. Docílit toho chce mimo jiné polarizací portfolia tak, aby některé věci působily vyloženě feminně a jiné maskulinně. Novou éru otevřel nejtěžší vázou, která se od roku 1857 v huti foukala. „Když jsme to ukázali na design weeku v Miláně, padali lidi naznak, když viděli, co jsme schopní vyfouknout, protože to moc lidí na světě neumí,“ říká.

„Nesmíme se upínat na to, že válka skončí touto ofenzivou,“ upozorňuje Jan Ludvík, bezpečnostní analytik z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podle něj se dá předpokládat, že útočící Ukrajina utrpí velké ztráty, ostatně utrpěla by je každá armáda, která by nepřítele nedokázala mnohonásobně překonat v technologiích, výcviku i početně. To se podařilo USA v Iráku, kde byl poměr ztrát 1:100. V probíhajícím konfliktu je to z hlediska techniky 1:2 v neprospěch Ruska, což jeho drtivé porážce nenahrává. Jako nejpravděpodobnější scénář se proto jeví ten, že Ukrajincům se podaří postoupit, ale jen o pár kilometrů, tam se fronta na zimu zastaví, a příští rok se boje rozběhnou znovu.

Jestli bude generální stávka, záleží na lidech a na ochotě vlády jednat, říká šéf největší tuzemské odborové organizace Josef Středula s tím, že míra nespokojenosti je ve společnosti největší, jakou zažil, a atmosféra daleko vyhraněnější než v revolučním roce 1989. Současná vládní opatření totiž necílí na snížení deficitu, ale už jen to, že se o nich mluví, výrazným způsobem zpomaluje ekonomiku. Za naprostý nesmysl považuje manipulaci s DPH, která z rozpočtu vylije 4,1 miliard korun a prakticky funguje tak, že „chráníte toho, na koho se útočí, tím že ho vezmete klackem po hlavě.“ Pokud chce kabinet Petra Fialy situaci uklidnit, měl by hledat novou cestu, což ocení jeho kritici i zastánci.

„Je to poslední životní šance, kdy můžete buďto jet v zajeté trajektorii, anebo zkusit něco jiného. Mně připadá, že je lepší ještě poslední zářez na pažbě,“ říká Jan Zahradil o svém konci v europarlamentu. V uplynulých 20 letech do něj za ODS kandidoval čtyřikrát, k tomu, aby o to usiloval popáté, mu chybí „emocionální angažmá“. Společná kandidátka, kterou pro eurovolby 2024 zvažuje sestavit koalice Spolu, jeho rozhodnutí neovlivnila, byť se proti spojenectví s KDU-ČSL a TOP 09 od začátku vymezoval, na předsedkyni Markétu Pekarovou Adamovou je totiž doslova alergický. Když ale před rokem zvažoval co dál, nebyly takové úvahy na pořadu dne, navíc je přesvědčen, že od nich trojice stran stejně nakonec ustoupí a o hlasy voličů bude usilovat každá zvlášť.

Tím, že jsem odkryla všechny svoje karty na stůl, se chráním, aby mě někdo napadal, že jsem šílená a chovám se zvláštně, říká rapperka Arleta. Otevřeně mluví jak o hraniční poruše osobnosti, tak o sebepoškozování, kterým si nikdy nechtěla ublížit, „jen“ ulevit, nebo divokém období s drogami, ze kterého se potřebovala vypsat. „Zjistila jsem, že když skládám texty a k nim přidám hudbu, která dokáže ten text nějakým způsobem doprovázet a dodat mu určitou potřebnou dynamiku, tak tím, že to člověk pak poslouchá dokola v rámci těch nahrávek a nějakým způsobem si opakuje ty problémy, o kterých napsal, je to dost terapeutické,“ popisuje prvotní motivaci se kreativně vyjádřit. Že by její nahrávky někdo slyšel, si tehdy nepřipouštěla. Dnes je oceňovanou interpretkou.

Předáváme si lidi z jedné superspecializace do druhé, ale souvislosti nám unikají, upozorňuje na „bolest celého zdravotnictví, nejenom psychiatrie,“ bývalý ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice Martin Hollý. Ten z jejího vedení odešel po 14 „krásných“ letech s přesvědčením, že změna prospěje jemu i největšímu psychiatrickému zařízení v Česku. Zároveň nepopírá, že se mu ulevilo, protože už se ho netýká každá díra ve střeše. Teď chce v novém Centru duševní rehabilitace, které se 20. června otevírá v Berouně, začít psát další kapitolu svého života i české psychiatrie. Zaměří se přitom na multioborovou spolupráci, kontinuální přístup k pacientovi nebo využití příznivých účinků nefarmakologických vlivů, třeba světla.

Polovina dětí by měla chodit na střední školu všeobecně vzdělávacího směru, říká nový náměstek ministra školství Jiří Nantl s tím, že teď je to 25 %. Argumentem, proč stávající počet zdvojnásobit, je velmi malé procento absolventů odborných maturitních oborů, kteří se věnují tomu, co vystudovali. S ohledem na množství neznámých, které s sebou technologický rozvoj přináší, přitom bude schopnost adaptace na měnící se pracovní trh klíčová. A nejen ta. Neméně podstatná bude připravenost hledat si příležitosti pro vlastní uplatnění. I v té ale čeští žáci a studenti ve srovnání s evropskými vrstevníky zaostávají. Místo aby je systém táhl nahoru a dodával jim sebevědomí, dusí je vnějším tlakem jednotných přijímacích zkoušek.

Zatímco napětí v Moskvě sílí a nechuť obyvatelstva ke „speciální operaci“ roste, o čemž svědčí neochota Rusů zapojit se do ní navzdory nadstandardnímu finančnímu ohodnocení i zvyšující se počty dezertujících vojáků, Ukrajina bude ve svém dalším postupu „určitě úspěšná“. Přesvědčen je o tom bezpečnostně-politický analytik Martin Svárovský, jehož soukromým tipem je, že ukrajinská protiofenziva udeří u Doněcku. Kromě strategického významu by byl takový útok i symbolický a znamenal zásah nepřítelovy psychiky. Tou už otřásly ozbrojené střety v Bělgorodu nebo dronový útok na moskevskou prominentní čtvrť Rubljovka. Převzetí kontroly nad centrem jedné z nejstarších lidových republik by bylo další citelnou ranou.

Nesmíte se bát, říká fotografka Radka Leitmeritz. Sama odvahu prokázala, když v necelých dvaceti odešla s prázdnou kapsou do Paříže. Neuměla tehdy ani slovo francouzsky a angličtinou nevládla o moc líp, což byla jedna z mnoha překážek na cestě za jejím snem stát se módní fotografkou. „Neměla jsem moc na výběr. Jediný způsob, jak to dělat, bylo těžce makat a hodně věřit tomu, že se to třeba povede,“ vzpomíná, co předcházelo tomu, než se stala vůbec první Češkou, jejíž snímky se dostaly na stránky magazínů jako Vanity Fair, Variety nebo Wall Street Journal. Kromě tisíců modelek zvěčnila také celou řadu hollywoodských hvězd. Za portrét oscarové herečky Nicole Kidman získala prestižní cenu American Press.

Potřebujeme planetární řešení, říká o problémech dneška Jana Michailidu, pirátská politička a členka pirátského Republikového výboru. Tvrdí, že slova o komunismu odráží jen její vnitřní utopii, sama je reálně spíš demokratická socialistka, založením kritička kapitalismu, která míní, že je třeba kritizovat NATO i Západ, protože s každým systémem to jde bez kritiky od 10 k 5, jako se to stalo i komunistickému režimu v Česku.

Daniel Münich psal už před 20 lety o problémech v českém školství. Moc se toho nezměnilo. Dnes člen NERV a akademického think-tanku IDEA při CERGE-EI identifikuje nejbolestivější problémy hlavně v kapacitách středních škol, systému zkoušek a jejich obsahu. A nabízí řešení. Zkoušky je podle něj třeba výrazně změnit.

Vždycky jsem chtěla dělat festival v té podobě, jak je dnes, ohlíží se před letošním 20. ročníkem Colours of Ostrava jejich zakladatelka a ředitelka Zlata Holušová. Multižánrový hudební line-up rozšířila o multioborový Meltingpot, z kterého se v průběhu pěti let stalo největší živé diskuzní fórum v Evropě. Živo na něm bylo zejména loni, když se Ledový muž Wim Hof vymezil proti farmaceutickému průmyslu. „Je to kontroverzní, ale na druhé straně, co je hezkého na tom, když vám Benu řekne: Vaše zdraví si bereme na starost. A tomu se nikdo nediví, že si lékárna bere vaše zdraví na starost. To je pro mě daleko kontroverznější prohlášení, než že když se o sebe budeme starat, nepotřebujeme doktory,“ má jasno.

Proti vinařům je vedena nekorektní válka, tvrdí Michal Šetka. Vlnu odporu vyvolává podle šéfredaktora magazínu Wine & Degustation záměrné zaměňování spotřební daně a DPH u tichých vín. První ze sazeb mají přitom nulovou všechny okolní země a nenásledovat je by znamenalo bezprecedentně poškodit celý český trh. Argument, že zatížený mohl být jen dovoz, který tvoří 70 % prodeje, vyvrací slovy: „Jsme na stejném evropském trhu a nemůžete vyjmout moravské vinaře a zdanit ty zahraniční. První námitka, která proti tomu bude vznesena, tak ji ten evropský vinař, nebo obchodník samozřejmě vyhraje.“ Neméně problematická by byla výjimka regulovaná omezenou produkcí, ta je totiž určena výhradně pro osobní spotřebu.

Devadesátkové historky o klientech, kteří oslovovali architekty s požadavkem, že chtějí „takovejhle barák“, a ukazovali přitom v lepším případě na vilu Tugendhat, v horším na zámek Neuschwanstein, zná Ondřej Chybík jen z vyprávění. Sám se ve svém ateliéru, který založil v roce 2010 s Michalem Krištofem, nesetkal ani s poptávkou po zlatých klikách. „Naštěstí, nebo bohužel,“ vtipkuje. K optimismu má důvod. Za poslední rok projel republiku křížem krážem a coby editor ročenky české architektury navštívil inkognito desítky realizací svých kolegů. Co viděl, ho utvrdilo v tom, že u nás vznikají „kvalitní veřejné stavby, mnohdy malého měřítka, ale s velkým dopadem na celou lokalitu a místní komunitu.“ Celospolečenský význam věří, že bude mít Vltavská filharmonie.

Věděla jsem, že dítě chci, ale nechci být doma, říká šéfka vzdělávací platformy #HolkyzMarketingu Aneta Martinek s tím, že týden po porodu znovu pracovala. Nemusela, chtěla. „Mám hrozně ráda svoji práci a myslím, že v oboru, ve kterém pracuju, kdybych byla doma, tak se vracím úplně s jiným rozpoložením a s úplně špatnými informacemi, protože už je strašně rychlý,“ je přesvědčená a kariérní příběhy členek původně facebookové skupiny založené v roce 2014, kterých je dnes 35 tisíc, její slova potvrzují. Ženy z Prahy a větších měst patří v tomto ohledu k těm šťastnějším, ty z regionů stále naráží na stereotypy, nebo dokonce odsouzení, že naruší zdravý vývoj svého potomka, pokud nebude do tří let v péči matky.

Pod mým vedením by byla veřejnoprávní televize odvážnější a modernější, víc orientovaná na digitální platformy, říká současný šéf brněnského studia a kandidát na generálního ředitele ČT Jan Souček. Pokud by výběrové řízení vyhrál, neotřáslo by Kavčími horami zemětřesení. Ubral by na kriminálkách, což by znamenalo i citelnou úsporu, jeden díl detektivního seriálu totiž vyjde až na pět milionů korun. Na obrazovky by vrátil více tzv. malých dokumentů a do prime timu zařadil špičkovou zahraniční produkci, která je teď odsunutá do nočních hodin. V rozpočtu zpravodajství by škrtat nechtěl, nabízí se ale přehodnotit přístup ke zpracování některých témat. Za zbytnou považuje přítomnost reportérů na místě, kde se před šesti hodinami něco stalo.

Lihoviny jsou u nás jediným druhem alkoholu, který podléhá standardní spotřební dani. Zvyšovat ji proto navrhovala Národní ekonomická rada vlády jen o málo, a naopak v rámci ozdravného balíčku více daňově zatížit tichá vína a pivo, které v tomto ohledu za ostatními zeměmi zaostávají. Nestalo se, nešumivá vína byla z výčtu neřestí vyjmuta, což považuje sociolog Dan Prokop za problém, protože „když zvedáte spotřební daň na jeden alkohol a toho druhého se dají koupit dva litry za 45 korun, tak samozřejmě vytváříte motivaci přecházet k těm nedaněným alkoholům, které jsou ale stejně škodlivé,“ kritizuje výjimku, kvůli níž stát ročně přijde o 4 až 5 miliard daňových příjmů, které by majoritně získal od výrobců krabicového vína a zahraničních dovozců.

Jakkoli by k některým konsolidačním opatřením přistoupila Helena Horská coby pravicová ekonomka možná agresivněji a některá udělala jinak, ozdravný plán, který představila vláda, je pro ni milým překvapením. Kvituje zejména větší úspory ve státním rozpočtu. Oproti původně avizovaným 70 miliardám korun, chce kabinet Petra Fialy zredukovat výdaje a zvýšit trochu příjmy v rozsahu 94 miliard v příštím roce a pro ten další jsou jeho záměry ještě ambicióznější. Rozhodující nicméně bude, aby jednotlivé resorty plány dodržely. „Je pak už úlohou ministra a jeho náměstků, aby úspory našli. Ten závazek je dostatečně transparentní, je veřejný a je v největším zájmu této vlády mu dostát, protože jinak by to byla blamáž,“ upozorňuje.

Kdyby přišla nabídka z UFC, rozhodoval bych se, říká MMA zápasník David Kozma s tím, že bojovat v nejslavnější soutěži světa není jeho snem. Coby nejdéle vládnoucí šampion velterové váhy v Oktagonu je spokojený. Před sebou má milionový souboj, ke kterému nastoupí 20. května v pražské O2 areně. Pevně věří, že z největšího evropského turnaje vyjde jako vítěz, protože v živé paměti má ještě loňskou „nakládačku“, při níž dostal takové údery do hlavy, že se mu ještě tři týdny po zápase motala. Na francouzského soupeře trénuje s Patrikem Kinclem. Toho čeká po pěti letech zúčtování s Karlosem Vémolou. „Asi jsem se nikdy netěšil víc na nějaký zápas než na tenhle. Jsem rád, že zápasím před nimi, že to ještě uvidím,“ plánuje Kozma.

Furt se musím přizpůsobovat, říká zakladatel prvního českého ilustrátorského studia Vladimír Strejček a přiznává, že jeho 21leté působení na trhu provází řada paradoxů. Dravce, jak nazývá svou značku DRAWetc., pod kterou dnes vznikají téměř všechny reklamy na pivo, založil, aby mohl předstírat, že na návrzích předkládaných klientům pracoval celý tým. Ve skutečnosti je vytvářel sám, coby messenger rozvážel zadavatelům a pak si ověřoval, jestli vše v pořádku dostali. Fakt, že dvě dekády patří ke špičce ve svém oboru, přičítá tomu, že nedělá byznys, ale „jen“ si kreslí. A překvapuje i tím, že navzdory dlouhodobému pilování vlastního stylu, teď dostává nejvíc zaplaceno za úplně „debilní ilustrace“, které vyvolávají dojem, že je pravák dělal levou rukou.  

„Potřebovala jsem se vzpamatovat, abych tu pro něj byla,“ odpovídá Veronika Boulterová na otázku, co ji přivedlo k muzikoterapii. Oporou chtěla být synovi, který se narodil s vysoce funkčním autismem, což zjistila tak, že se svému kamarádovi svěřila, co s prvorozeným zažívá, a on jí coby rodič dítěte se stejnou diagnózou upozornil, že jejich projevy se nápadně podobají. „Choval se nezvladatelně, a protože nemluvil, tak jenom ječel, takže jsem denně čelila dost vypjatým situacím i s ním, ale i s okolím,“ říká a přiznává, že nejhůř snášela útoky lidí. Permanentně byla středem pozornosti, a ať se snažila sebevíc, cítila se provinile. Sociální sítě tehdy nebyly, a tak začala hledat co s tím.

Na základě objektivních ukazatelů se máme nejlíp, jak jsme se kdy měli, ale když to sdělíte v hospodě čtvrté cenové v deset večer strýcům u piva, skončíte na chirurgii, konstatuje Cyril Höschl. Coby psychiatr rozumí lecčemu, tedy i dysforii neboli blbé náladě demonstrantů. Fakt je ten, že lidstvo se cítí v podstatě pořád stejně, někdo je naštvaný míň, někdo víc. Je to dané tím, že mozek filtruje informace, které nejsou v souladu s naší emocí. Velmi prozaicky řečeno, „když jsem nasratej, tak mi nikdo nebude říkat, že se mám dobře.“ Roli sehrává i naše neschopnost odložené satisfakce, touha mít všechno hned. Přitom je potvrzeno, že jedinci, kteří se dokážou s vidinou budoucího zisku uskromnit, jsou v životě úspěšnější.

V kuchyni michelinské restaurace La Degustation Bohême Bourgeoise, o které mluví jako o hospodě v Haštalské, by měl šéfkuchař Oldřich Sahajdák rád víc žen. Jídlo připravené ženskýma rukama neomylně pozná, je na něm vidět jemnější práce. Jeho přání ale zůstává nevyslyšeno. Na inzerát, ve kterém aktuálně hledá zaměstnance do nového provozu, nezareagovala žádná kuchařka. Připravovaný podnik se přitom bude jmenovat Marie B. Ryze mužskou záležitostí je i národní kolo nejprestižnější kuchařské soutěže Bocuse d`Or. Vysvětlení pro to nemá, podmínky nabízí všem stejné a vyvrací i další předsudek o řvoucím šéfovi. „Nikdy na ně neřvu, protože to by byla moje chyba, že jsem si vybral nějakého vola, který to dělá blbě, a mě to akorát štve, a je stresuje,“ říká.

Ročně prodělají čeští zemědělci na základních komoditách 15 až 20 miliard korun, protože není v jejich silách prodávat je za evropské ceny. Že nejde o plané nářky dokládá šéf Zemědělského svazu Martin Pýcha srovnáním s polskými agrárníky. Ti na rozdíl od tuzemský dostávají vyšší přímé platby z Evropské komise, neplatí daň z nemovitosti nebo mají nižší daň z příjmu a větší podporu státu. Českou rostlinnou a živočišnou produkci následně zatíží 15%, resp. 10% DPH na potraviny a jedny z nejdražších energií a pohonných hmot v EU. A pak se o slovo přihlásí obchodník, který neváhá využít cizí nadprodukce a brát jinde, pokud lokální dodavatel není schopen konkurovat mnohdy podnákladové ceně. „Chceš, nechceš? Nechceš, nevoz!“ popisuje Pýcha fungování trhu.

Kabinet Petra Fialy se na rostoucí strukturální deficit a povinné výdaje dívá účetně a z čistě krátkodobého pohledu, což Karel Havlíček vládě vyčítá úplně nejvíc. Podle místopředsedy opozičního hnutí ANO je třeba nahlížet vzniklý schodek z hospodářského hlediska a v horizontu dvou, třech, pěti let. Plošné škrty na ministerstvech jsou nevyhnutelné, ale s tím, že by se mělo jenom škrtat, nesouhlasí. Za obezřetné považuje snižovat dluh mírnějším tempem 50 až 60 miliard ročně. Kromě úsporných opatření na jednotlivých rezortech by zefektivnil výběr a kontrolu daní, mimo jiné znovuzavedením EET, a důsledně čerpal evropské fondy. Za nepřijatelné pokládá zvyšování daní, protože „je demotivační a je principiálně ekonomicky přesvědčen o tom, že to není správná cesta.“

Dokud bude Ukrajina chtít bojovat, je naší morální a strategickou povinností ji podporovat. Zatímco její vojáci nasazují životy proti Rusku, které v rámci svého vlhkého snu o velikosti pošlapalo veškeré dohody, nás to stojí jen dodávky zbraní, což je podle reportéra Jakuba Szántó „docela zadarmo“. Hlouběji do kapsy máme kvůli ruské agresi, nikoli ukrajinské obraně a myslet si, že kdyby se Putinovo tažení stalo vítězným, tak by ve světě zavládl mír a ceny benzínu klesly, je směšné. „My, kteří máme vždycky plnou hubu Mnichova, bychom přece měli vědět, že obětovat někoho jiného stejně nakonec k ničemu nevede. Zachránilo svět před největším válečným konfliktem, který tuhle planetu poničil, obětování Československa? Nezachránilo, o půl roku ho jenom posunulo,“ říká.

Realita devadesátek není tak vzdálená. Vliv ruských mafiánský struktur tu byl silně zakořeněný už před rokem 1989 a přetrvává dodnes. Aspoň podle exšéfa Odboru zločineckých struktur při ÚOOZ Zdeňka Macháčka. Novodobý nelegální obchod s granáty, pistolemi, samopaly a kulomety by dokonce mohl předčít ten, který bujel v porevolučním Československu. „V den, kdy se uzavře mír na Ukrajině, nebo dlouhodobé příměří, tak se v Evropě extrémně rozvine obchod se zbraněmi a nikdo nebude schopen to kontrolovat,“ varuje s tím, že zločincům situaci usnadní absence hranic. „Pokud se s tím už nějak nepracuje, tak by se tím na úrovni vlády, policie, zpravodajských služeb měli velmi rychle zabývat,“ upozorňuje a pochybuje, že jsou represivní složky připraveny zvládnout takový problém.

Místem jejího narození je Rusko. Právě tam odjela její ukrajinská matka na služební cestu a v tamní porodnici přivedla na svět holčičku. Ta ale zůstala kvůli zanedbané péči lékářů 48 hodin bez plodové vody, navíc přiškrcená pupeční šňůrou, a následkem nedostatku kyslíku došlo k ochrnutí. „Mamky se ještě zeptali, jestli si mě vůbec chce nechat, když jsem s tím handicapem, jestli nechce napsat, že se mě vzdává, protože to bude pro ni akorát přítěž,“ popisuje Anastasja Vištalová svou komplikovanou startovní pozici do života. Navzdory ní se stala první českou parajezdkyní, která reprezentovala Česko na paralympijských hrách v Riu a následně v Tokiu. Teď hrozí, že ji byrokratická chyba připraví o paralympijský hattrick a možnost startovat za rok v Paříži.

Je to, jako když hodíte do rybníka kamínek – v okamžiku sice dopadne na dno, ale na hladině po něm zůstane série soustředných kruhů vycházejících z místa, kde stojaté vody rozčeřil náraz. Stejnému efektu čelí podle ředitelky Probační a mediační služby Andrey Matouškové oběti trestných činů, kterým jejich pachatelé od základů změní život. Ví to z vlastní zkušenosti. Jejího manžela srazil opilý řidič, který od tragédie ujel a při tom způsobil další nehody. Setkala se s ním, což jí pomohlo. I proto chce, aby lidé věděli, že stejně jako existuje úřad práce, na který se můžou obrátit, když přijdou o práci, působí v každém okresním městě středisko, které jim může pomoct, když se setkají s trestným činem. Ať už jsou jeho oběťmi, nebo pachateli.

Zatímco na mezinárodní firmy se zahraničními centrálami tíha měnové politiky nedopadá, mohou si dovolit nabírat nové zaměstnance a zvyšovat mzdy, pro malé a střední české podniky je současné prostředí nerovných hřištěm. „Právě ty jsou dnes nejvíce zatíženy přísnou měnovou politikou, poněvadž jsou odkázány na úvěry za sazbu 8, 9 %, a velké nadnárodní koncerny si přitom ‚užívají‘ výhodu, že si mohou brát úroky minimálně o polovinu levnější,“ upozorňuje viceguvernérka ČNB Eva Zamrazilová. Regulace ekonomiky mimo jiné silnějším kurzem koruny může podle ní pomoci nejen tuzemským firmám, ale také občanům, protože snížení dovozních cen by mělo pozitivní vliv i na inflaci. Proinflační impuls by naopak mohlo znamenat zvýšení DPH.

Výhrůžky generální stávkou a blokádou budov, pokud vládní koalice nesplní požadavky iniciativy Česko proti bídě, nebo nepodá demisi, se nenaplnily. „Přišlo méně lidí než v březnu, šel se takový obskurní pochod k vládě a tam se akce definitivně rozpadla a vyšuměla doztracena,“ popisuje průběh celonárodního shromáždění svolané stranou Právo Respekt Odbornost jeho přímý účastník, novinář Martin Bartkovský. Ze zástupců opozičních stran, kteří měli být na akci přizváni, přišel jen poslanec Jaroslav Foldyna. Účast kvůli nemoci zrušila senátorka Jana Zwyrtek Hamplová a chyběl i první místopředseda PRO Tomáš Nielsen. „Téměř všichni od něj dávají ruce pryč, takže se mu jeho sen o blokádě sype pod rukama,“ říká Bartkovský na adresu hlavního organizátora Jindřicha Rajchla.

ANO i SPD nás vyzývaly, ať následujeme kroky Maďarska, kde ceny základních potravin vzrostly až o 70 % a inflace je nejvyšší v Evropě. Nám se ale pro obsluhu státního dluhu jeví schůdnější tzv. dánská cesta, která spočívá v navázání kurzu koruny k euru, a tudíž snížení úroků, které platíme za státní dluh, říká místopředsedkyně Poslanecké sněmovny za Piráty Olga Richterová. Další ozdravení rozpočtu by podle ní mělo přinést využití částečných úvazků, vysvobození lidí z dluhových pastí, protože jejich bezvýchodnost nahrává šedé ekonomice, a digitalizace. Změny DPH považuje pouze za dílčí příspěvek. „Je to cihlička z hlediska příjmů státu významná, ale z hlediska celkového fungování a dlouhodobého rozvoje naší ekonomiky to není klíčové,“ má jasno.

Na pódium ho žene touha sdílet s fanoušky, co cítí, ale současně od dětství trpí velkým studem. „Jedna půlka mě velí: Jdi před lidi a říkej to! A druhá říká: Hlavně nechoď před lidi,“ přiznává zpěvák a textař Jan Unger s tím, že se během 22 let v kapele Zrní postupně propracoval od ne vždy úspěšné snahy svému strachu vzdorovat až k tomu, že každé další vystoupení vnímá jako humorné učení, jak se s ním naučit fungovat, a začíná se tím bavit. Vývojem prošla i motivace, se kterou oceňovaná skupina hraje. Počáteční přání žít život rokenrolových star vystřídal vyšší záměr. „Čím dál víc si uvědomuju, že to není už jenom o mně, ale že i já můžu lidem něco dát. A to něco je nějak povznášet, ulehčovat, nechávat odplouvat z té denní reality,“ říká Unger.

Navzdory dostupnosti informací a možnosti cestovat prakticky kamkoli stále narážíme na hranice komunistického ghetta, ve kterém jsme žili. Ve srovnání s podobně velkými státy ležícími západně od českých hranic, máme o dění v zahraničí jen malé povědomí, navíc zkreslené předsudky a islamofobními názory. A to natolik silnými, že reportéra Pavla Pawluschu Novotného vyprovokovaly k napsání knihy Proč Alláh stvořil kalašnikov. V reakci na migrační krizi byl totiž svými přáteli poučován, jak to chodí v muslimském světě. Přestože oni tam nikdy nebyli, zatímco on procestoval půlku planety. Nezřídka tak oponoval, že „v severní Africe lidi fandí víc fotbalu než bohu“ a „že Írán je jedna z nejateističtějších muslimských zemí.“

Chce, aby za něj mluvilo to, co dělá. Knihy, stand-upy, písňové texty nebo nově autorská hra Já, diktátor. Výčet tvůrčích aktivit Lukáše Pavláska je tak široký, protože se tím vším baví. Odmala vymýšlel scénky k táboráku, vydával svoje noviny a sešitky a tuhle dětskou hravost si udržel až do dospělosti. Stejně jako partu kamarádů z tábora, se kterými pořád vyráží pod stan. Potřebu přiznávat, že na cestě k tomu, aby se stal komikem a spisovatel, musel překonávat překážky a motivovat svým příběhem druhé, nemá. Tím spíš, že všemožných koučů a rad je všude plno. „Přijde mi jako samozřejmost, že člověk má dělat, co ho baví. Musí se o to snažit a někdy zatnout zuby, nikdo jsme nezačali se vším, všichni jsme začali z ničeho,“ říká.

Mám problém najít dobrou zprávu, přiznává ekonomka Ilona Švihlíková s tím, že tendence, které byly patrné delší dobu, se začínají projevovat naplno a navíc současně. Dohání nás nerovnováha veřejných financí, pokračující inflace, v reakci na kterou domácnosti rekordně snížily spotřebu, což zpomalilo ekonomiku a v konečném důsledku může ohrozit sociální stabilitu. A do třetice narážíme na nedostatečné zabezpečení veřejného sektoru. „Kdyby se to bralo podle zbraní, tak by chtěli megastát. Takhle to bude stát, který poskytuje minimální sociální služby, ale hodně zbrojí a vydává na represivní složky,“ nešetří kritikou na adresu vlády, která se podle ní sama zahnala do kouta a teď zjistila, že tam fouká a je zima.

Žádná fotka, ani video nedokážou zachytit, co se děje na ukrajinském bojišti, říká 21letá Karolína, která odtud právě přijela. Realita dalece předčila její očekávání, připravená na ni nebyla. Je horší, intenzivnější, krvavější. Těžko sdílet zkušenost, kdy tělo zažívá takový stres, že se žaludek svírá a nutí člověka zvracet, aby ze sebe dostal hnus, kterého je svědkem. „Když to vidíte a v mém případě medičky na to šaháte a jste toho součástí, tak se to nedá vůbec přenést,“ přiznává dobrovolnice z projektu Phoenix, jež na frontě „slepuje“ vojáky a převáží je do nemocnice. Aby zachránila jejich životy, riskuje ten svůj. „To, že někdo krvácí, má amputovanou nohu a my ho zachráníme, že neumře táta od rodiny, je to něco, co je možná i trochu návykové, ale smysl v tom vidím.“

Musela bych o sobě říct, že jsem feministka, připouští spisovatelka Petra Soukupová, když dojde na otázku nerovnosti mužů a žen, která je podle ní pořád patrná v péči o rodinu a starost o domácnost. Pociťuje přitom, že takové prohlášení stále vyvolává negativní konotaci. „V té mladší generaci už asi ne, ale v těch starších je to pejorativní označení pro nešťastnou ženskou, která nemá chlapa, ještě je zřejmě ošklivá, proto nemůže mít chlapa, a protože ho nemá, je frustrovaná,“ říká. Téma genderových rolí je pro ni natolik silné, že ho promítá i do svých knih, ve kterých dominují ženy. „Pár mužů jsem taky napsala a je pravda, že to nebyli žádní velcí frajeři, ale to nejsou ani moje ženské hrdinky, takže to není tak, že bych si myslela, že všichni muži jsou příšerní a všechny ženy skvělé.“

Nechce házet všechny demonstranty do jednoho pytle, veřejný projev nesouhlasu a obav vnímá poslankyně Eva Decroix jako legitimní součást demokracie. Na škodu podle ní je, že celonárodní shromáždění Česko proti bídě berou prostor lidem, kteří chtějí vyjádřit znepokojení, že vláda nedělá dost. Jejich organizátorům v čelem s Jindřichem Rajchlem podle ní nejde o to, aby pomáhali. „Účel, proč svolávají tyto demonstrace, se nezměnil, naopak se domnívám, že se posiluje, a to, jak nakonec ta poslední demonstrace skončila snahou vtrhnout do muzea, na mě opravdu nepůsobí, jako že by to byl demokratický protest chudých lidí, kteří bojují za své zájmy,“ říká politička ODS, která považuje za nutné vyslat jednoznačnou zprávu, že jde o iniciativu páté kolony.

Enormní ceny potravin sice začínají klesat, ale pomalu. Nižší přitom mohly být už loni, kdyby vláda měla odvahu a snížila 15 % daň u základních komodit. Chybějící příjmy do rozpočtu se podle Tomáše Prouzy daly kompenzovat třeba daní z cukru a tuku, která funguje v řadě států a Česku by s ohledem na zdejší míru obezity prospěla. Obvinění obchodníků z nepřiměřených marží přitom prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu odmítá, jejich přirážka je taková, aby pokryla náklady. Fakt, že nařčení zaznívají z úst ministra zemědělství Zdeňka Nekuly, jen dokazuje, že nechce řešit reálné problémy. „Už dlouho jsem nezažil v ministerské funkci politika, který by ignoroval základní data, manipuloval s čísly a nechtěl slyšet realitu,“ říká Prouza.

Představte si, že váš nejbližší vážně onemocní. Chcete udělat všechno, abyste mu pomohli. Postupně ale začínáte tušit, že ani maximální úsilí nebude stačit. A pak přijde zpráva, která to definitivně potvrdí. Na vás je, abyste se o ni podělili a vzali zbytky naděje těm, kteří ve skrytu duše pořád věří v uzdravení. Moment, který vás přiměje zabrzdit. V případě Jakuba Železného se tak stalo nejen obrazně, ale doslova, což z něj v uplynulých dnech udělalo jednu z nejhledanějších osob českého internetu. Zastavil totiž na zákazu. Slovy městské policie banální přestupek, na který ho strážníci upozornili a který provázela neadekvátní slovní přestřelka, jejíž záznam byl po čtvrtroce zveřejněn. A vyvolal řadu otázek, na které moderátor ČT odpovídá v Prostoru X.

Přiznává, že dvojí život, který vede, vyžaduje dlouhodobé plánování, což se pořád učí, a i tak občas čelí frustraci, že nemůže být jinde. Stejně nepříjemné je mu ale vědomí, že se jednoho alter ega bude muset vzdát. Tři nominace na letošní Ceny Anděl nicméně dávají tušit, že skloubit hudební dráhu s fyzioterapeutickou praxí je čím dál těžší. „Ještě se mi nepodařilo udělat to radikální rozhodnutí, protože oboje mám rád skoro stejně,“ říká Štěpán Hebík alias rapper a zpěvák 7krát3, který s posledním březnovým dnem na dva měsíce opustí svou českobudějovickou ordinaci, aby vyrazil na první turné po republice a s Cirkem La Putyka uvedl společný projekt Horáček Gen XYZ, ve kterém nově zhudebnil texty Michala Horáčka.

Říká se jim shadow, nebo dark kitchen a navzdory označení, které evokuje nekalý byznys, v nich nic nelegálního neprobíhá. Specifický je jejich způsob fungování. „Restaurace se otvírají v prostorách, které nemusí být na nějaké viditelné ulici, mít místa k sezení, ale je tam kuchyň, nebo jich může být i několik, klidně různé restaurace, a jsou provozovatelé, co ty kuchyně staví a pak je pronajímají jednotlivým brandům, aby tam šly vařit a ten provoz měly jenom pro rozvoz,“ popisuje Jan Foret globální trend, který coby šéf tuzemského zastoupení rozvážkové firmy Wolt registruje i v Česku. K tomu, že by se u nás stavěly nové byty bez kuchyní jako v některých asijských zemích, kde se rozvoz jídla rozmohl natolik, že se doma už nevaří, podle něj zatím nesměřujeme. Zájem zákazníků ale roste.

Argumenty většiny opozičních politiků, že je správné dávat každému, dláždí podle ekonomky Jany Matesové řeckou cestu, tedy scénář, který před lety přivedl jihoevropskou zemi na pokraj státního bankrotu. „Řecká cesta je o tom, že z jakýchkoliv důvodů, třeba morálně úžasných, sociálně jistě obhajitelných, si jednoho dne společnost zvykne na to, že veřejné rozpočty mají dávat na všechno, i když na to nemají,“ říká někdejší zástupkyně České republiky ve Světové bance a upozorňuje, že zbavit se takového návyku teď bude sice bolet, ale předejdeme tak mnohem větším bolestem v budoucnu. Vláda proto nesmí ztrácet odvahu, i když je zřejmé, že to, jak jsme si žili uplynulé tři dekády, už se nevrátí.

Řídíme se trestním řádem z roku 1961, který je poplatný době svého vzniku a jehož primárním účelem je najít a potrestat viníka. Jenom o zločinu a trestu by ale podle Petry Masopust Šachové trestní řízení být nemělo. „Vedle toho má sloužit k tomu, aby napravovalo způsobenou újmu, aby dokázalo reagovat na potřeby oběti a motivovalo a podporovalo pachatele k přijetí odpovědnosti,“ je přesvědčená předsedkyně Institutu pro restorativní justici a upozorňuje, že k vypořádání se s trestným činem je často potřeba víc než vyslechnout soudní rozsudek. Restorativní programy, které k nápravě poškozených mezilidských vztahů směřují, přitom nemusí nutně vést k odpuštění. Úlevou může být i přestat nenávidět.

Válku na Ukrajině provází obrovské nepochopení a Západu ani po více než roce od začátku ruské invaze není dostatečně zřejmé, o co jde a proč stojí za to napadenou zemi bránit, myslí si publicista Jefim Fištejn. „Není to konflikt mezi dvěma státy, není to konflikt za území nebo nějaké majetky, za válečnou kořist. Vůbec ne. Je to civilizační střet,“ říká. Ukrajina podle něj není hrází, která brání Západ, je jeho nedílnou součástí reprezentující demokratické principy. U Bachmutu a dalších měst se primárně svádí boje o to, jestli je diktátorská společnost řízená z jednoho bodu na špici efektivnější než ta západní. Ve válce hodnot by označení „chcimírové“ mělo být hanlivé, protože s vnuceným mírem se nelze ztotožnit, přijatelný je jen spravedlivý mír.

