Prodávají se malé byty pro jednoho, stát blokuje výstavbu, i proto rostou ceny. V Česku máme pocit, že každý musí mít barák s bazénem, tvrdí Martin Slaný, hlavní ekonom investiční skupiny DRFG. Je českým fenoménem potřeba mít vlastní bydlení, a touhu vlastnit prý pořád máme. Mít dům, nebo byt se ale stává pro mladou generaci nedostupné a ceny dál porostou. Lidé podle Slaného vyhledávají menší byty a nebrání se ani bydlení dál od centra velkých měst jako Prahy a Brna. Bytové domy, které se nově staví, mají nejvíc bytových jednotek 1+KK, nebo 2+KK.  Digitalizace stavebního řízení je podle ekonoma druhotný problém, nejprve je prý třeba snížit agendu, kterou vyžaduje. „Jsme mistry světa v plánech, strategiích a vizích, ale odkláníme se od trhu a ten nefunguje,“ dodává a tvrdí, že i ceny nemovitostí rostou proto, že stát blokuje výstavbu. V rozhovoru mluví i o tom, jestli ještě dává smysl pořizovat si investiční byt. 

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz Proč vadí minulost Andreje Babiše, když nevadí minulost Petra Pavla, to je hlavní téma aktuálního vydání Echo Porady. Jsou lidovci po svém sjezdu odsouzeni k politické smrti? Petr Fiala otáčí ohledně green dealu. Dá se mu v tom věřit? A co se děje v Seznamu? X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Hej, Slované #19: Protesty Lukašenka od moci neodstaví, běloruská opozice nemá jasnou strategiiBěloruský prezident a diktátor Alexandr Lukašenko letos oslavil sedmdesáté narozeniny a zároveň třicet let svého prezidentství. Uplynuly také čtyři roky od velkých společenských protestů proti jeho poslednímu zvolení, což mimo jiné znamená, že příští rok zemi čekají nové prezidentské volby. Přitom zuří válka na Ukrajině, takže běloruská otázka jako by se oproti situaci před čtyřmi lety ocitla na druhé koleji. Co si o tom Bělorusové myslí? Jak vlastně smýšlejí o válce v sousední zemi? Souhlasí s ní, nebo ne? Mimochodem, jaké je postavení běloruštiny v Bělorusku a mezi Bělorusy? Hostem devatenácté epizody podcastu Hej, Slované a bratrů Jakuba a Lukáše Novosadových je běloruský aktivista žijící v Praze Siarhei Kastrama. Kromě mnoha jiných věcí vysvětlí, jakým zlomem v běloruské společnosti byl rok 2020 a proč ho lze považovat za datum, kdy se narodil běloruský národ jako národ politický. Na Bělorusko jako bychom zapomněli, třebaže před pouhými čtyřmi lety zpravodajství o dění v této zemi zabíralo mnoho prostoru a nemalá část i české společnosti žila pokojnými protesty, kterými Bělorusové vyjadřovali své rozčilení a nespokojenost s výsledky běloruských prezidentských voleb – evidentně zfalšovaných –, v nichž opět vyhrál letitý vůdce Alexandr Lukašenko. Tyto protesty byly rozprášeny, řada protestujících byla uvězněna, někteří byli zavražděni, mnoho dalších je sledováno policií, leč pozornost nás všech se stočila k sousední zemi, k Ukrajině, kde po ruské invazi zuří válka. Bělorusko v ní bylo zneužito jako prostor, odkud byla invaze vedena rovněž. V samotném Bělorusku přitom společnost s válkou na Ukrajině nesouhlasí – na rozdíl od ruské společnosti, která jí přitakává. Nesouhlasí s ní dokonce ani Lukašenkovi přívrženci, jichž už mnoho nezbylo. Co s tím? Jak tento rozpor vnímat a co vytváří uvnitř běloruské společnosti? Siarhei Kastrama oběma sourozencům vysvětluje nejen tyto zjevné otázky, ale také paradoxy postavení běloruštiny ve své domovině. Sám se běloruštinu naučil až skoro jako dospělý, zároveň vypráví, že jeho rodiče o běloruštinu přišli. Postavení běloruštiny není černobílé, dle mínění hosta to není ani politická otázka – takže v Bělorusku nelze hrát tutéž kartu jako na Ukrajině a tvrdit, že v zemi jsou potlačována práva ruské menšiny. Většina společnosti hovoří rusky, ale současně bělorusky rozumí a nebyl by prý problém rychle všechny na běloruštinu „přeučit“. Otázka postavení jazyka je jen jeden z dokladů, že Bělorusko jsme bohužel zvyklí vnímat velmi zploštěle. Například v tuzemsku není obvykle známo, že Bělorusko donedávna bylo obrovským evropským IT hubem. Ostatně jaký dopad na zemi mají západní sankce? Nevytváříme z Běloruska evropské překladiště a evropskou tržnici mezi Západem a Ruskem? (Která samozřejmě funguje díky válce na Ukrajině.) V rozhovoru Siarhei Kastrama trpělivě vysvětluje, jakou strategii má současná běloruská opozice, zda vůbec nějakou, zda mají smysl další protesty, nebo ne, protože Lukašenkovi tak jako tak politický vaz nezlomí. Cílem opozice by tedy mělo být vysvětlovat světu, že běloruský politický a civilizační program je dlouhodobě jiný než ruský. Ostatně, ptá se Siarhei: „Kdo je vlastně Bělorus? Je to ten, kdo mluví bělorusky? Nebo ten, kdo má běloruský pas? Nebo ten, kdo bojuje za lepší budoucnost Běloruska? Anebo je to Lukašenko a jeho tým, který má jinou vizi Běloruska? V roce 2020 se narodil běloruský politický národ, který se teď vyvíjí v diskusi uvnitř Běloruska i v exilu.“ Před čtyřmi lety se totiž běloruská společnost změnila – sjednotila se kolem jediné myšlenky: „Všichni chceme normální Bělorusko pro všechny a jsme pro to ochotni něco obětovat.“ Aneb konečně podcast, kde se dozvíte, že vztahy mezi Bělorusy a Čechy jsou silné po staletí a že po staletí je Praha centrem běloruské emigrace, opozice a vzdělanosti. Vyplývají z toho pro nás nějaké závazky a povinnosti?

Velká pardubická měla letos poprvé v historii dva vítěze, byla to historická událost. A tak celý Salon Echa jsme věnovali dostihovému sportu. Pozvání Jakuba Peřiny přijali chovatelé dostihových koní Ladislav Nagy a Jan Červenka, novinář a dostihový odborník Martin Cáp, bývalá žokejka Barbora Málková a trenérka dostihových koní Vendula Korečková.

"ANO vede nad všemi o dva parníky. Je to nejsilnější strana v zemi. To je dlouhodobý fenomén, není jenom otázka posledních voleb. Vládní strany jsou trestány za vládnutí," tvrdí Jan Skopeček, místopředseda Sněmovny, ekonomický expert ODS a lídr kandidátky Spolu ve Středočeském kraji. Podle posledních průzkumů hnutí ANO dominuje s 33 procenty a Skopeček uznává, že tento výsledek není překvapující. Úspěch ANO přičítá zejména schopnosti Andreje Babiše oslovit nespokojené voliče, zvláště z řad bývalých podporovatelů ČSSD.  ODS musí podle něj doručit svým voličům tři až čtyři klíčová témata. „Pokud se ODS podaří doručit důchodovou reformu, liberalizaci zákoníku práce a přehodnotit některé aspekty klimatické politiky, máme šanci zmenšit rozdíl mezi námi a ANO". K povolební spolupráci s hnutím ANO říká, že na celostátní úrovni si společnou vládu neumí představit. “Nejsem přesvědčen, že bychom s ANO dokázali prosadit více pravicových témat, než jak to děláme nyní v koalici SPOLU. Navíc, míra kompromisů by byla pro ODS ještě nákladnější.”  „Odchodu Pirátů z vlády nelituju, protože si myslím, že to byla nejlevicovější politická strana v koalici. Skoro si myslím, že Fiala Piráty předběhl, že by sami po tom volebním neúspěchu museli řešit, jak zaujmout voliče a to by je dovedlo k odchodu z vlády,” tvrdí k tématu změny ve vládě.  Jan Skopeček v rozhovoru komentuje i koaliční vyjednávání ve Středočeském kraji, kde ODS po krajských volbách jednala o možné koalici. Nakonec se rozhodla pro vládnutí se STAN, nevyužila tak nabídku ANO, která obsahovala i pozici hejtmana právě pro Skopečka. „ODS už s Hnutím ANO ve Středočeském kraji jednou vládla. Ta koalice vydržela rok, následně se ANO rozhodlo k jiné koalici se sociálními demokraty a komunisty. I tato zkušenost přispěla k rozhodnutí jít tentokrát s hnutím STAN.“  „Myslím si, že ve středních Čechách se hlasy Pirátů přesunuly zejména ke Starostům. Starostové dokázali vysát Piráty minimálně ve Středočeském kraji, protože Piráti se nedokázali dostat do krajského zastupitelstva. Starostové nám tu rostou jako konkurent. Myslím si, že pro ODS a koalici SPOLU to musí být varování, protože pokud voliči ztratí důvěru v Piráty, mohou začít volit Starosty,” komentuje Skopeček pozici STAN v jeho kraji i na celostátní úrovni. 

Z filmů, knížek, dokumentárních a publicistických pořadů, které líčí příběhy z doby okupace a které vznikly po listopadu 89, by člověk mohl nabýt dojmu, že minimálně každý druhý Čech byl činný v odboji. To samozřejmě více než o minulosti svědčí o tom, jak velká je dnes u nás poptávka po hrdinství. O historii si totiž vyprávíme vždy tak, aby to odpovídalo současným představám o nás samotných.Z naší historie vytěsňujeme i nepříjemné vzpomínky týkající se našeho postoje k Židům. Dnes patří Češi – v porovnání s jinými evropskými státy – k největším podporovatelům státu Izrael. Přitom v 30. letech, kdy Židé byli našimi sousedy a spoluobčany a začínali být ohrožování nacistickou ideologií, se český antisemitismu projevil dost nehezky. A to se nezměnilo ani později, když začali být deportování do koncentračních táborů, nebo později, když se ti, co holokaust přežili, vrátili domů. Český antisemitismus vyvřel na povrch i v procesech v 50.letech.Více v dalším díle podcastu „Minulost není historie“

Poslední díl Mužů na pultem. Je třeba říkat víc? Sbohem a šáteček, připravte si kapesníky. Po nezbytných kulturních aktualitách detailně probereme nový film režisérky Coralie Fargeatové. Film Substance od premiéry v Cannes provázel urputný hype, lidé odcházeli z kina, bledí a vyděšení, neschopni promluvit. My jsme bohužel k těmto hrůzám už imunní. Dopadlo to vlastně jako se vším, od čeho máte přehnané očekávání: paní Fargeatová prostě není David Cronenberg, stejně jako Muži za pultem nejsou Jan Rejžek a Vladimír Just. Nebudeme však jen tklivě vzpomínat na všechny naše hurónské historky z natáčení. Ne! Směle nahlédneme i do budoucnosti. Na co se do konce roku kromě vinné klobásy ještě těšíme? Je jen náhoda, že náš neslavný kulturní podcast končí právě teď nebo je to kvůli tomu, abychom nemuseli číst nový román Sally Rooneyové? A budeme vůbec někdy v životě někomu chybět tak, jako chyběl Jakubovi Christopher Owens z kapely Girls? Obsazení: Ondřej Štindl, Jakub Peřina Zmíněná díla: deska Christophera Owense: I Wanna Run Barefoot Through Your Hair: https://christopherowens.bandcamp.com/album/i-wanna-run-barefoot-through-your-hair, dílo Vladimira Nabokova: https://www.paseka.cz/autor/vladimir-nabokov/, nový film Seana Bakera Anora: https://www.youtube.com/watch?v=08sR1MY2wpU, režisér Andrej Zvjagincev: https://www.csfd.cz/tvurce/12784-andrej-zvjagincev/prehled/, chystaný film Terrence Malicka Way of The Wind: https://www.imdb.com/title/tt10937004/, seriál Disclaimer: https://www.youtube.com/watch?v=so6XoqZgbVM, film Substance: https://www.youtube.com/watch?v=LNlrGhBpYjc X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Může se Česko skutečně do roku 2040 posunout mezi deset nejsilnějších ekonomik EU, nebo jde pouze o naivní přání vlády premiéra Petra Fialy a jejího nového ministra průmyslu Lukáše Vlčka? O tom – i řadě dalších aktuálních témat – se dozvíte v novém Hrotcastu s Markétou Malou a Pavlem Štruncem.Jedním z hlavních témat, která se nyní dostávají do popředí politické agendy, je návrh na revizi Green Dealu, evropské klimatické a energetické strategie. Tuto iniciativu vedou – kromě jiných – čeští europoslanci Alexandr Vondra a Ondřej Krutílek, kteří žádají přehodnocení některých emisních cílů, zejména těch, jež ovlivňují evropský autoland. „Politika Bruselu směřuje k likvidaci evropského automobilového průmyslu,“ varují.Změna v přístupu ke Green Dealu je pro vládu velmi ambiciózní. Zvláště vzhledem k tomu, že Česko v minulosti souhlasilo s Fit for 55 a dalšími ekologickými nařízeními. „Chtěli by, aby k revizi došlo příští rok. Myslím, že to není špatně,“ říká Markéta Malá, ekonomická novinářka Echo24, v novém Hrotcastu.Malá dodává, že se jí nelíbí pokrytectví ODS, která nejprve byla u prosazení těchto témat na unijní úrovni a nyní zastává opačné stanovisko. „Jsme zase u všech těch směrnic o emisních povolenkách a dalších témat. Voliči by si to měli uvědomit,“ vyzývá novinářka.Aktuální ekonomický podcast se ale věnuje i ambicím nového ministra průmyslu Lukáše Vlčka, který vyhlásil, že chce Česko dostat mezi top deset zemí Evropské unie. Držitel titulu Nejlepší starosta Kraje Vysočina argumentuje tím, že je potřeba český průmysl modernizovat, digitalizovat a inovovat. Opírá se při tom o sáhodlouhý seznam ekonomických opatření vlády Petra Fialy, která chce zemi razantně posunout během následujících zhruba 15 let.„Přitom se již Hospodářská komora a Svaz průmyslu shodly, že je to sice dobrý záměr, který ale přináší zhruba 150 opatření, o nichž vůbec netuší, jak se dostanou do legislativního procesu,“ dodává Malá.Hrotcast reaguje také na zprávu Maria Draghiho ohledně řešení postupného ekonomického úpadku Evropské unie. Bývalý prezident Evropské centrální banky zdůrazňuje, že bez jednotného kapitálového trhu a větší federalizace Evropy nebude EU schopna čelit ekonomickým výzvám budoucnosti. Kapitálový trh považuje za klíčový pro financování inovací a růst firem.Jenže EU v tomto zaostává za Spojenými státy. Evropský trh je stále velmi fragmentovaný a jednotlivé země si udržují vysokou míru regulace. Třeba v Česku byla podle odborníků důvěra investorů v tuzemský kapitálový trh v posledních letech narušena, zejména kvůli kvůli windfall tax. Markéta Malá připomíná rovněž výrok premiéra Petra Fialy o tom, že akcionář ČEZ „není malý střadatel“, ale jsou to „podnikatelé se stamilionovými majetky“. Pozice minoritních akcionářů polostátního energetického kolosu přitom  začala být nejistá po úvahách vládních činitelů o zestátnění ČEZ. Klid mezi ně nevnesla ani windfall tax, neboli daň z neočekávaných zisků, kterou uvalil stát mimo jiné i právě na energetické společnosti.„Ten výrok je rozdmýchávání třídního boje. Na jednu stranu občanům říkají, aby investovali na důchod a neukládali své peníze do nevýdělečných penzijních fondů, zároveň tady ale je velká skupina lidí, kteří si nakoupili akcie ČEZ, protože spoléhají, že je to výhodná investice, a stát jetímhle způsobem okrade,“ říká Markéta Malá. Poslechněte si nový hrotcast.

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czJiří Čunek oznámil kandidaturu na předsedu KDU-ČSL. Stranu, kterou by podle posledního průzkumu volila dvě procenta lidí, chce vrátit k tradičním hodnotám. „Lidé nevědí, proč nás volit, strana se rozmělnila. Čekal jsem, že se o post předsedy přihlásí někdo, kdo to zvedne, takoví lidé ve straně jsou. Jurečka a Výborný by měli chodit kanálama,“ říká v podcastu Echo Porada a dodává, že evropští politici si udělali náboženství z Green Dealu a to je podle něj proti přírodě. Jaké chyby podle něj vláda udělala? A nezezelenali lidovci přeci jen? S lidoveckým senátorem diskutují Markéta Malá, Jiří Peňás, Daniel Kaiser a Pavel Štrunc. X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Víme, jak nakládat s problematickými hrdiny minulosti? Rozumíme dobovým kontextům a dokážeme vnímat, proč se někdo historicky zachoval, jak se zachoval? Anebo potřebujeme jednoduché nálepky a jednoznačně říct, že někdo byl hrdina a někdo jiný nácek? Na případu velitele (nechvalně) proslulých srbských četniků Draži Mihailoviće, Titova konkurenta a prvního odbojáře, který se postavil v Srbsku nacistům, si v osmnácté epizodě podcastu Hej, Slované, vysvětlíme, že dějiny jsou komplikovanější, než si myslíme. Bratři Jakub a Lukáš Novosadovi pokračují v rozhovoru o Srbsku s historikem Masarykova ústavu a Archivu AV ČR Borisem Moskovićem a docházejí k překvapivým závěrům. Řekli byste, že mladí Srbové v porovnání se svými rodiči, kteří byli zvyklí na rozlehlé Srbsko, jsou spokojeni se svým malým státem a preferují konečně si odpočinout od sporů s dalšími balkánskými národy?   Bělehradský primátor Aleksandar Šapić navrhnul přestěhovat hrob jugoslávského prezidenta Josipa Broze Tita a zároveň na jedné z nejrušnějších městských tříd vybudovat pomník problematického válečného hrdiny Draži Mihailoviće. Velká část společnosti to odmítla. Hrály v primátorově nápadu roli developerské zájmy vedení města, anebo šlo o upřímné historické přesvědčení nepřítele komunistů? Co s Titovým odkazem? Stihla se srbská společnost dekomunizovat? A co to vlastně znamená? Rehabilitaci hrdinů, kteří donedávna byli vnímání jako nacisté? Co si má společnost počít s nejednoznačnými hrdiny minulosti? Vždyť Draža Mihailović zformoval první protinacistický odboj v Srbsku, byl to royalista, hrdý voják, za války první legitimní politický partner Američanů, Britů a dokonce i Stalina, ale také politický soupeř Josipa Broze Tita, jehož režim následně jakékoli Mihailovićovy zásluhy s chutí vymazával ze společenské paměti. Jenže nehledě na to Mihailović skutečně provedl ve své politice obrat, který je mu přítěží. Domácí odboj proti nacistům sice zformoval takřka okamžitě po začátku okupace, jenže do konce války si jeho četnické jednotky pošramotily pověst spolehlivé antifašistické rezistence, protože na rozdíl od partyzánů zůstávaly v přesvědčení, že nemá smysl aktivně bojovat, nýbrž je potřeba vyčkat, jak se válka vyvine a zda se Spojenci na Balkáně vylodí a zemi pomůžou. Četnici se skutečně oficiálně paktovali s okupanty i dalšími představiteli kolaboračních sil. To vše Titův režim rád zdůrazňoval. Navíc v nesrbském prostředí se četnici dopouštěli brutálních zločinů nad nesrbským obyvatelstvem, nad nimiž dodnes zůstává rozum stát. Čili Mihailovićova pověst je právem kontroverzní a je potřeba se s ní vyrovnat. Není to jednoduché, vždyť jednak Američané Dražu Mihailoviće dvakrát vyznamenali – poprvé hned po válce, podruhé v devadesátých letech – a jednak na Západě zpravidla vnímáme složité jugoslávské dějiny černobíle, abychom se v nich neztratili. A to dokonce i v současné české publicistice zabývající se Dražou Mihailovićem. V současném kontextu zvýšeného zájmu o ukrajinské dějiny se samozřejmě nabízí analogie Draži Mihailoviće se Stepanem Banderou. Dává smysl? Boris Mosković ji v rozhovoru odmítá, vysvětluje proč a zdůrazňuje, že Mihailović měl jednodušší možnosti, jak prosazovat své koncepty a myšlenky, poněvadž na rozdíl od Bandery jednu dobu skutečně byl regulérním partnerem mocností: ostatně byl ministrem války v exilové vládě v Londýně a Britové ho vnímali jako hrdinu. Nešťastné připodobnění ale přivede diskutující k zamyšlení nad tím, které srbské politiky – současné i historické – Češi znají. Jsou to jen váleční zločinci devadesátých let a Tito? Zdá se, že ano, ostatně posledním důkazem byla oslava osmdesátých narozenin Miloše Zemana, kterou navštívil také srbský prezident Aleksandar Vučić, ale do českých médií se na rozdíl od jiných evropských politiků z oslavy nedostal. Platí to ale i na druhou stranu: co vědí Srbové o české politice? Jakou roli v tom hraje dědictví „humanitárního bombardování“ Bělehradu v roce 1999? celý podcast: www.forendors.cz/hej_slovane

Brzy uplyne rok od tragické střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Hrozba teroristických i kybernetických útoků neustává. Mohly by moderní technologie vybavené umělou inteligencí podobným incidentům zabránit? Co naše soukromí? A dá se vůbec bránit proti útočníkům na internetu? V Salonu Echa o tom diskutovali Michal Šotek, ředitel divize inteligentních kamer Konica Minolta CZ/SK, předseda představenstva Bankovní identity Jan Blažek, šéf bezpečnosti Univerzity Karlovy Otomar Sláma a advokát ze spolku Iuridicum Remedium Jan Vobořil.

„Dramatický úbytek hostů je dnes největší problém české gastronomie. Lidi na to prostě nemají peníze,” říká v Karel ŠImůnek, restauratér a majitel restaurací Zas a Znova, Di Nuovo a nově i Pivovarů Římská. Kritizoval i přístup státu k podpoře gastronomie. Zatímco velké podniky dostávají dotace a pomoc, gastronomický sektor byl během covidu a energetické krize opomíjen: „Velké firmy dostávaly pomoc od státu, ale na náš segment gastronomie se úplně sere.”  Vláda by podle něj mohla zásadně přispět ke zlepšení situace snížením DPH na potraviny a nápoje, jak je tomu v sousedních zemích: „Ve všech okolních státech je nižší DPH v gastronomii než u nás. U nás je to 20 %, a to není jen na alkohol, ale i na nealko nápoje.“ Před časem se Šimůnek začal rozhlížet po novém prostoru v Praze, protože majitel objektu, kde je jeho restaurace Zas a Znova, mu hrozil výpovědí smlouvy. Nakonec ale restauraci přesouvat nemusel, prostorem bývalého pivovaru v Římské ulici byl ale natolik okouzlen, že se rozhodli podnik koupit „Pivo je drahé, tak jsme si řekli, že si ho budeme vařit sami,“ říká.  V rozhovoru došlo i na téma zaměstnávání mladých v gastronomii a jejich platových očekáváních. “Mladí jsou sebevědomí často až příliš. Když si domluvím deset schůzek s budoucími zaměstnanci, devět z nich ani nepřijde,” tvrdí Šimůnek.  Karel Šimůnek se v rozhovoru dotkl také tématu průvodce Michelin a státní podpory pro českou gastronomii. Kritizoval především způsob, jakým byla prezentována investice státu do zapojení se v Michelinu. Podle něj to bylo vyloženo jako podpora restauratérům, ale jako investice do celé české gastronomie a kultury. „To není přece prezentace jen hospod. Gastro patří do kultury obecně. Máme tady nějakého seriózního hodnotitele, který má světové uznání, a chceme, aby ti lidé sem přijeli a hodnotili nás objektivně,“ vysvětlil Šimůnek. Zároveň poukázal na to, že Michelinský průvodce je objektivní na rozdíl od některých žebříčků a recenzí, kde je podle něj možné získat uznání zaplacením za recenze, nebo reklamu.

V Salonu Echa tentokrát zkoumáme, jak průchodný je nápad české vlády zásadně revidovat evropskou Zelenou dohodu a speciálně zrušit zákaz aut se spalovacími motory. Do studia přišli místopředseda ODS Alexandr Vondra a jeho kolega v Evropském parlamentu a lídr Motoristů Filip Turek. Proti nim se na dálku připojil pirát Mikuláš Peksa, který sice nově už není v Evropském parlamentu, ale výmluvně jsme ho zastihli v Bruselu.

„Jsem přesvědčen, že koalice s ANO po příštích volbách by byla pro ODS smrtící,“ říká bývalý premiér a někdejší předseda ODS Petr Nečas. „Dokud TOP 09 a KDU-ČSL dokáží přinášet 6 až 10 procent hlasů, má smysl, aby koalice Spolu trvala,“ dodává a tvrdí, že ODS by neměla usilovat o získání každého voliče a měla by se soustředit na své klíčové středostavovské voličské vrstvy. „Nedělat politiku pro všechny, nedělat politiku pro ty, kteří nás stejně volit nebudou.”  Koalice Spolu i samotná ODS podle bývalého premiéra musí v nadcházejícím roce doručit voličům jasné výsledky, které osloví její tradiční voličské jádro. „Teď už se musí soustředit na své voličské skupiny, pro ně začít pracovat, aby se neopakovalo to, co celkem logicky se dalo očekávat a stalo se v průběhu krajských voleb,“ řekl v narážce na voliče, kteří v nedávných volbách zůstali doma. Podle Nečase je klíčové, aby ODS zaměřila svou pozornost na doručování konkrétních výsledků a nevzdávala se své pozice. „ODS musí tvrdě zabojovat a především je naprosto jasné, že když tady bude vláda vedená ANO, tak se tady v té zemi nezmění vůbec nic k lepšímu,“ dodal. Nečas tvrdí, že Petr Fiala je schopen dovést ODS a koalici Spolu k úspěchu v nadcházejících volbách a ocenil Fialovu trpělivost a loajalitu, zejména v souvislosti s odvoláním ministra Ivana Bartoše. Řekl, že Fiala prokázal „obdivuhodnou osobní loajalitu“ a že odvolání Bartoše bylo nevyhnutelné, i když mu dal čas do voleb, aby nepoškodil Piráty.  Právě Petr Nečas Fialu přivedl do vysoké politiky. Fiala byl původně jeho poradcem a Nečas ho v roce 2012 jmenoval ministrem školství ve své vládě. Nečas zdůraznil, že od začátku věděl, že Fiala má politické ambice a chce se zapojit do vyšších pater politiky, což Nečas respektoval. Také zmínil, že již před volbami v roce 2010 jednal s moravskou ODS o tom, aby byl Petr Fiala nestranickým lídrem kandidátky na jižní Moravě do Poslanecké sněmovny, ale tehdy se to nepodařilo zrealizovat. Při otázce moderátora na politický úspěch Roberta Šlachty ho bývalý premiér otevřeně označil za "lidské hovado" a uvedl, že se k němu nechce blíže vyjadřovat, protože jde o osobu, která nespadá do kategorie politiků, o kterých by chtěl mluvit. Nečas naznačil, že Robert Šlachta měl vždy ambice dostat se do vysokých politických funkcí, to podle něj vedlo i k událostem, které přispěly k Nečasovu pádu z premiérské pozice. Výslovně však Nečas uvedl, že se nechce blíže vracet k vlastní kauze, kvůli níž musel opustit politiku, a označil to za uzavřenou kapitolu.

Být příslušníkem nějakého národa samozřejmě znamená dělit lidi na my a oni. Pokud si položíme otázku, kdo jsou v našem případě ti „oni“, zjistíme, že to jsou na prvním místě Němci. Naše národní identita se prostě vytvářela na vztahu k Němcům a dodnes se na postoji k Němcům ve významné míře znovu a znovu utvrzuje. Zejména pro populistické politiky představují Němci vhodného strašáka, kterého je možné vytáhnout, když je třeba vyburcovat národ, jako to třeba předvedl Miloš Zeman v souboji o prezidentský úřad s Karlem Schwarzenbergem. Toto vymezování se vůči Němcům, má samozřejmě své historické kořeny. „Území, obývané Němci, je území naše a naším i zůstane. My jsme vybudovali svůj stát, my jsme jej udrželi, my jsme jej budovali znova. Tím se určuje státoprávní postavení našich Němců, kteří původně do země přišli jako emigranti a kolonisté.“ Tak hovořil Tomáš Garrigue Masaryk ve svém Poselství Národnímu shromáždění 22. prosince 1918. Masaryk samozřejmě musel vědět, že to není pravda, ale v tu chvíli bylo důležitější pozvednout národní prapor. Němci přišli do prostoru, který dnes obýváme, na pozvání tehdejších panovníků, ale i šlechticů nebo církve. Až do 13. století zde dominovalo slovanské osídlení, ovšem soustředilo se většinou pouze podél velkých řek. V příchodu Němců viděli zdejší elity ekonomický přínos. Němci vystupují v mnoha příbězích z našich dějin. Jedním z nejdůležitějších je třeba legenda o sv. Václavovi. Ten bývá pokládán za příklad podrobení se Němcům, někdy bývá dokonce označován za příklad kolaborace s Němci, jak se kdysi vyjádřil Miloš Zeman v českém parlamentu. Pro křesťany je to mučedník, od 19. století zároveň i národní patron. Dnes oceňujeme jeho roli při šíření křesťanství, které nás v té době zařadilo do západní civilizace. Navíc křesťanství jako státní náboženství umožnilo Přemyslovcům sjednotit Čechy. Ovšem skutečným zakladatelem státního útvaru byl spíše než Václav jeho bratr Boleslav. Svatý Václav byl později zdiskreditován za okupace, kdy byl Němci a českými kolaboranty účelově využit jako příklad údajného pragmatického politika, který pochopil, že je třeba se přidat k Říši. Etnickou odlišnost mezi Čech a Němci si uvědomovali lidé už ve středověku, o čemž svědčí jak Dalimilova, tak Kosmova kronika, ale dělení tehdejší společnosti podle stavu nebo podle víry bylo silnější než to nacionální. Český rytíř měl daleko blíže k německému rytíři než k českému sedlákovi, čeští protestanté měli zase blíže k německým protestantům než k českým katolíkům. Ani v bitvě na Bílé hoře nešlo o boj českých stavů proti německým, ale společný boj stavů proti panovníkovi, který chtěl zavádět absolutismus. Mezi tzv. českými pány, popravenými po Bílého hoře na Staroměstském náměstí, byla asi třetina Němců. Vše se dost změnilo v 2. polovině 19. století, kdy české obrození dostalo politický program. Tím začaly česko-německé spory gradovat. Eskalace nacionálních sporů pokračovala za první republiky a měla více příčin. Důležité byly ekonomické otázky. Hospodářská krize postihla více sudetské Němce, česká politika pod vedením agrární strany hájila zájmy hlavně českých sedláků, bída a nezaměstnanost vedla k radikalizaci antisystémových stran. Emanuel Rádl již koncem 20. let kritizoval politiku vůči Němcům a tvrdil, že pokud se nepodaří zformulovat politický národ, stát nepřežije. Bohužel měl pravdu, ale je otázkou, zda to v tak krátké době bylo realizovatelné. Po válce jsme – slovy prezidenta Beneše – německý problém vylikvidovali odsunem. K tomu se v podcastu ještě vrátíme. Vzápětí jsme se – možná i ze strachu z německé odplaty –uchýlili pod křídla Sovětského svazu. Ale náš komplex vůči Němcům jsme tím nevyřešili. Je jasné, že k formování sebe samého se potřebujeme se od někoho odlišit. Bez Němců bychom určitě nebyli tam, kde jsme, přesně ve smyslu Palackého slov o vzájemném stýkání a potýkání. Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz A tvůrce můžete podpořit i na https://www.forendors.cz/rakosnikvavra

V aktuálním podcastu ekonomická redaktorka Markéta Malá upozorňuje na finanční problémy, které sužují českou vládu. Kritizuje nereálné základy návrhu státního rozpočtu pro příští rok a upozorňuje na rizika, která s sebou přináší. Jaké důsledky může mít odvolání dalších členů kabinetu a proč je právě nyní navýšení platů politiků špatně načasované? Platy politiků a ústavních činitelů by mohly příští rok vzrůst až o 14 procent – navrhuje to ministerstvo práce a sociálních věcí. Reaguje tím na rozhodnutí Ústavního soudu, podle odborníků je ale načasování takovéto reakce krajně nevhodné, už s ohledem na stav státní kasy, nedávné katastrofální povodně, které si vyžádají další výdaje, ale i fakt, že teprve před necelými třemi týdny byly krajské i senátní volby a do těch sněmovních zbývá zhruba rok. „Tato otázka by měla být řešena na začátku volebního období, nikoli v jeho posledním roce. A ne třeba v okamžiku, kdy rozpočtový výbor jedná o návrhu státního rozpočtu na příští rok, který úplně roztrhala Národní rozpočtová rada,“ říká Markéta Malá, ekonomická redaktorka Echo24, v aktuálním Hrotcastu. Zvyšování platů politiků proto v této chvíli působí nejen symbolicky nevhodně, ale také politicko-marketingově doslova likvidačně. Ačkoliv se jedná o relativně malé částky v porovnání s celkovým rozpočtem, veřejnost může reagovat – a de facto již reaguje – negativně. To se stává ideální zbraní pro opozici, zejména pro Andreje Babiše, šéfa hnutí ANO. Kondice rozpočtu je zásadním tématem i pro Národní rozpočtovou radu. Ta již vyjádřila pochybnosti o některých položkách jeho návrhu pro příští rok. Vládu viní z přílišného optimismu – třeba v očekávání výnosů z emisních povolenek nebo příjmů z dividend od firem s majetkovou účastí státu.Podle Markéty Malé by měl být šéf státní kasy Zbyněk Stanjura po Ivanu Bartošovi dalším politikem v pořadí, který opustí kabinet premiéra Petra Fialy. Důvodem je podle ní neuspokojivý návrh státního rozpočtu. „Je založený na nepravdivých, vymyšlených číslech, která v tuto chvíli nelze obhájit,“ říká redaktorka Echo24. Stanjura by stejně jako někdejší ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš, který byl odvolán kvůli neúspěšné digitalizaci stavebního řízení, měl podle ekonomické novinářky nést odpovědnost za stav rozpočtu.„Státní rozpočet stojí na číslech, která jsou buď nadhodnocená, nebo zcela chybějí. Například příjmy z prodeje emisních povolenek jsou nadhodnoceny o 10 miliard korun, což je nejen politicky nezodpovědné, ale i finančně nereálné,“ zaznělo v podcastu.Finálně má být rozpočet schválen v prosinci. Stane se tak? A jaké budou jeho konečné parametry? Poslechněte si nový Hrotcast.

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz Má první dáma dostávat náhrady od státu, i když je nevolená a její role není nijak definovaná? Jak bude vypadat rozpočet s nadsazenými příjmy a podceněnými výdaji. Má Miroslav Kalousek ještě stále šanci s novou stranou? A závěr Echo Porady patří vášnivé hádce Ondřeje Šmigola a Daniela Kaisera o Izrael. X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Vysněnou dovolenkovou destinací Čechů za komunismu bývala Jugoslávie. Země úplně jiná než Československo a v porovnání s ním v mnoha ohledech země svobodná. Silným vzpomínkám na dávno a tragicky zaniklý stát ale podléhají také místní, pro něž je Jugoslávie něco takového jako pro Čechy první republika: v jistém smyslu je to vrchol jejich dějin. S tím souvisí rovněž vzpomínka na jugoslávského vůdce Josipa Broze Tita. Kdo byl tento muž? Čím to, že ho dnes řadíme k diktátorům, kteří jsou „cool“ a vzbuzují sympatie davu? Nejen o tom hovoří v sedmnácté epizodě podcastu Hej, Slované bratři Lukáš a Jakub Novosadovi s odborníkem na moderní dějiny Balkánu, historikem Borisem Moskovićem. Epizodu vysílá Rádio Prostor, na svých poslechových aplikacích také Echo24. Najdete nás rovněž na Spotify. Tato epizoda začíná smutně: smrtí a velikým a slavným pohřbem. Zemřel jugoslávský vůdce a prezident Josip Broz Tito, stalo se něco nepředstavitelného… Jaký dopad mělo toto úmrtí na obyvatele největšího balkánského státu? Byli v šoku? Zhroutil se jim svět? Skutečně vám pamětníci dodnes řeknou, co dělali v momentě, kdy se dověděli, že je prezident po smrti? Jak je možné, že Balkánci po Titovi stále smutní, mají doma v obývacích pokojích jeho portréty a nosí trička s dávno mrtvým státníkem? A proč na Titův pohřeb nejel americký prezident, nýbrž jeho matka, a přesto se o tomto pohřbu doposud hovoří jako o světovém politickém summitu? Sourozenci se svým hostem se pokoušejí vysvětlit kult Titovy osobnosti a přiblížit, v čem bylo kouzlo tohoto váženého a všeobecně milovaného diktátora. V dalších částech epizody se probírá někdejší pozice Jugoslávie ve světě, vztah Tita s britským premiérem Winstonem Churchillem (aneb proč je důležité, aby se státníci při svém prvním setkání nepotili) nebo důvody, proč se Tito rozhádal se sovětským vůdcem Stalinem. Báli se následně jugoslávští představitelé sovětské invaze? A co je před ní uchránilo? Boris Mosković vysvětlí, jak se Tito dostal k moci a proč, kde se vzala jeho sláva a čím byla roztržka se Stalinem tak zásadní, ve své době výjimečná, ba ve východním bloku převratná. A Jakub doplní, jak fungovala kultura, film, literatura, hudba v Jugoslávii, vysvětlí, že dokonce ani máničky tamní stát nevnímal jako svého nepřítele, a ozřejmí, proč to všechno pro Čechy v té době bylo něco nepředstavitelného a zároveň nesmírně přitažlivého. Hovor se ale stočí také na otázky ekonomické, právní či národně-obrozenské. Dozvíte se, proč se komunistické vedení země snažilo zaostalejší národy a regiony federace pozvednout a dodat jim sebevědomí, proč se říká, že Jugoslávie měla po Indii nejdelší a nejkomplikovanější ústavu na světě, nebo jak vedení státu reagovalo na Titovu smrt. Měl systém, v kterém se ve vedení státu točili po roce lídři jednotlivých svazových republik, šanci přežít? Zatímco Lukáš tvrdí, že to dlouhodobě bylo nemožné, Boris Mosković oponuje, že šlo o zemi, která naději na budoucnost měla – jen k tomu v Evropě plné rozpadajících se států a bloků po roce 1989 nedostala šanci. Možná i kvůli ekonomickému rozpadu, který byl o to fatálnější, že se časově sešel se smrtí milovaného prezidenta Tita. Jako by tragédie Jugoslávie byla nevyhnutelná… Epizoda končí nástupem šovinismu a nacionalismu v Jugoslávii, předzvěstí temných devadesátých let, které vrátily balkánské národy vlastně před vznik Jugoslávie. Jako kdyby nikdy nebyla, přestože dodnes na ni kdekdo vzpomíná jako na ráj.   Aneb konečně podcast, kde pochopíte, jak fungují dějinné paradoxy.

Třikrát za sebou v Praze koncem minulého týdne koncertoval Bob Dylan, uctívaný písničkář, nositel Nobelovy ceny za literaturu a jeden z nejvýznamnějších světových umělců posledních desetiletí. Co třiaosmdesátiletý hudebník v Praze předvedl? Jaká je tvorba jeho pozdního období a co vlastně Dylana jako tvůrce definuje? V Salonu Echa o tom redaktor Ondřej Štindl mluvil s anglistou a editorem českých vydání Dylanových textů Petrem Onuferem, nakladatelem a předním „dylanologem“ Michalem Plzákem a hudebnicí Zuzanou Barincovou.

