Narodil se předčasně. Viděl jen na jedno oko, takže mizerně, a ve dvaceti letech přišel o zrak definitivně. Dnes je Ondřeji Zmeškalovi třiatřicet. Věnuje se dlouhým triatlonům, běhá maratony (osobní rekord má tři a půl hodiny), taky je jediným nevidomým sportovcem, který projel na kole celou trasu Tour de France. Právě o této akci vznikl dokument, který odvysílá 19. června Česká televize. 

Kdo je potká, okamžitě má nutkání někam odletět. “Teď v polovině května se například dalo dostat z Paříže do Los Angeles za dva a půl tisíce korun,” říkají v podcastu pětatřicátníci Jiří Spolek a Miroslav Polach, kteří roku 2011 založili stránku Zaletsi.cz. “Nešlo o žádnou chybu aerolinek, ale o výhodnou akci, která pouze vyžadovala flexibilitu, protože odlet byl o dva dny později.” V podcastu se dělí o cenné vychytávky, jak ušetřit na letence i přímo na letišti (kam nacpat pár kilo věcí, které se nevejdou do příručního kufru?), a popisují vlastní podivuhodné příhody.

Jedna z nejoblíbenějších klubových kapel první poloviny 90. let brněnská Helmutova Stříkačka chytila druhý dech a opět vyprodává sály. Právě vydala na vinylu záznam živého koncertu s největšími hity a do podcastu Host Reportéra přišel její zpěvák, textař a zakládající člen Robert Staniczek.

Bývaly doby, kdy hrál na kytaru od brzkého rána do noci: „Například začátkem tisíciletí v Bostonu, kde jsem studoval na Berklee College of Music,“ vzpomíná v dalším díle podcastu Host Reportéra virtuózní kytarista David Dorůžka. Dnes je mu čtyřiačtyřicet let. Má dva syny, takže už s kytarou dvanáct hodin denně trávit nemůže, ale stejně se jí věnuje denně a s mnoha (plus minus jazzovými) kapelami pravidelně kočuje po evropských sálech. S českým triem Dorůžka–Fischmann–Novák získal nedávno cenu Anděl za překrásnou desku Gilgul, která je silně ovlivněná židovskou hudbou, tomu zvláštnímu stylu by se klidně mohlo říkat falafel jazz: „Židovské kořeny mám z maminčiny strany,“ vypráví Dorůžka v podcastu.

Vypadá mnohem mladší, je ve formě, ale letos v létě už mu bude šedesát. V dalším díle podcastu Host Reportéra hovoří divadelník Petr Forman velmi otevřeně například o křehkém vztahu se svým dvojčetem Matějem. Bydlí sice stále v jednom pražském domě, ale rozhodně se nevídají denně, ani nechtějí. A to nejen z toho důvodu, že má každý z nich spoustu práce...

Marie Puttnerová zpívá celý život, ale největší úspěch přišel v době, kdy nemá skoro na nic čas. V rychlém sledu se jí (a fantastickému bubeníkovi Martinu Novákovi) narodily dvě dcery, starší je tři a půl roku, mladší rok a půl. Ta mladší mimochodem přišla na svět pár dnů poté, co Marie dotočila první samostatnou desku jménem Laila Tov, a právě za ni nedávno získala cenu Anděl v kategorii folk. „Jsem ráda, že jsme to tenkrát zvládli,“ směje se v dalším díle podcastu Host Reportéra, „dnes už bych nestihla nic.“

Ve výborné a velmi sdílné náladě přišel za mikrofon podcastu Host Reportéra výtvarník Jaroslav Róna. „Poslední dobou jsem nějak podezřele populární,“ směje se a začíná vyprávět čerstvou historku s německým prezidentem Steinmeierem. „Zavolali mi z německého velvyslanectví, že prý by se se mnou Frank-Walter Steinmeier rád sešel před sochou Franze Kafky. Politici se většinou s autory pomníků nestýkají, což může být i tím, že ti sochaři bývají mrtví, uznávám - čili Steinmeier využil faktu, že jsem zatím živej. Ze setkání jsem byl dost nervózní a zároveň poctěn, ale dopadlo to dobře, nakonec jsem ho několikrát rozesmál.“

Postupně se stala takzvaným objevem roku ve všech důležitých hudebních anketách, teď ji čeká další důležitý schod. „Už v pondělí odehraju svůj zatím největší samostatný koncert,“ říká v dalším díle podcastu Host Reportéra zpěvačka Tereza Balonová. Pro plné a velké sály zpívala už mnohokrát, ale vždy jen jako předskokanka nebo v roli hosta.  „Můj pondělní koncert bude v pražském Lucerna Music Baru, kde jsem vystupovala například s kapelou Jelen, končilo nám tam turné. Od té doby mám na noze malé tetování,“ vzpomíná v podcastu. „V jednu chvíli hráli kluci na pódiu, ale my byly dole v šatně s Míšou Tučnou, dcerou Michala Tučného, která tu šňůru jela s Jelenem taky. A právě Míša mi tehdy na památku vytetovala takové malé znaménko - připomínku, že právě šňůry s Jelenem nastartovaly mou kariéru. Strašně jsem si tenkrát přála, aby jednou do Lucerna Music Baru přišli lidi i přímo na mě, od puberty to byl můj oblíbený klub. No a teď se můj sen plní.“

Taťjana si fotbal oblíbila jako desetiletá roku 1963, když ji vzal tatínek na Strahov, hrálo tam Československo s Maďarskem. „Táta uměl maďarsky, takže byl trochu rozpolcený, ale já naším fandila takovým stylem, že jsem pak večer doma nemohla mluvit. Byla to doba skvělých hráčů Masopusta, Pluskala nebo Kvašňáka, a od té doby mám fotbal ráda.“ Ve velkém rozhovoru s herečkou Taťjanou Medveckou, který vyšel v květnovém Reportérovi, o fotbale není vůbec nic. Mluvila o něm několik minut, ale pasáž se nakonec nevešla, což nevadí. Vše si můžete poslechnout v dalším podcastu Host Reportéra.  

V únoru 2022 mu ze dne na den změnil život Vladimir Putin. „Do té doby jsem si byl jistý,“ vzpomíná Tomáš Pojar v dalším podcastu Host Reportéra, „že už nikdy nechci být takovým tím poměrně nesvobodným státním úředníkem na plný úvazek, jakkoliv mi to premiér Fiala nabízel. Když ale Putin zaútočil na Kyjev, bylo jasné, že dál nemůžu vzdorovat a nastoupil jsem do služeb vlasti naplno.“ Padesátiletý Tomáš Pojar má klíčovou roli vládního poradce pro státní bezpečnost a o ruském prezidentu Putinovi se v podcastu zmíní několikrát. 

Je jen na skok v rodné zemi. Vrátil se z Thajska, kde strávil zimu, ale hned zase odjíždí k italskému jezeru Lago di Garda, kde bude do konce října. Jednačtyřicetiletý Petr Hozák odmalička miluje všechny sporty na klouzavých prknech, zajímají ho trendy, a tak v posledních letech učí klienty jezdit na takzvaném eFoilu. Je to velká zábava a neuvěřitelný pohled - máte pocit, že se jezdec vznáší nad hladinou, a vlastně to je pravda.

Co čekáte, když si pozvete do pražské redakce na devátou ranní zasloužilého punkera z Rožnova pod Radhoštěm? Že vystoupí z vlaku celý zmuchlaný, s nedopitým lahváčem v ruce? Omyl. Další host podcastu Host Reportéra měl v ruce knihu, v níž si pak listoval i před redakcí, trpělivě čekaje na moderátora Poláčka. Jmenuje se Daniel Stibor, v Rožnově mu každý říká Ctib, už od převratu je důležitou součástí tamní alternativní hudební scény. Punkeři dobře znají hlavně jeho někdejší skupinu Telefon, z níž po odchodu bubeníka vznikla ta dnešní, zvaná Chorobopop.

S Tomášem Klusem vystupuje a kamarádí od roku 2007: „Už sedmnáct let,“  říká v dalším díle podcastu Host Reportéra vynikající brněnský kytarista Jiří Kučerovský: „Je to šílený!“ V rozhovoru vypráví například o tom, jak ho změnila nedávná onkologická nemoc, nebo o vlastní kapele jménem Animé, kterou před pár týdny (možná navždy) uspal. Podrobně se věnuje i rozporu, který mají s Tomášem Klusem v pohledu na blízkovýchodní konflikt. Jiří Kučerovský předesílá, že ať se děje cokoliv, Tomáš zůstává jedním z jeho vůbec nejlepších přátel. 

Čtyřicátiny slavil 25 dnů v divočině: „Byla kosa a občas to dost bolelo,“ připouští český ultramatonec. Nezemřel. Nepřišel o žádnou končetinu. Dokonce ani o prst, to je základ. Hned po návratu z Aljašky přišel do podcastu Host Reportéra ultramaratonec Jan Francke, kterému přátelé neřeknou jinak než „Venca“. Povedl se mu mimořádný výkon - jako teprve druhý závodník v historii dokončil na lyžích ultramaraton Iditarod, což je tisíc mil zamrzlou divočinou.

O Bohu i o slovenských volbách. O nesmírně silném poutu ke svým třem bratrů, dvěma dětem a velmi úspěšné manželce. Taky o jedné krizi, způsobené alkoholem, kterou si No Name prožili před deseti lety. O tom všem hovoří v otevřeném podcastu pětačtyřicetiletý frontman této kapely Igor Timko.

Visí to ve vzduchu. Je pouze otázkou času, kdy se na mezinárodní hudební scéně výrazněji prosadí někdo z mladých českých nebo slovenských umělců, a jedním z adeptů je skupina Tolstoys. Vznikla před osmi lety v Bratislavě, ale přes Prahu se dostala do Berlína, kde žije a tvoří poslední tři roky: „Předpokládám, že tam ještě aspoň pět let vydržíme,“ říká Ela Tolstová. Měsíc po Anně Vaverkové usedla za náš redakční mikrofon další zpěvačka, která se rozhodla s celou svojí kapelou usadit v Berlíně. „S Annou se samozřejmě známe, vystudovaly jsme v stejnou hudební školu BIMM,“ přikyvuje Ela, která nedávno získala titul magistra populární hudby, což oslavila dlouhou cestou po jihovýchodní Asii a hlavně vynikající deskou No Limit to Love.

Ti, kteří se rozhodli. Tak se jmenuje nová, fascinující, šestisetstránková kniha o fenoménu sebevražd, kterou sepsali hosté dalšího vydání podcastu Host Reportéra. Ona je etnoložka Alena Lochmannová, on soudní lékař Miroslav Šafr. 

Byl by to pěkný penzion. Například bazén nebo saunu tady najdete, i malou posilovnu, jenomže penzion to není. Ve vilové čtvrti na okraji Prahy provozuje klinika NEO Centrum léčebnu závislostí. Je to navenek nenápadný ústav pro mnohdy zajímavé a v mnoha ohledech úspěšné klienty; šestitýdenní léčba stojí čtvrt milionu. Zajímavý je i příběh ředitele této kliniky, padesátiletého psychoterapeuta Jiřího Vacka. Většinu mládí profetoval, ale čtrnáct posledních let abstinuje a (zdaleka nejen) narkomanům se snaží pomáhat.

Až přes třicet let vede krásné starožitnictví hned naproti pražské Maiselově synagoze. Specializuje se na šperky, tím pádem i na drahé kameny, a tak jsem se ještě před podcastem zastavil za Martinem Cinolterem s jedním rodinným (ehm, řekněme) pokladem.

Hudební fanoušci v posledních měsících překvapeně zjišťují, že má Česko skvělou hudebnici a zpěvačku, která velmi pravděpodobně uspěje i v mezinárodním měřítku. Vlastně už se stalo. Anna Vaverková, která přišla za mikrofon podcastu Host Reportéra, si zazpívala například na vyhlášeném festivalu Glastonbury roku 2019.

Splnil si svůj „český sen“, sám je ze svého rychlého kariérního úspěchu pořád tak trochu překvapený. Maksym Gorabek pochází z Krymu. Ještě před šesti lety (to mu bylo třicet) žil v Kyjevě, ale dnes je manažerem v hotelovém řetězci Czech Inn Hotels a na starosti má hned tři pražské hotely. V dalším díle podcastu Host Reportéra vypráví podivuhodný příběh své rodiny a popisuje, jak vnímal převratné události na Krymu před deseti a začátek ruské invaze na Ukrajinu před dvěma lety. 

Proč se naše kapela jmenuje Dukla? Pradědův kůň tam za války najel na minu. Stačí si pustit jejich novou desku (pojmenovanou „Stejný lepší“) a za chvíli si posluchač zpívá některé slogany kapely Dukla doma i na ulici. „Zaprodal jsem se, cash nevydělal,“ opakovaně deklamuje hned v první písni Lukáš Vydra a například toto je velmi, velmi nakažlivé. Právě kapelník Dukly je dalším hostem podcastu Host Reportéra.

Luboš Malina je už čtyřicet let hvězdou českého bluegrassu a country. Tento fantastický banjista, člen Poutníků a později Druhé trávy přijal pozvání do dalšího podcastu Host Reportéra. V rozhovoru vyznává lásku okolí Náchoda, kde se roku 1959 narodil a kde dnes (hned vedle svých dvou mladších bratrů) bydlí.

Ještě před rokem o Tomovi téměř nikdo nevěděl, teď je ho najednou všude plno. Devatenáctiletý muzikant a herec Tomas Sean Pšenička, který je dalším hostem podcastu Host Reportéra, získal v rychlém sledu čtyři velké role a zároveň chystá vydání prvního alba.

Velmi otevřený rozhovor se zpěvačkou Kateřinou Marií Tichou vychází v únorovém Reportérovi, ale zároveň vám nabízíme i jeho zvukovou podobu. Z ní je totiž možná ještě patrnější Katčina upřímnost. Pozoruhodná je například pasáž, ve které vypráví o tom, jak náročné období prožívala předloni: „Mám pocit, že jsem během roku 2022 stihla několik životů.“ Podrobně vysvětluje, co všechno se přihodilo, zde zmiňme jen úplný začátek příběhu: „Zamilovala jsem se a prožívala velmi intenzivní vztah – s chlapcem jsem odletěla do Guatemaly, bylo to silné, ale potom jsme se rozešli. V téže době jsem se soudila se stalkerem a do toho měla brutální zdravotní potíže, což jsem ale nechtěla sdílet s nejbližšími, abych je neděsila, takže jsem na to byla sama... Zároveň jsem začala cítit vyhoření jako hostující zpěvačka u Jelena, všeho na mě bylo moc. Snažila jsem se dál pracovat a tvářit, že jsem v pohodě, ale ono to moc nešlo. Tři měsíce jsem jezdila ob týden do nemocnice na různé testy, zhubla deset kilo. Je vtipné, že když se cítíš nejhůř v životě, lidi říkají: Tobě to tak sluší!“

Kdysi nebylo jisté, jestli z něj vyroste umělec, nebo spíš zločinec. Šestačtyřicetiletý Adolf Lachman, který se mimo jiné prosadil jako výtvarník překrásných her Machinarium nebo Samorost 3, má až do začátku jara velkou výstavu v pražské Vile Pellé.

Na sociálních sítích se stala populární pod přezdívkou Rabínka v zácviku. Stejně se jmenuje i její nedávno vydaná kniha, ale přídomek „v zácviku“ už neplatí. Třiatřicetiletá Kamila Kopřivová se v září stala první českou rabínkou, a to ve význačné synagoze přímo uprostřed Londýna. Hned po měsíci v nové funkci musela řešit problémy, na které vás žádná škola nepřipraví.

„Měli jsme smůlu, a ano, taky jsme udělali chybu v plánování, proto nás Grossglockner ztrestal,“ uznávají horolezci Marek a Petr Dismanovi, kteří se začátkem ledna dostali do nesnází. „Jsme vděční rakouským záchranářům, že nám pomohli, ale na druhou stranu moc nechápeme kritiku v médiích a na sociálních sítích, protože v nejtěžších chvílích jsme se chovali předpisově.“ Markovi s Petrem je čtyřicet, jsou to jednovaječná dvojčata. Až do poslední příhody se jim jako horolezcům skvěle dařilo a daří se jim taky profesně – Marek je právník, který vede nemovitostní tým pražské pobočky mezinárodní advokátní kanceláře, Petr pracuje jako stratég ve velké energetické korporaci. V následujícím textu přinášíme pasáž popisující konkrétní dva krizové dny v rakouských Alpách, celý obsáhlý rozhovor si poslechněte jako podcast Host Reportéra.

Patří mezi hvězdy českého internetu. Sám sebe označuje za baviče, ale často se věnuje vážným tématům – odhaluje internetové podvodníky a trestá je zesměšněním. Jmenuje se Martin Mikyska a jeho (podle všeho úžasná) pouť životem trvá třicet let, začátkem února oslaví kulatiny. Býval vynikajícím snowboardistou, stal se inženýrem na pražské ekonomce, ale největšího úspěchu dosahuje v posledních letech s pořadem Mikýřova úžasná pouť internetem. Nedávno vydal své zatím nejpropracovanější video o praktikách scientologické církve.

O tom, jak výjimečně dobrým je hercem, věděli dosud jen skuteční milovníci divadla. V těchto týdnech ovšem začíná jméno čtyřiatřicetiletého Pavla Neškudly rezonovat. Dostal angažmá v pražském Národním divadle, rovnou hraje zásadní roli Hamleta a v dalším díle podcastu Host Reportéra je zajímavé poslouchat, jak k této životní změně přistupuje.

Dva dávní kamarádi se sešli v dalším díle podcastu Host Reportéra. Moderátor Tomáš Poláček si pozval kolegu novináře a dnes už taky autora knih Jana Davida, se kterým před třiceti lety začal chodit do stejné třídy na gymnáziu (oba tam po čtyřech letech odmaturovali, ale jen tak tak, až v září). Jan David před pár dny vydal knihu Mrzneme napříč Vltavou, která popisuje sto let zimního plavání v českých zemích, věnuje se průkopnické osobnosti Alfréda Nikodéma, a zároveň je deníkem začínajícího otužilce, tedy samotného autora.

Má za sebou náročný rok. Vydal obsáhlou knihu, ve které vzpomíná na dramatickou pouť přes dnešní Demokratickou republiku Kongo. Do toho se v létě stal objektem mediálního zájmu, když se rozhodl ukončit pracovní poměr na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové, což vysvětlil v otevřeném dopise: hlasitá menšina aktivistických studentů ho dostala pozice, kdy už si jako pedagog nepřipadal svobodně, natož spokojeně, a proto školu raději opustil.  

Čerstvě třicetiletá Dominika Pokludová patří mezi služebně nejstarší české influencery. Vlastně celý dosavadní dospělý život si vydělávala nejdřív psaním nebo focením na blog, a později ještě mnohem lépe statusy na sociálních sítích. Odmala je zvyklá hodně cestovat a nedávno uzavřela spolupráci snů: rok dělala ambasadorku svého milovaného regionu Jižní Tyrolsko. Tento rozhovor si můžete poslechnout i v podcastu Host Reportéra.

Televizní soutěži MasterChef patří kredit minimálně za dva objevy. Jednak vystřelila k profesionální kariéře mladičkou Kristínu Nemčkovou, která dnes vaří v nejlepších světových restauracích a nikoho by nepřekvapilo, kdyby brzy sama začala sbírat michelinské hvězdy. A za druhé? Loni soutěž vyhrál svérázný muž, introvertní cynik, zároveň ale nesmírně inteligentní a renesanční člověk Martin Pecina, který je dalším hostem našeho podcastu Host Reportéra.

Týden před Vánoci roku 2017 zmizel v malé vesnici na severu Austrálie sedmdesátník jménem Paddy i se svým psem. Bylo zřejmé, že jde o násilný trestný čin, velmi pravděpodobně o vraždu. Policie začala neúspěšně pátrat po pachateli a případ zaujal australská média. Ona vesnička uprostřed buše se jmenuje Larrimah a Lucie Minaříková, která přijala pozvání do dalšího podcastu Host Reportéra, v ní prožila poslední tři roky.

Do svých třiceti let to byl svým způsobem velmi úspěšný mladý muž. Prožíval nekonečný mejdan, kapsy míval plné tisícikorun: Daniel Flasza. Vyhlášený pražský dealer drog, populární hlavně díky kvalitě svého kokainu. Dnes je o pět let starší, výrazně chudší, ale určitě zdravější a nejspíš taky spokojenější. Za sebou má rok a půl v kriminálech a před sebou vydání debutové knihy Muklové a šlajsny, v níž svůj neobvyklý osud popisuje.

Hranice na Moravě o sobě znovu dávají vědět. V 90. letech tu vznikla spousta zajímavých kapel, jejichž členové se postupně přestěhovali do větších měst. Základ skupiny November 2nd, zpěvačka Saša Langošová a kytarista a její manžel Roman Helcl, ovšem v Hranicích zůstávají. Dvanáct let nevydali desku, teď to přišlo. Kritici se shodují, že tak dobré album se neztratí ve světové konkurenci, Saša má radost: „Po těch letech jsem nedokázala odhadnout, jaké bude mít deska přijetí.“

Původně měla na rozhovor do redakce přijít jen ona, Marta. Sama o sobě je zajímavá dost, ale ráno do telefonu se zmínila, že je v Praze i s tátou. „No tak ho určitě přiveďte, s tak chytrým a přitom trochu legračním člověkem to bude mnohem lepší!“ Martu Kovářovou znají lidé hlavně jako hudebnici (zpěvačku skupiny Budoár staré dámy, kterou založila před čtvrtstoletím), ale v posledních letech se z ní stala také dokumentaristka. Před pár dny uvedla do kin debutový film Jiříkovo vidění, ve kterém sleduje velmi intenzivní, ale zatím marný boj svého otce proti takzvané klimatické krizi.

V dětství žil na Starém Městě pražském, nebo jezdil po Evropě s cirkusem. Mezi dvacítkou a čtyřicítkou se (stejně jako jeho dvojče, bratr Otto) stal světoznámým baletním tanečníkem a zabydlel v Německu. Nyní je ovšem Jiří Bubeníček (1974) opět často v Praze. Stal se vyhledávaným choreografem a připravuje tu baletní představení z cirkusového prostředí, které mu kdysi bylo tak blízké.

Za čtyři roky svého působení na české ambasádě v Londýně byl svědkem několika historických událostí. Seděl například pár metrů od královny Alžběty II. při finále fotbalového mistrovství Evropy roku 1996, o rok později si to zopakoval na pohřbu princezny Diany. Nyní už je velký anglofil Milan Jakobec diplomatem na penzi a dostal dobrý nápad. Napsal zábavnou a přitom poučnou knihu jménem Bohemia a Albion, která vyšla minulý týden v rámci Velkého knižního čtvrtku. „To víte,“ směje se v podcastu, „po sedmdesátce už člověk trochu zapomíná a zrovna na Anglii jsem zapomenout nechtěl. Všechny ty historky z devadesátých let jsem sice stokrát vypravoval přátelům, ale objektivní data a fakta jsem si raději zpětně ověřoval.“

Čtyřicáté narozeniny dnes (ve středu 18. října) oslaví koncertem v pražském Lucerna Music Baru skupina Švihadlo. Do redakce Reportéra zavítal kapelník Petr Šturma a hned na začátku podcastu se vzpomínkou vrátil do roku 1983. „Chodil jsem tehdy na stavební fakultu,“ říká s tím, že mezi jeho spolužáky v ročníku byl například i Michal Pixa z Visacího zámku, „a o prázdninách jsem v garáži u nás v Mladé Boleslavi založil kapelu, která se v úplných počátcích jmenovala Nouzový východ.“

Jeho úctyhodný táta oslavil o víkendu šedesátiny. „Nejlepší dárek mi k nim dal syn Matyáš,“ prohlásil Jaromír Švejdík, muzikant a výtvarník známý také pod přezdívkou Jaromír 99. Právě pětatřicetiletý Matyáš Švejdík je dalším hostem podcastu Host Reportéra, kde vypráví nejen o dětství na koncertech tátovy skupiny Priessnitz, ale taky o ceně Grand Prix, kterou spolu se svými dvěma kolegy ze studia Cake Houses obdržel na letošním festivalu Designblok.