Mediální pokrytí protestů proti Babišově vládě před parlamentními volbami a po nich vůči Fialovu kabinetu označuje Patrik Nacher za „nebe a dudy“. Odpůrci současné vládní koalice jsou mediálně dehonestováni a jejich happeningy s sebou nesou negativní konotace dřív, než se vůbec uskuteční. „Nezaznamenal jsem jedinou demonstraci, u které by jak masmédia, tak vládní činitelé řekli: ‚Můžeme nesouhlasit s obsahem, ale respektujeme, že lidé mají právo demonstrovat. Vždycky to bylo, že jsou tam dezoláti, proruští švábi, lidé, kteří rozdělují společnost,“ říká místopředseda poslaneckého klubu hnutí ANO s tím, že to je i případ sobotního celonárodního setkání Česko proti bídě. Ne, že by kvitoval, co během něj zaznělo, nesouhlasí ani s pokusem vniknout do Národního muzea, jde mu o princip.

Mám zkřivenou sanici, vykopnutá žebra, prodělala jsem hodně otřesů mozku, vypočítává Ivana Zittová zranění na těle, ke kterým přišla doma i ve škole. Horší jsou ale jizvy, které jí zůstaly na duši. „Když jsem byla maličká, vyhrožovali, že mě znásilní a moje vlastní máma si u toho dávala lahvové pivo,“ vzpomíná. Obětí šikany se stala proto, že se do komunistického Československa narodila jako zrzka. „My jsme byli méněcenní a kluci to měli horší, když byli zrzaví. Nevím proč. To je, jako když máte černocha a bílého v některých státech. Prostě viděli, že se nechám. Pak už jsem se nenechala a nenechám dodnes,“ říká. Před dalšími ranami začala ve třinácti utíkat z domova. Radši než tam, chtěla žít na ulici. Strávila na ní 37 let.

Úředníci jakoby trpěli kolektivní ztrátou paměti, zatímco rybáři mají vše detailně zdokumentováno, popisuje výslechy svědků v kauze otrávené Bečvy reportérka Zuzana Vlasatá. Ta se případem zabývá ode dne, kdy došlo ke kontaminaci řeky kyanidy a šestimocným chromem, tedy od 20. září 2020, a přiznává, že překvapit už ji může máloco. Pět dní po úhynu 40 tun ryb se exministr životního prostředí Richard Brabec dušoval, že „najít zdroj znečištění bude otázkou hodin“. Nestalo se. Nutnost ekologickou katastrofu vyšetřit a přijmout opatření, která by bránila podobnému selhání úřadů, akcentovala před volbami i koalice Spolu. Po nástupu k moci nezměnila nic. Výsledkem je podle Vlasaté nesmyslná obžaloba firmy Energoaqua, kterou soudkyně sice vrátila k došetření, ale neuspěla.

„Táta mi umřel hodně brzo, takže nemám pocit, že život má 80 let,“ přiznává Adéla Elbel s tím, že ztráta blízkého člověka tehdy „rozsekala“ celou rodinu a ona před ní utekla k humoru. „Od dětství mám potřebu, aby všude byla pohoda. Nesnesu jakýkoliv diskomfort, a tak jsem to furt saturovala, dělala si srandy a všechno zlehčovala, jenom aby to bylo v klidu,“ vzpomíná na své komediální začátky. Že je v jádru introvert, dnes jedné z nejpopulárnějších stand-up komiček věří málokdo. Z jejích show je totiž zřejmé, že je na pódiu ve svém živlu. Sebevědomá, ironická, nespoutaná. Jak citlivá ve skutečnosti je, prozrazuje ve svých knihách, ve kterých sdílí svoje strachy, pochyby i přešlapy. A netají se jimi ani v rozhovoru.

K období, které prožíváme, máme tendenci být kritičtější, přitom vždy tu byl někdo, kdo měl víc a kdo míň. Cestou z utápění se v nostalgii a frustraci není podle Moniky Rybové verifikace názorů ve vlastní bublině, ale v dialogu s lidmi mimo ni. Sama z komfortní zóny vystoupila, když si vyzkoušela práci popelářky. „Když akademik tři týdny neodpřednáší přednášku, tak je to asi v pohodě, ale když tihle kluci, kteří jsou mimo majoritní společnost, přestanou fungovat, máme všichni velký problém. Řekla jsem jim, že si moc vážím jejich práce, a podle toho, jak se pak ke mně chovali, to bylo poprvé, co jim někdo projevil uznání. A to jsou malé věci, které můžeme i do té debaty přinést, abychom si chtěli víc naslouchat,“ myslí si historička a publicistka.

Válka na Ukrajině je prvním ozbrojeným konfliktem, ve kterém Západ systematicky shromažďuje důkazy o válečných zločinech. „Oproti tomu, o čem vyprávíme my v Jugoslávii, je to úplný game changer. Tam přijížděli vyšetřovatelé po letech, hrabali se ve stozích papíru nějakých výpovědí nabraných lidmi, kteří neměli ani zkušenost, ani možnost dělat relevantně rozhovory s poškozenými,“ říká Viktor Portel, režisér dokumentu o českém vyšetřovateli Vladimíru Dzurovi, který v roce 1997 dopadl prvního válečného zločince z bývalé Jugoslávie, postavil ho před haagský tribunál a rozpoutal tím sérii dosud nemyslitelných stíhání politických a vojenských představitelů. Fakt, že se tehdy před soudem ocitl i srbský prezident Slobodan Miloševič, by měl ruskou garnituru děsit.

Exekuce se v ČR přímo dotýká asi 1,5 milionů lidí, takže každého sedmého Čecha. Že se v tíživé životní situaci ocitli kvůli půjčce na dovolenou, nebo vánoční dárky, je ve společnosti převládající stereotyp, který podle Radka Hábla nemá s realitou mnoho společného. Stejně jako přesvědčení, že vše spasí finanční gramotnost. „Na to spojení jsem už alergický,“ přiznává zakladatel Institutu prevence a řešení předlužení a upozorňuje, jak snadné je spadnout do dluhové pasti. A to i bez vlastního přičinění, což je případ rozvedené charitativní pracovnice Aleny, na kterou bylo kvůli společnému jmění manželů uvaleno devět exekucí. Právě na ní a dalších třech aktérech dokumentární série V exekuci Hábl ukazuje, jak obří je obchod s dluhy a jaké praktiky používal a používá.  

Lízali jsme podlahu, popisuje zápasnickým slangem Pavol Neruda rok 2018, kdy mále zkrachoval. Tehdy se se společníkem Ondřejem Novotným hecli a řekli si, že se snu o zaplněných halách, kde tisícovky lidí napjatě sledují turnaje bojových sportů, nevzdají. Ještě na konci téhož roku vyprodali s Oktagonem 10 pražskou O2 arenu. Dnes vlastní největší česko-slovenskou MMA organizaci, která pořádá zápasy nejen v Česku a na Slovensku, ale loni se jim podařilo uspět na německém trhu a letos míří do Británie. „Chceme být evropskou ligou mistrů. A bude nás těšit, a to je ta naše vášeň pro ten sport a pro to bavit diváka, když to bude sledovat celá Evropa. Když budou diváci žít tím, že je Oktagon,“ netají se Neruda ambiciózními plány.

Opozice taktizuje, aby problematiku valorizace důchodů vyhrotila, myslí si místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka a odmítá, že by snaha prosadit nižší růst penzí v legislativní nouzi byla chybou. S pokusem jednat ve standardním legislativním procesu se zkrácenými lhůtami narazil, a tak nemá jinou možnost. Že se zástupci hnutí ANO a SPD ohradí a obrátí na Ústavní soud, předpokládal. „Ať rozhodne,“ říká a na základě předchozích verdiktů i konzultace s ústavními právníky je přesvědčen, „že je velká šance, že to Ústavní soud nezmění nebo, lidově řečeno, neshodí.“ Navrhovanou změnu chtěla koalice původně začlenit do celkové důchodové reformy směřované k 1. lednu 2024, nicméně dynamika inflace ji přiměla plány přehodnotit.   

K designu lze přistupovat dvěma způsoby: buď budovat autorský fenomén, nebo reflektovat potřeby klienta. Roman Vrtiška a Vladimír Žák preferují ten druhý. V tvůrčím duu působí už od školy, a tak mají „zkorigovaná ega“ a není jim vlastní vlítnout někam jako uragán, všechno rozmetat a pak zase odlítnout v opojení, že za sebou nechali to nejlepší. Design vnímají jako evoluci, ne revoluci. „Naše profese je taková trošku prostituce v zájmu výrobce a potom v zájmu uživatele,“ říkají s nadsázkou. Za důležité považují nejen to, jak výsledek jejich práce vypadá, ale jestli slouží svému účelu. Díky tomu jsou kromě designérů taky řemeslníci, kteří znají vlastnosti materiálů a umí s nimi pracovat. Jedině tak se podle nich dá vyvarovat kompromisů.

Třetím rokem žijeme v době, která je pro většinu lidí zátěžová. Když už to vypadalo, že covid přestane být hlavním tématem, vypukla válka na Ukrajině. Přetrvávající napětí doléhá na všechny věkové skupiny, nejmladší nevyjímaje. „Děti vnímají nejistoty ve společnosti. Chodí kolem zapnuté televize, mluví se o tom, píše na sociálních sítích, ale vnímají to i od rodičů. A do toho rodiče, kteří jsou víc vytížení tou situací, přestávají vnímat děti a ty na to zůstávají samy. Skejsnou v nejistém světě, na který vůbec nebyly zvyklé,“ vysvětluje psycholog a psychoterapeut Jan Kulhánek příčinu nárůstu dětských sebevražd, sebepoškozování a pochybností nastupující generace o tom, jestli ji čeká dobrá budoucnost.

Patřím spíš do skeptického tábora, odpovídá rok po vypuknutí války na Ukrajině bezpečnostní analytik Michal Smetana na otázku, jaká bude situace za dalších 365 dní. Válka podle něj letos neskončí. Diplomatické řešení teď rozhodně není na stole, ze strany Ruska očekává novou mobilizaci. Fakt, že prezident Putin tu první nevyhlásil dřív, považuje za strategickou chybu, která umožnila ukrajinským vojákům dobýt zpět okupovaný Charkov a Chersonskou oblast. Nyní znovu ruská armáda přebírá iniciativu na všech úsecích fronty, obnovení ofenzivy ale nemusí vést ke stanoveným cílům. Za pravděpodobnější považuje Smetana scénář, že se Rusko vyčerpá ještě před jejich dosažením. A Ukrajina pak využije nových dodávek západních zbrání a udeří.

„Představa, že jsem jenom ten od rána do večera rozčílený, nenávistný člověk samozřejmě neplatí,“ říká pobaveně publicista a novinář Jan Rejžek a prozrazuje, že „Rejžků“ je v něm několik a je na každém, kterého si vybere. Zmůže jediné a to taky udělal: svá alter ega nechává promluvit v memoárech příznačně nazvaných Jste to vy?. Zároveň připouští, že za uplynulé tři roky došlo v jeho životě k „podivnému přesmyku“. Impulsem k němu byl úraz, který si způsobil, když opilý upadl na schodech. Z toho večera mu v paměti probleskují jen tváře záchranářů a pak hudba. „Zdálo se mi, že mi ve vinohradské nemocnici schválně do pokoje nasadili mexickou dechovku, aby mně hrála,“ vzpomíná. Zážitek to pro něj byl natolik traumatický, že od té doby nepije.

Česká ekonomika na tom není tak zle, říká ekonom David Marek s tím, že na nejčernější scénáře nedošlo, protože jsme měli štěstí. Zima byla mírná, vládní pomoc ochránila ty nejohroženější, přestože nebyla optimálně navržena, a sousedním zemím se relativně daří, což má pozitivní vliv i na tuzemský export. Na druhou stranu čelíme obrovskému strukturálnímu deficitu, o němž vláda sice mluví, ale zatím nic neudělala, ČNB hazarduje se svým jménem, a místo aby následovala hlavní model, který doporučuje úrokové sazby ještě zvedat, se řídí jeho alternativou, která s dalším navýšením už nepočítá, a riskuje, že nízké inflace dosáhneme později. A do třetice navenek vykazujeme znaky makroekonomicky nestabilního prostředí, takže hrozí odliv zahraničních investic.

Skončilo období líbánek, voliči vystřízlivěli a vidí problémy a negativa vlády, říká politoložka Eva Lebedová. Důvod být nespokojení přitom mají nejen příznivci opozičních stran, ale i ti, kteří dali hlas vládnoucí koalici. Té se totiž nedaří plnit programové prohlášení a co hůř, dobře nezvládá ani komunikovat. „Hasí dlouhodobě předchozí problém a na něj se nabalují další,“ myslí si Lebedová, podle které zaspal kabinet Petra Fialy už při řešení dopadů energetické krize. Veřejnost navíc o přijímaných opatřeních patřičně neinformoval, takže teď se marně snaží dohnat ujíždějící vlak. Ve výhodné startovací pozici se tím ocitá opozice, která má příležitost posilovat a nakročit k vítězství v příštích volbách.

„Jsme připraveni kdykoliv převzít vládu. My máme recept, jak věci řešit,“ říká Alena Schillerová. Podle předsedkyně poslaneckého klubu ANO se tu nic neděje, a když už, tak mají kroky kabinetu premiéra Petra Fialy obrovské zpoždění, nezřídka jsou asociální a opozice se o nich dozvídá z médií, což považuje za „strašné fauly“. Příkladem jednoho takového je ohlášená úprava valorizačního vzorce, který sice počítá s mimořádným zvýšením penzí, ale nižším než stanovuje zákon. „To, že máme meziroční inflaci 17,5 %, protože vláda s tím nic nedělala, jen na to koukala a myslela si, že jim spadne nějaký zázrak z nebe, tak teď mají odnést důchodci? To znamená, že nebudou mít ani promítnutou celou inflaci do valorizace penzí. To je nepřijatelné!“ má jasno.

Vojtěch Vodochodský jde z role do role a vidinu tvůrčí pauzy zahání další hereckou prací. Motivací pro něj nejsou peníze, nemá rád volno a nechce přešlapovat na místě. Jen loni ho diváci mohli vidět třeba v seriálech Pozadí událostí, Iveta a Král Šumavy nebo ve filmech Arvéd a Banger, oceněných Cenami české filmové kritiky a nominovaných na České lvy. Ještě před pár lety byl přitom přesvědčený, že jeho místo není před kamerou, ale na jevišti, ani tam ale moc příležitostí neměl. „Byl jsem jeden z mála spolužáků z DAMU, absolventů, kteří neměli nabídku na angažmá. Měl jsem dvě hostovačky, který ale peněžně vůbec nedávaly smysl, takže jsem měl brigády a natáčení vůbec. Myslel jsem si, že budu jeden z těch herců, kteří prostě točit nebudou,“ přiznává.

V každém městě, které ukrajinská armáda osvobodila, našla mučírnu. Pohled na mrtvá těla se jejím vojákům naskytl v Buči, Trosťanci, Izjumu i Chersonu. „Není to tak, že by někdo válčil o kusy země, válčí se vlastně o lidi,“ říká Viktor Janiš, překladatel projevů Volodymyra Zelenského z let 2019-22. Ty nyní vychází souborně v knize nazvané Poselství z Ukrajiny a reflektují nejen vytrvalý zápas druhé největší evropské země o právo na sebeurčení, ale také proměnu vysmívaného komika v respektovaného vůdce, jehož proslovy jsou stručné a úderné a jazyk, kterými je pronáší, sice u státníků neslýchaný, ale o to srozumitelnější. Dobře si totiž uvědomuje, že bojuje o to nejcennější – o svobodu.

Synonymem architektury nejsou pro Josefa Pleskota monumenty, ani ikonické stavby, kterých má na kontě několik. Společným jmenovatelem jeho realizací je člověk a to, jakým způsobem na něj prostor, ve kterém žije, působí. Sociální rozměr začal do svých návrhů promítat hned po škole a následujících 40 let nepřestal. A taky se nikdy nepřestal prací bavit. „Myslel jsem, že to bude mít nějaký hladký dojezd, nebo dolet, kdy to začne klesat rychleji, nebo dráha bude plošší. Ale zatím pořád dělám a nemám syndrom vyhoření,“ říká jeden z nejoceňovanějších českých architektů, jenž stojí na prahu nové zakázky: vrátit Pražskému hradu „nepatetickou slavnostnost“, která se podle něj za vlády Václava Klause stala nafoukanou a s Milošem Zemanem ji zastřela vulgarita a hospodskost.

Coby moderátor vyjížděl s Andrejem Babišem do regionů a uváděl jeho předvolební talkshow. Přesto předseda ANO nemohl poslanci svého hnutí přijít v poděkování po prohraných prezidentských volbách na jméno. „Člověk se zadrhne. Kdybyste viděl tu spoustu novinářů, která tam stála. Najednou jste ve druhém kole, emoce stříkají na všechny stran,“ omlouvá Aleš Juchelka stranického šéfa. Z vyhrocené kampaně přitom neviní nikoho z kandidátů, ale novináře. „Nenávist a posměvačství, které bylo nejen v mainstreamových médiích, ale i na sociálních sítích, bylo tak velké, že budovalo a velmi prohlubovalo příkopy,“ myslí si Juchelka. Shovívavý je i k Babišovu prohlášení po jednání předsednictva strany, na kterém avizoval, že bude chodit do Sněmovny, a to zejména tehdy, když se „kliká“. Přestože o den později se klikalo několikrát, přítomen nebyl.

„Nechtěli jsme připustit, abychom Prahu odevzdali extremistům nebo populistům,“ odmítá dosluhující primátor Zdeněk Hřib, že by prodlužoval jednání o novém vedení metropole, které trvá více než čtyři měsíce, a stalo se nejdelším v historii samostatné ČR. Podle něj se naopak podařilo najít konsenzus v rekordně krátké době, protože první smysluplnou nabídku dostali Piráti teprve v půlce ledna a už 16. února by měla být zvolena nová rada. V té bude Hřib zastávat funkci prvního náměstka odpovědného za dopravu. Plánuje v ní velké investice do MHD a spolu s Petrem Hlaváčkem a dalšími „drobnými komunálními politiky“ prosadit do připravované novely stavebního zákona rozšíření pravomocí obcí zasahovat do územního plánu. Právě „administrativní komplikovanost“ totiž v Praze brzdí bezmála stomiliardovou dostavbu vnitřního městského okruhu.

Už nyní je umělá inteligence součástí našich životů a není dne, kdy by nevznikl start-up, který se zabývá možnostmi jejího uplatnění v dalších oblastech. Zásadní věci už se přitom podle Josefa Šlerky staly, teď bude rozhodující, jak dlouho bude lidem trvat, než to pochopí. „Ocitli jsme se v situaci ne nepodobné projektu Manhattan, vynálezu jaderné bomby a odkrytí jaderné energie. To je věc, která taky původně vznikla jako divoká fantazie šílených vědců a která nakonec stojí za jedním z největších progresů v dějinách lidstva, kterým bezesporu jaderná energie je,“ říká vedoucí Studia nových médií na Univerzitě Karlově a upozorňuje, že pokud si rychle neuvědomíme, co všechno to znamená za změny, můžou být následky fatální.

Po roce vlády přichází podle ekonoma Filipa Pertolda velké uvědomění a z ministerstev financí i práce a sociálních věcí shodně zní, že příjmy do rozpočtu jsou nedostatečné a dlouhodobé řešení problému nezbytné, jakkoli bude nepříjemné. Šetřit není moc kde, a tak bude potřeba brát. To by se mohlo citelně dotknout víc než milionu lidí, kteří pracují jako OSVČ. Do státní kasy totiž přispívají méně než zaměstnanci, kteří na ně doplácí. „Systém zdaňování příjmů OSVČ generuje nízké příjmy do důchodového systému i do zdravotnictví, protože reálné peníze, které odvádějí do rozpočtu, jsou strašně malé. To je neoddiskutovatelný fakt, se kterým nelze dlouhodobě existovat, protože trh práce se tím strašným způsobem pokřivuje,“ myslí si Pertold.

Fakt, že coby prezidentský kandidát obdržel Andrej Babiš bezmála 2,5 milionu hlasů, neznamená, že by jeho hnutí ve sněmovních volbách volil shodný počet voličů. Politolog Miloš Gregor takovou interpretaci volebního výsledku, se kterou zareagovali na vítězství Petra Pavla lídři ANO, označuje za nesmysl. „Kdybychom na to přistoupili touhle logikou, musíme říct, že vládní strany mají potenciál mít 3,5 milionu. To je stejné, jako když se Andrej Babiš snažil nálepkovat Petra Pavla jako vládního kandidáta, protože ho vláda podpořila. Ale o sobě už neříkal, že je komunistický kandidát, protože ho podpořili komunisté,“ upozorňuje. Pro další vývoj stranických preferencí bude podle něj zásadní, jak si ANO vyřeší dilema, zda se dál radikalizovat, anebo se vrátit k umírněnější levicové rétorice.

V ANO nesetrvávám z nějaké prvoplánové vděčnosti, říká místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová s tím, že hnutí pro ni neztělesňuje pouze Andrej Babiš, ale spousta regionálních politiků, kteří v něm dostali šanci a kteří tak naplnili jeden z prvotních cílů, jímž bylo přitáhnout do politiky nové lidi. Pokud jde o samotného předsedu a expremiéra, role hodného strýčka mu podle ní nesedla. Nebyl přitom zdaleka jediným veřejným činitelem, kterého viděla měnit se pod rukama marketérů v někoho jiného. „V tomhle jsou volby a kampaně nakonec i fér. Lidi se nenechají úplně opít rohlíkem a nakonec vyhraje autenticita toho kandidáta,“ myslí si a v rozhovoru vysvětluje, proč své „skoro devět let zmražené členství“ ve straně neukončí.

Zatímco tchajwanská prezidentka navrhla nově zvolenému českému protějšku telefonický hovor, aby mu osobně blahopřála, Miloš Zeman poslal svému nástupci stručnou gratulaci prostřednictvím tiskového mluvčího. „Přijde mi to zvláštní,“ říká Petr Pavel. Od stávající prezidentské kanceláře by očekával návrh, jak postupovat při předávání funkce. K jejímu provozu je ale mimořádně kritický a v následujících dnech plánuje jednání se šéfem NKÚ. „Bude zapotřebí skutečně hloubkový úklid ve všech oblastech, protože realita, se kterou se teď zatím stále ještě v náznacích setkávám, je výrazně horší, než jsem si představoval,“ přiznává Pavel a nevyučuje, že by v souvislosti s úřadem, který vede Vratislav Mynář, mohla padnout i trestní oznámení.

„Nejsem úplně zklamaný,“ popisuje svoje pocity Karel Havlíček, místopředseda hnutí ANO, jehož kandidát Andrej Babiš prohrál ve druhém kole prezidenských voleb bezmála o milion hlasů s Petrem Pavlem. Na výsledku vidí i pozitiva. „Pro hnutí ANO je to dobrá zpráva v tom smyslu, že jsme posílili, že za námi jde, můžeme říct s nadsázkou, 2,4 miliony voličů a minimálně potenciál je tam v tomhle čísle a je to pro nás obrovská motivace. Samozřejmě zklamání je to s ohledem na to, že bych přál panu Babišovi, aby vyhrál,“ přiznává. S nadhledem je podle něj třeba brát i výzvu expremiéra k sázkám na jeho vítězství. Že by kvůli jejímu vyslyšení přišli lidé o miliony korun, považuje za velkou spekulaci a nemyslí si, že by tenhle, jak sám říká, „hec“ mohl mít reálné dopady.

I když pojem sabatikl rezonuje ve veřejné diskuzi posledních pár let v souvislosti s enormním pracovním nasazením a potřebou, mnohdy spíš nutností, si odpočinout, jeho přínos zmiňuje už Bible. Podle Starého zákona by se každý sedmý rok měly pole i vinice nechat ležet ladem, aby nabraly sílu. To se teď chystá udělat i Václav Kuneš. „Připadám si jako to pole, jen ne po sedmi, ale po 25 letech. Všechno je venku, potřebuje to nějak prohrabat a zasít nové věci,“ přiznává umělecký ředitel souboru 420People, choreograf, tanečník a bývalý porotce Stardance. Nad tím, proč už se nedokáže radovat ze šesti úspěšných premiér, které jen loni uvedl, dlouho přemýšlel. Když se k absenci radosti přidaly fyzické projevy vyčerpání, rozhodl se dát si půlroční pauzu.

„Realita nenasvědčuje tomu, že na druhé straně je jen hliněný obr,“ říká Matěj Stropnický s tím, že nejsme svědky ekonomického, vojenského, ani politického kolapsu Ruska. Ba co víc, největšímu státu světa se podle něj „podařilo zkrotit inflaci lépe než Fialově vládě v České republice.“ Nerad by tak pokoušel, co všechno jaderná velmoc ještě umí. Stal se proto spoluautorem výzvy Mír a spravedlnost adresované české vládě, která by měla přehodnotit svůj dosavadní postoj vedený logikou války a místo tlaku na vítězství v boji tlačit na úspěch ve vyjednávání. Lekci Vladimir Putin už dostal, žádoucí tudíž není ptát se, zda je morální ustupovat agresorovi, ale zda je morální pokračovat v dalším zabíjení.

Miloš Zeman uzavírá triumvirát dobrých prezidentů. Na jeho vládě přitom neulpěla nitka špatného: odporoval blbcům, jeho útoky na novináře byly jen uměleckými příměry a omilostnil Jiřího Kajínka, který nic neudělal a 20 let za to pykal, aniž by v neděli dostal řízek. Jinými slovy dokázal, že i funkce „kladeče věnců“ může být silná. Aspoň podle Františka Ringo Čecha. Ten by dosluhující hlavě státu s nadsázkou vytknul pouze to, že nechodí na Slavii a nezajímá se o děvčata. Co se týče Zemanova nástupce, kvituje, že ho vybírají lidi, protože coby poslanec zažil, jak vypadal parlament v dobách nepřímé volby. „To byl normálně trh s hlasy,“ popisuje bývalý politik, malíř a textař svou zkušenost s tím, že sám už nevolí.

Jestli esemesky vyzývající k mobilizaci nejsou součástí kampaně Andreje Babiše, měl by se od nich důrazně distancovat. Právě on má podle Markéty Pekarové Adamové moc uklidnit tu část veřejnosti, která těmto poplašným zprávám věří. „Pokud chce ukázat, že chce být státníkem, který tady opravdu zastupuje všechny občany i ty, kteří ho nevolili, nebo ty, kteří nechodí k volbám, je zásadní, aby rozptýlil veškeré pochybnosti,“ má jasno předsedkyně Poslanecké sněmovny, která ale pevně věří, že expremiér se příští hlavou státu nestane, protože by byl špatným vzorem pro mladou generaci, jak slýchá od lidí s dětmi ve svém okolí. Kdyby takový scénář přesto nastal, bude samozřejmě vůli občanů respektovat a s prezidentem Babišem spolupracovat.  

Coby vystudovaného učitele češtiny pobavila Jana Tunu slovní hříčka o vítězství Prahy a lásky nad vsí a nenávistí natolik, že ji zkopíroval a podělil se o ni se sledujícími na Twitteru. „Netušil jsem, co se rozpoutá. Vlastně se nic moc nedělo do té doby, než to zneužil, jak je jeho zvykem, Andrej Babiš a jeho tým. Nevěděl jsem, že mě sleduje, já jeho ne. A začal přes tohle vyvolávat nenávist, tehdy nastal problém,“ popisuje Tuna, který před lety místo za katedru zamířil do médií a připouští, že to, co se stalo po zveřejnění nekorektního tweetu, ho řádně vyškolilo. „Vnímám to jako chybu a omlouvám se všem, kterých jsem se dotkl,“ sype si popel na hlavu s tím, že sám pochází z venkova a že policisté, kteří si vypráví policejní vtipy, to taky nemyslí ve zlém.

Záměrem nebylo šokovat, říká Jana Počtová, autorka trilogie o proměnách vztahů s tím, že první z dokumentů nazvaný Generace Singles, který před dvanácti lety vyvolal poměrně velký mediální zájem, už dnes žádné emoce nebudí, stejně jako druhý Nerodič z roku 2017. Pomyslné završení její třídílné reflexe partnerství představuje celovečerní snímek Šťastně až na věky, jehož premiéra je plánovaná na 16. února. Režisérka v něm sleduje aktéry pěti alternativních forem lásky. Nejde přitom vždy jen o páry, s kamerou vstupuje i do nebinární polykuly, otevřeného manželství nebo života dlouholeté milenky a prostřednictvím intimních rozhovorů zachycuje emocionální vzestupy i pády všech zúčastněných.  

Jeden den točil Václav Neckář zábavnou show, ve které účinkoval s bratrem Janem, a o 24 hodin později nebyl ve stejném klubu schopen přečíst z připravených kartiček vtip. „Cesta k textům a ke slovům se prostě ucpala,“ popisuje Jan, jakým způsobem se u jeho staršího sourozence projevila afázie. Tehdy byl přesvědčený, že si společně zahráli naposled. Nadějná přitom nebyla ani prognóza lékaře, který legendu českého popu následně ošetřoval a který novinářům sdělil, že už si nezazpívá. Nestalo se. Václav se znovu začal učit slabiky, ty skládat do slov a z těch vytvářet věty. O rok později vystoupil v Lucerně na koncertě ke svým šedesátinám. Dnes žije s poruchou produkce a porozumění řeči 20 let.

„Příštím prezidentem bude pan Pavel,“ myslí si podnikatel Michal Horáček s tím, že i kdyby generála ve výslužbě nevolili ve 2. kole všichni voliči ostatních kandidátů, ale třeba 60 % z nich, bude mu to k vítězství stačit. Naproti tomu Andrej Babiš nemá moc prostoru, kde brát další hlasy, a nepřinese mu je ani podpora dosluhující hlavy státu. Ta je podle Horáčka „dost mělká“, Miloš Zeman se totiž v očích svých příznivců zdiskreditoval, když odmítl ruskou anexi. Tím své pravověrné nepochopitelně zradil. Hříchem je i komunistická minulost Petra Pavla, podstatné ale je, jak se hříšník k selhání postaví. Pokud ho pojmenuje a požádá o odpuštění, je potřeba ho udělit. „Pavel to udělal a pak 30 let sloužil našim nejvlastnějším zájmům,“ říká Horáček.

Režisér Jan Hřebejk ho kdysi představoval slovy: „To je Honza Kolařík, on je sice z Brna, ale je to výborný herec.“ Faktem je, že měl období, kdy hrál ve čtrnácti představeních a v hlavě nosil devět a půl hodiny textu. „Můj normální rytmus byl, že jsem se ráno probudil, zopakoval jsem si text, zopakoval jsem si ho po obědě a pak před představením. A po něm jsem si začal opakovat na další den. Ideální bylo, když jsme hráli jednu inscenaci, kde umřu asi čtvrt hodiny před koncem, a jak jsem tam ležel, už jsem si brblal na druhý den,“ vzpomíná Kolařík, který si předsevzal, že svůj repertoár bude rozšiřovat jen o dvě hry ročně. Nemůže si totiž stěžovat ani na nedostatek filmových a televizních rolí. Aktuálně exceluje v komediálním seriálu Dobré ráno, Brno!

Jakkoli to vypadá, že nemilosrdnou bitku o prezidentský úřad vede demokratický tábor proti Andreji Babišovi, skutečnost je jiná, upozorňuje Oto Klempíř. Post, o který se bojuje, otevře nejen vítězi voleb, ale také jeho rodině, přátelům, známým nebo odborníkům dálnice na Hrad a za to podle politického marketéra a hudebníka stojí všechno. A proto v první televizní debatě „kandidáti bzučeli jak hejno komárů v červenci, jenom je plácnout,“ nicméně druhý den nikoho nezajímali. I gesto odstoupivšího Josefa Středuly přebil daleko větší trumf. „Soud nahrál Andreji Babišovi, dal mu do ruky pancrfaust,“ říká Klempíř s tím, že expremiér má navíc ze strategického a taktického hlediska nejlepší kampaň.

Osvobození Andreje Babiše v kauze Čapí hnízdo je hozeným granátem do probíhající volební kampaně, myslí si politický komentátor Bohumil Pečinka. Následovat bude mobilizace obou znepřátelených táborů. Ani pro jeden z nich totiž neznamenal rozsudek soudce Jana Šotta kýženou katarzi. „Zdůvodnění je obrovskou obžalobou státního zastupitelství a státního zástupce Šarocha, který dozoroval celý případ, takže je to nejednoznačný výrok, ze kterého si probabišovská i protibabišovská skupina vezme to své, a nebude ho tak úplně akceptovat,“ říká. Zatímco Andrej Babiš upevní svou pozici, soupeření Danuše Nerudové s Petrem Pavlem vyvolá takovou hořkost, že se jejich voliči ve druhém kole 100% nepřekryjí. Za mírného favorita prezidentských voleb proto považuje expremiéra.   

„Rozumím tomu, když někdo řekne, že z náboženských, nebo morálních důvodů, to nechce, ale argument, že zbraně prodlužují válku, je úplně debilní,“ říká spoluautor iniciativy Dárek pro Putina Martin Ondráček s tím, že opovrhovat zbraněmi lze do té doby, dokud nejsou potřeba. A válka na Ukrajině jasně dokazuje, že tam potřeba jsou. Jen máloco je podle něj v životě tak černobílé jako fakt, že ruští vojáci nemají na ukrajinském území co dělat. Pokud bychom jejich invazi nečinně přihlíželi, tak dosáhneme toho, že Rus bude stát na hranicích se Slovenskem. „Bude naboostovaný, že jeho příšerná armáda zválcovala celý stát a za pět let je máme v Brně,“ má jasno a plánuje sbírku na nákup další vojenské techniky.

Přestože nedávno oslavil 24. narozeniny, na kontě má Oskar Hes už slušnou řádku filmů i seriálů. Hned v několika z nich je přitom aktérem doby, kterou nikdy nezažil. Sám neví, proč ho režiséři do takových rolí obsazují, jeho maminka si to ale vysvětluje tím, že má „dobový ksicht“. Ten jen v uplynulém roce propůjčil převaděči Josefu Hasilovi v minisérii Král Šumavy: Fantom temného kraje, odbojáři Josefu Mašínovi v dramatu Bratři a zaujal s ním i zahraniční produkci. Zahrál si v připravovaném americkém snímku, o kterém zatím nemůže mluvit. V rozhovoru aspoň naznačil, že jde o člena židovské rodiny, která byla deportována do Terezína a následně do Osvětimi, odkud se jí jako zázrakem podaří utéct.

Diskusi o daňové reformě považuje Petr Pavel v současnosti za naprosto zásadní a coby prezident by se spolu s odborníky snažil najít model, který bude z dlouhodobého hlediska pro Českou republiku optimální. Návrhů je už nyní na stole několik, takže by nemělo jít o žádné složité hledání. Žádoucí je podle něj celý systém DPH zprůhlednit a zredukovat ze tří sazeb na dvě, což by do rozpočtu přineslo až 80 miliard korun. Další příspěvek by mohlo vygenerovat zvýšení daně z nemovitosti, která patří k nejnižším v Evropě. Podstatné je, aby vláda k takovému kroku našla odvahu, Pavel by ji z pozice nejvyššího ústavního činitele podpořil. I za cenu vyřčení nepříjemných pravd. Právě to je podle něj role hlavy státu.

Svět už nikdy nebude takový, jaký byl před 24. únorem 2022, myslí si plukovník Ivo Zelinka. Podle něj jsme svědky generační výměny, kterou je potřeba zohlednit v přezbrojování, nákupech vojenské techniky, infrastruktuře, výcviku i doktrínách. Výzva přitom neleží jen na bedrech armády nebo politické reprezentace. „Budeme muset přijmout, že vybírání mírové dividendy 90. let je definitivně pryč a neskončí to ani za rok, ani za dva, protože i kdyby došlo k vyřešení konfliktu na Ukrajině, tak Rusko se vnitřně nepromění. Bude velmi srovnatelnou hrozbou, jakou je dnes. Tím pádem to musíme nějak reflektovat a nemůžeme před tím zavírat oči, protože pak se nám to šeredně vymstí,“ říká nový mluvčí armády a předesílá, že nás čeká přinejmenším dekádu trvající zápas o vyrovnání se s tím.

Případy, ve kterých manžel 81krát znásilní manželku, věší ji na řeznické háky, prodává ji a týrá děti, nejsou pro advokátku Lucii Hrdou ničím, co by ji vykolejilo. I po 20leté praxi ji ale dokáže šokovat, jak orgány činné v trestním řízení přistupují k obětem, a odmítá se smířit s výší trestu, kterou je takové jednání postihováno. S podmínkou odchází více než 50 % pachatelů znásilnění a 86 % těch, kteří se dopustili pohlavního zneužití. Realitou tak je, že ročně dojde k 12 000 znásilnění, ale u soudu jich končí jen 600. A po těch se ještě sveze stát. „Odvděčí se tím, že vás vyplivne, využije, zjistí, co vám kdo udělal, kde a kam strkal, jak to u toho vypadalo, a pak už se o vás nestará,“ popisuje zakladatelka spolku Bez trestu.  