Je manželka prezidenta republiky vyžírka? “Osobně bych slovo vyžírka nepoužil,” říká bývalý ředitel Odboru protokolu Kanceláře prezidenta republiky Miroslav Sklenář a dodává, že paušální náhrada pro první dámu je zbytečná, současný systém funguje dobře. “Manželka prezidenta není ve vzduchoprázdnu, měla vždy sekretariát, má tiskového tajemníka i diplomatický pas, kde je napsáno, že je manželkou prezidenta.”  Sklenář zpochybnil načasování návrhu na paušální náhradu pro partnera prezidenta: „Řekl bych, že to není úplně nejšťastnější doba na takovéto kroky,“ Podle něj by bylo lepší, kdyby se stát soustředil na jiné priority. „Pokud bych já něco měl řešit, tak by to bylo důstojnější zabezpečení bývalých prezidentů,“ dodal. „Prezident má základní plat 340 tisíc korun, k tomu víceúčelovou náhradu 320 tisíc korun, což dohromady činí zhruba 650 tisíc korun měsíčně,“ říká Sklenář a dodává, že od příštího roku se náhrady zvýší na 380 tisíc korun měsíčně. Celkově tak prezidentovy odměny mohou dosáhnout až 900 tisíc korun měsíčně.  Sklenář zároveň upozorňuje, že víceúčelová náhrada je valorizovaná, což znamená, že její výše roste s inflací, a navíc je nezdaněná. „Je třeba říci, že náhrada není zdaněná, a kromě toho se valorizuje. V roce 2013 činila 150 tisíc korun, dnes je to 320 tisíc korun, a od příštího roku to bude 380 tisíc korun,“ dodává. Podle Sklenáře má tato vysoká víceúčelová náhrada zajistit nejen potřeby prezidenta, ale i pokrytí výdajů jeho manželky. „Lidé z NKÚ a Ministerstva financí nám vždy říkali, že od toho má prezident tak vysokou náhradu, aby z toho zaplatil i náklady své manželky,“ vysvětluje. Srovnává také odměny prezidenta s premiérem, který má náhrady výrazně nižší. „Předseda vlády má tyto náhrady ve výši 35 tisíc korun, zatímco prezident od příštího roku 380 tisíc korun. To je desetkrát tolik. A já si myslím, že to je určitý nepoměr mezi předsedou vlády a prezidentem,“ dodává. Sklenář také připomíná, že prezident má k dispozici státní bydlení, dopravu, ochranu, a další výhody, které jsou zajišťovány státem, což dále zvyšuje jeho celkové zabezpečení. „Prezident bydlí v Lumbeho vile a nepředpokládám, že platí nájemné, vodu, energie či stravu,“ říká. Celkově tedy Sklenář považuje stávající výši odměn prezidenta za nadstandardní a dostatečnou, a proto nepovažuje za nutné zavádět další náhrady nebo podporu, například pro manželku.  Miroslav Sklenář se v rozhovoru vyjadřuje také k roli první dámy, zejména k její práci a angažmá v charitě. Podle něj je role manželky prezidenta definována spíše zvykově než formálně a umožňuje jí přizpůsobit své aktivity podle vlastních možností a zájmů. K otázce charitativní činnosti Sklenář zdůrazňuje, že charita by měla být vykonávána dobrovolně, bez nároku na finanční odměnu: „Bezpochyby manželka prezidenta vykonává činnosti ve prospěch prezidenta, ve prospěch státu... Ale co se týče charity, ta je ze své podstaty něco, co děláte zadarmo, ve svém volném čase. Pokud bychom někomu platili za charitu, už to není charita.“ „První dámy vždy měly poměrně bohatou korespondenci, mohly cestovat a podílet se na různých veřejných aktivitách, aniž by na to měly samostatný rozpočet,“ vysvětluje. Zároveň zmiňuje, že tyto činnosti jsou v praxi podporovány prostřednictvím zdrojů, které má prezident k dispozici. Pokud první dáma cestuje nebo se věnuje charitativní činnosti, často ji doprovázejí pracovníci kanceláře prezidenta a náklady jsou hrazeny z prostředků určených pro prezidenta. Sklenář také zmiňuje, že zvykové zakotvení role první dámy umožňuje flexibilitu, kdy každá první dáma může přistupovat k této roli podle svého uvážení. „Zvykovost nám umožňuje s tím flexibilně pracovat. Kdybychom to nějak ukotvili, tak by každá budoucí první dáma nebo první gentleman byli vázáni něčím, co by se složitě měnilo,“ říká.

Místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček o svých ambicích na premiérské křeslo, konci Pirátů ve vládě Petra Fialy, o úspěchu svém i popularitě svého psa na sociálních sítích. Povolební námluvy hnutí ANO a koalice Spolu ve Středočeském kraji nedopadly podle představ ANO a Havlíček v pátek oznámil, že ANO odchází do opozice. “Nejde nám o hejtmana, jde nám o to, aby se vytvořila stabilní vláda ve středních Čechách, což umožňovala pouze koalice Spolu a Hnutí ANO. Měli jsme jasný zájem, abychom utnuli chapadla té chobotnice Víta Rekušana, který přes Kolín řídí paní hejtmanku Peckovou. S tím jsme šli do toho jednání a férově jsme předložili tuhle nabídku. Nelicitovali jsme, nepolitikařili jsme, nevydírali jsme Spolu,” říká Havlíček a dodává, že Zbyněk Stanjura řekl, že ODS nemůžeme udělat koalici s ANO ve středočeském kraji, protože by to straně ublížilo ve volbách roku 2025. “Co tím vlastně říká? Jim vůbec nešlo o nějaké kraje, jim jde o příští volby a o to, aby to neohrozilo jejich fleky a jejich pozice.”  Havlíček zdůraznil, že klíčem k úspěchu hnutí ANO ve středních Čechách byla důkladná a kontaktní kampaň. „Politik musí být s lidmi. Já jsem každou volnou chvíli jezdil po vesnicích a obcích, potkával se s lidmi v hospodách a na náměstích,“ vysvětluje Havlíček a dodává, že kontaktní kampaně považuje za základ politiky. „Nechci se potkávat jenom s lidmi, kteří nám tleskají. Potřebuji nalomit ty nepřesvědčené,“ říká. Karel Havlíček v rozhovoru přiznává, že je připraven stát se premiérem, pokud by k tomu byla příznivá politická konstelace. „Být premiérem je oběť, musíte tomu dát úplně všechno, včetně rodiny, a s největší pravděpodobností vám nakonec stejně uříznou hlavu, protože tak to v politice bývá.“Havlíček také zdůraznil, že hnutí ANO je v jedinečné pozici, kdy může nabídnout více kandidátů na premiérský post: „My jsme asi jediný hnutí, které dokáže nabídnout dneska minimálně dva potenciální předsedy vlády.“ Dodává ale, že pokud se nestane premiérem, bude se věnovat hospodářství. “Ale když jsem předsedou stínové vlády, nemůžu říct, že bych nebyl připraven být premiérem.“ Karel Havlíček komentoval i konec Ivana Bartoše na postu ministra pro místní rozvoj kriticky: „Ivan Bartoš se choval vždycky docela slušně, ale manažersky byl naprosto neschopný. Nikdy nic neřídil a vzít si takový projekt, jako je digitalizace stavebního řízení, bylo nad jeho schopnosti. Musíte to umět řídit po stránce plánování, řízení rizik a kontrolingu. To není jednoduchá věc, a on to jednoznačně nezvládl.“ Havlíček zkritizoval způsob, jakým premiér Petr Fiala nezvládl odvolání Bartoše. Fiala prý jednal příliš pozdě a politicky, místo aby situaci řešil rázně a včas: „Premiér Fiala jednal politicky. Nechal to tři měsíce běžet, i když všichni věděli, že to nefunguje, a odvolal ho teprve v momentě, kdy Bartoš rezignoval z pozice šéfa Pirátů. Mohl po dlouhé době ukázat nějakou rozhodnost, ale opět to popletl. Výsledkem je, že se to celé obrátilo proti němu.“ Havlíček tím naznačuje, že Fiala měl řešit nefunkční digitalizaci stavebního řízení daleko dříve. Zmínil také, že premiér zbytečně udržoval Bartoše v pozici, i když bylo zřejmé, že situace je neudržitelná: „On ho odvolal teprve ve chvíli, kdy už to bylo neudržitelné. To je politické rozhodnutí, ne manažerské.“ Podle Havlíčka ANO míří k vítězství, cílem je získat přes 30 % hlasů, aby mohli dominantně zvítězit. Havlíček se zaměřil na to, že ANO se nechce omezovat na jednu sociální nebo profesní skupinu, ale chce být „catch all party“: „My máme zájem samozřejmě vítězit. Abychom vítězili, víme, že potřebujeme přes 30 %, abychom dominantně zvítězili. Dokážeme se bavit jak s podnikateli, tak s lékaři i s dělníky... A na tom není nic špatného. Nemůžeme se vyprofilovat jenom jako strana pro jednu skupinu voličů.“ „Už to zdaleka není tak, že ti vzdělanější nebo mladí nás nevolí. Když se podíváte, od loňského listopadu vítězíme i v nejmladší věkové skupině.“

Kořeny národního traumatu - Málokterá událost naší novodobé historie vzbuzuje tolik emocí jako mnichovská kapitulace, tedy přijetí Mnichovské dohody 30. září 1938. Odstoupení nemalé části území československého státu Německu způsobilo již tehdy našemu národu trauma, které trvá do dneška. Tehdy občané nechápali -a ani dnes úplně nechápeme - jak bylo možné, že jsme rychle kapitulovali a přišli o část území. Nejčastěji pokládaná otázka zní, zda jsem se měli nebo neměli bránit. O Mnichovské dohody si ale vyprávíme více příběhů, které nás mají ovšem především vyvinit z odpovědnosti za vlastní osud. Nejrozšířenějším příběhem je příběh o zradě. Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon/ Čí ruce ho rozhoupaly/ Francie sladká hrdý Albion/ a my jsme je milovali. Takto svůj žal tehdy vyzpíval básník František Halas. Časem se příběh o zradě rozkošatěl, zrádců bylo více, například podle komunistů byla hlavním zrádcem pracujícího lidu buržoazie. Prezident Beneš byl jednou sám zrazeným, jindy zase zrádcem. Užitečnější než lamentovat nad zradou Francie a Anglie je zeptat se, zda nešlo spíš o selhání naší zahraniční politiky nebo o důsledek samotného uspořádání státu. Jak připomenul již koncem 20. let Emanuel Rádl, česká politická reprezentace nedokázala vytvořit politický národ, tedy nějakou sjednocující identitu na jiném než na základě jazykového nacionalismu. Asi jsme na to měli málo času. Německým stranám trvalo několik let, než se aspoň částečně zapojili do řízení státu. Významnou roli v radikalizaci Němců pak sehrála ekonomická krize. Jednak se díky ní dostal v Německu k moci Hitler, jednak byly dopady krize v oblastech obývaných našimi Němci dlouhodobější a horší.Smluvně nám pomoci byla vázána pouze Francie, nikoli Británie. Jenže remilitarizace Porýní v roce 1936 značně ztížila potenciální pomoc Francie střední Evropě. Jednou ze slabin meziválečné demokracie bylo také to, že jsme neměli dobré vztahy se sousedy. Vztahy s Rakouskem byly chladné, byť korektní, s Polskem jsme dokonce po válce i válčili, Maďarsko přišlo vznikem Československa o celé horní Uhry. I dnešní vojenští historikové se shodují v tom, že z vojenského hlediska postrádala vojenská obrana smysl. Armáda nebyla dostatečně vyzbrojena, stavěli jsme sice pevnosti v pohraničí, ale Hitler je mohl snadno obejít a zaútočit přes Moravu, nevýhodou byl také úzký podlouhlý tvar státu, který znesnadňoval obranu. Co české obyvatelstvo zmátlo, byla mobilizace, protože lidé si mysleli, že se budeme bránit. Otázka podstoupení území Německu byla poprvé na stole 15. září 1938 na setkání v Berchtesgadenu. Zanedlouho vyslal Beneš tajně do Francie takzvanou Nečasovu misi, jejíž prostřednictvím nabízel územní ústupky, ovšem zároveň požadoval, aby na něho Francouzi vyvinuli nátlak, takže by byl navenek přinucen území předat. Vláda sice věděla, že bude muset ustoupit, ale podala demisi a nová vláda vyhlásila mobilizaci. Nadšení obyvatelstva bojovat bylo velké, i když je otázkou, jak dlouho by vydrželo, až by válka skutečně začala. Klíčová demokratická instituce, tedy parlament, byl v září 1938 zcela ze hry vyšachován. Kuloární vyjednávání o dalším postupu, v jehož centru stál prezident Beneš, dalo vzniknout oblíbenému příběhu o zradě elit a jejich kabinetní politice. Jak upozornil později Pavel Tigrid, odtud pramení rezignace na jakékoli hodnoty, která většinu českého národa následně ovládla. Kromě jiného se můžeme ptát, zda by Češi a Slováci, pokud by společně krev za svůj stát, se ho po roce 1989 tak snadno vzdali? A jak bychom se chovali v roce 1968 po takové zkušenosti? Neplatí, že od jedné kapitulace vede cesta ke druhé?Lze samozřejmě namítnout, že jsme ze všeho vyšli velice dobře – přes prohru v jedné bitvě jsme vyhráli válku – dokonce ji za nás ve velké míře vybojovali jiní, takže jsme nemuseli přinést tolik obětí, a přesto jsme byli jsme na straně vítězů. Jenže trauma z Mnichova přes všechny racionální důvody přetrvává a máme dost důvodů se s ním vyrovnávat i dnes. X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Tentokrát  ve dvou, Jakub ale inovoval barvu vlasů, to vydá za hodně.  S Ondřejem probral hodně aktualit, důkladněji se věnovali dvěma filmovým nezdarům, snímku Joker: Folie a Deux, dvoje ceněného (přeceňovaného) Jokera a filmovému testamentu Francise Forda Coppoly Megalopolis. Došli k závěru, že při volbě mezi dvěma typy nepovedenosti by vybrali tu v Coppolově stylu. Pozorný posluchač se dozví, co bolí fotografku Libuši JarcovjákovouÚčastníci: Jakub Peřina, Ondřej ŠtindlDiskutovaná díla: výstava Libuše Jarcovjáková ve Veletržním paláci, album Alana Sparhawka White Roses, My God, Vladimír Nabokov: Smích ve tmě, Mistr a Markétka (režie: Michael Lockshin), Molchat Doma: Belaya Polosa, Joker: Folie a Deux (režie: Todd Philips), Megalopolis (režie: Francis Ford Coppola)

Budou se zase zvyšovat daně? Měli by bohatí platit více? A proč se plánuje odstavení uhelných elektráren, když Česko nemá jak elektřinu z nich nahradit jinak než dovozem? Nebo má smysl ztrátové elektrárny dotovat? To vše řeší v aktuálním Hrotcastu Pavel Štrunc a Markéta Malá. Necelý rok do voleb je na stole další možné zvyšování daní. Téma otevírá hnutí STAN a neodmítají ho ani lidovci. „Je logické, že ten současný rozsah státu se současnými daněmi není možné dlouhodobě ufinancovat. Možná jen tehdy, když budeme mít každoroční pěti- nebo šestiprocentní hospodářský růst. Jinak to reálně není možné,“ řekl pro Seznam zprávy první místopředseda STAN a ekonomický expert hnutí Lukáš Vlček. „Pan Vlček je jeden z těch členů Starostů, kteří si velmi stojí za tím, aby stát snižoval deficity. Z toho vyplývá, že se daně zkrátka budou muset zvýšit a oni tam explicitně mluví o další daňové progresi. To znamená, že lidé, kteří vydělávají nějaký násobek průměrné mzdy, by byli zdaněni ještě víc,“ říká redaktorka Echo24 Markéta Malá v nejnovějším Hrotcastu. Zároveň upozorňuje, že ministr financí Zbyněk Stanjura z ODS naopak tvrdí, že existují i jiné způsoby, jak stát uživit i bez zvyšování daní. Vlček, pravděpodobný kandidát na ministra průmyslu, ale ve své funkci bude muset řešit další naléhavou věc. Energetický sektor v Česku čelí zásadním výzvám, především v souvislosti s uhelnými elektrárnami. Ty jsou dlouhodobě ztrátové kvůli vysokým nákladům na emisní povolenky a klesající ceně elektřiny. Pavel Tykač, majitel klíčových uhelných elektráren, už dříve varoval, že pokud nedojde ke změně podmínek, bude nucen své elektrárny Počerady a Chvaletice zavřít už v příštím roce. „Ono je na tom celkově komické, že tady máme nějaký plán, že od uhlí postupně odejdeme. Jenomže my začínáme něco vypínat, aniž bychom za to měli v tuto chvíli náhradu,“ upozorňuje Malá. „Zkrátka uhelné elektrárny slouží jako záložní vyrovnávací zdroj, který musí jet pořád, je nutné ho mít, eliminuje totiž problémy při výkyvech výkonu obnovitelných zdrojů energie,“ dodává. Stát má k dispozici několik možností, jak tuto situaci řešit. Jednou z nich je udržet tyto elektrárny v provozu pomocí státní podpory. Nicméně, jak upozorňuje Markéta Malá, tento plán naráží na řadu politických i ekonomických komplikací, a dokonce se zvažuje vyvlastnění elektráren, pokud by majitelé odmítli pokračovat v jejich provozu.„Představme si situaci, kdyby Pavel Tykač nebo jiný výrobce oznámil, že chce příští rok zavřít elektrárny. V tom případě by ČEPS mohl oznámit, že to nejde, protože elektrárny potřebujeme pro stabilitu, a tak by mu energetický regulátor zakázal elektrárnu uzavřít. Spočívalo by to v tom, že by ji dál provozoval s tím, že by mu ji dotoval stát,“ vysvětluje Malá. A upozorňuje na neshody v tom, jestli by Česku elektrická energie z uzavřených elektráren opravdu chyběla. „Je tam obrovský rozpor, protože ministerstvo průmyslu přišlo v létě se superkritickým scénářem, kde říká, že i kdyby zavřeli příští rok Tykačovy elektrárny a v roce 2027 by tady byla jen jedna nejmodernější uhelná elektrárna, kterou provozuje ČEZ, takže by se vlastně nic nestalo, protože my bychom nahradili tu chybějící výrobu z uhlí dovozem ze zahraničí, hlavně z Německa,“ říká Malá. „Pozoruhodné na tom je, že Německo se samo stalo už čistým dovozcem elektrické energie. Jen Francie bude v příštích letech soběstačná, protože to je jaderná velmoc,“ dodává ekonomická novinářka. Jak to tedy bude s plněním státní kasy, pomůže další zdanění? A nahradí v Česku obnovitelné zdroje uhlí, od něhož se pomalu upouští? Poslechněte si nový Hrotcast.

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz Odchod Pirátů z vlády i volby v Rakousku jsou tématy podcastu Echo Porada. „Kdyby naše krajské volby nedopadly, jak dopadly, tak by Bartoš možná ještě byl ve vládě,“ soudí Jiří Peňás. „Digitalizace jako taková je přímý útok na osobní svobodu, vzdáváme se svého života,“ říká Dalibor Balšínek. Tereza Matějčková vzpomíná na vyrůstání v Rakousku 90. let. Dále na Poradě diskutují Markéta Malá a Daniel Kaiser. X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Část české společnosti nachází oblibu, možná dokonce útěchu ve slovanském pohanství. Zároveň platí, že všeobecně toho o slovanském bájesloví víme málo: známí jsou bohové Radegast, Perun, Svantovit, Vesna, ale už se neví, jak moc jejich podobu ovlivnilo 19. století a národní obrození. Díky němu pohanství v české kultuře přečkalo v romantické podobě, která má naštěstí daleko do nacistických přídechů ve východoslovanských kulturách. Nejen o tom hovoří v šestnácté epizodě podcastu Hej, Slované bratři Lukáš a Jakub Novosadovi s religionistou a slavista Jiřím Dyndou. Epizodu vysílá Rádio Prostor, na svých poslechových aplikacích také Echo24. Najdete nás rovněž na Spotify. Baví se sourozenci se svým hostem spíše o slovanském pohanství, nebo o pohanském slovanství? Je těžké hledaný pojem správně vymezit, přesto se o to debata pokusí. Jiří Dynda nakonec konstatuje, že jako Češi už nemáme potřebu vytvářet slavné dějiny slovanského národa. Na rozdíl od 19. století, kdy jsme se jako národ mimo jiné takto vymezovali vůči rakousko-uherské říši. Jinými slovy takřka všechno, co považujeme za tradiční, slovanské a přežívající v české kultuře a v českém povědomí od pohanských dob, má svůj původ v národním obrození. Tehdy docházelo k redefinici národa, ale i slovanského bájesloví. Věděli jste například, že Václav Hanka – slavný autor Rukopisů – vymyslel jméno bohyně Živy? A říká vám něco jméno Václav Krolmus? To byl v podstatě reálný Jára Cimrman, který hledal ve starých sklepích plných brambor doklady o existenci boha Černoboha. Anebo nutil české obrozence pít kávu s hlinitým popelem našich „slovanských otců“. Ovšem v 19. století nešlo jen o umělecký a kulturní koncept zdejšího pohanství – nýbrž také o politický, který měl posloužit rekonstrukci českého národa. Přesto se slovanské pohanství v českém myšlení nestalo funkčním politickým proudem. Na rozdíl od kupříkladu ruského rodnověří, což jsou v podstatě nacistické proudy v ruském myšlení, kultura plná svastik, přesvědčení o nadřazené rase bílých Slovanů atp. Tyto projevy se ovšem ruský státní aparát snaží potlačit. V další části epizody se bratři se svým hostem baví o tradicích – třeba i o velikonoční pomlázce. Jiří Dynda vysvětluje, že není důležité přemýšlet o tom, jestli různé rituály jsou autenticky slovanské a pohanské, ale že důležitější je si všímat toho, co která tradice dělá s celým společenstvím. Je málo pravděpodobné, že by velikonoční pomlázka měla přímou návaznost na pohanství – pro to nemáme žádné doklady. Podstatné ale je vnímat Velikonoce jako komunitní svátek, který ukazuje, nakolik je komunita zdravá: tedy ochotná se navštěvovat. To je podstatnější než „autenticita“. Závěrečná část rozhovoru uvažuje nad dílem „krále slovanské fantasy“ Andrzeje Sapkowského třeba o tom, že Západ zachází se slovanským světem jako s přitažlivou komoditou, která je neokoukaná, a proto přitažlivá. Dozvíte se také, zda bychom dokázali ze slovanských bohů vytvořit naše vlastní slovanské Avengers, s jakými projevy pohanského slovanství se můžete setkat v časopise Receptář, nebo jak se vybírají pohanské názvy pro různá česká piva. Aneb konečně podcast, kde zjistíte, co pijete.

Zkorumpovaná Ukrajina: Ukrajinci chtějí peníze na ruku, korupce je všude. Trump může válku ukončit Tomáš Kopečný, vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny ve velkém rozhovoru o obnově země ničené válkou, možných cestách k mírové dohodě s Ruskem, očekáváních od zvolení Donalda Trumpa, i o korupci silně zakořeněné v ukrajinské společnosti a mentalitě národa.  Kopečný popisuje, jak se daří českým podnikatelům na Ukrajině: „Je to neustálý boj. Objevují se případy, kdy místní subjekty požadují úplatky, například za spuštění dodaných zařízení. Vždy, když se s něčím takovým setkáme, apelujeme na naše partnery ve vládě a snažíme se zajistit, aby se situace vyřešila transparentně.“  Kopečný zdůrazňuje, že česká pomoc Ukrajině zachraňuje životy, ale není čistě humanitární, obnova ukrajinského území je pro české firmy i byznysová příležitost: „České firmy, které se podílejí na rekonstrukci, jsou za svou práci dobře placeny. Naše dodávky financují mezinárodní instituce jako Světová banka nebo americké agentury, což znamená, že český daňový poplatník na tom neprodělává, naopak,“ vysvětluje. Celá rekonstrukce Ukrajiny se postupně přesouvá z fáze humanitární pomoci k úvěrovému financování, kde místní firmy a města získávají půjčky na obnovu. Podle Kopečného je klíčové, aby se pomoc nezastavila, ale naopak rostla: „To, co děláme teď, je teprve začátek. Ukrajina potřebuje dlouhodobou podporu. Lidé na Ukrajině nečekají, až válka skončí. Rekonstrukce probíhá už teď, paralelně s boji,“ popisuje Kopečný a dodává, že Ukrajinci mají neuvěřitelnou vůli nejen bojovat, ale i obnovovat svou zemi. „Vidím to na místě – když se tam po třech měsících vrátíte, vidíte konkrétní výsledky. To je to, co nás žene dopředu.“ Tomáš Kopečný se v rozhovoru mluví i o možném vlivu bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa na vývoj konfliktu na Ukrajině, zejména v souvislosti s jeho případným znovuzvolením. Kopečný upozorňuje, že Trump by se mohl snažit přinést do vyjednávání nový element. “V případě, že by Trump uspěl, mohl by přinést něco, co motivuje Rusko k vyjednávání, ale otázka je, jaké karty to budou a jak na to Rusko zareaguje. Donald Trump říká, že by konflikt ukončil hned. O to se může pokusit. To znamená, že přinese na stůl nějaké úplně nové karty.“ Zároveň dodává, že aktuálně nevidí dostatečnou motivaci z ruské strany k vyjednávání, ať už by byly podmínky jakékoliv.

Libanonské teroristické hnutí Hizballáh nemělo příliš dobrých posledních pár dnů. Izrael se zjevně rozhodl udělat něco s neustálým ostřelováním, před kterým se evakuovalo několik desítek tisíc lidí. Po celém Libanonu explodovaly tisíce pagerů, izraelské cílené nálety zdecimovaly nejvyšší velení hnutí a bombardování poškodilo infrastrukturu teroristů. Spekuluje se o pozemní invazi. V Salonu Echa debatovali o krizi Irena Kalhousová, ředitelka Herzlova centra izraelských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, Marek Čejka z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, arabista a bývalý diplomat Tomáš Smetánka a komentátor Českého rozhlasu Jan Fingerland. Debata proběhla v pátek odpoledne, pár hodin před izraelskou operací, která zabila šéfa Hizballáhu Hasana Nasralláha.

Období I. republiky, tedy dvacet let od vzniku státu do přijetí Mnichovské dohody, je pokládáno za vrchol českých dějin. Na co jsme především hrdi, jsou takzvané demokratické tradice I. republiky. Často se hovoří o tom, že jsme byli ostrůvkem demokracie ve střední Evropě a po listopadu 89 panovala všeobecně sdílená tendence na uspořádání I. republiky navazovat. Jak to ale s demokracií tehdy bylo? Byly poměry v první republice takové, jak jsou zafixovány v našem kolektivním vědomí?

Babiš není ohrožení pro demokracii. Ale do koalice s ním nikdy! Volby vyhrajeme my! „Ivan Bartoš za celou dobu ani jednou nepřipustil, že systém nefunguje,“ říká Marek Benda v rozhovoru s Pavlem Štruncem. Celou digitalizaci pod vedením končícího pirátského předsedy označil Benda za velký průšvih. Podle Bendy se Bartoš nedokázal vyrovnat s faktem, že jeho projekt selhává, a to navzdory opakovaným varováním. Přestože ODS a koalice už v srpnu zvažovaly alternativní řešení a mluvily o tom, že bude nutné přejít na původní systém, Bartoš si stále stál za svým.Benda také odmítl tvrzení Pirátů, že premiér Fiala čelil nátlaku ODS, aby Bartoše odvolal. „Petr Fiala velmi dobře zná ODS a nálady, které v ní panují. Ale že by byl pod nějakým tlakem, to se nestalo,“ řekl. Fiala si podle něj situaci vyhodnotil sám a dospěl k závěru, že digitalizace pod vedením Bartoše nemůže pokračovat.V otázce způsobu odvolání Bartoše Benda nevnímal problém: “Nevidím na tom nic divného, v dnešním světě řešíme spoustu věcí po telefonu,“ dodal Benda s tím, že šlo o korektní postup. „Mirek Topolánek řekl tvrdé jádro, měkký obal. To byla jeho základní teze,“ uvedl Benda a dodal, že projekt Spolu je částečně pokračováním této myšlenky. Podle něj se právě díky tomu podařilo vytvořit silnou předvolební koalici, která umožnila dosáhnout vládní většiny. Benda taky připomněl, že Topolánek už v roce 2006 vážně zvažoval předčasné volby a možnou koalici s KDU-ČSL a Zelenými, což ukazuje jeho ochotu k široké spolupráci.Benda své straně věří na opětovné vítězství nad Babišem: „Věřím si v každých volbách, většinou mi to vyjde,“ uvedl s tím, že ODS dokázala Babiše porazit už v roce 2021 a má v plánu to zopakovat i příští rok. Současně však varuje, že výsledky nedávných krajských voleb ukázaly nespokojenost části voličů vládní koalice. „Je to pro nás výrazný zdvižený prst. Naše voliči z nějakého důvodu nepřišli.”Benda kategoricky odmítl možnost povolební spolupráce s hnutím ANO. „Sněmovní spolupráce s ANO ne. Stoprocentně,“ prohlásil. V rozhovoru připomněl, že i když měla ODS po volbách v roce 2017 s ANO parlamentní většinu, nikdy nedošlo k vytvoření vlády. „Andrej Babiš vždycky zvolí jiné subjekty, pokud má možnost. V roce 2017 si vybral sociální demokracii a komunisty,“ řekl Benda.Podle Bendy bude jedním z klíčových témat v nadcházejících volbách připomenutí úspěchů současné vlády. „Musíme znovu a znovu voličům zopakovat kroky, které se odehrály”. Jako příklad uvádí zvládnutí covidové pandemie a jasný postoj vlády v otázce ruské invaze na Ukrajinu. „Za této vlády jsme se neměli tak špatně, jak si teď myslíme,“ dodal.Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

V nejnovější epizodě Hrotcastu hovoří ekonomická novinářka Markéta Malá o vládních opatřeních a jejich dopadech na veřejné finance. Podrobně rozebírá důsledky konsolidačního balíčku a zklamání pravicových voličů. Jak vláda Petra Fialy naplňuje své sliby? Premiér Petr Fiala po krajských volbách oznámil, že má jasnou představu o tom, co je potřeba udělat, aby přesvědčil voliče, že jeho vláda plní své sliby a pracuje pro ně. „Nemíním odevzdat naši zemi levici a populistům,“ napsal na sociální síť X. Podle ekonomické novinářky Echo24 Markéty Malé je toto heslo vzhledem k výkonu vlády značně diskutabilní. „Petr Fiala zastává konzervativní rétoriku, ale mnohé jeho kroky vypadají spíše jako přizpůsobení levicovému stylu vládnutí,“ říká Malá v nejnovějším Hrotcastu. Vláda Petra Fialy, která nastoupila po covidové pandemii a ve stínu vysokého státního dluhu, stála před obtížným úkolem stabilizace veřejných financí. K tomu navíc přispěla energetická krize a inflace, která v roce 2022 dosáhla rekordních 18 až 19 procent. Odpovědí vlády byly plošné podpůrné programy, včetně zastropování cen energií.Tento krok, nezbytný k ochraně domácností, však vytvořil další tlak na státní rozpočet. „Konsolidační balíček přinesl úsporu 150 miliard na jeden rok, ale vláda žádný dlouhodobý plán nenabízí,“ doplňuje Malá. Série opatření z května 2023 navíc kýžené řešení nepřinesla. Jak už bylo řečeno, vláda oznámila úspory ve výši 150 miliard korun na rok, mnozí to však považovali za nedostatečné. Zároveň došlo ke zvýšení daňové zátěže, zejména pro živnostníky a zaměstnance.Malá podotýká, že Fiala a jeho kabinet byli zvoleni s nadějí, že prosadí konzervativní politiku zaměřenou na nižší daně a úspory ve veřejných financích. Místo toho ale vláda podlehla tlaku na zvýšení daní a zavádění plošných sociálních programů.„Pravicoví voliči, kteří očekávali menší zásahy státu a nižší daně, jsou dnes nejspíš zklamaní,“ uzavírá ekonomická novinářka. Jsou tedy opatření dosavadní vládní koalice pravicová, nebo levicová? Jak měl kabinet řešit pocovidovou krizi? Přijdou razantní škrty na výdajové straně státního rozpočtu? A jsou naše dluhy jen odloženými daněmi, které stejně jednou zaplatíme? Pustťe si nový Hrotcast.

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz Aktuální vydání Echo Porady se točí kolem vládní „krizičky“ s odvoláním Ivana Bartoše. Pavel Štrunc připomíná, že Mirek Topolánek v rozhovoru s ním řekl, že vicepremiér pro digitalizaci „měl vyletět už dávno“. Vytěží současnou situaci Miroslav Kalousek se svou chystanou stranou? Jak to bude s rozpočtem? A jak s vládou zamávají výdaje nejen na řešení povodní? Dále diskutují Markéta Malá, Dalibor Balšínek a Daniel Kaiser.

Fiala si musí zahrát na vůdce a ukončit SPOLU. Koalice jen posílila BabišeHostem podcastu Pavla Štrunce byl bývalý premiér a předseda ODS Mirek Topolánek: „Fiala si musí zahrát na vůdce, praštit pěstí do stolu a udělat potřebné změny,“ tvrdí a dodává, že premiér Fiala by měl ukončit projekt SPOLU. Koalice ODS, TOP 09 a KDU-ČSL byla jednorázový nástroj, který měl zamezit návratu Andreje Babiše k moci. „Tohle byl projekt na jedno použití, teď to buď Fiala ukončí, nebo nás čeká ještě větší propad v příštích volbách.” Podle něj je vládní koalice roztříštěná a nedokáže efektivně řešit problémy země. „Doufám, že Fiala najde ty koule, které potřebuje, aby něco skutečně změnil,“ říká bývalý premiér s ironickým úsměvem a dodává, že rozhodující budou příští volby, kde se ukáže, zda ODS pod vedením Fialy dokáže zastavit voličský odliv a získat zpět důvěru voličů. Konec Ivana Bartoše ve vládě je podle Topolánka logický, Bartoš podle něj neměl šanci ministerstvo zvládnout, ale problém prý je i v samotné povaze ministerstva. „To ministerstvo nemohlo zvládnout digitalizaci, protože je to strašný moloch. Já jsem to ministerstvo informatiky zrušil, a udělal jsem dobře. Když se vypíše konkurz na nového ministra, hlavním předpokladem by mělo být, že to ministerstvo zruší.“ Piráti podle bývalého premiéra skončí stejně jako zelení, kteří se vládní účastí vyčerpali. Pokud Piráti vypadnou ze Sněmovny, bude to prý hezká tečka za jejich příběhem. V rozhovoru se mluví i o možnosti sněmovního uspořádání po volbách v příštím roce, Topolánek říká, že hnutí ANO je mistrem populismu a Babiš během svého působení několikrát změnil svou politickou pozici, aby získal voliče. „Začínal jako podporovatel střední třídy, vyprázdnil pravicové strany, a když se preference voličů přesunuly doleva, zcela vyčistil ČSSD a komunisty.” Topolánek zdůrazňuje, že ODS by neměla předem vylučovat spolupráci s Babišem. Naopak, vidí společné vládnutí jako pragmatickou nutnost. „Pro mě nejsrozumitelnější krok by byl, že ODS ukončí projekt Spolu a bude připravena jednat. A pokud se po volbách Babiš rozhodne vzít ODS do vlády, může to být lepší varianta než koalice ANO s SPD a dalšími menšími stranami,“ říká. Zároveň kritizuje, že v současnosti se ODS pod vedením Fialy tváří, jako by měla volbu mezi různými možnostmi, ale realita je jiná. „ODS si nebude vybírat, jestli do vlády s ANO půjde, nebo ne. Andrej Babiš si bude vybírat, jestli ODS do vlády vezme,“ dodal Topolánek. Podle něj se politici ODS musí přestat chovat jako morální arbitři a měli by začít jednat pragmaticky, aby strana vůbec zůstala relevantní na politické scéně. Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Na začátku roku vyvolalo rozruch vyjádření generální ředitelky Národní galerie Alicje Knast, že by střední Evropa měla řešit svou koloniální minulost. Kdekdo se k němu tehdy vyjádřil, debata však většinou zůstala u konstatování, že Češi nemohou být kolonialisté, jelikož neovládali žádné zahraniční území. Nejsou však české dějiny složitější a nemůže se český kolonialismus či paternalismus projevovat jinak? Vůči komu se Češi chovají přezíravě, aniž si to uvědomují? O tom hovoří v patnácté epizodě podcastu Hej, Slované bratři Lukáš a Jakub Novosadovi. Vysílá ji Rádio Prostor, na svých poslechových aplikacích včetně YouTube také Echo24. Najdete nás i na Spotify. Lukáš se s odstupem tři čtvrtě roku rozhodl vrátit k úvahám, zda Češi jsou kolonialisté, anebo nejsou, a snaží se svůj pohled přiblížit, vylíčit a vysvětlit Jakubovi, který je k němu ovšem skeptický. Sourozenci probírají, jaký by na nás mohlo mít vliv, kdyby vznikající Československo po první světové válce skutečně získalo do správy africké Togo, ale i to, že spojení „řešit koloniální minulost“ neznačí jen „mít kolonie“, nýbrž také „být kolonií“, což Češi ve 20. století poznali dobře – včetně ekonomického rozměru kolonialismu. Dále dojde na úvahy, že si Češi automaticky nárokují slovenské úspěchy, mylně vnímají Slovensko a Slováky jako svůj klon a pak se podivují, že se Slováci chovají jinak. Vnímáme vůbec, že Slováci jsou mnohdy na český zájem alergičtí? A chováme se podobně i k dalším národům, s nimiž jsme přitom v moderním státě spolu nebyli? Dojde na vyprávění o příběhu česko-lužickosrbském a ubezpečení, že také vůči Lužici se Češi chovají tak, že by ji nejraději anektovali a spravovali sami. Také v tomto případě bez ohledu na přání obyvatel sousední země. Nejsou to všechno doklady přinejmenším „mentálního kolonialismu“? Jenže není český záběr širší? Co třeba Podkarpatská Rus? Co Slezsko? Morava? A co Chorvatsko, Dalmácie a tamní „české moře“? V jeho případě Lukáš definitivně narazí na Jakubův silný nesouhlas a bratři se výrazně nepohodnou. Nemá nakonec pravdu Jakub, když tvrdí, že starší sourozenec vidí věci komplikovaněji, než jak ve skutečnosti jsou? Anebo platí Lukášova teze, že míra českého snění o správě dalších území a národů je nevyrovnaná, vůči některým národům je silnější a vůči jiným už ochabuje, ale přesto pořád existuje?  Aneb konečně podcast s přesahem za české hranice. 

Mluví vláda pravdu, když říká, že úspěšně konsoliduje veřejné finance? Proč ODS ruší své sliby? A jaké dvě možnosti máme na výběr? O tom debatovali exministr financí a zároveň člen koaliční TOP 09 Miroslav Kalousek, člen Národní rozpočtové rady Petr Musil, člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) Aleš Rod a Michael Kohajda, místopředseda poslaneckého klubu lidovců a člen rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny.