Takzvanou celebritou je pouze prostřední Marek (65 let), ale bratři Ebenové si obdiv zaslouží všichni. Nejstarší Kryštof (68) je matematik a nejmladší David (58) muzikolog, odborník na středověký gregoriánský chorál. Bratři Ebenové spolu hrají už pětačtyřicet let v jedné kapele, nedávno vydali album „Co my víme“ a právě nejmladší David přišel do redakce Reportéra na rozhovor, který si můžete pustit i ve formě podcastu.

Jen za poslední měsíc se nejprve stal počtvrté mistrem světa v polovičním Ironmanovi (to bylo ve finském Lahti) a potom navzdory extrémním podmínkám dokončil i plnou verzi tohoto závodu na šampionátu ve francouzském Nice. Připomeňme, co Ironman znamená: 3,8 kilometru plavání, 180 kilometrů cyklistiky, více než 42 kilometrů běhu. Šestatřicetiletý Honza Tománek z Dobříše je vrcholový handicapovaný sportovec, frajer a šampion. Nemůže jezdit na klasickém kole, takže „šlape“ rukama na takzvaném handbiku. Nemůže pochopitelně ani běhat. Ve třetí disciplíně tedy opět namáhá hlavně ruce, ačkoliv úplně jiným typem pohybu než na handbiku, tentokrát sedí na vozíku zvaném běžecká formule. „Z kopců to mám snazší než zdraví sportovci, do kopců zase o dost těžší,“ směje se. Honza Tománek se směje skoro neustále. V podcastu Host Reportéra mimo jiné říká: „Koncem října uplyne jednadvacet let od chvíle, kdy mě jako patnáctiletého srazil nepozorný řidič. Od té doby jsem na vozíku, ale nevnímám to jako žádnou tragédii. Život mám krásný a pestrý, postupně si plním sportovní výzvy, po chození se mi vlastně nestýská.“ V rozhovoru velmi otevřeně popisuje závodnické problémy, které si zdraví sportovci nedovedou představit. Popisuje závody, při kterých měl halucinace, spálené prsty na nohou, zkrvavené ruce. Vysvětluje, proč už netouží po účasti na paralympiádě, a plánuje, že se příští rok konečně zúčastní nejslavnějšího Ironmana na Havaji.

Na čem je závislý šestatřicetiletý filmový režisér Marty Pohl, mezi hudebními fanoušky známý coby Řezník? I to se doslechnete v dalším speciálním dílu podcastu Host Reportéra, který se věnuje aktuálnímu dění doma i ve světě.

Patří mezi to nejoriginálnější na domácí rockové scéně. Jmenují se Povodí Ohře, jsou ze západních Čech, právě vydali svou třetí desku Místo odpočinku. Na rozhovor do redakce Reportéra přišel celoživotní bohém punkerského typu Sisi, kterého doprovodil kytarista Bouše. Svérázní muži mívají svérázné historky, můžete si je poslechnout i formou podcastu.

Co vás zaujalo v posledních dnech? V rámci podcastu Host Reportéra zahajujeme sérii pravidelných rozhovorů na aktuální témata a prvním komentátorem je spisovatel Petr Stančík. Ten právě dokončuje nový román, odehrávající se v blízké budoucnosti v postapokalyptické Praze, a do redakce dorazil ve výborné náladě.

V říjnu roku 1953 se odbojová skupina bratří Mašínů pokusila utéct do Západního Berlína a navzdory obrovské přesile policistů a vojáků se to třem z jejích pěti členů povedlo. Letos v říjnu bude mít premiéru film Bratři, ve kterém dostali hlavní role Jan Nedbal (je starší, hraje tedy Ctirada Mašína) a Oskar Hes (ten mladšího, Josefa Mašína, se kterým se osobně setkal). I Honza s Oskarem působí jako bratři, dokonce spolu bydlí.

Je z Nové Paky, kde má spoustu věrných fanoušků. Říká se mu Ultrapako, a to nejen z toho důvodu, že žije v Pace – on je skutečně i pako, podniká šílené akce. Když před pár dny vyhrál titul mistra republiky ve čtyřiadvacetihodinovém závodě na horských kolech, nikoho to moc nepřekvapilo, protože Daniel Polman patří ke světové špičce v cyklistických ultramaratonech.

Několikrát během rozhovoru těžko zadržuje slzy. „Když jsme se s Honzou viděli naposledy, ani jsem mu při odchodu neřekl čau,“ vypráví textař a muzikant Tomáš Belko. Minulý pátek náhle zemřel jeho životní souputník a přítel Jan Kalina, frontman kapely Sto zvířat, dnes odpoledne se koná pohřeb. Celý rozhovor s Tomášem Belkem si můžete poslechnout i v podcastu Host Reportéra.

Vycházející hvězda nejen českého (a nejen operního) zpěvu Bella Adamová vypráví v dalším díle podcastu Host Reportéra románový příběh svého života. Některé historky jsou vskutku pozoruhodné: „Narodila jsem se v čečenském Grozném, ale už čtvrt století jsem se do rodné vlasti bohužel nepodívala,“ říká. „Nejdřív tam byly dvě války, ale ani po jejich konci si táta nepřál, abychom se tam já a mí sourozenci – mám jich mimochodem šest – vraceli, protože v Čečensku občas docházelo k únosům. Jednou unesli i mého dědu, ale nakonec ho ze zajetí pustili, a to pravděpodobně z toho důvodu, že měl děda za sebou pouť do Mekky.“ Vypráví o tom, jak byli její prarodiče roku 1944 brutálně deportováni z Čečenska do Kazachstánu a Kyrgyzstánu, nebo o tom, jak se ona sama s rodiči stěhovala v polovině devadesátých let do Prahy: „Byly mi tři roky, jeli jsme dva dny vlakem, máma právě čekala své čtvrté dítě, do cíle jsme všichni dojeli vyčerpaní a nemocní, ale od první chvíle jsme tu byli spokojení.“ Bella Adamová má dnes české i ruské občanství a v podcastu se mimo jiné vyjadřuje k případu své slavné kolegyně Anny Netrebko, jejíž podzimní pražský koncert byl nedávno zrušen: „Za mě to je v pořádku. Mám pocit, že se k dění v Rusku a na Ukrajině nepostavila správně, a sama bych na ni za současných okolností nešla ani jinde, dejme tomu ve Vídni. Což říkám navzdory faktu, že je Netrebko nesporně skvělá, charismatická pěvkyně, a když jsem ji kdysi slyšela naživo v Kolíně nad Rýnem, měla jsem husí kůži od prvního tónu.“ Tento týden Bella Adamová vydává své sólové album There is Home (Domov je tam), na němž ji doprovází úžasný německý klavírista Michael Gees. A kde tedy ten její domov je? Postupně studovala v Anglii, Německu i Švýcarsku, většinu letošního léta strávila v USA: „Domov mám nejvíc v Praze, ale pořád jsem určitě i Čečenka. Navzdory faktu, že se tam nepodívám do doby, než se v Rusku změní politická situace.“

Visí na hrazdě vysoko nad zemí. Nebo dokonce na žebříku továrního komína. Říká, že strach je dobrá věc, a kdo ho nemá, dlouho nevydrží. Dalším hostem podcastu je přední česká akrobatka Eliška Brtnická, která se několikrát představí na právě začínajícím festivalu Letní Letná. Uvede premiéru inscenace s názvem Crossing (společně s kolegyněmi z Panamy, Finska a Japonska, ale taky odvědčené představení Hang Out, za které byla nominována na Ceny Thálie 2022.

Sto padesát let poté, co zahájil své dobrodružné objevování jižní části afrického kontinentu, se stává doktor Emil Holub předmětem nových a někdy až nečekaně kritických diskusí. „Byla to jedinečná, ale taky komplikovaná osobnost,“ tvrdí odborníci, kteří o něm připravili velikou výstavu v pražském Náprstkově muzeu, a také novou knihu nazvanou jednoduše Emil Holub. Do podcastu Host Reportéra zavítal Tomáš Winter, ředitel Ústavu dějin umění Akademie věd ČR, který se ve svém dlouhém vyprávění nejprve vrací právě o těch sto padesát let nazpět. Hovoří o tom, kterak Emil Holub koncem zimy 1873 podnikl první testovací výpravu do vnitrozemí Afriky povodím řeky Vaal, i o tom, jak na podzim téhož roku prošel územím Rolongů, Ngwakestů, Kwenů a Ngwatů.

Své dvacáté deváté narozeniny nedávno oslavila v pavilonu číslo 8 pražské psychiatrické léčebny Bohnice: „Osmička je takzvaný detox,“ vysvětluje zpěvačka I Am Rosie ve velmi otevřeném podcastu několik dní poté, co léčebnu (po měsíci) opustila. V rozhovoru se snaží analyzovat, co postupně ničilo její psychiku. Vypráví třeba, jak v osmnácti letech provázela umíráním blízkého přítele s cirhózou jater, jak nikdy necítila podporu pro svoji hudební kariéru ze strany nejbližších a jak se před pěti lety poprvé musela vyrovnávat s depresí a úzkostnými ataky. Poslední pasáž je odemčena pouze fanouškům, kteří nás podporují na Patreonu: www.patreon.com/hostreportera.

V červenci jsem si na sítích všiml bizarního videa. V jakési herní místnosti (připomínající ring) poskakoval a mrskal rukama vicepremiér Ivan Bartoš, na hlavě brýle pro virtuální realitu, a vedle něj se obdobně zvláštně choval jistý hromotluk. Zjistil jsem si, o koho jde: čtyřicetiletý Zdeněk Ledvina je bývalý skvělý fotbalista a bojovník MMA, který před rokem založil a od té doby vede oddělení esportu na pražské Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy.

Kam by mě v rámci Evropy poslal na skvělý gastronomický výlet? „Zajeď si třeba do baskického San Sebastianu,“ vyhrkne bez váhání Jan Valenta v dalším díle podcastu Host Reportéra. S Honzou se známe od střední školy, hrajeme spolu fotbal za tým FC Prase, ale upřímně řečeno by mě před čtvrt stoletím nenapadlo, že se stane důležitou postavou pro českou gastronomickou scénu.

Rychlý seznam toho, co mám doma pěkného: samozřejmě ženu, děti, psa. Pár obrazů. Zelený skútr. Jednoho jakutského bůžka, vyřezaného z losího paroží. A potom překrásnou vázu z betonu a skla, kterou jsem koupil od dvou mladých žen, které si říkají Prasklo. Značku roku 2016 založila Petra Švejdarová, která je dodnes hlavní tvůrkyní, ale o tři roky později se k ní přidala Klára Vaculíková: „Bez Klářiny podpory a pomoci bych možná dodnes nenašla pořádné tvůrčí sebevědomí,“ vysvětluje Petra.

Přes léto hrají často čtyři koncerty týdně, a protože nejsou abstinenti, v neděli už bývají dost unavení: „To by ti na takovej podcast přišel jenom jeden z nás,“ směje se Vladimír 518: „Na očích by měl černý brejle a mluvil by co nejstručněji, ať to má rychle za sebou.“ Záznam z živě moderovaného podcastu na festivalu Metronome 2023.

Když bylo Karlu Černochovi čtyřicet, narodila se mu dcera. Bylo to v červenci před čtyřiceti lety, tak všechno nejlepší, Terezo! „No jo,“ uvědomí si Tereza Černochová teprve při rozhovoru, „táta byl stejně starej jako já teď...“ Měla k otci silné pouto, letos v říjnu na jeho počest uspořádá čtyři vzpomínkové galakoncerty. Do toho vydává vlastní sólové album, další desku připravuje s kapelou Monkey Business. Pendluje mezi Šumavou a Prahou, vychovává devítiletou dceru, má se celkem dobře. Určitě mnohem líp než kdysi. Z rozhovoru odemykáme jen část, v obsáhlé textové podobě ho přináší letní rozhovorový speciál již dostupný na stáncích. Celý podcast k dispozici pro příznivce, kteří ho podporují na Patreonu: www.patreon.com/hostreportera. Všem posluchačům moc děkujeme!

Do redakce přijel z Valašského Meziříčí, kde je ředitelem základní školy, ale zároveň i kapelníkem skvělé „folklorbeatové“ skupiny Docuku. „Celý život mezi folklorem a tvrdou muzikou tak nějak zvláštně pendluju,“ říká v podcastu Host Reportéra dvaačtyřicetiletý Jiří Buksa. Poslední část rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Jiří Suchý chodí na svých jednadevadesát let výborně, ale když odcházel z rozhovoru v redakci Reportéra, na schodech se opatrně přidržoval zábradlí. „Můj tatínek byl až do devadesáti dvou výbornej, ale pak uklouzl v koupelně, zlomil si krček a do dvou měsíců zemřel.“ Nic takového si Jiří Suchý nemůže dovolit, má spoustu práce. Rozhodl se, že bude žít do sto šesti.

Nemá rád, když se o něm hovoří nebo píše jako o „světově proslulém“ a v podobných superlativech, ale nedá se nic dělat: k nejúspěšnějším českým fotografům porevolučního období jistě patří. Do redakce Reportéra přišel Ivan Pinkava přes most z Holešovic, kde má v Trafo Gallery výstavu nazvanou Full Moon in the Eye, a překvapil mimo jiné myšlenkou o tom, že dobře už nejspíš bylo: „Zaplať pánbůh, že mi je dvaašedesát,“ zasmál se uprostřed rozhovoru, který přinášíme také jako podcast: „A že už to tady snad nějak doklepu.“ Poslední část rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Devětadvacetiletý Jakub Strach, známější coby NobodyListen, je pro mladé posluchače jednou z největších hvězd současné české hudby. Dýdžej a producent, který míchá rap s taneční elektronikou, ale zároveň složil hudbu pro baletní představení v Národním divadle, poskytl velký rozhovor do speciálního vydání Reportéra. To vyjde ve středu 14. června a podobných rozhovorů v něm najdete dvacet dva. Z půldruhé hodiny trvajícího rozhovoru odemykáme jen část. V obsáhlé textové podobě ho přinese letní rozhovorový speciál. Do té doby je celý podcast k dispozici pouze pro příznivce, kteří ho podporují na Patreonu: www.patreon.com/hostreportera. Všem posluchačům moc děkujeme!

Reportér Poláček se svou družinou milovníků whisky dorazil do cíle, na sever Skotska. Po zhruba patnácti různých palírnách tu navštívil i tu zdaleka nejluxusnější, totiž vyhlášený Macallan. Podcast vznikl právě v Macallanu a z úvodní části konverzace lze poznat, o jak silný jde zážitek. Fascinující je už příjezd, kdy vrátný nesedí v žádné klasické budce nebo kanceláři, nýbrž v Bentley. Poslední pasáž je odemčena pouze patronům, kteří nás podporují na Patreonu: www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme

Omámen kouřovými signály ostrova Islay aneb Reportér se stále motá Skotskem Mořské vlny se náhle uklidňují. Naše plachetnice se přiblížila k překrásnému ostrovu a kapitán ukazuje na pár stavení, roztroušených po pobřeží. „Támhle vidíte palírnu whisky Ardbeg, hoši. O kus dál Lagavulin. No a tady už je Laphroaig, takže za pět minut zakotvíme v marině městečka Port Ellen.“ Jsme na ostrově jménem Islay, oplývajícím kouřovou whisky, kterou jedni milují, zatímco pro druhé je přehnaná, dokonce jim – což nepochopím – smrdí. Osobně se hrdě hlásím ke skupině A, takže jsem v ráji. Na tomto poměrně rozlehlém ostrově žije jen tři a půl tisíce obyvatel, ale v tuto chvíli tu funguje devět (vesměs světoznámých) palíren a brzy přibudou další tři. Více než hodinový podcast z paluby patnáctimetrové plachetnice (kotvící u břehu skotského ostrova). Poslední pasáž je odemčena pouze patronům, kteří nás podporují na Patreonu: www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Brzy ráno panák whisky, potom mořská nemoc. Reportér na plavbě Skotskem My hoši na palubě jsme jaksi kolektivně dostali žízeň. „Ale pozor,“ zvolal kapitán Honza Onheiser, „neťukejte si sklem o sklo!“ Výlet za ušlechtilým alkoholem pokračuje čtyřmi dny plavby mezi ostrovy na západě Skotska, které jsou vyhlášené svými palírnami. Více než hodinový podcast z paluby patnáctimetrové plachetnice (kotvící u břehu skotského ostrova). Poslední pasáž je odemčena pouze patronům, kteří nás podporují na Patreonu: www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Loni jsem se seznámil s jedním z největších českých znalců whisky (a taky skvělým hráčem na dudy a vtipným vypravěčem) Václavem Routem, který když viděl můj sice nadšený, ale zatím velmi povrchní zájem o jeho milovaný nápoj, nadhodil: „Několikrát do roka jezdím ve Skotsku po palírnách, tak se někdy přidej.“ Váhal jsem zhruba tři vteřiny, po kterých Vašek Rout dodal: „Zajedeme na několik ostrovů a přemisťovat se budeme na plachetnici. Ve Skotsku je nevyzpytatelné počasí, může to být docela dobrodružství…“ A tak jsem najednou tady. S Vaškem a pár kamarády. Pánská jízda, kterou nikdo moc neřídí, takže se jen těžko odhaduje, co bude za hodinu, natož zítra. Jedno je ovšem jisté: Vašek Rout cítí dobrou whisky na míle daleko, takže jejímu ochutnávání a poznávání se nejméně dvakrát denně nevyhneme.

V neděli dvanáctého června roku 1983 mu zbývalo posledních pár dnů do oslavy třináctých narozenin. Byl slunečný podvečer, na hodinách přesně 18:48, on tehdy prožíval obrovskou euforii… Za mikrofon podcastu Host Reportéra usedl Jan Čechtický, zásadní muž moderní české (hlavně elektronické) hudby, který nedávno vydal nové album se svou kapelou Ohm Square. Z půldruhé hodiny trvajícího rozhovoru tentokrát odemykáme jen první polovinu. V obsáhlé textové podobě ho přinese letní rozhovorový speciál Reportéra, který vyjde v polovině června. Do té doby je celý podcast k dispozici pouze pro příznivce, kteří ho podporují na Patreonu: www.patreon.com/hostreportera. Všem posluchačům moc děkujeme!

Můj kamarád Michal Kulka (pětinásobný mistr světa v jízdě na koloběžce a úspěšný běžecký trenér) před rokem a půl zkolaboval a lékaři mu oznámili, že se jeho život nachýlil ke konci. Michal umřít nemohl, jeho žena byla těhotná, čekali první dítě, a tak bojoval - jako vždycky. S rakovinou plic bojuje dodnes. Nemoc ho rozežírá, ale čtyřicetiletý Michal chce doprovodit syna Matea poprvé do školky, a pak třeba i do školy, ale těžko říct: se svou ženou se pro jistotu loučí každý den. Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Host Reportéra, kde kromě Michala Kulky hovoří i jeho žena Petra. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

„Začalo to před deseti lety trapasem,“ říká, „v Mexico City jsem se poprala s fíkusovým listem.“ Eva Kubátová je velká vypravěčka, zároveň výborně píše. Vystudovala španělskou filologii i dějiny Latinské Ameriky, poslední dekádu prožila v Mexiku, kde si našla manžela jménem Israel, mají pětiletou dceru Annu Carmen. Teď všichni tři přesídlili do Česka, a tak se Eva může naplno věnovat projektu Mexikopedie – vydala už dvě nádherné knihy o Mexiku, píše třetí, takže pozor: k zemi padá fíkusový list. Poslední část rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Když nedávno viděl koncert k devadesátinám Jiřího Suchého, uklidnil se: „Zpívat se dá klidně i v devadesáti.“ Michal Němec je teprve sedmdesátník, a dokonce teď tvoří tvrdší muziku než kdy dřív. Obklopil se mladými muzikanty, založili skupinu jménem Krajina Ró, před týdnem vydali vynikající desku Mlhoviny. Poslední část rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Čím dál oblíbenějším nápojem je v Česku kombucha, velmi zdravý fermentovaný nápoj z čaje. V pozadí tohoto boomu je mimo jiné další host podcastu, který přitom říká: „Jako kluk jsem tu divnověc nesnášel. Doma jsme měli sklenici od okurek plnou čaje, ve které ovšem plaval podezřelý želatinový koláč, a já ho odmítal, protože fuj, tohle fakt ne.“ Jak známo, nikdy není radno říkat „nikdy“. Michal Ďuriník (dnes je mu čtyřiatřicet let) založil těsně před začátkem covidové pandemie brněnskou kombuchovou značku Loklok. Od té doby onen „podezřelý želatinový koláč“ hýčká, zkoumá, má ho už obrovský a říká mu Vilma. Poslední část rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Ještě před vteřinou jsem znal jenom její dílo. Nadchla mě retrospektivní výstava, kterou má ve staropražském Domě U Kamenného zvonu, a tak jsem Margitě Titlové zavolal, ať se staví na kus řeči do Reportéra. Když teď otevírám redakční dveře a podávám ruku nesmírně energické dámě s rozzářeným úsměvem, je mi povědomá: „Možná proto,” tipne si a podle mě má pravdu, „že tady kousíček od vás, v Petrské ulici, celý život bydlím.”

Mezi novináři své generace je Pavel Pawluscha Novotný oblíbený, protože se s ním příjemně povídá a popíjí. Pawluscha je na jednu stranu velmi zcestovalý (zvláště po muslimských zemích) a vzdělaný reportér, ale zároveň je to lehce nepraktický bohém, což bývá zárukou tragikomických historek. Poslední část rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Když jí bylo třiadvacet let, před kapelou Gaia Mesiah se rýsovala zajímavá mezinárodní kariéra, turné po USA a podobně. Tehdy zpěvačka Marka Rybin překvapivě skončila: „Byla jsem naprosto vyčerpaná.“ Po dlouhé pauze se do Gaia Mesiah nakonec vrátila, v březnu kapela vydala desku Vlnobytí: „Teď už například vím, že musím po koncertech mnohem víc odpočívat,“ říká v rozhovoru, který si můžete poslechnout také v podcastu Host Reportéra. Poslední část rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Za covidu měla spoustu času na psaní a teď přichází sklizeň, dvaačtyřicetiletá Petra Klabouchová vydává dvě knihy zároveň. Jsou úplně odlišné – román U severní zdi popisuje utrpení mladých politických vězeňkyň a jejich za mřížemi narozených dětí, kniha na Plný koule zachycuje divoké příběhy ze života rockových kapel. Poslední část rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Má za sebou dva pravděpodobně nejhezčí týdny ve svém dosavadním (pětadvacetiletém) životě. „Do Tokia jsme letěli jako naprostí outsideři, ale po pár dnech na nás před hotelem čekali lovci autogramů,“ líčí nadšeně a zároveň pořád ještě překvapeně Filip Smola, který po návratu české reprezentace z turnaje World Baseball Classic zavítal do podcastu Host Reportéra. Poslední část rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Kde je vlastně muzikant James Harries doma? Do značné míry v Praze, kde má základnu a rodinu už skoro polovinu svého života, bydlí tu třiadvacet let. Hovoří pěkně česky a v zásobě má spoustu pozoruhodných historek. V dalším díle podcastu Host Reportéra vypráví tento rodák z Manchesteru například o tom, jak hrál už v pubertě na ulici v Paříži, jak utíkal před policií v Hanoji, nebo o tom, jak se potkal s pětinou slavných Spice Girls. Poslední část rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Když se loni o Vánocích loučilo vyhlášené pražské kino Atlas se svými diváky, působilo to jako definitivní sbohem, ale 21. března začne znovu promítat. Novým provozovatelem se stala parta filmařů, mezi nimiž je i letos padesátiletý režisér Václav Kadrnka. Co má společného s modelkou Naomi Campbell a s maminkou Phila Collinse? Jak se stalo, že potkal Martina Scorseseho v Goa? A proč teď má chuť provozovat kino? Následující rozhovor si můžete také poslechnout v podcastu Host Reportéra. Poslední část rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Divadlo Archa ve své velmi úspěšné, tři dekády trvající podobě, koncem letošního roku končí. Manželé se s ním na Silvestra rozloučí, a proto pomalu můžou začít rekapitulovat: „Velmi silných momentů byly v Arše stovky,“ uvažuje nahlas Jana Svobodová, „ale pro mě asi vůbec nejsilnějším bylo setkání s Philipem Glassem a Allanem Ginsbergem, které oba dva po celý svůj dospělý život nesmírně obdivuju.“ „Tak kdy spolu ten dárek od Ginsberga konečně vykouříme? Už dneska? Nebo až po posledním velkém mejdanu v Arše?“ Rozhovor se šéfem pražského Divadla Archa Ondřejem Hrabem a jeho ženou, režisérkou Janou Svobodovou, je plný podivuhodných historek, přičemž ta o skladateli Philipu Glassovi a básníku Allenu Ginsbergovi je jednou z nich. Poslední část rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme! 