Napsat knihu chtěla Jolanta Trojak odmala, trvalo jí ale roky, než se k tomu odhodlala. „Psaní je moje celoživotní láska a způsob, jak se projevit, ale musela jsem hledat odvahu postavit se sama za sebe a přejít ze strany teoretika umění a kurátora, který poskytoval servis umělcům, k tomu tvůrčímu umělci, který jde s kůží na trh,“ přiznává. Když ukončila provoz galerie, řekla si teď, nebo nikdy, a na vytvoření románu si dala rok. Tvůrčí proces se nicméně protáhl a její debut Svatava nakonec vznikal pět let, které ji stály spoustu energie i sebezapření. Nelituje. Nejenže si díky svému literárnímu alter egu uvědomila, co je v životě důležité, ale podle nakladatelství Host se stala adeptkou na objev roku.

Zpětně vnímá své vyřazení z prezidentské volby a následné vrácení do hry jako úsměvnou historku, v první chvíli ale zažíval Karel Diviš šok. Od ledna jezdil po republice, sbíral podpisy a kontroloval archy, které několik nocí před jejich odevzdáním třídil, aby poté narazil na aroganci úřední moci. Té přitom mohl být ušetřen nebýt manažerského selhání Víta Rakušana. „Jako ministr musíte ručit za to, že vše proběhne stoprocentně,“ říká s tím, že šéf resortu vnitra vrhl svým pochybením stín na prezidentské volby, které mají být svátkem demokracie. Osmnáct dní, během kterých byl diskvalifikován, chce dohnat drtivým finišem. Fakt, že má 1% podporu, považuje za malý zázrak a dobrý odrazový můstek.

Prezidentská kandidatura pro mě není žádné zlaté tele, říká Marek Hilšer s tím, že podruhé do boje o Hrad vstoupil proto, že cítí povinnost dotáhnout věci, které považuje za správné. Nad tím, jestli by do toho šel i do třetice, vůbec nepřemýšlí, jasno zatím nemá ani v tom, zda bude znovu usilovat o senátorské křeslo. Rozhodující pro něj bude, jak dopadnout prezidentské volby. „Možná překvapím, možná ne, jsem připraven na všechny varianty i shořet. Komu o něco jde, tak musí být připraven na porážku i vítězství. Věřím, že se to ještě nějakým způsobem vyvine,“ definitivně odmítá vyslyšet výzvy, aby netříštil hlasy a vzdal se podpory přibližně 5 % voličů, kterou mu přisuzují aktuální volební modely.

Žádný jiný fotbalový šampionát nevzbudil tak bouřlivou geopolitickou debatu jako ten, který v neděli skončil v Kataru, říká hlavní reportér deníku Sport a autor knihy Fotbalové devadesátky Štěpán Filípek. Emoce nevyvolal jen kulturní střet západu s východem, ale i termín konání nebo volba hostitelské země, které byla vytýkána absence fotbalové tradice i ochota zaplatit za pořadatelství cenou nejvyšší – lidskými životy. O tom, čím jsou vykoupeny zemní plyn nebo ropa, o jejichž dodávkách evropské státy s Katarem čile jednají, se pokrytecky mlčelo, stejně jako o logu hlavního sponzora Qatar Airways na dresech hráčů Paris Saint-Germain a Bayernu Mnichov nebo sponzoringu FIFA. S každým odpískaným zápasem navíc slábly hlasy i těch největších kritiků a finále už patřilo jenom fotbalu. A Messimu.

Kdo chtěl dělat před rokem 1989 zábavný pořad, nemohl být za hrdinu. Každý z bavičů věděl, kde jsou mantinely humoru, vtipy na konto režimu filtroval autocenzurou, a když si občas troufl překročit vlastní hranice, stejně narazil na ty systémové. Nic se nevysílalo živě, a tak ze střižny nevyšel žádný pokus komunisty znevážit. „Že by si nechali vyrvat moc, jsem si neuměl představit. A třeba s Jardou jsme byli parťáci, mockrát jsme o tom mluvili a říkali si: ‚To je doživotně, drží to pevně.‘ No a najednou se ukázalo, že to pevně nedrží, ale v to nikdo nedoufal,“ vzpomíná Karel Šíp na časy, kdy s Jaroslavem Uhlířem neplánovaně vytvořili komickou dvojici a z výběrového řízení postoupili až do tzv. velkého Silvestra s Vladimírem Menčíkem.

Téměř každé jednání, které ministr zahraničí Jan Lipavský vede, se týká Ukrajiny. Když přitom před rokem resort přebíral, předpokládal, že bude řešit úplně jiná témata. „Bohužel to je realita, které musíme čelit. Válka se prostě děje, Putin vydal pokyn, vojska se vydala vpřed a nyní se snaží neúspěšně dobýt Ukrajinu. A my neseme následky, ať už jsou to uprchlická krize, energetická krize, nebo politické důsledky. A musíme se s tím umět vypořádat a nemůžeme si klást otázku, jestli je toho příliš. Rozumím tomu, že lidé jsou unavení, mě to taky nebaví. Taky bych si přál, aby žádná válka nebyla,“ říká s tím, že chování Ruska je barbarské a jeho vedení by měl soudit tribunál pro válečné zločince.

Šance, že se stane vítězem reality show MasterChef Česko, si Martin Pecina dával asi takové, jako že se zjeví americký strýček se 400 miliony dolary. Konkurence byla velká, kulinářské výzvy náročné a on měl navíc jasnou představu o tom, jak chce prezentovat sebe i svá jídla. „Rozhodně jsem se nechtěl dostat do situace člověka, který bude někoho pomlouvat a bude se negativně vůči někomu vymezovat. Moje úloha byla šmrdlat si něco v pánvičce, a ne hodnotit ostatní soutěžící,“ říká s tím, že si uvědomoval, jak podobné televizní formáty fungují a že v nich nejde jen o vaření, ale i o různá, leckdy zveličená dramata, emoce a vyjádření vytržená z kontextu. Naučil se proto mluvit v krátkých, úderných větách, ze kterých se nedalo nic ustřihnout, nebo do nich něco přidat.

Kdyby válka na Ukrajině vypukla o dva roky později, mohlo být daleko hůř, míní odborník na energetiku Jiří Matoušek. Pesimistický vývoj by podle něj měla na svědomí zvyšující se závislost na obnovitelných zdrojích energie, které mají být paradoxně řešením budoucnosti. Evropa se ale při jejich začlenění do energetického mixu přepočítala a ve svých plánech nezohlednila proměnlivost klimatických prvků. Třeba fakt, že někdy fouká míň, což se stalo loni, kdy produkce větrných elektráren nesplnila očekávání. Jako nestabilní se přitom v souvislosti s extrémními suchy jeví i vodní zdroje, které patří z hlediska výkonu k největším evropským alternativním zdrojům energie. Matoušek je proto přesvědčen, že „v Evropě se bez jaderné energie neobejdeme.“

„Jsem udivená, že mi někdo vyhrožuje smrtí, umlčením a pověšením nebo tím, že tam nemám být jenom proto, že mám jiný názor,“ říká po dvou měsících od zvolení do Senátu advokátka Daniela Kovářová. Na svých přesvědčeních nevidí nic kontroverzního. Když říká, že ženy jsou bestie a mnohdy přispívají k tomu, aby je muži zneužívali, že s přírodou je třeba bojovat, ne ji chránit, nebo že zákaz dezinformačních webů je cesta do pekla, má silný pocit, že mluví za své voliče a jejich zpětná vazba ji v tom utvrzuje. Podlehnout odmítá i téměř vyděračským tlakům, jimž jsou senátoři vystaveni při schvalování norem. Většina z nich totiž porušuje legislativní pravidla, což je špatné a nebezpečné.

Přestože podle aktuálních průzkumů nejsou jeho šance uspět v prezidentských volbách velké, nemá senátor Pavel Fischer v úmyslu boj o Hrad vzdát. Věří, že může oslovit voliče, kteří se dosud nerozhodli, nebo o své preferenci nejsou skálopevně přesvědčeni. Vychází přitom z vlastních analýz a zkušenosti s předchozí kandidaturou před pěti lety. „Když se dneska říká, že zůstávají tři kandidáti, velká média si je zvou jako favority a ostatní neberou, protože vlastně nepatří do toho užšího výběru, tak mně to přijde nefér. Zkresluje nám to volební soutěž,“ má jasno s tím, že každý, kdo splnil kritéria, by měl mít možnost dohrát hru do konce. Za faul považuje i tvrzení, že mu prezidentská kampaň slouží k zisku publicity před senátorskými volbami.   

Pětina českých domácností čelí obrovskému finančnímu stresu a další pětina jich balancuje na hraně červených čísel, což se podle ekonoma Davida Navrátila dalo při stávajícím poklesu ekonomiky čekat. Nově navíc zažívají šok i ti, kteří své výdaje dosud řešit nemuseli a zavázali se ke splácení vysokých splátek, třeba hypoték. „Tahle inflační krize je jiná, dotýká se výraznějšího počtu domácností, 40 % domácností s nízkými příjmy, ale dokonce 15 % domácností s nadprůměrnými příjmy,“ popisuje. Současně ale dodává, že situace není tak strašná, jak ji Češi svým pesimistickým pohledem vnímají. Žijeme si podle něj v tučném státě, a pokud v tom chceme pokračovat, je nevyhnutelné platit i tučné daně.

Odmala je roztěkaný, a tak ho učitelka v první třídě uzemnila větou, že nerozumí tomu, jak dva lékaři mohli zplodit takového debila. Jordan Haj ji zmiňuje jako vtipnou historku v souvislosti se svou o pár let později odborně diagnostikovanou poruchou pozornosti, ale zároveň připouští, že ho ve slabých chvílích děsí pocit nepoužitelnosti v každodenním životě. Fakt, že se může živit jako režisér, textař, zpěvák nebo herec a občas vystřídat všechny umělecké profese během jednoho dne, nebere jako samozřejmost. Pro DAMU, kterou absolvoval, se v jeho rodině vžil název Vysoká odborná hopsa hejsa, a tak o svém talentu dlouho pochyboval. Doteď si není jistý, jestli dělá dost, ale když se dívá na končící rok i aktuální turné, pracovně byl úspěšný. Po zdravotní stránce je to horší.    

Společenské nastavení a převládající stereotypy staví podle Šárky Homfray ženám do cesty řadu komplikací a zbytečných těžkostí, které musí během života překonat. Na start pomyslné překážkové dráhy se přitom staví ještě předtím, než se narodí. Vůbec nejtěžší úsek trati na ně čeká během mateřství, které představuje prakticky kariérní stopku. Volba délky rodičovské je totiž jen iluzorní. Realita je taková, že najít během ní osvíceného zaměstnavatele, stejně jako zařízení pro děti do tří let, není tak jednoduché. Neférový systém podle publicistky, právničky a odborářky pak probouzí v ženách vztek. Aby nezůstalo jen u něj a prvotní negativní emoce mohla podnítit pozitivní změnu, je potřeba na nerovnost poukázat. To je i cíl její knihy "Proč jsme tak naštvané?".

Coby ministr financí zažil Miroslav Kalousek, jaké to je čelit rozezlenému davu. Nebylo to příjemné, ale nebyl důvod se bát, protože odbory tehdy na Václavském náměstí volaly „jen“ po změně vládní politiky. Teď znepokojení cítí, protože mluvčím celospolečenské nespokojenosti se stal někdo, kdo není součástí systému a chce demokracii zničit. Úkolem státu přitom není zajistit, aby se měl každý stejně dobře jako jeho soused. „Málokdy si řeknete, nedaří se mi dobře, protože jsem líný lempl. Většinou si řeknete, nedaří se mi dobře, protože za to někdo může. Obviňovat někoho jiného, je pro lidskou psychiku mnohem snazší než si přiznat, že si za to můžu sám,“ říká a dodává, že si v porovnání s drtivou částí planety žijeme jako prasata v žitě, a ještě máme tu drzost naříkat.

V případě instagramového profilu Delniq těžko najít příznačnější popis, než je klišé o žasnoucím odborníkovi a divícím se laikovi. Při pohledu na fotky stavebních úprav, jež jsou na něm zveřejněny, se nelze ubránit celé škále emocí. Tou primární, která vše odstartovala, přitom byla frustrace. „Zakládal jsem ho trochu jako terapii ke své pracovní pozici, protože se živím architekturou. Navrhuju baráky, interiéry a stavby, a když každý den vnímáte, co se děje na stavbách, nebo vám lidi posílají různé věci, s kterými chtějí poradit, a vidíte ty přešlapy a průšvihy, tak jsem z toho dlouho byl nešťastný,“ objasňuje motivaci vzniku populárního účtu jeho zakladatel Lukáš Janout s tím, že žádný konkrétní záměr neměl. Fakt, že má přes 100 tisíc sledujících, překvapil i jeho.

Hospod je u nás hodně, říká Luboš Kastner, restauratér a porotce soutěže BeerMaster. Pro srovnání uvádí, že na desetimilionové Česko připadá 30 tisíc gastronomických provozů, zatímco na pivně podobném britském trhu je jich při šestkrát větší populaci 50 tisíc. V současné tržní situaci se všechny udržet nemohou. „Když ekonomika zafunguje, jak má, tak se zmenší počet restaurací a zvětší se cenová hladina, protože pivo tady nemůže stát dvě eura, musí stát čtyři jako v Německu, nebo v Rakousku,“ predikuje s tím, že v absolutním ohrožení je 20 % trhu, a to převážně podniky v menších městech a na vesnicích. Úbytek mohl být ještě větší nebýt zrušení EET. To podle něj sice zachrání pár jednotlivců před krachem, ale celou gastronomii vrací zpátky do 90. let.  

Navzdory všem negativům, která s sebou pandemie koronaviru přinesla, zaznamenal festival Rock for People během dvouleté pauzy, kdy zůstaly brány královehradeckého areálu uzavřeny, i jedno pozitivum. Po letech krátkodobých pronájmů se organizátorům podařilo získat bývalé vojenské letiště k dlouhodobému užívání a pozemek, na kterém se od roku 2007 několikadenní hudební produkce koná, ještě rozšířit. Osmadvacátý ročník se tak odehraje na ploše 65 hektarů a ředitel festivalu Michal Thomes věří, že i s rekordní 40tisícovou návštěvností. „Chceme být nejlepším festivalem v ČR. Dřív lidi chodili na víc festivalů, teď si možná budou víc vybírat, protože budou mít hlouběji do kapsy. A my jsme vsadili na to, že jim dáme tak zajímavý program, že půjdou k nám,“ má jasno.

„Byl jsem natolik cvoklý, že o mě neměli zájem,“ vysvětluje hudebník Jiří Stivín, proč byl za minulého režimu pro soudruhy z STB nelukrativní spojkou, a připouští, že na jeho chování nic nemění ani skutečnost, že za pár dní oslaví osmdesáté narozeniny. Vždycky byl puberťák a dělal jen to, co ho bavilo. V životě měl jedno zaměstnání, a to když se v 70. letech oženil a potřeboval stálý příjem, aby uživil rodinu. Tehdy udělal kompromis a vstoupil do Činoherního orchestru Národního divadla, ve kterém působil tři roky a málem mu i šéfoval. Navzdory tomu, že se označuje za amatéra, co neumí hrát zodpovědně z not. „Nejradši mám, když vlastně nevím, co budu hrát,“ říká původně vystudovaný kameraman, který se hudbě začal věnovat až na vojně.

K napsání literárního dokumentu o poruchách příjmu potravy přivedla Martinu Lupínkovou osobní zkušenost. V dětství trpěla anorexií, v dospělosti se potýkala s ortorexií, tedy obsesí zdravým stravováním. Potřebovala pochopit, proč se to děje právě jí a jestli má šanci svůj vztah k jídlu napravit. A tak se začala zabývat tématem samotným a přirozeně i příběhy lidí, kteří si některou z forem onemocnění prošli. Setkání s nimi pro ni zvlášť zpočátku nebyla jednoduchá, až příliš dobře věděla, o čem její respondenti mluví. Pocity beznaděje a vyčerpání ale časem vystřídal terapeutický efekt. S dokončením poslední kapitoly završila autorka i jednu svou životní etapu a věří, že kniha ‚Toho dna se dotýkám už málo‘ pomůže i dalším.

Zatímco členem Činohry Národního divadla je Igor Orozovič devět let, filmových a televizních příležitostí tolik neměl. A když, připouští, že všechny by si za rámeček nedal. „Zajímavých projektů je málo a nejsem zas takový pankáč, abych čekal na to, až mě vždycky osloví jenom ten jeden,“ přiznává. Všechny žánry by si rád vyzkoušel i před kamerou, a tak jako většina jeho kolegů více či méně úspěšně balancuje na hraně vkusu. Při společných debatách ale stejně pokaždé dochází k závěru, že „neexistuje objektivní měřítko, mustr, co je správně a co ne. Někomu to funguje, točí i sračky a vedle toho kvalitní věci a lidi si ho nezaškatulkují. A někdo se zase zaškatulkuje okamžitě. Nikdy nevíte, co se vám v branži stane.“

Nejde o to, jestli energetické firmy zdanit, ale za jakých podmínek to udělat. Ty, které prosazuje kabinet Petra Fialy, předčily podle investora a odborníka na energetiku Michala Šnobra všechna očekávání. V negativním slova smyslu. „Je to absolutní blázinec. A myslím, že to bude mít poměrně velkou dohru,“ říká s tím, že žaloby lze předpokládat i od dalších sektorů dotčených windfall tax. Vláda totiž naházela všechny subjekty do jednoho pytle a snaží se je zdanit jedním způsobem a schovává se přitom za evropské nařízení, ze kterého si vybrala jenom to, co se jí hodí. „V lepším případě daňový balíček nedomyslela a nedopočítala. V horším případě je to záměr zajistit si příjmy po celé volební období a po nás potopa,“ myslí si.

Většina firem se kvůli dopadům energetické krize nebouří, a tak se zdánlivě žádné drama nekoná. Pravdou podle viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy Radka Špicara je, že se ředitelé bojí problémy svých provozů ventilovat. Mají strach, že znervózní odběratele, kteří jsou v důsledku pandemie a války na Ukrajině citliví na jakékoli výpadky, i banky, u nichž mají úvěry. „To, že svým způsobem ještě neteče krev po ulici, nám nepomáhá, protože politici asi opravdu mají pocit, že se zatím nic moc neděje,“ říká a varuje před tikající bombou, která bouchne začátkem příštího roku, pokud vláda rychle nezakročí. Část výroby už zastavily sklárny a je otázkou času, kdy je budou následovat slévárny, výrobci stavebních materiálů nebo keramické závody. Potíže mají i mobilní operátoři.

Příjmy státního rozpočtu na letošek jsou nižší, než by mohly být, aspoň podle Miloše Zemana. Využil proto práva veta a odmítl podepsat předloženou novelu, ve které podle něj chybí 90 miliard. Své odůvodnění adresoval předsedkyni Poslanecké sněmovny Markétě Pekarové Adamové, která považuje prezidentovu argumentaci za nesmyslnou. Skutečnou motivací je podle ní pomsta. „Reálným důvodem, který za tím podle mě stojí, je to, že v rozpočtu také prošla změna, která z kapitoly Kanceláře prezidenta republiky odebírala 30 milionů korun,“ reaguje šéfka TOP 09 s tím, že škrt se týkal hospodaření Lesní správy Lány, resp. jejího dnes už bývalého ředitele Miloše Baláka. Ten byl odsouzen za ovlivňování veřejné zakázky ke třem letům vězení a záhy prezidentem omilostněn.

„Na prezidenta kandiduje lhář,“ říká staronový předseda Senátu Miloš Vystrčil a doufá, že s dalšími lžemi Andrej Babiš neuspěje. Že má expremiér podporu současné hlavy státu, ho nepřekvapuje. „Miloš Zeman mi říkal už v době, kdy jsme se bavili o tom, zda mám, nebo nemám jet na Tchaj-wan, že Andrej Babiš bude kandidátem na prezidenta, kterého on podpoří,“ vzpomíná na 2,5 roku starý rozhovor, během kterého si vyslechl i to, že skončí v propadlišti dějin. Skutečné obavy měl ale tehdy o budoucnost České republiky. „Orientace Miloše Zemana na země, které mají jiné společenské uspořádání, než je svobodné a demokratické, byla naprosto zřejmá a mě vyděsila a významně napomohla tomu, abych se rozhodl na Tchaj-wan jet,“ přiznává a nevylučuje, že se na ostrov vrátí.

Rozhodnutím ucházet se o prezidentský úřad nemá Andrej Babiš co ztratit, tvrdí politický marketér Jakub Hussar a přirovnává jeho kandidaturu k angažmá hokejové šedesátosmičky v ruské lize. „Je to, jako když si Jaromír Jágr odskočil hrát do KHL, a pak se vrátil s velkou slávou do NHL a jeho ruské období bylo zapomenuto,“ říká s tím, že expremiéra o stávající voliče nepřipraví ani prohra a nadto získá mediální prostor, což může využít v dalších parlamentních volbách on i hnutí ANO, které s ním stojí a padá. Na atraktivitě navíc nabývá i sama prezidentská volba. „Do této chvíle byla pro lidi mediálně nezajímavá, byly tam osobnosti, které byly podobně vyprofilované. To se teď mění,“ je přesvědčen Hussar, který očekává „epickou bitvu o Hrad“.

Osm tisíc Čechů si každý rok vyslechne, že hodnota jejich PSA, tedy prostatického specifického antigenu, je zvýšená a další vyšetření u nich prokážou rakovinu prostaty. U 80 % z nich se zhoubný nádor podaří zachytit včas, pětina ale přichází pozdě a šanci na vyléčení má mizivou. Primární prevence přitom neexistuje. „Bohužel není známého a prokázaného nic takového, že by člověk jedl salát, nebo pil rajčatovou šťávu,“ upozorňuje přednosta urologické kliniky Thomayerovy nemocnice Roman Zachoval. Skeptický je i k reklamou protěžovaným preparátům na prostatu, které cílí na rizikovou skupinu milionu mužů a u kterých neprokázaly seriózní studie účinnost. Pro své zdraví lze v případě nejčastějšího mužského nádorového onemocnění udělat jediné: chodit na preventivní prohlídky.

Jako svého druhu arteterapii a experiment, při nichž poznávali jeden druhého i sebe, charakterizuje dvojice tvůrců Romanutti a Foukal jejich nový snímek. Oba se vlivem událostí stali jeho protagonisty i režiséry. Film se totiž odehrává v lockdownu a nese příznačný název Sami doma. „Z bytu jsme si udělali trošičku divadelní scénu a vlastně jsou to takové parkety, které znamenají svět,“ říká pobaveně Albert Romanutti, současně frontman kapely Bert & Friends, který v době pandemie koronaviru vyklidil pódia i společnou domácnost s přítelkyní. O své jistoty tehdy přišel i režisér Jan Foukal. A tak se začali s novou životní realitou vyrovnávat dohromady a vše přitom dokumentovat. Výsledkem je první česká bromance.

Je to ošklivé číslo a nechci si ho připouštět, říká Jan Kanyza o svých 75. narozeninách. Slavit podle něj není co, leda méně pohyblivé klouby a více prášků od lékaře. Jinak se cítí jako blbec a není mu příjemné, že u štamgastského stolu, k němuž usedal s hereckými kolegy v dnes už legendárním seriálu Hospoda, zůstal sám. Zažil ale i pocit úlevy. Dostavil se ve chvíli, kdy skoncoval s herectvím. „Je to kacířská myšlenka, až se za ni trochu hanbím, ale ulevilo se mi. Ne tím, že jsem to opustil, ale že jsem učinil to rozhodnutí. A že jsem ho zrealizoval,“ přiznává. Po letech „lítání“ z placu k malířskému stojanu a naopak usedl na jednu židli. Aspoň zdánlivě. Sicflajš totiž nikdy neměl.

Česká republika patří podle Matěje Hlavatého nám všem, nejen té nejhlasitější skupině, která si uzurpuje státní symbol, přitom má na jeho rubu ruskou vlajku. Je načase nezavírat před tím oči, protože extremistické proudy sílí a demokracie jim dává velký prostor, zatímco politikům, kteří brání její hodnoty, ruce svazuje. „Myslím, že už bychom měli přestat být přizdisráči,“ říká starosta Tetína a organizátor Pochodu za demokracii. Ten nemá být provládní demonstrací, ale odpovědí na proruské hlasy a volání po puči, které se v Den české státnosti ozývaly na Václavském náměstí. Hlavatý pro konání průvodu zvolil rovněž symbolické datum a věří, že se najdou desetitisíce těch, kteří 17. listopadu dají najevo, že jim odkaz Sametové revoluce není lhostejný a vyjdou kvůli němu do ulic.

Že je svět gastronomie boj, poznala Veronika Beskydiarová známější jako Besky už během soutěže MarsteChef Česko. Nejenže neměla zkušenost s profesionálním provozem, ale doma ani moc nevařila, občas upekla. Když pak coby vítězka páté řady reality show nastoupila na stáž do kuchyně michelinského Fieldu, přišel šok. „Když to člověk nevyzkouší, říká si: Kuchaři, vždyť mají recepty, pohoda. Ale tam je strašný psychický tlak,“ přiznává s tím, že představa vlastní restaurace je jí teď ještě vzdálenější. Bez dostatečné praxe, a to i manažerské, považuje za nezodpovědné se do převážně mužského byznysu vrhat. „Kariéra v gastrosvětě je velmi těžká, takže zatím odsouvám rodinné záležitosti a snažím se dokázat něco podobné v tom mediálním světě,“ říká.

Je to podraz, říká na adresu vedení NHL Dominik Hašek. Za nepřípustné považuje, že šéf nejprestižnější hokejové ligy na světě Gary Bettman a jeho zástupce Bill Daly nerespektovali upozornění českého ministerstva zahraničních věcí, že ruští hráči nejsou na tuzemském ledě vítáni, a nechali je v úvodních zápasech základní části soutěže nastoupit. Za to by měli být oba funkcionáři odejiti a jejich nástupci by se měli České republice omluvit. „Za sebe si nepřeju, aby se NHL, dokud tito lidé budou v jejím čele, kdykoliv vrátila,“ má jasno dvojnásobný držitel Stanley Cupu, který podle svých slov vděčí kanadsko-americkému hokeji za mnohé a pořád mu na něm záleží. Miliardovou reklamu, kterou zámořský spor Rusku dělá, ale mlčky přehlížet odmítá.

Zatímco prezident USA Joe Biden před pár dny oznámil, že omilostní tisíce Američanů odsouzených za držení nebo užívání marihuany, českým pěstitelům byliny cannabis sativa stále hrozí drakonické tresty. „V momentě, kdy člověk pěstuje pět kytek, tak je v režimu přestupku. Když jednu z těch kytek ustřihne, tak spadá do paragrafu výroby a šíření toxikomanie, což už je trestný čin,“ upozorňuje rapper James Cole s tím, že současné znění zákona je paskvil, který nejenže nereflektuje konopnou realitu Česka, ale paradoxně je větší společenskou hrozbou než dekriminalizace konopí, po níž coby spoluautor Charty 420 volá. Legální nabídka sušiny by snížila jak poptávku na černém trhu, tak zkvalitnila samotnou produkci.

Čip se ve skutečnosti skládá ze dvou částí: první se do nosu zavede antigenním testem, druhou obsahuje vakcína, jejíž aplikací do sebe všechno zapadne jako puzzle, čímž se výrobce očkovací látky netají, protože technologii nazývá jako Matrix-M adjuvant. I takové výjevy zachycují ve svém novém dokumentu Vít Klusák a Marika Pecháčková a připomínají realitu, kterou jsme ještě nedávno žili. Na jedné straně konspirační teorie zatvrzelých antivaxerů, bouřlivé diskuze odborníků nebo marná snaha policistů přimět opilé bezdomovce nasadit si umolousané roušky, na druhé bezmoc lékařů nad narůstajícími počty mrtvých a důvtip těch, kteří chtěli „jen“ zůstat výkonní, nebo aspoň solventní. To všechno je Velké nic, dokumentární tragikomedie o českém pojetí pandemie Covid-19.

Ačkoliv se válka odehrává v podstatě za kopcem, řada lidí si to neuvědomuje, popírá ji a vyjadřuje sympatie Rusku. Designér Maxim Velčovský se proto rozhodl zhmotnit svědectví o jejích hrůzách přímo v centru Prahy, kde na Mariánském náměstí umístil v rámci festivalu Signal čtyři vyhořelé vraky aut dovezené z nejpostiženějších oblastí Ukrajiny. Myšlenkou na aplikaci války ve veřejném prostoru se začal zabývat bezprostředně po jejím vypuknutím. Tehdy předpokládal, že než dojde na její realizaci, boje utichnou a jeho předmět doličný bude „jen“ mementem. Ironií osudu se v předvečer umístění instalace nazvané „Fyzická možnost smrti v mysli někoho žijícího“ ocitla ukrajinská města znovu pod palbou.

Jednat, jednat, jednat je podle nově zvolené senátorky Jany Zwyrtek Hamplové řešení, k jakému měly v souvislosti s válkou na Ukrajině přistoupit evropské mocnosti i USA a vytrvat v něm navzdory dosavadním neúspěšným snahám o dohodu. Dodávky zbraní podle ní konflikt jen eskalují. Česká republika by se coby malá země na prahu obou znepřátelených táborů měla zdržet jich i velikášských prohlášení a stát se vojensky neutrální, o čemž chce na půdě Senátu diskutovat. Velí jí to selský rozum i zkušenosti ženy, která hodně pamatuje a válku v bývalé Jugoslávii nejen sledovala, ale osobně si prošla i rozbombardovaná města, která po ní zůstala. „Mrazilo mě už tehdy a tehdy také možná, kdyby se někdo lépe a dříve domluvil, tak to nemuselo tak skončit,“ myslí si.

Často slýchá od vrstevníků, že rap je nesrozumitelný, a proto ho neposlouchají. „Říkám, když to neposloucháš, nemůžeš tomu rozumět. Tak je to se vším, to je úplně logické,“ má jasno Ladislav Poeta Zeman, který se dlouho opomíjenému žánru věnuje 25 let. Jako teenager chodil za mámou do práce na rychlejší internet a dohledával na něm relevantní informace, protože z tištěných médií se v 90. letech o rapperech zmiňovalo jen Bravo, a to ještě dost neuspokojivě. Domů si budoucí hudební publicista a dýdžej nosil stohy papírů s rapovými texty a zkoušel si je s pomocí slovníku marně překládat. Nad vytištěnými stránkami strávil i uplynulé dva roky. Tak dlouho připravoval knihu o českém rapu, kterou si chtěl roky přečíst. Protože ji ale nikdo nenapsal, udělal to nakonec sám.

Stejně jako někdejší ministerští předsedové a posléze prezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman je podle Aleny Schillerové expremiér Andrej Babiš těžkou vahou a měl by se stát jejich nástupcem. „Jsou to všechno silné osobnosti. Všech třech si vážím a všechno jsou to lidi, kteří vás nutí přemýšlet o tom, co říkají, i když vás to někdy irituje,“ říká místopředsedkyně ANO s tím, že bude svého „šéfa“ přemlouvat k tomu, aby kandidoval. Hnutí podle ní vlastního kandidáta potřebuje, což bude při jednání se špičkami strany prosazovat. Kdyby padla volba na ni, nabídku by zvážila, teď ale považuje za předčasné se jí zabývat. Věří, že se Andrej Babiš nakonec rozhodne správně a do boje o Hrad půjde.

Podpora uprchlíků nemůže být prvořadá, myslí si prezidentský kandidát Tomáš Březina, podle kterého riskuje vláda sociální neklid. Pro tak chudou zemi, jakou je Česká republika, znamená poskytnutí ochrany lidem prchajícím před válkou ekonomickou zátěž, se kterou musí být národ srozuměn. Pokud není, může zakrátko podlehnout přesvědčení, že půl milionu ukrajinských běženců se má lépe než čeští obyvatelé. Navíc ještě před pár měsíci podle něj vše nasvědčovalo tomu, že to tak bude. „Jakýkoliv prezident, nebo premiér, má mít především na zřeteli ochranu českých obyvatel, ekonomických zájmů, státnosti a tak dál. Nesmí mít na mysli prioritně, pod vlivem emocí, byť pochopitelných, jiný národ a tomu pomáhat víc,“ říká bývalý podnikatel.

Chápat výsledky voleb jako výraz spokojenosti s vládou je přehnané a pošetilé, upozorňuje politolog Tomáš Lebeda. „Vláda musí být velmi opatrná, protože podpora, kterou teď její strany dostaly, jak v komunálních, tak v senátních volbách, visí na vlásku a skutečně bude záležet na tom, jak bude vypadat zima, jak se vláda vypořádá s mimořádně tíživou situací, která nás pravděpodobně čeká, a jak to bude komunikovat. Podle toho mohou dopadnout i prezidentské volby,“ myslí si s tím, že většina voličů pětikoalice dopady energetické krize reálně ještě nepocítila. Až se tak stane, bude rozhodující, jak moc budou zasaženi. Pokud bude míra neúnosná, může jít o vážný problém, který vyžene lidi do ulic.

Přimět Vladimira Putina ke změně strategie nelze pomocí rozumu a ukazuje se, že ani ekonomickým tlakem. Jediným řešením tak podle Miroslavy Němcové zůstává co největší podpora Ukrajiny, aby byla schopná ho porazit. Bez ohledu na to, kolik to bude stát nebo jak moc bude třeba se uskromnit. Oproti Ukrajincům se totiž pořád máme zlatě. „Vezmu si klidně 10 svetrů a nemám s tím problém, ale cítím se bezmocná vůči tomu, co přichází z Ruska, to je pro mě daleko větší hrozba,“ říká senátorka za ODS, jejíž obavy, že je válka skoro za dveřmi, umocnilo vystoupení ruského prezidenta během ceremoniálu stvrzujícího připojení čtyř ukrajinských regionů k Ruské federaci. V mnohém jí připomnělo Hitlerovy projevy.

Přesvědčivé herecké výkony podával Marsell Bendig už odmala, ne vždy pro ně ale nacházel pochopení. Nedoceněné zůstalo například jeho ztvárnění oběti únosů, které se sestrou zinscenovali na balkoně a zalarmovali tak hlídku policie, které musel rozespalý otec vysvětlovat, že se jednalo o dětskou hru. Balkonu se od té doby vyhýbal, láska k herectví mu ale zůstala. A teď přišlo i uznání, o kterém snil. Za roli drogově závislého Ládi v dramatu Banger. sklízí jednu pochvalnou kritiku za druhou, jde přitom o jeho první filmovou zkušenost. Věří, že další budou následovat a že se mu podaří vymanit ze škatulky záporných postav, do kterých jsou Romové takřka výhradně obsazováni.

Část protestujících, kteří se už podruhé sešli na Václavském náměstí, nebrojí jen proti současnému vedení země, ale podle pedagoga a filozofa Daniela Kroupy upřímně nenávidí demokratický režim. „Ze strany řečníků a z pozitivní reakce mnohých demonstrantů tam bylo hodně těch, kteří se staví proti celému systému, proti naší orientaci na Evropskou unii, našemu členství v NATO, a dokonce organizátoři vznášeli požadavky, že máme vystoupit z OSN. Nevím, mezi jaké státy bychom se tím měli zařadit, asi někde u Severní Koreje, ale i ta je členskou zemí OSN,“ říká s tím, že pokud by některé výzvy byly skutečně vyslyšeny, jejich negativní ekonomické dopady by pocítili zejména ti, co po nich volají.  

Na ulici strávil senátor Marek Hilšer i 12 hodin denně a přiznává, že nasbírat 50 tisíc podpisů nutných k podání prezidentské kandidatury není snadné, ani levné. Reálně to vyžaduje dva tisíce hodin na jednom petičním stánku, nebo přes 2,5 milionu korun, což je částka, kterou chce investovat do celé kampaně. Pokud se mu proto nepodaří oslovit dostatečný počet voličů do půlky října, nevylučuje, že požádá o nominování na nejvyšší ústavní funkci kolegy senátory. Buď, jak buď, jasno má v tom, že chce zůstat nezávislým kandidátem. „Prezident nesmí mít svázané ruce, nesmí být součástí žádného z oligarchických klanů, které si v České republice přivlastňují stát a ovlivňují politiku,“ říká.

Zatímco první oficiální reakce lídrů stran na výsledky voleb byly plné optimismu, atmosféra uvnitř štábů tomu v sobotu večer nenasvědčovala. Aspoň podle podnikatele Petra Stuchlíka. „Panovala deziluze a mě velmi překvapilo, že v podstatě bez výjimky, ať to bylo Spolu, Číža nebo Piráti, stejně tak ANO, všichni čekali víc a byli minimálně z těch magistrátních výsledků rozčarovaní,“ říká bývalý pražský zastupitel a někdejší kandidát ANO na primátora, který svou spanilou jízdu komunální politikou ukončil v roce 2019, pouhý rok poté, co podlehl volání svého ega a nechal se do ní Andrejem Babišem zlákat. Krátká exkurze pro něj byla cennou zkušeností, zjistil mimo jiné, že o budoucnosti města nezřídka rozhodují lidé, u kterých „se divíte, že si vůbec dokážou ráno uvázat tkaničku.“

Politicky to byla prohra, připouští Jan Farský po návratu z osmiměsíční stáže na oregonské univerzitě, kterou „zaplatil“ poslaneckým mandátem i pozicí šéfa klubu STAN a nadto čelil nařčením z lhářství, protistátní činnosti nebo amatérismu. „Zvláště od Miloše Zemana, Tomia Okamury a Andreje Babiše to bylo drsné. Na druhou stranu já jsem si taky roky nebral servítky, takže chápu, že když měli šanci, tak se do mě pustili,“ uznává Farský s tím, že ve všech jiných ohledech stál jeho pobyt v USA za to. Po letech ležel od rána do večera v knížkách a začínal i končil dny s rodinou. A uvědomil si díky tomu, že dospět chce vidět nejen svoje děti, ale také Evropu. O obojím mluví s velkým zaujetím v rozhovoru pro Prostor X.