Dar mocností nad naše síly 28. října 1918 vzniklo Československo. Tento den je pro nás stále nejdůležitějším státním svátkem, konají se různá shromáždění, prezident republiky uděluje se vší slávou nejvyšší státní vyznamenání a pořádá velkou recepci na pražském Hradě. Přitom stát, který takto oslavujeme, už 30 let neexistuje. Jsme tak asi jediným státem, který oslavuje již neexistující stát. Je to dáno tím, že Československo bylo samostatným státem Čechů a jiných národů po dosti dlouhé době a na prvních dvacet let jeho historie vzpomínáme dodnes jako na éru úspěchů. Máme prostě ve své moderní historii jen málo období, na která můžeme s hrdostí vzpomínat a ke kterým jsme ochotni se vztahovat. O vzniku Československa existuje řada teorií, které se různě mění podle toho, v jakém období se na něj díváme. První teorie – první i z hlediska pořadí, jak se prosadila – vyzdvihuje úlohu zahraničního odboje, tedy Tomáše Garrigue Masaryka a tím pádem i roli spojenců. Někdy se dokonce poněkud kacířsky říká, že Československo bylo „darem mocností“. Další teorie pokládá za zásadní roli domácího odboje. Je celkem logické, že pokud by Masaryk neměl podporu z domova, asi by toho moc nedokázal. Jiří Stříbrný, jeden z takzvaných „Mužů 28. října“ Masarykovi v polovině 20. let vyčetl, že kdyby nebylo domácího odboje, seděl by Masaryk teď někde v emigraci. Za komunistů nám pak říkali, že rozhodující pro vznik samostatného státu bylo lidové protiválečné hnutí. Tato teorie se odvolávala na bídu, kterou válka přinesla a která byla opravdu pro nás dnes těžko představitelná. Komunisté navíc ještě tvrdili, že inspirací byla Velká říjnová socialistická revoluce v roce 1917 a Leninova deklarace práva na sebeurčení národů. To, že vznikne samostatný stát, ovšem dlouho nebylo jasné. Ani čeští politici nemluvili hned o samostatném státě. Další z mužů 28. října Karel Kramář 13.ledna 1913 napsal, že „o samostatném českém státu mohou mysliti pouze nezralé děti“. Někteří čeští politici v čele právě s Karlem Kramářem si dlouho pohrávala s ideou tzv. Novoslovanské říše, což měl být – uvažovalo se o různých formách, například federace nebo autonomie - společný stát s Ruskem, jehož hlavou by byl car. Masaryk teprve postupně – s ohledem na vývoj na frontě - začal prosazovat kategorický názor, že vítězství Trojspolku je pro Čechy nebezpečné. Do poslední chvíle také nebyla českým politikům jasná forma samostatného státu. Masaryk ještě v roce 1914 uvažoval o království, protože si to prý lidé přejí. Proto také domácímu odboji nebylo v říjnu 1918 jasné, zda Československo bude království nebo republika. Nevěděli, co vlastně Masaryk dohodovým mocnostem slíbil. Proto se o státní formě nevyjadřovali a jednoduše 28. října vyhlásili vznik státu československého. Při líčení vzniku Československa příliš nemluvíme o zajímavé konstrukci, se kterou Masaryk a jeho spolupracovníci přišli, a tou je idea československého národa. Důvody pro jeho vznik byly zcela pragmatické. Jak upozorňuje historik Jakub Rákosník, když Masaryk přesvědčoval spojence, že je pro ně výhodné zlikvidovat mnohonárodnostní Rakousko-Uhersko, nemohl přijít s podobnou vícenárodnostní konstrukcí, ale v malém. Proto vznikla idea nikoli národnostního, ale národního státu. Ten ovšem nemohl být český, protože Čechů bylo málo - jen asi 54%. Druhou nejpočetnější menšinou byli Němci, Slováci byli až třetí. Pokud by tedy byla uznána slovenská svébytnost, byla by logicky na stole otázka, proč není uznána svébytnost německá. Dohromady ale měli Češi se Slováky v novém státě téměř tři čtvrtiny, takže se mohlo tvrdit, že Československo je národní stát československého národa. Více o zajímavých aspektech vzniku Československa a souvislostmi s dneškem najdete v podcastu „Minulost není historie“. A celý článek na webu www.echo24.cz

Hostem Echa Pavla Štrunce byl Martin Jahn, člen představenstva Škoda Auto a viceprezident Svazu průmyslu a dopravy. V rozhovoru tvrdí, že i přes škrty v německém koncernu Volkswagen zůstává česká Škoda Auto v mimořádně dobré kondici. Firma se drží na vrcholu evropského trhu hlavně díky pragmatické kombinaci německé preciznosti a české vynalézavosti. „Škoda je v současné době ve velice dobré situaci, možná nejlepší za posledních 30 let,“ řekl Jahn a dodal, že firma dosahuje rekordních zisků i příjmů.  Jahn mluví i o tom, jakou pozici si škoda v rámci koncernu drží: „Před několika lety byla diskuze, jestli by Škoda neměla být takovou Dacií koncernu, značkou, která by vyráběla ty nejlevnější vozy. Nám se z toho podařilo utéct. Naše náklady v České republice už neumožňují vyrábět velmi levné vozy. Musíme vyrábět kvalitní auta, která mají svou cenu, a která nám umožní tvořit rozumný profit.” Škoda se podle jeho slov rozhodla pro strategii směřující k vyšší kvalitě a vyšší cenové úrovni, a ne pro pozici levné automobilky podobné Dacii. Na otázku, zda by Škoda mohla následovat příklad německých továren, které Volkswagen plánuje uzavřít, Jahn reagoval, že by muselo dojít k „extrémnímu propadu celkového trhu v Evropě“ nebo k prudkému nárůstu nákladů, aby byla výroba v Česku ohrožena. Martin Jahn vyjadřuje skepsi k ambiciózním cílům Green Dealu, zejména v souvislosti s přechodem na elektromobilitu do roku 2035. Podle něj tento cíl nemusí být realistický, a Evropa by měla své plány přehodnotit. „Byly to příliš ambiciózní závazky. Zákazníci nejsou připraveni na plný přechod na elektromobily a ostatní regiony světa nemají ani takovou ambici, ani schopnost přejít na 100% čistou mobilitu. Je potřeba tyto závazky přehodnotit a podívat se na realistický scénář, jak přechod na bezemisní mobilitu plnit.“ „My bychom mohli být na úrovni Rakouska, Švýcarska, nebo Holandska. Není žádný důvod, abychom na jejich úrovni nebyli, ale nevyužíváme náš potenciál. Máme příliš rigidní trh práce, nemáme dobrou podporu aplikovaného výzkumu a vývoje, systém technického vzdělávání začíná zaostávat. Co nás brzdí je přílišná byrokracie a nedostatečné investice do vzdělávání a inovací. To jsou věci, o kterých mluvíme už dlouho, ale bohužel se nám je nedaří řešit,” říká Jahn k potenciálu České republiky, který podle něj není plně využitý.  Škoda Auto si sama vybudovala vlastní vzdělávací systém, včetně univerzity a odborných škol, aby si zajistila kvalifikované pracovní síly. Zároveň však Jahn apeluje na nutnost širšího reformního přístupu v Česku.

V češtině vyšel román Časokryt od bulharského spisovatele Georgi Gospodinova, který získal prestižní Mezinárodní Bookerovu cenu za rok 2023. Spisovatelka Bianca Bellová se na přebalu knihy nebojí silných slov: „Umí to, co dělá dobrého autora: pohnout čtenáře k citům. Gospodinov je postmoderní spisovatel par excellence. Teď napsal svůj nejlepší text, velký evropský román.“ A skutečně, jen s trochou přehánění lze Časokryt zmínit v jedné větě s Kouzelným vrchem Thomase Manna či texty Jorge Luis Borgese. Nadšením hýří i zahraniční kritika. „Originální fantazie o evropské politice... ‚Historie je pořád živá‘, píše Gospodinov, a s důvtipem poukazuje na násilí, které minulost páchá na přítomnosti“ (The New Yorker). „Gospodinova vize zítřka je noční můra, z níž se musí Evropa vzbudit“ (The Times). „Složitý, ale obohacující román vrcholí obrazem Evropy na pokraji obnoveného konfliktu – abstrakcí, které nedávné události propůjčily hrozivou sílu skutečnosti." (The Wall Street Journal). Máme tu tedy adepta na knihu roku? Budeme o tom diskutovat skoro hodinu, mé pozvání přijali ti nejpovolanější: spisovatelka Bianca Bellová a překladatel Ladislav Nagy. „Zavřen v pokoji ze sedmnáctého století, s wi-fi z jednadvacátého století, pozoruji svět, píšu na dřevěném, minimálně stoletém stole, spím na loži s železnými čely z devatenáctého století. Snažím se přehrát si minulost, která má přijít. Paměť se mi zhoršuje, rozum mě opouští, to, co vymýšlím, mi šlape na paty, dobíhá mě a předbíhá. Odpusť mi, Bože utopií, časy se smíchaly a člověk už neví, jestli to, co vypráví, se stalo, nebo má teprve přijít.“ (Georgi Gospodinov – Časokryt)   Obsazení: Jakub Peřina, Ladislav Nagy, Bianca Bellová   Zmíněná díla: rozhovor s Michelem Houellebecqem https://www.ft.com/content/73338e2e-331a-4be3-88d4-a0d9e4216c8a, Georgi Gospodinov: Časokryt https://argo.cz/knihy/casokryt/, deska The Voidz: Like All Before You https://open.spotify.com/prerelease/7smILpU4LbOS6cUte92M02, Ian McEwan: Hodiny https://www.kosmas.cz/knihy/528070/hodiny/, kniha fotografií Gregoryho Crewdsona https://prestelpublishing.penguinrandomhouse.de/book/Gregory-Crewdson/Walter-Moser/Prestel/e627018.rhd

Premiér Petr Fiala si pro Česko vysnil silného eurokomisaře. Portfolio obchodu ale nakonec dostal slovenský diplomat. A jak to bude s českým jádrem, když se klíčovou unijní postavou pro veřejnou podporu stává španělská socialistka a odpůrkyně jaderné energetiky? Evropská komise má nové složení a Česko zírá, jaké karty mu zůstaly v ruce. Ministr průmyslu Jozef Síkela pokukoval po křesle eurokomisaře pro obchod, nebo podobně silném portfoliu, nakonec ale dostal slabší post dohlížející na mezinárodní partnerství. Analytici hovoří o tom, že jde o nejméně prestižní volbu z těch, u nichž se Síkelovo jméno skloňovalo. Zaznívají i názory, že vyjednání slabého portfolia v nové Evropské komisi může být pro Česko ztrátové.Slabší pozici tak má Praha navzdory tomu, že patří mezi ty unijní země, které „pilně naplňují“ politiky sedmadvacítky, všímá si ekonomická novinářka Markéta Malá z Echo24. „V Evropské unii, když to řeknu na rovinu, jdeme vždy na ruku. Děláme to tak, aby to pro nás – ne pro občany, ale pro politickou reprezentaci – bylo co nejvýhodnější,“ říká v nejnovějším Hrotcastu. Malá tím naznačuje, že Česko z Unie ne vždy dostane to, co si přeje. Jeden příklad za všechny: během českého předsednictví v Radě EU se Praha podílela na vyjednávání balíčku Fit for 55, což bylo jedním z jejích hlavních úspěchů v oblasti klimatické politiky.I když se některé části balíčku schválily relativně potichu, včetně nových pravidel pro sledování objemu prodávaných paliv, tlak na českou vládu narůstá kvůli obavám o dopad na spotřebitele. Očekává se totiž, že nová pravidla mohou zvýšit ceny pohonných hmot a vytápění, protože zavádějí emisní povolenky na osobní přepravu i domácí vytápění. Síkela získává portfolio, kterému se dosud věnovala Finka Jutta Urpilainenová. Spadá pod něj největší generální ředitelství, které zaměstnává tři tisíce lidí. Má mít na starost dohled nad evropskou mezinárodní spoluprací a rozvojovou politikou či podporu koordinace mezi unií a jejími členskými státy v oblasti rozvojové spolupráce. Portfolio obchodu, na něž si pro člena své vlády pomýšlel i premiér Petr Fiala, získal zkušený slovenský diplomat a unijní politik Maroš Šefčovič. Nový Hrotcast je ale také o jaderné energetice. Jednou z nejdůležitějších postav nové Komise je španělská socialistka Teresa Ribera, která bude jako první výkonná místopředsedkyně dohlížet na tzv. zelenou tranzici a veřejnou podporu. To může být pro Českou republiku klíčový bod, zejména ve vztahu k jádru, jelikož Ribera je dlouhodobou odpůrkyní jaderné energetiky. V kontextu výstavby nových bloků v Dukovanech, kde veřejná podpora hraje zásadní roli, může mít Ribera významný vliv na to, zda bude Česko schopno získat potřebné schválení pro další projekty. Více se dozvíte v nejnovějším podcastu, kde probíráme také Draghiho zprávu, stav Evropské unie a její (ne)konkurenceschopnost vůči USA a Číně.

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz Hostem Echo Porady byl bývalý europoslanec Jan Zahradil a řešila se budoucnost Evropské unie. Ve vyjednávání o portfoliu pro českého eurokomisaře podle Zahradila vláda přefoukla svůj vlastní význam. „Teď si z toho spousta lidí dělá srandu,“ říká. Oproti tomu Robert Fico šikovně prosadil Maroše Šefčoviče na obchod. „Šefčovič je tam už počtvrté, je to zkušený eurokrat, oblíbený a nekonfliktní.“ Tématem byla i Zahradilova budoucnost ve vlastní straně. „Byl jsem u toho od začátku, takže mám i nějaké sentimentální důvody. Nad ODS jsem ještě nezlomil hůl, jakkoliv se mi její směřování hrubě nelíbí,“ tvrdí. A bude příští vládu tvořit ODS i ANO?

V posledních letech si Češi konečně všimli, že jejich severním sousedem je Polsko. Ale rozumíme polskému vztahu ke slovanství a Slovanům? Jak Poláci sami sebe v Evropě vnímají a čím definují svou státnost? Co to znamená, když hovoříme o piastovském a jagellonském modelu Polska? Existuje něco jako dějinná mise Polska? Patří vůbec Polsko do střední Evropy? O tom a mnohém dalším hovoří ve čtrnácté epizodě svého podcastu Hej, Slované bratři Lukáš a Jakub Novosadovi s politologem a diplomatem Maciejem Ruczajem. Epizodu tradičně vysílá Rádio Prostor, na svých poslechových aplikacích včetně YouTube také Echo24. Najdete nás rovněž na Spotify. Polské dějiny jsou značně odlišné od českých – jsou sice také definovány vztahem k Německu, ale mnohem více také k Rusku. Z pohledu obou mocností bylo Polsko vnímáno jako zaostalá periferie, kterou je potřeba kolonizovat. Zároveň v dějinách Polska hraje významnou roli Polsko-litevská unie, stát budovaný od začátku jinak než další evropské říše: decentralizovaně. Centralizované státy však vnímaly tento státní rys za slabost vhodnou k využití, a tak byla unie na konci 18. století rozparcelována sousedními impérii, což lze vnímat jako počátek truchlivých osudů střední Evropy v následujících staletích. Po úvodu vymezujícím tyto pojmy včetně náhledu na to, co je to „realistické“ piastovské Polsko, snažící se udržet v tradičních polských državách, a co je to „romantizující“ jagellonské Polsko, pro které je živá vzpomínka na dávný mnohonárodnostní stát, se diskuse sourozenců a s jejich hostem stočí třeba k tomu, jak veliký myšlenkový vývoj prodělalo polské myšlení v druhé půli dvacátého století, kdy reformulovalo svůj vztah k sobě samému a začalo respektovat, že stará polská kulturní centra jako Lvov či Vilnius již nebudou polská a že naopak bytostným zájmem další klidné existence Polska jsou nezávislé a svobodné Bělorusko, Litva a Ukrajina. Snaha urovnat vztahy se sousedy a organizovat si je po svém, bez diktátu kterékoli mocnosti, položila základ středoevropského zázraku, ke kterému došlo v roce 2022 po ruské invazi na Ukrajinu: tehdy bývalé sovětské kolonie dokázaly táhnout pospolu za jeden provaz, takže – jak říká Maciej Ruczaj – tehdy „ocas mával psem“. To znamená, že státy našeho regionu, které v Evropě většinou hrají druhé housle, dokázaly přetavit svou zkušenost s ruským imperialismem v politiku, již přejala celá Evropa. Politika ale není jen růžová a vítězná: jako bolavá rána naší části Evropy se totiž ukazuje Bělorusko, bez jehož samostatné existence nefunguje koncepce bezpečnostní zóny mezi střední Evropou a Ruskem. Úkolem Polska tak mimo jiné je usilovat, aby se nevytratila běloruská občanská společnost. Ačkoliv to je vlastně úkol celého bloku bývalých lidových demokracií, jejichž silnou vzájemnou provázanost potřebujeme z ekonomických i bezpečnostních důvodů. Jaké tedy jsou (politické) vazby mezi Polskem a Českem? V této části Maciej Ruczaj vyjasní, že Češi jsou národ, který má rád praktické věci, a proto vstřícně reaguje na „polský modernizační zázrak“, uvede, že Poláci se stydí za okupaci Československa víc, než nakolik jim ji Češi vyčítají, probere se možné pozadí vztahů někdejšího českého a polského disentu a nakonec se Lukáš s Maciejem mírně pohádají o tom, kdy a zda vůbec má smysl z veřejného prostoru odstraňovat symboly ruské moci a poroby. Je důležitější bourat sochu maršála Koněva, anebo by bylo lepší dostavět dálnice do Polska? A není náhodou Česko dostatečně bohatá země, aby zvládla obojí současně? Aneb konečně podcast, kde se vztahy mezi sousedy řeší do hloubky.

Zanedlouho se bude připomínat stovka Josefa Škvoreckého, tedy sto let od jeho narození. My, jeho čtenáři, na to myslíme, ale ruku na srdce, nejsme si jisti, jestli nás náhodou neubývá a jestli se i Škvoreckému nestalo, že odchází kamsi do zaprášených fošen…O tom debatují literární teoretička Alena Přibáňová, básnířka, prozaička a překladatelka Sylva Fischerová, literární historik a autor zanedlouho uveřejněné Škvoreckého biografie Michal Přibáň, literární editor a hrabalovský badatel Tomáš Mazal a spisovatel Jaroslav Rudiš.Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Zachránit starý most je stejně důležité jako zachránit duši místa. Dvě stě let starému mostu v Květnici u Prahy hrozilo, že bude zničen a nahrazen prefabrikovanou betonovou lávkou. Sochařovi Kryštofovi Hoškovi se podařilo přesvědčit úřady, aby místo toho krásný můstek opravily. Zdá se, že to je detail, ale není to pravda. Z takových detailů se skládá bohatství krajiny, domova, země. Bez nich jsem chudší, tupější, nezajímavější. Přitom právě o takové „detaily“ neustále přicházíme: aktuálně hrozí zničení mostů ve Vlkančicích u Stříbrné Skalice, v Pátku na Nymbursku a v Molitorově u Kouřimi. A to je jen Středočeský kraj. Chraňme své mosty a můstky! A samozřejmě nejen je!Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Národ je dnes jednou nejvyšších hodnot, kterou se málokdo opováží zpochybňovat. Pro nemalou část populace význam národa v současném globalizovaném světě roste. V Evropě roste podpora stran a hnutí, které chtějí chránit národní identitu, politici z různých stran spektra hovoří o obraně národních zájmů.  Co to ale národ je? Z jakého důvodu jsou lidé přesvědčeni, že patří k sobě?  Je to společná krev, společná vlast, společný jazyk nebo příběhy, které si společně vyprávějí a kterým věří? A jak vůbec český národ, na který jsme tak hrdi, vznikl?  Národ vypadá jako něco zcela samozřejmého, ale kdyby měli vědci definovat, co to vlastně národ je, mohli by s tím mít problém. V sociální vědě existují dva základní přístupy k teorii národa. Jednou je objektivistická teorie, která říká, že jde o skupinu lidí, která má určité společné znaky, jako je jazyk, území, společná historie, od které se odvozuje. Problém je v tom, že máme národy, které tyto společné znaky nevykazují, přesto jsou národem. Pokud jde třeba o jazyk, existuje americký národ, ale neexistuje američtina, existuje švýcarský národ, ale žádný švýcarský jazyk. Podobné je to s územím – třeba Židé byli dlouho národem bez území, stejně jako Romové.  Naproti zastánce subjektivistické teorie Ernst Renan tvrdí, že národ je každodenní plebiscit. Tím chce říct, že národ existuje, když si lidé myslí, že k tomu národu patří. Hugh Seton-Watson dodává, že „národ existuje, jestliže se podstatný počet lidí v jisté pospolitosti domnívá, že tvoří národ, nebo se chovají tak, jako by jej tvořili.“ Subjektivisté ale nedokáží vysvětlit, proč se lidé začnou domnívat, že k nějakému národu patří.  Historici se neshodnou ani v pohledu na český národ. Jedni jsou přesvědčeni, že český národ tu byl jako nějaký etnický kmen vlastně od nepaměti. Jeho příslušníci si prý svou etnickou rozdílnost a příslušnost na elementární úrovni uvědomovali, zároveň však toto vědomí nehrálo tu hlavní roli. Naopak takzvaní konstruktivisté tvrdí, že moderní český národ byl vymyšlen obrozenci v 1. polovině 19. století. Pokud bychom na tehdejší dění nahlíželi současnou optikou, tak bychom řekli, že tehdejší intelektuálové přišli s určitým sociálním projektem a lidé jim ho odsouhlasili. Sociálně-kulturní historici by – podle historika Jakuba Rákosníka - dodali, že důležitou roli v přijetí konceptu moderního českého národa hráli tehdejší sociální podmínky. Pro česky mluvící obyvatelstvo nebyly v monarchii dostatečné podmínky k společenskému uplatnění a proti možnosti asimilace do německého prostředí zvolili obrannou strategii, již jsme si pojmenovali jako národní obrození..  Formování českého národa mělo podle historika Miroslava Hrocha tři fáze. První fáze byla učenecká - reprezentovaná Josefem Dobrovským. Tehdejší vzdělanci byli většinou ctitelé osvícenství a byli fascinování vědou. Věnovali se etnografickému studiu českého etnika a jeho historií. Zároveň žili v době vlády Josefa II., který se snažil přetvořit monarchii v moderní stát, což znamenalo především byrokratickou centralizaci a s ní spojenou germanizaci. Tehdejším domácím politickým elitám - tedy šlechtě - se tito učenci hodili, protože jim mohli dodat argumenty na podporu nutnosti české autonomie proti vídeňské centralizaci.  Jaké byly fáze další reprezentované třeba Josefem Jungmannem nebo Josefem Kajetánem Tylem? A jakou roli hráli Husité? Poslechněte si celý podcast! Představa, že my Češi jsme vždy byli - a znovu jsme - průkopníky demokracie a humanismu, přetrvala v našem kolektivním povědomí dosud a v krizových nebo zlomových obdobích se vždy vynoří jako základní příběh našich dějin a formativní rys naší identity. Stačí se podívat na roky 1945, 1968 či 1989, kde v rozdílných formách tato údajná česká demokratičnost figuruje. Je tedy užitečné vědět, odkud tento příběh pochází a jak vlastně vznikl.

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz Hostem Echo Porady je bývalý guvernér České národní banky. Tématem je český státní rozpočet, ekonomická situace v Německu a jak se nás to bude týkat. „Vláda proplula poměrně bezprecedentní bouří, tedy válkou na Ukrajině a dopady na energetický trh. Ale zdá se mi, že někteří ministři zjistili, co je jejich portfoliem až v polovině volebního období,“ říká Singer. A došlo i na domácí výrobu cidru. X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Před sto lety Češi zachránili desetitisíce Rusů, Ukrajinců, Bělorusů a dalších občanů zaniklé Ruské říše, kteří prchali Evropou před bolševickým terorem. Mladé Československo byl jediný stát na světě, který dokonale organizoval svou imigraci, měl pro ni pravidla a příchozí si důsledně vybíral. Programu se říkalo Ruská pomocná akce a měl pomoci v zemědělství či v technice. O podrobnostech této akce, o celé jedné zapomenuté emigrační vlně, o tom, jak jsme jako Češi uspěli, ale následně také hanebně selhali, diskutují s historičkou Danou Haškovou ve třinácté epizodě svého podcastu Hej, Slované bratři Lukáš a Jakub Novosadovi. Tradičně ji vysílá Rádio Prostor, na svých poslechových aplikacích včetně YouTube také Echo24. Najdete nás rovněž na Spotify. Poslední dva roky žije střední Evropa – a tudíž i Česko – ukrajinskou emigrací. Dokázali jsme pomoct, vstřebali jsme příliv statisíců uprchlíků, můžeme na sebe být hrdí. Zároveň po dvou letech se na přišedší čílíme, diskutujeme, na co všechno mají nárok a jestli bychom své peníze neměli dávat jinam. Třináctá epizoda podcastu Hej, Slované ukáže, že absolutně nic z toho nejsou v českých dějinách novinky, protože prakticky tytéž debaty, tytéž společenské reakce a procesy se děly přesně před sto lety, kdy Československo přijalo vlnu uprchlíků z Ruské říše. Mimo vědeckou komunitu je to emigrace spíše zapomenutá, protože se o ní dlouho nesmělo mluvit: vadila jak nacistům, tak následně komunistům. Ti ostatně řadu někdejších emigrantů po druhé světové válce a „osvobození Československa“ unesli a uvěznili v gulazích. Byly to ostudné a ponižující chvíle znovuvzkříšeného státu, jelikož unesení lidé byli dávno plnohodnotnými občany Československa, které se však za ně nikdy nepostavilo. Ti, kteří věznění na Sibiři přežili, se začali vracet až po deseti dvanácti letech na konci padesátých let. Toto vše ale bylo možné kloudně zkoumat teprve po roce 1989, kdy se také naplno vyjelo, jak byla Ruská pomocná akce koncipována: jako promyšlená politika, která si z milionů lidí bloudících Evropou, zničenou po první světové válce, vybírala především studenty, zemědělce (protože čeští muži padli na frontě a pole neměl kdo obdělávat) a třeba techniky. Nově příchozí se novému domovu odvděčili řadou vynálezů, staveb, novými lékařskými obory, ale také novými impulsy v humanitních vědách. Československý stát pro ně připravil plnohodnotné školství od mateřinek po univerzity, učitelé měli stejná práva jako ti čeští. Leč postupně stát začal finanční kohoutky přivírat, protože Ruská pomocná akce byla velmi drahý program, který byl plánován jenom na čtyři roky – počítal totiž s tím, že se bolševický režim zhroutí a lidé se vrátí zpět do demokratického Ruska a pomůžou s jeho správou… O celém tomto fascinujícím příběhu, o němž víme v obecném povědomí málo, vypráví v epizodě historička Dana Hašková, která pracuje ve Slovanském ústavu AV ČR a která vloni vydala objemný biografický slovník nazvaný Osobnosti emigrace z území Ruské říše v meziválečném Československu – oceněný jako slovník roku 2023. Aneb konečně podcast, kde se skutečně dozvíte, co jste ještě nevěděli.

V návaznosti na nedávnou sebevraždu herce Karla Heřmánka a vlastně i na smrt Alaina Delona budeme mluvit o stále nevyřešeném tématu, našem právu na eutanazii. Ta je povolená jen v hrstce států světa, kromě Nizozemska například v Belgii, Lucembursku, Kolumbii či Kanadě. Více zemí včetně Rakouska, Švýcarska či Švédska dovoluje asistovanou sebevraždu. V Česku eutanazie ani asistovaná sebevražda legální nejsou. Pozvání do Salonu Echa přijali: filozof Tomáš Hříbek, kněz olomoucké arcidiecéze Jan Polák, primář Kliniky paliativní medicíny Ondřej Kopecký, právník Milan Hamerský ze Spolku pro uzákonění eutanazie a redaktor Echa Ondřej Šmigol, který se tímto tématem ve svých textech dlouhodobě zabývá.Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Dnešní doba chová vědu a vědce v úctě. Všeobecně panuje názor, že vědci jsou vysoce racionální bytosti pracující výhradně s fakty, takže mohou na základě zkoumání různých zákonitostí a pomocí neustálého prověřování získaných poznatků dospívat k nezpochybnitelným závěrům. Jak je to ale s historií? Historie je rovněž pokládána za vědu, nakonec Historický ústav je součástí Akademie věd. Z toho by vyplývalo, že historie je rovněž exaktní vědou pracující výhradně s fakty. Na druhou stranu existuje okřídlené rčení, že historii píší vítězové. Tento pohled podporuje skutečnost, že existuje řada různých výkladů historie – včetně naší historie – a že si o té samé události dnes vyprávíme třeba úplně jiný příběh, než jsme si o ní vyprávěli ještě před pár lety. Proměny různých výkladů historie ovšem nejsou dány tím, že bychom objevili nová a dosud neznámá fakta. Různé verze historických událostí spíše vypovídají o změnách našeho vnímání světa, tedy o proměnách hodnot, politickém klimatu a ideologiích. Historie je tak neustálý dialog mezi minulostí a přítomností.  Pro lidské jednání neexistují žádné fyzikální zákony, jaké platí v přírodních vědách. Na rozdíl o přírodních věd pracuje také historie s kategorií smyslu. Smysl je jak individuální, každý přece své jednání nějakým řídí, tak určený příslušností k nějakému společenství. Historici tedy sice používají sofistikovanou metodologii, jak pracovat s historickými prameny, ale zároveň musí umět konkrétní příběh odvyprávět, tedy dodat událostem nějaký smysl. A smysl jedné události se může měnit. Příkladem může být třeba proměna smyslu existence samostatného Československa. Při oslavách jeho vzniku v roce 1928 se jeho smysl jevil úplně jinak než třeba na jaře 1941, když čeští konzervativci přemítají o rozpínavém nacistickém Německu jako obnově Svaté říše římské. A v roce 1968 se jevil jinak, než dnes, kdy žádné Československo již neexistuje. Historie jsou tedy příběhy, které píší vítězové. Spíše než vítězové válek ale píší historii zastánci zvítězivších hodnot. Příkladem může být třeba přístup k dětské práci, která je dnes něco odsouzeníhodného, zatímco v 19. století byla pokládána za nesmírně přínosnou pro rozvoj dětských dovedností.  Příběhy slouží také k budování identity. Tak František Palacký vytvořil svými nacionalistickými „Dějinami národu českého v Čechách a v Moravě“ smysl dějin Čechů a zakódoval naše rozumění minulosti, které přežívá do dneška. Problém je ale v tom, že příběhy potřebují své hrdiny a padouchy a že obsazení hlavních rolí se často mění. Pro historika Václava Vladivoje Tomka byl třeba Jan Žižka národní hrdina, pro historika Josefa Pekař náboženský fanatik, který destabilizoval české země. Přitom Tomek i Pekař byli profesionálové, vědci a oba měli k dispozici přibližně stejná fakta. Stejně tak husitské války jsou jednou vrcholem dějin, jindy obdobím chaosu, barbarství a všeobecného úpadku.  Zatímco minulost je tedy jen jedna, existuje mnoho historií. Proč ale existuje tolik rozdílných obrazů minulosti?  Proč ale existuje tolik rozdílných obrazů minulosti? I o tom je náš nový podcast! Užijte si první díl.

Hostem Echa Pavla Štrunce byl senátor Zdeněk Hraba. Podle něj jsou hlavními tématy současné konzervativní levice ochrana tradičních hodnot, jako je odmítání genderové ideologie, nebo Istanbulské úmluvy. Hraba také kritizoval postupné směřování hnutí STAN k progresivní politice, což bylo pro něj důvodem k odchodu.„Progresivismus tlačený zelenými, Piráty a částečně i STAN, včetně témat jako manželství pro všechny a genderová agenda, je pro konzervativce nepřijatelný,“ tvrdí Hraba. Tato témata podle něj rezonují i mezi voliči v jeho volebním obvodu, kde se lidé často obracejí s kritikou vůči inkluzi ve školství či bezpečnostním problémům. Hraba také zmínil, že značná část starostů v hnutí STAN nesouhlasí s tímto progresivním směřováním, ale vedení hnutí se přiklání k těmto tématům, což přineslo politické body, především v parlamentních volbách. Kulturní války se postupně stávají součástí české politické debaty. Zatímco v západních zemích probíhá obrat k tradičnějším hodnotám, v Česku tyto diskuse teprve nabírají na intenzitě. Hraba se domnívá, že Česká republika za západní Evropou mírně zaostává, ale trendy v otázkách kulturní politiky se do českého prostředí nepochybně dostávají. Jedním z hlavních sporů na domácí scéně je otázka migrace a bezpečnosti. Hraba poukazuje na zvyšující se kriminalitu v Německu a kritizuje nečinnost vlády v otázce ochrany českých hranic. „Migrace je téma, které rezonuje mezi lidmi i u nás. Lidé v mém obvodu chtějí, aby Česká republika zůstala bezpečná,“ dodává.Politická debata o podpoře Ukrajiny v kontextu ruské agrese je dalším významným tématem. Dominik Hašek, bývalý hokejista a protikandidát Hraby ve volbách, zastává tvrdší postoj vůči Rusku a vyzývá k maximální podpoře Ukrajiny. Hraba sice podporu Ukrajině považuje za důležitou, avšak zdůrazňuje, že je třeba zvážit racionální kroky v zájmu České republiky. Tato témata budou rozhodující pro nadcházející volby, kdy se ukáže, jakou cestu si česká společnost zvolí. Bude zajímavé sledovat, jak se tyto kulturní války a napětí promítnou do výsledků a jakou roli budou konzervativní a progresivní proudy hrát v budoucím vývoji země.

S titulkem tentokrát nepřeháníme. Padnou slova, které těžko půjde vzít zpět. Padne i pár dobře mířených podpásovek. Ondřej Štindl, povznesen nad cynismus a negaci, putuje životem s prostým úsměvem a takřka werichovským mottem "s jistotou nelze říct nic o ničem". Ale pozor, již za chvíli v plné rychlosti narazí do záštiplného Jakuba Peřiny! Zpovzdálí vše s ledabylým klidem žokeje pozoruje Ladislav Nagy. Ještě před MMA zápasem polovičatých argumentů (Phil Spector vs. Chris Martin) a monologů bez pointy dojde na poměrně důstojné hodnocení nominací literárních cen The Booker Prize. Nový díl kulturního podcastu Muži za pultem hraje, stejně jako deska Wild God, opravdu všemi barvami.Obsazení: Ondřej Štindl, Jakub Peřina, Ladislav NagyZmíněná díla: Nick Cave: Wild God https://youtu.be/VIN5F5UNw5E?si=qtcvaKa20gMYXaeL, longlist literárních cen The Booker Prize https://thebookerprizes.com/the-booker-library/prize-years/2024, seriál Bad Monkey https://youtu.be/RokJ4M2UjNc?si=DKNm5_YgNjhqPN3B, knižní trilogie Virginie Despentes Vernon Subutex https://www.albatrosmedia.cz/autori/84086404/virginie-despentes/

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz Hostem podcastu Pavla Štrunce byl ekonom Metropolitní univerzity a člen NERVu Dominik Stroukal. A mluvilo se hlavně o návrhu státního rozpočtu na příští rok, který o víkendu představila vláda. „Ministři si neudělali domácí úkol a nehledali, kde ušetřit u sebe. Není krize, ale ekonomika zpomaluje proti tomu, na co jsme byli zvyklí,“ tvrdí a dodává, že se budou muset zvyšovat daně, neexistuje jiný způsob, jak peníze do rozpočtu dostat. „Platy státních zaměstnanců. to bude téma, které uslyšíme neustále v následujících měsících,“ myslí si ekonom a tvrdí, že není normální, že už každý pátý Čech pracuje pro stát. Stroukal v rozhovoru mluví i o rostoucích výdajích na důchody, stárnutí Čechů a důchodové reformě, která je nezbytná. „Debata o věku odchodu do důchodu je stále živá a dramaticky by mohla změnit budoucí schodky státního rozpočtu.“ Současně ale opozice dlouhodobě kritizuje zvyšování důchodového věku, jak ANO, tak SPD nesouhlasí s prolomením hranice 65 let. Ve sněmovně se tak dají očekávat další vášnivé debaty i návrhy na změny. Hnutí ANO navíc dlouhodobě tvrdí, že pokud se dostane po příštích sněmovních volbách zpět do vlády, řadu změn bude rušit. A dostalo se i na dotační politiku současné vlády, kdy i silné podniky čerpají. Stroukal upozorňuje na to, že velká část dotací je navázaná na zdroje z EU, tím pádem je nutné vypořádat se s tím, že když dotace omezíme, přijdeme tím i o část zdrojů z Unie. „Já bych klidně čerpal míň, některé věci jsou ve výsledku drahé i zadarmo,“ dodává ekonom.

O půlnoci ze soboty na neděli zveřejnila vláda očekávaný návrh rozpočtu na příští rok. Tento krok, který mnozí označují jako netransparentní a arogantní, vzbudil mezi politiky i veřejností značné diskuze. „Zveřejnění rozpočtu v takovýto čas je ukázkou arogance. Proč to nešlo třeba v šest večer? Jen to podtrhuje, jakým způsobem se vláda chová,“ říká v Hrotcastu ekonomická novinářka Echo24 Markéta Malá. Mnozí kritici takto sestaveného rozpočtu, včetně bývalého ministra financí Miroslava Kalouska, označili současný deficit přes 200 miliard korun za nepřiměřený pro „normální“ ekonomické podmínky. Odborníci se shodují, že rozpočet nereflektuje aktuální ekonomický stav Česka, který vykazuje nízkou nezaměstnanost a inflaci na úrovni 2,5 procenta. „Schodek 230 miliard je šílený. Nemáme už covidové roky ani mimořádné výdaje spojené s energetickou krizí. To číslo je prostě ostudné,“ vysvětluje Malá v podcastu. Premiér Petr Fiala komentoval nový rozpočet s důrazem na investice do budoucnosti, výzkumu, inovací a bezpečnosti. Vláda plánuje zvýšit platy státních zaměstnanců o 20 miliard korun od ledna, což mnozí vnímají jako populistické gesto ve volebním roce. Je o to více zarážející, že při nedávném jednání s odbory vláda odmítla jejich mzdové požadavky. „Premiér říká, že investujeme do budoucnosti, ale zároveň v rozpočtu vidíme rostoucí investiční dotace a vyšší výdaje, protože máme volební rok,“ dodává Malá. Navzdory rétorice o šetření na státní správě klíčovým zdrojem příjmů zůstává růst daňových příjmů. Zavedení a prodloužení mimořádné daně z neočekávaných zisků, především zaměřené na energetickou společnost ČEZ, zůstává velmi kontroverzním krokem. Kritici, včetně ekonomů a členů Národní ekonomické rady vlády, považují toto prodloužení za neodůvodněné v době, kdy nejsou žádné mimořádné výdaje spojené s energetickou krizí. „Mimořádná daň z neočekávaných zisků zůstává, i když nejsou mimořádné výdaje. Pro stát je to prostě pohodlný příjem (...) Banky si snižovaly zisky nákupem státních dluhopisů, což je zcela legální, ale často se na to úmyslně zapomíná. Úroky na spořících účtech začaly navyšovat už před tím, než vláda oznámila zavedení mimořádné daně z neočekávaných zisků,“ upozorňuje novinářka Echo24.Více se dozvíte v podcastu.

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz Na Echo Poradě se komentátoři týdeníku vrátili k výbušnému Echo Salonu s Otakarem Foltýnem. Hlavním tématem potom byl státní rozpočet na rok 2025, který vláda zveřejnila překvapivě v noci ze soboty na neděli. „Vláda se plácá po zádech, že je to rozpočet proinvestiční. Ale pomůžou růstu ekonomiky zrovna investice do dopravy?“ ptá se Markéta Malá. „Mě na rozpočtu irituje jiná věc. Z jakého důvodu se meziročně zvyšují dotace pro podnikatele a pro neziskovky? Jde zhruba o tolik peněz, kolik vláda získá z windfall tax,“ říká Daniel Kaiser. Vypadá to, že český zástupce dostane v Evropské komisi ekonomické portfolio. „Samo o sobě je lepší dostat post komisaře pro energetiku, než komisaře pro evropské hodnoty, a pak rozďoubávat střední Evropu a buzerovat Poláky a Maďary tak, jako to dělala Věra Jourová,“ soudí Kaiser. „Na druhou stranu znám o Josefu Síkelovi bonmot, který se říká právě v energetické branži – že docela rozumí obchodu, méně rozumí průmyslu a jestli něčemu opravdu nerozumí, tak je to energetika.“ „Když se řekne ,dezolát‘, okamžitě se k dezolátům hlásím, protože tam cítím obrovskou aroganci,“ říká Dalibor Balšínek. K nespokojeným patří i voliči německé AfD, která vyhrála v Durynsku a v Sasku byla těsně druhá. „Typický východoněmecký sedmdesátiletý důchodce nemá hluboko do kapsy, přesto volí AfP. Je to strana protestní a strana obrany malých vlastí, jak kdysi říkal Václav Bělohradský. Toho jejich způsobu života, o kterém mají pocit, že je ohrožený,“ tvrdí Jiří Peňás.

Letní olympiáda v Paříži opět zvířila emoce mezi českými mluvčími o to, zda je vhodné a správné přechylovat cizí ženská příjmení a takto jména ženám „kazit“. Jenže nejen v češtině se vede o přechylování urputný a zapálený boj, týká se také jiných slovanských jazyků a společností, kde dokonce může jít o pohyb obrácený: jinde ženy usilují o možnost být svobodně přechylovány. O čem se přou mluvčí polštiny a balkánských jazyků? Oč usilují Lužické Srbky? Nejen o tom je dvanáctá epizoda podcastu bratrů Lukáše a Jakuba Novosadových Hej, Slované. Tradičně ji vysílá Rádio Prostor, na svých poslechových aplikacích včetně YouTube také Echo24. Najdete nás rovněž na Spotify. V první části se Lukáš krátce vrací k minulé epizodě a shrnuje, jak dopadly zemské volby v Sasku, jak volili Lužičtí Srbové, co pro něj bylo skutečně překvapivé, kdo zachránil doposud vládnoucí CDU, proč mohl uspět premiér Michael Kretschmer a co z toho potenciálně plyne. Následující rozhovor už sourozenci stočili k problému přechylování ženských příjmení. V létě totiž – pokolikáté už? – toto téma znovu zaujalo ne nepatrnou část české veřejnosti. Lukáš na úvod ozřejmuje, že nehodlá bojovat ani za jeden tábor, ale pouze ukázat, že přechylování je pro různé, zejména západoslovanské společnosti společný problém, ale každá ho řeší jinak. Také dojde na vymezení se proti „argumentu“, že Češi jsou jediní, kdo przní cizí jména. A tak si představíme, o čem se přou v Polsku a na Balkáně, zároveň si předvedeme, jak první jména Srbové: anglická i česká, aniž to v Srbsku někdo řeší, zatímco našinec pobouřen být může. Jakub také vysvětlí, kdy se v srbštině používá latinka a kdy cyrilice, a Lukáš ho nutí přiznat se, zdá v cyrilici vychází nějaké porno, anebo zda to je pro tento jazyk tabu. Poslední část se vrátí do Lužice, kde byl v červnu přijat nový zákon, umožňující Lužickým Srbkám a Frískám úředně se přechylovat. Lukáš vysvětlí, proč to dosud možné nebylo, proč o to Lužické Srbky usilovaly, i že přechylování může mít funkční rozlišení, z něhož lze v jazyce poznat národnost ženy. A proč naopak některá česká jména přechylovat smysl nemá? Aneb konečně podcast, který vám pomůže nahlédnout, že přechylování je jev, do něhož se vyplatí nahlížet z různých stran, protože je to zábavnější a najdou se krásné paradoxy.