Už v únoru vychází česká deska, u níž je velmi pravděpodobné, že bude aspirovat na album roku 2023. Jmenuje se Široko daleko a natočila ji kapela Zrní, jejíž zpěvák Honza Unger je dalším hostem podcastu Host Reportéra. V rozhovoru se zamýšlí mimo jiné nad tím, proč se nové skladby vyznačují lehkostí, veselou jednoduchostí a nadhledem. Poslední část rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme! :)

Moderátor Poláček byl předem skeptický: „Chápu, pane inženýre, že se vám na žádný podcastový rozhovor trmácet nechce...“ Věta zůstala nedopovězena: „Kdy? Kde? Budu tam; ostatně, o tomhle vám už nikdo jiný nepovykládá,“ prohlásil sedmadevadesátiletý Jan Vítek, a o den později si na více než hodinu sedl za redakční mikrofon, aby vyprávěl o pražském Nuselském mostu. Ten byl pro auta otevřen před padesáti lety, 22. února 1973. Poslední část rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme! :)

Když před měsícem zemřel Petr „Mucho“ Hošek ze skupiny Plexis, přišel český punk o legendu. Za mikrofon podcastu Host Reportéra nyní usedl jeden z Hoškových nejbližších kamarádů, Petr „Hraboš“ Hrabalik, šéf skupiny Našrot. Média přinesla fotografie z Hoškova pohřbu, který se změnil v divokou párty, nicméně té předcházel klidný obřad pro rodinu a nejužší jádro přátel, kde právě Hraboš pronesl pohřební řeč: „Na konci se mi už klepal hlas,“ přiznává. Poslední část rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme! :)

Je to románový příběh. Zpěvačka Lenka Lichtenbergová (za svobodna Hartlová) vyrazí za tři týdny z domovského Toronta do Edmontonu a projde se po červeném koberci, protože má dvě nominace na cenu Juno Award, kanadskou obdobu Grammy. Poslední část rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme! :)

Kdyby tušila, jaký jsem právě vyťukal titulek, jistě se ohradí: „Vždyť jsem na začátku!“ Ano, je jí dvacet jedna let, ale na začátku není. Úspěšnou kuchařkou chtěla být Kristína Nemčková vždycky, v sedmnácti (!) vyhrála soutěž MasterChef. Pak vydala úspěšnou kuchařku, honorářem zaplatila školné na londýnské škole kuchařského umění Le Cordon Bleu, a když získala diplom, nastoupila ve stejném městě do michelinské restaurace Story. Nadšeně míří výš a výš: „Ale musím přiznat, že první dva měsíce ve Story jsem si po návratu z práce vždycky pobrečela.“ Rozhovor i v únorovém čísle magazínu Reportér. Poslední část rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

„Kdo že to je na té fotce? Jan Kubiš, Jozef Gabčík a váš táta?!“ Koncem ledna jsem ve velšském Cardiffu zašel na Mou vlast v podání místní filharmonie a na koncertě potkal krajany, manžele Wienerovy. Žijí tu od roku 1968, jako lékaři udělali hezké kariéry, ale tím by se neradi chlubili. „Pokud rozhovor,“ přikývne nakonec Pavel Wiener, „jedině o tom mém tatínkovi.“ Tato nahrávka byla pořízena mimo nahrávací studio, a tak má své zvukové nedostatky. Příběh Pavla Wienera je dostupný i v psané podobě v únorovém čísle magazínu Reportér v článku ‚‚Tatínek není doma, bojuje u Dunkerquu.‘‘

Jeden z nejznámějších českých kadeřníků Tomáš Arsov má za sebou těžké tři měsíce. Sedmnáct let stříhá, z toho poslední dekádu vede svůj vlastní, v Praze vyhlášený salon. Zároveň vyrábí vlasovou kosmetiku, ale teď se snaží na práci moc nemyslet, ačkoli kadeřník se v něm nezapře: „Mimochodem,“ říká hned na počátku rozhovoru moderátorovi Tomáši Poláčkovi, který mu o svých hygienických návycích vůbec nic neprozradil, „je škoda, že nepoužíváte kondicionér.“ Poslední část rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Je to jako vždy. Jakmile dojde k tragickému zemětřesení, sedmašedesátiletý seismolog Aleš Špičák, ředitel Geofyzikálního ústavu Akademie věd, bývá na roztrhání. Několik následujících dnů mu volají novináři: „Ale vůbec mě to neotravuje,“ říká v podcastu Host Reportéra. „Aktuální ničivé zemětřesení v Turecku a Sýrii je mimochodem prvním v éře velké popularity podcastů, ale aspoň spolu můžeme mluvit bez nervózního sledování vteřinové ručičky.“ Poslední část rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Mniši z řádu bosých karmelitánů chodívají v botách. Jednačtyřicetiletý kněz Pavel Pola přišel od Pražského Jezulátka do redakce Reportéra dokonce v civilu: „Hábit nosím při výjimečnějších příležitostech.“ Zjevně má příliš dobrou náladu na dlouhé řeči o politice, ale přesto se dotkneme tématu „Andrej Babiš před Jezulátkem“ a v této souvislosti dojde na překvapivé zjištění.  Poslední část rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Příjmení Cristovao je u nás slavné, kdo by neznal Bena. Mnohem méně se ovšem ví o jeho mladší sestře Biance, které je dvaatřicet let a od devatenácti žije v Los Angeles. Bianca není o nic méně úspěšná než Ben, a navíc uspěla v ryze americké disciplíně: baví lidi, dělá stand-up comedy. O Vánocích přijela na pár dní do rodné země, omlouvala se za čím dál horší češtinu, ale buď mluví dobře, nebo je Biančino vyprávění natolik zajímavé, že si posluchač chyb nevšímá. Poslední část rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

„Ty trenýrky jsem v přítomnosti advokáta řádně koupil za sedm korun,“ říká v podcastu Host Reportéra kunsthistorik Patrik Šimon, jeden z nejschopnějších a nejvlivnějších sběratelů výtvarného umění v současném Česku. Nedávno vydal pětikilovou knihu nazvanou Generace N, ve které představuje svou sbírku současného tuzemského umění – zaměřil se převážně na zásadní umělce narozené v osmdesátých a devadesátých letech. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Po Vánocích jsem vytáhl devítiletého syna na poněkud nevyzpytatelný výlet ze srbského Bělehradu na jih Albánie – jeli jsme přes Kosovo a Severní Makedonii a vrátili se nadšení. Právě v Makedonii žije už třetím rokem se svojí rodinou Michal Vít, což je odborník na Balkán a vysokoškolský pedagog, který teď ve Skopje spoluřídí firmu na vývoj softwaru a taky se snaží propagovat tamní nádherné, turisty neobjevené hory. Než jsme se pustili do rozhovoru, věnoval mi velkou sklenici makedonského ajvaru. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Nádherné album Slovanské Vánoce nedávno vydala skupina Razam, jejíž zpěvačka Iva Marešová přišla za mikrofon podcastu Host Reportéra: „Vždycky mě silně přitahovaly země na východ od nás,“ vysvětluje, proč některé koledy zpívá například bělorusky. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Svůj neobvyklý životní příběh vypráví v předvánočním podcastu Host Reportéra dvaačtyřicetiletý muzikant Honza Žampa, frontman skupiny Eddie Stoilow. Od svých deseti do jedenadvaceti let studoval a žil na Maltě, díky čemuž disponuje vynikající angličtinou. „Zato ta čeština,“ přiznává: „Jestli se chce někdo zasmát, tak mu pošlu pohled!“ Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Přiletěl z Kataru do zasněžené Prahy, ale zima mu úsměv nesebrala. Na ruzyňském letišti nasedl do své extravagantní dodávky. Vyrazil směrem do centra, k redakci Reportéra, a občas mával na chodce, kteří ukazovali zdvižený palec. Miloslav „Čurby“ Urbanec je fotbalový fanatik. Dodávku má v barvách argentinského národního dresu, na kapotě vidíme s nábožnou úctou vyvedené podobizny Maradony i Messiho, registrační značka je jasná: MARAD0NA. Čurby sice bydlí ve vesnici Bukovka na Pardubicku, ale nepochybuje o tom, že v minulém životě byl Argentincem. Pořádá světoznámý metalový festival Obscene Extreme, netrpí nouzí, a po dramatickém čtvrtfinále letošního mistrovství světa mezi Argentinou a Katarem se rozhodl, že odletí přímo do Kataru na finále (a na zápas o bronz). Stal se z toho (vedle narození jeho pěti dětí, z nichž jedno se jmenuje Lionel) životní zážitek, který Čurby popisuje ve více než hodinovém podcastu. „Argentině fandím od roku 1978, kdy šampionát vyhrála. Pak se to stalo ještě roku 1986, kdy mi bylo dvanáct a naprosto jsem si zamiloval Diega, ale od té doby jsme si museli počkat třicet šest let. Teď ve finále jsem brečel po každém jejím gólu. Bylo to takové drama a záplava emocí, že jsem si ani nedokázal spočítat, která penalta může rozhodnout, a radovat jsem se začal až vteřinu po ostatních.“ Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Není obvyklé, aby měla firma na výrobu kosmetiky tisíce fanoušků, ale třebíčským Angry Beards (česky řečeno Naštvaným vousáčům) se to podařilo. V komunikaci se zákazníky vsadili na drzý humor, obvykle jim kupříkladu tykají. Soustřeďují se na kosmetiku pánskou a hodně propagují péči o intimní partie, což je na sociálních sítích nekonečným zdrojem zábavy. Před Vánoci roku 2017 zakládal Angry Beards dnes osmadvacetiletý vystudovaný ekonom s komediálním talentem Tomáš Čech – hodinový rozhovor si můžete poslechnout v podcastu Host Reportéra. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

„Kdyby tam o nás byl zájem,“ uvažuje v dalším podcastu Host Reportéra sedmadvacetiletá zpěvačka Dominika Hašková, „odstěhujeme se s kapelou na čas skoro kamkoli, klidně do Japonska.“ Nejlepší by bylo Nagano, kde vychytal její otec Dominik (jehož si tehdy národ přál vidět na Hradě) zlatou olympijskou medaili.

Na lince mezi Prahou a Stockholmem se uskutečnil další díl podcastu Host Reportéra, tentokrát s Jiřím Pallasem. Někdejší manažer písničkářského sdružení Šafrán se během hodinového vyprávění mimo jiné vrátil o pětačtyřicet let zpátky, tedy do doby, kdy byli po podpisu Charty 77 společně s těhotnou manželkou a malým synem vyhnáni do exilu ve Švédsku: „Na nádraží nás vezli Pavel Landovský v bílém Saabu 96 a Václav Havel v žigulíku,“ popisuje Jiří Pallas plasticky. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Když Marcel Procházka, známý též jako Marcell, ukončoval studia medicíny, měl vyplnit formulář s otázkou, jaké se hodlá věnovat specializaci. Napsal dvě slova, která jeho okolí napůl pobavila a napůl překvapila: „HUDEBNÍ PRŮMYSL“. Nešlo tehdy ani tak o fór nebo o provokaci, jako spíš o počátek velkého dilematu, které Marcell řeší i dnes. Tedy v době, kdy je mu třiatřicet let a vydává svou první sólovou desku jménem Hovory domů. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

A copak na tvoji debutovou desku říká tatínek Ondřej Havelka? Taková otázka v dalším dílu podcastu Host Reportéra nezazní, protože pětadvacetiletá písničkářka, akordeonistka a herečka Rozálie Havelková hned na úvod nastaví mantinely: „Desku Korzetiér jsem vydala jen pod křestním jménem Rozálie taky z toho důvodu, abych trošku předešla těmhle tradičním novinářským otázkám. Vůbec nic proti tátovi, ale já chci vystupovat sama za sebe.“ Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Pár dnů po svých pětačtyřicátých narozeninách přišla za mikrofon do redakce Reportéra spisovatelka Petra Dvořáková, která nedávno vydala pozoruhodný román Zahrada. Sametová revoluce tím pádem vypukla v momentě, kdy sfoukla na dortu (v rodné vesnici u Velkého Meziříčí) dvanáct svíček.  Jako holka psala básničky, které jednou dala přečíst paní učitelce. „Když si je přečetla, pronesla větu, na kterou si občas vzpomenu: Holka, ty budeš mít těžkej život! A docela se trefila...“ Při této historce se Petra Dvořáková směje, protože v současnosti je úspěšnou spisovatelkou s více než sto tisíci prodanými knihami a mámou dvou šikovných, dospělých synů, ale její život byl skutečně často komplikovaný. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Přišel do redakce, zapískal veselou melodii na okarínku, která mu visí u krku, načež poznamenal, že poslední dobou už chátrá, ale nezdá se – následující dvě hodiny chrlil historky. Jiří Stivín, virtuos na všechny druhy dechových nástrojů od flétny po saxofon, slaví osmdesátiny. U této příležitosti se 19. listopadu uskuteční koncertní galavečer v pražském Rudolfinu. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Oslavy 17. listopadu bude provázet velký koncert na Václavském náměstí, ale také řada akcí po celé zemi. Na Koncertu pro budoucnost vystoupí skupina Pussy Riot i známí čeští hudebníci. „Tentokrát ale máme program hodně orientovaný i na mladé publikum,“ říká hlavní organizátor Jan Gregar v podcastu Host Reportéra.

Bylo to více než dvouhodinové povídání nad mnohokrát dolévanými skleničkami. Speciální a značně divoký podcast vznikl letos v létě při degustaci, která z reportéra Poláčka udělala obrovského fanouška Skotska a skotské whisky. Tentokrát byl hostem on, nenatáčelo se v redakci, nýbrž v podniku Whisky&Kilt, ale v podcastu hovoří hlavně hostitel, což je šestapadesátiletý Václav Rout – odborník jak na Skotsko, tak i na tamní whisky, a kromě toho taky hráč na skotské dudy. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Už od dob předrevolučních se mu říká „Bergámo – punk zuřivej“. Za mikrofon podcastu Host Reportéra usedl Petr Bergmann, který prožil osmdesátá léta jako dospívající pražský punker; rebel, který měl neustále problémy se všemi myslitelnými autoritami. V letech devadesátých se stal jednou z hlavních tváří českého ekologického a sociálního aktivismu, vášnivě bojoval za práva zvířat nebo za národnostní menšiny, ale koncem milénia rodnou Prahu opustil a od té doby žije skromně a samotářsky na Broumovsku, kde zkoumá tamní kulturní a historickou paměť. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

„Po rozhodnutí soudu z minulého týdne jsem si zpátky na celu odnesl pocit nespravedlnosti,“ říká na začátku rozhovoru jednačtyřicetiletý Jaroslav Kordys, „ale v srdci pořád cítím, že pravda vyjde najevo. My totiž s manželkou nikdy nikomu neublížili, právě naopak.“ Mimořádný díl podcastu vede na lince z redakce Reportéra do olomoucké věznice a točí se kolem kontroverzního případu „Ayahuasca“. Olomoucký vrchní soud uložil minulou středu polskému manželskému páru Jaroslavovi a Karolině Kordysovým osm let vězení. Podle soudu provozovali nelegální obchod s psychotropním nápojem ayahuasca, který využívali při šamanských ceremoniích, ale za manžele se staví řada odborníků, podle nichž je verdikt nespravedlivý. Argumentují tím, že látky obsažené v odvaru z ayahuasky mají minimální zdravotní a společenskou škodlivost a jejich závislostní potenciál je nulový.

Do redakce zavítala pozoruhodná žena: „Jmenuju se Viktorie Theodora Mercedes Hana Jana Zuzana,“ říká jedenatřicetiletá Viktorie Mertová v dalším díle podcastu Host Reportéra, „ale když jsem si teď měla vybrat přezdívku pro televizní soutěž, zvolila jsem jméno Belladonna.“ Viktorie Mertová je od minulého týdne novou „lovkyní“ v úspěšném soutěžním pořadu Na lovu. Původně se přihlásila jako obyčejná soutěžící, ale prokázala takový všeobecný přehled a znalosti, že ji televize Nova angažovala do role vzdělance, který proti čtveřici soutěžících několikrát měsíčně bojuje. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Pokud jste viděli britský seriál Koruna, nebo teď sledujete na Netflixu druhou řadu fantasy Winx Saga, zaměřte se na titulky. Takzvaným sound designerem čili mistrem zvuku je Juraj Mravec, pětačtyřicetiletý pražský rodák. O své neobvyklé práci vypráví v dalším díle podcastu Host Reportéra. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Může se učit od mistryně a na její tvorbě to je znát. Třicetiletá zpěvačka a hudebnice Alen, která hraje a zpívá vokály v doprovodné skupině Lenky Dusilové, vydala v pátek vynikající album jménem Tma, a zároveň usedla za mikrofon podcastu Host Reportéra. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Stát zatím nedokáže propojit informace, které má na jednotlivých ministerstvech. To se musí změnit, od roku 2025 budou mít lidé právo, aby je státní správa obsloužila digitální formou, říká místopředseda vlády pro digitalizaci Ivan Bartoš. V podcastu také vysvětluje, k čemu mají být dobré povinné datové schránky pro živnostníky, a slibuje, že budou mít lepší a přívětivější podobu.

„Před pár lety jsem překvapeně zjistila,“ říká v dalším díle podcastu Host Reportéra režisérka Tereza Nvotová, „že někteří lidé například na slovenských vesnicích ještě pořád věří na bosorky – čili na jakési čarodějnice, které ostatním škodí. Stačí, aby ty ženy byly jiné než většinová společnost, už jen za to jim hrozí masová hysterie.“ Na toto téma natočila celovečerní film Světlonoc, který vyhrál cenu Zlatý Leopard na festivalu ve švýcarském Locarnu, a právě teď vstupuje do českých kin. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Poslední zářijový den vychází deska, která bude oprávněně usilovat o hudební ceny za rok 2022, a jejíž autor Ondřej Galuška je dalším hostem podcastu Host Reportéra. Pozoruhodné je na ní všechno, názvem počínaje – jmenuje se totiž Stručný úvod do filozofie marnosti. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Už druhý román z českého hiphopového prostředí napsal Přemysl Krejčík. Ten aktuální se jmenuje Srab a je drsný, začíná i končí střelbou: „V pubertě jsem sám vystupoval s hiphopovou kapelou,“ říká jedenatřicetiletý Krejčík v dalším díle podcastu Host Reportéra. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Přesně před deseti lety vydal kastelán jihomoravského zámku Milotice první humornou knihu o mladé aristokratce, její ztřeštěné rodině a svérázném služebnictvu. Evžen Boček měl nečekaný úspěch, postupně vydával další díly, dohromady prodal půl milionu knížek. Za pár dnů vyjde díl šestý a poslední: jmenuje se Aristokratka pod palbou lásky. „Stačilo,“ říká pětapadesátiletý Boček v rozhovoru, jehož plnou verzi přináší podcast Host Reportéra.  Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Napsal jsem mu: „Přijď do podcastu vyprávět o tom novém programu, který za nás dokáže během pár vteřin vytvořit na libovolné zadání krásnou fotku nebo obrázek!“ David Grudl odpověděl se smajlíkem: „To bych ti tam musel říct i o umělé inteligenci, která za pár vteřin vygeneruje smysluplný text, což tě jednou připraví o práci!“ Kamarád David Grudl je z mého laického pohledu úspěšným programátorem (on by to asi řekl jinak, například: „Vymýšlím software, pohánějící spoustu webů, přednáším, školím, píšu...“), který nadšeně sleduje a zkouší novinky v oblasti umělé inteligence. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Lze malovat bez dotyku se zemí? Ale ano, jde to. Potřebujete k tomu plátno, mimořádně zdatnou modelku, filmový ateliér, barvy, brusle a především neobvyklé nápady Tona Stana. Výsledkem je pozoruhodné dílo, které vzniklo za jediný den, ale na své vystavení si počkalo dalších šest let. 

Byl čtvrtek 8. září před půlnocí. Uplynulo jen pár hodin od smrti královny Alžběty II. a herečka Iva Janžurová psala textovou zprávu dceři: „Mám sevřené hrdlo a občas propukám v pláč. Na chalupě sleduju vysílání CNN o královně, ale budu v pořádku. Miláčku – to je herectví, že se sžiješ s rolí tak, jako bys jí byla, a při studiu i při představeních jsi bezpečně spojena s existencí té bytosti. U Alžběty mi to bylo ctí i láskou...“ O tři dny později už Iva Janžurová hrála Alžbětu II. před vyprodaným hledištěm pražského Stavovského divadla, šlo o 168. reprízu Audience pro královnu.  A nyní přišla do podcastu Host Reportéra, kde se o svém zvláštním vztahu k britské královně podrobně rozpovídala. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Robert Čásenský si každý měsíc zve do studia jednoho člena redakce, s nímž rozebírá nové vydání magazínu Reportér. Tentokrát si pozval kolegu Marka Šálka, který do zářijového čísla zpracoval velkou politickou reportáž z města, kde v minulých volbách dominoval Miloš Zeman. Jak to tamní lidé vidí dnes? Bude v lednu Orlová hlasovat „pro Babiša“? V novém magazínu dále najdete: Rozhovor: moderátorka Jana Peroutková. Češi propadají kouzlu malých domečků. Lucie Výborná a týden na podlaze indického špitálu. Problémy velice nadaných dětí. Kudy vede cesta z inflace? A spousta dalšího čtení v zářijovém Reportéru.

Když ve svých devatenácti letech odcházel do Německa, sliboval, že se jednou vrátí do Bohemky, která ho vychovala. Dnes už dvaatřicetiletý Jan Morávek se celý život vyznačuje věrností. S manželkou je už od gymnázia, posledních deset let hrál v jediném klubu, bavorském Augsburgu. A do Bohemky se nyní skutečně vrací.  Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

„Mám pocit, že se dnes lidi nechávají příliš snadno zblbnout,“ dostane se v průběhu podcastu do (jemně řečeno) upřímné nálady jednačtyřicetiletý malíř Martin Salajka: „Velmi úspěšní jsou i umělci, jejichž největší a často jediná skutečná síla je v šikovném marketingu, zatímco například autenticita úplně chybí.“ Před pár dny otevřel svoji zatím největší životní výstavu – do třech pater pražské Villy Pellé umístil více než stovku obrazů. Vesměs jde o malby zářící barvami a na těch z posledního období se často objevují chameleoni. „Chovám je, jednu dobu jsem měl doma chameleonů osm. A copak malíř může nezareagovat na to, že má doma takhle zábavná zvířata? Právě díky chameleonům u mě došlo k velkému rozvolnění barev.“ Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Zcela nečekaně se vyvinula situace okolo charitativní dražby vinylových desek, které po sobě zanechal DJ Loutka. Snad i díky nedávnému podcastu Host Reportéra dopadla výborně – unikátní kolekce našla nového majitele, který za ni zaplatil 1 451 011 korun, a ty jdou podle Loutkova posledního přání na pomoc onkologickým pacientům. V původním podcastu ovšem zazněla i slova, která způsobila rozruch. DJ Pavel Bidlo v něm nazval atmosféru po Loutkově smrti „žumpou“, což dokládal mimo jiné tím, že jistý „Karel“ nechtěl až donedávna sbírku desek vydat právoplatné dědičce, totiž Loutkově mladší sestře. Zmíněný Karel Šilhan se po poslechu podcastu ohlásil s tím, že vidí situaci naprosto odlišně, a že se desky pouze snažil chránit před zneužitím. V následujícím speciálním podcastu hovoří nejprve právě Karel Šilhan, ale potom taky DJ Tráva, který se s Loutkou znal od druhé poloviny 80. let. Jejich pohled na tahanici okolo desek se diametrálně liší, není ho možné objektivně rozsoudit, ale v obou rozhovorech zazní taky spousta nečekaných vzpomínek jak na DJ Loutku, tak na počátky klubové taneční scény v Česku.