Částečná mobilizace, kterou Vladimir Putin ve středu ráno vyhlásil, je snahou zabránit podobným průlomům, jaký se Ukrajincům podařil u Charkova. „To bylo do značné míry způsobené tím, že Rusové nemají dost těl, která by měla na takhle dlouhé frontě, a nevyhnutelně někde vznikne slabé místo, které Ukrajina mohla využít,“ vysvětluje bezpečnostní analytik Vojtěch Bahenských důvody vydání povolávacího rozkazu. Primárním úkolem nových posil bude stabilizovat ruskou armádu a vystřídat vojáky vyčerpané sedmiměsíčním bojem. „V tuhle chvíli není perspektiva na to, aby Rusko do zimy provedlo nějakou větší ofenzívu,“ myslí si s tím, že nábor 300 tisíc rezervistů není všelék a čas hraje spíš pro Ukrajinu. Pokud pomoc Západu nepoleví.

Katastrofální, takový byl slovy úřadujícího pražského primátora Zdeňka Hřiba stav, ve kterém před čtyřmi lety přebíral hlavní město. Na konci jeho volebního období zažívá metropole rekordní rozvoj a v čele s ním zdárně překonala i dvě bezprecentní krize – covidovou a uprchlickou, čímž podle něj nemůže argumentovat žádný z jeho předchůdců, ani současných konkurentů, mezi kterými jsou pokrytci a kumulátoři funkcí. Přímo za ztělesnění neúcty k Pražanům považuje Bohuslava Svobodu. „Otevřeně říká, že by chtěl být primátorem a zároveň poslancem. To podle mě fakt nejde řídit tohle město v pauze na oběd,“ má jasno Hřib s tím, že časovou a mnohdy i fyzickou náročnost funkce může každý posoudit při pohledu do jeho veřejného kalendáře.

Ohánět se v kauze Čapí hnízdo výroky o zinscenovaném politickém procesu nedává smysl, vysvětluje advokát Jiří Kučera s tím, že Andrej Babiš není stíhán za své názory, politické angažmá nebo jednání. Obviněný je z účasti na dotačním podvodu, jehož hlavní aktérkou je Jana Nagyová. Klíčová bude její vina. „Pokud nebude odsouzena paní Nagyová, tak nebude odsouzen ani pan Babiš,“ říká Kučera. Rozhodující teď podle něj bude přezkoumání listinných důkazů. Z těch by mělo během následujících dvou týdnů vyplynout, zda v žádosti o 50milionovou dotaci, kterou někdejší předsedkyně představenstva rodinné farmy podala svým jménem, vědomě uvedla nepravdivé informace a dopustila se tak trestného činu.

V uplynulých čtyřech letech ve vedení moravské metropole čelila Markéta Vaňková tolika krizím, jako žádný z jejích předchůdců od roku 1989. A ani závěr jejího volebního období není klidný. Brno doplácí na to, že zaujalo ekologický přístup a vsadilo na plyn. Co se týče vytápění, je na něm závislé z 80 % a z velkých tuzemských měst je na tom nejhůř. Odpojit se od plynu by mu měly pomoct nový zdroj na štěpku, jehož stavba začne každým dnem, a tzv. třetí kotel na spalování odpadu. To ale nebude stačit. Pojistkou na další zimu by tak měly být původně plynové kotle předělané na kotle na lehké topné oleje. „Paradoxně bychom se spalováním LTO zase vrátili k méně ekologickému řešení, nicméně měli bychom teplo,“ má jasno brněnská primátorka.

Opatření na pomoc domácnostem, která v reakci na energetickou krizi přijímají jednotlivé vlády napříč Evropou, jsou výkupným za demokracii, myslí si Václav Bartuška, zvláštní zmocněnec ČR pro energetickou bezpečnost. Snaha zachránit společenský řád je přitom vlastní celému kontinentu bez rozdílu. „Řada zemí, vlád, ale i národů dělá věci, které nejsou úplně v jejich naturelu. Obecně evropský sever a západ byl vždycky spíš individualistický, dbal na to, aby lidi sami měli zodpovědnost za to, co dělají a jak se jim žije. Přitom kroky, které dneska dělají vlády evropského severu i jihu, jsou velmi podobné,“ říká. Vážnost situace podle něj nepodceňuje ani kabinet Petra Fialy, ale k mnohým rozhodnutím asi ještě nenašel chuť nebo odvahu.

Jsme přesvědčení, že žijeme v moderní společnosti 21. století a všechno je jiné, než kdysi bylo. Podle režisérky Terezy Nvotové to ale není tak docela pravda. Předsudky a stereotypy zůstávají. Jakmile se někdo odlišuje od všeobecně přijímaného modelu správnosti, je zavržen. „Ta bublina, ať už je na internetu, anebo ve skutečnosti jako nějaká vesnice, komunita, tak má podobné mechanismy. Lidé se navzájem o něčem přesvědčí, najdou si viníka a jdou po něm. A toho, kdo jim z jiné bubliny říká, že tak to není, už neslyší,“ popisuje reakci, která je podle ní přirozená a kterou využila v novém filmu Světlonoc. Natolik uvěřitelně, že za drama získala Zlatého leoparda na filmovém festivalu v Locarnu.

V koalici Spolu jsou šíbři a kmotři, myslí si kandidát na primátora hlavního města Jan Čižinský, který věří, že voliči v komunálních volbách rozhodnout tak, aby se k moci dostali poctiví politici. Takoví, jakým je třeba Adam Scheinherr, který před dvěma lety upozornil policii na nekalé praktiky vedení dopravního podniku a nevědomky odstartoval kauzu Dozimetr. Čižinský je přesvědčen, že pokud by se všichni chovali jako jeho stranický kolega z hnutí Praha Sobě, korupce zmizí. Jemu samotnému se ji během osmiletého starostování na Praze 7 podařilo zničit úplně, teď se stejnou ambicí usiluje o zvolení do čela magistrátu. A taky s tím, že protká metropoli cyklostezkami a zakáže průjezd centrem.

Téma smrti zaujalo Františka Skálu už během studentských let a neopustilo. Protože je ve společnosti stále tabuizované, považuje za důležité ho připomínat, a tak o něm zpívá za zvuků dechovky texty jako „Za řekou na stráni je krematorium, je tam pěknej chládek a kolumbárium, ve výklenkách urny mrkají na sebe, černé dýmy z nebožtíků stoupají do nebe.“ Na svůj odchod ze světa přitom nepomýšlí vůbec, prostě s ním počítá. „Většina lidí přitaká jenom tomu životu a myslí si, že smrt neexistuje a že se jich netýká. A pak se najednou diví,“ říká umělec s tím, že už má připravenou rakev, protože „je to jistota, že vás pak nedají do nějaké špatné, když si ji vyzdobíte.“ Kromě ní má ale i spoustu plánů, které přirozeně vznikají. Příležitost totiž dělá Skálu.

Průlom fronty, k němuž došlo u Charkova, nezaskočil jen Rusy, kteří oblast na severovýchodě Ukrajiny ovládali, ale celý svět. Média ho nazvala překvapivým a bezpečnostní analytik Michal Smetana je přesvědčen, že se ukrajinská protiofenziva zapíše do učebnic. „Je to něco, o čem se bude učit na vojenských akademiích ještě desítky let, protože způsob provedení této operace je skutečně nestandardní,“ říká v rozhovoru pro Prostor X. Pozoruhodná přitom podle něj není jen rychlost, se kterou Ukrajinci převzali iniciativu do svých rukou, ale i fatální selhání ruských tajných služeb a velení. Zisk ztraceného území je bezesporu největším ukrajinským úspěchem, považovat ho za vyhranou válku je ale předčasné.

Žijeme v době, kdy největší riziko nepředstavuje ztráta energetické bezpečnosti, ale svobody. „V roce 38 bylo taky Německo zemí, kde nežili všichni fašisti, a za dva roky bylo ovládnuto tímhle hnutím,“ varuje hejtman Jihočeského kraje Martin Kuba s tím, že záleží na politicích, jak se jim podaří společnost složitým obdobím provést. Za nešťastné považuje shazovat diskuze o cenách energií tím, kolik má doma kdo svetrů na zimu. Je potřeba jasně říkat, co se bude dít, a každý šéf rezortu za to musí nést odpovědnost. „Osobně jsem přesvědčen, že některé podklady z ministerstva průmyslu a obchodu měly být připraveny dřív,“ kritizuje ministra Síkelu. Coby předseda Asociace krajů musel na liknavý přístup reagovat, ambici ovlivňovat složení vlády ale nemá.

Od šesti let žil prakticky jen s otcem. Matka byla vážně nemocná, dlouhodobě hospitalizovaná a o dva roky později zemřela. Pro oba následovalo náročné období. „Tatínek i já jsme se uzavřeli do sebe, měli jsme svůj vnitřní svět. Dával mi to nejlepší, co uměl, ale ta ztráta byla bolestná,“ vzpomíná na své dětství Tomáš Paprštein. Emocionální prázdno mu pomohl zaplnit nástup do turistického oddílu, v němž získal ztracený pocit bezpečí a ve vedoucím Matějovi, který byl zároveň jeho třídním učitelem, nejlepšího kamaráda. „Přítele“, který zneužil důvěry dospívajícího chlapce a stal se jeho sexuálním predátorem. Zatímco dnes třicetiletý Paprštein si prošel sebepoškozováním, depresemi a terapie se stala nedílnou součástí jeho života, pachatel pohlavního zneužívání učí dál.

Loni inicioval spolek Milion chvilek v hlavním městě i mimo něj celou sérii demonstrací proti vládě Andreje Babiše a stejně nekompromisní přístup při porušování demokratických hodnot proklamoval zaujmout také k nastupujícímu kabinetu Petra Fialy. Podle slov jeho mluvčí Hany Strašákové se tak děje, i když do ulic jeho signatáři a podporovatelé už nevyráží. „Tam je potřeba určitá energie a je to nějaký nejzazší nástroj spojit lidi na tom náměstí k tomu účelu. Každý z nás má teď spoustu problémů, třeba strach z energetické krize. Je otázka, kolik lidí by tam přišlo, ale tuhle vládu pořád hlídáme, posíláme otevřené dopisy,“ říká s tím, že moc je v nejlepších možných rukách. Sedmdesát tisíc protestujících, kteří první zářijovou sobotu zaplnili Václavák, dalo úřadujícímu premiérovi jiný signál.

Tvrzení, že jsme všichni traumatizovaní, mě jako psychologa dráždí, říká Pavel Rataj s tím, že jedince formuje celá řada vlivů různé intenzity, včetně těch pozitivních. Jde o celoživotní proces, v němž podstatnou roli sehrává zhruba prvních sedm let života. Tehdy se nám nedostává schopnosti emocionální autoregulace, kterou suplují rodiče. Pokud při tom selhávají a dítě zůstává v silných pocitech samo, přirozeně se brání vnímání vlastních emocí. Odpojení, což je termín, který se pro přehlížení toho, kdo jsem a co prožívám, používá, se pak odráží i ve vztazích. „Dlouhodobý partnerský vztah je největší psychoterapií, největším zdrojem sebepoznání lidí,“ říká Rataj, jenž se specializuje na párovou terapii.

Bylo to pro mě hrozně důležité, ten okamžik si budu pamatovat, říká režisérka Beata Parkanová o ceně za nejlepší režii, které si odnesla z filmového festivalu v Karlových Varů. Oceněný snímek Slovo jde teď v půlce září do kin. Parkanová popisuje, že její film se pozná mimo jiné podle velmi blízkých a dlouhých záběrů na herce. Chce jít se svou tvorbou hlouběji. Připouští, že typ filmů, který dělá, se do kin dostane méně a lidi ve velkém neláká. Je s tím spojené zklamání, ale taky radost z přímých reakcí, které dostává. Pokud to tedy nejsou nadávky v diskuzích.

Budu tlačit na kvalitu, říká ministr zdravotnictví profesor Vlastimil Válek /TOP 09/ o svém přístupu ke zdravotnickým zařízením v dalších měsících. Chce, aby ta kvalitní, kam chodí lidé, dostávala víc peněz a aby pojišťovny neproplácely zbytečné úkony. Počítá se spoluúčastí, respektive se zdravotním připojištěním, díky kterému by mohli mít lidé zdarma například bílé plomby. V covidu chce hlavně očkovat a léčit, lék paxlovid má být co nejdostupnější. Nepočítá už prakticky s žádnými opatřeními, očkování chce podpořit kampaní, která má nabrat tempo hlavně v září. Další vlna podle odhadů ministerstva přijde v listopadu.

Jak blízko k sobě mají konspirační teorie a spiritualita, respektive „ezo věci“? Podle digitální antropoložky Marie Heřmanové ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR velmi. Říká, že se v zásahu překrývají a lidé, kteří hledají jedno, často podlehnou i tomu druhému. Jde častěji o ženy, mimo jiné proto, že ve zbytku digitálního světa je to pro ně těžší. Hledají bezpečné místo, které naleznou třeba na Instagramu Heleny Houdové, který funguje jako komunita. Podobných spirituálních influencerek (a influencerů) je ale daleko víc a jejich vliv může být negativní.

 Daří se skvěle, říká o své prezidentské kampani matematik a podnikatel Karel Janeček. Lidé to sice zatím tolik neoceňují, ale to prý přijde. Tvrdí, že má obrovské šance vyhrát. Úvod kampaně byl záměrně kontroverzní a on je rád, že ho lidé zesměšňují. Tuhle energii chce v další části kampaně otočit v pozitivní podporu. Břišní svaly a fyzická jsou podle něj pro prezidenta důležité a on chce mimo jiné v úřadu bojovat s problémem obezity. Ve společnosti chce rozjet změny a říká, že na to má sílu. Tedy i fyzickou.

Mlejnek by měl v čele ÚZSI skončit, ohledně odchodu z funkce ministra by se měl Rakušan zachovat správně, míní 1. náměstek pražského primátora a lídr kandidátky STAN v Praze Petr Hlaváček. Říká, že po kauze kolem Petra Hlubučka zvažoval, že z kandidátky odstoupí, ale nechtěl v tom své kolegy nechat. Zároveň dostal možnost kandidátku radikálně překopat. V Praze zastává takzvaný „až bude okruhismus“ a stojí si za tím, že toho koalice v čele s primátorem Hřibem hodně dokázala

S novým cirkusem začal Jiří Turek seznamovat tuzemské diváky před 19 lety. Tehdy uspořádal na zelené louce mezinárodní festival Letní Letná a staví ho tam dodnes, i když, jak sám přiznává, má každoročně víc stažené půlky než artista v kopuli, jestli finančně vyjde. Kvůli tomu, aby si každý měsíc koupil nový mercedes, to ale nedělá. Do žánru se před lety zamiloval, i proto, že každé představení je originál, a tak má pořád co nabídnout. „Není to padesátá verze Višňového sadu,“ říká v nadsázce s tím, že v poslední dekádě se mezi světovou špičku zařadili i Češi. Navzdory absenci tradice a škol, ale za enormního úsilí. Hodinovému představení totiž často předchází až 8hodinové tréninky a protahování.  

Víme, jaké to je ocitnout se v beznadějné situaci a zůstat v ní osamoceni, je proto logické nechtít historickou zkušenost opakovat. V současnosti sice Česká republika ve válce není, ale konflikt na Ukrajině se může snadno přenést dál. Pokud tomu nechceme nečinně přihlížet, je potřeba investovat do obranyschopnosti, i za cenu toho, že výdaje státu na modernizaci armády bude kompenzovat mimořádná daň, o které se mluví jako o válečné. „Pevně věřím, že jsme se všichni probudili, slezli z růžového obláčku zpátky na zem a uvědomili si, že obrana a bezpečnost není zadarmo,“ říká ministryně obrany Jana Černochová s tím, že poptávka žene ceny komodit výš a mezi spojenci probíhají závody ve zbrojení.

Přes dva týdny plní tuzemské zpravodajství emotivní snímky a záběry hořících lesů a aktuálně i spálenišť v Českém Švýcarsku. Největší požár v české historii se rozhořel v Malinovém dole, dramaticky zasáhl oblast okolo něj a znepřístupnil dvě turistické atrakce: Pravčickou bránu a Soutěsky. „Je to zhruba 5 % rozlohy národního parku, takže v tom měřítku to není žádná velká katastrofa. Katastrofa je spíš to, jak najednou média upírají pozornost na Hřensko a okolí a vypadá to, jako kdyby opravdu celé Děčínsko, nebo celá destinace České Švýcarsko byla v plamenech a v popelu,“ připomíná fakta Jan Šmíd, ředitel destinační agentury České Švýcarsko, a upozorňuje, že příroda si s následky ničivého ohně poradí mnohem lépe než obyvatelé regionu, kteří jsou na cestovním ruchu závislí.

Herečka Elizaveta Maximová žije v Česku od sedmi let, narodila se ale v ruské Kazani. Útok své rodné země na Ukrajinu odsoudila před zraky statisíců diváků v přímém přenosu březnového udílení cen Českých lvů. Otázkou pro ni nebylo, zda se k situaci vyjádřit, ale jak. Slova jsou to jediné, co jí zbylo. I tak je musí volit obezřetně, aby svým blízkým, kteří v Rusku žijí, nepřitížila. „Pro mě bylo důležité, že mě podpořila rodina i za tu – v uvozovkách – cenu, že se do Ruska určitou dobu nevrátím nebo neuvidím prarodiče. Doufám, že je někdy uvidím,“ nelituje svého veřejného prohlášení, které konzultovala právě s babičkou a dědou. Ostrou bolest z tragédie vystřídala po půlroce války tupá, ale pořád bolest, což je z rozhovoru patrné.

Česká kinematografie se posledních 10 let ocitla v zajetí komerčních komedií, které v Janu Budařovi nevzbuzují hrdost, ani divácký zájem, proto v nich odmítá hrát. „Opakuje se, co fungovalo. Pak už to má i stejný design, takže všechny plakáty mají v sobě růžovou a fialovou barvu, zhruba podobný font a jsou víceméně stejné, hrají v nich podobní herci, protože se myslí, že lidi přišli na ty herce v jednom filmu, tak přijdou i na další,“ říká s tím, že vzácnou výjimkou, kdy mu po dlouhé době dávalo herectví zase smysl, bylo natáčení filmu Hovory s TGM. Přípravě na roli Karla Čapka tehdy věnoval týdny a uvědomil si, že výsledek jeho práce nezávisí jen na odvedeném výkonu na place, ale především na prožitku s danou postavou mimo kameru.

Situace na ukrajinské frontě se zásadně nemění, ale informační válka zuří naplno. Ruská propaganda míří na domácí publikum a jeho ujišťování, že je speciální operace pod kontrolou. Faktem zůstává, že ruská armáda o nejlepší jednotky přišla a adekvátní náhrada za ně chybí. „Rusko mobilizuje skrytým způsobem, často se snaží lidi finančně motivovat a mobilizuje segmenty společnosti, které nejsou vojensky moc efektivní,“ upřesňuje Jan Ludvík z Katedry bezpečnostních studií FSV UK s tím, že vulgárně řečeno, „když naberete hloupé a neschopné lidi, kteří nenajdou lepší příležitost, budete mít hloupou a neschopnou armádu.“ Ukrajina zase naráží na to, že musí vysílat signál, že má vítězství nadosah, ale ne tak blízko, aby ho vybojovala bez další pomoci západu.

Adéla Komrzý bývá označována za představitelku nové vlny českého dokumentárního filmu. V ní samotné přitom takové zařazení vyvolává spíš pousmání. K posunu žánru by ráda teprve přispěla. Láká ji proniknout za hranice komfortní zóny a namísto stylizovaných výpovědí zachytit skutečné hlasy lidí. Ostatně oslavnými portréty nejsou ani její oceňované snímky Jednotka intenzivního života a Zkouška umění. Druhý jmenovaný dokonce původně odmítla dělat, prvotním impulsem jeho vzniku totiž bylo 220. výročí Akademie výtvarných umění. „Máte v rukou ohromnou moc a je důležité si toho být vědomi. Byl tam určitě materiál na to vytvořit úplně unylý obrázek o té instituci, anebo úplnou freak show,“ přiznává s tím, že důležité je pro ni netočit dogmaticky.  

Nejen k 800 000 společných voličů Pirátů a Starostů, ale ke všem občanům cítí vicepremiér a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš závazek, na kterém kauza Dozimetr nic nemění. Stal se průšvih, který poškodil celou úřadující koalici, a jemu není příjemné, že je v souvislosti s ním dotazován, jestli opustí vládu. Odpověď má jednoznačnou – zůstává. Věrný chce být i myšlenkám humanismu a odkazu Václava Havla. Návrh na ústavní definici manželství jako svazku muže a ženy považuje za masakr a dlouhodobou argumentaci svého ministerského kolegy Mariana Jurečky, že jde o ochranu tradiční instituce, za konzistentní hloupost. Neshoduje se s ním, ani pokud jde o progresivní zdanění. „Žádný takový návrh jsme na K5 neprobírali,“ říká.

Dříve amatérismus, dnes profesionální komunální politika, tak je podle poslance a kandidáta na pražského primátora Patrika Nachera interpretována kolabující doprava v metropoli. Kde si současné vedení Prahy usmyslí, vznikají bez ohledu na skutečné potřeby a bezpečnost účastníků silničního provozu nové cyklopruhy. Ideologický aktivismus je vizitkou vládnoucí koalice, která proti sobě staví jednotlivé skupiny obyvatel. „Z řidičů dělá nepřátele města, omezuje parkovací místa, počty pruhů, uměle vytváří špunty a vznikají zácpy nikoliv pouze tím, že je větší množství aut, ale že ze dvou pruhů je jeden, nebo že je rozšířená tramvajová zastávka. Výsledkem toho je kolona a odpovědí na to: ‚Když nechcete stát v koloně, jeďte MHD, nebo na kole‘,“ odmítá takovou revoluci.

Největší lesní požár v historii Česka, který zachvátil národní park České Švýcarsko, je důsledkem klimatických změn, s nimiž vláda bojuje a dělá maximum možného. Ze svých cílů chránit životní prostředí neslevuje, musí ale současně reagovat na dopady energetické krize způsobené ruskou invazí. Nadto je součástí jejího krizového managementu i propad tuzemské ekonomiky. S původním programovým prohlášením tak nekoresponduje nejen ohlášený konec těžby uhlí, ale ani závazek nezvyšování daňové zátěže. O tom, komu daňově přitíží, chce mít koalice jasno v září. Podle vicepremiéra Mariana Jurečky by solidární měly být jak podnikatelské subjekty, tak fyzické osoby. Na své si nepřijdou ani odbory.

Promlouvat k divákům z obrazovky je pro řadu moderátorek a moderátorů snem, který když se splní, stává se drogou. V už tak konkurenčním mediálním prostředí je proto televizní éter mimořádně prestižní záležitostí. Linda Bartošová nejenže dokázala uspět v tom veřejnoprávním, do kterého přišla coby studentka žurnalistiky a také držitelka korunky České Miss World, kvůli čemuž si vyslechla bezpočet zraňujících poznámek, ale v jednu chvíli se věnovala až pěti zpravodajským disciplínám, moderováním Událostí počínaje a živými reportérskými vstupy konče. „Je to velká zátěž nejenom na organismus, ale i na hlavu, protože se nemůžete nikdy jednomu formátu věnovat stoprocentně, a to už nechci do budoucna v ničem,“ přiznává novinářka, která od ledna čerpá kreativní volno. Rozhovor byl natočen ještě před tím, než Bartošová oznámila, že se teď do České televize vracet nebude.

Představa, že se dá historické centrum Prahy, které vzniklo dávno před vynálezem aut, uzpůsobit tak, aby bylo příznivé pro řidiče motorových vozidel i chodce a cyklisty, je utopistická. Zvýhodnit lze jedny, nebo druhé, myslí si architekt a kritik veřejného prostoru Adam Gebrian. „Dávám přednost těm, kteří se pohybují po městě takovým způsobem, že jiné lidi co nejméně omezují, a to je podle mě na prvním místě člověk, který chodí pěšky,“ říká s tím, že privilegovaným účastníkům dopravy by měly být z cesty odstraněny překážky v podobě nadchodů a podchodů, protože nahoru a dolů můžou jezdit ti, kdo sedí v autě. Náš přístup k osobní dopravě je místo toho benevolentní, a ještě se do něj promítá vzájemná nesnášenlivost.

Štve mě, že se ke kinematografii začalo přistupovat jako k výrobě aut, říká Jan Hřebejk, který se před 20 lety stal režisérem prvního českého snímku, jehož propagace stála víc než natáčení. Někdejší paradox je dnešním normálem. V praxi to znamená, že pokud chce tvůrce natočit film, uvést ho ve všech kinech a zajistit mu odpovídající divácký zájem, peníze shání roky. „Nechci 5 let někde sedět a čekat, až se podaří domluvit s firmou barter na billboardy kolem dálnice,“ vysvětluje držitel tří Českých lvů svůj příklon k minisériím. I ty jsou ale nezřídka dílem jeho sebezapření. „Spousta lidí se nakýblovala do korporátních organizací a kafrají do filmové tvorby způsobem, který je otravný,“ říká.

Ovládnutí celé levobřežní Ukrajiny je cíl, ke kterému nyní Rusko směřuje, a zda ho dosáhne, rozhodne podzim. Aspoň podle odborníka na mezinárodní vztahy Vlastislava Břízy ml. „Nicméně propásli to zásadní, a to je moment překvapení. A dneska se ukrajinská armáda řadí k nejbojeschopnějším, ukrajinské dělostřelectvo, co se efektivity, nikoliv mohutnosti týče, patří mezi tři nejlepší na světě,“ říká s tím, že šance ruských jednotek uspět jsou malé. Minimální je i pravděpodobnost, že se Ukrajincům podaří znovu dobýt všechna území, o která přišli. Z hlediska stability to není ani žádoucí. Pokud by totiž chtěli získat zpět Krym, který Rusko vnímá jako součást své integrity, konflikt by opět eskalovat. Toho si je západ vědom, proto se jistí.

Růst mezd převyšoval v posledních 10 let nejen míru inflace, ale možnosti celé ekonomiky. Teď přichází horší časy a s nimi očekávání náhrad klesající životní úrovně. „Když budete všem automaticky zvyšovat, jak v době, kdy se daří, tak kdy se nedaří, to je potom skutečně cesta do Zimbabwe a budeme mít nul na bankovkách tolik, že se tam ani nevejdou,“ upozorňuje ekonom Petr Bartoň s tím, že inflace už klesá a je nezapouzdřená, což nám dává naději. Naději, kterou můžou pohřbít avizované podzimní stávky. „Z inflace nákladové, za kterou může více svět, se přesuneme do inflace poptávkové, kterou si více způsobujeme sami a se kterou se mnohem hůře bojuje právě proto, že se stane normou, že každému musí být vykompenzována,“ varuje před krátkozrakým řešením.

Že chce být herečkou, věděla Martha Issová od čtyř let. V patnácti si vydupala, že půjde na konzervatoř, mámě – taky herečce – Lence Termerové navzdory. Ta byla přesvědčená, že odstřihnout se v tak útlém věku od všeobecného vzdělání není dobrý nápad. Záhy se ukázalo, že nebyl. Ještě předtím ale dostala Martha svou první roli, která se pro ni stala traumatickým zážitkem. Permanentní konfrontaci s tím, že je „dcerou Lenky“ nebo „sestřenicí Kláry“, bytostně nesnášela. Navíc si musela připustit, že ve škole není šťastná. S přiznáním ale přišlo i smíření. „Od té doby jsme začaly s mámou spolupracovat. Navíc jsem potom měla štěstí, že mě z konzervatoře vyhodili,“ říká dvojnásobná držitelka Českého lva s tím, že za to, kým dnes je, vděčí právě své mámě.

Na stereotypech hodný, zlý a ošklivý, jejichž prizmatem lze vnímat trojici českých prezidentů, něco je, připouští politolog Lubomír Kopeček, který atributy použil v nadtitulu paralelních životopisů o Václavu Havlovi, Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi, doplnil je ale otazníkem. Vláda těchto státníků, ani jejich osobní příběhy totiž nejsou zdaleka tak jednoznačné. Nemalý vliv na ně přitom měly ženy. Disfunkční rodinné zázemí se podepsalo na samotářské povaze současné hlavy státu i způsobu, jakým komunikuje se svým okolím. Ambicióznost matky zase podnítila ctižádost Václava Klause zapsat se do dějin a Václav Havel se sňatkem s herečkou Dagmar Veškrnovou zpronevěřil svým morálním maximám.

Na začátku byl nevinný nápad napodobit na filmovém festivalu scény z oceňovaných snímků. Ta z dramatu Drive, v níž hlavní hrdina ve výtahu dlouze políbí svou sousedku, přitom po svém zveřejnění zahrála na city diváků stejně jako její originál. „Jen“ v českém pojetí přišla místo vlny rozechvění tsunami pohoršení. Těmi, kdo se před kamerou políbili, byli totiž hudebníci Jordan Haj a Jakub Strach. „Do 24 hodin z toho byl spíš zbytečný poprask a pro mě hrozně nepříjemný zážitek než to, s čím jsem do toho šel,“ přizvává druhý jmenovaný, vystupující pod umělecký jménem NobodyListen s tím, že jeho motivací nebylo vyvolat senzaci, ale vyslat rappové komunitě, které je součástí a která je plná machistických stereotypů, jasný vzkaz, že milovat se můžou i dva muži.

V sedmnácti si písničkářka Amelie Siba sama nahrála a vydala debut, který ocenili hudební kritici i Akademie populární hudby. Rok poté vyšla ven s druhým albem a na letošních Cenách Anděl úspěch zopakovala a stala se nejlepší interpretkou v kategorii Alternativa a elektronika. Pro svůj melancholický projev a dívčí křehkost je ale také snadným terčem nevhodného chování. „Jakmile vystoupím ze své komfortní bubliny, setkávám se s nepříjemnými situacemi. Třeba když po mně někdo něco chce, automaticky mi tyká nebo je pasivně agresivní,“ přiznává zpěvačka s tím, že elementární slušnost nechybí často jen lidem pod stagí, ale i v jejím zákulisí. Koncertování si tím snaží nezhnusit, zároveň ale přiznává, že bezpečně se v takovém prostředí necítí.

„Všichni, kdo jsme Jana znali, řešíme pořád dokola: Co jsme mohli udělat jinak, aby se to nestalo,“ přiznává investigativní novinářka Pavla Holcová čtyři roky po vraždě svého kolegy Jána Kuciaka. Sama se opakovaně dostala pod palbu výhružek, v Peru se dokonce ocitla tváří v tvář narkobaronovi, když se propašovala až k jeho cele a on si ji otevřel zevnitř. Pro oba investigativce proto byly výhrůžky kontroverzního podnikatele Mariana Kočnera spíš zdrojem pobavení než reálné hrozby. Před nimi se rýsovala vidina sólokapra, společně pracovali na textu o propojení nejmocnější italské mafie 'Ndrangheta s tehdejším předsedou vlády Robertem Ficem. Dřív, než ho stihli dokončit, otřásla Slovenskem zpráva o chladnokrevné vraždě mladého novináře a jeho snoubenky.

Velké filmové příležitosti začal Martin Finger dostávat až po třicítce, do té doby ho znali především divadelní diváci. Nijak tím netrpěl, v divadle trávil 92 % života a některé nabídky zahrát si před kamerou dokonce odmítal. Dnes se diví, jak dokázal permanentní nápor na psychiku i mozek přežít. Přežil a zpětně těch divokých a krásných 10 let hodnotí jako absolutní vrchol svého profesního i životního růstu, ze kterého čerpá dodnes. Způsob, jakým hraje, ovlivnil i jeho životní příběh. „Vždycky jsem nebyl takový, ještě na gymplu jsem byl bavič třídy. S Ondřejem Sokolem jsme strávili celé to období jako jeden velký vtip, samá legrace ze všeho, z nás, ze všech lidí, myslím, že jsme tím museli být až nesnesitelní,“ vzpomíná na bezstarostnou jízdu, kterou ukončila sebevražda jeho mámy. „Tam se moje duše proměnila,“ říká v otevřeném rozhovoru.  

Jedno z nejtěžších životních období prožíval před rokem lezec Adam Ondra. Rozhodnutí olympijského výboru sloučit tři disciplíny v jednu, udělalo z několikanásobného mistra světa i Evropy znovu nováčka. Přestože náročným tréninkem lezení na rychlost strávil spoustu času, kýžený výsledek se nedostavil a na olympiádě v Tokiu skončil šestý, což pro něj bylo zklamání. I když by zpětně přípravu koncipoval jinak, vynaložené energie nelituje. Nikdy nelitoval. „Od svých šesti let, kdy lezu čtyřikrát, pětkrát týdně, jsem to asi v žádném momentě svého života nevnímal jako oběť,“ prozradil před odletem na Světový pohár v Chamonix, kde po roční pauze dokázal, že titul nejlepšího světového lezce na obtížnost mu patří právem.

„Kdybych nedělal hudbu, tak jsem ten, co se snaží zapadnout a nevyčnívat z davu, nebýt středem pozornosti,“ přiznává Sergei Barracuda, který ale patří k nejposlouchanějším českým rapperům a s hudebním žánrem sladil i svou excentrickou image. Nepřehlédnutelný byl proto nejen v koncentraci známých osobností na karlovarském festivalu, kde měl premiéru nový film BANGER., v němž si zahrál sám sebe. Občas se mu stane, že jde v županu pro rohlíky do Tesca a z nákupu je podpisová akce. Ve stejném ostravském hypermarketu si v patnácti pořídil za tři stovky i svůj prvním mikrofon. O tři roky později se rozhodl, že nebude Erikem Petrem, ale bude používat umělecké jméno, které zní jako značka parfému, nebo kolekce oblečení. To kdyby se rozhodl expandovat. Nebo vyšlechtit vlastní odrůdu marihuany, což je jediná droga, které zůstal věrný.

„Komik nikdy nerozhoduje o tom, co bude vtipné a co nebude, o tom vždycky rozhoduje divák,“ říká Arnošt Frauenberg, kterého posledních osm let živí stand-up. Největším adrenalinem jsou pro něj přitom chvíle, kdy publiku představuje nový výstup. Patří totiž k těm bavičům, jejichž humor lidi rozděluje. Žádné téma pro něj není tabu. Češi se ale chtějí především bavit, zatímco pro anglosaské země, kde má žánr tradici, je typická sociální kritika, která nebývá tak třeskutě vtipná. „To je přesně to, co mě osobně láká a co mě baví. Chceš něco říct, chceš, aby si divák i něco odnesl kromě toho, že se zasměje,“ popisuje záměr, s nímž dva roky připravoval svou sedmdesátiminutovou show Utrženej ze řetězu.

„Puberta mého stáří je za mnou, nastávají stará kolena,“ říká herec Bolek Polívka s tím, že Cena prezidenta Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, která je udělována výrazným osobnostem české kinematografie a která letos náleží právě jemu, je pro něj úsměvné zhodnocení jeho života. Života plného práce, filmů, úsměvů, přátelství i propadů, jehož větší část má za sebou. „Je čas si to připustit. Ne, že bych stál nad hrobem a váhal, jestli skočím, to ne, ale věk je tady a taky přibývá těch, kteří už nežijí,“ bilancuje a přiznává, že s přibývajícími lety přehodnotil i svůj vztah k alkoholu. Stal se pro něj vzdělaným citlivým kamarádem z mladí a svá setkání s ním si hlídá. „Jsem pijící abstinent spíše než abstinující alkoholik,“ charakterizuje se.

Filmy pro mladé, které jsou autentickou generační výpovědí o jejich světě, nikoli domnělou představou o něm, aby v české kinematografii pohledal. Jednou z těch věrohodných výjimek je BANGER. Když se proto Adamu Mišíkovi naskytla příležitost být jeho součástí, neváhal. „Od prvního natáčecího dne bylo cítit, že máme něco, co je fakt speciální,“ prozrazuje herec a zpěvák o novém snímku režiséra Adama Sedláka, který je zběsilou adrenalinovou jízdou noční Prahou, plnou rapu a drog a ve kterém si zahrál hlavní roli Alexe. Při jejím ztvárnění vycházel ze svých zkušeností, přiznává přitom, že není žádným svatouškem, a příběhů kamarádů, „kteří už dneska nejsou na svobodě. Vybrali si tenhle život a nemuseli, mohli dělat normální práci, ale chtěli žít život na hraně, žili ho a přišly konsekvence.“

Společnost se musí naučit žít v cirkulárním systému, protože ten lineárně ekonomický je nadále neudržitelný, myslí si Tomáš Klus. Písničkář a herec zároveň připouští, že ekologický a šetrný přístup k planetě je drahý, navíc vyžaduje po jednotlivcích omezení jejich komfortu a po politicích nepopulární rozhodnutí, která jim na popularitě nepřidávají, a tak se do nich nehrnou. „Je potřeba recyklus, vzít dieselové motory a vymyslet, co s nimi, to je cesta. Zakazovat dieseláky a přikazovat elektromobily je extrém, který vždycky vybudí extrém, a budou tady lidi, kteří budou apriori proti tomu,“ říká s tím, že krátkozraká řešení v podobě instantních pilulek štěstí, na které si společnost zvykla, nefungují, jsou jen prchavým příslibem zapomnění.