Bouři vzbudilo o předminulém víkendu zatčení Pavla Durova na letišti u Paříže. Durov je zakladatelem a výlučným majitelem velké sociální sítě Telegram, která přerostla území bývalého Sovětského svazu a dnes se pyšní 900 miliony uživatelů po celém světě. Francouzská policie Durova viní z toho, že na Telegramu umožňuje kriminální činnost, jako jsou obchod s drogami nebo dětská pornografie. Mnoho lidí, například Elon Musk, naopak zásah proti Durovovi považuje za bezprecedentní útok na svobodu projevu. Do Salonu Echa přišel ředitel strategické komunikace na Úřadu vlády plk. Otakar Foltýn, programátor a „zastánce demonopolizace“ Daniel Steigerwald a vývojář počítačových her a také představitel Společnosti pro obranu svobody projevu Daniel Vávra. Za redakci Echa jeho šéfredaktor Dalibor Balšínek. Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Hostem podcastu Pavla Štrunce byl Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala. Jeho úřad před pár dny vydal stanovisko k návrhu státního závěrečného účtu za rok 2023 a doporučil vládě rozpočtovou obezřetnost a hlavně systémové reformy. Kala ostře kritizoval současný přístup vlády k řízení státních financí. Připomněl, že rychlost zadlužování Česka je druhá nejvyšší v Evropské unii. Přesto podle něj vlády v minulosti nepřistoupily k žádným skutečným reformám, které by situaci řešily. „Všechny vlády se tváří reformně, všechny nám slibují, jak budou pracovat pro občany, ale dlouhou dobu na těch projektech usilovně nepracují,“ upozornil Kala. Prezident NKÚ Kritizoval i systém státních dotací, které podle něj metastázují do celé společnosti jako rakovina. „Normální je život bez dotací, ale začalo se dostávat velké množství peněz do systému a dnes se čerpají dotace na věci úplně nepochopitelné,“ tvrdí a dodává, že české podniky si často zvykly na to, že mohou spoléhat na dotace místo toho, aby se snažily konkurovat na trhu vlastním úsilím a inovacemi. A mluvilo se i o digitalizaci, Kala tvrdí, že v tomto směru nám dávno ujel vlak a jen ho budeme dohánět. Současně ocenil snahu ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše o digitalizaci stavebního řízení, ačkoli přiznal, že s výsledky zatím není spokojen. „Těch chyb tam asi bude hodně, ale oceňuji, že se snažil něco udělat,“ dodává Kala. Prezident NKÚ upozorňuje i na výrazný nárůst výdajů ve školství, zejména v souvislosti s implementací inkluze a dalších reforem. Podle Kaly došlo k významnému zvýšení počtu zaměstnanců ve vzdělávání, konkrétně zmiňuje, že od roku 2019 vzrostl počet zaměstnanců na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy o 40 tisíc a výdaje ministerstva narostly o 20 miliard korun. Kala naznačuje, že tyto investice byly provedeny bez dostatečné diskuze o jejich ekonomických důsledcích. Kritizuje, že se při zavádění reforem, jako je inkluze, nevedla debata o tom, zda tyto náklady odpovídají přínosům, a zda si Česká republika může dovolit investovat do těchto opatření na úkor jiných potřeb, jako je například výstavba dálnic. „Musíme vést diskuzi o tom, jestli chceme malotřídku o deseti žácích, nebo nechceme, jestli chceme, aby ve třídě bylo 21 nebo 25 žáků, jestli chceme inkluzi, asistenty žáků a další věci,“ říká Kala a dodává, že tyto otázky je třeba řešit předtím, než se rozhodne o škrtání nebo zvýšení výdajů. Miloslav Kala v rozhovoru vyjadřuje obavy ohledně současného nastavení české ekonomiky, zejména její závislosti na automobilovém průmyslu. Podle něj tato závislost představuje velké riziko, zvláště v kontextu rostoucí globální konkurence. “Obávám se, že čínská a jiná konkurence roztrhá na kusy celé to odvětví, které tady máme,” říká a poukazuje na to, že by bylo vhodné zaměřit se na diverzifikaci ekonomiky a hledání nových odvětví, ve kterých by Česko mohlo být úspěšné. Země ale podle něj nemá dostatečnou strategii, jak tuto situaci řešit. 

Průměrný výdaj na pojištěnce je okolo 55 tisíc měsíčně, zdravotní odvody živnostníků jsou letos v Česku asi tři tisíce za měsíc, zdůrazňuje v novém Hrotcastu analytik Miroslav Zámečník. „Šedesát procent OSVČ platí jen minimální zálohy na zdravotní pojištění, což nestačí ani na pokrytí základních potřeb našeho zdravotního systému,“ říká ekonom Miroslav Zámečník. Zdravotnictví je drahé a s rostoucími náklady se situace jen zhoršuje. Jinými slovy, současný systém není dlouhodobě udržitelný, všímá si respektovaný ekonom. Vzhledem k tomu, že je české zdravotnictví stále nákladnější a systém je podfinancovaný, je nezbytné začít vážně uvažovat o reformách, které by do něj přinesly více prostředků a zároveň zajišťovaly spravedlnost mezi zaměstnanci a živnostníky. Podle hlavního analytika Hrotu24 je proto potřeba zálohy zvedat. „Ve skutečnosti není důvod, proč by ekonomicky aktivní lidé neměli platit zhruba stejné peníze za zhruba stejné příjmové kategorie. Ve zdravotnictví neexistuje zdůvodnění, proč by se mělo dělit na živnostníky a zaměstnance“, podotýká v novém Hrotcastu. Jednou z největších výhod pro OSVČ v Česku jsou paušály, které umožňují snížit daňový základ a tím i celkovou daňovou zátěž. V praxi to znamená, že mnoho živnostníků platí minimální zálohy na sociální a zdravotní pojištění, které jsou výrazně nižší než odvody, které by museli platit zaměstnanci se stejnými příjmy. „Je nutné se podívat na ty skupiny, které přispívají relativně málo. Řekněme si, že průměrný výdaj na pojištěnce je nějakých 55 tisíc měsíčně. A teď si vezměme, jaké jsou odvody v Česku. Letos by to měly být nějaké tři tisíce měsíčně. Takže jsme hluboko pod tím,“ zdůrazňuje Zámečník. V diskusi o reformě odvodového systému často zaznívá, že se Česká republika potřebuje více přiblížit západním standardům. Například ve Švýcarsku nebo Německu jsou podmínky pro OSVČ přísnější. Ve Švýcarsku musí platit vysoké částky z vlastních kapes, než začnou čerpat plnou zdravotní péči. V Německu jsou pojistné částky pro živnostníky pevně dané a nezávisí na vyměřovacím základu, což zajišťuje stabilní přísun financí do zdravotního systému. Jak podotýká Zámečník: „V Německu platí i chudí, a pokud nemohou, žádají o dotaci. Nikoho prostě nezajímá váš vyměřovací základ.“ A teď si představte, že jste živnostník u našich západních sousedů, zdravý pětatřicátník. Každý měsíc vám na zdravotní pojištění z účtu odejde mezi 350 až 550 eury (zhruba 8 800 až 13 800 korun). A pokud si chcete dopřát lepší péči, jako je vlastní pokoj v nemocnici a kvalitní strava, připravte se na částku mezi 550 až 900 eury měsíčně (okolo 13 800 až 22 600 korun). Zní to tvrdě? Možná. Jak jinak ale reformovat zdravotní systém? A proč je tolik tajností kolem rozpočtu na příští rok? Poslechněte si nový Hrotcast. X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Hostem podcastu Pavla Štrunce byl Robert Vass, prezident a zakladatel organizace Globsec. Praha totiž v následujících dnech poprvé hostí prestižní bezpečnostní fórum Globsec, kterého se účastní prezidenti, premiéři, ministři zahraničí a obrany z celého světa. Konference se koná pod záštitou prezidenta Petra Pavla a vystoupí na ní víc než dva tisíce osobností z celého světa. Tématem 19. ročníku je Jak utišit bouři.„Hranice světového pořádku jsou testované, stabilita je narušena v různých částech světa. Příliš dlouho jsme si mysleli, že ta svoboda, demokracie a mír jsou automatické. Nepoučili jsme se ze své historie. Jako kdybychom si mysleli, že ten blahobyt je tu věčně,“ tvrdí Robert Vass a zdůrazňuje, že Evropa dlouho těžila z takzvané mírové dividendy a spoléhala na to, že je její svoboda a demokracie zaručena, což se ukázalo jako mylné s příchodem války na Ukrajině. Vass také kritizoval dlouhodobou slabost západních zemí v reakci na různé konflikty, jako byly útoky na Gruzii v roce 2008 nebo anexi Krymu v roce 2014. „Nic jsme neudělali. Vysílali jsme tak signály, že nejsme připraveni bránit naše hodnoty. Ukrajinská válka byla budíčkem pro Evropu,“ řekl Vass a dodal, že je nutné, aby Evropa více investovala do své obrany a nebyla závislá na podpoře z USA. V rozhovoru jsme řešili i bezpečnost v Evropě s ohledem na nedávné útoky v Německu a situaci ve Velké Británii. Vass zdůraznil, že Evropa musí mít kontrolu nad tím, kdo do ní přichází. „Musíme kontrolovat migraci a zajišťovat bezpečnost našich hranic. Je nutné posílit iniciativy jako je Frontex, aby se předešlo incidentům, které by mohly otřást důvěrou obyvatel v evropský systém.” Vass také upozornil na nebezpečí, které přinášejí sociální sítě. „Sociální sítě dnes stírají rozdíl mezi názorem experta a obyčejného člověka, což vede k polarizaci společnosti.“ Podle něj tyto platformy často upřednostňují emotivní obsah před fakty, což vede k vytváření názorových bublin a polarizaci společnosti. „Sociální sítě jsou dnes součástí problému, a je těžké je změnit tak, aby byly součástí řešení,“ tvrdí. Na otázku ohledně budoucích vztahů mezi Evropou a Spojenými státy, ať už v případě zvolení Donalda Trumpa či demokratického kandidáta, Vass zdůraznil nutnost spolupráce mezi Evropou a Amerikou. „Pokud nebudeme spolupracovat, svět se rozpadne, což není v zájmu malých zemí jako je Česko a Slovensko.” Vass tak zdůrazňuje, že Evropa musí být připravena posílit svou vlastní obranu a nezávislost, bez ohledu na možné politické změny v USA.Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

V Sasku se blíží zemské volby, které patrně budou převratné, jelikož v nich výrazně posílí strana Alternativa pro Německo (AfD). O trendu nadcházejících voleb není pochyb, bude se jen čekat na konkrétní čísla a výsledky. Přesto v Sasku existuje oblast, která volí jinak. Je jí katolická Horní Lužice, kde žije původní slovanské obyvatelstvo, národ Lužických Srbů. Proč volí jinak? Čím je to dáno? Jak vlastně Lužičtí Srbové smýšlejí o politice? O tom všem a mnohém dalším hovoří v jedenácté epizodě svého podcastu Hej, Slované bratři Lukáš a Jakub Novosadovi. Vysílá Rádio Prostor, na svých poslechových aplikacích včetně YouTube také Echo24. Najdete nás rovněž na Spotify. Na začátku chce Jakub vysvětlit po Lukášovi, co jsou to vlastně zemské volby a zda k nim v Česku máme ekvivalent. Kromě toho bude ozřejmeno, jak Sasko funguje v zahraničí, co je zač jeho Kontaktní kancelář a proč jste se nikdy nedozvěděli, že k nám na výjezdní zasedání může přijet celá vláda sousední země. Lukáš také přiblíží své vztahy s někdejším saským premiérem Stanisławem Tilichem a krátce shrne jeho kariéru, aby doložil, kam až to v současném Německu může politicky dotáhnout Lužický Srb a zda přitom smí dávat najevo své srbství, anebo zda ho musí spíše cudně skrývat a vystupovat jako „premiér všech“. Ostatně jaký vztah mají Němci, respektive Sasové k Lužickým Srbům? Co to znamená autochtonní menšina a stačí toto označení na to, aby měli Lužičtí Srbové v Německu ústavně uspokojující postavení? Na to vše Lukáš svému sourozenci odpoví a následně krátce vylíčí porevoluční lužickosrbské fungování v německé spolkové i zemské politice. Včetně takových paradoxů, jako je to, že lužickosrbský kandidát ve volbách klidně porazí předsedu saské AfD. Tato poznámka přivede sourozence k úvaze o německo-sasko-slovanské nevraživosti, o stále přítomném českém protiněmectví i o tom, proč to Lukáše otravuje nejen ve vztahu k Lužici. V další části starší bratr mladšímu líčí, proč je v Sasku na vzestupu neonacismus a jak se to odráží v Lužici. Následuje několik znepokojivých historek z běžného lužickosrbského života, ať už se týkají dětí, mládeže nebo dvou učitelů, kteří se vloni snažili zabránit svým žákům o přestávkách ve škole hajlovat. Šokovaný Jakub tomu odmítá věřit a nutí Lukáše více a více vysvětlovat, jak je možné, že v Německu nacistické projevy dávno nejsou tabu. Lukáš se tedy pustí do exkurzí sociologických, ekonomických i vzdělávacích. Ostatně v jakém stavu je saské školství? Není jeho úroveň jednou z hlavních příčin napětí, které v Sasku sledujeme? Jak je na tom lužickosrbské školství v porovnání se saským? A jaká jsou jeho specifika? Třetí část Lukáš otevírá poznámkou, že Lužičtí Srbové budou v nadcházejících zemských saských volbách patrně znovu volit CDU neboli stranu, která jim doposud nabízela jakž takž bezpečné životní a kulturní zázemí. Zároveň to znamená, že původní slovanské obyvatelstvo Saska volí a znovu bude volit jinak než skoro celý zbytek země. Není to výjimka, nýbrž setrvalý trend – vždyť naposledy Lužičtí Srbové ukázali svou vůli jít proti zbytku saské společnosti na jaře při volbách evropských. Také teď Lukáš předjímá, že obce, kde hlavní živel tvoří Lužičtí Srbové, budou modré, což znamená křesťanskodemokratické. Následně bratři rozebírají, proč mají Lužičtí Srbové rezervovaný vztah k AfD a dalším posilujícím stranám německého spektra, jako je například Aliance Sahry Wagenknecht. Lukáš přitom podotkne, že Dolnolužičtí Srbové v Braniborsku volí ještě jinak než Hornolužičtí Srbové v Sasku. Zároveň se snaží vyjádřit své pochopení pro lužickosrbskou volbu, objasňuje systém lužickosrbské společnosti v souvislosti s jejím fungováním na státní podpoře, sám ji ale problematizuje. Leckoho možná překvapí proč. Aneb konečně podcast, který každou epizodou dokazuje, jak barevný a nejednoznačný je svět Slovanů. X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Už tři týdny operují ukrajinské síly v Kurské oblasti. Jde o první invazi na ruské území od druhé světové války. O tom, co to znamená pro vývoj války na Ukrajině, debatují slovenský generál ve výslužbě Pavel Macko, bezpečnostní analytik z Univerzity obrany Richard Stojar a Jan Kofroň z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Hostem podcastu Echo Pavla Štrunce byl Štěpán Křeček, hlavní ekonom BH Securities a poradce premiéra Petra Fialy. Podle něj vláda a její ekonomická politika jde správným směrem, ale pomalu. Vláda před pár dny schválila změny v zákoníku práce, které zahrnují prodloužení zkušební doby a změny ve výpověd bez udání důvodu. Křeček tyto kroky obhajuje jako prostředek ke zvýšení flexibility na pracovním trhu. Zdůrazňuje, že větší flexibilita může usnadnit zaměstnancům nalezení lepší pracovní pozice, což následně může vést k růstu platů. Uznává ale, že některé změny, například prodloužení zkušební doby, mohou více vyhovovat zaměstnavatelům. Křeček komentuje i zpackané stavební řízení a působení Ivana Bartoše jako ministra pro místní rozvoj: „Je to skandální, Bartoš má odstoupit, měly za to padat hlavy. On je ten, kdo reprezentuje Ministerstvo pro místní rozvoj a on selhal a nedá se to omluvit.“ Dodává, že vláda šetří drobné, zakázka se udělala úsporně, ale dopadlo to takhle. „Stát nemá morálku soukromého sektoru, Všichni vlastně ve finále čekali víc. Ale Mám obavu, co by mohlo přijít, kdyby tahle vláda nevydržela. Obávám se, že kdyby se vláda změnila, bude to směrem k horšímu, přestaly by klesat schodky rozpočtu a omezily se investice.“ Česká ekonomika letos stagnuje, ale podle Křečka by měla v příštím roce růst o 2,5 %. Za hlavní příčiny současné stagnace považuje vysoké úrokové sazby, které brzdí spotřebu a investice, a také nízkou zahraniční poptávku, zejména z Německa. „Německo je na tom ještě hůře než Česká republika, a to se přenáší i na nás,“ řekl Křeček. Upozorňuje, že vysoké ceny energií představují pro český průmysl obrovský problém. Česká republika je po Bulharsku druhou energeticky nejnáročnější ekonomikou v EU, což v kombinaci s drahými energiemi snižuje její konkurenceschopnost. Firmy proto často přesouvají své výrobní kapacity mimo Evropu, zejména do USA a Číny, kde jsou energie levnější. „Podívejme se, jak dopadlo Slovensko. Tam taky mysleli, že ta předchozí vláda to dělala špatně v té ekonomické oblasti, ale teď jsou na tom Slováci ještě daleko hůř. A vyhlídka, že tam pojedou tím tempem, jako teďka jdeme my, to je úplně nedávno.“ Vláda čelí také kritice za svůj postoj k evropskému Green Dealu a souvisejícím opatřením Fit for 55. Ačkoli Křeček rozumí nutnosti plnit evropské závazky, obává se, že implementace těchto opatření povede k dalšímu zdražení života v Česku, což bude mít negativní dopad na všechny vrstvy obyvatelstva. Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Muži za pultem udivila ostrá debata, kterou na sociálních sítích rozpoutal film Vlny. Reagují pobaveně, srdce je ale bolí. Ondřej znepokojeně vypráví o hypnotickém víru slaboduchosti, který všichni udržujeme v chodu, a když se do něj podíváme, podívá se zpátky. Je tak rozrušen, až se dopustí freudovského přeřeknutí se. V kinech je nový film Vetřelec: Romulus, sedmý film vetřelčí série, Pro Petra skvělá příležitost k rekapitulaci těch šesti předcházejících. Jakub je připravený pohádat se o odkaz Alaina Delona, nakonec ale hovor proběhne až smírně. Nicolas Cage mu v neuvěřitelně hypovaném hororu Longlegs připomíná Robina Williamse v Tátovi v sukních. Nastane shoda na tom, že to je výstižné přirovnání. Ondřej pronese přednášku k padesátému výročí Polanského Čínské čtvrti a nenechá se zastavit. Dojde v ní, jak jinak, i na řád kosmu.  Účastníci: Petr Koubek, Ondřej Štindl, Jakub Peřina Diskutovaná díla: Vetřelec Romulus (režie: Fede Alvarez), Vetřelci 1-4, Longlegs (režie: Osgood Perkins), filmy s Alainem Delonem, především Samuraj, Čínská čtvrť (1974), režie: Roman Polanski  

Měli by si milovníci přírody připlatit, aby viděli krásy Česka ukryté v národních parcích? A pomohlo by to v boji s overturismem, proti němuž se čím dál více lidí vymezuje? O tom všem v novém Hrotcastu s ekonomem Mirkem Zámečníkem a jeho hostitelem Pavlem Štruncem. Má se zpoplatnit návštěva národních parků v Česku? Téma je to u nás víc než kontroverzní, zároveň ale poplatky v zahraničí výborně fungují jako odstínění nadměrného turismu. A právě ten vadí čím dál většímu množství lidí. „Overturismus vyžaduje řešení regulatorního charakteru. V Litvě jsme v národním parku platili za vstup osm euro (okolo 200 korun) a působilo to jako filtr pro masového návštěvníka,“ popisuje analytik Hrotu24 Miroslav Zámečník.„Lidé, kteří jsou opravdovými milovníky přírody a rádi prozkoumávají její tajemství, by měli mít možnost to dělat s průvodcem, ale budou za to muset zaplatit víc než symbolický poplatek,“ pokračuje Zámečník v novém Hrotcastu. Ekonom přitom zdůrazňuje, že by masová turistika měla být směřována spíše do oblastí, kde způsobí co nejméně škody.Ale nejen zpoplatnění, i zřízení nových národních parků je v Česku dosti kontroverzní téma, které vyvolává silné emoce – hlavně mezi obyvateli, jichž se vyhlášení parku týká. Jedním z hlavních důvodů je obava, že se tím podstatně zvýší turistický ruch, což může místní připravit o klid a soukromí. „Jsou tady obavy místních obyvatel z toho, že vyhlášení národního parku bude fungovat jako jakýsi magnet, který přitáhne více turismu. A ti, kteří nepodnikají v cestovním ruchu, berou turisty jako něco, co jim znepříjemňuje život",“ vysvětluje Zámečník.Přesto mohou národní parky přinést významné ekonomické výhody, pokud jsou správně spravovány a propojeny s místní komunitou. V praxi se ukazuje, že mohou být zdrojem příjmů nejen pro ty, kteří podnikají v cestovním ruchu, ale i pro širší skupinu obyvatel, kteří žijí v těsném sepětí s parkem. Pro příklad jak to může fungovat sahá analytik Hrotu24 do Afriky. „Tam je běžné, že národní parky poskytují pracovní příležitosti místním lidem – například jako průvodcům nebo řidičům, což může být vysoce ceněná a dobře placená práce. Kromě toho mohou parky přinášet přímé výhody, jako jsou stipendia pro děti, zlepšení infrastruktury nebo přístup ke zdravotní péči,“ říká. A jsme zpátky u toho zpoplatnění vstupů. V Africe je totiž podle Zámečníka běžné třeba i to, že cizinci platí mnohem vyšší vstupné než místní obyvatelé. Měly by se tedy vstupy do národních parků v Česku zavést? V jaké výši? A je to vůbec přínosné řešení? Poslechněte si náš nejnovější Hrotcast.

Kampaň proti dezinformacím démona Foltýna, budoucnost lidovců, ale i úmrtí Alaina Delona. Taková jsou témata aktuální epizody podcastu Echo Porada. „Na úřad vlády promítají heslo Jdi domů, Ivane, což asi má být narážka na slavnou písničku Běž domů, Ivane. Ale ani si nedokážou zjistit, jak se přesně jmenovala,“ tvrdí Daniel Kaiser. „Státní úředník se chová jako aktivista,“ dodává Dalibor Balšínek. Může KDU-ČSL zachránit Jiří Čunek v roli předsedy? „Je to nejcharismatičtější z kandidátů. Konzervativních voličů je deset až dvanáct procent. Pro ODS je to málo, ale pro KDU-ČSL by to mohlo být hodně,“ říká Balšínek. „A kdyby vyvedl lidovce z koalice Spolu, mohla by to být i záchrana pro ODS.“ Média a veřejnost nevidí do toho, jaký bude příští rok státní rozpočet, který ovlivní třeba i dostavba Dukovan. „Do toho se vede pokrytecká debata o zvyšování platů státních zaměstnanců. Bude to jasný předvolební dárek,“ soudí Markéta Malá. Zesnulý herec Alain Delon podle Jiřího Peňáse v postmoderní sekulární době nahrazoval antického boha: „I to jeho odcházení bylo jedinečné. Jeho obličej, byť plný vrásek, byl pořád nádherný.“ Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

Na Slovensku se dějí věci: ministerstvo kultury začalo o prázdninách odvolávat ředitele institucí a slovenská veřejnost se bouří a hádá. Není to však kouřová clona jiných dějů? Sledujeme proměnu a upevnění slovenského nacionalismu? Z čeho pramení? Nejen o tom diskutují v desáté epizodě podcastu Hej, Slované bratři Lukáš a Jakub Novosadovi se svým hostem. Tentokrát jím je slovakista, historik, podcaster a ředitel Památníku národního písemnictví Michal Stehlík. Společně dojdou k tomu, jaká česká traumata nefungují na Slovensku a jaká slovenská traumata jsou naopak překvapivá pro Čechy. Rozumějí si vůbec Češi se Slováky? Podcast Hej, Slované vysílá Rádio Prostor, na svých poslechových aplikacích včetně YouTube také Echo24. Najdete nás rovněž na Spotify. V první části se debata zastavuje nad aktuálním slovenským děním a pokouší se ho objasnit. Co se skrývá za pojmem „politický aktivismus“? A co znamená požadavek vedení slovenského ministerstva kultury, že umění, kultura a politika mají být tradiční a národní? Michal Stehlík vysvětluje, že nacionalistický už na Slovensku neznamená klerofašistický, nýbrž tradicionalistický. Vše to prý souvisí s hledáním vlastní identity, které je současným společnostem vlastní. A vůbec, co je to vlastně národní umění? Lukáš s Michalem se následně dohadují, zda vůbec lze odvolat vedení instituce, aniž je kolem toho humbuk. Dojde také na historku, jak vedení slovenského státu vybírá nástupce za odvolané. Ostatně existují nějací? Další část se věnuje tomu, že současná slovenská politika je neskrývaný konflikt dvou vidění světa. Jak je možné, že nastalá válečná rétorika je tak přímá? Michal smutní za tím, že část slovenské společnosti vzdává boj s nastupujícími trendy. Lukáš tyto hájí s tím, že mají právo být unavení a že je i proto pochopitelné, že elity svou únavu řeší odchodem do zahraničí. Jakub na Michalův dotaz trpělivě líčí, že to, co sledujeme na Slovensku, není ještě nic proti tomu, co sledujeme v Srbsku. Připomíná, že tamní atentát na premiéra skončil vraždou premiéra, ne jen jeho zraněním. A dodává, že v Srbsku už i kouřové clony vypadají sofistikovaněji než v našem prostoru: alternativy tam vláda buduje proto, aby vzniklo zdání alternativy. Čili východisko z krize v Srbsku neexistuje, zatímco Slováci mají ještě šanci. Třetí část se obrací k československým dějinám: Lukáš se Michala ptá, zda současné slovenské pohyby jsou srovnatelné s tím, jak se k moci drala normalizace. Michal vysvětluje rozdíl mezi slovenskou „postsedliackou“ společností a českou maloměšťáckou. Lukáš kontruje, že přece všichni jsme maloměšťáci, protože českou i slovenskou společnost dávno formují sídliště. Michal nesouhlasí a vysvětluje proč. Celá pasáž končí diskusí nad tím, zda si Michal ve svém rodišti může dovolit v hospodě hovořit o všem, anebo zda si dává pozor na pusu a některá témata záměrně vynechává. Bratři potvrzují, že stejně postupují i ve vlastní rodině. Čili otázka zní: jak se vlastně dneska cítí český intelektuál ve veřejném prostoru? Poslední část epizody Lukáš odkrývá, že si prošel typickým českým žalem kvůli dělení Československa, Michal přidává historku s Pavlem Kosatíkem, ale především se debatéři baví o tom, proč jsou Češi a Slováci jiní a co za to může. Jak je možné, že Češi nevnímají slovenská traumata a Slovákům jsou fuk ta česká? Jsou Slováci mentálně bližší Maďarům nebo Čechům? Jsou Slováci pospolití a Češi individualističtí? Proč nerozumíme Slovákům, třebaže nám za normalizace vládli? Mají Slováci mindrák z Alexandra Dubčeka? A proč je naopak netrápí Mnichov ani sovětská okupace? Ostatně mají být Slováci Čechům za něco vděční, jak si Češi často myslí? Na závěr Lukáš, Jakub a Michal tipují, kolik ředitelů bude na Slovensku odvoláno od odvysílání této epizody podcastu Hej, Slované. Trefili se? Aneb konečně podcast, který dovede překvapit a vzdělat nejen své posluchače, ale i své aktéry.

Ze Slovenska přicházely minulý týden zprávy o tom, jak je společnost na nohou, na náměstích se protestuje, píší se petice, solidarizují se čeští umělci. Svobodná kultura je totiž v ohrožení. Příčinou či záminkou je odvolání ředitele Slovenského národního divadla Mateje Drličky a ředitelky Slovenské národní galerie Alexandry Kusé. Odvolala je ministryně kultury Martina Šimkovičová, jejíž osobnost, zdá se, je součástí problému: mám takovou hypotézu, že kdyby je odvolal nějaký jiný ministr, zdaleka by to takovou pozornost nevzbudilo – jenže ten by je asi neodvolal.Jde totiž o to, že ty dva „vyhazovy“ znamenají něco jiného než jen dva vyhazovy. Že jsou symptomem stavu, v níž se naše středoevropské společnosti ocitly: ve stavu pozičního konfliktu, který se projevuje různým druhem a stupněm nedůvěry a zášti. Politika se řídí logikou revanše: paní ministryně neodvolala ony dva ředitele kvůli tomu, že by jim něco opravdu závažného vytýkala, ale proto, že to je forma pomsty na té vrstvě obyvatelstva, které se považuje za elitní, přičemž tu svou elitnost bere často z konfliktu s tou vrstvou obyvatelstva, již reprezentuje nynější ministryně kultury. Taková je teze autora Salonu Echa Jiřího Peňáse. Co si myslí jeho hosté?Pozvání k diskuzi přijala divadelní kritička Jana Machalická, herečka a filmová producentka Deana Jakubisková-Horváthová, slovenský novinář Jaroslav Daniška, výtvarník Jiří David a kunsthistorik Pavel Kalina. Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Miroslav Uďan založil a prodal miliardový startup Shoptet, za jeho vedení se firma vypracovala do pozice největšího poskytovatele e-commerce platformy v Česku a na Slovensku, na níž aktuálně funguje přes třicet sedm tisíc e-shopů. Tržby samotné společnosti se pohybují ve stovkách milionů korun a při Uďanovu odchodu byla její valuace vyšší než miliarda korun. V rozhovoru pro hrot Pavla Štrunce otevřeně mluví o svém dalším podnikatelském pokusu, který ale skončil neúspěchem. Startup Out of Dark, který měl pomoci firmám získat lepší přehled o jejich interních procesech, po dvou letech musel zavřít. „Přiznat, že jsme to nedali, bylo docela těžké pro ego. O to víc, že jsem měl za sebou nějaký projekt, který vyšel docela dost. Ale je úplně ok neuspět.” Přechod od úspěchu k neúspěchu byl pro něj o to náročnější, že veřejnost i kolegové očekávali, že i tentokrát dosáhne velkého úspěchu.  Neúspěšný projekt ho stál přibližně milion dolarů. Jedním z hlavních důvodů, proč projekt neuspěl, byla podle Uďana chybná analýza trhu a potřeb zákazníků. I když měl na začátku pozitivní zpětnou vazbu od potenciálních klientů, nakonec se ukázalo, že produkt nenaplňuje jejich skutečné potřeby a nejsou ochotni za něj zaplatit. Neúspěch ale vnímá jako cennou lekci, kterou může využít v budoucnu. “V Americe je teze, že founder, kterému je přes 40 a prošel si úspěchem i neúspěchem, je nejvíc ceněný,“ řekl a dodal, že i když pro něj osobně tato cesta byla drahá, zkušenosti, které získal, jsou k nezaplacení. Miroslav Uďan se nyní věnuje investicím a mentoringu začínajících startupů. Jednou z jeho nových aktivit je investice do společnosti Bagind, která se specializuje na ručně vyráběné kožené doplňky. „Mě baví pracovat s lidmi, se kterými je dobrá energie a se kterými vás baví pracovat.”  Miroslav Uďan v rozhovoru mluví i o českém ekonomickém prostředí, říká, že podle něj je relativně stabilní a funkční, ale zmínil, že by vláda měla zasahovat do podnikání co nejméně. Uvedl, že by ocenil, kdyby politici „hlavně nic nedělali“ a nechali podnikatelské prostředí být tak, jak je. Kritizoval fakt, že někteří politici podle něj nemají dostatečné pochopení pro podnikání a často ani netuší, co znamená startup. Dotace a regulace považuje za překážky pro přirozený rozvoj podnikání. Podle něj by podnikatelský svět měl fungovat s co nejmenšími zásahy ze strany státu a regulace vidí jako potenciální brzdu pro inovace a růst firem.

Loni v srpnu na festival Krásné ztráty přijel Karel Schwarzenberg. Bylo to nejspíš jeho poslední vystoupení před více lidmi. Jiří Peňás mu tam četl první kapitolu z knihu, která po listopadové smrti knížete vyšla pod názvem Výpravy s Karlem Schwarzenbergem. Rok poté se Jiří Peňás sešel ve Všeticích s dlouholetým řidičem Karla Schwarzenberga, panem Michaelem Pastorkem, svědkem jejich společných cest na jaře 2023. Michael v rozhovoru potvrzuje, že nejlepší vlastností osobního řidiče je – vedle řidičských schopností – diskrétnost a mlčenlivost. Tím více je rozhovor napínavý a svým způsobem vzrušující.  

Americké burzy a jejich nedávný výrazný pokles. Podle hlavního analytika Hrot24 Miroslava Zámečníka šlo ve skutečnosti šlo o korekci trhu, kdy hlavní index S&P 500 klesl o přibližně 3 %, což je jednorázově poměrně výrazný pokles. "Je to částečná korekce, která je daná nervozitou a potřebou, určitého ochlazení, bylo tam přehřátí na některých těch očekáváných budoucích výnosech," vysvětluje Zámečník.   Příčiny tohoto poklesu jsou složité a zahrnují jak externí faktory z Japonska, tak obavy ohledně recese v USA. Jedním z hlavních důvodů byla změna úrokových sazeb v Japonsku, která vedla k posílení jenu a následnému výprodeji investorů, kteří využívali tzv. carry trade. V tomto procesu si investoři půjčovali v jenech, aby investovali v dolarech, což fungovalo za předpokladu, že kurz jenu zůstane stabilní nebo oslabí. Jakmile však japonská centrální banka zvýšila úrokové sazby, jen posílil a tato strategie se stala nevýhodnou. Investoři začali masivně prodávat své pozice, což způsobilo propad trhů. Navíc, předpovědi o možné recesi v USA, které byly posilovány rostoucím procentem pravděpodobnosti ze strany Goldman Sachs, přispěly k celkové nervozitě na trzích. Nicméně, trhy se po počátečním poklesu začaly zotavovat. Klíčovým faktorem, který přispěl k obratu, byla pozitivní zpráva o nižším počtu žádostí o podporu v nezaměstnanosti, než se očekávalo. To signalizovalo, že americký trh práce je silnější, než se původně myslelo, což zmírnilo obavy z blížící se recese. "Já se s tebou vsadím o to, co chceš, že Amerika poroste letos o dost rychleji, než jakákoliv z větších evropských ekonomik", říká v Hrotcastu ekonom Miroslav Zámečník. Další důležitý faktor byl růst technologických akcií, především společností jako Nvidia, které i přes svůj předchozí pokles zůstávají velmi hodnotné a pro investory atraktivní. Za poklesem je cítit, že trhy jsou lehce netrpělivé v tom, kdy AI technologie doručí reálné výsledky. "AI bude také něco, co bude úplně měnit ten trh. Stane se to. Ale zatím to teda umí dělat nějaký lepší, rychlejší rešerše", popisuje realitu Zámečník.  Podle některých ekonomů by člověk, který investuje na burze, by se neměl nechat výkyvy "rozhodit". Na otázku, proč Češi zatím tolik na tento druh investování nejsou odpovídá Zámečník tím, že v nás je stále kus nedůvěry. "My, když se spálíme, tak nás to bolí mnohem víc, protože nejsme zkušení. my jsme si to strašně poškodili v těch devadesátkách", říká Zámečník. Jaký druh investování je nejlepší? Proč jsou Češi nedůvěřiví? Poslechněte si podcast. 

Polsko je nová perla střední Evropy: Poláci rychle stavějí dálnice, metro, mají levné a kvalitní potraviny, luxusní hotely a služby, vynikající muzea, investují do armády… zkrátka země letí dopředu a Češi na to v úžasu zírají a možná trochu závidějí. Je to skutečně tak, nebo je to jen chiméra? O tom všem a mnohém dalším diskutují v deváté epizodě podcastu Hej, Slované bratři Lukáš a Jakub Novosadovi se svým dalším hostem. Tentokrát jím je polonista, autor turistických průvodců a ředitel české pobočky Polské turistické organizace Pavel Trojan. Podcast Hej, Slované vysílá Rádio Prostor, na svých poslechových aplikacích včetně YouTube také Echo24. Najdete nás rovněž na Spotify. První část je ovšem překvapení: bratři poprvé přiznají tvář svého režiséra Ondřeje Markuse Zemana, který se právě akorát před natáčením vrátil z Varšavy a líčí dojmy ze své cesty. Pak už se rozjede diskuse o tom, jak vznikl virální slogan „Polsko je nové Chorvatsko“, kdo je jeho autorem a jaký je rozdíl mezi dovolenou v Chorvatsku a v Polsku. Dojde se k jasnému závěru, že Polsko nikdy nebude nové Chorvatsko – už proto, že zatímco Chorvatsko nabízí vyžití jenom v létě, Polsko je na celý rok a zdaleka nenabízí turistům jenom moře. Vždyť naší sousední zemí je Slezsko! A co všechno je Slezsko? Jak ho definovat? Čím se vyznačuje? Nad těmito otázkami se Pavel Trojan rozhovoří o tom, jak vlastně Češi objevili Polsko, jak to souvisí s fotbalem. Následně Jakub povypráví, jaké bylo navštívit druhou polskou fotbalovou ligu ve Vratislavi, co všecko to obnášelo a proč se při tom Lukáš bál o život. Pavel přiznává svou lásku ke Slezsku, objasňuje, jak se liší pohled na tuto zemi u Poláků a jak u Němců. Na to mu Lukáš vyjeví, kam byli po druhé světové válce odsunuti slezští Němci a proč je to půlka příběhu, kterou neznáme. Nakonec v této pasáži se posluchači a diváci dovědí, co za jídlo je „slezské nebe“, jak souvisí s překonáváním polských tabu a zda patří k německé nebo polské kuchyni. Je to variace na knedlo, vepřo, zelo? Na moravského vrabce? A co je slezská roláda? V další části Lukáš a Jakub s Pavlem diskutují o polském civilizačním skoku a o tom, jak souvisí se vstupem Polska do Evropské unie a jeho schopností využívat evropské fondy. Jaký vztah mají Poláci ke svému státu? Jak to, že na rozdíl od Čechů vědí, kam ho vést? Čím to je, že tak rychle stavějí dálnice? Jak je možné, že na každé letiště v Polsku dojedete vlakem, zatímco u nás je to nemožné? A budeme mít aspoň potraviny někdy stejně tak chutné, jako je mají Poláci? Ostatně jsou Poláci efektivní a Češi líní? A proč je podle Pavla Trojana pracovní výkonnost v Česku v porovnání s Polskem úděsná? Do kolika prací průměrně chodí Polák, aby si náležitě vydělal, a do kolika musí Čech?  V tomto punktu Lukáš brání Čechy, zatímco Pavel Trojan je kritizuje. Hlavní rozdíl mezi Poláky a Čechy podle Pavla Trojana je v tom, že zatímco pro jedny je důležitá cesta, pro druhé cíl. (Hádejte, pro koho co.) Jak s tím vším souvisí moderní polská historie, sovětská vojska a traumata druhé světové války? Je důvod, proč Poláci civilizačně přeskočili Čechy, daný tím, že jejich životní epocha je to, co se děje teď, zatímco Češi usnuli v devadesátkách a teď čekají na zázrak? Lukáš naplno odkryje své panslovanské karty a dopustí se úvahy, že Polsko je naše naděje – země, jejímž tahem na bránu bychom se měli řídit. Poslední část, jak lukrativní je v Česku psát turistické průvodce o Polsku a co s tím má co dělat Madagaskar nebo Albánie. Aneb konečně podcast, kde vám Polsko bude představeno v takových souvislostech, jaké by vás nenapadly.