Po šestadvaceti letech v roli impresária hudebního festivalu má Marek Vrabec na co vzpomínat. „Tak třeba neuvěřitelné setkání Bobbyho McFerrina s Danem Bártou,“ vypráví v podcastu Host Reportéra. „Nebo mě nepřestává těšit, že se nám povedlo propojit Gregory Portera s Ondrou Pivcem, a že spolu ti dva dnes jezdí po celém světě.“ Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Pracovitý, cílevědomý, sebevědomý – a úspěšný. Čerstvě sedmatřicetiletý pražský fotograf Matěj Dereck Hard v rozhovoru vypráví o tom, jak vyfotil sto sedmdesát osobností v prostředí jejich bytu, o vlastní knižní fotografické pohádce jménem ZUličníci i o životě s ruskou manželkou. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Už za týden skončí aukce unikátní sbírky vinylových desek, kterou po sobě na tomto světě zanechal DJ Loutka, pionýr elektronické taneční hudby v Česku. Loutka (vlastním jménem Michal Maudr) začínal coby dýdžej počátkem devadesátých let v klubu Bunkr sto metrů od dnešní redakce Reportéra. A právě v Reportérovi se u mikrofonu sešli hned dva hosté, kteří v podcastu podrobně hovoří o jeho životě, kariéře i smrti: mladší sestra Nikola Skondrojani a další slavný dýdžej, Loutkův souputník a kamarád Pavel Bidlo. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Robert Čásenský si každý měsíc zve do studia jednoho člena redakce, s nímž rozebírá nové vydání magazínu Reportér. Tentokrát si pozval Michaela Durčáka, který do srpnového čísla zpracoval téma rozpadu Československa, od nějž uplyne 30 let. Které momenty byly pro tuto událost zlomové? Cestu k rozdělení republiky popisují Václav Klaus, Vladimír Mečiar a další aktéři tehdejšího dění. V novém magazínu dále najdete: Rozhovor s muzikantem Romanem Holým. Bez mobilu, bez mapy – kouzlo putování do neznáma. Závan stínů Bémovy éry v pražské politice. Nejlepší generace českého basketbalu. Proč je v hospodách těžké sehnat ženy a muže za pípu a na plac. Projdou Babišovi fígle s reklamou? Krása letních plováren. Tři originální povídky. A spousta dalšího čtení.

Pokud ho znáte jen jako slizkého a vadného adolescenta Poulíčka ze dvou Řezníkových komedií (Párty Hárd a Párty Hárder: Summer Massacre), v civilu byste jej nepoznali. Devětadvacetiletý Adam Ernest je charismatický, přemýšlivý, sportovně založený typ, vycházející hvězda českého herectví. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Podcast Host Reportéra nabízí další podivuhodně otevřené povídání: „Jsem bohatá a nestydím se za to,“ prohlásí zhruba po hodině pražská rodačka Olga Block, která v posledním čtvrtstoletí vybudovala více než třicet škol v USA. „Jsem naopak pyšná na to, jaký se nám s manželem povedl kousek – vydělat spoustu peněz ve vzdělávání.“ Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Příjmení Bóková má v české hudbě zvuk. Nikol Bóková je velmi ceněná pianistka a skladatelka, ale potom je tu ještě její mladší, osmadvacetiletá sestra Michaela, která se kvůli muzice usadila v Berlíně a písně natáčí po celém světě. Poslechněte si rozhovor s hudební manažerkou, producentkou a zpěvačkou Michaelou Bókovou. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Ohromný gastronomický i společenský zážitek reportéra Tomáše Poláčka má dohru v tomto hodinovém podcastu s třicetiletým šéfkuchařem Christianem Chu. Poláček se totiž v jeho malinké restauraci Levitate nejen skvěle najedl, ale hlavně seděl pouhé dva metry od kompletní kapely Tool, kterou obdivuje a která o den dříve koncertovala v Praze. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Robert Čásenský si každý měsíc zve do studia jednoho člena redakce, s nímž rozebírá nové vydání magazínu Reportér. Tentokrát si pozval Barboru Postráneckou, která celý rok sledovala, jak se daří začlenit do výuky malého Vaška, označovaného za dítě s poruchou autistického spektra. To, co viděla, je zprávou o lidech, kteří se často snaží, ale také svědectvím o potížích vzdělávacího systému. V novém magazínu dále najdete: Rozhovor s hercem Sašou Rašilovem. Nový začátek dívky vězněné za pašování heroinu. Foglarovky pro generaci Avengers. Po stopách Emila Holuba. Plus spousta dalšího čtení.

Robert Nebřenský je hercem, ale hlavně jedním z největších frajerů na české hudební scéně – fantastickým muzikantem, zpěvákem i textařem. Vždy dovedl míchat hravost s vážností, smích se smutkem, a když teď říkám, že nové album jeho kapely Vltava předem považuju za desku roku, odpoví, že to podle něj je „deska desek“. Z Roberta nemluví pýcha, ale pocit, že ze sebe (a snad i z nebe) dokázal vytrhnout cosi důležitého. Písně, za jejichž obsah ručí, a kterými chce nasytit co nejvíce lidí. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Jedním z českých hudebních objevů letošního roku se stává šestadvacetiletý Matěj Metoděj Štrunc, který v červnu vydal sólové album jménem Lidověk – na něm se originálně a moderně vyrovnává s (hlavně moravským) folklorem. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Od loňského jara se milionům lidí výrazně zjednodušil digitální přístup na úřady i ke službám soukromých firem. Lidé si zvykli používat bankovní identitu při žádostech o řidičský průkaz, podávání daňových přiznání a ve spoustě dalších oblastí. „Naše služba jde napříč všemi sektory,“ říká Marek Růžička, výkonný ředitel společnosti Bankovní identita. Nyní přibylo i jedno docela nečekané využití ¬– při prokazování, zda je zájemci o alkohol osmnáct let.

Za socialismu byl pankáčem z Vysočiny, spolupracoval (a přátelí se) s hudebníkem Brianem Enem, dnes žije ve vyprahlém Novém Mexiku. Svůj pozoruhodný životní příběh vypráví v dalším díle podcastu Host Reportéra šestapadesátiletý vizuální umělec Jiří Příhoda, jehož díla na pomezí sochy a architektury aktuálně ovládla pražskou Galerii Rudolfinum. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Poutníka a spisovatele Ladislava Ziburu charakterizuje laskavost a také snaha vzít si z každého zážitku morální ponaučení a předávat jej dál. „Nakazil jsem se od našich,“ říká, „což jsou učitelé. Bojuju s tím, ale vždycky zvítězí pocit, že bez morálního ponaučení je příběh zbytečnej.“ Navzdory zmíněným charakteristikám bývá s čerstvým třicátníkem Láďou zábava zaručena. K přečtení i v rozhovorovém speciálu magazínu Reportér.  Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Ve čtvrtek 24. června 2021 večer se několika obcemi na Hodonínsku prohnalo tornádo. Poničilo stovky budov, šest lidí připravilo o život a tisícům dalších změnilo život. „O změně osudu často rozhodují úplné maličkosti, třeba nenatrhaný rybíz,“ říká režisérka Jana Počtová, která natočila dokument Tornádo – rok poté. V podcastu Host Reportéra mluví i o tom, že před kamerou viděla slzy častěji u mužů než u žen.

„Já nejedu swag, a už vůbec flex,“ představuje se třiadvacetiletá Monika Evans alias Hellwana ve své nejznámější písni Das Leben: „Jedu design a hlavně rap, přes den dělám vázy a večer stage – žiju dva světy.“ Za Das Leben letos získala cenu hudebních kritiků Apollo a v dalším díle podcastu Host Reportéra vysvětluje, jak svůj text vlastně myslí. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

V květnu jí bylo dvacet let a zažívá neuvěřitelné období – jen v posledním týdnu si zazpívala třikrát před kapelou Imagine Dragons a jednou před zpěvákem Yungbludem. Jmenuje se Karin Ann, narodila se a (zatím) žije na Slovensku, nicméně její maminka je Češka: „Jak mi je těch dvacet,“ říká ve velmi osobní závěrečné části podcastu, „najednou jsem si natvrdo uvědomila, co všechno jsem obětovala tomu, co se kolem mě teď děje. Tvrdá realita je taková, že jsem například zatím ještě nikdy neměla žádný vztah, nebyl na to čas. Ačkoli nejspíš za to částečně můžou i dva roky covidové izolace – vždyť já slavila osmnáctiny v lockdownu...“ Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Robert Čásenský si každý měsíc zve do studia jednoho člena redakce, s nímž rozebírá nové vydání magazínu Reportér. Tentokrát probíral s Tomášem Binterem jeho fotografie lidí, kteří se rozhodli mezi dvěma věžemi hradu Kašperk natáhnout takzvanou highlinu a udivovali tak návštěvníky svou odvahou. Fotograf si vyzkoušel, jaké to je se na lano vypravit (a taky z něj spadnout). V novém magazínu dále najdete: Potíže Andreje Babiše s dotacemi i v byznysu. Rozhovor: herečka a zpěvačka Hana Holišová. Češi se vracejí do letadel. Spor o křivoklátské lesy. Fotoreportáž s provazochodci na hradě Kašperk. Čtyřicet punkových let Visacího zámku. A spousta dalšího čtení…

Moderátor Poláček dostal v dalším podcastu Host Reportéra cenné architektonické rady zdarma – bohužel příliš pozdě. Do redakce přišli dva úspěšní, ale hlavně stále ještě mladí a perspektivní architekti, jejichž společná firma se ostatně jmenuje Studio Perspektiv. Ján Antal a Martin Stára dělají i obří projekty (vyhráli soutěž o budoucí podobu meziprostor Pražské tržnice, za coworkingové centrum Base4Work získali cenu Interior Design Award, v Berlíně připravují rozlehlé moderní kanceláře), v podcastu o nich hovoří, ale kromě toho dojde taky na moderátorův neveselý příběh. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Punku zdar, pozdravil Jan Haubert a pak se začal ve vzpomínkách vracet do léta roku 1982, kdy se svými čtyřmi spolužáky založil Visací zámek. Dodnes hrají ve stejném složení, zůstávají věrní punku. Koncem června oslaví kapelní čtyřicetiny velkým koncertem hned u strahovských kolejí, kde tenkrát bydleli, a rozhodně tím nic nekončí: Tak ještě jednou punku zdar!  Rozhovor je rovněž dostupný i v textové formě v rámci nového červnového čísla magazínu Reportér. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Nick Cave, Beck, The Underworld a další. Do Prahy se po třech letech vrací hudební festival s hvězdnými jmény. Organizátoři ovšem při prvním pocovidovém ročníku narazili na výpadek dřívějších sponzorů. Jaké možnosti jim nabízejí? I o tom hovoří v rozhovoru dva ze tří spolumajitelů firmy Metronome Production Libor Winkler a David Gaydečka.

„Už od střední školy jsme s parťákem vytvářeli startupy na míru,“ vypráví další host podcastu Jiří Diblík: „Zjistili jsme, že nás snad nejvíc baví propojovat technologie se zdravotnictvím, a nakonec vytvořili aplikaci, která pomáhá lidem k lepší náladě a občas snad i zachraňuje životy.“ Jiřímu Diblíkovi je čtyřiadvacet let, podniká od dvanácti. Jako šestnáctiletý už byl natolik rozjetý, že se pro zjednodušení situace nechal zplnoletnit, a nedávno se spolu s kamarádem a kolegou Ondřejem Kopeckým dostali do žebříčku třiceti nejlepších mladých evropských podnikatelů podle magazínu Forbes. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Svůj poměrně punkový přístup k životu předvedl výtvarník Krištof Kintera už pět minut před začátkem podcastu, kdy se nedaleko redakce vysekal na kole, takže dorazil s krvavým nosem a horním rtem. „Nic dramatickýho,“ hlásil při čištění rány, „tohle k městské cyklistice patří. Jel jsem jednosměrkou a chtěl se vyhnout autu, abych řidiče neznervózňoval, tak jsem skočil na obrubník, za kterým byl rigol. Šel jsem přes řídítka a nosem polechtal chodník, ale pohoda. Když jsou pády takhle úsměvný, beru je spíš jako zpestření...“ V podcastu pak Kintera svůj přístup k jednosměrkám zobecňuje a dochází k závěru, že když se člověk chová rozumně a předvídatelně, nemusí nutně dodržovat všechny zákony a vyhlášky. Během hodinového rozhovoru tuto myšlenku vztáhne například na architekturu, když připomíná, že například vysílač na Ještědu nebo Kaplického „Chobotnice“ nedodržely přesná pravidla vypsaných soutěží, nicméně dnes jsme za Ještěd šťastní a lidé typu Kintery litují, že na Letné žádná Chobotnice nestojí. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

„Na dokument o Chinaski se mi nedívá snadno,“ přiznává v dalším díle podcastu Host Reportéra zpěvák a kytarista Michal Malátný. Hovoří o filmu Každej ví kulový, který příští týden vstupuje do kin a který zachytil zhruba šest turbulentních let v nedávné historii kapely. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Je radost potkat písničkářku Lucii Redlovou: na rozhovor přijde i s mandolínou na zádech, ochotně ji vytáhne z futrálu a hraje: „Horehron, Horehron, ja som Horehronka, poďte chlapci do nás, budem vám frajerka!“ Potom nadšeně vypráví – za hodinu toho řekne tolik, co jiní za celý den, a posluchač má pocit, jako by seděl s dávnou výbornou kamarádkou.  Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Umělec se špatnou pověstí Samir Hauser vypráví v dalším díle podcastu Host Reportéra o tom, jak se prakticky každá jeho zahraniční dovolená zvrhne v katastrofu. Tahoun elektronické kapely Vanessa, který je známý také pod svým alter egem Bruno Ferrari, považuje za jakousi jistotu Thajsko – to je jediná země, která ho obvykle nezklame. V jiných destinacích ho ale často doprovázejí různé patálie. O cestování po světě, ale i časem, vypráví v následujícím díle podcastu. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Od dětství miloval počítačové hry – a zatímco u vrstevníků nadšení v dospělosti většinou ochabovalo, Dan Broulík si ho zprofesionalizoval. Jeho agentura Avatar Media začala roku 2016 provozovat hernu zaměřenou na virtuální realitu, a loni v prosinci přidala na pražské Brumlovce druhou, tentokrát největší v republice. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Robert Čásenský si každý měsíc zve do studia jednoho člena redakce, s nímž rozebírá nové vydání magazínu Reportér. Tentokrát probíral s Jaroslavem Kmentou jeho a Veroniky Kučíkové text o tom, proč na Ukrajinu nedorazily před válkou české houfnice DANA-M2, které si tamní armáda tolik přála. V novém magazínu dále najdete: Co stojí za vysokou inflací a jak ji překonat? Rozhovor: muzikant Robert Kodym. Fotoreportáž z města zmaru. Reportáž: hledání hanáckých kořenů. Famózní housloví bratři. A spousta dalšího čtení…

V nečekanou detektivku se vyvinulo bádání historičky architektury Martiny Hrabové, které se původně mělo týkat jen Plzně a Paříže. „Nicméně najednou jsem se ocitla v indickém ášramu,“ vypráví v dalším podcastu Host Reportéra. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Na oslavu sobotních pětatřicátých narozenin fotbalista Martin Fenin do smrti nezapomene. „Když nás se ženou po třiceti devíti hodinách pouštěli z barcelonského vězení, policajti mi na rozlučku zazpívali Happy Birthday,“ říká v dalším díle podcastu Host Reportéra. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Až do svých čtyřiceti let byl Ondřej Hübl známý coby reklamní kreativec, a na budoucího spisovatele – natož úspěšného – by se netipoval dokonce ani on sám. V dalším díle podcastu Host Reportéra vypráví například o tom, jak se podílel na natáčení reklamy (pro katarského mobilního operátora) s fotbalistou Lionelem Messim. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

S obdivuhodnou upřímností přistupuje k podcastu v redakci Reportéra ostravský malíř Daniel Balabán. Když ho moderátor Poláček pochválí, že se svou štíhlou postavou vypadá jak vytrvalostní běžec, čtyřiašedesátiletý Balabán se pousměje a zavrtí hlavou, že prý s výjimkou jógy nesportuje. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Devět let po úspěšných Šmejdech přichází Silvie Dymáková s časosběrným dokumentem o ikonické pardubické figurce zvané Krychlič. „Vždycky jsem milovala exoty, obohacují mě svojí jinakostí,“ říká. Václav Kulhánek alias Krychlič, muž s extravagantním účesem a výrazným líčením, zemřel loni v březnu.  Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Robert Čásenský si každý měsíc zve do studia jednoho člena redakce, s nímž rozebírá nové vydání magazínu Reportér. Tentokrát probíral s Adélou Talisovou Dražanovou její text o tom, jak teď žijí a co cítí Rusové, kteří nefandí Putinovi. V novém magazínu dále najdete: Rozhovor: raper Yzomandias. Rodinné firmy a péče o majetek. Operní pěvkyně Adéla Poláčková. Malá Ukrajina v Polabí. Příběh umělce Chemise. A spousta dalšího čtení… Dubnový Reportér je právě v prodeji.

V dalším díle podcastu se sešli spolužáci z jednoho pražského gymnázia – jen tedy s tím, že Tomáš Poláček studoval v devadesátých letech a herečka Štěpánka Fingerhutová o téměř dvě dekády později. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Třiatřicetiletý Michal Škoda má zvláštní pozici – desátým rokem sice pracuje v plzeňském Prazdroji, ale zároveň je ředitelem experimentálního pivovaru Proud. Jak k tomu došlo? O všem hovoří v hodinovém podcastu Host Reportéra. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Pokřtil nový singl své kapely, zašel na premiéru „svěrákovského“ filmu Betlémské světlo, kde hraje jednu z hlavních rolí, a pak se čtyřiatřicetiletý Vojta Kotek zastavil i v redakci Reportéra, kde hovořil mimo jiné právě o svém celoživotním vztahu ke Zdeňku Svěrákovi. Celé hodinové povídání si můžete poslechnout v podcastu Host Reportéra. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

„Jsem trochu magor, ale většinou snad v dobrém slova smyslu,“ směje se další host podcastu, osmadvacetiletý Jan Kočař. Tomuto hrdému Brňákovi se přesně před dvěma lety, na začátku pandemie, změnil život. Bez většího rozmyslu tehdy nakoupil šest šicích strojů, spoustu látky, a založil startup jménem GoldBee. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Více než stovka českých tvůrců se zapojila do velké aukce Umění pro Ukrajinu. Jejich díla mohou zájemci vydražit online, čtyřicet děl se bude dražit v sobotu odpoledne i v klasické aukci. „Ochota umělců byla velká, většinou nám svá díla rovnou sami přinesli,“ říká v podcastu Blanka Čermáková, ředitelka Trafo Gallery a jedna z organizátorek celé akce.

V devatenácti zjistil, že ho vlastně vůbec nebaví život v konzervativní Pensylvánii, a tak se natrvalo přestěhoval do rodné země svých rodičů. Dnes pětatřicetiletý kytarista a zpěvák Thomas Lichtag tu postupně vedl dvě výborné rockové kapely – nejprve Airfare, aktuálně Deaf Heart. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Básníci bývají synonymem pro lidi nepříliš praktické neřkuli ekonomicky negramotné, což je ovšem předsudek. Živým důkazem nepodloženosti takového tvrzení je další host podcastu Host Reportéra, vinař a provozovatel dvou vyhlášených vinných barů Bogdan Trojak. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Jeden z elitních českých raperů, osmadvacetiletý Maniak, má polovinu rodiny v ruském Omsku: „Pochází odtamtud moje máma,“ vysvětluje v dalším díle podcastu Host Reportéra. Do sibiřského Omsku hlavně v dětství často jezdíval na prázdniny. „Jednou jsem tam na hokeji zařval na Jágra: čau Jardo,“ směje se v jinak spíše vážném rozhovoru, „a on na mě houkl: čau vole!“ Posledních deset dnů ale patří k nejhorším v Maniakově životě – ač poloviční Rus, v jednu chvíli pronese do mikrofonu slova Sláva Ukrajině. Více v podcastu. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Dnes vede soukromou vysokou školu, před dvaceti lety stála u uvádění Pána prstenů a Harryho Pottera do českých kin. Rektorka Vysoké školy kreativní komunikace Dana Janovská strávila téměř čtvrt století ve vedení české pobočky slavných filmových studií Warner Bros. A ještě předtím se v práci potkala i s natáčením Formanova Amadea.

Z domovského Brna sice dorazil s čerstvou deskou Grrrotesky, ale hned na začátku podcastu se vzpomínkami vrátil do druhé poloviny osmdesátých let, kdy skupinu Insania zakládal. Textař, zpěvák a kytarista Petr Pálenský, kterému nikdo neřekne jinak než Poly. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Nejméně sedmdesát let už mě irituje těžkopádná hmota, říká Stanislav Kolíbal Světově uznávanému výtvarníkovi – v první řadě sochaři – už je šestadevadesát let, ale do redakce Reportéra vyšel po schodech jako junák. Říká, že přinejmenším letos ještě nesmí umřít, protože má před sebou další výstavy. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Je dobře, že se do naší přírody v posledních letech vracejí vlčí smečky? Tomu se věnuje pozoruhodný celovečerní dokument Vlci na hranicích, který natočil další host Reportéra – režisér Martin Páv, slavící právě tento týden třicáté narozeniny. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Aiko, jejímiž přiznanými vzory jsou například zpěvačka Aurora nebo kapela Florence and the Machine, studuje třetím (a posledním) rokem hudební produkci v Londýně: „Ten první byl fantastický,“ říká, „ale potom přišel covid, takže se ze studia stal tak trochu předražený online kurz, ale nelituju, protože jsem si našla v Londýně spoustu kamarádů a dobrých kontaktů nejen mezi hudebníky, ale třeba i mezi spolužáky studujícími módu nebo video.“ Loni na jaře byla první českou (ačkoli ona e spíš česko-ruská, a teď už tak trochu i britská) zpěvačkou, jejíž obrovská fotografie svítila v srdci New Yorku na Times Square. „Společnost Spotify si mě totiž vybrala do své kampaně Equal, byla jsem za to šťastná,“ vysvětluje Aiko v podcastu. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Robert Čásenský si každý měsíc zve do studia jednoho člena redakce, s nímž rozebírá nové vydání magazínu Reportér. Tentokrát probíral s Markem Šálkem jeho reportáž o životě s dolem Turów za humny, kterou přispěl do únorového čísla.  V novém magazínu dále najdete: Polosvět zločinu očima Jaroslava Kmenty. Kdo může vystřídat Miloše Zemana na Hradě? Rozhovor s Ivanou Chýlkovou. Příliš drahé energie. A spoustu dalšího čtení...