„Kombinace inflace, Putinovy agrese a zoufalého dědictví Andreje Babiše nás postavila před těžkou situaci,“ zdůvodňuje ministr kultury Martin Baxa, proč nemůže pomoct pandemií zdecimovanému kulturnímu sektoru nabrat druhý dech. Dost možná ho ještě nutnými škrty přidusí. Po minulé vládě mu navíc zbyla dvě těžká témata, a to financování ČT a filmové pobídky. Obojí předchozí administrativa zanedbala a včas legislativně nereagovala. Výsledkem je audiovize v krizi a její rychlé řešení v nedohlednu. Že by díru v rozpočtu veřejnoprávní televize mohlo zalepit zvýšení koncesionářských poplatků, Baxa odmítá. Diskutovat je podle něj potřeba o navýšení reklamy nebo rozsahu veřejné služby. Strádajícím filmovým tvůrcům by mělo jít naproti zastropování filmových pobídek a jejich rozdělení na české a zahraniční.

„Filmů je moc, ale málo kvalitních,“ říká Šimon Holý, jehož jméno je skloňováno v souvislosti s nastupující generací mladých filmařů. Kina zaplavují romantické komedie nevalné kvality, které mají jediný cíl, a to prodat reklamu, zaplatit štáb a pak se objevit v nedělním primetimu některé z komerčních televizí, nebo historické snímky oslavující obecně akceptované postavy s nulovou ambicí reflektovat jejich roli v současném kontextu. Kromě nadprodukce trápí českou kinematografii tematická jednotvárnost a stereotypizace postav. „Ve chvíli, kdy tady kultivujeme tradici hraného filmu, která nenese úplně vysokých uměleckých kvalit, anebo nabízí furt jedno stejné téma, tak si sami sobě kopeme hrob a je třeba s tím něco dělat,“ myslí si režisér a skladatel.

Místo euforie zažíval Petr Jákl týden potom, co padla první klapka, pochybnosti, jestli svůj vysněný velkofilm dokončí. Měsíc a půl před začátkem natáčení nevěděl, kdo si zahraje titulní roli Jana Žižky v jeho stejnojmenném historickém akčním dramatu, ale měl utraceno 40 milionů. Na place mu chyběly věci, které potřeboval, ráno vstával s tím, že přepisoval scény na daný den a zároveň si dělal režisérskou přípravu a o poledních pauzách řešil s agenty herců jejich smlouvy. „Neměl jsem ani minutu volna za ty tři měsíce. Vydržím hodně a opravdu jsem za život zažil hodně extrémních situací, ale tohle bylo za hranou všeho a už z toho nešlo vyskočit,“ popisuje režisér a producent okolnosti vzniku svého třetího celovečerního filmu.

Rapper, umělec, spisovatel nebo publicista, tak je možné definovat Vladimíra Brože alias Vladimíra 518. On sám ztratil touhu se tímto způsobem „vymezovat a zabetonovat se v nějaké společenské pozici, která je čitelná.“ Šíři svých pracovních aktivit vnímá jako formu sebevzdělávání a možnost podívat se na věci z nového pohledu, což ho žene vpřed. A před lety taky dohnalo. „Těch věcí se začalo mlít tolik, že to tělo prostě nemohlo vydržet. Ale myslím si, že to je vlastně hrozně očistný moment, že člověk si musí srovnat priority a nadechnout se k nějaké další dekádě, kdy to třeba bude dělat jinak, což prožívám teď,“ přiznává. Otevřeně mluví ve speciální sérii rozhovorů z karlovarského festivalu také o hádkách v PSH, nebo svém zoufalství.

Minulá vláda svými chaotickými opatřeními společnost záměrně destabilizovala, ta současná se sice snaží pomáhat, ale nedělá to dostatečně a rychle, myslí si ekonomka a bývalá rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová, která chce být příští českou prezidentkou. Rovnice, kterou kabinet Petra Fialy předkládá, nemá podle ní žádné řešení. Podporu je potřeba poskytnout ve větším rozsahu, ale menšímu počtu lidí. Pro žádná plošná opatření není v tuto chvíli prostor. Nahlas je potřeba říct také to, že ani případný konec války by neznamenal výrazně nižší ceny plynu a elektrické energie, než jaké jsou teď. „Vláda by měla nutit lidi, aby začali šetřit s elektrickou energií,“ má jasno Nerudová s tím, že účinným prostředkem, jak toho dosáhnout, by mohly být plánované úsporné tarify.

„Koaliční partneři dobře vědí, jaká se tady hraje hra,“ je přesvědčený ministr vnitra a předseda hnutí STAN Vít Rakušan, kterého lídr opozice Andrej Babiš označil v souvislosti s korupcí na pražském magistrátu za „hlavu hydry“, jež zneužívá své pravomoci, aby kryla mafiánské praktiky spolustraníků. Takové nařčení z úst trestně stíhaného expremiéra, který sám čelil střetu zájmů, považuje Rakušan za paradoxní. Ve skutečnosti podle něj slouží celá kauza jako dobrá záminka k jeho odstranění z čela resortu. Motivace těch, kteří o jeho politickou diskreditaci usilují, je přitom jednoznačná. „Mají strach z toho, že v téhle chvíli, ani na žádné budoucí kauzy, ať se budou týkat kohokoliv, žádné politické tlaky fungovat nebudou,“ má jasno.

Být influencerem nebo influencerkou je dnes pro řadu dětí vysněným povoláním. Tereza Hodanová se jí stala v roce 2013 a pro spolužáky byla terčem posměchu. Že by se z natáčení videí v dětském pokojíčku mohl stát lukrativní byznys, bylo stejně vzdálené jako povědomí o významu samotného slova. Až do chvíle, než se o dva roky později uskutečnil první český Utubering. Tehdy patnáctiletá youtuberka pochopila, že se coby Teri Blitzen stala pro generaci svých vrstevníků fenoménem. V době největší slávy měla její videa miliony zhlédnutí a o spolupráci s ní usilovaly největší tuzemské i globální značky. Ona se přitom v důsledku enormního tlaku propadala do depresivních stavů, přemýšlela o sebevraždě a únik hledala v drogách a alkoholu.

Jsme podezíraví, upínáme se na jednotlivosti, místo abychom nahlíželi problémy komplexně, a ani 33 let po revoluci nejsme vyrovnaní s minulostí, myslí si Petr Pavel. Výsledkem je, že rezignaci ministra školství považujeme za poloviční přiznání viny. Přitom v zemích, kde si politici zakládají na své reputaci, je standardem řešit jakékoli podezření odchodem z funkce, byť dočasným. Když se to hodí, taháme ze skříně kostlivce, kterým je pro generála v záloze členství v KSČ, aniž bychom zohledňovali, že ho opakovaně označil za chybu, odčinil mnohaletou službou vlasti a je zřejmě nejprověřovanějším člověkem v zemi. A v manželství pro všechny iracionálně slovíčkaříme, jak svazek stejnopohlavního páru nazvat, přitom bychom se měli zabývat zajištěním rovných práv všem.

Své alter ego – kontroverzního rapera Řezníka považuje Martin Pohl za marketingově nejzajímavější verzi sebe sama. Kromě něj je také inženýrem ekonomie, herním vývojářem, kreslířem, režisérem a scenáristou. Právě film je tím, co ho dlouho lákalo, dokonce se hlásil na FAMU.  U ústního pohovoru se ale netajil tím, že všechny české filmy stojí za „hovno“. Až pak mu došlo, že v přijímací komisi sedí jejich tvůrci. Navzdory absenci vzdělání v oboru vydělal jeho první celovečerní snímek Párty Hárd, jehož vznik si sám zafinancoval, milion korun a jeho volné pokračování Párty Hárder s podtitulem Summer Massacre teď vstupuje do kin pod hlavičkou jedné z největších českých distribučních společností.

Být ve vedení metropole znamená spravovat rozpočet srovnatelný s velkým ministerstvem, a tudíž mít možnost rozhodovat o řadě lukrativních zakázek a jejich dodavatelích, což s sebou přináší i spoustu pokušení. O tom, jak velká, neměla pražská radní Hana Kordová Marvanová, ani ponětí, když od roku 2018 volala po naplňování volebního hesla „profesionální a transparentní hospodaření města‘. Podporu koaličního kolegy Petra Hlubučka, se kterým do zastupitelstva hlavního města vstupovala z jedné kandidátky, přitom nenacházela. Odpovědí jí byla šikana. Policejní akce Dozimetr odhalila proč. Dnes už bývalý náměstek primátora, čelí obvinění, že inicioval vznik korupční skupiny a bral úplatky.

Zatímco její vrstevníci si užívají mladické nerozvážnosti a plánují prázdninová dobrodružství, Kristína Nemčková dře 16 hodin denně 5 dní v týdnu v kuchyni londýnské restaurace oceněné dvěma michelinskými hvězdami a o delší dovolené si může nechat zdát v jednom ze dvou volných dní, které jí zbývají. Ten totiž prospí, protože tělo potřebuje nabrat energii. Zbylé hodiny žehlí rondony, plní závazky vyplývající z jejích spoluprací nebo se věnuje e-shopu. Kontakt s rodinou i přáteli musela omezit, ale nestěžuje si. „Věděla jsem, že první práci chci mít opravdu těžkou, že si chci nastavit opravdovou výzvu a možná začít od toho úplně nejtěžšího,“ říká. Povedlo se. Prví měsíce chodila domů s brekem.

Nekritické vzývání Volodymyra Zelenského je projevem západního paradigmatu, že národy reprezentují jejich vůdci. Historii Ukrajiny je ale třeba psát zdola, její vládci byli vždy spíš ve vleku národa, neřkuli nadbyteční. „V tomhle smyslu si západ opticky usnadňuje situaci. Zelenskyj mu nabízí nějakou přehlednou tvář a my si myslíme, že bez něj by si Ukrajinci ani neškrtli, ale je to dost možná naopak,“ říká David Svoboda a uvědomuje si, že svými slovy pobouří část veřejnosti. A nejen ji. Ukrajinista a historik je přesvědčen, že zjednodušený pohled na napadenou zemi přináší i média. Obtěžují s tím, jak ukrajinský prezident vyrůstal nebo co snídal, místo aby nabídla hlubší a nepovrchní analýzy.

Rekordní návštěvnost očekává po dvouleté odmlce organizátor největšího pražského hudebního festivalu David Gaydečka. I tak bude 5. ročník Metronome Prague, který na holešovické výstaviště přiláká tisíce lidí nejen z metropole, ale celé republiky a 15 % cizinců, ztrátový. „Letošní ročník jsme začali připravovat v roce 2019, takže na něm pracujeme tři roky a bude tím úplně unikátní, protože tolik práce jsme na jednom ročníku festivalu nestrávili. Ale část té práce je, že ho neustále zachraňujeme: nejdřív jsme zachraňovali přesuny, pak abychom měli správný termín a trefili se nám do něj interpreti, teď zachraňujeme, že z branže odešli sponzoři,“ přiznává Gaydečka s tím, že si musel vzít půjčku.

Ambici bavit malé diváky Michal Nesvadba v dospívání rozhodně neměl, chtěl být velkým hercem, akčním hrdinou. Nakonec se dílem náhody stal idolem několika generací dětí, které před pár dny zasáhla zpráva, že herec končí v pořadu Kouzelná školka. Vlnu zjitřených emocí vystřídala záplava proseb, ať své rozhodnutí ještě přehodnotí. „Když odejdete ze světa, obvykle to bývá tak, že se najednou všichni vzpřímí a řeknou: ‚To byl malíř, ten byl výborný!‘ A cena obrazů jde nahoru. A já jsem se dočkal poděkování ještě za mého života,“ popisuje uznání, které přišlo po 23 letech strávených na obrazovce. Než zní zmizí úplně, rozloučí se největší show své kariéry. „To bude taková moje konečná,“ plánuje.

Coby její volič Miroslav Kalousek současné vládě fandí, to ale neznamená, že bude nekriticky přehlížet, jak žene Českou republiku do dluhové pasti. Od ledna vedl s jejími členy neformální diskuze a upozorňoval, že bude potřeba hospodařit udržitelně, což s sebou přinese nepopulární řešení. Jeho varování zůstala bez odezvy. V reakci na zveřejnění návrhu státního rozpočtu na rok 2023 a střednědobého výhledu na další dva roky, který prakticky nepočítá se snižováním deficitu, proto říká už otevřeně: „Kdyby tady byla politická odvaha, tak někdo řekne: ‚Tohle nemůžeme ufinancovat, pojďme s tím něco dělat!“ Místo odpovědného jednání jsme ale svědky „soutěže s populisty v populismu“ a ohrožování budoucnosti i perspektivy našich dětí.

„Jsem kandidát, který hájí zájmy zaměstnanců, a myslím si, že to je zcela fér,“ říká Josef Středula, který fakt, že ze své pozice předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů vyjednává o platech nebo pracovních podmínkách a zároveň se chce stát příštím prezidentem, jako střet zájmu nevnímá. Každý adept vykonává předtím, než vstoupí do boje o Hrad nějaké povolání, kdyby měli mít všichni stejnou startovní čáru, museli by se potkat na úřadu práce. Zájmy občanů by bránil i v čele státu, protože Česká republika si dost neváží vlastních lidí. Ostatně jiný než aktivní přístup od něj očekávat nelze, v tomto ohledu by byl angažovanější než Miloš Zeman a věří, že s vládou by našel společnou řeč.

Přesvědčení, že budoucnost se mění okamžikem, nezastával bezpečnostní poradce Lumír Němec vždy. Vrátil se s ním z války.  „Bavil jsem se s britským vojákem, mladým klukem, a ten říkal, že je to jeho poslední mise u pěchoty, že se vrací za tři týdny domů a chce jít dělat pilota Apache (bitevní vrtulník pozn. red.). A druhý den se útočilo na Rahim Kalay, což bylo městečko v provincii, kde jsme byli. On to schytal od snipera,“ popisuje bývalý velitel operační skupiny SOG v Afghánistánu a účastník misí v Kosovu i Bagdádu zážitek, který ho přiměl přehodnotit přístup k životu i smrti, jež vnímá jako jeho nedílnou součást. Ať už měl ale na sobě policejní, nebo vojenskou uniformu, nikdy si ji nepřipouštěl.

Výrok, že umělec musí být neustále v pohybu, zasáhl před lety Annu Fialovou natolik, že si jméno jeho autora nechala vytetovat. Teď jí kérka na ruce bledne. Ne snad, že by chtěla ustrnout a zvykat si na rutinu a peníze. Dokud zodpovídá jen sama za sebe, chce hrát role, které ji baví. Problematickým se pro ni stal původce tvrzení, umělec ukrajinského původu Sergej Polunin. Ten v minulosti kvitoval nejen přítomnost ruských vojsk ve své rodné zemi, ale neskrýval ani obdiv k Vladimiru Putinovi, jehož portrét si nechal vytetovat na hrudník. Právě proruské sympatie utvrdily herečku v tom, aby si nechala památku na mladickou nerozvážnost z kůže odstranit. Vývojem prošel i její vztah k médiím a vlastnímu přijímání.

Coby sebevražedný optimista, jak sám sebe charakterizuje, věří expremiér Mirek Topolánek, že věci mohou jít správným směrem, když se o to všichni přičiníme. Současně si ale uvědomuje, že 70 % společnosti to vidí jinak, a připouští, že částečně oprávněně. „Řešíme problémy, o kterých jsme doufali, že už nepotkáme. Spousta lidí je dneska znejistělých a naštvaných. Měli by být naštvaní především na sebe, ale to už tak je, že lidé vždycky hledají viníka někde jinde,“ říká s tím, že myslet si, že stát je tu od toho, aby občanům zajistil bohatství a štěstí, je mýlka. Pomoc patří sociálně, nebo zdravotně znevýhodněným, ostatní by se měli podívat do zrcadla a položit si otázku, jestli udělali dost.

„Je na mně série nějakých iritujících prvků,“ připouští zpěvačka a novinářka Emma Smetana s tím, že registruje, co se o ní píše, protože si svoje jméno pravidelně googluje, ale neřeší to. Stejně tak se odmítá zavírat doma, aby dokázala, že „dostatečně maminkuje“. Mateřství je pro ni prioritou, ale netají, že má chůvu, díky které je míň unavená a schopná se dcerám věnovat naplno. „Vyplatí se mít mě míň, ale v té milejší poloze, kdy se jich nechci zbavovat,“ má jasnou představu o výchově. Tu měli i její rodiče. Maminka ji neustále chválila, tatínek zastával názor, že pokud není člověk v tom, co dělá, geniální, neměl by se tomu věnovat. Spolupracoval s Iggy Popem nebo Stingem a z představy, že jeho jediné dítě chce být jako Spice Girls, se hroutil. Dnes by byl v šoku.

Kdo otrávil Bečvu nebude nikdy prokázáno, myslí si přírodovědec Jakub Hruška, který poukazuje na fakt, že při vyšetřování havárií takového rozsahu byl v minulosti viník vždy nalezen. V tomhle případě ale zřejmě sehrála roli autocenzura, protože všichni vědí, že podezřelá chemička Deza patří do holdingu Agrofert, a ničemu nepomohl ani tehdejší ministr životního prostředí Richard Brabec, který, ač vzděláním hydrogeolog, jednal zmateně. Přitom stačilo jediné: vyzvat Českou inspekci životního prostředí, ať okamžitě odebere vzorky. Zklamaný je Hruška i z přístupu nové šéfky rezortu Anny Hubáčkové. Ta sice avizuje novelu vodního zákona, ale ve znění, které objasnění podobných katastrof nijak nepomůže.  

„Dějí se věci, které jsou jako přešaltované,“ hodnotí umělec Jiří David rozpolcení společnosti, která často naslouchá líným a s průměrem splývajícím jedincům na úkor těch kreativních. „Jsem velmi skeptický k tomu, že se něco může změnit. Současný ministr nedokáže odstranit amatérku z Národní galerie, protože by mu řekli: ‚Seš xenofob, protože odstraňuješ cizince! Seš machista, protože odstraňuješ ženu!‘ Nikdo nikdy si nedovolí odstranit neschopného člověka, protože je neschopný. Byl by napadený za všechny tyhlety věci,“ říká umělec, který sám čelil absurdnímu nařčení z opovrhování cizinci. Přitom mu po mamince koluje v žilách slovinská krev a v zahraničí vystavuje častěji než v Česku.   

Zájem o český film ve světě roste, říká Karel Och, který je součástí Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary už jednadvacet let, z toho posledních jedenáct vykonává funkci uměleckého ředitele, a tak má s čím srovnávat. „Trošku jsme před deseti, patnácti lety trpěl tím, když jsem viděl českého tvůrce se poflakovat po Varech v mírné kocovině, a když jsem se ho zeptal, jeho nebo jí, jestli něco viděl, tak bylo trapné ticho. To se změnilo,“ kvituje s povděkem, že prioritou současných mladých filmařů není návštěva barů, ale kinosálů, ve kterých sledují tvorbu svých kolegů. Právě přehled o ní tříbí jejich filmový jazyk, podněcuje odvahu a zvyšuje šance na mezinárodní úspěch. Letošní 56. ročník premiérově představí hned sedm tuzemských celovečerních novinek.

V souvislosti s energetickou krizí a snižováním závislosti na ruském plynu je třeba přehodnotit energetickou koncepci, nikoli cíle, které se Česká republika zavázala plnit. Navzdory nepředvídatelné situaci se kabinet Petra Fialy nechystá odložit ani dlouhodobý plán skoncovat do roku 2033 s těžbou uhlí. „Byla doba, kdy jsem dokonce slyšela, že Green Deal je mrtev. Ze strany vlády to ale nikdy nebyla pravda, nikdy jsme tímto směrem neuvažovali,“ vylučuje ministryně životního prostředí Anna Hubáčková zásadní změny v energetické transformaci, kterou koalice proklamovala v lednovém programovém prohlášení. Předmětem diskuze podle ní není ani prodloužení provozu, nebo dokonce otevírání nových dolů.  

„Kdybyste měli problém s výběrem povolání, představte si, jaké by bylo vaše místo v pravěké tlupě,“ ponouká Matyáš Chochola, který sám sebe vidí jako šamana. Člověka, který podněcuje fantazii a zvědavost, aniž by lidem říkal, co si mají myslet. A taková by měla být i role současného umění. Nedílnou součástí jeho uměleckého projevu je provokace a mystifikace, kvůli kterým často balancuje na hranici nepochopení a nezřídka se ocitá za jeho hranou. Na snahu zavděčit se všem a nebýt „za debila“ už rezignoval. V tom, co dělá a říká, chce být upřímný. Proto se netají tím, že ženy jsou podle něj povrchní, světovou scénu ovládá cancel culture a tvorbě Davida Černého přísluší nálepka pubertální.  

Měli bychom se zbavit falešného srovnávání se s druhými, myslí si premiér Petr Fiala a upozorňuje, že v konečném důsledku závistí netrpí jen jedinci, které sžírá, ale celá společnost. To, jaké vyznává hodnoty, je totiž určující pro zvládání těžkých situací spojených s ekonomickou nejistotou. Obavy z ní předseda vlády nezlehčuje, musí nicméně hledat rovnováhu, aby současně pomáhal lidem a brzdil inflaci. „Moje povinnost není dělat věci, které jsou v každé chvíli populární, moje povinnost je dělat správné věci pro Českou republiku. A je jasné, že tomu všichni nemusí v první chvíli rozumět, ale dlouhodobě se to určitě vyplatí,“ říká Fiala a přiznává, že cítí velkou zodpovědnost a dělá, co může.

Nikdy jsme nic podobného nezažil, říká po pětatřiceti letech na hudební scéně Michal Dvořák. Mluví přitom o přípravách show iMucha, jejíž premiéru lze označit za dlouho očekávanou, aniž by se jednalo o marketingový kalkul. Posledních pět let s Alfonsem Muchou vstával i usínal a záměru představit ho nejen jako malíře secesních plakátů a sporné Slovanské epopeje, ale jako obdivuhodnou osobnost českých dějin, obětoval všechny svoje peníze i volný čas. „Byl to on, kdo seznámil Masaryka s americkým prezidentem, a začalo se jednat o tom, že by po první světové válce mohlo existovat nějaké Československo,“ nastiňuje Muchovu renesančnost, o které Češi nevědí a půlka světa ji považuje za francouzskou. I proto vznikla anglická verze představení, jejímž průvodcem je Pierce Brosnan.

„Jsem trochu turista,“ odpovídá Oto Klempíř na dotaz, pro jaké politické strany pracoval, a použitým příměrem bezděky dokládá, čím se baví i živí. Zatímco jeho slovní ekvilibristika je neodmyslitelně spjatá s nekorektními texty písní skupiny JAR, v marketingu je šedou a vyhledávanou eminencí. Coby politický marketér pomohl Ivanu Bartošovi a Pirátům, dělal pro ODS i koalici Spolu. „Když tě k sobě pustí, je to fakt zajímavé, protože si celou dobu kladeš jednu vnitřní otázku a ta je: Jak to tenhle hodný kluk zvládne mezi tou zvěří na ministerstvech,“ říká a oceňuje, že se členové současné vlády dokáží domluvit. Konfrontační tón považuje za přežitý, věří, že na něj neuslyší ani voliči prezidenta.

Sklouzne-li česká ekonomika na konci roku ke stagnaci, bude to dobrá zpráva. Předjímat ji, je ale předčasné. Ve hře je i pesimističtější varianta, která nevylučuje recesi a ve které hraje hlavní roli „faktor Putin“. Ten ale není jedinou neznámou, jež ztěžuje predikci vývoje v celé Evropě. Předpokládané oživení nenastalo ani u asijských ekonomik, které dusí další vlna koronaviru. „Je dobře, že vláda připravuje strategii pro případ, kdyby byl plyn či jiný zdroj energie opravdu vypnut. Musíme posílit odolnost české ekonomiky a udělat některé reformy, které se desítky let odkládají. Možná to zní utopicky, že v době krizí bychom měli dělat reformy, ale kdy jindy, když se jednoznačně ukazuje, že jsou potřeba,“ říká ekonomka Helena Horská.

Odvaha, statečnost, lidskost a spravedlnost, za které je udělována Cena Arnošta Lustiga, byly podle jejího letošního laureáta Šimona Pánka vždy tím, za co je třeba bojovat. A taky bránit pravdu a čest, což zní jak z 19. století, nicméně „možná se změnily podmínky, způsoby komunikace nebo její rychlost, ale nezměnilo se to, co je pro život a pro lidské společnosti důležité.“ Sám se coby zakladatel organizace Člověk v tísni ocitl v krizových situacích několikrát a říká, že k tomu, aby jedinec projevil kuráž, nemusí být pod palbou kulek. Stačí se ohradit, když s něčím nesouhlasí. „Tyto hodnoty platí pro každodenní život každého z nás stejně jako pro práci ve válečných konfliktech,“ myslí si.

„Mám víc nedokončených projektů než dokončených,“ přiznává dokumentarista Martin Mareček, podle kterého se dokumentární film stává omezenější. Před kamerou exhibují celebrity, nebo lidé, kteří se jimi touží aspoň na pár minut stát, ale zachytit autentický portrét jednotlivce bez filtru sociálních sítí je čím dál těžší. „Strach, že se něco ukáže, že se někdo bude jevit jinak, než si představuje, roste,“ upozorňuje držitel dvou Českých lvů, který nechce protagonisty svých časosběrů stavět na piedestaly, ale zachycovat sociální realitu bez příkras. S tímhle záměrem rozbil ve svém zatím posledním snímku Síla i mediální obraz filmového kritika Kamila Fily a vyvolal tím řadu ostrých reakcí.  

Když máte doktorát z elektrotechniky na Stanfordu, čtyřicet amerických patentů a řadu prestižních ocenění, nezdá se být prohlášení, že chcete přispět k celospolečenské změně, nijak přehnané. Pochybnosti přichází, když vyjde najevo, že vyrábíte krémy a mýdla, což navíc působí jako mrhání vědeckým talentem. „Kosmetický průmysl používá ročně 120 bilionů kusů plastů,“ vysvětluje Barbara Paldus, proč po letech ve firmách, jež se zabývaly léčbou rakoviny, dostupností vakcín nebo sledováním uhlíkového cyklu, zakotvila v oboru, který sice dělá svět krásnější, ale taky zamořenější. „Prozatím jsme malí, takže nemáme velké problémy,“ přiznává vědkyně, která poukazuje i na nulovou účinnost nebo toxické složení kosmetiky.

Při pohledu na dárcovské platformy během pandemie byl důvod se o kulturu bát, crowdfundingových sbírek na podporu umělců byly plné. S rozvolněním jeviště i pódia znovu ožila a vše je jako dřív. Zdánlivě! Kam se život nevrátil, jsou hlediště. „Loni si třeba lidi kupovali vstupenky v den konání akce. Letos v lednu, únoru a březnu už nefungovalo ani to,“ přiznává principál Rosťa Novák s tím, že k nízké návštěvnosti se přidaly vysoké ceny energií, materiálu i člověkohodin, protože spousta profesionálů z oboru odešla, a provoz divadla se stal ekonomicky neudržitelný. „Kdyby to takhle mělo pokračovat, může to být naše poslední sezona,“ říká s tím, že kultura se ocitla ve zlomovém bodě, a to, že granty byly rozděleny až v dubnu, její restart neusnadnilo.

Cukrářem chtěl být Josef Maršálek odmala a dnes sladký život skutečně má. Neříká to proto, aby si v komentářích na sociálních sítích přečetl, že mu všechno spadlo do klína. Pravdou je, že jediné, co padalo, byl on na cestě za svým snem. Jít si za ním se rozhodl ve dvaceti, když pochopil, že coby venkovský učitel na základní umělecké škole sice naplní očekávání, ale jeho osobnost tam zemře. A tak za sebou nechal nechápající rodiče i plačící sestru a odjel hledat práci do povodněmi zaplavené Prahy, kde na něj při 9% nezaměstnanosti a bez výučního listu nikdo s otevřenou náručí nečekal. Po absolvování tříletého oboru kuchař-cukrář se stejně impulsivně sbalil a odletěl na šest týdnů do Anglie. Do Česka se vrátil v šestatřiceti.

Odsun sovětských vojsk z porevolučního Československa nebyl tak bezproblémový, jak se zdálo. „Lakoval jsem to narůžovo,“ přiznává po jednatřiceti letech Michael Kocáb, který na něj dohlížel. Bál se, že kdyby vyšlo najevo, že Sověti usilují až o desetiletý odklad termínu, euforie z pádu režimu by časem vyprchala a oni nakonec zůstali. Při každodenních jednáních se svými protějšky byl proto neústupný. Mohl si to tehdy dovolit, příkaz z Kremlu zněl jasně: ‚Nechte zbraně ve skladech,‘ a na generály Rudé armády byl spoleh. Na jejich loajalitě se ostatně nezměnilo nic, „jen“ Vladimir Putin v nich probudil ty nejhorší běsy. „Přeskočilo mu,“ myslí si Kocáb, podle kterého „šílené kroky“ ruského prezidenta nedokážou předjímat ani jeho lidé.

„Jsem typický škatulkový herec, takže jsem buď Matěj Jordán z Ulice, nebo Julius Lavický,“ odkazuje herec a režisér Jakub Štáfek na dvě seriálové role, kterým vděčí za svou popularitu. I když vděčí… „Spousta lidí má pocit, že když na vás každý den léta koukají na televizní obrazovce, že jste součástí jejich domácnosti, a podle toho k vám taky přistupují. Často neumí pozdravit, poprosit, poděkovat a zároveň od vás něco chtějí,“ říká s tím, že na familiární žádosti, které postrádají elementární slušnost, záměrně dětinsky odpovídá: „A jak se říká?“ Dokud dotyčný nepoprosí, nefotí se. Uvědomuje si, že kontakt s fanoušky je součástí jeho profese, ale cvičenou opicí být nechce. Jakkoli arogantně to může působit. 

Coby vítěz se během vyhlášení hudebních Cen Anděl ocitl rapper Smack na pódiu hned dvakrát, vyhrál v kategorii Rap a získal Cenu fanoušků. Do poslední chvíle ale váhal, jestli během slavnostního večera vystoupí. Trval totiž na tom, že v přímém přenosu ČT zahraje jedině Molotow. Skladbu, v níž označuje prezidenta Zemana za „hlavního zombieho“, který by měl být poslán dožít na východ, a vyzývá k zapálení otce i syna Klausových, Leoše Mareše, Michala Davida, televize i rádia. „Pro většinu veřejnosti je to šokující věc. O to lepší je, že se mi to povedlo prosadit, že se to skoro nemuselo měnit, protože ty věci, co jsem tam řekl, jsou celkem jasné,“ pochvaluje si verzi bez vulgarismů, ve které píseň nakonec zazněla. I tak byl ale nervózní.

Být připravený zemřít, s tím by měl vstupovat do klece každý bojovník. Pokud to nedělá, „bude šulit sám sebe i diváky,“ myslí si Jiří Procházka, který patří v MMA ke světové špičce a 11. června v Singapuru může dosáhnout na triumf nejvyšší – vybojovat pás šampiona v polotěžké váze v nejprestižnější světové organizaci UFC. „Je to titulový zápas, určitě kolem něj budou větší očekávání a všechny tady ty věci, ale každý zápas je titulový. Vždycky jde o všechno,“ říká s tím, že touha být nejlepším rváčem je mu vlastní a postupně narůstala. Když nenašel přemožitele ve vesnici, hledal ho ve městě, pak na celostátní úrovni a za pět týdnů se utká s dosavadním šampionem, Brazilcem Gloverem Teixeirou.

Po šestiletém studiu konzervatoře v anglickém Leedsu chtěla Dominika Hašková zkusit s kapelou štěstí v Londýně. Její plány ale překazila pandemie. Uzavření veřejných podniků nepřálo koncertování, ani práci za barem, kterou si zpěvačka přivydělávala už během školy. A tak se rozhodla vrátit zpátky do tehdy rozvolněného Česka. S vidinou toho, že si společně zahrají na letních festivalech, ji následovali oba norští spoluhráči. I ta se ale záhy rozplynula. „Přišli jsme sem s tím, že jsme se těšili na koncerty, a pak já jsem byla první, kdo dostal covid, a potom se nakazili kluci. Když jsme byli konečně hotoví s karanténou, tak šlo Česko do lockdownu,“ popisuje Hašková souhru okolností, která se navzdory všem překážkám ukázala jako šťastná. Už 12. května bude totiž česko-norské trio, které si říká We Are Domi, reprezentovat Českou republiku na Velké ceně Eurovize 2022.

Označení konstruktivní opozice považuje za klišé a nemá ho rád. Podle exministra Karla Havlíčka oponuje bývalá vláda Andreje Babiše té současné nekompromisně a svou kritiku nesměřuje vůči uprchlíkům, ale vůči kabinetu premiéra Petra Fialy. Za fiasko považuje jeho hospodářskou politiku a to, že selhávání v ní „okecává“ tím, že „si bere jako beranidlo Ukrajinu a říká: ‚My možná nepodporujeme, jak bychom měli, ale to není naší vinou, to je v důsledku Ukrajiny.“ Alibismus, myslí si Havlíček. Pokud vláda nepřistoupí k efektivním energetickým opatřením a bude se dál držet své rozpočtové mantry, úmyslně vyhladoví 30 % lidí. Žádoucí je podle něj plošná podpora, která nemusí nutně zvýšit státní dluh.

Takový skokový růst cen energií a dalších vstupů, ke kterému došlo v závěru loňského roku, kdy se začalo spekulovat o ruské invazi na Ukrajinu, ředitel Sklárny Janštejn Jan Rabell nepamatuje. V reakci na něj musel přecenit na tři tisíce položek. To se dotklo zejména dlouholetých zákazníků, kteří nakupovali za ceny vytvářené na základě 20 let staré cenotvorby a najednou čelili až pětinásobnému zdražení, což pro ně bylo likvidační. Pochybnostem o vlastním podnikání se neubránil ani on sám, když letošního 8. března vystoupala cena za megawatthodinu na spotovém trhu k rekordním 344 eurům. „Tehdy jsem říkal, vzdávám to, protože jsem udělal veškeré možné věci, které šly udělat, ale toto už nelze,“ přiznává s tím, že provoz pecí je plně závislý na plynu a jiná alternativa v současnosti neexistuje.

Česká ekonomika má za sebou dvě velmi dobré dekády, během kterých docházelo ke zlepšování životního standardu. I kdyby teď nastala závažná krize způsobená například nedostatkem plynu, dojde v nejhrozivějším scénáři k propadu na takovou průměrnou životní úrovně, jaká byla kolem roku 2014, predikuje ekonom Miroslav Singer. O tom, že si pohoršíme, není pochyb, o chudobě ale řeč být nemůže. „Drama se z toho dělá logicky v médiích, v politice, hrotí se to, ale v reálu se nedostáváme někam, kde by společnost byla existenčně ohrožená,“ uklidňuje bývalý guvernér České národní banky. Před čím varuje, je uchlácholení se tím, že současná vysoká cena plynu je dočasná a zase klesne. Podle něj jde o novou realitu a s tou je potřeba se vyrovnat, ne ji řešit kompenzacemi.

„Jakákoli pomoc by měla znát své hranice,“ je přesvědčená Vilma Cibulková, pro kterou je altruismus celoživotní téma. Odmalička k němu byla vedená rodiči, maminka jí budila v půl čtvrté ráno, aby zametla dělníkům autobusovou zastávku a oni odjížděli do práce z čistého nástupiště. Coby uznávaná herečka platila azyl bezdomovcům, kteří se na ubytovně prali, a jejímu majiteli na nechápavé otázky, proč to dělá, odpovídala, že chce pomáhat. „Dopadlo to katastrofálně,“ přiznává s tím, že nelituje, ale poučila se. I tak ale nechává dveře svého domu odemčené, aby do něj mohl vstoupit kdokoli. „Vykradli mě asi 15x v životě a v tu chvíli jsem si uvědomila, že se zamykat nebudu, nechci mít strach,“ má jasno. Svou vlastní cestu si po dvacetileté abstinenci musela najít i k alkoholu.

O svou primární bezpečnost se musí Evropa postarat sama, Rusko je hrozbou pro ni, je přesvědčen analytik Asociace pro mezinárodní otázky Petr Boháček. Od Spojených států lze očekávat podporu, ruské jaderné zbraně jsou rizikem i pro ně, ale ne záchranu. „My i Spojené státy budeme vždy chtít vzájemně bojovat za vlastní svobodu. To je ta hranice, kterou bychom neměli opustit. Ale jsou situace a problémy, na které budeme mít rozdílný názor,“ říká a jako příklad uvádí vztahy k Íránu, potažmo celému Blízkému východu a Číně nebo konkurenční boj mezi společnostmi Airbus a Boeing. Životaschopnost transatlantické aliance je podle něj podmíněna oboustranně přínosnou spoluprací – pro USA je hlavním vyzyvatelem Čína, a tak musíme najít způsob, jak jim pomůžeme s ní.