Co dnes umělci musejí dělat, aby se jim vůbec vyplatilo vydávat desky? Jsou kapely živy už jen z koncertů? Možná se dočkáme i odpovědí na palčivé otázky, zda nejsme my, posluchači, jen obětí algoritmů, které nám říkají, co máme poslouchat a zda je hudební kritika definitivně mrtvá. A možná se i jeden z hostů pokusí převzít moderování debaty.Pozvání do speciálního letního Salonu Echa přijali: zpěvák a skladatel Michal Prokop, hudební promotér David Gaydečka a stále ještě mladí muzikanti Andy Čermák (Andy Cermak, Sunflower Caravan) a David Havas (Eden in Leden).Echo Salon jsme natáčeli na festivalu Krásný ztráty

Pražský radní pro kulturu za TOP 09 Jiří Pospíšil podal trestní oznámení na kampaň SPD, na které je vyobrazený africký migrant v zakrvavené košili s nožem. Obraz muže černé pleti je doplněn sloganem Nedostatky ve zdravotnictví nevyřeší chirurgové z dovozu. Jiří Pospíšil byl hostem Echa Pavla Štrunce a říká: „Myslím si, že tato míra už není jen o populistické kampani. Pokud je v kampani obecně konstatováno, že muž tmavé pleti může být automaticky vrahem, tak to má rasistický podtext.“ "Chci, abychom vedli debatu o tom, co je marketingová kampaň a jaké jsou hranice propagování něčeho, co může vést k podněcování nenávistí a k rasismu." Pospíšil dodává, že chápe a ví, že téma migrace je silné téma a migrace velký problém: "To nikdo nezpochybňuje. Já nejsem vítač, také jsem nehlasoval pro migrační předpisy v Evropském parlamentu,ale tohle je jinde. Tohle není o problému migrace, tohle je o rasismu." Pospíšil také vysvětlil, že jeho cílem není pouze kritizovat, ale také otevřít diskuzi o tom, kde by měly být hranice svobody slova v politických kampaních. Podle něj by svoboda slova měla končit tam, kde začíná podněcování k nenávisti.V rozhovoru se mluvilo i o širším evropském kontextu a rostoucím napětí ve společnostech, zejména ve Velké Británii, kde dochází k rozsáhlým nepokojům. Pospíšil varoval před podobným vývojem v České republice, dodává, že pokud se rasismus stane běžným nástrojem v politice, povede to k dalšímu narůstání napětí: „Nechci se dočkat toho, že tady budou hořet auta a bude narůstat násilí."Kriticky se vyjádřil i k reakcím na sociálních sítích, kde jeho podnět vzbudil různé ohlasy. „Mám hromadu hejtu, ale i to je součást té debaty,“ řekl.Probrali jsme i téma návratu Miroslava Kalouska do TOP 09. Pospíšil by návrat Kalouska do politiky vítal, protože ho považuje za výraznou osobnost s odvahou dělat i nepopulární kroky. Zmínil, že Kalouskova přítomnost by mohla být přínosem pro TOP 09, zejména v době, kdy strana potřebuje silné lídry, aby oslovila pravicové voliče.Pospíšil také podporoval Kalouskovu kandidaturu do Evropského parlamentu, která však nakonec nebyla úspěšná. Podle Pospíšila je Miroslav Kalousek politikem, který nejen mluví, ale také jedná, což je v politice vzácné. Vyjádřil však i obavy, že pokud by Kalousek založil novou stranu, mohlo by to oslabit voličskou základnu TOP 09. Pospíšil nicméně doufá, že TOP 09 a současná vláda zlepší svůj výkon, aby prostor pro novou pravicovou stranu nebyl příliš velký. Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Muži za pultem spolu byli v kině, navštívili novinářskou projekci nového filmu Jiřího Mádla Vlny. Sife formulují všelijaké výhrady, ale na konci slzička ukápla, to zas jo. Taky si přečetli novelu Mít a být od vlámského autora Dimitriho Verhulsta, je o smrti, je misantropická a je vtipná. Film Past někdejší režisérské hvězdy M. Night Shyamalana podle nich hezky ilustruje prazvláštní oblouk kariéry toho tvůrce. Je to hodně specifickým způsobem zábavné dílo, Oscara za scénář nebo za režii za něj autor zcela jistě nedostane, ale vyprofiloval se jím jako nadějný adept ceny pro otce roku, pokud taková existuje. Debatovaná díla: The Way of the Wind (režie: Terrence Malick), Vlny (režie: Jiří Mádl), Christopher Owens: I Think About Heaven, Dimitri Verhulst: Mít a být, Past (režie: M. Night Shyamalan), Animotion: Obsession Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Vše se točí kolem peněz, příjmů a životní úrovně. "Joe Biden je kritizován za to, že příliš utrácel, příliš reguloval ekonomiku, zvyšoval daně. A mimochodem, nejenom že nechal ta opatření, které se zavedly za Trumpovi vlády, ale ještě si přisadil", říká analytik Hrot24 Miroslav Zámečník. Odhaduje, že pokud vyhraje Donald Trump, jeho politika bude ještě razantnější, než byla při jeho prvním mandátu. "Trumpova obchodní politika bude přísnější, ještě víc než v tom jeho prvním období. Amerika je pro nás druhý nejdůležitější trh. Z vývozu přidané hodnoty druhý nejdůležitější trh", upozorňuje Zámečník. Je možné též očekávat pokračování jeho protekcionistické obchodní politiky. Trump se ve svém prvním období soustředil na omezování obchodních deficitů a zvýšení cel na dovoz, zejména z Číny. Tato opatření měla za cíl podpořit domácí výrobu a omezit závislost na zahraničním zboží. Protekcionistická politika však může vést k vyšším cenám pro spotřebitele a negativně ovlivnit globální obchodní vztahy. Pro Českou republiku, která je závislá na exportu, by to mohlo znamenat zhoršení přístupu na americký trh a negativní dopad na ekonomiku. "Problém Česka je, že my vyvážíme hlavně přes Německo a Německo má problém, protože Amerika nebude mít dobrý obchodní vztahy s Čínou a ještě bude tlačit své spojence, aby stály za ní. Takže my to schytáváme nepřímo, ale schytávat to budeme. Tak jenom, abychom věděli, co ty volby znamenají pro Česko", vysvětluje. Pokud by byl zvolen demokratický kandidát, například Kamala Harris, je pravděpodobné, že by se obchodní politika zaměřila na obnovení aktivní účasti USA v mezinárodních obchodních institucích a podporu volného obchodu. Co dalšího čekat od Demokratů? Podle čeho Trump vybral svého kandidáta na viceprezidenta? Plus, poslechněte si osobní postřehy Miroslava Zámečníka z působení v USA. Pusťte si podcast. X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Klesá porodnost kvůli covidu, nebo jsme jen příliš pohodlní? Titulní téma Týdeníku Echo rozvíjí i aktuální podcast Echo Porada. „Dítě ubírá komfort, to je jeden z důvodů. Je to psychický náklad, ale i finanční výdaje,“ tvrdí Pavel Štrunc. „Ještě v generaci mých rodičů platilo, že děti jsou základ rodiny. A rodiče spolu s nimi dovyspívali. Dneska je to velmi často tak, že všichni chtějí mít uzavřené vzdělání, cestovat a dítě je třešnička na dortu,“ soudí Tereza Matějčková. Jaké jsou dojmy z Olympijských her v Paříži? „Já jsem britofil, takže pro mě je pořád vrcholem zahajovací ceremoniál z roku 2012,“ říká Ondřej Šmigol. „Ale myslím, že to bylo velmi francouzské a nic jiného se nemohlo očekávat. Svět byl zděšen a Francouzům se to vesměs líbilo.“ Co čeká Velkou Británii, kterou nyní otřásají velké nepokoje? „Je zaděláno na průšvih. Pokud nedojde k velké změně migrační politiky, tak se to bude opakovat čím dál častěji. A nebude to nic hezkého,“ odhaduje Šmigol. A co se děje na trzích? Proč padají akcie? A proč stagnuje česká ekonomika? „Začalo to v Japonsku, kde došlo k úplně největšímu výprodeji akcií. Ekonomika v USA pravděpodobně míří do recese,“ říká Markéta Malá.  Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz 

Česko by mělo regulovat prodej alkoholu, jeho spotřeba je tu nebezpečně vysoká a v Evropě ojedinělá, mladí lidé přicházejí do kontaktu s alkoholem nepřiměřeně brzo, společnost za to platí vysokou cenu. Zároveň by se ale měl za přísných podmínek umožnit legální přístup k jiným drogám, než je alkohol. Tvrdí to končící národní drogový koordinátor Jindřich Vobořil, který za svým nuceným odchodem vidí i tlak „alkoholové lobby“. Vyšší regulaci alkoholu podporují i někteří zástupci Pirátů, navrhují například omezení prodeje alkoholu nebo opatření etiket varováním. Redaktor Týdeníku Echo Ondřej Štindl debatoval s odcházejícím drogovým koordinátorem Jindřichem Vobořilem, emeritním primářem adiktologické kliniky VFN a vedoucím budovaného terapeutického pracoviště Novus Pons Petrem Popovem a kavárníkem a hospodským Martinem Kotasem. Nejdřív se jich zeptal, jestli se dá říct, že situace v Česku, co se týče nadměrné spotřeby alkoholu, se nějak zhoršuje, nebo jestli se tu „jen“ drží nějaký špatný standard.

Hostem podcastu Echo Pavla Štrunce byl Jan Papež z Asociace cestovních kanceláří. Letošní letní sezóna přinesla dramatický nárůst cestujících, létá asi o 15 % víc lidí než v předchozích letech. Proč musí turisti čekat na letištích někdy až desítky hodin? „Letadlo musí zvládnout pět až šest letů denně. Když se zdrží, následuje efekt domina. Letecké společnosti nemají dostatečnou rezervu kapacit a posádek, což vede k extrémním zpožděním. Pro cestující to znamená čekání bez adekvátní podpory. Lidé na letišti by měli být poctivě informováni a měl by jim být zajištěn hotel, když se letadlo zpozdí o 18 hodin,“ říká Papež.Další systémový problém spočívá v nedostatečné komunikaci a podpoře ze strany leteckých společností. „Jsme málo důrazní vůči leteckým společnostem. Formuláře pro reklamace jsou skryté, call centra neexistují a často komunikujete jen s AI,“ dodává Papež. V rozhovoru Jan Papež kritizuje Evropskou unii za nedostatečnou regulaci leteckého průmyslu. Uvádí, že Evropská unie na tuto oblast zcela rezignovala, což vytváří nerovné podmínky mezi leteckými společnostmi a jinými službami. „Stávka je považována za vyšší moc, podobně jako bouřka nebo výbuch sopky. To znamená, že stávka letištního personálu nevede k žádné kompenzaci pro cestující,“ kritizuje Papež evropské předpisy, které vedou k tomu, že cestující nejsou odškodněni za problémy způsobené stávkami letištního personálu nebo leteckých společností.Evropská unie by podle něj měla více zasahovat a zavádět přísnější a jasnější pravidla na ochranu práv cestujících v letecké dopravě.Letecké společnosti čelí velkému tlaku na nízké ceny a vysoké zisky, což vede k zanedbávání komfortu cestujících. „Manažeři vidí pasažéry jako substrát, ne jako klienty, o které by se měli starat,“ uzavírá Papež. Tento postoj musí změnit, pokud má letecký průmysl uspokojit rostoucí poptávku a zajistit příjemný cestovní zážitek.Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Situace na bojové frontě mezi Ukrajinou a Ruskem je stále napjatá. I přes to, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj nedávno oznámil, že Ukrajina připraví mírový plán na ukončení války. Podle analytika mezinárodních vztahů Vlastislava Břízy si Zelenskyj dobře spočítal, že během následujících několika měsíců určitě nedojde průlomu fronty ze strany Ukrajiny. "To znamená, že Ukrajina převezme zpátky iniciativu a bude schopna dobít veškerá území, která si na začátku války tak naplánovala. Tak to prezident Zelenskyj racionálně vyhodnotil, že v tuto chvíli není realistické. Ten druhý důvod určitě budou volby ve Spojených státech, protože to je věc, která je zásadní", vysvětluje Vlastislav Bříza. Podle něj chce Ukrajina ukázat, že je schopna a ochotna za určitých okolností jednat, ale musí možné příměří a následný možný mír být spravedlivý. Nemůže to být tak, že vše bude diktovat ruský prezident Vladimir Putin. "Když Rus tlačí nebo má pocit, že vede, tak není schopen ani ochoten dělat žádné ústupky. Chce maximum. To je to, co říkám, že v tuto chvíli ještě není ono momentum pro rozhovory", dodává Bříza. Snahy o mír a diplomacii jsou spjaty s mezinárodní politikou. Blížící se prezidentské volby v USA představují pro Ukrajinu zásadní událost. Zelenskyj se snaží zajistit, aby nová americká administrativa, ať už ji povede Donald Trump nebo jiný kandidát, pokračovala v podpoře Ukrajiny. Podle Břízy je klíčové, aby Ukrajina byla vnímána i jako mírotvůrce "To je určitá psychologická hra ve vazbě na Spojené státy, protože vy se nemůžete neustále bránit tomu, že nebudete jednat a zároveň budete mít nataženou rukou, dodávej mi zbraně, dodávej mi zbraně. Vy prostě musíte udělat něco proto, aby i vy jste byl ten mírotvůrce. Ano, je to těžké, protože vy jste byl napaden, to není žádná téma. Vy se bráníte, na rozdíl od jiných mnohých, tak jste si zasloužil tu pomoc, to je potřeba říct."V souvislosti s tím srovnává analytik přístup Volodymyra Zelenskyho a československého prezidenta Edvarda Beneše v roce 1938 a poukazuje na klíčovou roli osobností v historii národů. Podle Břízy Zelenskyho rozhodnutí zůstat a bojovat inspirovalo Ukrajince k odporu, zatímco Beneš se rozhodl nebránit. "Kdyby prezident Beneš rozhodl o obraně Československé republiky, tak se naše milionová armáda bránila. Kdyby Zelenskyj využil aero-taxi a odletěl z Ukrajiny, tak podle mého názoru by se Ukrajina naděvší pochybnost nebránila a padla by. Vy si musíte zasloužit to, že vám někdo pomůže. To znamená, že v tom roce 1938 je to ostuda. My jsme se měli bránit." vysvětluje analytik. Zároveň popisuje, jak ukrajinská a ruská armáda čelí značným ztrátám. Na obou stranách konfliktu se počet obětí počítá ve stovkách tisíc. "Co se týče ruské armády, tak se bavíme o 400 až 500 tisících vojácích vyřazených z boje. Ten konflikt překonává v obětích ty války, které jsme byli zvyklí vnímat jako ty velké: vietnamská, nebo korejská válka." Přestože jsou obě strany podle Břízy již opotřebované, Ukrajince jsou prý stále odhodlaní pokračovat v boji. Více než 70 % Ukrajinců chce válčit dál. Tato válka podle Břízy dotváří ukrajinskou národní identitu a zvyšuje jejich odhodlání k obraně své vlasti.

Fit for 55 - plán Evropské unie, jehož cílem je snížit emise skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 ve srovnání s úrovněmi z roku 1990. V České republice však vláda odložila projednávání dokumentů, které s ním souvisí. "Ten ironický twist to dostává tehdy, že na webových stránkách vlády České republiky je dodnes spousta materiálu k Evropskému předsednictví. A jeden z pěti nejvýznamnějších úspěchů je dodělání toho klimatického balíčku k Fit for 55", vysvětluje hlavní analytik Hrot24 Miroslav Zámečník. Potvrzuje tak, že vláda celý balíček schválila a nyní o něj dává ruce pryč. Není divu, existuje značná obava z ekonomických dopadů na obyvatelstvo a průmysl. Zdražení paliv a energie v důsledku rozšíření systému emisních povolenek na dopravu a bydlení by znamenalo výrazné zatížení domácností i podniků. "Toto zamíří opravdu do každé domácnosti. Já myslím, že ta vláda couvla právě proto, že si uvědomila, že to nemá propojené s těmi kompenzačními schématy", dodává Zámečník. Fit for 55 se musí do schválit do roku 2027. Podle premiéra Petra Fialy vlada nebude schvalovat nic, co by přineslo vlnu zdražování. „Chceme využít zbývající čas k jednání o dalším zmírnění nebo přehodnocení myšlenky nového typu povolenek. Což lze až nyní, kdy se změnil Evropský parlament a Evropská komise", řekl premiér pro Lidové noviny. Je tak jasné, že vláda v tuto chvíli hraje o čas. Podle Zámečníka je také možné, že se parametry Fit for 55 a tedy i Green Dealu mohou změnit. "Jak si zemědělci byli během loňského roku schopni vydupat nějaké změny, tak si myslím, že tvrdit, že Green Deal je neměný, je nesmysl. Green Deal je tak flexibilní, jak intenzivní je odpor proti němu, protože politici chtějí být zvolení." Zároveň v celém procesu hraje roli i specifická politická a společenská kultura, která je často skeptická vůči rychlým a rozsáhlým změnám. Zejména těm, které mohou obyvatelům zásadně zdražit cenu základních komodit. "Češi se necítí odpovědní za svět, nikoho nevykořišťovali, spíš mají pocit, že vykořišťovaní byli. A teď my máme jít jako předvoj, sami sebe zdanit až do modra, omezit svou životní úroveň?", pokládá si řečnickou otázku ekonom. Poslechněte si podcast X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Nedivil bych se, pokud by vláda zvedla v budoucnu daně. Miliardová sekera státu půjde za běžným občanem.  Debata o návrhu státního rozpočtu na příští rok byla v minulých letech v tuto dobu v plném proudu. Kabinet Petra Fialy ale v rámci konsolidačního balíčku změnil rozpočtová pravidla a technický návrh rozpočtu se nemusí schvalovat ani zveřejňovat. Podle hlavního ekonoma Trinity Bank Lukáše Kovandy je to ale chyba. „Vyvolává to celou řadu debat a kontroverzí a vláda si je vědoma toho, že opět nesplní to, k čemu se zavázala před volbami, kdy chtěla ozdravit veřejné finance. Jenže když máte schodek přes 200 miliard, tak to příliš z hlediska veřejnosti jako ozdravování veřejných financí nevypadá,“ myslí si Kovanda. Podle něj je vláda přesvědčena, že čím méně se o rozpočtu bude hovořit v médiích, tím méně bude příležitostí k ostré kritice, zejména z opozičních lavic. "I takový matador jako Miroslav Kalousek tento postup kritizuje. Já si myslím, že to je docela objektivní názor, že v tomto by měla být vláda transparentnější", dodává ekonom.  „Vláda se chce vyhnout tomu, že bude ostřelována, nejenom z opozičních lavic. A proto, čím méně se o tom bude mediálně zpravovat, tím méně bude příležitosti k jejímu ostřelování. Proto zkrátka předloží až ten nějaký finální schodek jako hotovou věc s tím, že doufá, že to zaujme co nejkratší možnou dobu," vysvětlil Kovanda. Tento postup podle něj není správný a může vést k dalším problémům s důvěrou veřejnosti. „Návrh rozpočtu je natolik důležitou věcí, že by měla být komunikace v této věci transparentní,“ dodal. Přitom podle Kovandy je o co se zajímat, byť stát v tuto chvíli zpracovává "pouze" technický návrh rozpočtu na základě makroekonomické predikce. Už je proto, že meziroční růst ekonomiky byl jen o 0,4 % a je jeden z nejslabších v Evropě. Podle Kovandy „je to skutečně doklad toho, že česká ekonomika se jako jedna z mála nezmátořila z úderů covidu a z inflační vlny". Zároveň se na formě české ekonomiky nepřímo podepsal i konflikt na Ukrajině: "Bohužel se nevyvíjí směrem k rychlému vyřešení, což má přímé dopady na ceny energií,“ varoval Lukáš Kovanda. Vysoké ceny plynu a ropy komplikují situaci nejen u nás, ale v celé Evropě. „Nyní jsme závislí na drahém zkapalněném plynu z různých koutů světa, což se dříve, když jsme měli stabilní dodávky z Ruska, nedělo,“ uvedl. Podle Kovandy jde o značný problém, který zvyšuje náklady na energie a tím i tlak na celou ekonomiku. Lukáš Kovanda v rozhovoru zmiňuje i to, že Česká republika stále dováží velkou část ropy z Ruska. „V loňském roce dokonce 58 % dovezené ropy do Česka bylo z Ruska,“ popsal. Přestože se vláda snaží postupně snižovat tuto závislost, otázkou zůstává, zda je to z dlouhodobého hlediska udržitelné. „Hodnotově je správné, že se snažíme nefinancovat Putinovu válku na Ukrajině, ale drahé energie oslabují naši ekonomiku a přenášejí výrobní kapacity do zemí jako je Čína,“ dodal. „Tím, že si zdražujeme energie, oslabujeme naši ekonomiku a dáváme Číně větší prostor k posilování své pozice.“ Podle Kovandy by měla vláda hledat rovnováhu mezi hodnotovou politikou a ekonomickou stabilitou: "Už v éře sovětského svazu, v době studené války, i západní Německo, i Rakousko, i Francie odebírali sovětský zemní plyn. My jsme ideologičtější, než v době studené války, když se nad tím zamyslíte", říká Kovanda. 

Vstupem Kamaly Harrisové do přímého boje o Bílý dům se mění dynamika a do jisté míry i dosavadní témata kampaně. Pozvání do debaty k nadcházejícím volbám v USA přijali: europoslanec Alexandr Vondra, publicisté Roman Joch a Michael Durčák, komentátor Týdeníku Echo Martin Weiss a politolog a amerikanista Kryštof Kozák. Celý podcast sledujte na www.Echoprime.cz

Muži za pultem přivítali ve studiu Petru Hůlovou. Jaká to pocta! Rozebírali spolu novou knihu Davida Zábranského Jů a Hele. V deníkové próze reflektuje mimo jiné trapnost českého literárního života a sám sebe taky nešetří. Stačí to, aby vzniklo hodnotné literární dlo? Názory se různily. Petře se líbila výstava Skupiny Ládví. Jakub odhalil své citlivé ledví (haha). Přiznal, že se nerad dívá na to, jak tornádo vtahuje krávu. I když jsou digitální (tornádo i kráva). Účastníci: Jakub Peřina, Petra Hůlová, Ondřej Štindl Diskutovaná díla: David Zábranský: Jů a Hele, Twisters (režie: Lee Isaac Chung) výstava Úzkost Skupiny Ládví, Wildcat (režie: Ethan Hawke), Alan Sparhawk: Can U Hear Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Hostem Echa Pavla Štrunce byl Jan Gregor, jeden z iniciátorů petice proti zvyšování poplatků veřejnoprávním médiím, tedy České televizi a Českému rozhlasu, a také člena Aliance pro rodinu.  Iniciátorům petice vadí, že debata o zvyšování poplatků probíhá, aniž by se věnovala dostatečná pozornost tomu, co je vlastně veřejná služba v 21. století "Nám se nelíbí to, že se otevřela debata o veřejné službě, kterou poskytuje ČT a ČRo pouze tím, že se řeklo, že se navýší rozpočet a že existuje díra v rozpočtu, kterou je potřeba, aby lidé zaplnili." Podle Gregora je nutné dívat se na rozpočet včetně hledání úspor. "Přece jen technologie a technologický pokrok existuje, komerční televize jsou schopné poskytovat velmi kvalitní služby divákům za úplně jiné peníze. Je otázka, jestli se to tak dá dělat ve všech případech, ale debata o tom vlastně vůbec neproběhla", vysvětluje Jan Gregor.   Ten upozorňuje i na to, že část populace je podle něj nespokojená s tím, jak Česká televize pojímá informování o některých událostech. "Když jsme například usilovali o ústavní definici manželství a podporovali kampaní, tak jsme ze strany veřejnoprávních médií nedostávali ten samý prostor a tu samou podporu, jako třeba opačné názorové spektrum. A to si nemyslím jenom já, ale to si myslí i RRTV, která nám ze sedmi stížnosti pětkrát dala za pravdu, ale ani jednou na to ČT nějakým způsobem adekvátně nereagovala", říká Gregor.  Podle něj je zpravodajství nedotknutelná část ČT. "Jakmile dojde na kritiku, která je oprávněná, tak je to útok na demokracii, na demokratickou instituci a tím pádem ta diskuze končí, protože okamžitě jste nálepkován jako ten, kdo tady chce rozvracet instituce, chce nás posunout někam na východ a tak dále", dodává.    Zároveň Jan Gregor odmítá, že by petice byla osobním vyřizováním účtů mezi Aliancí pro rodinu a některými pořady ČT, třeba 168h. Zároveň peticí chtějí také otevřít debatu ohledně způsobu financování, zda je správný přístup skrz financování přes koncesionářské poplatky. "Jestli nenastal čas to revidovat, stejně jako v mnoha jiných zemích Evropy, model financování ze státního rozpočtu, případně nějaká asignace přímo z vybraných daní, která putuje konkrétním médiím na předem vymezený obsah", popisuje Jan Gregor.   Petice ale také upozorňuje na fakt, že kontrolních instituce, jako je třeba Rada ČT, nemohou sledovat, zda veřejnoprávní média ve svých internetových verzích dodržují povinnost objektivity a vyváženosti – zákon mediálním radám k takové kontrole nedává žádné pravomoci. Petice proto žádá změnu.     

Vysoká cla, která EU uvalila na čínská auta, nemusejí být jen pokus zabrzdit cunami vozidel z asijské velmoci, která jimi válcuje evropský trh. Právě naopak. Zvyšování cel totiž funguje také jako investiční pobídka. Taková, která výrobce donutí postavit fabriky přímo v Evropě a namísto dovozu auta montovat tady u nás, často s našimi lidmi, jimž dají práci, upozorňuje analytik Miroslav Zámečník v novém Hrotcastu. Jedním z příkladů je čínská automobilka BYD, která nedávno sponzorovala mistrovství Evropy ve fotbale. A to v Německu, které je evropskou automobilovou velmocí. Jenže BYD, jejíž zkratka znamená Build Your Dreams, si právě „dobytí“ výsostného německého území (fotbal a auťáky) zvolila za svou strategii pro vstup na evropský trh. Čínský výrobce už ohlásil výstavbu nové továrny v maďarském Szegedu. Odborníci upozorňují, že má v Číně velké výrobní kapacity a jeho expanze do Evropy by mohla znamenat významné investice a vytvoření nových pracovních míst. A to není něco, nad čím bychom měli ohrnovat nos. „Vysoké celní bariéry bývají často jako investiční pobídka. To je úplně přesně to, co udělali Japonci, když Honda postavila první továrnu v USA jen dva roky poté, co je Ronald Reagan donutil, aby dobrovolně omezili vývoz do Spojených států,“ zdůrazňuje Zámečník. Některé země, jako je například Maďarsko, už přijímají opatření, aby přilákaly čínské investice do automobilového průmyslu. Orbánova vláda se snaží vytvořit prostředí pro čínské investory, což by mohlo vést k výraznému posílení maďarské ekonomiky. „O Viktoru Orbánovi si můžeme myslet, co chceme, ale hloupý člověk to není. Dá se na něj použít citát od Machiavelliho: ,Když nemůžu nepřítele zničit, obejmu ho.‘ Jemu se prostě vyplatí Číňany obejmout,“ upozorňuje ekonom. Zatímco cílem Evropské unie je ekologizace dopravy, vyšší clo na čínské elektromobily by mohlo žádaný proces zpomalit. Vzhledem k současným cenám elektromobilů pak mohou někteří spotřebitelé vnímat vyšší cla jako nefér opatření, které ztíží dostupnost ekologických vozidel. Má se český autoland mít na pozoru? Která země má pro automobilky nejlepší podmínky? A co přinese další kolo obchodní války Číny se Západem? Poslechněte si další letní Hrotcast.

Jak se vláda chystala implementovat směrnici Green Dealu a nakonec z toho sešlo? Hlavní téma nového vydání podcastu Echo Porada. „Je to dílo Andreje Babiše, který Green Deal odsouhlasil v roce 2019, ale všechna opatření z balíčku Fit for 55 dojednala vláda Petra Fialy a bylo to dokonce za našeho předsednictví Evropské unii,“ říká Markéta Malá. „Je potřeba doplnit, že když Babiš Green Deal schvaloval, Petr Fiala byl tehdy opoziční lídr, od kterého by se čekalo, že na to bude upozorňovat, že to bude kritizovat. A on se tomu zcela vědomě vyhnul,“ dodává Daniel Kaiser. V Týdeníku Echo vyšel rozhovor se skeptickým ekologem Bjørnem Lomborgem. „Sázka na obnovitelné zdroje je podle něj jednak nákladná a jednak nerealistická. Němci dosáhli snížení závislosti na fosilních palivech asi o půl procenta a tady tím tempem se k uhlíkové neutralitě dostanou v roce 2437,“ říká Kaiser. Proč končí Lidové noviny? A končí skutečně? „Ta značka samozřejmě nezanikne, dostane se do nějaké hibernované polohy, jak to už vy minulosti zažila, a může se kdykoliv opět zjevit,“ doufá Dalibor Balšínek, který tradiční deník coby šéfredaktor vedl v letech v letech 2009 až 2013. „Ten název byl do jisté míry směšný. Velikost jim dávala tradice z první republiky a byly vším, jen ne lidovými,“ dodává Jiří Peňás. A na závěr došlo také na americké prezidentské volby, respektive odstoupení Joe Bidena z kandidatury. Jaké šance má proti Donaldu Trumpovi Kamala Harris? „Zajímavé je, že Biden dělal vše pro to, aby Kamalu Harris co nejvíc schovával. Každý viceprezident se přitom připravuje na to, že jednou bude kandidovat na prezidenta. Ale u Kamaly Harris mi to vůbec nepřipadalo,“ tvrdí Pavel Štrunc. Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

Rozmazlená vyšší střední třída chce kádrovat své méně uvědomělé spoluobčany, jak mají správně žít! Vláda odložila rozhodnutí o důležitých strategických dokumentech, skrz které mělo v Česku dojít k naplňování zelených závazků plynoucích z Green Dealu. Kabinet je stáhl z jednání jen pár dnů před tím, než měl jít dokument na vládu, řada odborníků a novinářů upozornila na to, že jejich schválení může znamenat nadměrnou finanční zátěž pro obyvatele. I kvůli tomu, že rozšiřuje systému emisních povolenek i na další, běžné oblasti života, nejen na těžký průmysl a energetiku, ale od roku 2027 i na vytápění domů a osobní dopravu. Podle ekonomky Ilony Švihlíkové se ale vláda nemůže zbavit odpovědnosti z něčeho, co přitom schválila sama. "Z toho se úplně vyvléci nemůžou. Bavíme se tady o nějakých obecních rámcích, o nějaké podpoře zelené tranzice. V první fázi velmi obecně a potom už následně velmi konkrétně."   Ekonomka podezírá kabinet, že bude chtít normu protlačit v době, kdy bude pozornost médií na jiném tématu. Vláda Petra Fialy se už nechala slyšet, že nepřijme nic navíc, než co schválil kabinet Andreje Babiše. Právě ten schválil Green deal, "jízdní řád" dokument Fit for 55 - tedy prováděcí dokument ke Green dealu byl ale schválen za českého předsednictví Fialovou vládou. "Pro mě bylo docela zajímavé pozorovat, jak Fialovu vládu chválil pan Timmermans, což je vždycky takový dobrý signál, že víte, na jaké straně dějin v tu době jste. Timmermans je samozřejmě fanatický zelený progresivista, takže je pozorohodné, že tak intenzivně chválil Fialovu vládu, která o sobě deklamuje, že je pravicová", upozorňuje Ilona Švihlíková. Sledujte Hrot Pavla Štrunce!

S koncem srpna přestávají na papíře vycházet Lidové noviny. Tato zpráva vyvolala větší rozruch a větší účast, než když někdy v minulosti skončil nějaký jiný deník. Kolem Lidovek panovala zvláštní aura, tady se přinejmenším v 90. letech odehrával pokus mít v češtině jeden deník evropské úrovně. Jaký po nich zůstává otisk ve společnosti? Je sen o pořádných novinách dosněn?Hosté Salonu jsou všichni aktéry příběhu LN. Vladimír Mlynář, kterého si dnes veřejnost bude pamatovat spíš jako politika nebo činitele investiční skupiny PPF, byl na sklonku 80. let členem redakce ještě samizdatových LN, které plnil svými články, pak je vyráběl a distribuoval. Dramatik a komentátor Karel Steigerwald byl výraznou tváří listu v 90. letech. Dalibor Balšínek byl jejich poslední šéfredaktor v předbabišovské éře, do roku 2013. Pavel Matocha, novinář a člen Rady České televize, do LN dodnes přispívá.

Do dalšího dílu Výprav pozval Jiří Peňás fotografku a také cestovatelku Danu Kyndrovou. Její otec v druhé polovině šedesátých let trénoval alžírské volejbalové družstvo, díky čemuž malá Dana žila několik let v této pozoruhodné zemi. Naučila se tam základům francouzštiny, kterou pak vystudovala, což se jí hodilo po jejich cestách frankofonní Afrikou. Na Alžírsko vzpomíná jako na zemi krásnou, ale také divokou, v mnohém nepřístupnou a záludnou. Oblíbila si Kabyly, drsné, ale přátelské obyvatele alžírských hor, o arabských čtvrtích, zvyklostech a pohledech na svět mluví otevřeně a bez vytáček. Pustíme se i do nitra černé Afriky, a padne řeč o tom, nač si Evropané zadělali kolonialismem. Čili Afrikou snů a skutečnosti bez pověr a iluzí.

Analytik Hrotu24 Miroslav Zámečník přibližuje historii dovolených i cestovního ruchu. A prozrazuje, proč byli Češi v Bulharsku nakonec neoblíbeni nebo co mají společného s Němci. Cestovní ruch má své kořeny již v 19. století, kdy se začaly organizovat první výlety. Průkopníkem byl Thomas Cook, který v roce 1841 zorganizoval přepravu lidí na demonstraci proti konzumaci alkoholu. Kratochvilné cestování bylo tehdy dostupné jen pro bohaté vrstvy, které mohly investovat do pohodlných přesunů a luxusního ubytování. Bohatá buržoazie 18. a 19. století ráda cestovala do Itálie, Řecka či jižní Francie. „Vše souvisí právě s nástupem buržoazie. A masový turismus, tak jak ho známe dneska, je vlastně záležitost, která není ani prvorepubliková, ale je poválečná,“ říká Miroslav Zámečník, hlavní analytik Hrotu24, v novém Hrotcastu. Po válce se cestovní ruch v Československu začal rozvíjet pro masy. Kvůli odsunu tří milionů lidí z Československa zůstalo pohraničí téměř prázdné. Toho využily různé podniky, které zabraly opuštěné horské chaty a přeměnily je na podnikové rekreační objekty. Tento trend byl oblíbený zejména v Krkonoších, ale rozšířil se i do dalších oblastí bývalého německého osídlení po celém pohraničí. Československé podniky si dokonce stavěly vlastní rezorty, zejména v Bulharsku, kde nabízely svým zaměstnancům levné dovolené u moře. Byly to strategické podniky jako Vítkovice či Plzeňská Škodovka, které měly v Bulharsku své hotely a kempy. „To bylo velmi neobvyklé a Bulhaři to postupem času fakt neměli rádi, protože z toho neměli vůbec žádné peníze. Vítkovice si tam navezly svůj personál, pivo teklo proudem, ale všechno bylo české. I knedlíky se vařily,“ dodává pobaveně analytik. Jak čas plynul, stával se tento model neudržitelným. Bulhaři nebyli spokojeni s minimálním ekonomickým přínosem a po revoluci v roce 1989 byly tyto podnikové rekreační objekty rozpuštěny. S nadsázkou lze říci, že takový typ turismu vytvářel specifickou atmosféru, která byla někdy přirovnávána k tomu, jak Francouzi působili v Senegalu či Němci ve Španělsku. Který národ byl průkopníkem cestování? Na kolik v minulosti přišla dovolená? Proč byla jízda na korbě nákladního vozu součástí cesty na rekreaci? Poslechněte si letní Hrotcast. Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Francie má za sebou parlamentní volby. Očekávané vítězství Národního sdružení Marine Le Penové se tak úplně nedostavilo. Díky dohodě centristických macronovců, kandidujících v koalici Ensemble (Spolu), a levicové Nové lidové fronty o odstoupení kandidátů v druhém kole první na pásce skončila Nová lidová fronta s 180 poslanci z 577. Druzí macronovci mají 159 a Národní sdružení 142. Tradiční pravici, Republikánům, voliči přisoudili 39 mandátů. Nicméně na procenta skončilo první Národní sdružení s 37 %, Nová lidová fronta dostala 25,8 % a macronovci 24,5 %. O tom, co to pro zemi galského kohouta znamená a jakým problémům Francie čelí, debatují Michel Perottino z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a režisérka a spisovatelka žijící v Paříži Andrea Sedláčková.

Muži za pultem se rozplývají nad filmem MaXXXine, závěrečným dílem hororové trilogie režiséra Ti Westa, oblíbence Martina Scorseseho a dalších veličin. Trpěli při sledování tříhodinové první část americké ságy Horizont režiséra Kevna Costnera, vlekla se jako pěší přechod Údolí smrti a ani velkorysá stopáž jim nestačila, aby pochopili, kdo je v tom filmu kdo. Zároveň v nich hlodá pochybnost, jestli to není tím, že nepochopili Costnerovu genialitu. Film Motorkáři zazo pochopili a potěšil je. A viděli trailer na Gladiátora 2! Viděli žraloky v Koloseu! A slyšeli novou píseň skupiny Sýček! Obsazení: Ondřej Štindl, Petr Koubek, Jakub Peřina Zmiňovaná díla: Ještě nejsem, kým chci být (režie: Klára Tasovská), Padlí andělé - výstava Anselma Kiefera v Palazzo Strozzi ve Florencii, Under a Rock -  memoáry Chrise Steina z Blondie, knihy Dava Pilkeyho, trilogie X, Pearl a Maxxxine režiséra Ti Westa, Horizont: Americká sága první část (režie Kevin Costner), Motorkáři (režie: Jeff Nichols), trailer na Gladiátora 2, Sýček: Jaro léto podzim zima

Sladkou Francií i britskými ostrovy se prohnalo volební tornádo, které nenechalo kámen na kameni. Na obou stranách kanálu La Manche vyhrála levice, ta francouzská je ale navíc ještě notně radikální. Jak si s tím poradí prezident Emmanuel Macron? Pusťte si nový Hrotcast s ekonomem Miroslavem Zámečníkem. Ve francouzských volbách triumfovala radikální levice, která porazila krajní pravici. „Oba dva programy, jak ten lepenovský, tak i ten Mélenchonovy levice, jsou katastrofální,“ komentuje výsledek voleb hlavní analytik Hrotu24 Miroslav Zámečník. Volby vyhrála Nová lidová fronta, jejímiž členy jsou hnutí Nepoddajná Francie, v jehož čele stojí Jean-Luc Mélenchon, dále komunisté, socialisté či zelení. „Mají šílené, naprosto šílené ekonomické představy,“ hodnotí Zámečník. Paradoxní je, že k podpoře tohoto uskupení vyzval před volbami sám prezident Emmanuel Macron, krajní levice se ale nyní nechala slyšet, že cílem bude právě demontáž Macronových reforem. Pro Francii to znamená nové politické uspořádání, které může mít dalekosáhlé důsledky pro ekonomiku i sociální politiku. Levicové strany, které nyní dominují, prosazují radikální ekonomické reformy, jako je vysoké zdanění bohatých. „Chtějí regulovat ceny energií a základních potravin, prudce zvednout minimální mzdu. Prostě co řádek, to prohloubení deficitu. A Francie už má problém s deficitem a zadlužeností,“ zdůrazňuje analytik v novém Hrotcastu. Prezident Macron tak nyní čelí složitému úkolu a podle ekonoma Zámečníka je jeho jedinou šancí, že se může pokusit rozdělit levici a spolupracovat s méně radikálními stranami. „Dá se to zahrát tak, že levicovou frontu rozštěpíš a přibereš k sobě jen socialisty, zelené a republikány, takovou tu mainstreamovou francouzskou pravici.“ Podle Zámečníka je třeba připomenout, že Francie si z byznysového hlediska za Macrona polepšila. Jeho vlády vytvořily jedno z nejlepších míst pro startupy v Evropě, a ty nyní značně přispívají do státního rozpočtu, dokonce dvakrát tolik než ve Velké Británii. I povolební dění na ostrovech je tématem nového dílu Hrotcastu. Budou peníze na snídaně zdarma pro základní školy? V čem je Británie podobná Česku? X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Hostem Echo Porady byl publicista a ředitel Občanského institutu Roman Joch a hlavním tématem debaty se stala nová frakce Patrioti pro Evropu, kterou založil Viktor Orbán mimo jiné s Andrejem Babišem. Jsou, či nejsou ve službách Ruska? A čeho dosáhl Orbán svou cestou za Vladimirem Putinem? „V každém závěru summitu NATO je znovu opakován slib vzít Ukrajinu do NATO,“ říká Daniel Kaiser. „Stačí aby Francie, Německo a Maďarsko byly proti, a nikdy se to nestane. Je to bezpředmětná věc,“ tvrdí Joch. A co je za ruskými útoky na ukrajinské civilisty? „Začínám mít dojem, že Rusové chtějí Ukrajince přinutit, aby akceptovali ztrátu území, které zatím Rusové dobyli. A ukázat jim, že budou strašně trpět, ať radši dostanou pět sedm let míru, než je napadnou znova,“ soudí Joch. Je šance, že Joe Biden vzdá kandidaturu na prezidenta Spojených států? „Nedávno prohlásil, že jediný, kdo by ho k tomu mohl přesvědčit, je sám Bůh,“ poznamenává Ondřej Šmigol. „Zatvrdil se, jeho manželka chce být první dámou a jeho syn doufá v milost,“ dodává Joch. A jak vážná je debata o konci uhlí? Tématu se věnovala Markéta Malá. Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

Česká veřejná debata je často vnímána jako generační spor. Vyhrocené podoby nabyl po zveřejnění petice Vyjádření a výzva umělců a kulturní veřejnosti k AVU, CJCH a NG. Přibližně 2300 signatářů, mezi nimi někteří známí umělci především střední a starší generace, v ní žádá odstoupení rektorky Akademie výtvarných umění Marie Topolčanské, ředitelky Národní galerie Alicje Knastové a zásadní změnu fungování Ceny Jindřicha Chalupeckého, protože v těch institucích panují „neúnosné poměry“ a dochází v nich k „omezování svobody uměleckého projevu a svobody slova, spojené (sic) s cílenou likvidací jedinečnosti a kreativity pod hlavičkou aktivistických tendenčních ideologií“. Prohlášení vyvolalo prudké reakce. Kritiky, především z řad mladší generace, bylo srovnáváno s Antichartou a označováno za projev snah stárnoucích mužů vynutit si pomocí mocenského zásahu privilegia, o něž kvůli vývoji na umělecké scéně přicházejí. Ve studiu Týdeníku Echo se sešli k debatě básník a kurátor galerie Art brut Praha Jaromír Typlt, kreativní producentka Bontonfilm Studios Kateřina Traburová, kulturoložka pražské Anglo-americké univerzity a hudebnice, členka skupiny Zuby nehty Pavla Jonssonová a Martin Škabraha, který na AVU pracuje jako šéfredaktor časopisu Sešit pro umění, teorii a příbuzné obory, k petici se kriticky vyjádřil v textu pro Alarm. Redaktor Týdeníku Echo Ondřej Štindl se jich zeptal, jestli souhlasí s tím, že na české kulturní scéně působí nějaká koordinovaná síla, která je nepřátelská vůči svobodě uměleckého vyjádření, a pokud ano, tak kdo ji reprezentuje.