Vejdu do budovy a procházím obrovským vnitřním staveništěm plným řemeslníků, které se mi před očima mění v nádhernou třípatrovou galerii. „Stihnete to?“ pozdravím manžele Pudilovy, kteří centrum moderního umění Kunsthalle na pražské Malé Straně vymysleli, zaplatili a vybudovali. „Jasně,“ nenechají se znervóznit: „Dvaadvacátého druhý otevíráme.“ Vzhledem k tomu, že rodina Pudilových patří mezi nejbohatší v Česku, je možná následující rozhovor nezvykle neformální. Tak ale vznikl: řemeslníci v Kunsthalle si pouštěli hlasitý metal a my začali mluvit o muzice. Pak jsme se shodli, že všichni tři hodně a rádi běháme, no a společné máme vlastně i to sběratelství – jenom s tím, že zatímco oni mají obrazů stovky, já sotva tucet, pročež možná ani nejsem sběratel, ale to si za chviličku ujasníme. Jinými slovy: v našem rozhovoru nepůjde o uhlí, díky kterému kdysi Petr Pudil zbohatl, ani o kyanid, jehož světovou produkci teď ovládá, ale mnohem víc o Emila Fillu, berlínský maraton, Nelsona Mandelu nebo kapelu Smashing Pumpkins. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Neobvykle upřímnou zpověď přináší další podcast Host Reportéra s osmatřicetiletým dýdžejem a moderátorem Dominikem Turzou, který si říká DJ Roxtar. V posledních dvou letech nastartoval solidní kariéru díky svému maňáskovi delfína, kterému říká Adolfeen – stačil s ním už natočit hudební desku i talk show. Zároveň se přesně před dvěma lety Dominik Turza začal zbavovat svých potíží s drogami a alkoholem. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Těžko tomu věřit, ale Márdi, kapelník Vypsané fixy, přijel (vlakem z Pardubic) do redakce Reportéra na svůj vůbec první životní podcast. Za hodinu a půl povídání došlo na vzpomínky, které neznají ani největší fanoušci. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Další díl podcastu Host Reportéra je fotbalovo-hudební. Do redakce v Truhlářské ulici přišel devětatřicetiletý Radek Hochmeister, odchovanec Sparty, držitel mistrovského titulu s Libercem, a v současnosti lídr kapely Hoch me 5. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Zatímco většina českých muzikantů má během omikronového ledna koncertní volno, osmatřicetiletý kytarista Lukáš Sommer si zahrál dva koncerty v New Yorku. „Moje první životní Carnegie Hall,“ říká v rozhovoru, který si můžete celý poslechnout jako další díl podcastu Host Reportéra: „A mně se v letadle stane průšvih!“ Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Robert Čásenský si každý měsíc zve do studia jednoho člena redakce, s nímž rozebírá nové vydání magazínu Reportér. Tentokrát hovořil s Jaroslavem Kmentou o jeho článku, kterým přispěl do nového lednového čísla.

Lednové vydání Reportéra přináší historky a portréty štamgastů legendárního pražského baru Bluelight, které nafotila Alžběta Jungrová, a právě s Alžbětou je následující podcast. K redakčnímu mikrofonu přišel taky otec zakladatel František Ludačka, který Bluelight v Josefské ulici na Malé Straně otevřel před více než šestadvaceti lety. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Nikdy dřív žádné psychotropní látky neužívala, ale roku 2012 se jí změnil život. Juliet Navrátilové tehdy bylo jedenatřicet let – od devatenácti žila tato rodačka z Hané v Londýně, kde se stala oblíbenou průvodkyní turistů. Už delší dobu měla potíže se zdravím, začalo to revmatoidní artritidou. „Šok ale přišel v těch jednatřiceti,“ vzpomíná v podcastu Host Reportéra, „kdy doktoři zjistili, že mám autoimunitní onemocnění lupus, jehož symptomem je mimo jiné nesmírná chronická únava.“ Lékaři upozornili na fakt, že zcela jistě dojde ke zhoršení kvality života, předepsali například kortikoidy, ale odjakživa velmi citlivá Juliet se rozhodla poslouchat své srdce, které velelo, ať prášky odmítne, odjede na delší dobu do Latinské Ameriky a zkusí se léčit tam. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Pár hodin před odletem na tropický ostrov v Dominikánské republice se zastavila na hodinový podcast Host Reportéra dvaatřicetiletá herečka Bára Jánová. „Když mi na podzim zavolali,“ říká, „že bych se mohla zúčastnit soutěže Survivor, bez přemýšlení jsem vyhrkla, ano, ano, ano, chci! Až pak přišly pochybnosti, jestli trosečnický život zvládnu, ale přinejmenším psychicky jsem, myslím, docela silná.“ Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Je to bez přehánění vzácný, zároveň ale komplikovaný host. Do podcastu Host Reportéra přišel někdejší policista a v posledních osmi letech autor mnoha úspěšných knižních detektivek. Muž původem z jižní Moravy, kterému táhne na padesátku, a coby spisovatel se skrývá pod pseudonymem Martin Goffa. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Když bylo zpěvačce Žofii Dařbujánové pětadvacet let, doufala, že se kapela Mydy stane světovou – všechno k tomu směřovalo. V zahraničí vystupovala se svými spoluhráči stále častěji a na větších pódiích, dokonce už společně plánovali stěhování do Berlína. To bylo před dvěma lety, a pak všechno změnila pandemie. „Úbytek koncertů mě dost natrápil,“ přiznává, „ale na druhou stranu jsem si našla pěknou práci u filmu.“ Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Novodobým zámeckým a hradním pánům se věnuje další díl podcastu Host Reportéra, jehož hosty jsou fotografka Kateřina Sýsová a Pavel Palacký – majitel západočeského Horního hradu, známého též pod někdejším jménem Hauenštejn. Kateřina Sýsová má německou maminku, a nejspíš proto ji zajímají česká specifika – například skutečnost, že si po převratu desítky zdejších romantiků a nadšenců nakoupily pro vlastní bydlení zámky, hrady nebo tvrze, a to obvykle v dezolátním stavu. Do redakce přišel i jeden z nich: „Národní buditel František byl můj prapraprastrýc,“ utrousí Pavel Palacký, který si roku 2000 pořídil hrad přímo nad řekou Ohří, načež tam vychoval tři syny. Fotografka Kateřina Sýsová a píšící redaktorka Anna Novotná vydaly v listopadu obsáhlou knihu jménem Aby po nás něco zůstalo, ve které se věnují patnácti podobným příběhům: „Některé rysy má patnáctka našich zámeckých pánů společné,“ říká Kateřina Sýsová: „Zaujala mě obrovská míra jejich idealismu, protože jde o iracionální investici. Zámek nebo hrad kupujete s tím, že vás čeká práce na celý život a že do toho peníze budete spíš dávat, než aby se vám vracely.“ Pavel Palacký si ovšem jako otrok svého hradu nikdy nepřipadal: „To víte,“ uznává, „že jsem občas cítil potřebu zvolnit, aspoň na chvíli vypadnout jinam. Zažil jsem i krizi, když nám hned zpočátku spadla část věže, ale vydržel jsem a asi už i vydržím, protože pozitiva převažují.“ Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Jazzová zpěvačka Petra Ernyeiová se v dětství osobně potkala se slavnou americkou kolegyní Barbrou Streisand, ke které se teď obloukem vrací – na novou desku nazpívala hit Papa Can You Hear Me?. V hodinovém podcastu zpěvačka vypráví i o tom, jak jí změnila život covidová pandemie: „Hlavně loni v říjnu se mě silně dotklo, že nemůžeme veřejně zpívat,“ říká. „Tehdy jsem se chvíli až hroutila, ale pak mi došlo, že musím jít aspoň trochu příkladem svým dětem, a nechala jsem se na tři čtvrtě roku zaměstnat v pekárně. Až na brzké ranní vstávání to bylo fajn, ale u mě opravdu platí, že se nejvíc ze všeho chci a potřebuju věnovat zpěvu. Na koncerty se sice spoléhat pořád nedá, ale poslední dobou jsem začala zpěv učit, což je asi nejlepší řešení.“ Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Robert Čásenský si každý měsíc zve do studia jednoho člena redakce, s kterým rozebírá nové vydání magazínu Reportér. Tentokrát hovořil s Tomášem Poláčkem o jeho článcích, kterými přispěl do nového prosincového čísla.

Jeho nejnovější, drsný román ze současnosti jménem Poslední stanice Hamburk stojí za pozornost. „Sebevědomě si myslím,“ říká osmapadesátiletý Martin Vopěnka v dalším podcastu Host Reportéra, „že moje dílo bude dříve nebo později objeveno i doceněno o něco víc.“ Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Několik intenzivních let s Karlem Gottem strávil hudební publicista Pavel Klusák. Na základě osobních setkání, ale hlavně rozhovorů s pamětníky a studia dobových materiálů poskládal knižní příběh, v němž proniká za gottovskou mytologii a zaplňuje například bílá místa v událostech kolem angažmá v Las Vegas, „cvičné emigrace“ nebo Anticharty.  Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Budete mít v létě dva volné týdny? Chcete poznat spoustu zajímavých lidí z celého světa? Jeďte jako dobrovolníci pracovat zadarmo na workcamp do ciziny. „Nejčastěji jezdí studenti, ale věk zájemce nijak nelimituje,“ říká Lenka Kadeřábková, ředitelka organizace INEX-SDA, která výjezdy a příjezdy dobrovolníků organizuje. V nabídce má projekty z celého světa. Rozhovor je k dispozici i ve formě textu na webu www.reporterpremium.cz.

I ve svých sedmdesáti šesti letech denně několik hodin píše články nebo knihy, jiné to už s Ondřejem Neffem nebude. „Nějak nedovedu nepsat,“ směje se ve více než hodinovém podcastu: „Až umřu, ať mi pro jistotu dají do rakve i notebook.“ Není náhodou grafoman? Uvažuje nahlas: „Podle mě grafomani píší snadno, což není můj případ. Texty neustále předělávám a celoživotně píšu pouhými třemi prsty, jak jsem se to v pěti letech naučil na maminčině psacím stroji – je to šílené!“ Nedávno vydal další obsáhlou sci-fi knihu jménem Ultimus. Příběh z odvrácené strany Měsíce rozvíjel v hlavě už od roku 1984: „Z čehož je vidět, že kvůli penězům to nedělám.“ Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

„Často si vzpomenu třeba na rozhovor se slavným sovětským disidentem Vladimirem Bukovským,“ říká v dalším díle podcastu HoRe! kolega Daniel Kaiser, který je posledních sedm let redaktorem Týdeníku Echo a sám sebe definuje jako „příznivce klasického liberalismu, který se s postupujícím věkem dostává na lehce konzervativnější pozice“. Echo nedávno pod jménem Proměny světa vydalo knižně padesátku rozhovorů, přičemž autorem většiny z nich je právě padesátiletý Kaiser, který pokračuje ve vyprávění: „Bukovskij strávil polovinu mládí buď v sovětských kriminálech, psychiatrických léčebnách, nebo v pracovních táborech, ale roku 1976 byl vyměněn za chilského politického vězně (komunistu Luise Corvalána), a od té doby žil v britské Cambridgi.“ Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

„Nejsem ekologický fanatik,“ upozorňuje na začátku dalšího podcastu Roman Kříž, šéf českého startupu Bene Meat Technologies: „Ale těší mě podílet se na vývoji úplně nového oboru, který snad ukončí provoz velkochovů, ve kterých nejsou krávy ničím jiným než živořícím zdrojem masa, čekajícím ve stresu na jatka.“ Roman Kříž se věnuje strategickému řízení společnosti pracující na vývoji takzvaného kultivovaného masa, které vzniká množením živočišných buněk. „Pevně věřím tomu,“ říká, „že za dvacet let už může kultivované maso ve spotřebě potravin převažovat a zejména v civilizovanějších zemích bude trvalým zdrojem proteinů.“ Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Ve velmi otevřeném rozhovoru vypráví jeden z nejúspěšnějších českých výtvarníků mimo jiné o lásce k New Yorku a gastronomii. „Miluju velkoměsta, ale od vypuknutí pandemie žiju paradoxně venkovsky, na kraji lesa,“ říká jedenačtyřicetiletý Pasta Oner. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Víte, že megahit skupiny Deep Purple, píseň Smoke on the Water, vznikl přesně před padesáti lety, když jistý československý emigrant výstřelem ze signální pistole zapálil kasino na břehu Ženevského jezera? A víte, že v úvodu skladby se ke slavnému kytarovému riffu přidávají i varhany Hammond C3? Další host Reportéra to dobře ví, protože je jedním z nejuznávanějších hammondkářů ve světě současné populární hudby. „Ptáš se, proč tam Deep Purple zkreslené hammondky dali?“ směje se Ondřej Pivec: „No protože ať tenhle nástroj přidáš k čemukoli, výsledek pak vždycky bývá lepší.“ Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Do listopadu 1989 byl kovářem v ČKD, od prosince pak najednou prvním porevolučním ministrem práce a sociálních věcí. Dnes je Petru Millerovi čerstvých osmdesát let, ale zůstává v obdivuhodné kondici, což potvrdil dvěma hodinami historek v dalším díle podcastu Host Reportéra. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

„Náklady na stavbu jsou v Polsku srovnatelné s našimi, ale díky velké konkurenci jsou ceny bytů výrazně nižší,“ říká Marcela Fialková, ředitelka strategie a komunikace developerské firmy UDI Group. Ceny dostupných bytů pro obce by podle ní mohly být o víc než polovinu levnější, než jaká je dnešní tržní realita. Rozhovor je dostupný i ve formě textu na www.reporterpremium.cz.

Nejspíš si spolu koncem sedmdesátých let hráli na stejném pískovišti, protože bydleli v Prostějově kousek od sebe. Zjišťují to teprve při natáčení dalšího podcastu Host Reportéra – Tomáš Poláček si k mikrofonu pozval cestovatele Daniela Valchovníka, který vypráví svůj neuvěřitelný příběh. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Šéfredaktor Reportéra Robert Čásenský si zve každý měsíc do studia jednoho člena redakce, s nímž rozebírá nové vydání magazínu Reportér. Tentokrát hovořil s novinářem Markem Šálkem o jeho reportáži z Moravy po tornádu, která vychází v listopadovém čísle.

První věta bude znít vážně: Jedním z letošních držitelů Prémie Otto Wichterleho je čtyřiatřicetiletý filozof Ivo Pezlar, který se zaměřuje na oblast střetu filosofie a logiky. Je sice naprosto pravdivá, ale hned druhou větou dodejme, že Ivo Pezlar je taky vtipný a akční mladý muž, což dokázal svou návštěvou podcastu Host Reportéra. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Jak se žilo za časů normalizace v pražských dělnických čtvrtích typu Žižkova nebo Vysočan? Velmi plasticky to ve svých románech popisuje donedávna neznámá spisovatelka Simona Bohatá: „Jak by mě taky někdo mohl znát,“ směje se v dalším díle podcastu Host Reportéra, „když jsem knihy začala psát až po padesátce?“  Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Když vyslovíme příjmení Matuška, na první dobrou se lidem vybaví Waldemar, a hned vzápětí pivo. Jen znalci výtvarného umění si vzpomenou i na Jakuba Matušku, který se od dob graffiťáckého mládí podepisuje jako Masker – a Jakub je přitom malíř, na jehož (poměrně drahé) obrazy zájemci občas čekají v pořadnících. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Osmadvacetiletý Tomáš „Zony“ Zonyga se kdysi při náročném saltu skoro zabil, ale navzdory matčiným slzám se ke své vášni, sportu zvanému parkour, vrátil rovnou ze špitálu. Dlouhodobě patří mezi světovou špičku, trénuje následovníky, nedávno se stal na pražském Jižním Městě patronem prvního parkourového hřiště postaveného metodou 3D tisku.  Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Za barem stojí ztělesnění amerického snu. Tohle je totiž New York, Manhattan, restaurace jménem Le Pavillon. Otevřela letos v květnu, od té doby je vždy na dva měsíce dopředu zarezervovaná. Jedna z nejlepších ve městě, možná nejkrásnější. Denně v ní sedí desítky celebrit a drinky jim servíruje šestatřicetiletý Marcel Jinoch, který se ještě před pár lety bál deportace. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Hned na počátku dalšího podcastu HoRe! dojde k vyjasnění pozic: „Hele,“ říká moderátor Poláček písničkáři Tomáši Klusovi, „kdybych tě neznal osobně a nevěděl, že jsi výjimečně milej kluk, tak bych tě asi považoval za srandovního reprezentanta jakéhosi ezo-aktivismu…“ Tomáš Klus se neuráží: „Teď v prosinci vydám novou desku jménem Cítím, kde o tom zpívám: ... asi bych se taky sral, kdybych se neznal.“ Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Robert Čásenský si každý měsíc zve do studia jednoho člena redakce, s kterým rozebírá nové vydání magazínu Reportér. Tentokrát hovořil s Tomášem Poláčkem o jeho článcích, kterými přispěl do říjnového čísla, a jeho nové knize Srdcař v cílové rovince.

Bohatou podzimní sklizeň zažívá malíř a textař Lubomír Typlt, který mimo jiné kdysi zdědil barvy po Jiřím Načeradském a stál u zrodu českého hip hopu. V šestačtyřiceti letech se mu před pár dny narodilo třetí dítě (první dcera), velkou výstavu jménem Tančící pentagon má na zámku v Hluboké, a s kapelou WWW vydává konečně taky na vinylu patnáct let staré, přelomové album jménem Neurobeat. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

„Premiér nejspíš nepočítal s tím, že by mohlo Spolu vystoupat až tolik, tak na ODS neútočil, aby s ní případně mohl jednat o vládě. V tom se ovšem přepočítal,“ říká sociolog a volební expert Jan Herzmann v podcastu o výsledcích voleb a jejich příčinách. 

Bezmála tři roky už působí na českém trhu nový Deník N. „Výsledky zatím předstihují naše plány,“ říká jeho ředitel Ján Simkanič. Podle něj u čtenářů boduje především kvalitní obsah. To je také důvod, proč nyní Deník N a magazín Reportér vytvořily společnou nabídku výhodného předplatného. V rozhovoru se dočtete i o tom, které politické strany si na důkladnou novinářskou práci stěžují a jakou nejlepší radu dostali čeští novináři od slovenských kolegů. S Jánem Simkaničem se léta známe, proto si v rozhovoru tykáme.

Před deseti lety, v říjnu 2011, převzala Kateřina Kadlecová vedení rodinné firmy od svého otce. Bylo to uprostřed dramatických dozvuků minulé finanční krize. Krize covidová naopak vystřelila společnost USSPA strmě nahoru, dosahuje rekordních prodejů i výsledků. „Lidé více než dříve vnímají, jak důležitý je odpočinek,“ říká šéfka firmy vyrábějící vířivky a termální bazény.

Současný hudební trh nemá fér pravidla, říká muzikant a právník Petr Ostrouchov. Osmačtyřicetiletý Petr Ostrouchov řeší problém. Coby producent nahrává nejoceňovanější české desky poslední doby s Vladimírem Mišíkem nebo Lenkou Dusilovou. Ale protože je taky vydává, tak vidí, že sebevíc cen na současném hudebním trhu nepomůže k tomu, aby na sebe album adekvátně vydělalo. Desky často dotuje ze svého právnického platu a novou Mišíkovu desku se rozhodl neumístit na Spotify. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

U mikrofonu v redakci Reportéra se tentokrát potkali dva dávní kamarádi – Tomáš Poláček kdysi s Ondřejem Ládkem alias písničkářem Xindlem X několik měsíců studoval bohemistiku. „Ty jsi to vzdal po roce?“ ujišťuje se Ondřej. „Já už po prvním semestru.“ Ve velmi otevřeném rozhovoru Ondřej vypráví mimo jiné o tom, jak se mu před rokem naprosto změnil život. „Za prvé mi sice bylo jen čtyřicet, ale vypadal jsem na padesát; když se podívám na fotky z té doby, mám před sebou chlapa unavenýho životem,“ říká sebekriticky. „Trochu špatně jsem jedl, trochu víc pil, trochu málo se hýbal, takže vlastně spíš drobnosti, ale nastřádaly se, a já najednou vážil sto třináct kilo.“ Ondřej má s manželkou dvě děti ve věku osm a devět let. Když byly malé, odjela rodina na dovolenou na Kanárské ostrovy, a zalíbilo se jí tam. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Náhodný kolemjdoucí může mít pocit, že jde o jakousi bizarní postavičku a o humor, ale omyl – David Doubek zvaný Ventolin, který právě slaví padesáté narozeniny, je čím dál jasnější hudební hvězdou. Vystupuje nejméně desetkrát měsíčně, a to obvykle pro plné sály. Pravidelně mívá koncerty v Polsku, jeho aktuální album jménem „Dneska se vyčasilo“ bude mezi kandidáty na české album roku 2021. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Začni střílet góly, brácho. Ale až za týden! Ať už nedělní ligové derby mezi fotbalovými Bohemians a Slavií dopadne jakkoliv, jedno je jisté – obránce domácích po něm věnuje svůj dres asistentovi trenéra hostí: „Dáš mi ho, brácha,“ ujišťuje se v dalším díle podcastu Host Reportéra Jaroslav Köstl u svého o skoro devět let mladšího bratra Daniela: „Viď že jo?“ Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Robert Čásenský si každý měsíc zve do studia jednoho člena redakce, se kterým rozebírá nové vydání magazínu Reportér. Tentokrát hovořil s Jaroslavem Kmentou o jeho článcích, kterými přispěl do zářijového čísla, a jeho nové knize Babišovo Palermo.

“Kolik že mu je let?” Tak zněla několika hlasy zároveň vyřčená otázka vteřinu poté, co Janek Ledecký opustil po (hodinu a půl trvajícím) rozhovoru redakci. “Cože, příští rok šedesát? Tak to je neuvěřitelné...” Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Do redakce přišel s novou deskou jménem Dýchej, která ho stála hodně nervů, ještě víc práce a pár slz – bylo toho tolik, že v létě dokonce zkolaboval. Skvělý frýdeckomístecký bubeník Matěj Drabina vypráví v hodinovém podcastu o vztahu a spolupráci s Davidem Stypkou, se kterým hrál posledních deset let ve skupině Bandjeez. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Letošní rok je pro ni přelomový. Na jaře oslavila čtyřicátiny, ale hlavně byla po mnoha velkých rolích v Národním divadle oceněna taky za práci před kamerou – film Krajina ve stínu jí přinesl Českého lva za hlavní roli. Teď dělá Magdaléna Borová další radikální krok: v pražské Holešovické tržnici chystá premiéru představení Do tmy, které musí utáhnout sama. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Padesátka? Mám pocit, že je to nejlepší období, říká malíř Josef Bolf Sešli se první školní den dopoledne, hned poté, co odvedli své děti do škol – a výtvarník Josef Bolf to mladší taky do školky. Reportér Tomáš Poláček mu hned po úvodních zdvořilostech začal vyprávět, že sbírá obrazy běžců a že by rád našetřil i na jeden od něj, od Bolfa, svého oblíbence. „Nějak se domluvíme,“ rozjasnil mu malíř den. „Adolescenty v pohybu teď dělám poměrně často.“ Pak začal v podcastu vyprávět o dětství na Jižním Městě, o dobách, kdy se věnoval právě atletice: „Celkem dobře jsem běhal, dokud jsem tedy objevil umění, alkohol, a kouření...“ V říjnu bude Bolfovi padesát let a říká, že právě poslední období, se ženou a dětmi, považuje za vůbec nejlepší. Zmíněné dětství na sídlišti pro něj bylo složité: „V Československu začala populační exploze, školní třídy byly přeplněné, a asi proto jsem vnímal časté konflikty a tenze. Dospělí ráno odjeli pracovat ze sídliště do centra, a zpětně mám pocit, že Jižák patřil dětem s klíčema na krku – což mi úplně nevyhovovalo.“ Josef Bolf v podcastu vypráví třeba i o tom, jak ještě celou dobu osm let po absolvování AVU netušil, jestli ho obrazy uživí – dlouho si přivydělával při chystání kulis pro americké velkofilmy. Dnes patří mezi vůbec nejžádanější z českých výtvarných umělců, a to je taky důvod, proč se tento týden až do neděle účastní se svými kresbami výstavy J&T Art Index Pop-Up v domě na pražské adrese Újezd 11. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Vinylový podcast: Rolling Stones se valí z české Loděnice Loděnická gramofonka GZ měla štěstí a asi i dobrou předtuchu, když si ponechala lisy na gramofonové desky v době, kdy o ně byl minimální zájem a zdálo se, že éra vinylů definitivně skončila. Investovala dokonce do vývoje vlastního lisu a získala náskok před konkurencí – byla dlouho jedinou firmou na světě, která lisy na gramofonové desky uměla vyrábět. V podcastu vypráví například o Rolling Stones ředitel gramofonky Michal Štěrba a dalšími neuvěřitelnými historkami jej doplňuje publicista Mirek Čepický, jenž nedávno vydal knihu „Gramofonka – z Loděnice do velkého světa“. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Tři dny plné dobré hudby na Výstavišti. Po dlouhé pauze se do hlavního města vrací festival s domácími i zahraničními hvězdami. Na akci nazvané Metronome Prague Warm Up zahraje i slavná britská kapela Morcheeba. „Chceme lidi bavit a také se jim zase po delší vynucené odmlce znovu připomenout,“ říká promotér Metronome festivalu David Gaydečka.