„Chlapi přestali být dost výrazně chlapi, stali se metrosexuály. Je důležitější, jestli máš správně vlnu, jaké máš boty, nebo nedejbože kabelku, než jaký opravdu jsi,“ myslí si Ondřej Novotný. On sám je podle svých slov fanouškem dobrodružství, který nenávidí NE a když se mu něco nelíbí, tak to řekne. I díky tomu moderoval tři řady jedné z nejdrsnějších reality show na světě a ze zápasů MMA udělal společenskou událost, které z prvních řad sice pořád přihlíží jedna sebranka, protože bojové sporty lidi „z odvrácené strany měsíce“ přitahují, ale do těch dalších usedají rodiny s dětmi. Argumentaci, že malí diváci by v hledišti sedět neměli, protože jde o násilí, považuje za hloupou. Místem, kde se vytrácí respekt a základní životní hodnoty, totiž není oktagon, ale západní svět.  

Armáda je odrazem společnosti, říká na základě osobní zkušenosti generál Jiří Šedivý. Ta ruská se při vojenských přehlídkách sice prezentovala údajně nezničitelným obrněným transportérem T-14 Armata, ve skutečnosti to ale bylo jen pozlátko. Nejméně jeden takový tank byl zničen v Sýrii, na ukrajinské bojiště podle všeho ani nevyjel. Důvodem podle Šedivého není záměr nasadit supermoderní vozidla až v těchto dnech, které budou rozhodující, ale fakt, že výroba původně plánovaných 2000 kusů byla nad finanční možnosti i schopnosti výrobního závodu, a tak byl jejich počet redukován. „Dneska si myslím, že Rusové ještě pořád nemají vybavený víc jak možná jeden prapor,“ odhaduje. Právě korupce a nekompetence umožnily Ukrajincům připravit se na boj, ale také zapříčinily smrt mnoha civilistů. A ještě zapříčiní.

Prorusky smýšlí v Česku 4 % lidí, a až 15 % je ochotno šířit dál ruskou válečnou propagandu, říká Roman Máca, analytik Centra pro politiku a společnost, který se dezinformacím a dezinformátorům dlouhodobě věnuje. Čtvrtina Čechů věří alternativním a dezinformačním médiím víc, než těm tradičním. Máca v rozhovoru popisuje, jak se část proruských aktivistů přeorientovala z covidu na válku, kdo jsou ti nejhlasitější a nejvýznamnější a jakou roli hrají politici. Pokud někdo oslavuje vraždění civilistů a dětí, jiné označení (než lidský hnůj) si nezaslouží, komentuje Roman Máca „vysmáté“ reakce lidí na příspěvky na sociálních sítích. Teze o tom, že mají prostě jiný názor, odmítá, je to pro něj na úrovni schvalování holocaustu. Popisuje své zkušenosti z východní Ukrajiny, kde například mluvil se ženou, které zabili syna jen proto, že měl na batohu stužku v ukrajinských barvách.

Dovnitř Ruska teď nevidíme, k puči by mohlo dojít klidně zítra, ale větší nepokoje ze strany obyvatelstva jsou prakticky vyloučené, míní analytička Výzkumného centra AMO, politoložka a šéfredaktorka časopisu Mezinárodní politika Tereza Soušková. Říká, že Putin chce z Ruska znovu udělat světového hegemona. Záměry, se kterými do války na Ukrajině šel, se ale zatím míjí s realitou. Vliv na dnešní podobu Ruska a podporu Putina má historie země, devadesátá léta i změny, které udělal sám Putin. Soušková je v rozhovoru popisuje. Zároveň ale varuje před přílišnou generalizací. Ta nepomáhá situaci vysvětlit.

Uplynuly čtyři roky od chvíle, kdy Michaela Duffková nastoupila protialkoholní léčbu. Té předcházelo období, kdy se snažila přestat pít sama. Zpětně viděno trvaly její marné pokusy zbytečně dlouho. Poslední měsíce před detoxem pila asi dva litry vína denně, říct přesně to nedokáže, měla okna. Vůbec nejhorší byly poslední hodiny, kdy ztrácela pojem o čase i místě, ale „ještě si dojedete ten poslední mejdan,“ popisuje stav, ve kterém se svěřila do odborné péče. Dnes je léčenou alkoholičkou a alkohol zůstal součástí jejího života. Založila Centrum Alkos, jehož cílem je poskytnout závislým včasnou pomoc. Takovou, jaké se jejímu otci nedostalo, protože poptávka po ní převyšuje nabídku a s covidem počet zájemců ještě vzrostl. A tak čekání vzdal a svůj problém vyřešil jednou provždy.

„Jsem zodpovědný správce,“ tvrdí o sobě pražský náměstek pro dopravu Adam Scheinherr. Při rekonstrukcích, uzavírkách a rozšiřování cyklopruhů se neřídí termínem voleb, ani kritikou odpůrců, ale tím, co je v daném místě a čase potřeba. Odmítá, že by protěžoval některou z forem dopravy. Ideologická je podle něj Strana zelených, která se staví proti Městskému okruh a pochybuje o dokončení toho Pražského, nebo ODS, která prosazuje automobilovou dopravu. On, sám člen politického uskupení Praha sobě, se snaží dělat racionální kompromisy a napravovat chyby svých předchůdců, kteří neplánovali a odkládali. Kvůli tomu dnes konstrukce Barrandovského mostu visí na zkorodovaných lanech, resp. na zbylých 10 % jejich průměru.

Rusko ještě nenasadilo nejbrutálnější vojenskou sílu, na 2/3 ukrajinského území stále funguje veřejná infrastruktura. Následující týdny to ale změní. Budou ve znamení mnohem větších střetů, které si vyžádají víc mrtvých. Válka se zintenzivní, shodují se Andor Šándor a Daniel Koštoval a jednohlasně dodávají i to, že pomáhat musíme. Jakkoli jde slovy Šándora o „idiotský útok“, který je „selháním diplomacie a politiky“. Aniž by chtěl být ruským advokátem, klade si otázku, jestli Západ udělal dost, aby Rusko přesvědčil, že není hrozbou. „Oni vnímali, že my jsme jejich hlavní nepřátelé, to je i na nás tak trochu, proč nás takhle vnímali. Nemyslím si, že to můžeme jenom lehce odbýt tím, že řekneme, že Kreml potřebuje nějakou povídačku pro vlastní lidi.“ Na to Koštoval kontruje tím, že pro integraci Ruska se udělalo hodně, ale ono to odmítlo, a navíc porušilo jasně daná pravidla mírového soužití. Před tím uhýbat nelze.

Každý den je konfrontován s dotazy, proč a za co žije v Praze a jaký má názor na počínání jeho rodné země. Proto se Anton Litvin rozhodl dát všem tázajícím jasnou odpověď. Spoluorganizoval pochod Rusové proti Putinovi, iniciuje podporu žen a dětí z Ukrajiny a s ruskou opoziční demokratickou diasporou sdružuje Čechy, Ukrajince a Bělorusy, kteří pracují proti Putinovi a Lukašenkovi. O bezpečí své a svých příbuzných, kteří v Rusku zůstali, strach nemá. „Putina zajímají lidé, kteří mají milion a víc, to já nejsem,“ říká umělec a aktivista, který před svým odchodem z Moskvy pracoval jako art director v reklamní agentuře. Stejně jako on se proti „svému“ prezidentovi vymezuje odhadem polovina z 45 tisíc Rusů, kteří žijí v Česku. Ti ostatní mu vyjadřují tichou podporu. Zatím.

Za staromódní lze podle historika Rudolfa Kučery označit způsob, jakým je vedena válka na Ukrajině. Velké kolony a přesuny dělostřelectva připomínají druhou světovou, částečně dokonce první. Takový konflikt vyžaduje ze své podstaty mnoho obětí, a to nejen mrtvých, ale i zajatých a zraněných. Ničím novým není ani masivní eskalace násilí ze strany Rusů. Teror byl nedílnou součástí cílené strategie někdejší Rudé armády při osvobozování východní Evropy v letech 1944 a 1945 a není vyloučeno, že ho vědomě uplatňuje i současné ruské velení. „Tyhle masakry jsou málokdy jednorázovým excesem. Buďto je agrese ze strany velících důstojníků trpěná a přehlížená, anebo je to přímo bojový plán,“ říká Kučera. Míra brutality přitom podle něj může ještě oboustranně eskalovat, protože ani Ukrajina zdaleka nevyčerpala potenciál mstivých opatření.

Zabíjení civilistů, mučení a znásilňování v ukrajinské Buči, z nichž ruskou armádu usvědčují záběry a svědectví těch, kdo přežili, jsou podle bezpečnostně-politického analytika Martina Svárovského selháním Západu. Město, které bylo označeno za „novou Srebrenicu“, totiž není ojedinělým dějištěm hororových scén. Že k válečným zločinům dochází v Mariupolu i přilehlých vesnicích, v okolí Charkova a dalších měst, věděl od svých ukrajinských zdrojů. Není tak pochyb, že informovány byly i západní zpravodajské služby. Strach vojensky zasáhnout byl ale silnější a Rusko toho využilo a stále využívá. Ostatně strach je jediná účinná zbraň, která mu zbyla. Důležité je nenechat se dál zastrašovat a podpořit Ukrajinu masivní dodávkou zbraní. Rychlá porážka Putina je totiž v našem zájmu a příští tři týdny budou rozhodující.

Když se Radůza svěřila při úvodním sezení psychoterapeutce, čím si prošla, následovala udivená reakce, že to snad není možné, aby jednoho člověka potkalo tolik útrap. Sama zpěvačka hodnotí svůj život jako pestrý a bolestný proces a na otázku, jestli něčeho lituje, bezprostředně a pobaveně odpovídá, že jen toho, že se vdala. Hned v další větě ale dodává: „Vlastně nelituju. Všechno, co se mi stalo, ze mě udělalo takového člověka, kterým jsem.“ S vědomím toho a novým dvojalbem Nebe je odemčené uzavírá nejen jednu životní kapitolu, ale i třicet let písničkářské práce, a stojí na prahu nové. V té dává naplno průchod svým balkánským kořenům, které u ní odhalily genetické testy, i všemu, co k ní přichází. Po patnácti letech tak začala psát francouzsky a materiálu už má na další desku a půl.

„Kauza Balák je podle mě donebevolající, naprosto neobhajitelný případ udělení prezidentské milosti,“ myslí si Martin Baxa. Zeman svým rozhodnutím prominout řediteli Lesní správy Lány Balákovi tříletý trest za zmanipulovanou veřejnou zakázku znevážil principy právního státu, které by měli ctít všichni čeští prezidenti. Jeho chyba by podle ministra kultury a místopředsedy ODS neměla vést ke změně zákona, ale k zodpovědné volbě jeho nástupce. Než se tak v příštím roce stane, není vyloučeno, že se současná hlava státu dopustí dalších excesů, je totiž nevyzpytatelná. Pochopit nelze ani brutální agresi Putinova režimu, reakcí na ni by ale neměla být cenzura ruských děl. Nevedeme totiž válku s kulturou, ta by měla naopak lidi spojovat a pomáhat jim překonat těžké chvíle.  

Materiální a vojenská pomoc, kterou Západ poskytuje Ukrajině, je bezprecedentní, a klíčovou roli hraje také zpravodajská spolupráce. Rozhodující bude v dodávkách neustat a okupovanou zemi systematicky podporovat, bojovat se totiž může měsíce, možná roky. Podle bezpečnostního analytika Michala Smetany je to jeden z pravděpodobných scénářů dalšího vývoje. Přímé vojenské zapojení do něj neschvaluje a připouští, že by mohlo být kontraproduktivní. Pro Vladimira Putina totiž není přijatelná jiná než vítězná válka. S ohledem na situaci na bojišti už redefinoval úspěch své „speciální operace“, která by se změnila v politickou prohru, pokud by se konflikt přesunul na území Ruska. Než to radši jaderný útok. Toho se chce NATO vyvarovat a hrozbu použití jaderných zbraní neeskalovat, protože pak už by existovaly jen špatné možnosti. I tak je pořád reálná.

Bavič, komik? „To jste ze mě udělali vy,“ kontruje v nadsázce Michal Suchánek a o něco vážněji dodává, že nikdo netuší, co je zač. Stále častěji vypadává i ze škatulky herce, protože, jak v rozhovoru pro Prostor X přiznává, jet s Višňovým sadem na Ostravsko, každý večer se do něčeho oblékat a říkat stejné věty, ho naplňovalo a bavilo čím dál míň. Role, které ztvárňuje, pro něj musí být uvěřitelné, a tak nejradši hraje ty, které si sám napíše. Zvažuje přitom každé slovo, protože do nich kromě autentičnosti vkládá i svůj rukopis. A v případě nového seriálu Národní házená, jehož je scenáristou a spolurežisérem, i některé své povahové rysy. „Až budu dělat film, nebo seriál, kterým budu chtít někoho dorazit, jak jsem dobrý, tak si možná napíšu, jak brečím, nebo jsem někdo úplně jiný,“ říká.

Všichni významní sovětští politici i ti současní ruští včetně Vladimira Putina se odkazovali a odkazují k výroku Fjodora Ťutčeva, že Rusko nelze pochopit rozumem, je potřeba přijmout jeho duši. Podle politického geografa Michaela Romancova je třeba udělat pravý opak. Vzdát se sentimentu a racionálně analyzovat ruskou společnost. „Obraz, který nám vyjde, bude naprosto strašný, ale v okamžiku, kdy vím, jaké hrůze čelím, pak se tomu můžu teprve postavit,“ říká s tím, že hodnotový systém drtivé většiny Rusů není kompatibilní s tím naším. Ruský stát navíc nikdy ve své historii nevytvořil podmínky pro to, aby se v něm lidem žilo dobře. Je proto otázkou, čemu budou říkat příkoří. Jisté je, že Putin udělá vše proto, aby strůjcem všeho zla byl Západ.

Náš život připomínal bezstarostný večírek, na kterém se všichni dobře baví a který najednou končí. „Teď už ani DJ nehraje, na drinky není a není, kdo by další drinky zaplatil, protože už ty, které jsme pili v mezičase, byly na dluh,“ říká ekonom Mojmír Hampl s tím, že během pandemie se veřejný dluh celého vyspělého světa dostal na úroveň konce druhé světové války. Nečekaný propad ekonomiky způsobený tehdy neznámým virem jsme vyřešili tak, že jsme si půjčili kus budoucnosti a tím pomohli přítomnosti. Jenže to jsme nevěděli, že nám covid nezpůsobí krátkodobý šok, ale dvouletou paralýzu, a že po něm přijde další fatální rána – válka, jejíž konec je v nedohlednu. Z párty se stal atomový kryt a brát už není kde.

Necelý měsíc stačí na to, aby se z evropské metropole, která patří k oblíbeným turistickým destinacím, stal vylidněný vojenský prostor s protitankovými zátarasy místo restauračních zahrádek. Zkázu Kyjeva den po dni zažíval Vojtěch Boháč. A nejen ji. Coby šéfredaktor publicistického webu Voxpot se chtěl do České republiky vrátit s autentickou výpovědí o tom, co se na Ukrajině děje. Málem se nevrátil vůbec. „V Makarivu jsme se dostali pod palbu, následně jsme zběhli do bunkru a Rusové nás bombardovali v centru města,“ říká s tím, že jeho původním cílem byla Borodyanka, jedno z prvních měst srovnaných se zemí. Reportáž z ní měla být svědectvím o tom, kam až válka může zajít. Odpověď na to, zda ruští vojáci skutečně útočí na civilisty, ale dostal dřív, než tam dojel.   

Teď stačí pár špatných rozhodnutí a ukrajinští uprchlíci, kteří můžou být pro Českou republiku přínosem, se výhledově stanou přítěží. Klíčovou roli pro jejich úspěšné začlenění do společnosti hraje podle sociologa Daniela Prokopa bydlení a vzdělání. Pokud jim neposkytneme stabilní zázemí a oni budou nuceni přijímat jakoukoli práci, povede jejich cesta do světa ubytoven, pracovních agentur, pololegální práce nebo lokálních mafií. A z takového sociálního vyloučení se bude těžko vracet nejen jim, ale i jejich dětem. I ty je třeba brát v potaz, protože na základě studií z minulých uprchlických vln lze předpokládat, že nízké statisíce Ukrajinců tu zůstanou. Druhou fatální chybou by bylo segregované vzdělání. Náklady s integrací spojené se pravděpodobně vyšplhají na desítky miliard ročně. Pokud je ale nezaplatíme, může nás to v budoucnu stát mnohem víc.

„Nikdy jsem neviděla tolik odvahy. Oni o ní nemluví, ale vidíte to v tom, jak se chovají,“ popisuje spisovatelka Adéla Knapová svá setkání s obyvateli několika ukrajinských měst. Do válkou sužované země odjela pouhých dvaasedmdesát hodin od vypuknutí konfliktu a sledovala, jak ji poznamenává. Jak ženy odváží své děti do Moldavska, aby se mnohé z nich vrátily zpátky a bojovaly po boku svých mužů, nebo jim aspoň vařily a pekly, protože zásoby potravin dochází. Jak se celé rodiny, které přišly o střechu nad hlavou, vydávají na cestu, aniž by věděly kam. Jak si obyčejní lidé ve dne v noci a v mrazu hloubí lopatkou příkop za svým domem. O svých bezprostředních zkušenostech promluvila jen pár dní po svém návratu v Prostoru X.

„Všechny ty hříčky o nějakém mém proruském nebo proputinovském pohledu na svět, jsou prostě zlé politické útoky a já je musím vždycky odmítat. Rusko v žádném případě nebylo zemí, ve které by si našinec, člověk mého typu, vůbec dovedl představit žít, nebo přál žít,“ říká Václav Klaus. O tom, že politický, ekonomický i sociální systém bývalé supervelmoci nám není blízký, je přesvědčený roky. Nikdy neobhajoval ani Vladimira Putina, ale kritizoval, co dělá západ. Hrozba toho, že rozpolcenost Ukrajiny špatně skončí, byla podle něj jasná, a proto vyzýval k dialogu. To se nestalo, za což můžou obě strany. Jednoznačnou chybou Ruska pak bylo, že zaútočilo. „Hlavní obětí války je Ukrajina, ale rovnocennou bude brzy Rusko samotné. A mám strach, že v dnešní éře oblíbenosti uprchlictví a migrace, že nemalou obětí budou i státy, jako je Česká republika,“ míní exprezident.

Čas milovat své nepřátele nastane, až válka skončí. Teď je potřeba vytrvat, účinně pomáhat a zastavit agresora. Za to se evangeličtí faráři Jakub Malý a Karel Müller, známí jako Pastoral Brothers, modlí každý den a akcentují to i ve svých nedělních bohoslužbách. Válka na Ukrajině jejich vztah k Bohu nijak nerelativizovala a jasno mají i v tom, že Putinův režim je zlo, proti kterému je třeba bojovat. I za cenu toho, že přispějí ukrajinské ambasádě na nákup zbraní, nebo vysloví přání: „Bože, sestup a zamáčkni toho zmetka kremelského.“

Množství času stráveného sledováním zpráv o dění na Ukrajině neznamená větší odhodlání za okupovanou zemi bojovat. Přísun informací je potřeba si dávkovat a myslet přitom na sebe a také na svoji smrtelnost. Právě uvědomění si vlastní konečnosti je cestou k tomu, jak se naučit rozpoznat skutečné hodnoty. „Mnoho lidí je teď šokovaných, protože příliš podlehlo pokušení života v naší nasycené, bezpečné a hedonistické části světa,“ vysvětluje psycholog Dalibor Špok s tím, že kvalitu života je nutné nepodmiňovat nepřiměřeným bohatstvím. I bez něj lze žít plnohodnotně a šťastně.

Je to pro mě osobní, stydím se za Bělorusko, říká Andrej Poleščuk. Ten přišel se svou rodinou před 18 lety z Běloruska do Česka. Teď ho i tahle jeho minulost přiměla k tomu, aby o konfliktu na Ukrajině, kterého se Bělorusko aktivně účastní, začal intenzivně informovat. Na Twitteru ho sledují desetitisíce lidí a mezi nimi zřejmě i běloruské úřady. Tvrdí, že do své rodné země se už vrátit nemůže, protože by tam pro něj nebylo bezpečno. Názory svých známých v Bělorusku radši nezmiňuje, aby nebyli potrestáni. Vadí mu, jak je tu někdy aplikován princip kolektivní viny. Chtít po lidech, kteří žijí třeba v Česku, aby deklarovali, na které straně jsou, je podle něj špatně. Doma jejich rodinám totiž hrozí persekuce.

Použití velkorážní termobarické zbraně v uzavřeném bloku způsobí u živé síly doslova to, že jí to vysaje vnitřnosti, zlikviduje plíce, popisuje expert na jaderné zbraně Vlastislav Bříza mladší účinnost zbraně, která je v arsenálu Ruska na Ukrajině. Její tepelná vlna má podobný ničivý účinek jako jaderné hlavice. Nasazení "atomovek" ale Bříza vylučuje. Znamenalo by nejen vypuknutí třetí světové války, ale také velmi rychlý konec. Pouhé dvě hodiny by stačily k tomu, aby bylo rozhodnuto.  Mezikontinentální balistická raketa, což je raketa s dosahem větším než 5,5 tisíce kilometrů, které představují vzdálenost mezi nejzápadnější částí Sovětského svazu a nejvýchodnější částí Spojených států, totiž zasáhne svůj cíl za 45 minut.

Vytrvat, to je teď úděl Ukrajiny i západu. Pro Ukrajince to znamená, že budou dál riskovat své životy, nás to bude bolet o poznání méně. „Přijde mi absurdní debata, že se sankce dotknou i našich občanů. No samozřejmě, ale nás se dotknout tak, že trochu omezíme svůj komfort. Ukrajinci kvůli tomu umírají, jak civilisté, tak vojáci,“ říká generál Petr Pavel s tím, že zatímco Rusové páchají válečné zločiny, pro obranu vlastního území proti agresorovi existuje v mezinárodní právní teorii termín ‚spravedlivá válka‘. A tu vede Ukrajina. Je proto naprosto legitimní poskytnout jí výzbroj a vojenský materiál. Stíhačky už ale na seznamu dodané armádní techniky nebudou, protože ukrajinský vzdušný prostor je z velké části kontrolován Ruskem. Jakmile by do něj vletěly, byly by sestřeleny. Nereálná je i jejich pozemní doprava, ani tu by nebylo možné utajit.

Rusko je duší impérium a impérium se musí rozpínat, protože ve chvíli, kdy jeho pnutí poleví, tak se rozpadne, je přesvědčen Tomáš Pojar, bezpečnostní analytik a poradce premiéra Fialy. Expandovat, nebo to aspoň zkoušet umožnovala někdejší supervelmoci nestabilní hranice se sousedními evropskými státy, která se v minulosti posouvala tisíce kilometrů tam a zpět, i absence přirozené bariéry v podobě pohoří nebo velkých řek. Teď ale narazila na obdivuhodné odhodlání. Posunout frontu jen o sto metrů stojí ruskou armádu obrovské úsilí, a to už nasadila své nejlepší zbraně. Pravdou je, že ne ty nejbrutálnější a že sofistikovaný a cílený boj jí není vlastní. Dokáže jen ničit a zabíjet, bez ohledu na počty mrtvých. Na obou stranách. Režimu nejde o lidi, ale o moc.

Nejde jen o Ukrajinu, jde o celý svět a nový společenský řád, který v něm zavládne, myslí si o probíhající válce na Ukrajině Jan Dobrovský. „Bojuje se za to, že padla všechna dosavadní pravidla, kterými byla uspořádána bezpečnost naší planety,“ říká podnikatel, filantrop a novinář. Strach, který utnul období blahobytu a uměle vytvářených problémů, s sebou ale přinesl také mimořádné semknutí západní společnosti a uvědomění si, co je v životě skutečně důležité. A právě v takových situacích se objevují velké osobnosti a cíle. Změna, která právě probíhá, je dějinná. Němci podle všeho překročili stín poválečné nechuti jít do bitev a příležitost mají i Češi.

Prakticky přes noc se z kuchaře a šéfredaktora časopisu FOOD Jiřího Hilgarta stal koordinátor pomoci pro ukrajinské uprchlíky na slovensko-ukrajinské hranici. Poslední čtyři dny funguje prakticky non-stop. Jezdí na hraniční přechod Ubl'a a organizuje dobrovolníky v Česku. „Pomoci je opravdu hodně, ale musí být organizovaná. Nejezděte tam. Odpovědní lidé o vás musí vědět. Teď je tam situace utěšená, ale bude hůř. Už tam řádí i podvodníci, kteří vozí Ukrajince za tisíc korun na kilometr,“ popisuje vývoj na slovenských hranicích s Ukrajinou Jiří Hilgart.

Dvě lžíce vařené rýže a půlka kokosu, tak vypadal standardní jídelníček moderátora Tomáše Zástěry v reality show Survivor. Dominikánskou republiku, kde se česko-slovenská verze populárního globálního formátu natáčí, opouštěl o osm kilo lehčí, s ulomeným zubem a podezřením na prasklý meniskus. Nabídku stát se jedním ze soutěžících a čelit nadměrné psychické i fyzické zátěži přitom přijal, aby vystoupil z komfortní zóny. V tomhle ohledu splnila účast jeho očekávání. A vytržený ze své rutiny zůstává i po návratu domů. Pětatřicet dní v soutěži stačilo nato, aby se jeho jméno dostalo mezi nejvyhledávanější hesla českého internetu a z pasivního uživatele Instagramu se stal influencer.

Putin není šílenec, na to zapomeňte, říká Jefim Fištejn, publicista původem z Kyjeva, podle kterého ruský prezident sleduje jasný cíl a přesně ví, jaké další kroky k němu povedou. Narozdíl od západu, který dva měsíce přihlížel volání Ukrajiny o pomoc a teď, místo aby určoval vývoj situace, jen reaguje a ještě nepřiměřeně. Sankce nikoho nezastraší, protože jejich uvalení se projeví až časem, a oligarchové, kteří by mohli utrpět nejcitelnější finanční ztráty, žijí z Putinovy milosti a státních zakázek, které jim zajišťují větší přísun peněz než ten, o který přichází na západě. V následujících týdnech tak budeme s největší pravděpodobností svědky podrobení Ukrajiny, dosazení loutkové vlády do jejího vedení, masivních čistek, útěku části politické elity a posílení Putinova vlivu.

Od ledna 2014, kdy vstoupil do politiky, toho Andrej Babiš podle svých slov udělal strašně moc a byl úspěšný. Na oltář své službě veřejnosti přitom obětoval nejen Agrofert, který svým odchodem poškodil, ale i své zdraví. „Myslel jsem, že mám rakovinu prostaty, byl jsem na biopsii. Víte, co je biopsie? Čtrnáctkrát vás bodnou a potom čůráte měsíc krev,“ říká s tím, že už nepracuje 16 hodin denně a zhubnul 13,5 kilo. Za svůj neúspěch přitom nepovažuje ani nerealizovaný stadion pro rychlobruslařku Martinu Sáblíkovou, ten ztroskotal na konstatování jejího trenéra, že je v Brně „blbá nadmořská výška“, ani zamítnutí výstavby úřednické čtvrti v Letňanech, což byl skvělý projekt zkritizovaný lidmi, kteří „nepostavili v životě ani psí boudu“, zatímco expremiér jich postavil celou řadu. Čapí hnízdo mezi ně ale nepatří, to je dílem jeho dcery a obnovená kauza s ním spojená je produktem polistopadového kartelu.

„Vím, že na svůj ksicht a na značku Vávra jsem 200 milionů schopný vysbírat, i kdybych to sbíral v igelitkách. Ale nejsem psycho,“ říká investor Radovan Vávra s tím, že mu brání renomé. Buduje si ho systematicky a opakovaně. O pověst nejlepšího bankéře, na kterého se pasoval, přišel, když pod jeho vedením zkrachovala Union banka a on se ocitl v hledáčku policie, a neuspěl ani coby majitel sportovního řetězce X-Sport, který skončil v konkurzu. Tehdy pochopil, že každý malér se dá ustát, když člověk nic nezastírá a pojmenovává věci, jak jsou. Své současné podnikání označuje za extrémně rizikové a peníze do něj investované za potenciálně vyhozené. Vzhledem k tomu, že úspěšnost svého telekomunikačního byznysu staví na francouzském poskytovateli technologie, který požádal o ochranu před věřiteli, a zmiňovaných 200 milionů chce financovat z prodeje kryptoměny, s níž nelze obchodovat, dávají mu mnozí za pravdu. V Prostoru X vysvětloval, proč uspět může.

Coby Supercrooo přepsali historii českého rapu, což by se dalo považovat za úspěch. Hugo Toxxx, polovina dnes už legendárního dua, se ale za tímhle „bláznivým obdobím“ moc neohlíží. Bez nostalgie připouští, že si „různě rozbíjeli hubu“. Zpětně je rád, že se mu podařilo vyhnout tvrdým drogám, dílem vlastní opatrností, dílem vyrůstáním v devadesátkách v centru Prahy, kde cestou do školy nezřídka překračoval někoho, kdo zrovna schovával jehlu a alobal. A lituje toho, že se devastoval myšlenkou, co s ním bude, až nebude jeho rap nikoho zajímat. Zbytečně. Na zatím posledním albu Mumie z loňského prosince, má píseň s nejposlouchanějším českým interpretem Viktorem Sheenem a denně filtruje desítky beatů, které dostává od fanoušků.

Po dvou měsících od zvolení do funkce ministra financí má Zbyněk Stanjura jasno: "Čekají nás těžké časy." Těm, kterým bude nejhůř, je vláda připravena poskytnout pomoc, i ta má ale své limity, protože je na dluh. Všechno je na dluh. „Minus 280 miliard znamená, že si stát půjčí 280 miliard jenom v letošním roce. A díky inflaci dáme jen za úroky o pět miliard víc, než jsme čekali ještě v prosinci. Bude to skoro 50 miliard korun a nesplatíme ani korunu,“ vypočítává. S takovou bilancí lze dělat jediné, musí šetřit. Proto plánuje omezit národní investice, rušit agendy a s nimi i některé pracovní pozice. Ve svém rezortu už s tím začal, snížil počet tabulkových míst o 650 a zadal audit prověřující jeho činnost během předchozích tří let. Výsledek? Z okna vyhozené peníze daňových poplatníků.  

Kdykoliv má Rusko vnitřní problémy, tak je exportuje, převádí vnitřní nestabilitu na tu vnější. Narůstající agrese vůči Ukrajině je toho důkazem. Podle bezpečnostního analytika Davida Stulíka to ale není jediná válka nervů, kterou prezident Putin vede. Napjatá situace totiž panuje i v někdejší velmoci, která je sice vyzbrojena jadernými zbraněmi, ale stojí na prahu ekonomické a sociální krize a její zdravotnický systém se hroutí pod náporem pandemie. Takové selhání v očích voličů si samozvaný spasitel bývalého Sovětského svazu nemůže dovolit, pokud chce být v prezidentských volbách 2024 znovuzvolen a získat doživotní moc. Proto je potřeba zlikvidovat opozici i nezávislá média, upřít pozornost jinam a rozehrát strategickou hru, která bude trvat měsíce, nebo možná roky.

Rozvolnění přišlo dřív, než mělo, myslí si Libor Grubhoffer, ředitel Biologického centra Akademie věd. Podle něj měla protiepidemická opatření platit až do konce února. Za předčasné momentálně považuje také zabývat se otázku odložení respirátorů, tu bude relevantní pokládat si v půlce března. Rozhodující při jejím zodpovídání by přitom mělo být incidenční číslo, tedy počet nakažených na sto tisíc obyvatel za sedm dní. Vláda by jeho prostřednictvím mohla určit hranici, pod kterou když klesne, odpadne i povinnost nosit respirátory. Grubhoffer tuto hranici vidí na incidenčním čísle 500. Nechat rozhodnutí bez jakéhokoli plánu jen na společnosti a vlastním uvážení jednotlivců nefunguje.

Před 11 lety se stal Tomáš Drahoňovský nejmladším moderátorem hlavních televizních zpráv na českých obrazovkách. Jeho mediální hvězda zářila a on si pozornost, která na něj byla upřená, užíval. Dával si pozor na své vystupování a důsledně dbal na to, jak vypadá. Dnes je všechno jinak. Loni z České televize odešel, během jednoho měsíce přišel o vousy, které byly roky součástí jeho image, a začátkem zimy i o vlasy. Padaly mu tak, že když si do nich zajel rukou, zůstávaly mu v ní chomáče. Tak je oholil a na několik týdnů se uzavřel – doma i do sebe. „I to, že tady sedím před kamerami, je součástí terapie. Měl jsem strach,“ přiznává v rozhovoru pro Prostor X, ve kterém popisuje, jak alopecia universalis otřásla jeho egem, co navzdory ztrátě vlasů, vousů, řas, obočí nebo chlupů, k níž při tomto autoimunitním onemocnění dochází, získal a jaké je to začínat znovu od nuly.

Stačilo pár snímků perverzních konverzací a zpráv s dovětkem, že jejich adresátkami byly dívky mladší 15 let, které se objevily na Instagramu Czech Rap Moments, a z tvůrce populárního podcastu Ladislava Sinaie se přes noc stalo sexuální monstrum. Co na tom, že ty nejobscénnější sexuální návrhy byly podle něj smyšlené, ty autentické vytržené z pár let starého kontextu a nikdy je vědomě neposílal sexuálním partnerkám „pod zákonem“? Před devianty je třeba společnost chránit, využít sílu internetu a zničit je! I když citlivé informace pochází z anonymního účtu, za kterým, jak se později ukázalo, stojí patnáctiletý fanoušek, který se u části rapové scény netěší dobré pověsti, a ta ho proto ignoruje. „Může se to stát každému,“ říká Sinai v otevřeném rozhovoru pro Prostor X.

Principem infekční medicíny je zabránit nakaženému jedinci, aby šířil nemoc dál. A to s sebou logicky přináší omezení osobních svobod. Těch už podle Martina Kuby, předsedy Asociace krajů a hejtmana Jihočeského kraje, ale bylo dost, a kdyby záleželo na něm, všechna opatření by už zrušil. „Společnost už nemá povinnost nikoho chránit. Neříkejte mi, že teď mám někomu zavírat restauraci, někoho někam nepouštět, protože mám chránit koho? Někoho, kdo se rok nebyl schopen ochránit sám,“ říká s tím, že lidé, kteří se chtěli očkovat, mohli. Pokud to někdo neuděl a zemře, je to jeho svobodné rozhodnutí. Myslet si přitom, že ke stávajícímu počtu očkovaných přibudou podle odhadů ministra zdravotnictví další sta tisíce, které čekaly na nový typ vakcíny, je naivní. Byla to jen výmluva, jak se očkování vyhnout. Fakt je ten, že zájem o vakcínu Novavax projevilo asi sedm tisíc.   

Minus třicet ve stanu, mrazivý vítr a všudypřítomný led, tak vypadala ještě před pár týdny každodenní realita Petra Horkého. Sleva z evropských standardů byla přitom draze vykoupena, konkrétně dvěma miliony korun. Čtrnáct let hledal cestovatel a dokumentarista důvod, jestli je legitimní takovou částku za výpravu na Jižní pól utratit. Našel ho paradoxně až v cestovatelské beznaději během pandemie, kdy si uvědomil, že když chce člověk něčeho dosáhnout (a nemusí to být zrovna točna), musí věřit. Připomenout to sobě i druhým mu za to stálo. Na vysněnou polární expedici se připravoval nejen se svým trenérem, konzultoval ji i s psychoterapeutkou, aby věděl, jak říct o svém odjezdu dvěma malým dcerám. Její doporučení znělo: „Rozhodně po nich nechtěj souhlas s cestou, protože kdyby se ti tam něco stalo, tak si celý život budou říkat, že tě tam poslaly.“

„Buď ráda, že se ti to děje, dokud seš mladá,“ znělo doporučení, které dostala Andrea Daňková od jedné ze starších hereckých kolegyň. Nebyla. Sexistické poznámky, plácání po zadku, nebo dokonce obscénní chování jako nedílnou součást herectví akceptovat odmítá. Stejně tak se chce vymanit ze škatulky blonďatých naivek a milenek. Nepopírá, že se jí takové vymezení vymstilo. Nevadí jí to. Je nejen absolventkou činoherního herectví na DAMU, kam byla přijata na základě mimořádného talentu už v sedmnácti, ale také tajemnicí ředitele Ústavu hematologie a krevní transfuze, která učí komunikaci na 2. a 3 lékařské fakultě Univerzity Karlovy. A právě práce ve zdravotnictví a státní správě je tím, co ji naplňuje a kde vidí své místo.

Jako strukturovanější a promyšlenější hodnotí předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová komunikaci nové vlády ve srovnání s tou předchozí. „Všechno, co se vydává za opatření, co se říká veřejně, tak prochází předtím interní diskuzí, a to je hlavní rozdíl oproti předchozí vládě obecně, že si jednotliví ministři a členové vlády s premiérem nevyřizují ty věci přes média nebo přes Twitter,“ myslí si s tím, že právě díky jednotné strategii je boj koalice s pandemií úspěšnější a chaos minimální.  V nastaveném trendu a v důvěře lidem chtějí pokračovat. Dodržování základních dohod očekávají i od poslanců hnutí ANO, zatím ale naráží, a tak je zvolení šestého místopředsedy Sněmovny v nedohlednu. Přesto budou vyjednávat dát. Komu se naopak šéfka TOP 09 vnucovat nechce, je prezident Miloš Zeman. A zpět odmítá vzít i své výroky o Maďarsku.