Hostem Echa Pavla Štrunce byl Pavel Žáček, předseda Bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny z ODS, a mluvilo se o zásahu Policie při atentátu na Filozofické fakultě. Co se dozvěděl během slyšení Bezpečnostního výboru?  Podle Žáčka zpočátku nebyly známy všechny informace, jako například to, že střelec byl ozbrojen dlouhou zbraní. Policie musela jednat na základě dostupných informací a snažila se minimalizovat riziko. Proč zpočátku ministr vnitra hodnotil zásah jako úspěšný? „Pro mě to znamenalo primárně uklidnění veřejnosti, když pochopitelně neměl jsem informace, jako měl ministr vnitra, neměl jsem informace, jako policejní prezident.“Po víc než půl roce od události ale vidí stále hodně nejasností a nevysvětlených věcí: „Potřeboval bych ještě některé další informace, které jsme bohužel na tom posledním výboru nedostali. Třeba ta časová osa.“ Podle informací, které má tvrdí: „Chtěl zavraždit co nejvíce studentů, co nejvíce lidí. V té fakultě bylo 700 osob. Měl plánek, což pro mě bylo nejvíc šokující a bylo vidět, kam směřuje - do 4. patra, kde měl vyznačeno, kolik studentů aktuálně je na těch seminářích v jednotlivých učebnách. Vidím v tom určitý rokopis Breivika. Chtěl odlákat pozornost celého integrovaného záchranného systému sněhem k Hostouni.“  Žáček zdůraznil, že je důležité detailně analyzovat přípravu atentátníka, aby bylo možné lépe porozumět jeho motivům a záměrům a aby se podobným situacím v budoucnu dalo předcházet.Vyšetřovací komise bude mít za úkol podrobně analyzovat všechny aspekty incidentu, včetně přípravy útočníka a reakce policie. Cílem je zhodnotit, co se stalo, a zajistit, aby podobné události byly v budoucnu lépe zvládnutelné. Podle Žáčka je důležité, aby se na základě získaných informací zlepšila připravenost veřejných institucí, jako jsou vysoké školy a podobné situace.

Čtyři dny rozhodnou o rozložení politických sil ve Francii i Velké Británii. Jak se výsledek dvou klíčových voleb promítne do ekonomiky obou zemí i Evropy? O tom hovoří analytik Miroslav Zámečník v novém Hrotcastu.Dnešek a neděle zásadně rozhodnou o politické mapě v západní Evropě. Už dnešní volby ve Velké Británii předpokládají výprask pro konzervativní vládu premiéra Rishiho Sunaka. Ten s velkou jistotou nezvládne odvrátit nástup labouristů Keira Starmera a překvapivě zřejmě ani Reform UK, tedy strany jednoho ze strůjců brexitu Nigela Farage.„Od té doby, co tam byla efemérní premiérka Liz Trussová, to byl průšvih. Její konzervativní vláda chtěla udělat populistické opatření a snížit daňové zatížení, což se mělo přetavit do vzestupu ekonomické aktivity. Tohle je doktrína, která vedla k brexitu,“ vysvětluje analytik Hrotu24 Miroslav Zámečník v novém Hrotcastu.

Z tématu elektro aut se stalo politikum, automobilový průmysl se stal nástroj voleb, říká Dlouholetý ředitel tuzemského zastoupení automobilky Toyota Martin Peleška. Nejistota v automobilovém průmyslu, a především politická rozhodnutí komplikují byznys i chování spotřebitelů.  Vyhláška o parkování v Praze, která zvýhodňovala elektro auta, byla pro mnoho lidí důvod, proč si elektro pořídili a teď se bude rušit. Komplikovaná předvídatelnost komplikuje rozhodnutí, jaké auto si pořídit, dodává a tvrdí, že už dávno se neprodávají ty nejlevnější vozy, ale lidé chtějí především auta z vyšší střední třídy s doplňky. Nová auta dnes jsou otázkou 300 tisíc, každý si může vybrat variantu, která mu vyhovuje, až 70 % procent lidí auta neřeší, potřebují mobilní prostředek, chtějí bezpečnost, kvalitu a uspokojilo jejich potřeby jako uživatele. Technologie je nezajímají, myslí si a chápe, že pro normálního člověka se stal automobilový trh nepřehledný. Automobilky jsou podle Pelešky čím dál víc efektivní, a tak není problém vyrábět auta se spalovacími motory, elektro i auta na vodík. Mělo se před lety vymyslet stabilní prostředí, aby si lidé mohli přestárlá auta vyměnit za nové. Takový program prý funguje třeba v Rumunsku. Jak komplikuje tržní prostředí v jeho byznysu dotační politika států a EU? 

Stát komplikuje podnikání v Česku, výroby jako gigafactory jsou game changer, stát a úředníci by měli umět takový projekt podpořit i prosadit. Úspěšné domácí projekty v Česku s domicilem nezůstávají, odchází do zahraničí a tady nejvyšší část příjmů lidí produkuje stále montovna, říká Jana Matesová, ekonomka a bývalá zástupkyně Česka při Světové bance. Dodává, že současný ekonomický model, založený na zahraničních investicích a montovnách, se vyčerpal. "Musíme vybudovat vlastní značky a inovace," zdůrazňuje. Důraz na montovny, kde jsou nejmenší marže a nejméně prostoru pro zvyšování mezd, již není udržitelný.Řešilo se i efektivní využívání veřejných prostředků. Podle Matesové se velká část prostředků, až 90 %, vyplácených během pandemie, neinvestovala do rozvoje ekonomiky, ale do spotřeby, což přispělo k inflaci. "Naše veřejné rozpočty mají obrovský problém s mandatorními výdaji, které neumožňují prostor pro růst a investice," dodává.Jana Matesová se vyjádřila k debatě o Green Dealu, který podle ní představuje pro Českou republiku hlavně příležitost: "Měli bychom začít využívat příležitosti, které Green Deal nabízí, a zároveň se pokusit zvrátit ty části, které by mohly české ekonomice uškodit."Jedním z důležitých témat rozhovoru byla i otázka, proč mladá generace přestává podporovat tradiční politické strany. Matesová poukazuje na roli sociálních sítí a nedostatečnou mediální výchovu.  TikTok je čínská oficiální informační platforma, která slouží zájmům čínského režimu. Uživatelé TikToku si často neuvědomují, jakým způsobem platforma manipuluje s informacemi a algoritmy, říká Matesová. Podle ní je TikTok používán jako nástroj k šíření obsahu, který je v souladu se zájmy čínského státu. "My neznáme ten algoritmus, který čínský stát používá," varuje. Tím naznačuje, že obsah, který se zdá být populární nebo úspěšný, může být ve skutečnosti podporován uměle za účelem ovlivnění veřejného mínění.Matesová také poukazuje na to, že TikTok se stal hlavním zdrojem informací pro mladou generaci, což je nebezpečné vzhledem k tomu, že je kontrolován autoritářským režimem. V souvislosti s tím kritizuje nedostatečnou výchovu k mediální gramotnosti a uvědomění si rizik spojených s totalitními režimy. Doporučuje, aby se tyto otázky řešily již na druhém stupni základních škol a aby byla mediální výchova důrazně podporována.Matesová si myslí, že Kovy je český ekvivalent francouzského politika Jordana Bardelly, protože má obrovský dosah na sociálních sítích a věnuje se vážným tématům, ale ne na TikToku. Podle ní Kovy aktivně spolupracuje s organizací Člověk v tísni na mediální výchově a je příkladem, jak mohou influenceři pozitivně ovlivnit mladou generaci. Matesová zdůraznila, že mediální výchova by měla být součástí vzdělávání už na druhém stupni základních škol, aby mladí lidé získali povědomí o totalitních režimech a důležitosti svobod.

"Vidět Neapol a zemřít,“ říká se. Přesnější by to ovšem bylo s New Yorkem. Speciálně s tím, který jste mohli zažít v 70. a 80. letech minulého století. Pamětníci vzpomínají na nezkrotnou energii města, která pohltila a ovlivnila vše, výtvarné umění, hudbu i filmy. "V sedmdesátkách to byla regulérní válečná zóna. Znásilnění, vraždy, tohle všechno se v New Yorku dělo den co den. V osmdesátkách přišla epidemie cracku. V té době stříleli gangsteři v restauracích a bylo to naprosto normální. V našich filmech jsme se to akorát pokoušeli zachytit. Giuliani (bývalý starosta, který se rozhodl zbavit New York kriminality - pozn. aut.) pak město vyčistil a zbavil ho všeho drsného a skutečného. Jasně, to město bylo nebezpečné, ale mělo své kouzlo", řekl mi před lety kultovní režisér Abel Ferrara. Spolu s Ondřejem Štindlem, úhlavním nepřítelem seriálu Eric, malířem Janem Gemrotem a specialistou na Ameriku, politologem Kryštofem Kozákem, se do té fascinující doby alespoň na chvíli vrátíme. Zmíněná díla: kniha Marka Prchala Duše národa https://m.kosmas.cz/knihy/539233/duse-naroda/, film Taxikář, r. Martin Scorsese https://m.youtube.com/watch?v=UUxD4-dEzn0&pp=ygUTdGF4aSBkcml2ZXIgdHJhaWxlcg%3D%3D, dílo režiséra Abela Ferrary https://www.csfd.cz/tvurce/2892-abel-ferrara/prehled/, dílo režiséra Waltera Hilla https://www.csfd.cz/tvurce/2934-walter-hill/prehled/, dílo režiséra Johna Cassavetese, https://www.csfd.cz/tvurce/755-john-cassavetes/prehled/, seriál Eric, r. Abi Morgan https://m.youtube.com/watch?v=eGaAl_8QW2c&pp=ygUMZXJpYyB0cmFpbGVy, film Manhattan, r. Woody Allen https://m.youtube.com/watch?v=JEoEGW4Hb9w&pp=ygUWbWFuaGF0dGFuIHdvb2R5IGFsbGVuIA%3D%3D, kapela New York Dolls https://m.youtube.com/watch?v=6a5Uf7Hs5c4&pp=ygUTbmV3IHlvcmsgZG9sbHMgYmFuZA%3D%3D, Cassandra Jenkins: Only One https://m.youtube.com/watch?v=68aMst5uDKQ&pp=ygUab25seSBvbmUgY2Fzc2FuZHJhIGplbmtpbnM%3D, filmy Serpico a Prince of the City, r. Sidney Lumet https://m.youtube.com/watch?v=h4qEy-shFqo&pp=ygUacHJpbmNlIG9mIHRoZSBjaXR5IHRyYWlsZXI%3D a mnoho dalšího, převážně z New Yorku 70. a 80. let.

Pojďme Rusům prodat naše luxusní zboží, říká hlavní analytik Hrot24 Miroslav Zámečník. Má to několik "ale". Nesmí se to týkat zboží, nebo věcí, které se dají využít vojensky. "Cokoliv, co souvisí, je použitelné ve výrobě v zbrojním průmyslu ruským, tak tam jsem samozřejmě přívržence co nejtvrdších sankcí", upozorňuje Miroslav Zámečník. Jak to celé udělat a proč? Sledujte HrotCast!

Kauza střelby na filozofické fakultě nekončí a zůstává spousta otázek. Tereza Matějčková komentuje mimo jiné zasedání sněmovního výboru pro bezpečnost z minulého týdne, kde se ukázalo, že policie tahá za nos i poslance. „Musíme najít cestu, jak o tom mluvit bez emocí a bez politizace, ale zároveň tomu policie vůbec nepomáhá,“ říká. „Otakar Foltýn by se mohl vrhnout na případovou studii na téma manipulace a dezinformace, kterou v tomhle případu provádí ministerstvo vnitra a policie,“ soudí Dalibor Balšínek. Valná hromada ČEZ byla výživná. Dividenda byla schválená až po dvanácti hodinách. „Devadesát procent všech příjmů, které loni stát získal z windfall tax, putovalo z ČEZu, dohromady to bylo asi třicet miliard,“ připomíná Markéta Malá. Otazníky visí také nad dostavbou Dukovan. „Neznáme detaily nabídek od Korejců, ani Francouzů. Nevíme, jak se to bude financovat,“ dodává Malá. Matějčková se nad návštěvou argentinského prezidenta Javiera Mileie zamýšlí i nad tím, co je konzervatismus a liberalismus. „Dneska, když se řekne liberál, tak se to velmi často kontrastuje s konzervativcem, ale ten liberál je už je dneska vlastně chápán jako levicová značka. Ale levice velmi často nechce být chápána jako liberální,“ říká. Na poradě diskutovali Dalibor Balšínek, Tereza Matějčková, Markéta Malá, Pavel Štrunc a Daniel Kaiser. Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

Z jakýchsi důvodů se občas, stane, že se na diskusi jako je náš Salon sejdou samí muži. Říká se takovým panelům mamel. To je právem kritizované, dokonce je mužům vyčítáno, že se toho zúčastní. Mně se stalo minule, že jsem jeden takový salon organizoval – a byli tam jenom muži, přestože jsem tam dámy zval. Nyní, abych tomu předešel, pozval jsem jen samé ženy, ctihodné dámy. A ony přišly, za což jim děkuji. S Jiřím Peňásem diskutovaly spisovatelka a scénáristka Tereza Brdečková, novinářka a šéfredaktorka časopisu Harpers Bazaar Nora Grundová, spisovatelka a psycholožka Iva Hadj Moussa, senátorka a právnička Daniela Kovářová a politička a marketérka Gabriela Sedláčková.

Hostem Hrotu Pavla Štrunce byl Jiří Jirovec, ředitel a majitel společnosti InVelt, která prodává vozy BMW a Mini. Jirovec zvažuje zavedení čtyřdenního pracovního týdne jako motivaci pro výkonnostně orientované zaměstnance. "Pokud odevzdáš ten výkon, tak já nemám problém ti dát ten čas," vysvětluje a dodává, že takový model považuje za vhodný pouze pro určitou část zaměstnanců. Současně tvrdí, že home office je ptákovina, která nefunguje.  Jedním z velkých témat rozhovoru byla také práce s novými generacemi zaměstnanců a jejich očekáváními. Jirovec zmínil problémy s pracovní morálkou a přístupem k práci. "Dneska je hodně lidí, zvláště mladých, kteří jsou v pozici, že jako benefit nevidí peníze, ale volný čas. Ale současně si neuvědomují, že jejich výkonnost taky k tomu musí být.” Jirovec také reflektoval na současný tlak na elektromobilitu. Uznal, že elektromobily mají své místo, ale zdůraznil, že přechod na 100% elektromobilitu není realistický a může způsobit sociální problémy. "Elektromobil není ještě laciný a pro mnoho populace nedostupný," uvedl. Velá část rozhovoru se věnuje i byznysovým začátkům v devadesátých letech a tomu, jak Jirovec jako první dostal BMW do Česka. 

Cesta do vesmíru za miliardu a půl: Investice se určitě vrátí, věřím, že se do kosmu podívám, říká pilot Svoboda  Záměr nazvaný Česká cesta do vesmíru představili minulý týden vládní lídři spolu s akademiky a zástupci průmyslu. Vyslání astronauta v horizontu pěti let by na sebe mělo navázat další aktivity soukromých firem i vědeckých institucí. Česká vláda chce poslat astronauta Aleše Svobodu, který byl i hostem podcastu Pavla Štrunce!  Zpřístupnění vesmíru soukromníkům je přirozený vývoj, ale pro Muska bych pracovat nechtěl, říká budoucí český kosmonaut a tvrdí, že jeho mise smysl mít bude. Letěli Švédi, poletí Poláci, teď se čeká, že je řada na nás. Investice se bez debat vrátí, jinak by to ostatní země nedělaly. Musíme se na to dívat v horizontu desetiletí, kde chceme být a jaké dveře nám to otevře, dodává Svoboda.  A proč právě on by se měl jako druhý Čech do vesmíru podívat? Svoboda si myslí, že kombinace jeho zkušeností vojenského pilota, jazykových dovedností a vzdělání, včetně PhD z letecké a raketové techniky, byla klíčová pro jeho úspěch ve výběrovém řízení.Svoboda zmínil, že jeho výcvik začne v druhé polovině tohoto roku a bude trvat několik let. Přípravy zahrnují fyzické testy a hodnocení zdravotních rizik, aby se zajistilo, že je schopen zvládnout pobyt v beztížném stavu.Mediální hodnota a zviditelnění českých subjektů zapojených do mise jsou podle něj zásadní. Mise má prý dlouhodobý přínos pro český průmysl a školství, a to nejen z hlediska technologických inovací, ale také inspirace a motivace pro budoucí generace.Aleš Svoboda je bojovým pilotem Armády ČR. Slouží na 21. základně taktického letectva v Čáslavi, od roku 2016 létá na stroji JAS-39 Gripen. Na nich a na starších L-159 má nalétáno přes patnáct set hodin. Na konci roku 2022 se stal členem záložního týmu astronautů Evropské kosmické agentury, do prvního kola se přihlásilo 22 000 lidí. První kolo zahrnovalo screening životopisů a motivačních dopisů, což vedlo ke snížení počtu kandidátů na 1 400.

  S profesorem Stanislavem Komárkem v roklinách balkánských Třetí setkání se Stanislavem Komárkem se po Madagaskaru a Turecku zaměří na Balkán, nejromantičtější, nejdivočejší a nejtajemnější část Evropy. Řeč bude o tom, jak malý Stanislav poprvé vyrazil na Bulharska s malými přírodovědci lovit hady a brouky. Jaké cesty následovaly poté. Kde vlastně Balkán začíná: ve Vídni na nádraží? Co dobrého i zlého zanechali na Balkáně Turci. V čem jsou Rumuni obdivuhodní a co jim jde trochu méně. A zda je neodvratný zánik českých vesnic v Banátu. A mnohých další věcech bude řeč v dalším díle Výprav Jiřího Peňáse.

Ať proboha nesedí a nečekají, že se stane zázrak. Ať si najdou svou vlastní individuální budoucnost. To vzkazuje zaměstnancům Liberty Ostrava, která je v těžkých existenčních problémech, analytik Hrotu24 Miroslav Zámečník. Moravskoslezský kraj zatím alespoň zaměstnancům podniku poskytuje půjčky 25 tisíc korun, aby jim pomohl v době, kdy nedostávají výplaty.„Mohou udělat to, že vezmou úvazek někde jinde a počkají, zda se výroba rozjede,“ radí dále Zámečník. „V regionu u nás a dál na východ je typické, že lidé nechtějí měnit práci – a doufají. Čím víc jste na západ od nás, tím víc je to tak, že firma jednou nezaplatí a ti lidé jdou pryč,“ popisuje ekonom v novém Hrotcastu.Liberty je příběh, který sledujeme od prosince. Společnost nechala své zaměstnance doma, v lednu se týden co týden objevovaly zprávy, že se pracovníci vrátí do provozu. Nic takového se ale nestalo. Stát přitom odmítl podnik zachránit. Už jen kvůli tomu, že jeho majitel Sandžív Gupta z firmy vytáhl obrovské částky na vnitropodnikových půjčkách.Ministr práce Marian Jurečka se v úterý nechal slyšet, že ví o dvou vážných zájemcích o podnik. Nevyloučil, že by se mohli přihlásit ještě další. Podle Zámečníka je naprosto klíčové, jakou část firmy chtějí investoři získat.„Pokud by někdo chtěl vsadit na integrovaný ocelářský hutnický podnik, což znamená včetně koksovny, včetně koksárenských baterií a vysokopecních provozů, tak šance na úspěch se blíží nule. Jako sorry, podle mě to skončilo,“ dodává analytik Hrotu24.S podobnými problémy, do nichž se dostala Liberty, kontrastuje zpráva, že obyvatelé v Dolní Lutyni na Karvinsku odmítli v referendu výstavbu obří továrny na výrobu baterií do elektroaut. Lidé si odhlasovali, že se radnice má projektu bránit podáváním připomínek.„Ti lidé dostávají možnost komplikovat proces. A to i v případě, kdy se jedná o něco, co je pro tu zemi opravdu hodně významného,“ upozorňuje ekonom. „Nadělili jsme si taková práva, že i malá skupina dovede rozbourat něco, co je v podstatě veřejný zájem,“ uzavírá Zámečník.Má stát pozemky vyvlastnit? Proč náš analytik celou věc hodnotí jako „dadaistické divadlo“? Dělá Čechům dobře vymýšlet překážky? A co by vzkázal obyvatelům Dolní Lutyně?

Komentátoři Týdeníku Echo se na pravidelné Echo Poradě tentokrát vrátili k loňské střelbě na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze. „Ministerstvo vnitra námi manipulovalo a přikryl to prezident Petr Pavel,“ říká rezolutně Dalibor Balšínek. Tereza Matějčková připomíná přirozenou potřebu médií i společnosti znát odpovědi na otázky, které kolem tragické události zůstávají: „Média jsou kritizovaná za to, že používají úniky ze spisu. Ale co mají ti novináři dělat, když jiné informace nemají?“ „V nomálně fungující politice by ministr vnitra Vít Rakušan teď odstoupil,“ tvrdí Daniel Kaiser. Dalším tématem Echo Porady byly volby do Evropského parlamentu a hledání českého eurokomisaře. „Mocenské poměry se nemění. Opět se vytvořil kartel středových sil, což jsou eurolidovci, euroliberálové a eurosocialisti. Nicméně zajímavé pohyby začínají na pravici,“ soudí Kaiser. A koho vyšleme do Evropské komise? „Podle mě jsou čtyři pětiny pětikoalice připraveny Danuši Nerudovou vetovat,“ dodává Kaiser.  Na závěr téma chudoby. Až nyní vzrostla reálná mzda, což vláda považuje za svou zásluhu. Jenže dva roky jsme tu měli bezprecedentní snižování životní úrovně. „Fráze o tom, že střední třída neexistuje, se dnes stávají skutečností,“ říká Markéta Malá. Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

Zavedli jsme si nesmyslné emisní povolenky, stačily normy, které by museli výrobci dodržovat. Takhle platíme za energie dvakrát, nejdřív na nákupu emisních povolenek a poté na dotacích pro výrobce, tvrdí bývalý generální ředitel ČEZu a prezident Svazu průmyslu Jaroslav Míl.  Trh s emisními povolenkami je podle něj neprůhledný a netransparentní. Když říkáme, že obnovitelné zdroje jsou levné, nepočítáme do ceny dotací, které státy výrobcům dávají. Politik dnes nemůže vystoupit, aby racionálně vysvětloval, proč ta filozofie green dealu je chybná.  Dnes už se neřeší konkurence, ale výrobci a hospodáři přicházejí za státem a chtějí dotace.  Česko má jedny z nejdražších energií v Evropě, ale současně je výroba tady nejlevnější. Je to o iluzi, že všude v Evropě bude jeden trh. Energetika funguje i jako nástroj nátlaku. Je pravděpodobné, že Pavel Tykač uzavře uhelné elektrárny dříve, než deklaroval, je to pro něj extrémně nevýhodné a stát by jen těžko vysvětloval, že jde společnost Seven dotovat, říká Míl.  Průmysl se bude brzy z Česka stěhovat. Dříve jsme lákali na levné vstupy, ale to teď skončilo. Nemáme investorům co nabídnout. Fascinuje mě, jak všichni bojují za obnovitelné zdroje, přitom je to extrémně nestabilní a právě nestabilita způsobuje, že se ceny také energie násobí. Česko si staví Datové centrum za miliardu, jeho vznik zaplatíme všichni v poplatku, který se zavede.  dodává Míl.  Stát totiž dokončuje přípravy komunitní energetiky v Česku, která by měla začít fungovat od 1. července. Úřady do té doby musí dokončit zřízení Elektroenergetického datového centra, které vyjde na zhruba miliardu korun.

S těmito volbami do Evropského parlamentu byla spjata téměř nepřirozená očekávání, ve stejném duchu se pokračuje i po volbách analýzami, že Evropa jde doprava. Proč je tento dojem přehnaný? A jaký budou mít posuny v EP zpětný vliv na naši domácí politiku?O tom jsme si povídali s Ondřejem Dostálem, kdysi stínovým ministrem zdravotnictví za Piráty, nově europoslancem za koalici Stačilo!, Luďkem Niedermayerem, dříve viceguvernérem ČNB a dnes staronovým poslancem za TOP 09 na kandidátce koalice Spolu, a Janem Zahradilem (ODS). Ten je po dvaceti letech na odchodu z Evropského parlamentu a disponuje tedy vhledem do dění v EP jako u nás málokdo.

Stačilo je poslední a jediná strana, která se zastává práce, Kateřina Konečná nekrade a pracuje, proto jsem se s ní spojil. Cítil jsem velkou poptávku, abych založil vlastní stranu, ale nedostal bych se nad pět procent, říká nově zvolený europoslanec Ondřej Dostál. Naopak v oblasti lékové politiky by se Dostál větší unijní spolupráci nebránil, naopak by to podle něj mohlo výrazně snížit ceny léků a zlepšit vyjednávací pozici zemí EU. Přežití státu podle něj nemůže spoléhat pouze na volný trh, tak jako stát kupuje benzinky, mohl by stavět i továrny na penicilin, myslí si nový europoslanec. Jsem levicový člověk, nechci, aby mi někdo mluvil do toho, co dělám a co mám říkat. Chci v Evropském parlamentu řešit Pandemickou smlouvu. Světová zdravotnická organizace by získala pravomoci, které jsou přes čáru. Mohli by zavírat lidi doma, jako se to dělalo za covidu, dodává Dostál k svým prioritám na poli Evropského parlamentu.

Respekt bylo první médium, které manžel koupil. V Economii měl zvláštní postavení, bylo logické, jak se to vyvinulo a Respekt se prodal. Dávalo to smysl, říká Michaela Bakala, podnikatelka a filantropka. V rozhovoru s Pavlem Štruncem mluvili i o volbách do Evropského parlamentu a úspěchu populistických uskupení v české politice i evropském kontextu. Pro vládní uskupení to nedopadlo špatně. Ale nenapadlo mě, že téma jako spalovací motory zaujme tolik lidí. Ukazuje to na to, jak se ta evropská vláda v některých cílech - ať už se třeba bavíme o Green Dealu nebo o energiích - vzdaluje lidem, dodává Bakala. Nevěřila jsem, že se Klaus stane prezidentem, dnes jeho názory rezonují s tím nacionalistickým až populistickým a sovětským viděním světa, říká žena, která byla v Klausově éře i mluvčí ODS. Velká část rozhovoru byla o vzdělávání, nadace Michaely a Zdeňka Bakalových Bakala Foundation dlouhodobě podporuje mladé lidi na jejich cestě ke kvalitnímu vzdělávání nejen v zahraničí. Bakala věří že studenti, kteří odcházejí na školy do celého světa tady dostali dobrý základ. Snaží se školy motivovat, aby se nebály studentům nabídnout právě možnosti studia v zahraničí. Protože to nemusí být nedostupné a nereálné.

Stát i mnozí ekonomové se doslova zamilovali do vysokorychlostních tratí (VRT). Není divu, v odborné společnosti panuje stále přesvědčení, že vysokorychlostní tratě představují revoluci v oblasti dopravy a logistiky. Jejich dopad na územní rozvoj má být podle odborníků značný. „Je to skutečná cesta pro restart české ekonomiky, pro rozšíření možností průmyslu, hospodářství, ale i společnosti,“ uvedl například ministr dopravy Martin Kupka. Podobně mluví i Martin Švehlík, náměstek ředitele stavební správy vysokorychlostních tratí: „Máme od vlády důležitější úkol – přispět k posílení české ekonomiky a také k dalšímu rozvoji regionů“.  Podle hlavního analytika Hrot24 Miroslava Zámečníka nejsou ale vysokorychlostní tratě pro ekonomiku Česka taková spása, jak se obecně věří. Z VRT totiž profitují centra (a to ještě ne všechna), ale ne vždy i odlehlé periférie. Je to vidět v Číně, která má s VRT velké zkušenosti – na jejím území je jich 45 tisíc kilometrů. Zámečník poukazuje na studie, které v Číně ukázaly zásadní věc: „Čím jsou regiony hůř vybaveny lidským a fyzickým kapitálem, tak jenom samotná dodávka toho fyzického kapitálu v podobě rychlého dopravního spojení to nezmění. Jinými slovy, talent jde tam, kde talent už je."  A ten se podle Zámečníka koncentruje ve velkých centrech, jako je Praha, Drážďany, nebo Vídeň. „Kdybychom se na to dívali optikou Číny, tak zjistíme, že zastávka VRT v Česku bude určitě jedna, a to Praha, a možná ještě jedna další. Nové byznysy, zejména ty, které jsou závislé na vysoké koncentraci a nabídce vzdělaných lidí, porostou tam, kde se cesty potkávají a ekonomika roste,“ říká Zámečník. „Benefity VRT opravdu nejsou automatické, vždy záleží na tom, jaká je v daném městě struktura populace, jak jsou lidé vzdělaní, jací jsou tam investoři,“ dodává.  Mimochodem, podle serveru Zdopravy.cz Slovensko vysokorychlostní tratě nechystá. Tamní ministr dopravy Jozef Ráž po návštěvě Číny, kde si tamní tratě vyzkoušel, uvedl, že na Slovensku VRT nedávají smysl. „Na tom našem Slovensku, ať už ze severu na jih, nebo ze západu na východ, se, jak jsme se od dozvěděli, stavět nevyplatí. Jejich využitelnost by nebyla na takovou vzdálenost naplnitelná,“ řekl Ráž. Dodal ale, bude dělat všechno pro to, aby slovenské vlaky jezdily rychlostí alespoň 160 km/h. Zemi by to podle něj velmi pomohlo.   Kde dávají VRT smysl? Proč by v Česku byla jedna zastávka VRT. A vyplatí se vůbec?

"A tak mu chátrá tělo. Ital nezná ten zázrak, vepřo knedlo zelo", zpívali v 80. letech Triky a Pověry. I Muži za pultem chtějí do Itálie a na cestu se dokonce poprvé vydávají s ženou, překladatelkou Alicí Flemrovou. V překrásném regionu Umbria se odehrává film Zázraky, dosud nejlepší film z kariéry nejvýznamnější současné italské režisérky Alice Rohrwacher. Když pak hovoříme o jejím novém filmu Chiméra, zamíříme do srdce Toskánska, třeba k horskému městečku Montalcino. Na sever se vrátíme při detailním rozboru celého díla Paola Giordana i jeho skvělé nové knihy Tasmánie. Pozor, dojde také na italské kulturní války. V tomhle ohledu prý nemáme Italům co závidět. Ale to přece už dávno víme od Petry Janů, Karla Šípa a Jaroslava Uhlíře, našich spirituálních předchůdců.Zmíněná díla: Chiméra, r. Alice Rohrwacher https://youtu.be/O48GXifr74Q?si=ynZ28bef-XIbybV_, Zázraky, r. Alice Rohrwacher https://m.youtube.com/watch?v=TprTVWZF2E0&pp=ygUYYWxpY2Ugcm9ocndhY2hlciB3b25kZXJz, Šťastný Lazarro, r. Alice Rohrwacher, https://youtu.be/eNEtyax1wH8?si=pSrTfS4Kn3O-YkZV, Chrystabell & David Lynch - Sublime Eternal Love, https://m.youtube.com/watch?v=v1bm78MRPiw&pp=ygURbHluY2ggZGF2aWQgbXVzaWM%3D, Vojtěch Kovařík - Od linií k hmotě, https://www.museumkampa.cz/vystava/od-linii-k-hmote-vojtech-kovarik/, Samir Hauser - Vyvrhel, https://www.startovac.cz/projekty/vyvrhel, Paolo Giordano - Tasmánie, https://m.kosmas.cz/knihy/538401/tasmanie/ a všechny jeho ostatní knihy https://m.kosmas.cz/autor/27823/paolo-giordano/ (Tělo, Dobývání nebe, Čerň a stříbro, Osamělost prvočísel)

Na Echo Poradu dorazil sociolog Martin Buchtík z agentury STEM a řeč byla pochopitelně hlavně o volbách do Evropského parlamentu. „Vyšší účast je kromě jiného náznakem frustrace z domácího dění. Voliče však aktivizovaly i témata jako Ukrajina nebo green deal,“ říká Buchtík. Kdo je dnes vlastně euroskeptik? „Ani SPD, Stačilo nebo Motoristé netlačili na opuštění EU,“ podotýká Pavel Štrunc. „V programech to pořád mají, ale potlačili to a nahradili tvrzením, že nechtějí euro. Což nechce v Česku skoro nikdo,“ dodává Buchtík. Jak se daří politikům oslovovat mladé voliče? Proč Filip Turek táhne víc, než progresivistické strany? „Mladí neznají Babišovy kauzy. Je to pro ně roztomilý stařík v poskakujícím maybachu. Bizár, který baví,“ líčí Buchtík. Na Echo Poradě s ním diskutovali Dalibor Balšínek, Markéta Malá, Daniel Kaiser a Pavel Štrunc. Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

Respekt bylo první médium, které manžel koupil. V Economii měl zvláštní postavení, bylo logické, jak se to vyvinulo a Respekt se prodal. Dávalo to smysl, říká Michaela Bakala, podnikatelka a filantropka.  V rozhovoru s Pavlem Štruncem mluvili i o volbách do Evropského parlamentu a úspěchu populistických uskupení v české politice i evropském kontextu.  Pro vládní uskupení to nedopadlo špatně. Ale nenapadlo mě, že téma jako spalovací motory zaujme tolik lidí. Ukazuje to na to, jak se ta evropská vláda v některých cílech - ať už se třeba bavíme o Green Dealu nebo o energích - vzdaluje lidem, dodává Bakala.  Nevěřila jsem, že se Klaus stane prezidentem, dnes jeho názory rezonují s tím nacionalistickým až populistickým a sovětským viděním světa, říká žena, která byla v Klausově éře i mluvčí ODS.  Velká část rozhovoru byla o vzdělávání, nadace Michaely a Zdeňka Bakalových Bakala Foundation dlouhodobě podporuje mladé lidi na jejich cestě ke kvalitnímu vzdělávání nejen v zahraničí. Bakala věří že studenti, kteří odcházejí na školy do celého světa tady dostali dobrý základ. Snaží se školy motivovat, aby se nebály studentům nabídnout právě možnosti studia v zahraničí. Protože to nemusí být nedostupné a nereálné. 

Národní hokejová vášeň už přece jen trochu vyprchala a to znamená jediné. Ano, budeme se moudře bavit o fotbale. Za chvíli pravděpodobně budou opět plná náměstí, až slavně remizujeme s Tureckem. Řeč nebude jen o blížícím se mistrovství Evropy, pohovoříme obecně o vzrůstající úrovni tuzemské ligy, aspoň co do mohutných ekonomických injekcí od nových sponzorů a majitelů, o národním stadionu, o něco méně vábném stadionu ve vršovickém Ďolíčku, o tom, jak se samotná hra za poslední dekády proměnila (k horšímu?), a dojde i na věčnou otázku, jestli je fotbal opravdu sport pro simulující metrosexuály. Debatovat do Echa přišli: Petr Nerad, bývalý záložník Bohemians a současný člen podcastu Fotbal fokus, Roman Polom, odchovanec Sparty, který aktuálně pro fotbalisty pořádá kurzy finanční gramotnosti, a Matouš Veselský, sociolog sportu.

Program AntiBabiš se už vyčerpal. Pro SPOLU to byly volby bez tématu, do popředí se dostal Filip Turek, nakonec mu to pomohlo. Dostálová debaty v televizi zvládla a podpořil ji Andrej Babiš. Babiš dává mnohem větší důraz na estrádnost, ale po práci pro něj se mi nestýská, říká Marek Hanč, marketingový odborník, který byl mnoho let členem marketingového týmu Andreje Babiše. Babišův elektorát prý ani nemusí vnímat, že se nějaké volby dějí, on nekandiduje, tak to pro ně není téma. Vystoupením v televizní debatě s Fialou tak mobilizoval poslední voliče. Na konci dne pokus o mobilizaci voličů SPOLU pomohl Babišovi, jeho voliči chtěli vyjádřit nespokojenost s vládou. Kdyby strany jako TOP 09 a KDU-ČSL nebyly v koalici, nic by nezískaly, TOP 09 je ve fázi klinické smrti, stejně tak posun nepřijde ani u ODS. STAN jsou neuchopitelný projekt postavený na vizi, že když umím řídit město, dovedu řídit i stát, chybí jednotící prvek, dodává Hanč.  Filip Turek podle Hanče mobilizoval všude v republice a bral voliče všem stranám, je vidět větší zájem mladých voličů a mužů. V konečné fázi kampaně mu ale došel dech, mluvil o brutální antikampani, nepůsobil jako lídr. Ale jemu i Danuši ve volbách pomohl. Babiš v Turkovi a Konečné také našem potenciální koaliční partnery, myslí si Hanč.  Kateřina Konečná pochopila, kdo je její volič, zprofesionalizovala kampaň, ukázalo se, že komunisti se nemusí propadnout k Babišovi, znova zvedla rudé bašty, dodává Hanč a označuje úspěch Konečné jako renesanci komunistické strany. Spojení SPD a Petra Macha prý nefungovalo, voliči chtějí vidět agresi a diskotéku, z Macha nejde drive ani energie. 