Jiří Černický, jeden z nejúspěšnějších českých výtvarníků, by na základě svých zážitků mohl napsat román – však taky jeden dopisuje. Setkali jsme se před začátkem každoroční výstavy J&T Banka Art Index Pop-up, která se uskuteční od čtvrtka do neděle v Praze na Újezdě. Jiří Černický vyprávěl například o své práci na rypadle v Chabařovicích nebo o dramatickém putování africkým pralesem. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Jeho firma dělá software, který pomáhá výrobcům softwaru. Díky Productboardu mohou na jednom místě sdílet všechny informace o tom, co se chystá, jak reagují uživatelé a podobně. Investoři tento nápad oceňují. „Digitální byznys zasažen nebyl, dařilo se nám víc a víc, tak jsme šli letos na jaře pro další kolo financování, abychom ještě podpořili růst,“ říká Hubert Palán, šéf a jeden ze dvou spoluzakladatelů Productboardu.

Robert Čásenský si každý měsíc zve do studia jednoho člena redakce, se kterým rozebírá nové vydání magazínu Reportér. Dnes hovořil s Markem Šálkem o ženách, jejichž životní peripetie a zkušenosti tvoří příběhy srpnového čísla.

Lidská mysl nad strojem vždycky zvítězí, říká Roman Koch, odborník na finance, datové analýzy a automatizaci, který je hlavou českého týmu KPMG Lighthouse a také signatářem Manifestu 121, jenž vznikl u příležitosti stého výročí uvedení slavné Čapkovy hry R.U.R. Digitalizace a algoritmy podle něj budou lidem k užitku, jen když si dovedeme zachovat kritické uvažování. Projekt 121 vzniká ve spolupráci magazínu Reportér a KPMG Česká republika.

Covidový paradox: Nikdy jsem neměl úspěšnější rok, říká výtvarník Jan Kaláb. Právě v tuto chvíli má jednu výstavu v pražské Ville Pellé, druhou ve francouzském Orleans, třetí v Londýně, a „obrazy mi určitě visí ještě někde jinde...“ Klíčový muž české graffiti scény v porevolučním období, dnes třiačtyřicetiletý Jan Kaláb, přestoupil do první galerijní ligy a velmi úspěšně své obrazy prodává. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Přímo z pražských Olšanských hřbitovů přišla do podcastu HoRe! spisovatelka Olga Strusková: „Připomněli jsme si tam devadesát let od smrti Kinue Hitomi,“ začíná vyprávět málo známý, a přitom fantastický příběh japonské atletky, která zemřela jako čtyřiadvacetiletá 2. srpna 1931. Na Olšanech je dodnes pamětní deska s nápisem: Sportovci s vděčností Hitomi – ženě, jejíž srdce láskou ozařovalo svět. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Covid mu vzal fotbal. „Když jsem nemohl hrát, postavil jsem aspoň stadion“ Tím, co udělal během uplynulého školního roku, překvapil své kamarády i spoluhráče. Osmnáctiletý Michael Ryšavý je oporou úspěšných dorostenců fotbalového klubu TJ Praga Praha: „Z mého pohledu je na covidu nejhorší,“ začíná své vyprávění, „že nám vzal na dlouhé měsíce to, co nás nejvíc baví. Sportování. Několik kamarádů se po půl roce rozhodlo, že se k fotbalu už ani nevrátí.“ Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Další díl podcastu HoRe! přináší neuvěřitelný, pohádkově znějící příběh Marie Tomanové, která ještě před deseti lety vůbec nefotila, a nyní zastupuje Českou republiku na slavném fotografickém festivalu v Arles. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Netají se tím, že chce dostat do vinice na severu Prahy michelinskou hvězdu. Šéfkuchař nádherné restaurace Salabka, která leží ve svahu nad pražskou botanickou zahradou, zoo, a tím pádem i nad Vltavou, vypráví v podcastu HoRe! svůj pozoruhodný příběh. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

V Česku žije kolem půl milionu takzvaných Neviditelných – lidí, kteří nepřiznávají své příjmy buď vůbec, anebo jen minimální mzdu. Zbytek peněz, které často dostávají na ruku, nedaní. Nejen o problému stínové ekonomiky vypráví v podcastu Host Reportéra Aleš Rod z Centra ekonomických a tržních analýz CETA. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Další díl podcastu Host Reportéra je africký: moderátor Tomáš Poláček se konečně dočkal a dlouze si popovídal s člověkem, který mnohokrát projel oblast rovníkové Afriky – a to včetně Demokratické republiky Kongo, což je jediná země planety, do níž by se Poláček nechtěl vracet. „Arthure,“ zní jedna z podcastových otázek na Arthura F. Sniegona, ochránce (nejen) slonů a zakladatele organizace Save-Elephants, „schválil bys mi nákup nějakého chutného exotického zvířete na konžském trhu?“ Arthur odpovídá zajímavě, jako vždy: „Pokud se na to podíváme z hlediska zdravotního, nedoporučil bych ti nic, protože i nejběžnější krysa nebo kaloň z toho trhu tě můžou ohrozit například ebolou, pokud tedy nebudou dostatečně tepelně upravení. Pak tu máme pohled etický – nevím, jestli máš žaludek na opičku, která vypadá jako napůl ohořelá dětská mrtvolka. Uvidíš tam samozřejmě krokodýly, což jsou živé konzervy, protože když jim svážeš čelist, dlouhé týdny vydrží nežrat, ale krokodýli už jsou tam skoro vylovení, takže je s našimi detekčními psy hledáme, zabavujeme a vypouštíme do přírody.“ Zatímco krokodýl se po osvobození zvládne do divočiny vrátit, takový luskoun už mnohdy ne. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

„Uvědomuju si,“ řekne v polovině dvouhodinového povídání, „že z našeho rozhovoru můžu mít průšvih, ale to je mi teď opravdu jedno...“ S neobvyklou upřímností přišel k mikrofonu v redakci Reportéra umělecký šéf Činohry Národního divadla a režisér Daniel Špinar. Má za sebou čtrnáct psychicky náročných dní, které odstartovalo vystoupení studentské iniciativy „Ne!musíš to vydržet“ – studentky DAMU přečetly na veřejnosti svědectví zhruba dvaceti svých (současných i bývalých) spolužaček a spolužáků, podle nichž na divadelních fakultách dochází ke zneužívání moci ze strany pedagogů; k sexismu, ponižování studentů a šikaně Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Ve velkém stylu vstupuje do redakce Reportéra spisovatel Petr Stančík: „Tady pár desítek metrů od vás na Petrském náměstí,“ začíná své podivuhodné vyprávění, „bývala legendární hospoda Na Kuklíku, kterou můžete znát třeba ze Švejka.“ Vzápětí Stančík přidává podrobnosti: „Vojáci z nedalekých kasáren tam chodili nejen za pivem a kořalkou, ale taky za prostitutkami, protože tehdejší restaurace byly často zároveň i hampejzy.“ Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Až v (předpokládané) půli svého života vyrazil herec Marek Taclík na první zahraniční fotbalový výjezd. Prožil den a půl v Baku, o čemž vypráví v dalším díle podcastu Host Reportéra.  Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Za pětačtyřicet let toho stihl hodně: „Nicméně pravda je taková, že vrcholové akrobacii a novému cirkusu jsem se začal věnovat až po vítězství v soutěži Česko Slovensko má talent roku 2010, a teď už se pomalu blíží doba, kdy své místo na jevišti předám mnohem mladším kolegům.“  Petr Horníček, principál souboru Losers Cirque Company, se nejprve vrcholově věnoval bojovým sportům, hlavně čínskému umění wu-shu. V něm se stal třikrát mistrem republiky. A ještě před deseti lety uvažoval o tom, že by se mohl pokusit o účast na olympiádě, ale ve sportu úplně jiném, totiž v lukostřelbě. I v ní je totiž medailistou z mistrovství republiky.  Střílet chodí pořád, ale jeho zaměstnáním je špičkový novocirkusový soubor Losers Cirque Company: „Ten více než rok pandemie jsme nějak přežili,“ říká Horníček, „ale nutno podotknout, že to pro akrobaty bylo extrémně těžké. Za všech okolností musejí denně trénovat, a to pokud možno spoustu hodin a nejméně v páru. I za normálních okolností často řeší, jak zaplatit složenky, teď to byl obrovský problém, a přesně tohle považuju za svůj úkol pro blízkou budoucnost – přispět k tomu, aby si výborní čeští akrobaté nemuseli shánět žádné vedlejšáky.“ Už na podzim by Petr Horníček rád otevřel novocirkusovou akademii, do níž hned přihlásí i svého syna Alberta: „Teprve oslavil první narozeniny, ale dva měsíce už chodí...“ Od září taky začnou Losers Cirque Company působit na nové domovské scéně v prostorách někdejšího Branického divadla, které se nově jmenuje „Divadlo Bravo!“.  Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Neuvěřitelný příběh s několika až hororovými prvky vypráví v podcastu HoRe! hudebnice a spisovatelka Natalie Kocábová. Na podzim odletěla do Severní Karolíny, kde se narodila roku 1954 ve městě Wilmington její máma Marsha. Myslela, že se do Vánoc vrátí, ale domů se s dětmi dostala až teď, v červnu. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Mezi koníčky Tomáše Poláčka patří sledování recenzí v zahraničních hudebních magazínech. Na jaře si tak s úžasem všiml osmdesáti procent, která získali manželé Irena a Vojtěch Havlovi za album Melodies In The Sand v americkém magazínu Pitchfork. V Česku jsou známí jen mezi fajnšmekry, ale příznivce mají po celém světě – jak je to možné? Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Robert Čásenský si každý měsíc zve do studia jednoho člena redakce, se kterým rozebírá nové vydání magazínu Reportér. Tentokrát hovořil s Tomášem Poláčkem o jeho článcích vycházejících v červencovém čísle.

„Čapek to ukazuje jasně, bez lidských citů a lásky by svět nemohl existovat,“ říká Hasan Zahirović, pedagog, teatrolog, herec a překladatel. A zároveň velký znalec díla Karla Čapka. Proto také spolupracoval na vzniku Manifestu 121, který je inspirován stým výročím uvedení hry R.U.R. Projekt 121 vzniká ve spolupráci magazínu Reportér a KPMG Česká republika.

Žijí mezi námi lidé, kteří by měli být hvězdami z titulních stránek, ale z neznámého důvodu zatím nejsou. Když přišel do podcastu dvaatřicetiletý bubeník (ale taky herec a zpěvák) Oleg Sokolov, vzniklo podivuhodné vyprávění. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Po třiceti letech mejdanů má sice zhuntované tělo, ale covidu se nebál (naopak, covid se nejspíš bál jeho). „Já vycházím z toho,“ filozofuje v podcastu HoRe! raper Kato, „že uzený vždycky víc vydrží…“ Do barů buď musel chodit tajně, nebo zval kamarády do své maringotky v pražských Strašnicích, kde kromě toho natočil i další díl soundtracku k vlastnímu (dost divokému) životu, novou desku Made in Strašnice. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Má celou řadu prestižních mezinárodních ocenění, vytvořil dokonce i vlastní auto. Přesto má designér Petr Novague největší radost, když mají zákazníci o jeho výrobky zájem. Kouzlo dobrého designu podle něj spočívá v tom, aby byl funkční a přitom neobtěžoval. „Občas pak slýchám hlášku z Pelíšků: A přitom je to taková blbost…,“ směje se. Pokud Vás naše podcasty baví a chtěli byste podpořit jejich tvorbu, můžete tak učinit formou i malého finačního příspěvku na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

David Křížek, legendární muž českého závodního jachtingu, by měl za pár dnů přijímat gratulace k devětačtyřicátým narozeninám. Žádnou oslavu ale neplánuje: „Je dost dobře možné,“ říká, „že už budu ve věznici; vypadá to na plzeňské Bory nebo České Budějovice.“ Odsouzený je za úvěrový podvod v komplikované kauze tunelování kampeličky Metropolitní spořitelní družstvo: „Dobře vím, že jsem kdysi udělal chybu. Že jsem byl naivní, finančně nepříliš gramotný a uvěřil jsem lidem, ke kterým jsem měl přistupovat opatrně,“ říká David Křížek. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o životě fotbalových rozhodčích. V závěru fotbalové sezony už pískal v každém prvoligovém kole coby hlavní rozhodčí. Třiatřicetiletý Tomáš Klíma už patří mezi českou špičku a po třech letech v této profesi na něj nejsou téměř žádné stížnosti. Tentokrát přišel do redakce Reportéra, kde v hodinovém podcastu svoji práci dopodrobna rozebral. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera Všem podporovatelům moc děkujeme!

Krevní plazmu nelze ničím nahradit. „Zejména pro pacienty s poruchami srážlivosti krve či s popáleninami je úplně klíčová,“ říká Roman Jakoubek, šéf odběrových center Cara Plasma. A vysvětluje, že prodělaný covid není, na rozdíl od žloutenky, pro dárce překážkou. Naopak, o takzvanou „covidovou plazmu“ mají farmaceutické firmy velký zájem. Pokud Vás naše podcasty baví a chtěli byste podpořit jejich tvorbu, můžete tak učinit formou i malého finačního příspěvku na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera Všem podporovatelům moc děkujeme!

Pozvat mě můžeš, ale pravděpodobně nic neřeknu, prohlásila po vernisáži své výstavy v pražské Galerii Václava Špály, čímž Tomáše Poláčka neodradila: „Jen přijď,“ trval na pozvání do podcastu její obdivovatel – ačkoliv se výtvarnice Alena Anderlová považuje za introvertku, v Truhlářské ulici toho na sebe nakonec prozradila poměrně dost. Poslechněte si půlhodinový rozhovor s výtvarnicí. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera Všem podporovatelům moc děkujeme!

Sice na to nevypadá, ale už jí bylo padesát, a právě tehdy se stala spisovatelkou. „Sama bych se tak zatím označit asi netroufla,“ směje se, ačkoli vydala dva výborné romány – druhý z nich – Tohle město, tahle řeka – vyšel na jaře. Martina Leierová tráví většinu života v zahraničí, protože je manželkou diplomata Marcela Sauera. Během návštěvy rodné Prahy navštívila naši redakci, kde vznikl tento téměř hodinový rozhovor.

S novou deskou „Mohlo by to bejt nebe…“ přišel do redakce Reportéra na hodinový rozhovor Michal Prokop, a velmi zajímavá byla například pasáž povídání o písni Svět naruby, která desku uzavírá. „On se tím vlastně taky uzavírá jeden životní kruh,“ poznamenává Prokop. Svět naruby je původně píseň Ježka a Wericha s Voskovcem ze třicátých let – Michal Prokop na této muzice vyrůstal. „A právě Svět naruby byla vůbec první písní, kterou jsem v šedesátých letech nazpíval v češtině,“ vzpomíná. „Československý rozhlas ji ještě stihl odvysílat ve vůbec posledním díle hitparády Houpačka manželů Černých před jejím zákazem, pak se už nehrála.“ Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera Všem podporovatelům moc děkujeme!

Robert Čásenský si každý měsíc zve do studia jednoho člena redakce, se kterým rozebírá nové vydání magazínu Reportér. Tentokrát hovořil s Markem Šálkem o jeho článcích vycházejících v červnovém čísle.

Dáváme strojům oči, říká profesor Jiří Matas o svém oboru počítačového vidění. Díky němu umějí počítače rozpoznávat SPZ při přestupcích nebo určit, od kterého drogového gangu pochází balíček kokainu. Nejvíce se ale nyní věnuje vidění automobilů.

Z rodné Šumavy přijel k mikrofonům podcastu HoRe! jeden z nejšikovnějších, nejrespektovanějších, a hlavně nejmilejších mužů české hudby. S výborně naladěným Romanem Holým jsme mimo jiné podrobně rozebrali podivuhodný obsah veršů, které osobně vypráví v písni skupiny J.A.R. jménem Sentimentu záchvat. Poslední pasáž rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera Všem podporovatelům moc děkujeme!

„Digitalizovaná tupost je pořád stejně zhoubná,“ říká ekonom Mojmír Hampl, šéf poradců pro finanční sektor ve společnosti KPMG a jeden ze spoluautorů Manifestu 121. Zdůrazňuje, že technologický pokrok není samospasitelný a nemůže nahradit skutečné cíle v byznysu ani v životě. Projekt 121 vzniká ve spolupráci magazínu Reportér a KPMG Česká republika.

Do Ameriky jsem si balil uzlíček buchet, ale ozval se Netflix, říká režisér Pavlacký. Už velmi brzy, v půlce června, se dozví, co s ním bude dál. „Když natočíš seriál a spustí ho Netflix,“ říká, „rozhodují čísla za první měsíc.“ Pavlacký je prvním českým režisérem, který se na Netflixu prosadil, natočil pro něj už tři série hororového seriálu Haunted, z nichž ta zatím poslední byla nasazena v půlce května. Více než hodinový rozhovor s režisérem vede moderátor Tomáš Poláček. Poslední pasáž je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon: https://www.patreon.com/hostreportera Všem podporovatelům moc děkujeme!

V sobotu se stal jednou z hlavních postav předávání cen Anděl, protože byl uveden do Síně slávy a zároveň dostal (spolu se svou kapelou Druhá tráva) sošku za loňské album Díl první. Teď si můžete poslechnout hodinový rozhovor s Robertem Křesťanem v dalším díle pořadu Host Reportéra – nejspíš se i coby fanoušci dozvíte netušené informace.

Rozhovor, ke kterému došlo víceméně náhodou, se stal pro moderátora Poláčka obrovským zážitkem. Před nedávnem mu poradil muzikant Honza Homola ze skupiny Wohnout: „Někdy si pozvi bubeníka Sváťu Čecha, to je asi největší pankáč v rámci české klasické hudby, bude se ti líbit.“ Až když vynikající hráč na tympány v pražském symfonickém orchestru FOK (Film – Opera – Koncert) dorazil do redakce, Poláček si uvědomil, že ho dobře zná: „Vždyť ty jsi bubnoval začátek devadesátek v mé tehdy nejmilejší kapele, Kritické situaci!“

Praha–Sofie–Praha–Hollywood–Praha. O své podivuhodné životní cestě vypráví šestačtyřicetiletý skladatel Karel Havlíček, který kdysi na české hudební scéně zazářil ve skupině Southpaw, ale pak vykročil mnohem dál, a ocitl se až v Hollywoodu, kde skládá filmovou muziku a občas potkává nejslavnější světové herce.

O pomalu mizícím životě na pomezí Uralu a severozápadní Sibiře vypráví v podcastu HoRe! (Host Reportéra) etnolog a spisovatel Tomáš Boukal, který se dlouhodobě věnuje příslušníkům loveckého národa Mansů, obývajícím povodí řeky Pelym.

Kdo je nejposlouchanějším českým muzikantem současnosti? Těžko říct, samozřejmě, ale jedním z adeptů by byl Tomáš Dvořák známý jako Floex, který svou nádhernou muzikou doprovodil několik světově úspěšných her, o čemž hovoří v dalším díle podcastu Host Reportéra.

Za mikrofon podcastu HoRe! tentokrát usedli dva hosté, z nichž staršího moderátor Tomáš Poláček dobře zná, a mladšího možná brzy budeme znát všichni. Tím prvním je hudební producent Lukáš Chromek, druhým pak vycházející hvězda českého popu Sofian Medjmedj.

Podcast HoRe! přináší další otevřenou, někdy až bolestně znějící zpověď. Tentokrát přišel do redakce všestranný umělec Jakub König, který je nejznámější coby muzikant: začínal v kapele Obří Broskev, dnes střídá superskupinu Zvíře jménem Podzim s intimním projektem zvaným Kittchen.

Kapela Tata Bojs má čtyři nominace na Ceny Anděl a v červnu se konečně chystá na pódia. Její zakladatel a zpívající bubeník Milan Cais překvapivě tvrdí, že mu v první fázi pandemie bylo úžasně – ale teď je to s ním horší. „Včera jsem si pro jistotu skočil k neurologovi,“ říká v rozhovoru, jehož kompletní verzi si můžete poslechnout v pořadu Host Reportéra na konci článku nebo ve vašich podcastových platformách.

Málokdo je schopný přistoupit k rozhovoru tak upřímně jako Radůza. Svou pozici vysvětlí hned na začátku: „Podívej,“ říká, „dneska se lidi snaží zakrývat skutečný věk, chtějí vypadat mladě, ale já jsem vděčná za to, že jsem svůj zatracenej osmačtyřicetiletej život prožila a přežila do stavu, v jakém jsem dnes.“

Europoslanec a někdejší chartista Alexandr Vondra nechápal: „Kam že mě zvete?“ Zopakovali jsme: „Na podcast o ptácích.“ Těžko říct, neměl-li nás v tu chvíli za blázny. „Tak já přijdu,“ rozhodl se nakonec: „Mohla by to být nějaká změna.“

Robert Čásenský si každý měsíc zve do studia jednoho člena redakce, se kterým si povídá o novém vydání magazínu Reportér. Tentokrát hovořil s Jaroslavem Kmentou o jeho článcích vycházejících v květnovém čísle.

Na skútru přijel k mikrofonům v redakci Reportéra herec, který má nově přezdívku MC Prachař. Což je sice legrace, ale jen napůl. David Prachař totiž skutečně rapuje na albu Král Oidipús, které „jeho“ Národní divadlo vydalo jako doplněk ke stejnojmennému představení, a které je hudebně velmi nezvyklé: cosi na pomezí jamajského dubu a barokní hudby.

Posluchači podcastu Host Reportéra si už zvykli na různá překvapení, nicméně tentokrát byl překvapený hlavně moderátor. Věděl samozřejmě, koho si do redakce pozval, pana Julia Lukeše, vynikajícího parazitologa, odborníka na prvoky. Hodinu před rozhovorem Tomáš Poláček věnoval samostudiu prvoků, načež šel otevřít svému vzácnému hostu. Za dveřmi ovšem nestál šedovlasý přírodovědec, nýbrž tmavovlasý rozesmátý mladík.

Jako herec zažil neplánovanou roční přestávku, během níž se stal potřetí tátou – opět má syna. Teď už je ale Kryštof Hádek v zápřahu, na který byl zvyklý od doby, kdy jako osmnáctiletý natočil hlavní roli v Tmavomodrém světě. V březnu se naučil lyžovat na předpotopních běžkách, teď proniká do tajů formule 1, a o tom všem mluví v rozhovoru.

Není pěkné, když pan prezident stírá moderátorku, ale občas to bývá i naopak: například v podcastu Host Reportéra. Do něj tentokrát zavítala dělnice umění (tanečnice, režisérka, spisovatelka a choreografka) Miřenka Čechová, která moderátorovi nic nedarovala.

Zariskovali jsme a díky tomu máme pro zákazníky dost aut, komentuje letošní nárůst prodejů Aleš Novák, šéf českého zastoupení Seatu. Se svou druhou značkou Cupra chce oslovit klienty, kteří touží po originálních vozech. Do konce roku jim nabídne i „pořádný elektrický sporťák“.