„Kdybychom si měli na konci února vyrazit z ruky všechny nástroje, bylo by to poněkud neopatrné,“ podpořil přijetí novely pandemického zákona ústavní právník Jan Wintr. Jeho kolega z oboru a expert na zdravotní právo Ondřej Dostál je přesvědčený, že se bez zmocnění, která s sebou navrhovaná úprava přináší, obejdeme. „Jeden z důvodu mého odporu proti zvyšování kompetencí ministerstva zdravotnictví, je jeho vnitřní fungování, které považuju za protiprávní a protiústavní, neboť tvorba opatření tam reálně neprobíhá prostřednictvím úředníků pod služebním zákonem, ale cestou nejrůznějších komisí, jejichž členové rozhodně nedávají záruky absence podjatosti,“ říká Dostál, který by případné další koronavirové krizi čelil vyhlášením nouzového stavu. Ten Wintr považuje za nebezpečný pro základní práva a svobody občanů.

„Doba covidu vedla překvapivě k tomu, že se snížila preskripce antibiotik. To jsme nečekali,“ přiznává infektolog Milan Trojánek. Příčinou přitom není nárůst počtu lékařů, kteří by antibiotika předepisovali excelentně, těch je stále pouze třetina. Důvod je mnohem prozaičtější. Povinné nošení roušek omezilo šíření dalších respiračních infekcí, s nimiž obvykle pacienti přichází ke svým praktikům a odchází s receptem na antibiotika. I tak je ale žádoucí dosavadní přístup k užívání těchto léků přehodnotit. „Pokud si neřekneme: ‚Tak dost, takhle s antibiotiky zacházet nemůžeme', tak v roce 2050 bude umírat víc lidí na infekce asociované s antibiotickou rezistencí než třeba na nádorová onemocnění,“ varuje lékař.

„Pokud by došlo k válce, bude to zničující pro obě strany, bude to příšerná katastrofa. Ale to, že by si Putin mohl myslet, že vyhraje, ho snad nenapadne, ani kdyby byl opilý,“ myslí si Petr Kolář, bývalý velvyslanec v Moskvě, a s lehkou ironií v hlase dodává, že alkoholem pokřivený úsudek ruskému prezidentovi nehrozí, protože nepije. Pod vlivem nicméně odhodlaný vůdce je, a to vlastní utkvělé představy, že vzkřísí zašlou slávu Sovětského svazu. Navzdory tomu, že bývalé svazové republiky o to nestojí. „V zájmu každé normální země je mít stabilní okolí. Rusko z tohoto pohledu nemůže být vnímáno jako normální země, protože často destabilizuje situaci ve svém nejbližším sousedství,“ říká Kolář. Způsob, jak se agresi bránit, je podle něj jediný: nenechat se zastrašit a být připraven bojovat.

„Není úplně náhoda, že bitcoin byl populární po poslední finanční krizi. Peněžních alternativ ale vznikla celá řada,“ říká ekonom Dominik Stroukal s tím, že právě poptávka po jiných platidlech je znakem ekonomického úpadku. Odpovědí na ten aktuální jsou nejen různé spolky, které fungují lokálně po celém světě, ale také digitální peníze soukromých společností nebo centrálních bank. Ty mají potenciál ovlivnit tržní ekonomiku globálně. „Dává to smysl, typicky v nejchudších částech světa. Taky bych víc než vlastní zkorumpované vládě věřil Facebooku,“ odkazuje na virtuální měnu Zuckerbergova impéria, která může převálcovat některé národní měny. Jejímu úspěchu nahrává dnešní problematický měnový systém. Ten ještě víc rozevírá nůžky mezi bohatými a chudými a východiska z toho se zdají být dvě: narodit se do dobře situované rodiny, nebo se stát spekulantem.

„Je hrozně jednoduché ukázat na nějakého aktivistu a říct: ‚Kdyby byli trošku tišší a dělali to jinak, tak by se něco změnilo.‘ Ale ono se nic nemění,“ říká Kryštof Stupka, který si sám nálepku ukřičeného aktivisty vysloužil. Za poslední rok na sebe strhl pozornost hned několikrát, a to když rozjel kauzu Dominika Feriho, označil výroky současného premiéra Fialy za homofobní, upozornil na vystřiženou scénu s polibkem dvou mužů v norském remaku Popelky nebo zorganizoval protestní pochod za rovnost Reclaim Pride. Nahlas přitom nemluví jen o útlaku, kterého je svědkem. Otevřeně popisuje také osobní zkušenost s konverzní terapií, stupňujícími nenávistnými výpady i znásilněním, které v gay komunitě není ničím výjimečným.

„Nezapomeňme na to, že příroda nás může překvapit,“ varuje epidemiolog Petr Smejkal, který sám sebe označuje za optimistu, ale na základě předchozích zkušeností nechce dělat ukvapené závěry. „Všechna data poukazují na to, že to s velkou pravděpodobností už horší nebude, ale musíme být připraveni na to, že to horší může být,“ drží se ve svých predikcích dalšího vývoje pandemie při zemi a upozorňuje přitom na dvě věci. Tou první je fakt, že úroveň poznání koronaviru je pořád velmi malá, tou druhou pak mýtus, podle kterého je varianta omikron „úplná hračka“. S ohledem na ně je žádoucí situaci nepodceňovat a o etablovaných faktech už nediskutovat. Bavit se znovu o nošení roušek nebo významu posilující dávky považuje za stejné, jako debatovat o tom, zda je země kulatá, nebo placatá a následně si odhlasovat, že je šišatá, aby byli všichni spokojení.

„Uvědomuju si limity lidové zábavy, mám s tím zkušenost osm let a vím, co publikum zhruba baví, ale dáváme si s klukama pozor na to, abychom tomu nešli naproti a snažili se především bavit sami sebe,“ přiznává otevřeně herec a režisér Igor Chmela, kterému se během posledních třech let nadšení z rozehrané Partičky začalo vytrácet. Proto stálou sestavu opustil a vrací se do ní příležitostně. Nepopírá přitom, že i z finančních důvodů. S nadsázkou celému uskupení vlastní přitom dodává, že účinkováním v recesistické show si splnil také svůj herecký sen. Vděčí za to výzvě jednoho z diváků, aby ztvárnil pytel exkrementů. „Říkal jsem si, že je to nabídka, která se neodmítá, že to zkusím. Pojal jsem to velmi šarmantně, byl jsem pytel hoven, který voněl a mluvil francouzsky. Obrátil jsem tu vulgaritu v něco, co by mě mohlo bavit. Někdo touží si ještě zahrát Hamleta, nebo Macbetha a já už vlastně po ničem jiném netoužím. Zahrál jsem si pytel hoven.“

„Nechci použít slovo vydírání, to nemám ráda, ale pokud bychom měli být motivováni k tomu, abychom souhlasili s tím či oním zákonem a vyměnili to za post místopředsedy, tak to ani omylem,“ odmítá Alena Schillerová „kupčit“ s posledním volným křeslem ve vedení sněmovny, na které coby předsedkyně největšího opozičního klubu nominovala Karla Havlíčka, exministra průmyslu a obchodu a dopravy. Věří, že vládnoucí koalice návrh hnutí ANO akceptuje a obsazena budou i zbylá místa ve výborech, aby sněmovna byla opět kompletní. Nepřipouští ani diskuzi, že se hlasitou kritičkou Fialova kabinetu stala proto, aby umetla Andreji Babišovi cestu na Hrad. Podle ní by byl ale dobrým prezidentem, protože má tah na branku a obrovské kontakty v zahraničí, což se mimo jiné ukázalo, když bylo potřeba zajistit dýchací přístroje nebo vakcíny. „Pokud se rozhodne, tak s ním klidně budu jezdit v karavanu,“ říká trochu s nadsázkou bývalá ministryně financí Babišovy vlády.

„Kdybychom byli všichni hrdinové, nebo kolaboranti, tak buďto všichni padneme během odboje, nebo nás všechny pověsí poté, co se to vyřeší,“ říká spisovatel a nakladatel Jiří Padevět s tím, že mlčení a přihlížení je nejlepší strategií pro přežití. Byla ale doba, kdy ani tiché nicnedělání nebylo zárukou bezpečí. „V období od roku 1948 do roku 1953 vykonával komunistický režim naprostý teror vůči svým obyvatelům. Bylo úplně jedno, jestli jste mlčící většina, nebo jestli jste dokonce komunista, a mohlo vás to smést,“ popisuje nemilosrdnou likvidaci nepohodlných, kterou řídili sovětští poradci. Těm se přitom dařilo zbavovat nejen jednotlivců, ale i celých společenských tříd.

Od hudebních kritiků získala Annet X nominaci na Cenu Apollo 2021 ve dvou ze tří vyhlašovaných kategoriích – za svůj debut Až budu velká, chci být Aneta Charitonová i singl Bylo nebylo, který deska obsahuje. Do své hudební zpovědi investovala nejen rok života, ale otiskla také kus sebe. Říká, že po vydání alba přišel tvůrčí blok a únava, ústup do ústraní ze scény i sociálních sítí. Nový track Hlavolamy vydala po víc než roce a reakce na něj svědčí o tom, že má zase co říct. Prosadit se v českém rapu přitom podle ní není lehké. „Aby holka vydržela v tom prostředí a chtělo se jí furt bojovat za svoje místo, tak to stojí strašně moc psychické námahy,“ přiznává zpěvačka a hudebnice, že být součástí maskulinní rapové scény chce patřičnou dávku sebevědomí a víry. Obojí postupně hledá.

Kdo prodělal infekci v průběhu loňska, nebo ještě začátkem letošního ledna, je proti variantě omikron chráněný asi z 18 %. „Všichni jsme teď na stejné startovní čáře,“ mírní biolog Jaroslav Flegr přílišný optimismus z příchodu další mutace koronaviru, kterou se podle něj nakazí skoro každý. Očkovat by se proto měli všichni včetně dětí. „Máme tady statisíce lidí, kteří patří do rizikové skupiny, kteří nejsou očkovaní, a my jsme rezignovali na to, abychom vymysleli nějaký způsob, jak se k nim dostat, jak je proočkovat. Raději se snažíme proočkovat celou populaci, což nebude mít nikdy tak výrazný efekt,“ namítá epidemiolog a vakcinolog Jiří Beran. Zásadní pochybení ve svých predikcích oba profesoři odmítají, a tak je jejich názorový střet v diskuzi Prostoru X poměrně radikální. Shodu nenachází ani v tom, kdy se v Česku poprvé objevil omikron.

Místo, abychom se zabývali budoucností energetiky v Evropské unii, které jsme součástí, řešili jsme si domácí úkoly. „Taxonomie nám 1. ledna 2022 doslova spadla na hlavu,“ říká Michal Šnobr, odborník na energetiku, investor a minoritní akcionář společnosti ČEZ, který před krátkozrakým přístupem varoval. „Z těch prvních reakcí nadšených politiků bylo naprosto zřejmé, že vůbec nechápou ten obsah,“ myslí si. Výsledek přetlačované mezi jadernou Francií a nejaderným Německem o to, který ze způsobů výroby elektřiny bude mít jakou podporu, je podle něj pro Českou republiku problematický hned zde dvou důvodů – z hlediska dočasnosti i podmínek. Utěšovat se tím, že vše se může ještě změnit, není na místě. Definitivní rozhodnutí padne zřejmě už v lednu a drobné ústupky, zejména pokud jde o pro nás specifické teplárenství, jsou v něm sice myslitelné, ale radikální změny nikoli. A významně neklesnou ani ceny elektřiny a plynu.

Zděšení bylo prvotní reakcí Marka Petráše, vakcinologa a přednosty Ústavu epidemiologie a biostatistiky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, když viděl výsledky studie, ve které se zabýval dopadem očkování na běžnou populaci. Od původně uváděné 95% účinnosti mRNA vakcíny se totiž značně lišily. „Očkování vakcínou od společnosti Pfizer poskytuje relativně vysokou ochranu, ale tato ochrana je časově limitovaná. Zejména kolem čtvrtého měsíce se začíná lámat a postupně klesá až na 60 %,“ shrnuje závěry, ke kterým došel a které nejdříve považoval za chybné. Nebyly, potvrdily je i další publikace a následně i samotný výrobce. Předpoklad, že tzv. zkřížená ochrana může působit dva tři, někdy až čtyři roky se tak ukázal jako nesprávný. K zesilujícímu propadu u ní dochází už po čtvrtroce.

Primář interny sokolovské nemocnice Martin Straka přijel na rozhovor rovnou z noční. V novém roce už třetí. „Přes noc jsem zaplnil úplně všechna covidová i necovidová lůžka,“ říká. Přitom v Karlovarském kraji už byla situace klidná vzhledem k jeho velké promořenosti. Teď je ale zase všechno jinak. „Včerejší služba byla šílená, přijelo 24 zachránek na malé interní oddělení okresní nemocnice. To je číslo, které jeden člověk skoro není schopný pojmout,“ popisuje svou aktuální zkušenost. Na zhoršení podle něj nemá vliv omikron, ten přijde až v druhé půlce ledna. „Tohle je vánoční delta, dáreček od Dědy Mráze.“

„U Andreje Babiše bylo zvláštní, že se po celou dobu historii vyhýbal. Jeho populismus byl velmi aktuální, byly to důchody, slevy, postarám se o vás, brnkal na strunu normalizační povahy. Teprve se Řípem zahrál na nacionální vlnu. Ale nebyl to dlouhodobý trend na rozdíl od aktuálního prezidenta, který když je třeba, tak toho sudeťáka vytáhne z klobouku vždycky,“ říká historik Michal Stehlík. Ten je s publicistou Martinem Gromanem spoluautorem podcastu Přepište dějiny, ve kterém vyhlásili cenu o nejlepšího přepisovače dějin letošního roku. Expremiérovi vynesla nominaci jeho emotivní agitace za znárodnění hory Říp. Do užšího výběru prvního ročníku hlasování se kromě něj a Miloše Zemana dostali také Tomio Okamura, Lubomír Volný, Vlastimil Vondruška, Daniel Landa nebo otec a syn Klausovi (rozhodnout o vítězi můžete do úterý 4. ledna 2022 v hlasování zde). Právě starší Václav bude podle nich nakonec tím, o kom se budou další generace učit.  

„Diskuze se za rok a půl velmi dramaticky polarizovala, dneska už to není ani diskuze, ale deklarace osobních stanovisek a poměrně významná míra neochoty přijmout argumenty druhé strany,“ říká profesor Roman Prymula, epidemiolog a bývalý ministr zdravotnictví. „Není to ani tak o vědě, ale o politických preferencích řečníka. Věda je pouze kolbištěm, dominantní sílou je politické přesvědčení,“ přitakává ředitel Ústavu organické chemie a biochemie při Akademii věd Zdeněk Hostomský. Protože tento trend odmítají, přijali pozvání ke společnému rozhovoru. Na neshodu dojde i během něj, když je řeč o nošení roušek a respirátorů, zavírání škol nebo lockdownech. Poslechněte si, čím oba odborníci argumentují.

„Už to trvá dva roky, stále něco vymýšlíme a používáme různé platformy, prodáváme alba. Lidé jsou úžasní a snaží se nám pomoct, ale jsou určité momenty, kdy si říkám, že už nemůžu dál a že nevím, jak zaplatit svoje základní účty,“ přiznává zpěvačka Katarzia. Tu primárně živí koncerty v klubech. Rádia ji nehrají, což si vysvětluje tím, že posluchači komerčních stanic obvykle inklinují ke stravitelnější hudební produkci a její zpěv je může iritovat. „Snažíme se dělat hudbu tak, aby byla originální, něčím nová. Zároveň tím lámeme nějaké standardy, na které jsou lidé zvyklí. Nepřemýšlím nad komerčním úspěchem a dost často ani nad tím, aby se to lidem líbilo. Ti, kteří to můžou pochopit, si to najdou,“ říká producentka a věří, že stejně fanoušky osloví i její nová deska n5.

S novou vládou přichází i nová opatření, která začnou platit od 26. prosince. Překvapením byla i pro hejtmany a primátora Prahy. „Sešli jsme se s panem ministrem Válkem v úterý ráno, kdy nám bylo řečeno, že opatření s námi konzultována nebudou,“ popisuje pražský primátor a lékař Zdeněk Hřib a dodává: „Myslím si, že by to s hejtmany mělo být probíráno předem, opatření se jich často týkají. Není dobré, aby se je dozvídali z médií.“ Kraje podle něj během pandemie prokázaly, že jsou schopny nést svůj díl odpovědnosti, zasloužily by si víc pravomocí, ne ignorací. Sám tvrdí, že má situaci v hlavním městě pod kontrolou a spokojen je navzdory kritice na pirátském fóru i se změnami, které se mu během tří let ve vedení metropole podařilo prosadit. Rezervy má ve vnitrostranické komunikaci. Věří přitom, že změnu, kterou nabízí, lidé příští rok znovu zvolí a on tak bude moci být dál primátorem.

„Koncesionářské poplatky se musí zvýšit,“ říká David Smoljak, senátor a místopředseda Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, s tím, že není možné, aby České televizi a Českému rozhlasu neustále rostly výdaje a příjmy zůstávaly stejné bez ohledu na inflaci. Jiný model financování nepřipouští. Pokud by šly na provoz obou veřejnoprávních médií peníze ze státní kasy, vedlo by to k jejich zestátnění, protože schvalování rozpočtů by bylo podmiňováno politickými zájmy. Dobrovolné příspěvky by zase znamenaly privatizaci. Zachování nezávislosti médií veřejné služby je přitom klíčové pro boj s dezinformacemi. Podpořit ji má i připravovaná změna mediální legislativy, o kterou Smoljak dlouhodobě usiluje.

„Stovky tisíc lidí se posunuly za hranici toho, co byly schopny vyvažovat, a nám to začalo plnit ambulance,“ říká adiktolog profesor Michal Miovský. Nemluví přitom o běžných pacientech, kteří se léčí, nebo jsou těsně před léčbou závislosti na alkoholu, nebo jiných látkách. Standardní vývoj a postupné propíjení se, které jindy trvá roky nebo i desetiletí, urychlila u této početné skupiny frustrující situace spojená s pandemií. „Bylo by velmi naivní předpokládat, že tohle všechno, co se dělo, skončí s lockdowny. Ty nejdrtivější následky budou v příštím, a hlavně v přespříštím roce,“ předpovídá. Další lockdown by považoval za kalamitu. Na místě je podle něj začít mluvit o placení za zdravotní péči.

„Celý rok 2021 mi přišel takový pofiderní,“ hodnotí končící rok Mirai Navrátil, zpěvák a frontman kapely, která nese jeho jméno. S ohledem na fakt, že se frýdecko-místecká čtveřice stala nejposlouchanější českou skupinou, vyhrála slavíka a plánuje vyprodat největší tuzemskou halu, je to překvapivá bilance. „Začalo to covidem, který na mně nechal dlouhodobější stopy, a pak z tohohle světa odešli někteří naši kamarádi. Neměl jsem úplně radost ze života,“ vysvětluje. Depresivní období mu pomohla překonat až účast ve StarDance. „Našel jsem režim, pravidelně jsem se potkával s lidmi, vznikla nová přátelství,“ ohlíží se za uplynulým ročníkem, ve kterém ale skončil předčasně. Také kvůli covidu.

„Vytvořil se tu takový zvláštní lidský typ, který je charakterizován několika typickými postoji," říká kněz, filozof a teolog Tomáš Halík. „Jsou to lidé, kteří nesnáší intelektuály, odborníky, Evropskou unii, migranty, islám, bojují proti homosexuálům, je jim sympatičtější Rusko než Amerika, nemají rádi disidenty, říkají, že předlistopadový režim byl nakonec lepší než ten polistopadový. A teď jsou bojovníci proti očkování, to je další symptom stejné diagnózy. Je to značné procento lidí, se kterým je strašně těžko komunikovat,“ popisuje s tím, že právě takový osobnostní profil je vlastní pisatelům sprostých a výhružných mailů, které dostává. Sympatií se mu nedostává ani od Miloše Zemana, jeho slovní výpady ale na rozdíl od internetových útoků bez reakce nenechává, protože „sotva pan prezident slezl hrobníkovi z lopaty a ožil, tak začal zase lhát. To si nemůžu nechat líbit.“

„Učitelé by se neměli povinně očkovat. To, že nedosáhneme 100 % očkovaných, je pravda, na druhou stranu vyhazovat někoho ze školy proto, že se nechce očkovat, nevidím jako moudré,“ říká Petr Gazdík, budoucí ministr školství. Jako nesmyslný hodnotí i ústup od testování ve školách nebo návrh hlavní hygieničky, že by PCR testování dětí měli zajišťovat jejich rodiče. „Chceme nastavit větší kapacity testování,“ avizuje jeden z kroků, o které se chce zasadit hned po Novém roce. Dalším bude uplatňování metody Test to Stay, která umožnuje pokračovat ve výuce i tehdy, když se ve třídě objeví pozitivní žák. V takovém případě nebudou muset ostatní spolužáci do karantény, ale po dobu jejího trvání se budou denně testovat antigenními testy. Pro tento účel využije státních hmotných rezerv, do kterých sice koncem ledna přibude 14 milionů antigenní testů, což ale nemusí stačit. Při zhoršení situace už uzavření škol nevylučuje. „Budeme se snažit, aby to bylo lokálně. Chtěli bychom dát větší pravomoci ř

„Věci, které se zdály být vydiskutované a přijímané, se začínají problematizovat jako nově nepřístupné. To vidíme v Polsku, Maďarsku, nebo na Slovensku úplně šokujícím způsobem,“ říká politoložka Zora Hesová a jako příklady takových psudokolektivních hrozeb uvádí potraty, nebo stejnopohlavní páry. Tuto skutečnost považuje za překvapivou, nepříjemnou a nebezpečnou. Za neadekvátně zveličenou banalitu považuje i vlnu emocí, kterou vyvolala informace, že se v norské verzi Třech oříšků pro Popelku budou líbat dva muži. „Nejhorší je v té argumentaci, když se někdo odvolává na ochranu dětí, přitom ta pohádka byla moderní už ve své době. Ukazuje rozhodnou ženu, která vezme svůj osud do vlastních rukou, vybere si prince, a dokonce se převleče za muže. Měli bychom se radši ptát na to, jak umění otevírá obzory a jak se mění s dobou než se strachovat. To je perspektiva, která je velmi zužující a ochuzující.“ Na místě podle ní nejsou ani obavy z migrace. „To, že se v Evropě staví mešity, je výborné

Kandidát na ministra zdravotnictví Vlastimil Válek /TOP 09/ má jasno o prvních krocích ve funkci. Chce zrušit plošné povinné očkování proti covid-19 pro lidi starší 60 let, argumenty detailně představuje v rozhovoru pro Prostor X. Zároveň chce revidovat platná opatření a některá nelogická zruší. Plánuje udělat kroky, které povedou k tomu, že praktici budou očkovat 100 tisíc lidí denně. Chce víc testovat, po Novém roce plánuje minimálně jedno kolo testování ve školách s třídenním rozestupem testů. Říká, že není zvyklý na neúspěch, proto věří, že se mu jeho plány povedou a budou stačit. Inspiraci hledá v Portugalsku.

„Hudby je strašně moc,“ zní z úst hudebního publicisty a spisovatele přinejmenším překvapivě, zvlášť když pamatuje doby, kdy si mohl koupit jedno cédéčko za měsíc. „Byla v tom zvláštní magie. I desku, která se ti napoprvé nelíbila, jsi poslouchal několikrát, aby se ti líbit začala, protože ti nic jiného nezbylo. Samozřejmě v něčem to bylo strašný, nejenže bylo málo muziky, ale i kanálů, takže se lidi dali lehce ovlivňovat tím, že jim někdo hodil něco v televizi a oni to museli poslouchat. V něčem ten vztah byl ale intimnější,“ říká Karel Veselý s tím, že o schopnost zamilovat se do nových alb tak, jako když mu bylo patnáct, naštěstí nepřišel. Tehdy mu ostatně učaroval rap a zůstalo mu to dodnes. „Bylo to něco nového. Vždycky mě na hudbě zajímala nějaká inovace,“ vzpomíná scenárista webové spoluautor RapStory. Ta mapuje 30 let tuzemského rapu prostřednictvím výpovědí těch, kteří ho utvářeli. A málem nevznikla. I když jde o nejrychleji se rozvíjející žánr v Česku, potkat se s rapperem je

„Věda je masivně podporovaná jak společností, tak politickým způsobem, problém je ten, že mnoho rozhodnutí je ovlivněno tím, co bude populárnější ve společnosti,“ říká youtuber a popularizátor vědy Martin Rota. Ten svá videa hodnotí jako úspěšná, když se u nich diváci něco naučí, nebo když velká část publika spadá do věkové kategorie 13 až 18 let a existuje tak šance, že se vzdělávání stane součástí jejich života. Počty zhlédnutí pro něj rozhodující nejsou. „Honba za čísly je strašně bolestivá záležitost, nejenže bych jí podřizoval obsah, ale i psychické zdraví, svého času jsem se na ně díval až moc,“ přiznává. Za neméně důležitou považuje i negativní zpětnou vazbu. „Když mi někdo říká, že jsem arogantní blbec, analyzuju to a v některých případech můžu s jistotou prohlásit, že jsem. Nejsem jeden z těch, kteří si myslí, že lidi mají povinnost psát konstruktivní kritiku.“

„Jakákoli vláda přicházející v jakékoli krizi může zapomenout na sto dní hájení,“ říká politolog Petr Just s tím, že v krátké historii České republiky měla podobně ztíženou situaci jen vláda Vladimíra Špidly, která nastupovala v roce 2002 v době ničivých povodní. Ta aktuálně se formující se navíc mohla připravit, protože od loňska fungoval Anticovid tým, který nejen připomínkoval tehdejší vládní politiku v oblasti zvládání pandemie, ale také nastiňoval její alternativy.  „Ale ono se samozřejmě jinak funguje v momentě, když jste jenom opozice a nenesete za svá rozhodnutí odpovědnost, a když vaše plány nejsou jenom na papíře, ale realizujete je a nesete za to odpovědnost.“ Takovou změnu v chování lze předpokládat i u Andreje Babiše. „Jemu možná role opozičního politika bude vzhledem k impulsivnosti, emotivnosti a vznětlivosti sedět líp a pak se mu budou samozřejmě i lépe nabírat body pro případnou kampaň v prezidentské volbě. Opoziční pole je vždycky mnohem lepší výchozí pozice.“ Jeho sl

Pokles denních přírůstků infikovaných koronavirem, ke kterému opakovaně docházelo v minulých dnech, ještě není podle Jana Trnky důvodem k přílišnému optimismu. „Dochází sice ke zpomalování růstu, možná začátku nějaké stagnace, ale nebyl bych superpozitivní, protože se může stát to, co vidíme v jiných zemích, že počty nakažených a zejména počty v nemocnicích na JIPkách budou dlouhodobě stagnovat, což bude znamenat, že pro zdravotnický systém to bude velmi dlouhá zátěž, která bude trvat týdny,“ odhaduje biochemik a lékař nejpravděpodobnější scénář dalšího vývoje, jehož nedílnou součástí bude řada dalších úmrtí a dlouhodobých následků. Skeptický je i k výroku, že by se mutace omikron mohla stát vánočním dárkem pro lidstvo. „Data, jak přichází, spíš nepotvrzují, že by to byla varianta, která by měla velmi mírný průběh. Myslím si, že to bude spíš dáreček nepříjemný a patogenita bude podobná jako delta.“ Řešení vidí v povinném očkování, které by měl nařídit stát.

„Na vrcholu hospitalizací ještě nejsme, tam nás ještě pár dní čeká, ale začaly hodně klesat počty nových případů u dětí,“ říká Lucia Houfková, která sleduje na základě dostupných dat dynamiku šíření covidu, a z ní se snaží krátkodobě predikovat situaci. „Co ještě nevypadá pozitivně, je trend vážných případů, ty teď začaly růst. Tam doufám, že je to důsledkem zpoždění. Nejdřív zpomalují nové případy, pak hospitalizace a pak vážné případy, což je tím, že nemoc je u lidí s vážným průběhem na delší dobu,“ dodává matematička. Ta na sebe upozornila svými analýzami na facebookovém blogu Covid zápisky. Kvůli nim byla nejen nařčena vědcem Janem Kulveitem z ohýbání dat, ale také přizvána do Národního institutu pro zvládnutí pandemie. Poradní orgán vznikající vlády už má za sebou několik online jednání, na většinovou shodu v něm to ale zatím nevypadá. „O některých věcech už jsme hlasovali. Pro to, abychom se shodli, musí mít stejný názor většina, což si myslím, že bude v téhle skupině těžké.“

„Dejte mi polštář, já už se chci udusit,“ byla věta, která předurčila profesní dráhu Simony Bagarové, manažerky, která se věnuje péči pro seniory. Vyslechla ji z úst téměř stoleté klientky v domově pro seniory, kde dobrovolničila. Otřesena pohledem na zoufalou ženu zašla za zdravotní sestrou s tím, jestli by nebylo možné podat nějaké uklidňující léky, a narazila. Odpovědí jí bylo: „To je konec, už ji nech být.“ Když posléze na nedůstojné a nekvalitní zacházení, kterého byla opakovaně svědkem, upozornila zřizovatele služby, narazila podruhé. Její stížností se nikdo ani nezabýval. O neadekvátní péči o seniory se totiž většinu času nemluví. Atraktivním tématem je pouze před volbami, kdy se pár „starostlivých fotek“ se seniory hodí do kampaně. „Myslím si, že je mimořádně nevkusné chodit jednou za rok, nebo jednou za čtyři roky, podle toho, kdy se to hodí, do domova seniorů si tam potřást rukou a vyfotit se, a pak nedělat nic,“ říká Bagarová s tím, že státu chybí dlouhodobá vize a strategie

„Výsledek buněčné imunity svědčí o tom, že jsem poměrně vysoce bezpečný pro sebe a své okolí. Ostatně i více než můj oponent ministr Vojtěch, který udělal svým nakažením takovou metatečku za kampaní Tečka za covidem,“ říká Ondřej Dostál v rozhovoru pro Prostor X. Tím, že by uznání protilátek bylo nejenom řešením situace pro ty, kteří jsou omezováni ve svých činnostech, aniž by to mělo hmatatelný přínos pro zdravotní situaci státu, a celkově by pomohlo ekonomice, že nově zavedená opatření jsou k ničemu nebo že by se pořadatelé vánočních trhů měli právně bránit, se expert na zdravotnické právo a člen týmu Pirátů a Starostů netají ani na sociální sítích. Za to si vysloužil silnou kritiku i od odborníků.

Lockdown tu byl měsíce a řešení to nepřineslo, nemocnice to zvládají, říká předseda KDU-ČSL a kandidát na ministra práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Nová vláda chce zvýšit kapacity PCR testování, podle Jurečky půjdou zdvojnásobit, testovat by se navíc měli i očkovaní. Chce taky posílit trasování a vymáhat víc dodržování opatření. Zapojit se má hygiena, ale i městská a státní policie. Dál chce znovu lidi přemlouvat k očkování. Jurečka zdůrazňuje, že je třeba naučit se s covidem žít. Ve hře je podle něj znovu i aktivace článku 66 a převedení pravomocí prezidenta, pokud ten nebude schopný do 15. prosince jmenovat novou vládu.

„Měl jsem krásnou romantickou představu, že budu poctivý tvůrce, který si bude dělat všechno sám, že budu řemeslník YouTubu,“ říká Martin Mikyska alias Mikýř, který se před rokem a půl rozhodl dát trapnohumoru nový rozměr a do hlavních rolí svých videí obsadil pseudocelebrity ze sociálních sítí. „Hrozně rychle mě to přestalo bavit, protože narážíš na časové limity, nemůžeš se s tím piplat dva měsíce, ekonomicky to nedává smysl,“ přiznává úskalí tvorby, se kterými se na začátku potýkal. Mikýřovu úžasnou pouť internetem, jak svůj pořad na Mall.tv nazval, ale nevzdal a jeho tažení je evidentně vítězné. Nejenže z vyhlášení Cen českého internetu odešel hned se třemi Křišťálovými Lupami, včetně té za popularitu, ale svými politickými epizodami dokázal prokazatelně motivovat mladé lidi k tomu, aby šli volit.

„Bylo potřeba udělat rozbušku,“ říká o svém projevu na galavečeru Český slavík podnikatel a matematik Karel Janeček. Jedním dechem přitom dodává, že se v hlavním vysílacím čase nejsledovanější komerční televize mohl vyjádřit lépe, ale celkově je s tím, co se stalo, spokojen. „Podařilo se to, co jsem chtěl,“ pochvaluje si a netají se tím, že přenos použil pro své osobní vyjádření. „Chtěl jsem říct 1,5 milionu diváků, že plošné očkování dětí je špatná věc, protože nechrání primárně děti.“ Ve skutečnosti jím ohrožujeme imunitu dětí kvůli našim strachům. Přitom bychom měli přijmout rizika a smířit se s tím, že jsme tady dočasně. A očkování nechat na svobodné volně každého člověka.

„Máme hrůzu z toho, že přijde varianta, která nám bude imunitně utíkat,“ přiznává molekulární genetik Jan Pačes a upozorňuje, že virus se dostal do stavu, kdy je příliš rychlý a těžko předvídatelný. Riziko, že se stane ještě nebezpečnějším, tu proto je. „Některé státy už s tím počítají, Izrael měl před čtrnácti dny dokonce cvičení, během kterého se připravoval na to, co by se stalo a jak by reagoval stát a všechny jeho složky, kdyby se objevila varianta omega, přestalo fungovat očkování a byli bychom znovu na začátku.“ V Česku je podle něj navíc pořád velký počet lidí, kteří nemají protilátky, a virus má proto hodně prostoru se šířit.

„Když chci lidi pozitivně motivovat, měl bych jim jít příkladem, a ne se jim smát do tváře,“ říká Miroslav Bárta, podle kterého při zvládání pandemie selhaly nejfatálněji elity. „Naštěstí máme jednu výhodu, a totiž, že žijeme v občanské společnosti, takže mantinely, ve kterých jsme, nejsou tak prospěšné absolutnímu zneužití a využití strachu. Nicméně nemůžu se ubránit pocitu, že to pokušení ze strany elit tady je, protože s pomocí strachu a hrozeb se populace dá ovládat lépe,“ vysvětluje egyptolog a archeolog, který se dlouhodobě věnuje fenoménu kolapsů komplexních civilizací. Nemalý podíl na nestabilitě společnosti mají podle něj i sociální sítě – logicky, protože „to, co nás přivede na vrchol, nám nakonec způsobí značné problémy.“

„Jsem proti tomu, aby ti, co se naočkovali, znovu trpěli. To je pro mě něco nemyslitelného,“ říká rozhodně Alena Schillerová a otevřeně přiznává, že při vládním jednání o zavedení dalších omezení patřila mezi podporovatele tvrdších opatření. „Mantinely, které dává bavorský model, nepotřebují nouzový stav. Ale jestli to bude soud vidět jinak, to nevím,“ připouští možné zrušení nově platných restrikcí ministryně financí v demisi a předsedkyně poslaneckého klubu hnutí ANO a dodává: „Opatření budou minimálně čtyři týdny fungovat. Jsme přesvědčení, že je to v pořádku, všichni jsme četli opatření ministerstva zdravotnictví, dostali jsme je v předstihu, zvedli jsme pro ně ruku, bylo to jednomyslné, a pokud se k tomu Nejvyšší správní soud postaví jinak, to nemohu předjímat.“ Zároveň říká, že kompenzace dostanou podnikatelé a OSVČ nejdřív v lednu.

„Začíná brutálně narůstat škoda, která se děje na společnosti. Odkloňování se lidí od sebe – teď ještě podpořené snahami ‚motivovat‘ lidi, aby se doočkovali, má ještě větší polarizační tendenci. Myslím si, že nás čeká hodně práce, abychom se z toho dostali,“ říká Pavel Řehák, který by hledal konstruktivnější řešení, než rozdělování společnosti na viníky a oběti po vzoru rakouského modelu. Podle zakladatele a předsedy představena Direct pojišťovny, jenž do nerovného boje s pandemií vstoupil jako muž, který přišel loni v březnu s matematickým modelem a pak ještě jednou v nějakém čase, jsme se do situace, kdy je znovu skloňován lockdown, nemuseli vůbec dostat. Pozastavuje se i nad tím, proč se netestují a netrasují očkovaní, když i oni mohou být potenciálním zdrojem infekce, a jak je možné, že státní správa po roce a půl opakuje stále stejné chyby.

Opatření je potřeba dělat rozumně, říká Martin Kuba, hejtman Jihočeského kraje a taky předseda Asociace krajů České republiky. Na jeho slovech by nebylo nic tak pozoruhodného, kdyby v další větě nedodával, že může uvést hned několik příkladů, které racionalitu popírají. První absurditou je podle něj výzva epidemiologa Rastislava Maďara k hromadnému testování před Vánoci, druhou upuštění od antigenního testování ve školách. Do třetice ho překvapují výroky Mariana Jurečky o nouzovém stavu, které mohou být dalším fatálním příspěvkem k už tak nalomené důvěře lidí v politiky. Přitom by stačilo tak málo! Naučit se s covidem žít a informovat veřejnost jednotně a otevřeně.

Závody strongmanů patří k podívaným, které jdou často za hranu. Nejen fyzických sil, ale samotného zdraví. Jiří Tkadlčík se v nich stal v roce 2018 mistrem světa, letos ve Finsku skončil těsně druhý. Zdravotní rizika přitom nepředstavuje jen nadměrná zátěž, ale také doping. Ten je podle držitele světového rekordu v mrtvém tahu, ve kterém dokázal zvednout neuvěřitelných 406 kilo, nedílnou součástí profesionálního sportu. Jeho užívání se nelze ubránit, pokud chce být závodník konkurenceschopný. Všechno má zkrátka svou cenu. A odjakživa mělo.