"Vláda dělá všech pro to, aby udržela levnou práci, ale Asii už nikdy konkurovat nebudeme. Když si stěžuji, že nemám zaměstnance, je to cenou práce, lidem se musí zvýšit mzdy," tvrdí Jana Maláčová, poradkyně odborů a bývalá ministryně práce a sociálních věcí za sociální demokracii. "Vláda musí tlačit na růst mezd včetně minimální mzdy. Česká ekonomika, když se podíváme na její výkon, když se podíváme na úroveň platů v Česku, a když to srovnáme s EU nebo OECD zeměmi, tak jsme 30 % pod tím, co bychom měli brát," dodává Maláčová a tvrdí, že odbory svou roli zvládají, ale nakonec rozhoduje vždy vláda. Mluví i o odlivu zisků zahraničních firem z České republiky. Přestože zahraniční investice byly pro českou ekonomiku prospěšné, objem peněz, které z Česka odtékají, je podle ní neúměrně vysoký. V posledních letech se tento odliv zisků zvýšil o 50 %. Maláčová zdůraznila, že je nutné tento trend zvrátit, aby peníze vytvořené v Česku zůstávaly v zemi a podporovaly domácí ekonomiku.Maláčová nesouhlasí se zvýšením věku odchodu do důchodu nad 65 let. Podle ní lidi nejsou schopni pracovat tak dlouho kvůli špatnému zdravotnímu stavu a náročným pracovním podmínkám. Tvrdí, že zvýšení věku by vedlo jen k vyšším nákladům na nemocenské dávky a zdravotní péči. V rozhovoru mluví i o své politické kariéře v roli ministryně, tvrdí, že i přesto, že čelila kritice a dostala přezdívky jako "Venezuela" za svá rozhodnutí a názory, je přesvědčena, že její kroky byly správné a prospěšné pro českou společnost.

„Barma je moje druhá vlast. Zcela ojedinělá, originální, všechno je v ní jinak.“ To napsala terapeutka a nevšední žena Jitka Vodňanská ve své knize Voda, která hoří. A v našem cestopisném podcastu se bavíme o tom, jak se to stalo. Jak se Jitka najednou ocitla v buddhistickém klášteře, a jak hned poznala, že tam patří. Jak tam byla „vykopnuta“ svým ctihodným guruem, jak se ocitla mezi pagodami, jak poznávala Barmánce, jak si je zamilovala, ale i jak poznala temnější stránky téhle země. Jak se bavila s generály, a setkala se s věčnou disidentkou Su Ti, která dostala Nobelovu cenu i na přímluvu Václava Havla. O tom všem a mnohém dalším, třeba také barmanských záchodech, ve Výpravách Jiřího Peňáse.

Každá pokročilá firma by měla stát o to, aby ženám vytvořila výhodné podmínky, říká v novém Hrotcastu analytik Miroslav Zámečník. Podle něj je důležité najít efektivní řešení, jak podporovat rodiny bez negativních sociálních efektů.Vláda představila konkrétní parametry podpory dostupného nájemního bydlení – v první fázi půjde zhruba o osm miliard korun z Národního plánu obnovy. Podle ministra pro místní rozvoj Ivana Baroše se jedná o výhodné nájmy pro mladé do 35 let, veřejně prospěšné profese a lidi, kteří nepatří mezi pětinu populace s nejvyššími příjmy. „Cílová skupina je široká, pokrývá zhruba dva miliony obyvatel včetně části střední třídy,“ vysvětlil ministr. Jenže analytik Hrotu24 Miroslav Zámečník upozorňuje: „Zasahování do trhu vždycky působí nějaké deformace.“Stát si od svého záměru mimo jiné slibuje i větší podporu porodnosti. Právě ta byla klíčovým tématem nového vydání Hrotcastu. Podle Miroslava Zámečníka se ukazuje, že i přes velkorysé vládní podpory nebyl pozorován očekávaný nárůst počtu nově narozených dětí. Podle něj jsou přitom tyto programy často velmi nákladné a ekonomicky neúčinné.Je tedy otázkou, jak moc může a má stát zasahovat do osobních rozhodnutí občanů o založení rodiny. „Řešení je vytvořit podmínky pro to, aby se snižoval ten ‚zápřah‘ žen,“ vysvětluje analytik Hrotu24. „Aby co možná nejdříve mohly do práce a přispívaly do rodinného rozpočtu. Což znamená, že existují takové ‚odlehčovací‘ služby. To u nás moc není,“ dodává Zámečník.Podle něj je důležité najít efektivní řešení, jak podporovat rodiny bez negativních sociálních efektů. Příkladem mohou být dětské skupiny přímo tam, kde ženy pracují. „Dětské skupiny u zaměstnavatelů, to je super. Protože jste zároveň v kontaktu s tím dítětem. Každá pokročilá firma by měla stát o to, aby ženám vytvořila takové podmínky, a stát by to měl daňově podporovat,“ říká Zámečník. „Historický průlom nastal loni, nově se dává pět procentních bodů sleva na sociálním pojistném zaměstnavatelům za ženy, ale i další skupiny, kterým se dá částečný pracovní úvazek,“ dodává analytik.Jaké jsou další kroky pro vyšší porodnost? Proč je dnes na Západě standard mít první dítě ve 40 letech? Co to znamená pro ženy a trh práce? Poslechněte si podcast. X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Hlavním tématem Echo Porady jsou blížící se volby do Evropského parlamentu. Přilákají stejně málo voličů jako obvykle, nebo letos vzedmou větší zájem? „Stále více pravomocí se přesouvá do ,abstraktního‘ Bruselu. Ale pořád si to neuvědomuje dost voličů,“ soudí Jiří Peňás. Důležité přitom pořád bude hlavně to, jak volby dopadnou v Německu a ve Francii. „Přijímají se věci, které nabíhají až za mnoho let, takže to nikoho netrápí. A potom se řekne – tehdy jste se měli starat, teď už je pozdě,“ říká Daniel Kaiser. Proč nepřišla Klára Dostálová na rozhovor? A jak Kateřina Konečná využila potenciál, zatímco Lubomír Zaorálek nikoliv?  Vláda se rozhodla nalít velké dotace do nájemního bydlení. „Aby mladí lidé měli jistotu, že najdou bydlení, stát ve spolupráci s obcemi a soukromým sektorem nabídne nájemné pod tržní cenou,“ vysvětluje Markéta Malá. „Půjde na to osm miliard korun z Národního plánu obnovy a další peníze ze státního rozpočtu.“ Proč to děláme, když se málo staví a všechno dlouho trvá? V Česku vládne mentalita dávek a nárokovost. Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

Před osmdesáti lety, 6. června 1944, se vojska západních spojenců vylodila ve francouzské Normandii, a otevřela tak novou frontu druhé světové války. O souvislostech operace Overlord debatují tři historici. Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu a Vít Smetana a Zdenko Maršálek, oba z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.

Když je nám omezována svoboda, lidé začínají zjišťovat, že už ten důstojný život žít nemůžou, protože je s nimi zacházeno jako s nějakými statistickými čísly, tvrdí Libor Vondráček, předseda Svobodných a lídr strany do evropských voleb. Upozorňuje na problém korigovaných informací, které dle něj podkopávají důstojnost a svéprávnost dospělých lidí.Vondráček kritizuje ODS za to, že už nenabízí pravicovou politiku, kterou slibovala, a že se podílí na zvyšování daní, což je v rozporu s jejich předvolebními sliby. Dle jeho názoru jsou Svobodní jedinou stranou, která skutečně nabízí svobodu a pravicovou alternativu. K volbám a průzkumům říká: "Moje odpovědnost bude to, jaký budeme mít výsledek ve volbách, ne to, co máme v průzkumech." Vondráček je optimistický ohledně nadcházejících evropských voleb, kde očekává, že Svobodní překročí hranici pěti procent. Jedním z hlavních bodů programu Svobodných je zachování české koruny a odmítání eura. Vondráček tvrdí, že většina českých občanů chce zachovat českou korunu a varuje před ztrátou suverenity, která by přišla s přijetím eura. “Pro naší ekonomiku z makroekonomických důvodů je důležité si zachovat vlastní měnovou politiku a funkční centrální banku," zdůrazňuje Vondráček. Dále kritizuje Green Deal jako nedemokratický projekt, který zásadně mění ekonomiku a společnost bez dostatečného mandátu od voličů. Upozorňuje na ekonomické dopady a poškození konkurenceschopnosti evropských firem. "Green Deal pomůže životnímu prostředí velmi kosmeticky, ale daleko víc poškodí naší ekonomiku," říká Vondráček. Navrhuje zaměřit se na stabilní zdroje energie, jako jsou uhelné a jaderné elektrárny, a přestat dotovat obnovitelné zdroje energie na úkor spotřebitelů a firem.Vondráček rovněž vyjádřil výhrady k migračnímu paktu a kritizoval českou vládu za její postoj v radě EU. Navrhuje přístup podobný australskému modelu, který by měl zahrnovat důsledné zabránění nelegální migraci a spolupráci s jinými zeměmi na zadržování migrantů. "Je potřeba být důslední a lpět na našich pravidlech," říká Vondráček. Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

V kinech má premiéru Furiosa: Sága Šíleného Maxe. Muži za pultem nadšeně rozebírají dílo jeho režiséra George Millera, zapáleného samoukka, který naučil generace mladých mužů, že není nic lepšího než vzít lebku, narazit ji na řídítka motorky a vyrazit na tom stroji australskou buší vstříc velkolepé zkáze. Taky dojde na film Priscilla až únavně zdrženlivý obraz domácího života manželky Elvise Presleyho. Jo a lidi prý nechodí do kina, takže kina nebudou. Anebo budou. Za pult premiérově usedl David Havas, je to CEO Ponrepa a synovec jednoho z nejlepších imitátorů Elvise Presleyho na Novém Zélandu. Těžko si představit někoho kvalifikovanějšího. Obsazení: Jakub Peřina, David, Havas, Ondřej Štindl Diskutovaná díla: Furiosa: Sága Šíleného Maxe (režie" George MIller), Priscilla (režie: Sofia Coppola), Elvis: The Movie (režie: John Carpenter), Elvis (režie: Baz Luhrmann), Wake in Fright (režie: Ted Kotcheff), výstava Nové realismy, Paolo Giordano: Tasmánie, web Page Not Found, Amyl & The Sniffers: U Should Not Be Doing That

Vize, reVize, Česko na křižovatce, restart, atd - prezentacemi plné vzletných slov o tom, kam má Česko posunout se to jen hemží. Ne vždy, nebo téměř nikdy, se ale vyplní, nebo mají nějaký reálný základ. Ne nadarmo i hlavní analytik Hrot24 Miroslav Zámečník často cituje bývalého německého kancléře Helmuta Schmidta, „kdo má vize, měl by se nechat vyšetřit“, což dokonale ilustruje pochybnosti o realistickém dosažení vzdálených cílů. "Je to strašné trápení, protože první takovou podobnou výzvu jsem podepsal v roce 2000. A proč od toho roku 2000 to nevyšlo? Proč se tady neustále bavíme na konferencích, politici zveřejňují vize, a to je vše", popisuje Zámečník Jsme, podle Zámečníka, „sumci v aspiku“, což ilustruje stagnaci a pomalý pohyb v mnoha důležitých oblastech. Svůj díl dává také politická kultura, kde nedostatek dlouhodobé a konzistentní vize brání významným změnám: "My se pohybujeme tempem jako sumci v aspiku. Protože jsme strašně nedůslední. Prostě Češi nemají tu výdrž", komentuje možné příčiny analytik Hrot24. To vše se děje i přes vysoké investice do výzkumu a vývoje, které jsou v Česku mnohem vyšší než v jiných evropských zemích. Podle Miroslava Zámečníka to může být i tím, že se nedostatečné zaměření na „moonshoty“ - ambiciózní projekty s vysokým potenciálem. Diskuze se dotýká i strukturálních problémů v řízení investic a vlastnictví. "Česko už delší dobu dává možnost odepisovat ze 100% náklady na výzkum inovace. Akorát se stále firmy nedovedou se správcem daně dohodnout, co je ten uznaný náklad", líčí Zámečník dlouhodobou praxi. Klíčem k úspěchu je podle něj dlouhodobá a konzistentní hospodářská politika. Zámečník upozorňue, že některé země, jako Singapur, úspěšně oddělují důležité ekonomické otázky od politických sporů, což jim umožňuje dosahovat efektivnějšího růstu. Pro Česko by mohlo být klíčové inspirovat se těmito přístupy a zaměřit se na vytvoření prostředí, které podporuje inovace a dlouhodobý ekonomický rozvoj. Do takového prostředí ale podle něj patří i neúspěchy. "V zemi, kde se daří inovacím, se musí vyskytovat obrovský množství neúspěchů. A obrovský množství propálených peněz, už to svědčí o aktivitě a odhodlání", upozorňuje Zámečník. Poslechněte se podcast.

Na Echo Poradu dnes dorazil také fotograf Michal Čížek, který byl u všech pražských zápasů právě skončeného mistrovství světa v ledním hokeji. „Bylo to vyčerpávající. Ale atmosféra byla skvělá, stejně jako diváci. Po čtrnácti letech hurá!“ říká. Komentátoři Týdeníku Echo řešili i společenský význam šampionátu. Bude mít české vítězství vliv na evropské volby? „Naši politici prožívají hokej, jako ti briští přikládají význam fotbalu,“ tvrdí Ondřej Šmigol. A proč hokejové PR vyhrál Andrej Babiš? Dává, či nedává smysl dostavba pátého bloku jaderné elektrárny Dukovany? „Podle skeptiků Evropská komise dala takové podmínky, že se provoz pátého reaktoru nevyplatí,“ připomíná Daniel Kaiser. Výsledkem bude uměle drahá elektřina. V podcastu se řeší i situace na Slovensku, především turbulentní stav tamních médií. „Nechápu, že Brusel mlčí k tomu, co se děje v polské státní televizi, a přitom kritizuje Slovensko,“ diví se Dalibor Balšínek. „Ficova i Tuskova vláda provádí v médiích účelovou změnu. Ale Slováci si k tomu píšou nový zákon. Poláci nemají žádnou trpělivost, chtějí vedení vyměnit hned,“ dodává Kaiser. Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz 

Před měsícem Evropská komise rozhodla, za jakých podmínek může Česká republika postavit pátý reaktor v Dukovanech. Premiér Petr Fiala k tomu rozradostněně napsal: Děláme, co je třeba. Ale za týden nám všem radost zkazil bývalý ředitel ČEZ a později vládní zmocněnec pro jadernou energetiku Jaroslav Míl varováním, že podmínky nastavené Komisí jsou velmi nevýhodné. Kritici Mílova ražení v kostce říkají: Komise z ideologických důvodů chce, aby elektřina z jádra byla dražší než OZE, tedy tzv. obnovitelné zdroje energie. Svou úvahu opírají o několik míst z tiskové zprávy Evropské komise. Co tato notifikace přinese domácím spotřebitelům a průmyslu? Do Echa přišli diskutovat Tomáš Ehler, který za ministerstvo průmyslu a obchodu vedl jednání s Komisí, Petr Závodský, generální ředitel dceřiné společnosti ČEZu Elektrárna Dukovany II, a konečně Jiří Marek, kdysi předseda dozorčí rady ČEZu a dnes předseda spolku Jaderní veteráni. Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Hostem podcastu Pavla Štrunce byl prezident České stomatologické komory Roman Šmucler. "České zdravotnictví je na zrušení, dlouho jsem žil na Západě a je mi tady ze všeho na zvracení. Jako pacienta mě děsí, že si nemůžu zaplatit kvalitnější kloub, nebo mi musí lékař pokoutně hledat lepší lék na rakovinu. Zrušení amalgámu je nesmyslný obchod mezi Alexandrem Vondrou a evropskými Zelenými, což jsou u nás Piráti, aby společně udělali dobrý výsledek ve volbách do Evropského parlamentu," tvrdí Roman Šmucler a dodává, že Evropská komise čeká, jaký návrh Česko pošle, ale naše země prý nikdy nic nevybojuje. Cílem změny evropské legislativy je postupně ukončit používání amalgámových výplní do roku 2030 úplně." Pravice chce trestat lidi, kteří si nečistí zuby. Ministr Válek má fondy prevence, kde je pět miliard, ale na osvětové programy pro děti jsme nedostali ani 50 milionů. Hlavně že si ministr zvýšil plat. Česko je skanzen, kde se budují nemocnice, zatímco ve světě se přechází k umělé inteligenci a tele medicíně," popisuje Šmucler stav českého zdravotnictví a dodává, že bez protekce člověk v systému ničeho nedosáhne. V rozhovoru se řešila i kompetence zahraničních lékařů, kteří chtějí mít praxi a pracovat v Česku. Šmucler tvrdí, že je velký rozdíl mezi tím, jestli ukrajinský lékař vystudoval například prestižní školu v Kyjevě, nebo jinou jinde na Ukrajině. A došlo i na daň z cukru, která je podle prezidenta Stomatologické komory jen další snahou vlády tahat lidem peníze z kapes. Z hlediska stomatologie je totiž zásadní, jak si po konzumaci cukrů zuby vyčistíte, ne zda a kolik ho jíte. V závěru rozhovoru jsme se zaměřili na zdravotní turistiku a probrali rizika stomatologie v Turecku i dalších státech. Česká republika byla podle Šmuclera jedničkou v stomatologické i estetické turistice hned po roce 1989, dnes ale tuto pozici přebralo Maďarsko. Zásadní je při hledání lékaře a zdravotní péče v zahraničí dát na reference.

Hostem předvolebního Echa Pavla Štrunce byl Filip Turek, lídr koalice Přísaha a Motoristé. V rozhovoru jsme probrali, proč koalice nemá program do eurovoleb i jeho názory na elektromobilitu a migraci. „Motoristé jsou pravicově konzervativní projekt, je to nová ODS, říká se nám ODS revival.“ Hnutí Přísaha je bezpečnostně zakotveno, takové spojení mi dává smysl,“ říká je spojení koalice. „Nevěříme v 300 pohlaví, jsme normální, na kandidátce jsou odborníci a jsme schopní všichni podepsat naše volební teze. Nechceme Euro, nechceme Green Deal, je to nejpřirozenější spojení ze všech.“ „Evropané nejsou blbci, aby na vše potřebovali směrnici a dvě stovky předpisů. Nechceme federalizovat Evropu, nechceme, aby z EU chodilo takové množství zákonů. Evropská administrativa škodí průmyslu i společnosti,“ tvrdí Turek a dodává, že neumíme ani řešit migraci a situace se díky vládě jen zhoršuje. „Elektromobilita je doména číny, její podporou jen pomáháme jejich průmyslu. Když ne, pomáháme Evropě a našemu průmyslu. Vytvořila se drogová závislost na dotacích, klidně ať trh určí, že chce elektro auta, ale proč na to dávat dotace?“ Ptá se Turek a dodává, že se snaží zastávat občanů i v otázce eura, kdy si myslí, že většina lidí chce zachování české koruny.

Přes 2 miliardy dolarů přiklepl nedávný summit čistého vaření africkému kontinentu. Státy, neziskové organizace i velké korporace se snaží ukázat na globální problém, který se dotýká i České republiky. V Africe stále 900 milionů lidí topí na otevřených ohništích dřevem nebo dřevěným uhlím, což výrazně přispívá k emisím skleníkových plynů. Tento způsob získávání energie "produkuje zhruba stejné emise, jako námořní a letecká doprava dohromady", upozorňuje hlavní analytik Hrot24 Miroslav Zámečník. Navíc je podle něj tento způsob ekologicky neudržitelný a způsobuje výrazné zatížení místních ekosystémů. Význam čistého vaření přesahuje hranice Afriky. Nedostatek udržitelných způsobů vytápění v Africe přispívá k sociálním a ekologickým problémům, které vedou až k masivní migraci obyvatel směrem do Evropy. I proto mají do Afriky zamířit slíbené peníze. "Velmi důležitý je ten vstupní kapitál. Ti lidé jej k pořízení moderních vařičů nedají dohromady. Oni žijí ze dvou dolarů denně. Jinými slovy: jediné co připadá v úvahu je, že dostanou plynovou bombu s vařičem a pravidelně za to platí. Prostě splátkový prodej", vysvětluje Zámečník. Střih, pojďme teď tisíce kilometrů do České kotliny. Ve které je to během zimy a topné sezóny někdy pořádně cítit. "Toto je opravdu v zájmu zdraví populace na venkově a nejen tam", varuje Zámečník. Přesto řada lidí dál pokračuje v topení tuhými palivy, nebo pokusy jako je slavná ostravská raketa s olejem, pilinami v PET lahvi. Stát přitom poskytuje štědré dotace na výměnu kotlů. A to až 95 %. Jenže pro nízkopříjmové domácnosti může být obtížné uhradit i zbývající 5 % nákladů. Jedním z možných přístupů je zavedení systému splátek, který by umožnil domácnostem splácet kotle postupně. "Prostě musíme přijít s nějakou formou splátkového režimu. Když to řeknu napřímo, jde o leasing na kotel", popisuje analytik Hrot24. Klíčovou součástí řešení má, podle analytika, být i kontrola toho, čím lidé topí, byť jde o velmi "citlivá debatu". Inspirace "africkou cestou" čistého vaření může přinést nečekané změny i pro české domácnosti, při přechodu na ekologičtější způsoby vytápění. "Inspirace subsaharskou Afrikou se může zdát vzdálená, ale může to fungovat. Ostatně chudí lidé mají stejné problémy, kdekoli na světě jsou. A u nás jsou", uzavírá Zámečník.

Sejdeme se u Kolína… a také u Pardubic a Prostějova! V dalším díle Výprav Jiřího Peňáse je řeč o medvědech u Kolína, o pardubickém géniovi a také co to bylo za slast vyrůstat v Prostějově. To vše díky Martinovi Fišerovi, filmaři, grafikovi a objeviteli polozapomentutých velikánů: Miroslava Štěpánka, vynálezce medvědů od Kolína, a Jiřího Tomana, fotografa, který ve svém pardubického ústraní vytvořil jedinečnou kolekci fotografického svědectví, jak vypadal život v 50. a 60. letech minulého století. A protože oba muži jsou původem z Prostějova, nemohlo to skončit jinak než vyznáním obdivu k tomuto městu, líhni géniů.    

Atentát na slovenského premiéra Roberta Fica je stěžejním tématem aktuální Echo Porady. Spáchal ho prostě pošuk, nebo politicky motivovaný jedinec? A dají se v tomto případě vysledovat i obecnější rozdíly mezi českou a slovenskou politikou? „Slováci jsou temperamentnější národ než Češi, jejich politici působí jako nadopovaní,“ všímá si Jiří Peňás. Podle Terezy Matějčkové je pozoruhodné, že v médiích se od počátku skloňuje jméno střelce. Narozdíl od útoku na Filosofické fakultě UK. Evropská unie zavede emisní povolenky na osobní dopravu a domy, umělé zdražování se tak začne projevovat v každodenním životě. „Reálně se ceny paliv zvednou zhruba o 50 eurocentů, tedy v přepočtu o 13 korun,“ upozorňuje na další součást Green Dealu Markéta Malá. Zároveň dodává, že nové emisní povolenky už jsou schválené: „Nižší zastoupení zelených stran v novém Evropském parlamentu to tudíž nezmění.“ „Každé politické rozhodnutí se dá revokovat,“ oponuje Daniel Kaiser. Prokurátor Mezinárodního trestního tribunálu chce vydat zatykač na vůdce Hamasu, ale současně také na izraelského premiéra. Proti je česká vláda a například také skupina amerických senátorů. „Ta mezinárodně uznávanému soudu vyhrožuje, že když zatykač vydá, ponese konsekvence. Tak kde to jsme?“ ptá se Kaiser. Zatkla by česká policie Benjamina Netanjahua během státní návštěvy? A na závěr došlo i na motýly Davida Černého na obchodním domě Máj. Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

Richard Hrbáč, majitel obchodní skupiny HFI Group, se stal zachráncem stavebnice Merkur. „Merkur je a bude český, i pro mě to byla socialistická stavebnice, byla to nadnárodní značka východního bloku. Ale pro mě to je symbol češství, rádi bychom z retra udělali něco, co bude dávat smysl mladé generaci.“ Richard Hrbáč koupil Merkur Toys v roce 2020. Stavebnice vyráběná v Polici nad Metují tou dobou akorát slavila sté výročí. Původní majitel Jaroslav Kříž byl v důchodu, Merkur vedli jeho synové, ale nechtěli pokračovat. Společnost prý měla specifickou taktiku, kdy pan Kříž dělal všechno od obchodu po marketing. S novou strukturou a byznys modelem museli změnit i produkci, například vytvořili novou řadu stavebnic, protože původní byla nejen pro dnešní generaci dětí příliš složitá.  Z Merkuru se ale stále dá postavit všechno a společnost sází i na inovace: „Udělali jsme jednoduchý software, kdy menší děti mohou jednoduše stavět ve virtuální realitě třeba i s použitím 3D brýlí. Také Muzeum Merkur v Polici nad Metují si můžete prohlédnout virtuálně na našem webu,“ Dodává Richard Hrbáč.

Migrační pakt, který má za cíl řešit aktuální migrační krizi v Evropě, zůstává bodem rozporu mezi politickými stranami v České republice. Europoslanec a lídr do voleb za Piráty, v reakci na schválení paktu, vyjádřil jasné nesouhlasné stanovisko: „Piráti v Evropském parlamentu pro ten migrační pakt nehlasovali právě z toho důvodu, že my si myslíme, že nepomůže. Takže jsme byli proti. Ten zásadní problém, který tam je - přetížení těch frontálních zemí, jako je Španělsko, Itálie, Řecko - to nevyřeší." Pakt neřeší klíčové problémy přetížených předních linií – zemí, které jsou prvním útočištěm pro mnoho uprchlíků. Kolaja v rozhovoru mluví o tom, že mnoho politiků neakcentuje klimatickou krizi, která se nás ale přímo týká z ekonomického i ekologického hlediska. "Politici využívající strach lidí z migrace, současně říkáají, že musíme zrušit Green Deal, ale nemůžeme nastavovat taková pravidla. S prohlubujícíc se klimatickou krizí bude horší a silnější i migrace do Evropy. Ta migrační vlna bude mnohem větší, než to, co zažíváme dnes. Podle výzkumů je to v následujících 30 letech až 143 milionů lidí, takže tady se bavíme skutečně o úplně jiných číslech," dodává. Na téma viditelnosti kampaně Pirátů do Euro voleb Marcel Kolaja říká: "Máme omezené zdroje financí. Nejsme financovaní žádnými oligarchy, ani mafiány, nemáme žádné černý peníze, nejsme součástí korupčních kauz, ale snažíme se v rámci těchto peněz udělat dobrou kampaň, která bude viditelná." Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Mistrovství světa v ledním hokeji v Praze a Ostravě. Akce v návštěvnosti útočí na rekord v počtu diváků, který padl - shodou okolností - také v Praze, v roce 2004. Těmi, kdo budou těžit z této akce, jsou hotely, restaurace a místní podniky, které profitují z přílivu turistů. Nepřímo i město Praha a celá Česká republika: „Když je šampionát dobře uspořádaný, je to signál i pro kongresový byznys, že takové akce město umí, že je kompetentní", vysvětluje analytik Hrotu24 Miroslav Zámečník v nejnovějším Hrotcastu. Téma, o kterém se kromě sportu mluvilo, byly vstupenky. A také cena občerstvení, v hokejové fanzóně se půllitr prodává za 110 korun. Pivovar se ale brání, že to nebyl on, kdo cenu zavedl – určil ji hokejový svaz. „Nevím, jak se vymlouvají, ale myslím, že použili jednu z výmluv, která je pro Čechy úplně spolehlivě iritující: že ty jiné šampionáty byly mnohem dražší,“ dodává pobaveně Zámečník. Podle oficiálního vyjádření Petra Břízy, šéfa organizátorů pražského mistrovství světa, vzešla „výsledná suma z analýzy organizačního výboru u obdobných vrcholných akcí v tuzemsku i v zahraničí.“ Je to také 20 let od momentu, kdy se divákům otevřela někdejší Sazka Aréna, nyní O2 arena v pražských Vysočanech. Její vznik provázely dohady o státní garance. Aleš Hušák, tehdejší vládce Sazky, kvůli tomu na zahájení nepozval premiéra Vladimíra Špidlu a ani jednoho ministra z jeho vlády. „Odvrácená strana toho je, že původní rozpočet byl někde kolem 2,5 miliardy a finální cena byla 7,5 miliardy korun, což Sazku výrazně oslabilo,“ vysvětluje Miroslav Zámečník. A dodává: „Když se o pár let později v rámci konkurzního, respektive reorganizačního řízení dělal posudek, tak posudek na hodnotu od Ernst & Young byl 1,5 miliardy.“ V podcastu se mluví i o pořádání dalších velkých sportovních akcí včetně olympiád a jejich finanční zátěži. Pouze dvě olympiády za posledních 60 let byly podle všeho ziskové – Los Angeles 1984 a Salt Lake City. Miroslav Zámečník vysvětluje, že úspěch Los Angeles spočíval v tvrdém vyjednávání s Mezinárodním olympijským výborem a minimálních nákladech. Naopak mnoho olympiád, včetně těch v Soči nebo Londýně, skončilo po finanční stránce nelichotivě kvůli obrovským investičním nákladům. „Sarajevo nebo Athény dopadly také velmi ekonomicky špatně. Byly to země, které byly už tak hodně zadlužené. A toto jim ještě velmi přitížilo,“ popisuje Zámečník. Jaká olympiáda byla nejdražší? Jak se zjistí, že se megalomanská sportovní akce skutečně vyplatí, a proč musí vždy stavbu spolufinancovat město nebo stát? Dozvíte se v Hrotcastu.

Nový díl kulturního podcastu Muži za pultem je skutečně nukleární. Hovoří se totiž o japonském vyrovnání se s koncem války, rádoby výbušném podcastu Alarmu i opravdu explozivní knize o zrodu atomové bomby. Zazní chvalozpěv na čerstvé písně od Jessicy Pratt a Orvilla Pecka i pláč nad trudným koncem sezóny Slavie a Arsenalu. V placené části dojde na detailní hodnocení románu Benjamína Labatuta Maniac, vášnivě sepsaného příběhu o genialitě a šílenství Johna von Neumanna. Obsazení: Ondřej Štindl, Jakub Peřina, Petr Koubek Diskutovaná a zmiňovaná díla: Orville Peck - Stampede Vol. 1 https://open.spotify.com/album/5xmQFJ2yArFC5glJ3xclfE?si=nPUr4XNtRGOpFLi4vlfv7g Jessica Pratt - Here in the Pitch https://open.spotify.com/album/3sxWkhkLVGfUd9jltFgcrG?si=qPNlGkT0Q_-6qRcvcHiCdw, Rozhovor o umění ve veřejném prostoru https://art.ceskatelevize.cz/inside/pavel-karous-o-umeni-ve-verejnem-prostoru-ma-rozhodovat-ten-kdo-neni-na-vyplatnich-paskach-developeru-rBt1K The Last Stop in Yuma Country (r. Francis Galluppi) https://youtu.be/kd9mMDnpqGc?si=JkOdDT22AhdpNvZ7, Godzilla Minus One (r. Takaši Jamazaki) https://youtu.be/VvSrHIX5a-0?si=na0X4HuPq4pGvQ7L, Late Night with the Devil (r. Cameron a Colin Cairnes) https://m.youtube.com/watch?v=YeKYfneOH3o&pp=ygUZbGF0ZSBuaWdodCB3aXRoIHRoZSBkZXZpbA%3D%3D, Bluey (r. Joe Brumm) https://youtu.be/vDVFk56PTd8?si=69a7WCTifAjGmCWF, Benjamín Labatut - Maniac https://www.paseka.cz/produkt/maniac/

Hlavním tématem aktuální epizody Echo Porady je nový socialismus, který v Česku zavádí vláda paradoxně v čele s ODS. Svůj titulní text přišla představit redaktorka Týdeníku Echo Markéta Malá. „Kromě jiného se k nám nedaří lákat zahraniční investory, kteří se bojí, že vláda zítra oznámí další daně,“ říká Malá. „Nový socialismus znamená omezení individuality člověka, jeho práv. Souvisí s vysokou mírou přerozdělování a přenášením odpovědnosti občana na stát,“ dodává Dalibor Balšínek. „Stát posílily také covid a energetické krize,“ myslí si Tereza Matějčková. Veřejnost se dozvěděla nový termín – predátorské časopisy. Oč jde? „Loví vědce. Nabízejí jim snadnou publikaci v angličtině, což je pro vědce hlavně z rozvojových zemí lákavé,“ vysvětluje Matějčková. „Dostat článek do dobrého časopisu může trvat i roky a šance, že vám ho vezmou je třeba pětiprocentní. Jenže vědci na vysokých školách jsou za anglické články oceňovaní.“ Kdo a proč chtěl odstranit Myslbekovu sochu Ježíše z pražské AVU? „Z jistého hlediska je to prkotina a z jiného významná kapitola českého antiklerikalismu a kulturních válek,“ říká Jiří Peňás. „Otázka je, jestli tahle socha je vůbec primárně náboženským symbolem. Podle mě není,“ tvrdí Ondřej Štindl. Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

Evropa byla vždy nesmírně rozmanitý kontinent, který zároveň měl tendenci se slučovat, mohutnět, sílit, chřadnout, slábnout a zase se rozpadat: římské impérium, Svatá říše římská, habsburská monarchie, třetí říše… Možná z druhé strany i Sovětský svaz. No a po druhé světové válce EU, původně nepochybně nadějný projekt, z něhož se stal evropský superstát… Velké, etnicky různorodé, byrokraticky spravované impérium, které vydává obrovské množství nejrůznějších nařízení a předpisů a zároveň má stále větší problém odůvodnit svou existenci ještě něčím jiným, než že to tak musí být a jiná cesta není. Dvacet let EU v Salonu Echa diskutovali spisovatel Benjamin Kuras, antropolog Ivo Budil, geolog a esejista Václav Cílek, filozof a historik Petr Hlaváček, a sociolog Karel Hlaváček. Moderuje Jiří Peňás! Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

Kateřina Konečná zvažuje žalobu na Danuši Nerudovou. Lídryně Starostů do euro voleb před pár dny napsala na Twitteru, že Kateřina Konečná a komunisty „jsou košťata a zločinci.“ Bude se Konečná bránit? „Ano, zvažuji žalobu, jako předsedkyně KSČM jsem odpovědná za víc jak osmnáct tisíc našich členů, kterých se to dotklo, které paní Nerudová urazila. Mám povinnost se jich jako předsedkyně zastat.“  V rozhovoru hovoří i o výrocích starosty za ODS Pavla Novotného, který se na sociální síti necitlivě vyjádřil o Anně Slováčkové. Jeho chování a komentáře jsou podle Konečné přesahem morálních hranic, Novotného označuje za „ubožáka“ a vysvětluje, že jeho způsob komunikace a zapojení dětí do politických útoků je pro ni nepřijatelné. Chování Novotného považuje za zcela nevhodné a neprofesionální.  „Premiér Fiala se měl omluvit, myslí si, že všechny věci vymlčí. To, že se neomluví je stejné, jako by výroky Novotného schvaloval.“ Dodává, že ODS se měla od Novotného výroků a postojů distancovat.  Volby do Evropského parlamentu jsou prý hlavně referendem o míru, Konečná tvrdí, že v EU čím dál víc sílí hlasy po společné zbrojní a obranné politice, hovoří o plánech EU na zvýšení vojenských výdajů a vytvoření postu komisaře pro obranu. Kritizuje tyto kroky jako odchýlení se od původního mírového zaměření EU, které by mohlo vést k militarizaci unie a zvýšení zbrojních výdajů místo investic do jiných oblastí, jako je zdravotnictví. Konečná varuje před eskalací konfliktů a poukazuje na to, že podpora zbrojení a vojenských výdajů není cestou k míru. Vyjadřuje obavy, že EU se stává spíše vojenským než mírovým projektem, což považuje za negativní vývoj. Konečná mluví také o potřebě nové bezpečnostní konference a nastolení nových bezpečnostních záruk, které by předešly konfliktům jako je současný rusko-ukrajinský konflikt. EU by podle ní měla hrát roli zprostředkovatele a hledat diplomatické a mírové řešení mezinárodních konfliktů, místo toho, aby se dále militarizovala.  Konečná se ohradila proti kritice, že KSČM by se měla více distancovat od své historie. Uvedla, že na veřejných shromážděních a v diskuzích s občany téměř nezaznívají odkazy na komunistickou minulost. V kontextu budoucího směřování a případného úspěchu v nadcházejících volbách Konečná naznačila, že pokud se "Stačilo" osvědčí jako přitažlivá značka, může to vést k dalšímu spojení politických sil pod tímto brandem. "Pokud to lidé chtějí, budeme jednat o dalších krocích," řekla s tím, že vše závisí na výsledcích voleb.  Konečná zdůraznila, že absence komunistické symboliky na webových stránkách koalice "Stačilo" není způsobená studem za KSČM, ale je to strategické rozhodnutí. "Stačilo je náš vzkaz, je to, co chceme komunikovat," uvedla Konečná. Vysvětlila, že logo a marketingová strategie jsou navrženy tak, aby respektovaly rovné podmínky všech koaličních partnerů a aby bylo jasné, co koalice zastupuje.

Argentinský prezident Javier Milei, známý svým excentrickým chováním, naordinoval své zemi tvrdá úsporná opatření. Devalvoval měnu, propustil tisíce státních zaměstnanců, o polovinu snížil počet ministerstev. Podle hlavního analytika Hrot24 Miroslava Zámečníka by se některými jeho opatřeními mohlo inspirovat i Česko.  V polovině června Milei dorazí do Česka, kde mimo jiné převezme cenu od Liberálního institutu. „Proti Mileiovi jsou všichni tzv. radikální ministři hospodářství a financí za posledních mnoho let ve všech ostatních zemích hovňousci,“ říká s nadsázkou Zámečník. „Devalvovat měnu o 50 procent je hodně rázný krok, který samozřejmě, pokud není doprovázený dalšími opatřeními, okamžitě zvýší inflaci. Takže co proti tomu? Proti tomu jde ořezávání výdajů, ale drastické,“ popisuje Zámečník. Jenže v Česku podle něj není na podobné zásahy atmosféra: „Na nás je to radikální. Ale to je důsledek toho, že Česko vůbec nemá pocit, že by narazilo hlavou na zeď,“ dodává Zámečník.  Argentinský prezident je typickým zástupcem rakouské ekonomické školy, jeho časté srovnávání s Trumpem ale nesedí. „Milei patří ke skupině lidí, kteří nechtějí zvyšovat daně v žádném případě, ale nenávidějí rozpočtové deficity. Prostě mít vyrovnané rozpočty byla správná a žádoucí věc,“ říká Zámečník.  Pokud bychom podle něj měli Mileie srovnat třeba s bývalým českým prezidentem Václavem Klausem, tak by z toho Klaus vyšel spíš jako umírněný: „Milei prostě řeže motorovou pilu, zatímco Klaus si dělal výpisky, to je prostě úplně jiný typ.“   A pokud bychom měli vztáhnout některé recepty Mileie na českou realitu, třeba na současnou debatu ohledně výběru šéfa ministerstva pro vědu, výzkum a inovace, tak by, podle odhadu Zámečníka, tento rezort argentinský prezident nebral jako okrajový, ale naopak by mu věnoval ještě větší pozornost. „Absolutně nejdůležitější záležitost, která rozhodne o budoucnosti Česka, je to, jestli věda, na kterou dáváme dvě procenta HDP, začne generovat nějaké reálné výsledky,“ dodává Miroslav Zámečník. 

Rodilý Madriďan vzpomíná na hezké mládí na madridském sídlišti, katolickou výchovu a dětství v končící době frankistického režimu. Co Španělé přinesli světu? Dobrodružství, hrdinství a "černou legendu". Jsou Španělé krvelačný národ? Jaké bylo dětství v Madridu na konci diktatury? Proč je Madrid tak příjemné město a za co vděčí Španělsko Frankově diktatuře? Nejen o tom v dnešních Výpravách Jiřího Peňáse! 

„Je otázka, jestli ještě pořád funguje tržní hospodářství, v situaci, kdy evropské i národní dotace znamenají miliardy na trhu, na které si chce každý sáhnout. Dotace jsou dnes už nutnou součástí fungování firem,“ říká Martin Kudrna, ředitel Divize Midsize Business ve společnosti Seyfor. Martin Kudrna popisuje, jak nové nástroje a umělá inteligence mění fungování byznysu. „Pochopit technologie může pomáhat, ale současně to znamená zásadní změny v systému, stylu a organizace práce.“ Majitelé firem často chtějí změnu fungování a implementování nových řešení, to ale blokují nebo brzdí řadoví zaměstnanci. Jeho divize tak řeší, jak know-how jednotlivců přenést do systému dostupného pro všechny. Kudrna ale tvrdí, že i středoevropské země se stávají stále otevřenější změnám. Vývojářům kdysi doporučoval, aby se podívali na filmy Julese Vern. Věci, které se zdály nemožné, dnes normálně fungují a využívají se. Společnost Seyfor patří k největším dodavatelům ICT řešení v Evropě. Firmám dodává účetní, ERP, CRM, mzdové a personální systémy, software pro řízení výroby i velká, na míru připravená technologická řešení včetně kyberbezpečnosti nebo datové analytiky. V rozhovoru Martin Kudrna mluví také o pobytu ve tmě, který absolvoval a všem by ho i doporučil. Jako hlavní benefity vnímá zklidnění a zbavení se dlouhodobého vyčerpání. Ve tmě podle něj přijdete hned o dva smysly – zrak a sluch, protože prostor, kde byl, byl téměř odhlučněný.