Některé epizody podcastu Host Reportéra jsou unikátní: například v tomto díle se několikrát ozvou housle. Za redakční mikrofon se posadil čtyřiačtyřicetiletý Honza Homola, zpěvák a kytarista skupiny Wohnout, celoživotní skejťák, ale nově taky malíř a houslista.

Když před pár dny vydala skupina Jelen album Věci a sny, znamenalo to událost pro českou popovou scénu a tím pádem zvýšený mediální zájem. Kapelník Jindra Polák zavítal i do redakce Reportéra, ale zdejší hodinu trvající rozhovor je poněkud zvláštní: do mikrofonu hovoří o mnoha věcech, které nejsou známé.

Není nejrychlejším z českých vytrvalostních běžců, ale přesto patří k těm nejoblíbenějším. Sedmadvacetiletý Lukáš Petrusek se účastní všech známějších maratonů i půlmaratonů, a se svou výškou 138 centimetrů je zvládá v úžasných časech.

„Než abych v únoru riskoval návštěvy ilegálních pražských barů,“ říká fotograf David Těšínský, „vypravil jsem se do země, kde se v barech vysedávat může.“ Odletěl do západoafrické Ghany, kde sice pivo objevil hned, ale zajímavé fotografické téma hledal celý první týden. A potom se odhodlal vstoupit do nitra skládky.

Robert Čásenský si každý měsíc zve do studia jednoho člena redakce, se kterým si povídá o novém vydání magazínu Reportér. Tentokrát hovořil s Jiřím Štickým o jeho článcích vycházejících v dubnovém čísle.

Na kvalitní přepis hlasového záznamu z angličtiny stačí programu znalost třiceti tisíc slov, pro přepis češtiny jich máme v databázi půl milionu, říká Petr Herian, šéf a majitel společnosti Newton Media, která monitoruje obsah českých médií. Denně jen v Česku archivuje čtyřicet tisíc článků z deseti tisíc zdrojů.

„Poslední rok jsem ekonomicky přežil díky tomu,“ říká v dalším díle podcastu Host Reportéra čtyřiatřicetiletý muž s maskou zvaný Řezník, „že jsem se nikdy nespoléhal jen na koncerty; ten byznys jsem si nastavil trochu jinak.“ Řezník je filmový režisér, autor kreslených vtipů Martyho frky, žijící klasik hudebního stylu horrorcore, a pod strašidelnou maskou velmi inteligentní sympaťák

Je mu šestnáct let, studuje hotelovou školu v Teplicích, ale číšníkem se stát nechce – už dnes si vydělává větší peníze díky fotbalové hře FIFA. Dominik „Seron“ Čermák patří mezi největší talenty česko-slovenské FIFA scény, loni se dokonce stal šampionem, a hraje za tým Jakuba Jankta, což je český reprezentant v reálném fotbale. Poslechněte si rozhovor s prozatím nejmladším hostem tohoto pořadu.

Zdá se to jako zvláštní zpráva: Petr Zuska připravil hru v Dejvickém divadle. Opravdu? Zuska přece donedávna býval světoznámým baleťákem, který patnáct let šéfoval Baletu pražského Národního divadla. Jasně, zároveň je i choreografem, ale tohle vypadá na činohru s Veronikou Kubařovou, Hynkem Čermákem nebo Klárou Melíškovou!

Narodil se jako Pražák, dnes by se o něm dalo nejspíš říct, že je napůl Newyorčan a napůl Šumavák. Především ale jazzový kytarista a nově také spisovatel. Rudy Linka vydá již brzy knihu „Na cestě domů… Vždycky“. Ústřední roli v ní hraje chalupa u Prachatic, její hosté a také dlouhá cesta majitele na sever, na západ a zase zpět.

Proč se rozhodl oznámit svůj konec v politice a veřejném životě? Vůbec nejotevřenější vysvětlení nabízí Václav Klaus mladší v téměř hodinovém podcastu. Na Václavu Klausovi je v těchto dnech zřetelně vidět únava smíšená s rezignací. „Úplně nejtěžší chvíle v životě to nejsou,“ říká, „dvakrát jsem se například rozváděl, což bylo horší, ale lehké to teď rozhodně není.“ Sám si zatím podle všeho není úplně jistý, co se s ním děje – nahromadila se spousta věcí, někdy i zdánlivých drobností. „Nechci dělat sám sobě psychoanalytika, ale podle mě nastal osobní bod zlomu někdy v lednu, když začal přitvrzoval lockdown. Politicky nás to sráželo v Trikolóře, protože jsme coby malá strana nemohli jezdit po republice a přesvědčovat voliče osobně, ale za druhé tím třeba taky skončily naše pravidelné dlouhé sobotní vyjížďky na kolech, po kterých jsme s kamarády byli zvyklí zajít do hospody Na Slamníku, a mě tyhle soboty vždycky nabíjely na další tři dny dopředu. Opravdu to je jen jedna z maličkostí, ale když je člověk zavřený doma jak imbecil, na náladě mu to nepřidá…“ Přímo depresemi by svůj současný stav Václav Klaus nenazval, ale energii rozhodně postrádá: „Musím s ní šetřit, a tak mi došlo, že ji nechci další čtyři roky plýtvat na boj s politickými trendy, které se k nám nevyhnutelně ženou, a já teď nemám pocit, že bych to dokázal zvrátit.“ Václav Klaus vypráví o dalších okolnostech, které ovlivňovaly jeho náladu: s lítostí například hovoří o smrti svého kolegy a politického oblíbence, poslance Jiřího Ventruby (ODS). Přiznává, že měl nedávno strach o zdravotní stav svého otce, ale zároveň zmíní i fakt, že z některých otcových prohlášení v médiích nebyl poslední dobou nadšený. Z jeho rozhodnutí opustit vedení Trikolóry nejsou pro změnu nadšení jeho spolustraníci a sympatizanti: „Svůj postup jsem konzultoval jenom s nejbližšími lidmi,“ vysvětluje, „protože jsem se chtěl vyhnout případnému přemlouvání a podobným tlakům. Řekl jsem si, že jde o můj život, o moje pocity, a tak to musí být moje rozhodnutí.“ V příštích dnech chce co nejvíce sportovat, aby se trochu vzpamatoval. Dokončí poslanecký mandát, v říjnu hodlá volit Trikolóru. Předpokládá, že ve volbách oslabí ANO a zvítězí Piráti: „Ti jsou pro mě nebezpečnou, agresivní levicí, i když musím uznat, že jsou pracovití a bystří.“ Na listopad 2021 má zatím jediný plán: „Chtěl bych si natolik vyčistit mozek, aby se mi vrátila dobrá nálada.“

Jaké jsou největší problémy dnešní doby? V aktuálním vydání Reportéra se nad tím v dlouhé eseji zamýšlí čtyřicetiletý moderátor Libor Bouček. Své názory rozvíjí i v podcastu. Libor Bouček uznává, že se v charakteristice současné doby začíná ztrácet. „Život mého pětitýdenního syna Alberta už bude úplně jiný,“ předpokládá. „Rozhodně digitálnější.“ Právě na svého syna se v eseji obrací a vypráví mu například o fenoménu sociálních sítí: „Představ si, že kromě tohoto života, ve kterém zatím nestíháš rozpoznat, co je ruka moje a co maminčina, si ještě vytvoříš svůj otisk a v něm budeš sledovat, jak se lidem líbíš. Když ano, budou tě lajkovat, když ne, ztratí o tebe zájem. Přičemž zájem je to, o co primárně jde. Čím lákavěji budeš své já prezentovat, klidně bez ohledu na realitu, tím větší úspěch sklidíš. Čím výraznější tvůj názor zazní, tím víc vyvolá reakcí. Čím hlasitější, tím lepší – jen si pokládám otázku, nakolik významné to všechno je. Rozumíš?“ V Boučkově profesi je přítomnost na sociálních sítích povinností. „Když jsem před čtrnácti lety sledoval nástup Facebooku u nás, bral jsem to jako zábavu,“ vzpomíná, „ale teď už jsou sítě připouštěny jako relevantní zdroj informací… Nadšený z toho nejsem, ale možná ze mě mluví jenom neschopnost stárnoucího muže pořádně si tenhle nový svět osvojit. Možná to prostě neumím, a tak zaujímám bojácný postoj. A možná, že právě ty, Alberte, který do toho světa vstupuješ jako do světa už definovaného, budeš tím, kdo mi popíše jeho skutečný význam.“ O politice, o rodině, ale například i o Davidu Copperfieldovi nebo o fotbale je další díl pořadu host Reportéra, tentokrát s moderátorem Liborem Boučkem.

Martině je třiadvacet, Josefovi devatenáct, oba jsou mnohonásobní mistři světa v bojových sportech, ale vůbec na to nevypadají a ani se nezdá, že by své medaile nějak extra prožívali. Zatím jsou nerozluční: „Ano, trochu jako siamská dvojčata a myslím, že se nikdy pořádně nerozdělíme,“ říká Josef. „Jednou si plánujeme pořídit bydlení kousek od sebe, ideálně ve dvojdomku, abychom neztratili kontakt...“ Nejsou slavní, protože si zvolili méně známé, neolympijské disciplíny. „Ale samozřejmě,“ přiznává Martina, „že jsem jako holka o účast na olympiádě stála hodně.“ V devatenácti, když už byla světovou šampionkou v kickboxu, se dokonce rozhodla, že si přibere úplně jiný sport, se kterým by se mohla dostat na olympiádu zimní: totiž sáně. „Jenomže při tréninku na mistrovství republiky jsem ve Smržovce nezvládla poslední zatáčku a kolečkové sáně mi rozdrtily chodidlo, čímž začalo poměrně depresivní období – lékaři říkali, že budu mít vleklé potíže s chůzí a na vrcholový sport můžu zapomenout. Tehdy jsem si ale konec nechtěla připustit, takže jsem s bráchou začala trénovat jen na jedné noze a za půl roku bylo zase dobře... Každopádně od té doby už zůstávám u sportů bojových a odmítám experimentovat.“ Jistou naději na olympiádu by měla, kdyby se naplno pustila do boxu, který jí jde a baví ji, ale Martina má pocit, že by si tím zavřela cestu k disciplínám, které jí jdou ještě líp, což je v první řadě takzvaný hand to hand combat: „Bojové umění využívané různými ozbrojenými složkami, a to hlavně v zemích bývalého Sovětského svazu,“ vysvětluje. „Bojujeme v kimonech a trošku se to podobá MMA; povoleno je téměř vše, dokud se soupeř nevzdá. Já jsem první evropskou nositelkou černého pásku, čehož si nikdy nepřestanu vážit.“ Brácha Josef je na tom podobně – bojových sportů dělá na solidní úrovni dvanáct zároveň, ale tím hlavním je pro něj neolympijský grappling. „Na sobě nemáme kimono, ale upnuté kraťasy a tričko, za což se nedá chytit, takže používáme úchopy například nohou, rukou nebo hlavy; snažíme se soupeře shodit na zem a následně škrtíme nebo páčíme, což zní morbidně, ale jakmile soupeři dochází kyslík nebo ho něco opravdu bolí, tak vzdá, a tím náš zápas končí.“ Kdyby šlo sourozencům o peníze, přeorientovali by se na čím dál populárnější MMA, a nejspíš by se i brzy prosadili, jenže oni na to nemají povahu: „Co se týče MMA, nelíbí se nám například to divadlo před zápasy; takzvané trashtalky, při kterých si soupeři nadávají a vyhrožují – podle nás to ke sportu nepatří. Chápeme, že jde o byznys a spoustu lidí to zajímá, ale pro nás je možná až staromódně důležitý termín fair play. Navíc se ségrou trénujeme děti, dobře víme, kolik patnáctiletých dnes na MMA fascinovaně kouká, a protože je ta show fascinuje, chtějí se pak taky urážet a rvát na ulici bez pravidel, což je mi líto. Pro bojové sporty to není nejlepší reklama...“ Tak pravil Josef – a Martina? Ta už tyhle problémy vnímá s nadhledem: „Jde o to, že mě poslední dobou víc než sport přitahuje diplomacie.“

Robert Čásenský si každý měsíc zve do studia jednoho člena redakce, se kterým si povídá o novém vydání magazínu Reportér. Tentokrát hovořil s Tomášem Poláčkem o jeho článcích vycházejících v březnovém čísle.

České republice chybí lůžkový dětský hospic a navazující středisko paliativní péče. Manželé Ondřej a Katarína Vlčkovi se to rozhodli změnit. Do nově zakládané nadace vkládají majetek v hodnotě jedné a půl miliardy, tedy polovinu rodinného jmění. Poslechněte si, proč se tak rozhodli a jaký ústav hodlají vybudovat.

U mikrofonů v redakci Reportéra se scházejí dva cestovatelé, kteří projeli svět autostopem, a tak si můžou předávat neobvyklé zkušenosti. Ptá se Tomáš Poláček, odpovídá Slávek Král, který pochopitelně přišel i se svou nerozlučnou přítelkyní, dva a půl roku starou border kolií jménem Corey.

„Nespala jsem, nepila, nejedla. Všechno jsem vyzvracela. Moje tělo to přestalo zvládat a já sebou prostě švihla na zem. Jen jsem ležela a koukala do blba. Manžel zavolal záchranku. Dovezli mě na urgentní příjem a já už věděla, že je zle. Nechala jsem to zajít moc daleko,“ vypráví osmadvacetiletá Veronika. Zajímá vás, co se jí stalo? Narodila se jí krásná a zdravá holčička jménem Kristýnka. O poporodních depresích se v Česku donedávna skoro nemluvilo, situace se však začíná měnit. V dalším díle podcastu vede rozhovor Lucie Rybová s Adélou a Veronikou, které si nepříjemnou zkušeností prošly a nyní se snaží skrze dobrovolnické sdružení Úsměv mámy pomoci ostatním.

Na kávu do redakce Reportéra tentokrát přišel jeden z nejpopulárnějších herců současnosti, šestatřicetiletý Igor Orozovič. Ačkoli slovo herec není úplně přesné: „Já říkám,“ směje se, „že jsem kutil v oboru umění.“ Naráží na fakt, že se odmítá věnovat výhradně hraní, a v podcastu o tom hovoří velmi upřímně. „Vlastně závidím hercům,“ vysvětluje, „které hraní naprosto naplňuje, jak to má třeba Iva Janžurová. Sám jsem jiný, pro mě to alfou a omegou nikdy nebylo.“ Velmi důležitá je pro Igora Orozoviče muzika, díky čemuž nedávno vyšla píseň Hippokratova armáda, která je jakýmsi poděkováním lékařům a sestrám. Zpívá v ní s oblíbeným kolegou Vladimírem Javorským, v nádherně propracovaném klipu hraje dalších čtyřicet českých herců. S muzikou to Igor myslí vážně: „Připravuju si repertoár,“ říká, „se kterým bych jednou mohl koncertovat. Možná začínám trošku pozdě, ale na druhou stranu mám rád šanson, na který je třeba jistá životní zkušenost, a tu začínám mít teprve teď…“ Letošním úkolem je najít spoluhráče do kapely a potom taky složit důstojné, dospělé texty: „Na čistý humor bych si věřil, ale raději mám přece jen trochu sofistikovanější poezii s nadhledem a koulema,“ líčí ve více než hodinovém podcastu. V domovském Národním divadle bude na jaře zkoušet Idiota, ale za současné situace se mu pro takovou práci jenom těžko hledá nadšení. „Ono to je těžké,“ vysvětluje, „když pořád netušíme, kdy bude premiéra. Mám to tak, že ze sebe vyždímu maximum teprve v generálkovém týdnu, kdy vím, že už opravdu přijdou diváci, a tak to musím dát.“ Jak vznikl jeho podivuhodný vztah s Ivou Janžurovou? Ovlivňují ho balkánské geny po dědovi? Proč si teprve nyní založil instagramový účet?

Poměrně neobvykle dopadl další díl pořadu Host Reportéra, tentokrát s nejslavnějším českým starostou Pavlem Novotným. Hovořil velmi klidně, srozumitelně, slušně a smířlivě. Několikrát zmínil, že se nachází v období bilancování: „Za pár dní mi bude čtyřicet, strašně fotrovatím,“ říká v podcastu. Uvědomuje si, že už je za polovinou kvalitního života: „Děsí mě, jak rychle čas letí, vidím to na dětech. Zatím jsem ještě zdravej, mám zdravý děti, hodnou ženu, rodiče se drží, ale vím, že se potřebuju zastavit a srovnat si život v pracovní i osobní rovině. Proto se mimo jiné začátkem května nechám na týden zavřít do tmy.“

Ač to působí neuvěřitelně, tento díl podcastu Host Reportéra přináší vůbec první rozhovor s majitelem jednoho z nejlépe hodnocených řemeslných minipivovarů v Česku. „Možná to je tím,“ směje se letos padesátiletý Václav Vomáčko, který stojí za značkou Černý potoka, „že jsem nejen šéfem, ale taky uklízečkou, závozníkem, skladníkem, grafikem, prostě vším; a na nějak promyšlenou propagaci už moc času nezbývá.“ K rozhovoru došlo vlastně náhodou: pivovarník Vomáčko se ozval, že se mu líbil nedávný podcast s Xavierem Baumaxou a přiveze nám za něj do redakce bednu piv. K mikrofonu se mu moc nechtělo, ale nakonec se nechal přesvědčit a vydržel u něj půl hodiny.

Je jednou z důležitých postav aktuálního vydání Reportéra, ale protože v tištěném článku hovořil jen o obří kostře plejtváka, zašel nyní přímo do redakce na podcastový rozhovor. Antropolog a anatom Andrej Shbat totiž není zajímavý jen tím, že zorganizoval nedávnou rekonstrukci unikátní kostry plejtváka s přezdívkou Ilga, která visí v pražském Muzeu normální a srovnávací anatomie na I. lékařské fakultě – snad ještě raději hovoří o mumiích, kterým se po celý svůj dospělý život věnuje.

Jeho praděda prý dostal počátkem padesátých let ránu pěstí od známých pražských raubířů, kteří si říkali Vyšehradští jezdci. Právě od nich si čtyřicátník Pavel vypůjčil svůj pseudonym. Žije přímo u Vyšehradu, přes starobylou pevnost chodívá několikrát denně na tramvaj. Vždycky ho fascinovalo, kolik překvapivých věcí se dá v této části Prahy objevit, na kolik starých historek narazit a kolik tajemství tu lze donekonečna odkrývat. „Znáte třeba ten vyhlídkový altán nad podolskou porodnicí? Chodívá do něj jen málokdo, ale já tam kdysi často randil. Zároveň jsem se zajímal o historii toho altánu a zjistil, že tam – mezi vinicemi – stál už v osmnáctém století...“ Uvědomil si, že Vyšehrad a jeho okolí miluje. K tomu přidejme fakt, že vystudoval žurnalistiku, ale brzy po škole se začal věnovat reklamě. Po kreativním psaní se mu však stýskalo, a tak vytvořil čtivý, fakty nalitý web Vyšehradskej.cz, k čemuž patří i stejnojmenná populární facebooková stránka. Pavel má doma rozsáhlý archiv historických fotografií a dokumentů vztahujících se k Vyšehradu. Coby novinář se nebojí oslovovat pamětníky, a navíc má otevřené oči, což bylo nedávno obrovským štěstím pro pravděpodobně nejstarší sochu skateboardisty na světě. „Jednoho dne jsem si všiml, že kousek od mého domu, na Folimance, zmizela socha skejťáka, která tam stála od roku 1982, i když po revoluci vypadala spíš jako antické torzo, protože skejťákovi vandalové uřízli obě ruce,“ vypráví. Zničenou sochu objevil v depozitáři Prahy 2, spojil se s jejím autorem Jaroslavem Hladkým, vyhlásil pátrání po tom, jak vlastně původní ruce vypadaly, a mezi fanoušky svého webu vybral dvě stě tisíc korun na obnovu. „Věřím, že se ještě letos bezchybný skejťák vrátí na místo,“ říká Pavel v dlouhém rozhovoru o všem, co se týká pražského Vyšehradu a jeho okolí.

Robert Čásenský si každý měsíc zve do studia jednoho člena redakce, se kterým si povídá o novém vydání magazínu Reportér. Tentokrát hovořil s Jaroslavem Kmentou o jeho článcích vycházejících v únorovém čísle.

Hosty Reportéra jsou tentokrát naši sousedé, kostelní žebráci Michal s Václavem. Redakci máme kousek od pražského náměstí Republiky, na němž hned vedle obchodního centra Palladium stojí klášter kapucínů a kostel svatého Josefa.  Před kostelem postává každý den několik žebráků, jejichž neformálním šéfem je charismatický a nečekaně vzdělaný Michal (zvaný Doktor), který v podcastu vysvětluje, proč se nikdo z jeho kostelní party neobává covidu: „Skrz naskrz promořených lidí bez domova se podle mě nemoc netýká,“ říká, „nevím o jediném člověku našeho typu, který by měl jakékoli těžší příznaky.“ Na podcast přišel i jeho kamarád Václav (příjmením Kočka), který má chatku, což je pro oba muže v současných mrazech záchrana. Václav je bývalý boxer, který strávil více než deset let v kriminále a v podcastu vysvětluje důvod. O soužití těchto žebráků i mnichů kapucínů vyšla reportáž v lednovém vydání Reportéra, které je do neděle v prodeji.

Ve středu 3. února oslavil sedmdesátiny a o dva dny později vydává album jménem Dáreček. Do redakce Reportéra přišel ve výborné kondici i náladě, přičemž za náladu může hlavně nedávné narození vnuka Huga. Poslechněte si povídání s muzikantem Ondřejem Hejmou o autostopu, (ne)milovaných Spojených státech i české politice.

Další díl pořadu Host Reportéra je výjimečný už tím, že jsou jeho aktéři dobří přátelé. Pouto mezi Tomášem Poláčkem a Xavierem Baumaxou vzniklo před deseti lety, když spolu na kolech vyrazili přes celou republiku, přičemž Baumaxa někde každý večer zahrál. Koncertů bylo tenkrát dvanáct, ale Poláčka neomrzely a baví ho dodnes: netají se tím, že považuje Baumaxu za jednoho z nejzajímavějších českých hudebníků. Tito dva přátelé se spolu snaží zajít nejméně jednou měsíčně do hospody a probrat život, což ovšem od prosince nejde, a tak Poláček dostal nápad: „Nechceš přijít na podcast? Pár piv bych do redakce přinesl…“

Stejně jako dítě nelze jen trestat, potřebuje i společnost pozitivní impulzy – například k testování a sebeizolaci. „Než zabere očkování, je ve hře řada měsíců, které mohou proběhnout v relativně lepším provozu, anebo mezi čtvrtým a pátým stupněm lockdownu. Záleží i na motivaci lidí, kterou vláda podceňuje,“ říká sociolog Daniel Prokop, jehož agentura PAQ vypracovala už několikáté pokračování výzkumu Život během pandemie. Otázky v tomto rozhovoru pokládá Marek Šálek.

Pandemie mu změnila život. Vynikající muzikant (hlavně basák, ale dnes už taky zpěvák) Michael Krásný opustil po devíti letech svou základnu v New Yorku a nejspíš nastálo se vrátil do rodné vlasti. Sedmatřicetiletý Michael umí vyprávět – a nejspíš se to naučil v kapele od svého šéfa, trumpetisty Laca Décziho. Posuďte sami.

Co je největším problémem naší doby? V lednovém čísle Reportéra se nad touto otázkou ve své eseji zamyslel anarchokapitalista Urza a došel k následujícímu závěru: „Špatné je, že jsme si zvykli prakticky všechny společenské problémy řešit skrze stát a zákony; připadá nám to tak přirozené a automatické, že si neuvědomujeme rizika, která tento přístup přináší.“

Zatímco ostatní umělci prožívají nejtěžší rok, praotec českého hiphopu Orion dorazil k rozhovoru ve vynikající náladě, kterou ještě podpořil panákem redakční whisky. Vůbec není důležité, že přišel o týden později, než bylo v plánu, s tím se u Papa Oriho počítá. Odměnou bylo vřelé, přátelské a upřímné povídání.