Začít šetřit je nevyhnutelné. Aspoň podle ekonomického experta ODS, poslance a možného kandidáta na místopředsedu poslanecké sněmovny Jana Skopečka, který budoucí vládě predikuje nelehkou úlohu. Čeká ji hašení těch největších požárů a šetření provozních výdajů. Škrty by se přitom měly dotknout všech ministerstev. Coby bývalý místopředseda rozpočtového výboru se domnívá, že „vata na jednotlivých úřadech je obrovská“, a tak mu úspory ve výši sta miliard nepřipadají nijak nereálné. Uskromňovat se ale budou muset i jednotlivci.

„Nevím, kdo to vymyslel a proč to udělal,“ kritizuje Tomáš Cikrt národní informační kampaň postavenou na myšlence, že s koronavirem je možné definitivně skoncovat. Udělat tečku je podle šéfredaktora Zdravotnického deníku a bývalého mluvčího ministerstva zdravotnictví nemožné. Proto by volil cestu papeže Františka, který říká, že očkování je aktem lásky a že pokud jde o boj s epidemií, jsme všichni na jedné lodi. Výhrady má i k dobrovolnému očkování zdravotníků, o kterém by vůbec nediskutoval a lékařům a sestrám ho nařídil.

Bývalý prezident Václav Klaus se obává směřování české republiky i světa kolem nás. Stát podle něj není v dobrém stavu a to, co bylo v devadesátých letech vybudováno, by mohlo být ztraceno. V dlouhém rozhovoru kritizuje vznikající vládu, volby pro něj byly neštěstí a naprostá prohra. V ODS teď vidí jen několik tváří, kterým jde o podle něj správné směřování státu. Zmiňuje třeba Jana Skopečka, který se ale prý právě kvůli svým názorům zřejmě ministrem financí nestane. Vysvětluje své obavy ze směřování republiky, Piráty například nenávidí a bojí se jich, ale taky mluví o důvodech vysoké inflace, která tu s námi bude prý ještě velmi dlouho.

Budu navrhovat, abychom před hlasováním o článku 66 měli podrobnější zdravotnický posudek o zdravotním stavu prezidenta Zemana, říká senátor a předseda komise pro Ústavu Zdeněk Hraba /STAN/. Jde podle něj o jednoznačnější odpověď na otázku, zda je prezident schopen vykonávat svou funkci (tedy ne jen pracovní povinnosti), ale i o případné pevnější podklady pro ústavní žalobu, kterou by se mohl Miloš Zeman bránit. Podle Hraba by mohla být teoretická hranice, kdy by mělo být o článku 66 jasno, konec listopadu, kdy už by podle něj měl být jmenován nový premiér.

Před vznikající vládou bude nelehký úkol, říká ekonomka a rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová. Myslí tím rozvrácený rozpočet, který nepůjde vyřešit bez zvyšování daní. Pokud se daně nezvýší, budou si lidé muset začít například připlácet za zdravotní péči. Nerudová tvrdí, že stát bude muset být menší a flexibilnější, že do teď jsme si žili nad poměry. Jako největší problém příštích měsíců vidí ceny energií, které ale vláda neřeší dobře.

Konat je moje povinnost, dělám dobrou a správnou věc, nemám z toho radost a není to puč, je to i o statečnosti a odpovědnosti, říká o možné aktivaci článku 66 Ústavy a dočasném odebrání některých pravomocí prezidentovi republiky předseda Senátu Miloš Vystrčil /ODS/. Bylo by podle něj daleko jednodušší a pro všechny lepší, kdyby byl prezident schopen své povinnosti vykonávat. Odmítá kritiku a říká, že vedoucího Kanceláře prezidenta republiky Mynáře by odvolal. Prezident totiž podle něj není v dobrých rukou.

Byl by to hazard, mise ministra možná bude zvladatelná jen s opatřeními, která budou tvrdá a nepopulární, jsem připraven to řešit i za cenu osobních rizik a toho, že to odnesu, říká lékař, nově zvolený poslanec a taky možný budoucí ministr zdravotnictví profesor Vlastimil Válek /TOP 09/. Je připraven resort přijmout, ale zároveň prý ví, že ho to může stát jeho dobré jméno. Jde přitom podle něj stále o chyby vlády, která nedokázala proočkovat dostatečnou část společnosti. Každý den, kdy současný ministr a vládá váhá s masivní očkovací kampaní a neočkuje třeba ve firmách, situaci zhoršuje. Jsou to prý věci, které prý doporučuje už měsíce.

Jsem připraven hlasovat pro odebrání pravomocí prezidenta, říká předseda hnutí Starostové a nezávislí Vít Rakušan, poslanec a taky kandidát na ministra vnitra v nově vznikající vládě. Nejhorší podle něj je, jak se Zemanovo nejbližší okolí k němu chová, vidí za tím neúctu a ochranu sebe sama. Rakušan doufá, že Piráti do vlády půjdou. Pokud by se rozhodli jinak, muselo by se řešit případně vypovězení koaliční smlouvy Pirátů se Starosty.

Odebrání pravomocí prezidentovi republiky je nevyhnutelné, říká senátor, lékař a člen stálé komise pro Ústavu Marek Hilšer. Zpráva lékařů podle něj mluví jasně, prezident není schopen vykonávat funkci. Hilšer zdůrazňuje, že jde o dočasný krok. V případě změny stavu by se měli zákonodárci znovu sejít a na základě zprávy lékařů pravomoci prezidentovi vrátit. Hilšer dál plánuje kandidovat na prezidenta, Česko podle něj potřebuje nadstranickou osobu, která bude spojovat oba znesvářené tábory. Nechce o tom ale přemýšlet teď, když je prezident nemocný.

Předseda Pirátské strany a poslanec Ivan Bartoš dál trvá na tom, že vstup Pirátů do vlády je správné rozhodnutí. Strana ale má červené linie, které budeme v jednání zohledňovat. Bartoš je v rozhovoru popisuje, patří mezi ně třeba sociální dopady případných škrtů a kroků vlády na nejchudší. Dál chce prosazovat manželství pro všechny, i když se na něm s koalicí Spolu zřejmě Piráti neshodnou. Zmiňuje, že je možné to navrhnout i jako poslanecký návrh.

Důvody pro odebrání pravomocí prezidentovi republiky tu jsou, může to být jen dočasné, říká ústavní právník a vedoucí katedry politologie a sociologie Právnické fakulty Univerzity Karlovy profesor Jan Kysela. Je teď jen na politicích, jestli k tomu kroku přistoupí, z právního hlediska by podle Kysely mohli. Přístup k Miloši Zemanovi podle něj ovlivňuje i přehnaná úcta, kterou k funkci prezidenta část lidí má, navzdory tomu, kdo prezidentem je a co dělá. Má to víc důvodů a vede k emocionální reakci třeba na právnické otázky spojené s prezidentem.

Vstoupil jsem teď do hnutí ANO, jsem srdcař a chci se za něj obětovat, říká vicepremiér, ministr průmyslu a obchodu, ministr dopravy a nově zvolený poslanec Karel Havlíček. Premiér Babiš by podle něj měl kandidovat na prezidenta. Má prý velkou šanci vyhrát. Pak se můžou objevit noví lídři, kteří ANO povedou do voleb. Havlíček věří, že ANO příští volby vyhraje a do vlády se vrátí. Teď je smířen s opozicí, kde chce mimo jiné akcentovat sociální témata.

Nová vláda by tu mohla být rychleji, než jsme očekávali, shodují se politolog Lubomír Kopeček a politický marketér Petros Michopulos z podcastu Kecy a politika. Premiér Babiš už podle nich prakticky nemůže zvrátit vývoj, na konci něhož tu bude vláda Spolu, Pirátů a Starostů, případně i bez Pirátů. V povolebním speciálu Prostoru X mluvili o nebezpečí, které představuje víc než 700 tisíc lidí, jejichž hlasy propadly. Otevírá se velká možnost k určitému sjednocení levice, tedy ČSSD, KSČM, Zelených a případně i Pirátů. Tento subjekt by pak mohl mít slušnou podporu.

Bývalý premiér Petr Nečas už politiku sleduje jen z povzdálí. Říká, že v ní stále víc převládají emoce a iracionalita. Předsedové ODS podle něj stojí na ramenou Václava Klause a mrzí ho, jak se exprezident se stranou rozešel. Nečas teď věří ve spolupráci koalice Spolu a Pirátů se Starosty, i když zejména Piráti mu nesedí. V rozhovoru mluví o údajných lžích Roberta Šlachty, covidových fanaticích a selhání médií i ekotalibanu a řešení ochrany klimatu.

Nemůžeme mít pravicové daně a levicové výdaje, říká sociolog Daniel Prokop, zakladatel výzkumné firmy PAQ Research. Daně se podle něj po volbách budou muset zvedat a strany by měly být k lidem upřímné, jinak to bude mít následky. Programy obou opozičních koalic jsou v otázce rozpočtu nerealistické. Prokop míní, že díky poslednímu vývoji můžou volby dopadnout velkým překvapením. Dopad může mít i Babišova kauza Pandora papers.

Chtěli jsme, aby to bylo zveřejněno dál od voleb, zvažoval se i leden příštího roku, říká investigativní novinářka Pavla Holcová, zakladatelka projektu investigace.cz, o načasování kauzy Pandora Papers, ve které figuruje i český premiér Andrej Babiš. Šlo o domluvu stovek novinářů z řady zemí, kterým na českých volbách nezáleželo, a slovo Holcové mělo ve výsledku malou váhu. Novinářka v rozhovoru pro Prostor X popisuje, jak přesně měl Andrej Babiš přesouvat přes offshorové firmy bezmála 400 milionů korun, kde skončily, a reaguje na obranu premiéra. Otazníků kolem něj je podle ní daleko víc.

Jsem si jistá, že dostaneme přes 5 %, říká ministryně práce a lídryně ČSSD v Praze Jana Maláčová. Slibuje zvyšování daní z příjmu, hlavně pro bohatší lidi a velké firmy, ale taky znovuzavedení daně z převodu nemovitosti nebo pokutu za dlouhodobě neobsazený byt. Hlásí se k heslu, že řešení nedostatku bytů „šlo za Husáka, tak to teď půjde taky“. Například chce developerům zákonem přikázat, aby část postavených bytů převedli pod stát.

Bývalá radní ČT a lídryně Volného bloku v Pardubickém kraji Hana Lipovská chce po neúspěšném trestním oznámení na generálního ředitele Dvořáka podniknout další právní kroky. Řekla to v rozhovoru pro Prostor X. Kandidovat do sněmovny se prý rozhodla proto, že se svými názory zůstala v Radě ČT, ale i ve sněmovně sama. Tvrdí, že podle jejich informací bylo jednou z motivací pro její odvolání to, že Andrej Babiš chtěl zabránit odvolání Dvořáka do voleb.

Česko je skanzen, říká ředitel Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy Ondřej Boháč. Problém jsou podle něj zákony, ale i přístup státu a úředníků. Pravidla pro stavbu jsou příliš přísná a nastavená na průměr, který ale většině velkých měst nevyhovuje, úředníci jsou navíc odtržení od reality a je jim jedno, jak moc (nebo málo) se staví. Proto se málo a pomalu staví a vlastně se moc plánovat nedá. Změnit by to prý šlo relativně rychle, ale musela by být vůle, která zatím spíš chybí.

O Babišově vládě se bude rozhodovat kolem pětiprocentní hranice, říká politický marketér a spolutvůrce podcastu Kecy a politika Petros Michopulos. Premiér už je podle něj v křeči a jeho kampaň ztrácí dynamiku, klíčových bude několik dalších dnů. Michopulos by doporučil koalici Pirátů a Starostů, aby teď dala dopředu Víta Rakušana. Měl by být i potenciálním kandidátem na premiéra a Michopulos detailně argumentuje proč.

Je po všem, shodují se imunologové Václav Hořejší a Jiří Šinkora. Epidemie v Česku podle nich končí. Oba taky míní, že imunita vyvolaná přirozeně proděláním nemoci covid-19 je lepší než ta z očkování. Dál ale většina jejich duelu v Prostoru X přinesla ostrý střet. O fungování imunity, o důležitosti očkování a vakcinaci dětí, o matení veřejnosti.

Vladimír Mišík vydává album Noční obraz. Říká, že může místy působit smutně, ale je jako život. Taková je ostatně celá jeho tvorba, inspirovaná oblíbenými básněmi a blues. V rozhovoru popisuje své začátky v hudbě, boj s komunistickým režimem a těžké časy, když byl zakázaný, i zdravotní problémy, které ho donutily skončit s koncertováním. Hudba je pro něj ale pořád radost.

Vláda má za sebou úspěchy, kvůli kterým by lidi měli volit hnutí ANO, míní poslanec a lídr pražské kandidátky Patrik Nacher. Zmiňuje změny v exekucích, snížení daní a zvyšování platů a důchodů, za schodek přitom prý může hlavně covid, a to i za ten v rozpočtu plánovaném na příští rok. ODS je mu názorově blízká, což prý dokládají některá hlasování, spolupráci s ní si umí po volbách představit. Vadí mu ale agresivita, kterou političtí konkurenti vzbuzují v kampani proti ANO a premiéru Babišovi.

Vláda záměrně porušuje zákon a nutí k tomu i úředníky, tvrdí pirátský kandidát ma ministra zdravotnictví a expert na zdravotnické právo Ondřej Dostál. Má zprávy od úředníků o tom, jak to na ministerstvu opravdu chodí. Je v rozkladu, popisuje Dostál v rozhovoru a přidává detaily. Sám prosazuje svobodu před tzv. paternalistickým přístupem, ve kterém stát za lidi rozhoduje a přikazuje jim.

Spolupředsedkyně a celostátní lídryně Zelených Magdalena Davis říká, že zdražování související s růstem cen energií je nevyhnutelné. Můžeme se ale podle ní rozhodnout toho využít pro inovace a posunutí se technologicky dopředu. Druhá alternativa je být zaostávajícím skanzenem Evropy. Davis zároveň tvrdí, že zvyšování daní po volbách bude nutnost pro jakoukoliv vládu. Sama je pro progresivní zdanění příjmů.

Miluje svoji práci a celý ten proces tvorby hudby, poslední dobou si toho ale na sebe naložil až moc. Jiří Burian koncertuje jako Kapitán Demo, připravuje jeho novou desku, ale taky pracuje na soundtracku k další sérii seriálu Lajna. Nedávno přitom vydal po řadě let nové album se skupinou Southpaw. Hodně mu pomáhá transcendentální meditace, se kterou začal relativně nedávno, po hodně nepříjemné životní etapě.

Rapper Orion, vlastním jménem Michal Opletal, vydává 28. října nové sólové album Teritorium 3. Zakladatel legendární skupiny PSH říká, že se snaží dál posouvat a že rapuje stále lépe. V otevřeném rozhovoru popisuje svou cestu, vztah k dnešním mladým umělcům a mluví o problémech s alkoholem, kvůli kterým ho málem z PSH vyhodili.

Poslankyně a předsedkyně Trikolóry, Svobodných a Soukromníků Zuzana Majerová Zahradníková je přesvědčená, že její strana ve volbách uspěje. Zdůrazňuje, že chce chránit normální svět, tedy to, co sama jako normální svět definuje. Zmiňuje manželství jen pro muže a ženu nebo důraz na svobodu člověka vztahující se i na odmítání testování a proticovidových opatření. Zároveň říká, že bychom měli začít mluvit o odchodu z Evropské unie, i když už neprosazuje pravidelná referenda o té otázce.

Andrej Babiš je na hraně autoritativního populismu, zatím si dává pozor, říká politolog Tomáš Lebeda. Otázka podle něj je, jak by se zachoval, kdyby začal výrazně ztrácet podporu. Teď má slušnou šanci, že ve volbách znovu vyhraje, ale pak se může situace zkomplikovat. Podle Lebedy se dá očekávat, že prezident Zeman nechá Babiše vládnout i bez důvěry. Vše přitom bude záležet na výsledku. Pokud získají opoziční koalice většinu, bude pro ně vládnutí extrémně těžké.

Čeká nás největší vlna pandemie a bojím se, že to v lednu nezvládneme, říka evoluční biolog profesor Jaroslav Flegr. Lidé budou díky očkování a promořenosti méně končit v nemocnici, proto podle něj politici opět zareagují pozdě. Lockdownu se ale asi nevyhneme. Pak už ale pandemie v Česku skončí. Flegr míní, že svými předpověďmi a varováními zachránil lidské životy.

„Nechtěl jsem dělat Wikipedii, na to není nikdo zvědavý,“ říká o připravovaném dokumentárním webseriálu RapStory jeho režisér Šimon Šafránek. V sekci Zvláštní uvedení představil na karlovarském festivalu pět z celkem deseti plánovaných epizod, které na sklonku roku uvede Česká televize. Mapuje v nich třicet let českého rapu, během kterých se stal z vysmívaného žánru novým popem. Navzdory tomu, že ho dlouhodobě přehlížely rozhlas i televize.  

Pokud nesestavíme s koalicí Spolu vládu, tak jsme selhali, říká předseda Starostů a nezávislých Vít Rakušan. Věří, že společně s Piráty stále můžou volby vyhrát. Přiznává, že v kampani udělali chyby a ujel jim vlak, vše ale podle něj rozhodne závěr kampaně, kde si nebudou brát servítky. V rozhovoru zmiňuje témata, která Starostové prosazují. Připouští přitom, že může být třeba zvýšit některé daně, zmiňuje třeba daň z komerčních nemovitostí. Klíčové body na cestě k vyrovnanému rozpočtu jsou ale prý jinde. Rakušan v otázce údajného „kompra“, které na něj měl někdo shánět, říká, že zajistil bezpečnost své rodiny.

Milion chvilek rozjel před volbami kampaň, ve které otevřeně podporuje Piráty se Starosty a koalici Spolu. Předseda spolku Benjamin Roll říká, že nechtějí lidi přemlouvat, ale prát se a nabízet svůj pohled. Milion chvilek podle něj vlastně nikdy nebyl apolitický, cíl ovlivnění voleb proto není problém. Základ kampaně je asi tisíc dobrovolníků v ulicích, které doplňuje chatbot Volím změnu.

Přestože film je pro režiséra Tomáše Vorla součástí terapie, způsobil mu v životě i nemálo problémů. Na tom zatím posledním, kterým je Cesta domů, dělal šest let a jeho přípravy pro něj byly nejtěžší a nejdelší, co dosud zažil. Osmkrát začínal a končil natáčení, potýkal se s nedostatkem peněz i nástupem pandemie. A opakovaně dokonce přemýšlel, že to vzdá. Že rezignuje nejen na svou profesi, ale i na život. Jak sám říká, blbnout přestal až po dvou pokusech o sebevraždu. Alkoholikem prý ale zůstal dodnes. O svém vztahu k pití, rituálním požití lysohlávek, rivalitě v divadle Sklep nebo zatčení kvůli filmu s Evou Holubovou promluvil v Prostoru KVIFF X.  

Zpěvačka a herečka Bára Poláková a herec Pavel Liška nedávno po třech letech v médiích promluvili o svém rozchodu. Proč až nyní? „Neměli jsme potřebu to říct dřív. Byla to věc, která je naše a taky i jenom nám patřila. Přemýšleli jsme nad tím i předtím, ale až teď jsme se domluvili, že to řekneme,“ říká Barbora Poláková v pořadu Prostor KVIFF X a dodává: „Bylo pro mě i hodně důležité, aby se tam nevklínila energie, která by mohla něco pokazit. Je pro mě hodně důležité, aby ty holčičky věděly, že rodiče jsou parťáci, že drží spolu. I když jsme to určitým způsobem nezvládli tak, jak bychom si představovali.“

Albert Romanutti je zpěvák a skladatel z kapely Bert & Friends. Je také autorem soundtracku k filmu Marťanské lodě, který měl premiéru na mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Tento soundtrack se však velmi liší od hudby, jež Albert většinou skládá pro Bert & Friends.  „Protože jsem studoval vážnou hudbu, oddirigoval si spoustu děl a tak, tak spíš přemýšlím ve světě vážné hudby a vlastně u Bert & Friends přemýšlím stejně, takže pro mě to nejsou dvě různé věci. Výsledek je trochu jiný, ale přemýšlení do té hloubky vychází z té vážné hudby,“ vysvětluje Romanutti v pořadu Prostor KVIFF X.

Sochař, malíř a grafik Jaroslav Róna se hned v začátku rozhovoru přiznává, že i když pořád maluje, poslední dobou hlavně sochaří. Pod rukama mu postupně vzniká šestimetrový kolos Milosrdný bůh 20. století. O tom, jak se na takovém obru pracuje, proč si užívá varská festival, o měsíční emigraci nebo o tom, jak našel své životní poslání v dalším díle Prostoru KVIFFX.

Anděl Páně 3, Dlouhý, široký, bystrozraký a Sedmikostelí jsou tři filmové projekty režiséra Jiřího Stracha čekající na dokončení. „Uvidíme, který vyjde dřív a který později. Všechno má někde nějaké ale,“ říká Jiří Strach v pořadu Prostor KVIFF X, speciální série natáčené přímo na mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Na dokončení Anděla Páně 3 Strach dostává dotazy neustále, jeho dokončení však nechce uspěchat a dokončování filmu přirovnává ke zraní vína.

Václav Marhoul je režisér a emeritní major v aktivních zálohách armády České republiky. A o obou těchto polohách mluví v novém díle Prostoru KVIFF X. Jak vnímá stažení NATO z Afghánistánu, co si myslí o současné české politice? Jaké mělo jeho Nabarvené ptáče úspěch v zahraničí a co s tím úspěchem teď?

Režisér Viktor Tauš v první třídě základní školy řekl učitelce, že až vyroste, chtěl by jezdit s hovnocucem. Až na tuto jednu výjimku prý vždy věděl, že chce dělat u filmu. Nakonec se mu to také vyplnilo, ale cesta k vysněné profesi byla trnitá. V sérii Prostor KVIFF X natáčené na mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech Viktor Tauš otevřeně popisuje, jaké bylo jeho rané dětství, dospívání, jak se dostal k filmu, i svůj boj s drogovou závislostí.

Režisér Olmo Omerzu přivezl do Karlových Varů své drama Atlas ptáků, ve kterém můžeme vidět jeho dvorní herce Elišku Křenkovou a Martina Pechláta, ale i Miroslava Donutila. Jak se točilo přes první vlnu koronaviru, proč je dobré dělat dva filmy najednou a jak režisér vnímá diváka? To se dozvíte v dalším dílu Prostor KVIFFX.

Kryštof Mucha je nejen výkonným ředitelem Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, ale také producentem snímku Zátopek. O tom, jak těžké je skloubit tyto dvě pozice, o dodržování protivirových opatření na festivalu, ale i “kontroverzním” hostu Johnnym Deppovi ve speciálním Prostoru KVIFF X. 

Herec a hudebník Jiří Macháček, zpěvák skupiny Mig-21 a představitel kultovních rolí ve filmech, jako jsou Samotáři, Horem pádem nebo Jedna ruka netleská, oslavil letos 55. narozeniny. Věk prý ale moc neřeší a stáří pociťuje jen ráno, než se tělo rozhýbe – večer je naopak zase mladý. V rozhovoru Prostor KVIFF X, natáčeném na Karlovarském Filmovém Festivalu, popisuje, jak se tvůrčím způsobem vyrovnával s izolací v době koronavirové krize, jaké to bylo zpívat píseň „Snadné je žít“ na pohřbu Libušky Šafránkové nebo jaký vliv měl na jeho dospívání dědeček, jehož dodnes považuje za vzor.

Výtvarník, umělec, spisovatel a ilustrátor Petr Sís byl prvním hostem série Prostor KVIFF X, speciálního vysílání pořadu Prostor X z Karlovarského Filmového Festivalu 2021. S festivalem pojí Petra Síse rovnou dvě události – promítání filmu Sny o toulavých kočkách, jež o něm natočil jeho bratr, režisér David Sís. A také umělecká výstava Petra Síse s názvem Příběh, kterou KVIFF prezentuje v prvním patře hotelu Thermal. Jaký je to pocit? „Cítím se trochu jako když je to trénink na to, jako kdybyste už tady najednou nebyl, co by o vás lidé řekli,“ říká Petr Sís.

Běžkyně Kristiina Mäki má za sebou hodně turbulentní rok. Loni s partnerem využili přestávku v závodech, kterou zapříčinila pandemie koronaviru, a rozhodli se mít dítě. I kdyby to znamenalo, že přijde o olympiádu. Mäki na začátku ledna porodila a už tři týdny po tom začala s prvním tréninkem. Říká, že s každým týdnem cítila, jak se zlepšuje, a postupem času začala věřit, že olympiáda může vyjít. Nakonec se dostala do finále.

Divák nám musí věřit, že to dává smysl a že pozná něco, co mu rozšíří obzory, říká Jakub Pešek, zakladatel festivalu Lunchmeat. Jde o akci spojující hudbu a vizuální umění, do Česka přitom přiváží experimentální umělce, kteří tu jsou často poprvé, a vlastně jim tak prošlapuje cestu. Další ročník, který se bude konat na přelomu září a října, vzniká znovu v covidové nejistotě. Organizátoři se už loni hodně naučili a Pešek říká, že jsou připraveni.

Do Afghánistánu si projektujeme vlastní hodnoty a názory, staráme se jen o sebe, říká arabista Petr Pelikán, který v zemi žil několik let. Podle něj teď zažíváme šok z toho, že se rychle rozpadla afghánská Potěmkinova vesnice. Část tamních elit nás manipulovala, realita byla jinde. Pelikán rozporuje nebezpečnost Tálibánu a zdůrazňuje, že zemi nerozumíme. Tlumočníky spolupracující s českou armádou by v zemi nechal.

Před 25 lety odešel do Velké Británie, před 14 lety tam otevřel podnik, který ho proslavil. Barman Pavel Tvaroh říká, že jde vlastní cestou, která je někdy odvážná, kontroverzní, ale taky originální. Nabízí koktejly, které nemusí všem chutnat, ve formě, kterou asi nečekáte. Třeba piňacoládu jako kuličku na pláži. Používá mimo jiné postupy, které znají spíš kuchaři, a nebojí se experimentovat. Sám přitom alkohol nepije.

První dítě za mnou přišlo už v 90. letech, říká o začátcích své práce s transsexuály Hana Fifková. Baví ji, že se její obor stále vyvíjí, ale hlavně chce lidem pomáhat. Právě teď k ní dochází asi 10 velmi malých dětí, obecně se ale prý zdá, že trans lidí přibývá, i díky informovanosti. Zároveň jim ale nepomáhají diskuze kolem třetího pohlaví a nebinarity, obecně zájem o toto téma, protože pak rodiče dětem, které jsou trans, méně věří. Podle Fifkové jsou pohlaví jen dvě, muž a žena.

Premiéra nového filmu Zátopek Davida Ondříčka se blíží a režisér neskrývá nervozitu. Na filmu od úplného počátku pracoval 14 let. V rozhovoru popisuje, jak težké bylo sehnat peníze, jak šílené bylo místy natáčení a proč může být příběh Emila Zátopka atraktivní pro celý svět. Zároveň vzpomíná, jak ho jeho otec, kameraman Miroslav Ondříček několikrát kriticky srazil a jak ho srovnávání se slavným otcem trápilo i motivovalo. Režisér na začátku roku předpovídal, že kultura po covidu rychle ožije, což se zatím nevyplnilo. Stále ale doufá, že druhý dech a evoluce pro ni přijde.

Viroložka a mikrobioložka Hana Zelená podporuje možnost prokazovat se přítomností protilátek, podobně jako očkováním. Zdůrazňuje, že to ve výsledku může motivovat lidi k vakcinaci, pokud tedy po testu zjistí, že protilátky nemají. Sama očkování podporuje, lidi by ale podle ní měli mít možnost volby. V rozhovoru popisuje, jak protilátky fungují a taky vysvětluje, proč se bojí příští sezóny chřipky.

Slovenská zpěvačka Karin Ann se stala jedničkou československého Equal playlistu Spotify a v srpnu bude tváří kampaně na Times Square v New Yorku, podobně jako před ní Ewa Farna. Právě jí vyšel nový single, pracuje na dalších písních a konceptu alba. Zpívá o tom, čím žije ona i její generace. Záleží jí na rovnosti, sama je součástí LGBT komunity. Nedává si nálepky. Normalizovat chce ale taky duševní problémy a smutek.

Nikdo mnou nemanipuluje, otevřeli mi oči a dostal jsem se k novým dokumentům, tvrdí Andrej Babiš mladší, syn premiéra Babiše. Začal hlasitě mluvit ve veřejném prostoru a kritizovat svého otce. Říká, že chce, aby zazněla pravda, chce napravit svůj život a varovat lidi. Je v kontaktu s psychiatry, jeho cílem je zbavit se diagnózy schizofrenie. Teď na ni ještě bere léky, ale tvrdí, že nemoc nemá.

Zdeněk Pohlreich přiznává, že se v odhadu toho, co pandemie udělá s Českem, dost pletl. Říká, že covid byla facka, ale možná ještě ne dost velká. Restaurace by si ještě zasloužily podporu od státu, bez ní to teď pro ně bude těžké. Vadí mu strašení koronavirem i otočení kormidla Česka doleva a jakoby návrat k „socialistickému experimentu“. Nevadila by mu ale regulace počtu restaurací v Praze. V rozhovoru taky vysvětluje, proč nelituje toho, že se nechal přednostně očkovat.

Baví mě hrát blby, ale nejsem blb, říká herec, režisér, scénárista a písničkář Štěpán Kozub. V otevřeném a osobním rozhovoru přiznává, že mu je hraní vlastně nepříjemné a že každý den tak trochu trpí. Vadí mu pozornost, která je s jeho známostí spojená a která se někdy projevuje i urážkami a pokřikováním. Za každou cenu chce před útoky a kritikou ochránit své blízké. Popisuje, čím ho změnila smrt otce, proč mu vadí, jak se muži občas chovají k ženám, a jak sám sebe poznal. O své práci i svém životě hodně přemýšlí a pro diváka může být překvapivé, že je vlastně úplně jiný, než jak může působit.

Farmaceut Stanislav Havlíček má za sebou 5 misí Lékařů bez hranic. Poznal zblízka smrt i utrpení, ale i sounáležitost rodin a hodnoty, na které jsme jakoby zapomněli. Ta zkušenost ho změnila. V rozhovoru otevřeně popisuje své zkušenosti a vysvetluje, proč jsou migranti hlavně lidé. Doufá, že jeho svědectví jednou uslyší někdo, kdo má moc věci změnit.

Herečka a spisovatelka Alena Doláková nedávno pokřtila svou novou knihu, na festivalu v Karlových Varech se objeví v hlavní roli soutěžního filmu Zrcadla ve tmě a taky zakládá vlastní produkční společnost, která se chce víc věnovat ženám. V rozhovoru taky poprvé otevřeně promluvila o svém znásilnění, které se už roky snaží zpracovat. Chce, aby se o tématu sexuálního násilí a „šedé zóny“ víc mluvilo.

ČSSD by prospělo, kdyby zůstala po volbách v opozici, říká poradce ministryně Maláčové a kandidát za ČSSD do sněmovny Matěj Stropnický. Na pracovní podmínky se tu podle něj 30 let kašlalo, kontroly tedy budou pokračovat, i s jeho účastí. Chce spravedlivější společnost, která je podle něj i demokratičtější. Bytovou otázku chce mimo jiné řešit zdaněním investičních bytů.

Donald Trump asi bude kandidovat v roce 2024, ale podle publicisty Michaela Durčáka velké šance nemá. Durčák byl jeho podporovatelem a stále tvrdí, že Trump opravdu byl vizionář, při boji s pandemií ale selhal a odmítání uznání výsledků voleb, včetně následného živení protestů, které vyvrcholily 6. ledna, je pro něj nepřijatelné. Upozorňuje taky na zdravotní problémy současného prezidenta Bidena, které podle Durčáka brání Bidenovi ve výkonu funkce, zároveň ale kritizuje republikány za tzv. gerrymandering, tedy překreslování volebních obvodů, a omezování volebního práva v některých státech.

Tereza Ramba hraje ve filmech od svých 15 let. Prošla si krizí a vyhořením, přičichnutím k „herecké aroganci“, znovuobjevením lásky k řemeslu a teď i obdobím klidu. Říká, že v celém životě hledá rovnováhu, nejdůležitější je pro ni láska. V řemesle, ve vztazích i při výchově dítěte. Nebojí se otevřeně mluvit o tom, co se jí nelíbí, zároveň je ale velmi opatrná, třeba při diskuzi o očkování.

Radní České televize a ekonomka Hana Lipovská říká, že pro ni je v životě i práci zásadní její svědomí. V obsáhlém a otevřeném rozhovoru popisuje své motivace minulé i současné. Kandidatura její nejbližší spolupracovnice Jany Bobošíkové do sněmovny jí nevadí a odmítá své vazby s političkou jakkoliv narušit. Připouští přitom, že s ní koordinuje i své kroky v Radě ČT. Zákon ale prý neporušuje, a pokud ano, porušují ho i další radní.

Zásah do práv a svobod občanů během pandemie koronaviru byl podle advokáta a europoslance Stanislava Polčáka /STAN/ nepřijatelný. Kandidát na ministra spravedlnosti říká, že to bylo jako návrat do totality. Zároveň ale dodává, že sám byl pro další prodloužení nouzového stavu. Argumentuje pro rozumný přístup v mezích práva. Podporuje přitom taky povinné očkování třeba pro zdravotníky.

Musíme si říct, jestli nad jednotkami mrtvých denně mávneme rukou, říká biochemik Jan Trnka. Další vlna epidemie je podle něj už tady, díky dovoleným a dalším věcem ale zřejmě bude odložená a tím i zesílená. V rozhovoru popisuje, proč může být nejlepší cesta povinné očkování, proč není možné postavit zjištěné protilátky v krvi na úroveň vakcinace, proč je i pro Česko nejlepší cestou tzv. “zero covid” a proč byla chyba slibovat lidem, že očkování všechno vyřeší.

Výrazné zdražování elektřiny, zásadní rozhodování o budoucnosti energetiky, konec uhelných elektráren. To jsou věci, které nás v příštích letech podle odborníka na energetiku a investora Michala Šnobra zcela jistě čekají. Tvrdí, že jaderná energetika pro nás není řešení, musíme jít jinou cestou. A stejně jako další země sledovat, kudy půjde vědecký pokrok. Šnobr ostře kritizuje ČEZ, který prý dělá chyby, a často jde hlavně o to, aby si vydělali lidé na něj napojení.

Byl to nejhorší rok života, nikdy jsem nezažil nic horšího, nikomu byt to nepřál. Tinnitus je záhadná věc, říká o chronickém pískání v uších cestovatel a spisovatel Ladislav Zibura. Poprvé otevřeně a detailně promluvil o svých zkušenostech s ním. Chce, aby se o tinnitu víc mezi lidmi vědělo, doufá totiž, že to může někomu pomoct. Popisuje svoje zoufalství, když skončil doma v lockdownu pár týdnů poté, co se mu pískání zhoršilo. I díky němu se mu rozpadl vztah. Není to ale všechno černé, zdůrazňuje. Nakonec si všichni zvyknou. Tedy ti, co si radši nesáhnou na život.

Víra mi dala smysl života, říká v jednom z prvních osobnějších a otevřenějších rozhovorů předseda ODS a kandidát koalice Spolu na premiéra Petr Fiala. Boha našel postupně, rozumově. Víra určuje jeho přístup k životu i politice, včetně otázek podle něj etických, jako je třeba manželství homosexuálních párů. Fiala zdůrazňuje svobodu, což je i odkaz, který mu zůstal po nedávno zemřelém otci.

Starosta Prahy 6 Ondřej Kolář vystřídal na kandidátce koalice Spolu Dominika Feriho. Věří v úspěch a zároveň říká, že slova o tom, že bylo Feriho chování normální, která pronesli Karel Schwarzenberg a Miloš Zeman, jsou pro něj prostě špatně. I jeho názor na celou věc se vyvinul. Prezidenta má stále za zlodědka a je to prý ještě to nejslušnější, co by o něm řekl.

Dějiny se neopakují, ale rýmují, říká historik, kandidát na rektora Univerzity Karlovy a spoluautor podcastu Přepište dějiny Michal Stehlík. Politici dějiny podle něj zneužívají, třeba i při argumentaci Hitlerem nebo fašismem. V rozhovoru detailně popisuje, v čem je nebezpečí relativizace historie, proč ta rodinná lidí často vede k tomu, že komunistický režim neodsuzují, ale taky představuje, s čím kandiduje do čela největší české univerzity.

Senátorka Miroslava Němcová /ODS/ je přesvědčená o tom, že Miloš Zeman by měl být zbaven funkce prezidenta. Nevykonává ji tak, jak by měl. Je ale podle ní třeba postupovat podle zákona a počkat na splnění nutných podmínek. O své kandidatuře říká, že je stále víc rozhodnutá. Podzimní volby podle ní budou o rozbití bloku Zeman-Babiš, řešit se ale musí taky školství.

Komplikovaný vztah s otcem, nenávist k „rudé lůze“, pokrytectví fotbalové UEFA i podivnost právě probíhajícího mistrovství Evropy. To všechno otevírá Jaromír Bosák v obsáhlém rozhovoru, kde taky reaguje na kritiku a odhaluje svoje plány na konec v televizním komentování. Je to pro něj splněný sen, který mu dělá čím dál víc radosti, ale konec se nezadržitelně blíží.