Rok 2020 byl velmi zvláštní, říká kardiochirurg Jan Pirk v rozhovoru. „Zažil jsem i pár nepříjemností, které bylo třeba řešit s policií...“ Profesor Jan Pirk s redaktorem Tomášem Poláčkem pravidelně běhá, proto si tykají. 

Robert Čásenský si každý měsíc zve do studia jednoho člena redakce, se kterým si povídá o novém vydání magazínu Reportér. Tentokrát hovořil s Tomášem Poláčkem o jeho článcích vycházejících v lednovém čísle.

„Chtěli jsme ukázat, že podobné příběhy mohou zažívat i další a že ovdověním život nekončí,“ říká Petr Orálek, novinář, výkonný ředitel portálu i60.cz a spoluzakladatel webových stránek Vdovyvdovam.cz. Připomíná, že pokud to jde, je lepší řadu věcí raději zařídit ještě během života. 

Tvrdíme dětem, že dárky nosí Ježíšek. Pak máme výčitky, že jim lžeme. Podle význačného českého filozofa Jana Sokola by ale každé dítě mělo ve svém životě zažít něco nečekaného, hezkého, neobvyklého. „Poučení z betlémského příběhu je v tom, že čeho na světě užíváme, dostáváme zadarmo. Na poli se sice musí pracovat, pak ale obilí vyroste samo. Za to, že svítí slunce, také nikomu neplatíme. I to, že jsme se narodili, je dar,“ říká Jan Sokol.

Jedenapadesátiletý František Kroczek je jedním z posledních čtyř kapucínů, kteří žijí v klášteře na pražském náměstí Republiky, hned vedle obřího obchodního domu Palladium. Těsně předtím, než začal František připravovat svým spolubratrům kapra s bramborovým salátem, si našel hodinu času na podcast v redakci Reportéra, která sídlí v nedaleké Truhlářské ulici.

Na lesní roh jsem si zahrál při lovu, na olympiádě v Naganu, s kapelou Tři sestry, i na mnoha pohřbech, vypráví v dalším díle podcastu Host Reportéra jeden z nejslavnějších světových hornistů Radek Baborák. 

Další díl pořadu Host Reportéra vznikl náhodou: v čase uzávěrky jsme si do redakce objednali večeři, a tu přivezl velmi povědomý kurýr. „No nazdar Jirko, co ty tady?!“ Kurýrem byl Jiří Zemánek, který už skoro pětadvacet let hraje na baskytaru ve skupině Wohnout. Pozvali jsme ho k mikrofonu a popovídali si s ním o praktickém životě člena úspěšné klubové kapely. Kromě toho Zemánek popsal i bouřlivou dobu svého dospívání, které sdílel se spolužáky Honzou a Matějem Homolovými, s nimiž od roku 1996 ve skupině Wohnout nepřetržitě hraje. Hovořil i o svých velkých koníčcích, totiž o cestování a o vytrvalostním běhu – a po hodině odjel na kole za dalšími zákazníky.

Co je největším problémem naší doby? Esej na toto téma napsala do prosincového Reportéra ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková, která se před pár dny zastavila osobně v pražské redakci, kde si nad svým textem povídala s Tomášem Poláčkem. V hodinovém rozhovoru hovoří nejen o své eseji, ale i například i o fotbale nebo o tom, jak díky svému psovi začala chápat muže. 

Zásadní postava českého metalu, typograf a výtvarník František Štorm vypráví mimo jiné o tom, proč mu schází Indie, do které létá na zimu už dvě desetiletí. Letos zůstane na jihočeské chalupě, jejíž nedávnou přestavbu zachytil v překrásné knize Stavitelé. 

Když si turisté neodvážejí mince po kapsách, neobjednává jich centrální banka tolik jako dříve. Česká mincovna se tak musí více soustředit na výrobu pamětních a sběratelských mincí z drahých kovů. V nabídce má i mince s nominálem ostrova Niue. „Hledali jsme zemi, která má solidní a konzervativní hlavu státu. Těžko si představit někoho důstojnějšího, než je britská královna,“ říká šéf České mincovny Michal Drtina.

Ke střetnutí dvou světů dochází v dalším díle podcastu Host Reportéra, do něhož přišli manželé Dalibor (fyzikální chemik) a Renata (chemická inženýrka) Štysovi. Vědci, kteří bydlí a pracují v Nových Hradech, tedy přímo na hranici s Rakouskem, chtěli zasvěceně povyprávět o novém typu mikroskopu, který ve své Laboratoři experimentálních komplexních systémů vyvinuli, a pod kterým zkoumají živé buňky, což by podle nich mohlo pomoci i v boji proti koronaviru.

Robert Čásenský si každý měsíc zve do studia jednoho člena redakce, se kterým si povídá o novém vydání magazínu Reportér. Tentokrát hovořil s Tomášem Poláčkem o jeho článcích vycházejících v prosincovém čísle.

Kdysi život zavál profesora Petera Tavela, římskokatolického kněze a dominikána narozeného na Slovensku, do rakouského kláštera. Posléze se stal děkanem Cyrilometodějské teologické fakulty v Olomouci. Fakulty, která letos jako první v Česku nabídla možnost vystudovat bakaláře online. Peter Tavel má bezesporu rád výzvy. Prý za to může i jeho šestitýdenní plavba na plachetnici v Indickém oceánu, během níž se zbavil strachu. „Byl jsem čtyřiadvacet hodin ve stresu, že zemřu. V jednom momentě jsem si ale uvědomil, že už se nebojím. Dokázal jsem si říct, že pokud je to ta poslední vlna, můj strach mi není vůbec k ničemu.“ 

Žijí mezi námi i lidé, kteří rok 2020 neproklínají, neboť se jim povedly velké věci. Několik takových příběhů vyjde v prosincovém Reportérovi, jeden z nich ale nabízíme už nyní. Režisér Viktor Tauš, který dnes slaví sedmačtyřicáté narozeniny, nedávno onemocněl covidem, přišel o peníze a musel odložit natáčení. Nejspíš i proto začal pracovat víc než obvykle, přičemž zjistil, že je občas v kleci pro hyeny nebo vede vlastní televizi.

Už sedmnáct let žije ve Francii, ale pravidelně se vrací do Česka, kde tvoří polovinu kapely Tara Fuki. V té jsou dvě ženy, zpívající violoncellistky: Dorota Barová a ona. Známá je pod jménem Andrea Konstankiewitz, ale ve skutečnosti má dávno příjmení Nazir. Proč? Dozvíte se z rozhovoru.

Nejmladší český poslanec pravidelně oslovuje statisíce lidí a snaží se jim přeložit pandemická opatření vlády do srozumitelné řeči. Jak to dělá? A proč pomáhal k vytvoření státního informačního portálu? Poslechněte si rozhovor s Dominikem Ferim o instagramové kampani, zatuhlých ministerstvech i o těžkém rozhodování mezi politickou a justiční kariérou.

Letos mu bylo čtyřicet. S kapelou Květy koncertuje už dvě dekády, právě vydávají skvělou desku jménem Květy Květy. Martin Kyšperský je hyperaktivní – mimo jiné ho brzy čeká i premiéra filmu Marťanské lodě, ve kterém hraje hlavní roli. O všem vypráví ve velmi upřímném rozhovoru. 

Přišel do redakce Reportéra a od první minuty sázel jednu zajímavou větu za druhou. „Na rozdíl od svého mládí si už nemyslím, že oporami světa jsou lidé myšlenkově brilantní,“ prohlásil hned na úvod dvaašedesátiletý filozof a biolog Stanislav Komárek: „Jsou to ti životně poctiví.“ Ve více než hodinovém podcastovém rozhovoru podrobně rozebírá esej, kterou uveřejnil v listopadovém Reportérovi a kterou nazval Matka kuráž.

Třetina jídla na světě se vyhodí, většina zbytečně. Tomu, jak plýtvání v našich kuchyních a gastro provozech předcházet, se věnuje Barbora Kebová z iniciativy Zachraň jídlo. „Jídlo je potřeba správně skládat do ledničky a nebát se v kuchyni experimentovat,“ radí Barbora, pro niž je velkou výzvou vařit z toho, co ostatní považují za odpad, třeba z mrkvové natě. Jeden z posledních projektů, kterých se účastnila, se týkal toho, jaký odpad vzniká v jídelnách a fastfoodech.

Advokát Lubor Bystřický podal jménem své sedmileté dcery ústavní stížnost kvůli zavřeným školám, družinám a kroužkům. Následující den sice vláda opatření zmírnila, ale on se rozhodl, že stížnost nestáhne. 

Monika Nedvědová vede agenturu, která vozí skupinky turistů na několikadenní prohlídky černobylské zóny. Před rokem jsem vyrazil s ní. Navštívili jsme elektrárnu, prošli si nedaleké město duchů Pripjať, ale největší zážitek jsem měl z návštěvy staříků (hlavně babiček) v izolovaných vesnicích. Říká se jim samoselové a Monika se s nimi spřátelila.

Paragraf 257 znali dobře porevoluční sprejeři: týkal se poškození cizí věci. Osmatřicetiletý umělec Epos 257 patřil k zásadním postavám českého graffiti a dodnes se při svých akcích pohybuje na hraně zákona. Na veřejnosti vystupuje s maskou, ale teď ji na chvíli odkládá a vypráví svůj příběh. Mluví třeba o tom, jak hledal jídlo v kontejnerech a zároveň se hrabal v igelitce plné bankovek. Při jeho slovech občas zatrne. „Ale když už takhle mluvím,“ uvažuje Epos, „asi bych nic důležitého zamlčet neměl.“ Kompletní rozhovor s tajemným výtvarníkem nabízíme v listopadovém čísle magazínu Reportér. 

Robert Čásenský si každý měsíc zve do studia jednoho člena redakce, se kterým si povídá o novém vydání magazínu Reportér. Tentokrát hovořil s Markem Šálkem o jeho článcích vycházejících v listopadovém čísle.

Daniel Peřina se do role ředitele oslav svobody skutečně hodí. Sám například svou cestu za svobodou pojal tak, že na rok odjel na Nový Zéland, bydlel tam v dodávce a neplánoval, co bude za týden či za měsíc. Letošní oslavy 17. listopadu budou úplně jiné, než jaké známe. Organizátoři je kvůli bezpečnosti v době pandemie uspořádají celé online. Jak budou vypadat?

Mohl to pro ni být úžasný rok. Zaslouženě získala hudební cenu Anděl za album jménem Sně, kterého si všimla spousta nových posluchačů, ale těm teď chybí koncerty, na nichž by ji viděli i živě. Nejen o tom, ale taky o situaci v zemích, ke kterým má blízko – USA a Polsku, si povídá Tomáš Poláček se skladatelkou, zpěvačkou a klavíristkou Beatou Hlavenkovou. 

V rakouských školách přistupují ke genderovým otázkám otevřeně, v Maďarsku se naopak přepisují školní osnovy a řada témat se z nich vyškrtává. Česko je někde uprostřed. Podle Dagmar Krišové, doktorandky z Katedry sociální pedagogiky Masarykovy univerzity, je prvním krokem si uvědomit, že stereotypní pohled na svět má každý z nás a není jednoduché se ho zbavit.

Ozvěny starořecké kalokagathie, harmonie těla i ducha, byť ve vlastním originálním psychosomatickém výkladu, vyzývá ve své práci masér předních běžců Karel Kuchynka. Umí nejen zmáčknout sval, ale i „pohladit na duši“. Říká, že svým klientům stále pomáhá hledat štěstí a cestu, která k němu vede. A ta prý často na začátku dost bolí.  

Celý minulý týden strávil v izolaci, sám se svým covidem. Když vyšel osmačtyřicetiletý bohém, marketingový odborník a spisovatel Jakub Horák z karantény, jeho první cesta vedla k mikrofonu v redakci Reportéra, kde hovořil nejen o své zkušenosti s koronavirem, ale taky – a hlavně – o dlouhé eseji, kterou napsal pro říjnové číslo časopisu.

Říkali si „Největší česká expedice za posledních třicet let“, teď už si spíše říkají „Covidová expedice“. Výprava Tatra kolem světa 2 měla objektivní smůlu, když jí pandemie koronaviru znemožnila svobodně cestovat do ruského Vladivostoku, což měl být letošní cíl. Zároveň má i další potíže. Původní parta expedičních nadšenců se rozdělila na dvě skupiny, z nichž jedna projektu stále věří, ale druhá v posledních měsících upozorňuje na to, že vedoucí výpravy Marek Havlíček nevede projekt zodpovědně. Nesmiřitelně se rozešly i dvě hlavní postavy expedice – prvním je právě Marek Havlíček, druhým Petr Holeček. K tomuto původně plánovavému dvojrozhovoru jsme zvali i Marka Havlíčka, který se ale omluvil a přišel až nyní. 

Měla to být jedna z největších cestovatelských expedic v české historii, ale za prvé má smůlu a za druhé řeší vnitřní problémy: Tatra kolem světa 2. Z Prahy vyrazila těsně před vypuknutím pandemie, koronavirus jí pak znemožnil svobodný pohyb. A k tomu se dvě hlavní postavy ocitly ve sporu. Ke společnému rozhovoru jsme pozvali obě, ale Marek Havlíček se omluvil (přičemž naše pozvání i nadále platí). Přišel jen Petr Holeček, který už se „svou“ expedicí nechce mít nic společného. 

Rád o sobě prohlašuje, že je profesionální provokatér veřejné diskuse. Je uznávaným odborníkem v oblasti vzdělávání a od července 2020 ředitelem Pražského inovačního institutu. Ve své loni vydané knize No Future Bob Kartous upozorňuje, že nestíháme držet tempo s dobou, a tak nás digitální svět může brzy převálcovat. Letošní rok je podle něho šancí, jak některé věci – například ve školství – konečně změnit.

Robert Čásenský si každý měsíc zve do studia jednoho člena redakce, se kterým si povídá o novém vydání magazínu Reportér. Tentokrát hovořil s Jiřím Štickým o jeho reportáži vycházející v říjnovém čísle.

Ondřej Basjuk a Šárka Basjuk Koudelová patří mezi desítku českých výtvarníků, jejichž díla budou v polovině listopadu k prodeji v prestižní londýnské galerii Sotheby’s. Jak vidí tento úspěch? A jaký je život českých výtvarníků? Ve srovnání s Německem nebo Rakouskem nepoměrně těžší, shodují se manželé. 

Rozbor voleb 2020. Velkou radost z výsledků může mít například ODS, která si úspěšně vyzkoušela volební koalice, míní volební analytik Jan Herzmann. Poslechněte si rozhovor s podrobným rozborem výsledků krajských voleb. Jak se mohou nyní vyvíjet šance jednotlivých stran v příštích volbách do sněmovny?

Zatím jsme ji znali hlavně jako hostující zpěvačku kapely Jelen, dnes ale začíná šestadvacetiletá Kateřina Marie Tichá novou životní kapitolu. Vydává sólovou desku jménem Sami, na které se představuje mimo jiné i jako výborná textařka. O tomhle všem jsme si chtěli povídat, ale rozhovor se zvrtl jiným směrem – do Palestiny.

Honzu Charváta štvalo, že se vyhazují věci, a to i takové, které by se daly používat dál. V roce 2015 proto založil databázi opravářů a servisů Opravárna.cz. K myšlence hned nevyhazovat, ale pokusit se opravit příští rok dopomůže i nová evropská norma, která ukládá firmám povinnost dodávat na trh náhradní díly po dobu deseti let. Výrobky také půjdou snadněji rozebrat. Zatím to bude platit jen u bílého elektra, i tak je to ale krok k tomu být k naší planetě zase o trochu šetrnější.

Když se muzikant a malíř Rudolf Brančovský vrací vzpomínkami o deset let nazpět, zjišťuje, že býval úplně jiným člověkem. Tehdy mu bylo třicet a se svojí kapelou Poletíme? vydal první desku jménem Jednoduché písničky o složitém životě. Teď je mu čtyřicet, tutéž desku vydává v reedici, tentokrát na vinylu, a dobře ví, že některé tehdejší písně už by dnes nesložil. I o tom mluví Rudolf Brančovský v pořadu Host Reportéra.

Má neuvěřitelně zajímavé a užitečné povolání. Tomáš Páleníček, psychiatr z Národního ústavu duševního zdraví, zkoumá na špičkové úrovni psychedelika, například ketamin, psilocybin nebo ayahuascu. Je přesvědčený o tom, že tyto drogy můžou mnoha lidem pomáhat, má pro to data, a další údaje shromažďuje.

Mívá osvěžující, překvapivé a občas odvážné názory. Je filozofkou, i když tento termín nevyhledává a říká o sobě, že pouze učí filozofii. Šestatřicetiletá Tereza Matějčková napsala rozsáhlou esej do zářijového Reportéra, v němž upozorňuje na to, jak nebezpečné může být šermování termíny „pravda“ a „lež“, a jak problematické je odhalování takzvaných fake news.

Strávil šestadvacet let v Americe, kde mimo jiné vyvíjel léky proti rakovině či HIV. Za oceánem získal nejen manažerské dovednosti, ale také nasál atmosféru svobodné společnosti. „Jsem znepokojený, jak vlády vzaly boj s covidem jako příležitost ukázat svoji důležitost a to, že mohou komandýrovat lidi a my se jim musíme podrobit,“ říká Zdeněk Hostomský, šéf Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR.

Robert Čásenský si každý měsíc zve do studia jednoho člena redakce, se kterým si povídá o novém vydání magazínu Reportér. Tentokrát hovořil s Jaroslavem Kmentou o jeho reportáži vycházející v zářijovém čísle.

V dětství doufal, že ho někdy ostatní kluci vytáhnou z domu na fotbal, ale marně. Nepřišli, a proto měl dnes jedenačtyřicetiletý virtuos Ivo Kahánek dostatek času na piano. Letos v květnu získal za album klavírních koncertů Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů titul pro nejlepší nahrávku roku od britského časopisu BBC Music Magazine, a kamarádů už má dávno spoustu. Zdaleka totiž nežije jen hudbou – a je s ním zábava.

Automobilový trh dostal od koronaviru těžký zásah. Není to ale tak hrozné, jak to vypadalo během jara, říká Martin Peleška, šéf českého zastoupení Toyoty a Lexusu. Automobilky podle něj budou muset dál pracovat na snižování emisí. Evropská veřejnost si to žádá, i když chce zároveň jezdit v čím dál větších vozech.

Markéta Pilátová je spisovatelka, novinářka, hispanistka. Zároveň byla dvanáct let učitelkou českého jazyka v krajanských komunitách v Latinské Americe. V Brazílii se ji poštěstilo dostat se k rodinné pozůstalosti Jana Antonína Bati, jenž se po tragické smrti nevlastního bratra Tomáše stal jediným majitelem společnosti Baťa. S pomocí Markéty Pilátové by se měla nyní Baťova brazilská písemná pozůstalost zdigitalizovat a poprvé tak v celé své šíři zpřístupnit českým badatelům.

Osobně jsme se poznali loni, když jsem doprovázel do Londýna na natáčení desky zpěvačku Lenny. K ruce tam měla skvělého muzikanta Marcela Procházku, který si říká Marcell, a ten večer přivedl do hospody svoji ženu Lindu. Najednou přede mnou seděl pár jako z pohádky; dva krásní, renesanční, dlouhodobě zamilovaní lidé. Linda Procházka je v první řadě designérka, a právě teď se po třech a půl letech natrvalo vrací z Londýna do Prahy.

Robert Čásenský si každý měsíc zve do studia jednoho člena redakce, se kterým si povídá o novém vydání magazínu Reportér. Tentokrát hovořil s Markem Šálkem o jeho reportáži vycházející v srpnovém čísle.

Vzpomínám, jak jsem před pěti lety poprvé spatřil obrazy Jakuba Hubálka. Fascinovali mě hlavně jeho sportovci bez tváří, ať už to byli cyklisté, hokejisté, anebo boxeři. Pak jsem byl šťastný, když jsem s Jakubem poprvé zašel na pivo a o sportu jsme si i dlouze povídali – budiž mu odpuštěno, že fandí fotbalové Spartě. Toho večera jsem se rozhodl, že si od něj jednou za dva roky pořídím obraz, a od té doby jsem nadšeným sběratelem. Nikoli sběratelem umění, ale sběratelem Jakuba Hubálka, jehož výstava Černobílé léto právě začíná v pražské Trafo Gallery.

Vraťme se do léta roku 1420, kdy husitskou Prahu obléhá křižácké vojsko Zikmunda Lucemburského. Zikmund je králem římským, ale teď si jde i pro korunu českou. Zároveň hodlá zakročit proti novému náboženskému hnutí, které Prahu v posledním roce zcela ovládlo, ale z pohledu katolické církve je kacířstvím. K hlavnímu útoku vedenému na vrch Vítkov dojde 14. července, a naším průvodcem touto bouřlivou dobou je v následujícím rozhovoru Jan Biederman, vědecký pracovník Vojenského historického ústavu v Praze.

Letos v září oslaví rodinný lihovar Žufánek dvacet let. Destiláty z jihomoravských Boršic u Blatnice mají tisíce věrných fanoušků čekajících na každou novinku, kterou mnohdy vyprodají za pár minut, a ceny lahví pak strmě rostou na specializovaných sběratelských burzách. I o tom hovoří Tomáš Poláček se spolumajitelem lihovaru Martinem Žufánkem v následujícím rozhovoru.

Desítky institucí prosazují svou a výsledkem je, že se nedá správně stavět. Šéf pražského Institutu plánování a rozvoje říká, že města potřebují větší pravomoci. S Ondřejem Boháčem o stavebních předpisech, vylidněném centru Prahy, zajímavých stavbách i o tom, proč by se neměl za Mariánským sloupem objevit Mariánský příkop.

Vzpomínka stará sedm let: Snažil jsem se vyjet na kole do alpského kopce, ale nešlo to, byl na mě příliš prudký. Ze skupinky cyklistů přede mnou se odpojil drobný, šedovlasý muž, věkem už dědeček, sjel dolů, dal mi ruku na záda a začal mě tlačit. Takhle jsem poznal slavného chirurga Pavla Pafka, který začátkem letošního července slaví osmdesátiny. Stále je stejný. Stejně jako tehdy se na mě zlobí: „Neříkejte, že jsem slavný. Nejsem!“

Robert Čásenský si každý měsíc zve do studia jednoho člena redakce, se kterým si povídá o novém vydání magazínu Reportér. Tentokrát hovořil s Tomášem Poláčkem o jeho článcích, které vychází v červencovém čísle. 

Když před pár dny vyšel na dvojalbu záznam neobvyklého koncertu, na němž se sešly skupiny Hradišťan, Spirituál kvintet a operní zpěvačka Dagmar Pecková, vzpomněl jsem si, že mám výročí. Před dvaceti lety jsem nastoupil do novin, a vůbec první rozhovor tehdy vedl s Jiřím Pavlicou, primášem Hradišťanu. „Krásná deska,“ volám mu, „nesejdeme se zas?“ A Jiří přijíždí z rodného Dolňácka do Prahy...

Kdybych řekl tehdy mladé Monice Načevě, že bude v červnu roku 2020 vydávat desáté album, poslala by mě do háje. O muzice počátkem devadesátých let vůbec nepřemýšlela, hrála v Divadle Sklep, ale stalo se: její nová deska dostala jméno Zdivočelí koně. „Duší jsem Indiánka,“ překvapuje v rozhovoru, a potom popíše, jakým stylem by jednou chtěla odejít ze světa: „Sednu si na lavičku u nás na zahradě, budu koukat směrem k brdským kopcům, usnu, a to bude nádhernej konec.“

Že František „Čuňas“ Stárek strávil za minulého režimu čtyři roky v komunistickém kriminále kvůli své činnosti v undergroundovém hnutí, o tom se dobře ví. Méně známý je fakt, že pochází z vyloženě kriminálnické rodiny; problémy se zákonem mělo několik jeho předků. A úplně neznámý je příběh o tom, že byl jeho strýc popraven – František Stárek ho vypráví poprvé v tomto rozhovoru.