Hlavním tématem aktuální Echo Porady byla převratná britská studie, která mění pohled na problematiku transgenderu. „Standardní vědecké procesy byly utlumeny a tento medicínský problém byl unesen ideologií,“ cituje Tereza Matějčková uznávanou pediatričku Hilary Cass. Stejně tak Ondřej Šmigol z její zprávy připomíná, že nejsou důkazy, že by blokátory puberty u dětí snižovaly riziko sebevraždy. A jaká je situace v Česku „Ústavní soud s největší pravděpodobností rozhodne o tom, že pro změnu pohlaví už nebude nutná operace. To je další ústupek sektářským ideologiím,“ říká Dalibor Balšínek. Navíc genderové novoty se dostávají i do oficiálních materiálů ministerstva školství. A na závěr si komentátoři týdeníku Echo připomněli dvacet let Česka v Evropské unii. „V Evropě se pořád žije nejlíp na světě. EU se proměnila a proměňovat se bude. Každá říše měla období rozkvětu a úpadku. A taky nějakou symbolickou ideu. Ta tu teď chybí,“ soudí Jiří Peňás. „Původní příběh EU ani nebyl ekonomický, ale spíš šlo o to umenšit rozdíly mezi národními státy. A tím vytvořit prostor pro mír,“ říká Matějčková. „Z Evropské unie se stala revoluční organizace, v důležitých oblastech je třeba kvůli green dealu vypnutá demokracie,“ dodává Daniel Kaiser. Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

TikTok je ta nejvíc dynamicky rostoucí síť současnosti, velice populární je zvlášť mezi mladými lidmi. Budoucnost TiktToku je ale velice nejistá. Ve Spojených státech byl přijat zákon, který podmiňuje další dostupnost sítě v USA jejím prodejem americkému majiteli, je totiž vnímána jako potenciálně nebezpečný nástroj čínského režimu použitelný jak pro propagandu, tak i pro špionáž. Evropská unie zas zdůrazňuje údajně neblahý a destruktivní vliv TikToku na psychický stav především dětských a dospívajících uživatelů. Redaktor Týdeníku Echo Ondřej Štindl debatoval o (ne)smysluplnosti snah omezit TikTok se sinologem Filipem Jiroušem a antropoložkou Marií Heřmanovou. Zastoupen měl být i pohled psychologů, bohužel ale pozvaná specialistka musela účast na poslední chvíli z vážných důvodů odříci.

Hostem předvolebního speciálu Echo Pavla Štrunce byl europoslanec s lídr Spolu pro eurovolby. „Musíme skončit s vítací kulturou, nesmíme v Evropě přivítat úplně každého, kdo si chce trochu přilepšit. Nekontrolovaná migrace hlavně z oblastí blízkého a středního východu a severní Afriky, to jsou lidé, kteří jsou mnohdy neintegrovatelní,“ tvrdí Vondra a v rozhovoru akcentuje svoje obavy z nekontrolované migrace a jejího vlivu na bezpečnost a sociální soudržnost v Evropě. Lidé v Evropě podle něj chtějí bezpečnost a to je také téma, které bude výrazné v předvolební kampani. „Pokud nebudeme bezpečí Evropy brát vážně, tak to může rozbít Unii jako takovou. Evropa se najednou dostala do situace, kdy Američani inovují, Číňani vyrábějí a my to jako máme všechno platit. Politik musí reflektovat obavy lidí, a musí nabízet nějaká řešení, jak ten strach eliminovat,“ dodává Vondra a tvrdí, že strach jako nástroj volební kampaně je špatně a politici, kteří se snaží šířit strach, mohou vést k negativním důsledkům pro společnost: "Jako strach je špatný rádce, to přeci je takové hezké české úsloví, nemůže strach být jako motivem našeho kounání nebo dokonce snad cílem, jako našich aktivit, šíření strachu, to v žádném případě." Vondra tvrdí, že to, že česká vláda se u migračního paktu zdržela hlasování, podle něho signalizuje nesouhlas s konečnou formou paktu: "Já to chápu tak, že koalice pěti stran se neshodla. Je to chyba ministra Rakušana, který nejdřív souhlasil, ale neuvědomil si všechny důsledky.“ Dodává, že česká vláda sice hlasováním ukázala svůj nesouhlas, finální dopad paktu ale bude záviset na většinovém rozhodnutí EU: "Ale je to jen demonstrativní akt, protože na samotné věci to nic nemění. To je věc, která podléhá většinovému hlasování."Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

Dva bývalí italští premiéři Mario Dragi a Enrico Letta dostali zadání od šéfky Evropské komise Ursuly von den Leyenové, aby přišli s doporučeními pro rozvoj jednotného trhu zvýšením konkurenceschopnosti Evropské unie. Podle hlavního analytika Hrot24 Miroslava Zámečníka je nejpodstatnějším zjištěním, že jednotný trh není jednotný: "je vlastně strašně fragmentovaný, to je místo, která nás nejvíc bolí, zvlášť když EU srovnáme s Čínou a Spojenými státy", dodává. Oba pánové si vzali na mušku dva důležité segmenty: telekomunikace, které jsou rozdělené podle národních hranic. "Jsou sice nadnárodní společnosti, které mají, jako i v Česku, své dceřiné společnosti, ale to prostě není jednotný trh v tom pravém slova smyslu." Další věc, kde ta fragmentace je značná, je bankovnictví a kapitálový trh. Zámečník upřesňuje: "Evropa, pokud chce konkurovat Číně a Spojeným státům, tak musí pokročit na tom jednotném trhu, pokud jde o schopnost mobilizovat kapitál a alokovat ho do těch odvětví, kde na velikosti hodně záleží". Zároveň ale upozorňuje, že bankovní sektor byl tak zregulován, že chybí jakákoliv chuť bank podporovat rizikové podnikání. "Kapitálový trh nám nefunguje. Takže pojďme s tím něco dělat a to rychle, jinak nás ostatní úplně předběhnou. Vezměte si, že Amerika za 20 let zbohatla o 60%, Evropa ani ne o 30%", upřesňuje. Podle Miroslava Zámečníka by orgány EU měly být méně háklivé na přeshraniční fůze, pokud se odehrávají uvnitř Evropy. Jinými slovy: nechme vytvořit giganty, které se budou moci utkat s těmi z USA a Číny. " Bude to mít velké dopady do soutěžního práva", upozorňuje ekonom a dodává: „pokud nás takové společnosti dostanou do té úrovně toho globálního hráče, který bude moct soustředit zdroje na výzkum a vývoj, tak to je cesta, jak EU může odvrátit svůj pád. "Úkol pro Čechy znamená mít aspoň pár excelentních výzkumných univerzit a být schopen s našimi doktorandy vstupovat do mezinárodních týmů a participovat v nich. Prostě ne, že něco tu a tam urveš a budeš si to tady pytlíkovat, to ne", varuje Zámečník. Velký problém vidí v tom, že Česko nemá ani jednu vysokou školu v první dvoustovce, "problém je v tom, že velké peníze z EU půjdou špičkovým, výzkumným univerzitám a tomto ohledu není Česko v dobré pozici", uzavírá Zámečník. Pokud chceme být konkurenceschopní, tohle musí, podle něj, země mít jako prioritu.

Stalking, amfetaminy, demence, Instagram! Tentokrát probereme opravdu všechno. Přežila by hlavní postava Sobíka ve filmu Mandragora? Jaké je maximální množství kokainu, po kterém ještě natočíte skvělý film? Existuje něco jako dementní verze Depeche Mode? Vyhráli ceny Magnesia Litera ti "správní lidé"? Jde psát o nudě tak, aby nás to nenudilo? Lze přiblížit poezii většinové společnosti? A hlavně! Co říct, až potkáte Ježíše Krista?  Obsazení: Ondřej Štindl, Libor Staněk II., Jakub Peřina              Diskutovaná a zmiňovaná díla: Sobík (r. Richard Gadd) https://m.youtube.com/watch?v=eafm1gB6SCM&pp=ygUVYmFieSByZWluZGVlciBuZXRmbGl4, Tereza Semotamová: Radikální potřeby, https://argo.cz/?post_type=book&p=171076, Taylor Swift: The Tortured Poets Department https://open.spotify.com/album/5H7ixXZfsNMGbIE5OBSpcb?si=FR71Ge_qQg-_p1bb8G1MYg, Wolfgang Tillmans: Build From Bere, https://open.spotify.com/album/60kr1wZpJUkK5DEEQeSBTP?si=GyPmcoyBRgupHDGluB7xkA, Mina: Studio Uno '66 https://open.spotify.com/album/5VJwsvkoleg0ueybquIjT1?si=-Ta8uscETZeDRXdCTLHuyQ, Cindy Lee: Diamond Jubilee https://m.youtube.com/watch?v=_LJi5na897Y&pp=ygUZY2luZHkgbGVlIGRpYW1vbmQganViaWxlZQ%3D%3D, Body Double (r. Brian De Palma) https://m.youtube.com/watch?v=vMG8V7Am8zI&pp=ygUVYm9keSBkb3VibGUgZGUgcGFsbWEg, Monkey Man (r. Dev Patel) https://m.youtube.com/watch?v=g8zxiB5Qhsc&t=49s&pp=ygUSbW9ua2V5IG1hbiB0cmFpbGVy, Love Lies Bleeding (r. Rose Glass) https://youtu.be/BF_J3-DmiS0?si=osBh3T1mVLt__y8l, Daaaaaalí! (r. Quentin Dupieux) https://m.youtube.com/watch?v=i6dYRzRTyvY&pp=ygUOZGFhYWxpIHRyYWlsZXI%3D, Ceny Magnesia Litera, https://echo24.cz/a/HkyhM/zpravy-panorama-literarni-cena-magnesia-litera-knihy-matejckova-buh-je-mrtev, divadelní hra Oheň a popel (r. Roman Polák), https://divadlobolkapolivky.cz/predstaveni/ohen-a-popel/, Domáce práce: Juliana Sokolová https://www.databazeknih.cz/knihy/domace-prace-529508, článek Instagramová poezie https://magazin.aktualne.cz/kultura/poezie-instagram-stancakova/r~2b3652f6fe4311ee9a9dac1f6b220ee8/

Českou politickou scénou cloumají dvě aféry Andreje Babiše – nový vztah a odmítnutí vládního návrhu důchodové reformy. „Co se rozchodu týká, Babiš navazuje na tradici. Rozvedli se Mirek Topolánek, Jiří Paroubek, Bohuslav Sobotka i Petr Nečas,“ připomíná v podcastu Echo Porada Ondřej Šmigol. Tereza Matějčková říká, že tanečky kolem důchodů jí nepřijdou politicky promyšlené: „Politici ANO se na reformě s vládou shodli, ale pak to revidoval jejich šéf z dovolené na Maledivách.“ Komentátoři Týdeníku Echo probrali také plán lidovců na vyšší odvody pro bezdětné. „Restrikce nejsou vhodné, ale pozitivní podpora rodiny je na místě,“ soudí Dalibor Balšínek. „Pětina párů je ze zdravotních důvodů neplodná. Nenarušuje to rovnost před zákonem?“ oponuje Matějková. A co propalestinské protesty na amerických univerzitách? „Protestující narušují výuku a na transparentech mají, že okupace skončí, až židé odejdou – do Evropy, USA…,“ říká Šmigol. „Protesty jsou možná antisionistické, ale ne antisemitské,“ tvrdí Kaiser. Celý podcast sledujte na http://www.echoprime.cz

Evropské volby v rozhovorech Pavla Štrunce! „Program SPD do evropských voleb jsem schopný celý podepsat,“ říká Petr Mach, volební lídr koalice SPD a Trikolory. Mezi základními body programu, které Mach s SPD a Trikolorou sdílí, je odmítnutí Green Dealových regulací, migrace spojené s migračním paktem a zavedení eura. Tyto postoje jsou dlouhodobě součástí Machovy politické agendy a nyní se staly klíčovými tématy pro SPD a Trikoloru: „Lidé se diví, že jsem na kandidátce s lidmi jako Ivan David, ale on podepisuje stejné věci jako já. Jsme proti těm Green Dealovým regulacím, proti migračnímu paktu, proti zavedení eura. To je vše, co já dlouhodobě hájím a má to teď naše koalice SPD a Trikolora v programu jako hlavní věci," dodává Mach. Petr Mach v rozhovoru mluví o reakci rodičů na jeho spojení s SPD a říká: „Pro rodiče je SPD červená linie. Přebírají z médií, že to je populistická strana. Ale není to tak, že by se se mnou kvůli tomu nebavili, prostě měli na to absolutně jiný názor." Dodává ale, že do rodiny se politika podle něj zatahovat nemá a sám se divá na věci pragmaticky. V rozhovoru Petr Mach zmiňuje situaci, kdy ministr Dvořák označil SPD za fašisty. Mach na tuto obvinění reaguje slovy: „Zažívám takové útoky a nadávky nejen od představitelů vládní koalice, kdy ministr Dvořák řekne, že jsme fašisti, já mu říkám, co jako na nás vidíte fašistického, vy to používáte jenom jako nějakou politickou nadávku, ale zkuste říct argument.“Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

V roce 1994 se tehdy osmadvacetiletý výtvarník Jiří Černický rozhodl proniknout do nitra černé Afriky. Skoro nic o ní nevěděl, neměl skoro žádný plán a prostředky, měl je nepřekonatelnou touhu po poznání a zážitcích. Šel většinou pěšky, bez podrobnější mapy, sám a na vlastní pěst. Skoro každý, kdo ho potkal, nad ním kroutil hlavou, pokud ho nechtěl okrást. Každý mu radil, ať dál nejde, že dál už nic není. On přesto šel, neboť vášnivá snaha dotknout se srdce temnoty byla silnější. O tom, kam došel a co při tom spatřil, vypráví v sedmém díle Výprav Jiřího Peňáse.

Hnutí Starostů a nezávislých oživuje nápad s názvem bankovní sektorová daň. Vede ho k tomu hlavně to, že příjmy státu z daně z mimořádných zisků nejsou tak vysoké, jak vláda očekávala. Podle STAN zvlášť banky v případě windfall tax zůstaly za očekáváním. Analytik Hrot24 Miroslav Zámečník ale namítá, že daň může poškodit jak finanční domy, tak zejména klienty.„Hnutí STAN se zjevně snaží nějak odlišit,“ říká Zámečník a upozorňuje, že jedna ze stran vládní koalice má nově marketingové poradce ze Slovenska. A právě v zemi někdejších federálních partnerů je bankovní daň velmi tvrdá. „Je založena jako přirážka k dani z příjmu a je hodně vysoká. Efektivní sazba daně pro banky bude vysoko přes čtyřicet procent,“ zdůrazňuje analytik.Banky podle Zámečníka podobnou daň „zoufale nechtějí“. Pokud by prošel nápad ze strany Starostů, šlo by o špatný signál z hlediska finančních institucí i klientů. „Tohle je sektor, který funguje a dává krevní oběh celému organismu. Proč bychom měli zašpuntovávat artérie?“Sektorová daň uvalená na banky by zásadním způsobem zasáhla do finanční obslužnosti ekonomiky, omezila by disponibilní zdroje bank na poskytování úvěrů a tím by vyvolala nebezpečí oslabení ekonomického výkonu a zvýšení nezaměstnanosti, míní.Zdražily by se úvěry firmám i individuálním klientům. „Odnesou to zejména vkladatelé, dlužníci a z části zaměstnanci. Vždycky za to zaplatí tyto tři skupiny a akcionář. Ten zaplatí víc, ale nebude jediný,“ uzavírá Zámečník.Banky odmítají, aby byly předmětem takového zdanění. Argumentují, že mají spíš zájem jít třeba do projektů na financování infrastruktury, které mají být dělané PPP modelem. Jaké to bude mít další ekonomické a politické konsekvence? Proč tímto nápadem z pera vládního hnutí může akorát posílit opozice? Poslechněte si podcast. X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Vzdělávací systém čekají velké změny, které mají zasahovat nejen do výuky, ale i do nastavení školského systému. Co všechno má být jinak a co je třeba, aby se tentokrát změny ve vzdělávání skutečně přenesly do praxe? O tom přišli diskutovat ministr školství Mikuláš Bek (STAN), ředitel Národního pedagogického institutu Ivo Jupa, předsedkyně správní rady Nadace České spořitelny Dana Brandenburg a programová manažerka Partnerství pro vzdělávání 2030+ a poradkyně prezidenta republiky pro vzdělávání Silvie Pýchová. Podcast vznikl ve spolupráci s Národním pedagogickým institutem - https://www.npi.cz/

Hostem Echo Porady byl tentokrát významný fyzioterapeut Pavel Kolář, který v minulosti pečoval o prezidenta Václava Havla a staral se také o řadu vrcholových sportovců. „Vyšetření jsou různá. Profesor Vojta, jeden z mých učitelů, daleko lépe viděl a jeho metody hodně vycházely z pozorování. Profesor Lewit zase dokázal pod listem papíru nahmatat vlas, takže spoléhal na palpaci,“ popisuje Kolář klasické diagnostické metody, které podle něj musejí jít ruku v ruce s technologiemi a moderní vědou. Ta dnes dovedla léčení až na molekulární úroveň, ale podle Koláře je potřeba její vliv vyvažovat. Proč je na jednu stranu potřeba nehrbit se, ale také není vhodné sedět jako pravítko? Co všechno se dá diagnostikovat z toho, jak člověk chodí nebo stojí? Proč ve zdravotnictví chybí „manažer nemoci“? A je, nebo není sport zdravý? S Pavlem Kolářem debatují Dalibor Balšínek, Tereza Matějčková, Bohumil Pečinka a Jiří Peňás. Celý podcast sledujte na http://www.echoprime.cz

Jiří Machálek se před dvaadvaceti lety rozhodl, že zrealizuje park plný dinosaurů. Vášeň jeho malého syna ho donutila vážně přemýšlet o tom, jak postavit věrné modely. „Chtěl jsem skutečné dinosaury, ne park plný dráčků a soptíků. Spolupracujeme s Natural History Museum v Londýně, sledujeme moderní trendy v paleontologii a jdeme s nejnovějšími poznatky,“ říká Machálek. Celý příběh začal tak, že v Plzni uspořádal výstavu dinosaurů a jen za léto ji navštívilo 160 tisíc lidí a dnes jeho parky navštíví dva miliony lidí ročně. Nyní provozuje osm zábavních parků v České republice, na Slovensku a ve Španělsku.„Rád bych v následující sezóně postavil autonomního dinosaura, který by se v parku procházel, je to ale dlouhá cesta,“ říká Machálek k plánům do budoucna. Také chce, aby jeho parky fungovaly i jako naučné projekty na výuku a školní exkurze, nejen jako prostor pro zábavu. Současně dodává, že by rád dostal i kredit od vědců. Jeden z DinoParků fungoval i v Rusku, ale Machálek nechtěl v takové zemi dál podnikat a myslí si, že nyní už jsou všechny exponáty zničené a rozkradené. Plánuje naopak druhý park ve Španělsku.

V březnu jsme si připomněli třicáté výročí úmrtí Karla Kryla, v dubnu osmdesáté výročí jeho narození. Je to ještě autor, který má co říct? Co vlastně zbylo z Karla Kryla a jeho legendy? O tom v Salonu Echa diskutovali novinářka a básníkova dobrá přítelkyně Marta Bystrovová, novinář a autor knižního krylovského rozhovoru Půlkacíř Miloš Čermák, historik a novinář Martin Groman, literární vědec Jiří Zizler a divadelník, muzikant a právník Adam Rut. A protože připomínat výročí písničkáře bez jeho písní by nebylo uctivé, začali jsme právě písní.

"Česko-slovenské vládní vztahy poškodil premiér Fiala. Ke zrušení konzultací se slovenskou vládou nebyl důvod, Robert Fico se potkal se zástupci ukrajinské vlády a všichni byli spokojení. Je překvapení, že premiér Fiala měl takový velký problém, když Ukrajinci to tak nevidí. Nesetkalo se to s pochopením ani u Čechů, ani u Slováků, oba národy to kritizují, tvrdí bývalý slovenský ministr vnitra Vladimír Palko k situaci, kdy Česko v reakci na kroky slovenské diplomacie ve vztahu k Rusku ukončilo mezivládní konzultace se Slovenskem.  Nebudou se tak z rozhodnutí českého premiéra Fialy konat společná jednání vládních kabinetů. Mezivládní konflikt podle něj nevyplývá z našich vzájemných vztahů ale z toho, že na válku na Ukrajině a příčinu vzniku konfliktu musíte mít jeden názor a máte li jiný, budete vytlačeni na okraj. Fiala je podle Vladimíra Palka s takovou situaci konformní, ale Slovenská vláda ne. Západ prý nedělal dobrou politiku před válkou a nejde jen rozšiřování NATO na Východ. Chce z Ukrajiny udělat baštu nepřátelskou k Rusku, také má máslo na hlavě.   „Slováci už mají dost té progresivistické vlny, Peter Pellegrini dokázal trochu realističtěji mluvit o válce na Ukrajině, hodně lidí říká, že je jen loutkou a podržtaškou Roberta Fica, ale i on ho kritizoval a pokoušel se ho zlikvidovat, říká Palko k otázce směřování Slovenska po vítězství Petera Pellegriniho v prezidentských volbách. Palko v rozhovoru hovoří i o situaci slovenských médií, podle něj není na Slovensku problém v tom, kdo je jaké sexuální orientace, ale není podle něj přípustné, aby to média řešila a upozorňovala na to, kdo je jaké orientace. 

Muži za pultem se opájí transcendentní krásou obrazotvornosti seriálu Ripley. Poměrně s nadšením přijímají i nový film Alexe Garlanda Občanská válka. V den shlédnutí dokonce ani nepotřebovali svou obvyklou injekci adrenalinu. Bohužel ani ve světě stárnoucích mužů není vše zalité sluncem. Smutek na tváři vykouzlí především duo Iveta Bartošová a Kurt Cobain.  Obsazení: Ondřej Štindl, Petr Koubek, Jakub Peřina  Diskutovaná a zmiňovaná díla: seriál Ripley https://m.youtube.com/watch?v=0ri2biYLeaI&pp=ygUOcmlwbGV5IG5ldGZsaXg%3D (režie: Steven Zaillian), deska The Libertines: All Quiet on the Eastern Esplanade https://open.spotify.com/album/0RQPuyaKyrEG8lSkl089zC?si=zTG6MjlcQdiy9n2iUoEBlQ, píseň Suicide: Dream Baby Dream https://m.youtube.com/watch?v=J3amtAb-dp8&pp=ygUYc3VpY2lkZSBkcmVhbSBiYWJ5IGRyZWFt, film The Long Goodbye https://m.youtube.com/watch?v=fAYheZweypk&pp=ygUUbG9uZyBnb29kYnllIHRyYWlsZXI%3D (režie: Robert Altman), dokument Málo mě znáš https://youtube.com/shorts/-5Zss1HYPbE?si=i8o6H6Ivmsaew63R (režie: Tomáš Klein), audio pořad Cobain https://vltava.rozhlas.cz/proc-porad-potrebujeme-kurta-poslouchejte-podcast-cobain-o-smrti-ikony-a-9202207 (režie: Pavel Klusák), Apple podcast o Viktoru Koženém: The Pirate of Prague https://www.apple.com/tv-pr/originals/the-pirate-of-prague/ , film Občanská válka https://youtu.be/cA4wVhs3HC0?si=a2jQWgp-rykhMFyj (režie: Alex Garland) a další díla studia A24 https://a24films.com/ 

Blíží se konec globalizace, nebo ne? V dnešním ultra propojeném světě těžko říct. Šance Čechů je ale v tom, že i čínským součástkám dají přidanou hodnotu, říká analytik Hrotu24 Miroslav Zámečník. Mobily, auta, baterie, počítače – veškeré technologie, které běžně používáme, jsou z Číny nebo prostě z Asie. Jenže to, co dělá Apple synonymem pro špičkovou světovou techniku, je mozek ze Silicon Valley, který díky těm součástkám navrhne ikonický iPhone. A právě v tomhle je šance i pro Čechy, protože mozky tady máme, jen je potřeba, abychom zlaté ručičky, o nichž tak rádi mluvíme, nahradili právě zlatými mozečky. „Když se tady věci budou vymýšlet a ne už tolik nutně vyrábět, udělá to z Česka prvoligovou zemi,“ říká ekonom Miroslav Zámečník v aktuálním Hrotcastu.Česko by si podle něj mělo najít svoji parketu. „Nemůžeme soutěžit s Němci ve strojařině, protože jsou prakticky ve všem lepší. Jak ale říká teorie komparativních výhod, i kdyby byli ve všem lepší, musíme se specializovat na věci, kde ten rozdíl v kvalitě je relativně nejmenší“, dodává Zámečník. Na konec globalizace to podle něj prý zatím nevypadá, už jen proto, že Čína představuje 31 procent celé světové průmyslové výroby. „Což je zhruba tolik, jaký byl výkon Británie, když byla na vrcholku sil“, upozorňuje analytik.Možný návrat Donalda Trumpa do Bílého domu bude podle Zámečníka dělat vrásky na čele nejen Číně, ale také Evropské unii, konkrétně Německu a nepřímo tedy i Česku. Podle Zámečníka budou hrát Trump a jeho lidé velmi tvrdě, dokud nebude existovat obchodní rovnováha. „Nic nedovede rozčílit Donalda Trumpa víc, než kombinace velkého obchodního přebytku a zároveň malých výdajů na zbrojení“, upozorňuje Miroslav Zámečník. Jinými slovy lze odhadnout, že třeba Německu může v případě svého opětovného zvolení prezidentem USA vzkázat zhruba toto: „Ty se schováváš pod mým jaderným deštníkem a článkem 5 (smlouvy o společné obraně NATO – pozn. red.), a zároveň ke mně vyvážíš svá prémiová auta.“ A tím si navíc Německo plní svoji státní kasu, dodává Zámečník. Co dalšího by znamenalo zvolení Donalda Trumpa pro mezinárodní obchod? Jak může uspět Česko ve světové konkurenci? Jak vypadalo zasedání Mezinárodního měnového fondu v Praze a proč musel Miroslav Zámečník občas z jednání utíkat nebo chodit zadním vchodem? Poslechněte si podcast.

Porada Echa tentokrát začala na kongresu ODS, který se konal o víkendu v Ostravě. Podle Daniela Kaisera a Dalibora Balšínka je výsledek kongresu pokračováním volné jízdenky Petra Fialy. Vládla euforická nálada, Fiala koaliční partnery oslovoval křestními jmény a vypadá to, že je nejsilnějším šéfem ODS v historii. „Petr Fiala vytváří dojem že v USA udělal něco zásadního pro situaci na Ukrajině a schválení balíku americké pomoci, ministr Lipavský si zve na kobereček íránského velvyslance, ale v tu stejnou chvíli se v Evropském parlamentu jako na běžícím pásu schvalují věci, které budou denně ovlivňovat naše životy, a Česko se zdržuje hlasování. Protože má premiér a vláda moc práce s děláním světové politiky,“ komentuje Daniel Kaiser situaci schválení migračního paktu a dalších zákonů v EP. Porada se věnovala i tomu, jak bude Evropa vypadat za padesát let a jak se změní vlivem příchodu uprchlíků z mimoevropských zemí. Podle Jiřího Peňáse je už teď jisté, že za padesát let Evropa bude k nepoznání a bude se podobat spíše Blízkému východu a Africe. „Migrace je krize. A je škodlivá i pro země, odkud ti lidé odcházejí,“ soudí Peňás. V závěru Porady se mluvilo o íránském útoku na Izrael a o tom, jak a kdy přijde odveta. „Všichni analytici se tváří, že nějaká reakce Izraele bude, ale nikdo se neshodne jaká. Ve hře je třeba i velký kybernetický útok,“ tvrdí Ondřej Šmigol. Celý podcast sledujte na http://www.echoprime.cz

Před třiceti lety začala genocida ve Rwandě, jeden z nejhorších zločinů v historii Afriky, který na Západě zabetonoval představu kontinentu jako brutálního a zaostalého místa. Afrika, včetně Rwandy, se od té doby přece jenom značně změnila. Právě o tom, jaká je dnešní Afrika, debatovali Ondřej Horký-Hlucháň z Ústavu mezinárodních vztahů, Bohumil Doboš z Institutu politologických studií FSV a Martin Loužecký z neziskovky Skate World Better. Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

Marek Prchal, bývalý hlavní stratég a spolupracovník Andreje Babiše, se po deseti letech práce ve vrcholové politice rozhodl napsal knihu Duše Národa a v podcastu Pavla Štrunce mluví o svých zkušenostech z politických kampaní i o tom, jaký to celé mělo dopad na jeho rodinu a hodnoty. „Kdybych věděl, co vím dneska, odešel bych v roce 2017. Ale mě strašně zajímalo, co se děje ve Strakovce. Byl jsem strašně zvědavej a teď jsem do toho baráku mohl chodit a zjistit to. Byla to moje zvědavost, co mě hnala na Úřad vlády, jaký to je, jaký to bude, jak se ta země řídí, jak se rozhoduje. Je to je centrum všeho,“ říká Marek Prchal o svém rozhodnutí zůstat po boku Andreje Babiše i poté, co se stal premiérem. „Objevovaly se nesmysly, jako že máme armádu lidí, kteří ovlivňují internetové diskuze, které já řídím. Přitom jsme mohli kdykoliv do České televize, na Novu… Stačilo zavolat, nedávalo by smysl tohle dělat.“ V rozhovoru popisuje i klíčové prezidentské volby, ve kterých Andrej Babiš prohrál s Petrem Pavlem a po kterých Prchal tým Babiše opustil. Momentů, kdy chtěl skončit už dřív bylo prý milion denně. Popisuje, jak se liší Andrej Babiš a současná vládnoucí pětikoalice: „Chybí tam hlad a posedlost, je to taková chození do práce. Viděl jsem pětihodinový dohodovací řízení a to jsem se trochu naštval, že tohle já platím?!“ „Začalo mě štvát, co věci stojí, v hlavě se mi to spojí, že za to můžou oni,“ komentuje Prchal současný stav v Česku a dodává, že možná Česko teď potřebuje roky klidu. Chcete vědět, jak se řídí Česko? Proč chtěl Marek Prchal do Strakovky? A jak to má se soukromým životem? Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Kniha Kdo se bojí genderu? je první, jíž se Judith Butler, přední současná filosofka a, jak sama říká, i politická aktivista obrací na široké publikum. Chce vysvětlit, že se pojmu gender nikdo nemusí bát, ale také ukázat na ty, kteří mu nerozumí, případně jej cíleně dezinterpretují. To vše prý značí, že se chtějí vrátit do starých časů. Mezi fašisty v tomto smyslu řadí třeba současného papeže Františka, Giorgiu Meloniová, ale s fašisty se přinejmenším rovněž paktují ti, kteří trvají na neměnné biologické podmíněnosti, tedy na tom, že převážná většina lidí spadá přesně do jednoho nebo druhého pohlaví. Navzdory kritice, které se Judith Butler dostává od akademiků, širší veřejnosti či politiků, je nesporné, že kniha Trable s genderem z roku 1990 patří mezi nejvlivnější filozofické knihy dvacátého století, a mnozí proto Judith Butler řadí již dnes k žijícím klasikům. Autorka podcastu Tereza Matějčková ukazuje, že její poslední kniha zračí snahu integrovat do své filozofie nový pojem genderu, takový, který je s dosavadním směřováním díla Judith Butler neslučitelný. Kniha se proto zmítá v rozporech. Sama Judith Butler přiznává, že pozměnila svůj pojem tak, aby se do něho vešli zvláště transgender osoby, kterým bylo trnem v oku filozofičino tvrzení, že gender je výkon, nemá žádnou podstatu, a tak zcela jistě není osudem, natož čímsi, s čím se člověk rodí. Jenže právě zde mnohé transgender osoby protestovali poukazem na to, že přece jejich gender není výtvorem, ale čímsi, co změnit nemohou. Gender se tak pro Judith Butler stává cosi na straně jedné neměnného, daného – což je v kontextu její filozofie z devadesátých let netypické –, obtíží však je, že Judith Butler nechce zcela své dílo z devadesátých let opustit, a tak nadále tvrdí, že gender je i výkon. Je však otázka, jak lze radikální důraz na ironičnost a živoucnost vlastního vztahu ke genderu smířit s genderem coby osudem. S tím ostatně souvisí další problém: Judith Butler se proslavila svými tvrzeními o tom, kterak do všeho – včetně našich těl – zasahuje sociální a mocenská dynamika. Její filozofie by skýtala dobré prostředky pro studium náhlého nárůstu transgender lidí. Je přece pozoruhodné, že zde se však zastavuje: gender muže i ženy je sociálně konstruovaný, ale transgender identita – zdá se – nikoli. Kapitoly I. Úvod: Filozofka i politická aktivistka II. Hegeliánka a žijící klasička III. Trable s rodem: zrušení hranice mezi tělem biologickým a tělem vnímaným IV. Kdože tu má trable s genderem?

„Kdyby mě měl někdo potrestat, zaplatil by mi čtyři týdny v turistickém resortu,“ říká biolog, filosof a spisovatel Stanislav Komárek. V nových Výpravách Jiřího Peňáse hovoří o svém objevování Turecka a Kurdistánu. Mluví o svých cestách inspirovaných Karlem Mayem a jeho dobrodružnými romány z Orientu. Též o svém vzahu k islámu a o tom, že se mu v Evropě už asi nevyhneme. Muslimem se ale stát nechtěl. Zato setkání s derviši a jejich extatickými anci považuje za je jedno z nejúžasnějších ve svém bohatém životě.

Kdo v Česku zaplatil na neočekávané dani nejvíc? Přišel čas na její zrušení? A troufne si ji ještě někdo zavést? Nový Hrotcast se zaměřil na mimořádnou daň z neočekávaných zisků – konkrétně na její historii. Koncept daně má kořeny, které sahají až do doby první světové války, a běžně se objevuje jako reakce na různé hospodářské a geopolitické šoky. Jak upřesňuje analytik Hrot24 Miroslav Zámečník „tyto daně jsou často uvaleny v situacích, kdy vlády čelí nepředvídatelným událostem, jako jsou válečné konflikty a s nimi spojený nárůst cen.“ Příkladem může být vnější šok způsobený ropnými krizemi, kdy se vlády snaží redistribuovat mimořádné zisky získané v důsledku náhlého zvýšení cen surovin, například v ropném sektoru. „Tato praxe se ukázala být efektivní i v obdobích vysoké inflace, jako byly osmdesátá léta ve Velké Británii, kde byla daň z neočekávaných zisků využita i v energetickém sektoru,“ dodává ekonom. Mimochodem o historickou událost se ve svém materiálu pro zavedení této daně opírá i ministerstvo financí. Konkrétně píše „Není bez zajímavosti, že Thatcherové windfall daň mířila právě na banky, které měly v té době stejně jako dnes nadměrný zisk z rychlého nárůstu úrokových sazeb," uvádí materiál. Podle Miroslava Zámečníka to není zcela přesné. „Protože Margaret Thatcherová to použila na banky – ovšem v době, kdy úrokové sazby stanovilo ministerstvo financí. Bank of England tehdy neměla nezávislost, pokud jde o stanovení monetární politiky. To mělo právě ministerstvo financí. Takže tady to není úplně přesně, historie je barevná“, vysvětluje ekonom. Jasným příkladem využití této daně na začátku první světové války bylo Švédsko, které, přestože zůstávalo neutrální, zavedlo exportní daň na železnou rudu a ocel vysoké kvality určenou pro zbrojařské úsilí. „Podobně Dánsko, inspirováno Švédskem, uvalilo daň na vývoz vepřového, což byl další způsob, jak využít ekonomické situace pro zvýšení státních příjmů,“ popisuje Miroslav Zámečník. Ve Spojeném království, významném účastníku první světové války, byla situace trochu odlišná. Zde byla zavedena daň z neočekávaných zisků na munici, což byl poměrně neobvyklý krok. Tento přístup byl motivován absencí cenové regulace a pocitem, že dodavatelé munice vydělávají „příliš mnoho“. Kdo v Česku zaplatil na neočekávané dani nejvíc? Co dani říkají minoritní akcionáři ČEZu? Přišel čas na její zrušení? A troufne si ji ještě někdo zavést?

Michal Pohludka založil český startup Macromo - pomocí moderních nástrojů experti dokáží zjistit, zda se nemoci jako rakovina, cukrovka, nebo onemocnění ledvin rozvinou, nebo ne. Vše je kombinací životního prostředí, životního stylu a genetiky. Další jeho projekt GeneSpector je jedna z nejvýznamnějších inovativních firem a zaměřuje se na hledání a vývoj nových biomarkerů, které mohou pomoct lidem. Jejich cílem je odhalit zdravotní problém dříve než nastane a tím poskytnout lékařům čas na efektivní léčbu. Cílem jejich projektů je poskytnout pacientům co nejefektivnější léčbu přizpůsobenou právě jejich specifickým potřebám. Technologie, jako jsou genetické testy a pokročilé bioinformatické nástroje, nyní umožňují lékařům s nevídanou přesností identifikovat predispozice k určitým onemocněním a predikovat, jak na různé léčebné postupy pacienti zareagují. To otevírá dveře k efektivnější léčbě mnoha onemocnění, včetně těch, která byla doposud těžko léčitelná. „Na svět vstupujeme s kartami, které máme, ale nemusí se to propsat, geneticky podmíněná onemocnění nezměníme, ale sklony k vysokému tlaku, kardiovaskulárním onemocněním, cukrovce a dalším chorobám můžeme ovlivnit životním stylem,“ tvrdí Michal Pohludka a dodává, že lidi se často zbytečně bojí odběrů krve. "Když víme, že ten problém může nastat, a víme to v raném stádiu, tak ta léčba může být výrazně efektivnější a stoprocentní. Bavíme se o onkologických onemocněních, bavíme se o onemocnění ledvin, o kardiovaskulárním onemocnění a vlastně mnoho dalších populačních závažných onemocnění.“ Jako problém českého zdravotnictví vidí i to, že lidé mají pocit, že vše je zadarmo, tak prevenci neřeší. K lékaři jsou až v momentě, kdy mají problém. Popisuje také situaci v Spojených arabských emirátech, kde na základě genetického screeningu obyvatel už zdravotnictví funguje komplexně na systému prevence. Přestože personalizovaná medicína a prevence nabízejí obrovský potenciál pro zlepšení zdravotní péče, představují také nové výzvy. Mezi ně patří otázky soukromí a etiky v souvislosti s genetickým testováním, potřeba rozsáhlých investic do výzkumu a vývoje, a také nutnost přizpůsobit stávající zdravotnické systémy novým modelům péče.

Hlavním tématem Echo Porady byla otázka rusofilství. „Zažil jsem učitelku ruštiny, která doma pořádala dny ruské kuchyně, kdy si dali boršč a jedli to dřevěnou lžící,“ líčí Daniel Kaiser. Lidí s pozitivní sympatií k Rusku je podle něj u nás málo. „Ta škála přece může být velká – od lásce k ruským románům a baletu, až po to, že si přeješ okupaci střední Evropy,“ kontruje Jiří Peňás. Téma ruského vlivu se prolíná i slovenskými volbami. Jak moc jsou si Ivan Korčok a Peter Pellegrini podobní? Emoce z nich cloumají i napříč Evropou. „Šéf frakce Zelených v Bundestagu tweetuje, že Slovensku bude nutno odebrat evropské peníze. A nebyl jediný,“ připomíná Kaiser. V podcastu Echo Porada diskutují Dalibor Balšínek, Jiří Peňás, Ondřej Šmigol a Daniel Kaiser. Celý podcast sledujte na http://www.echoprime.cz

Salon Echa má tentokrát zpravodajské zaměření. Odpichuje se od zátahu Bezpečnostní a informační služby (BIS) oznámeného premiérem Petrem Fialou těsně před Velikonocemi slovy: „Odhalili jsme proruskou síť, která rozvíjela operaci s cílem šířit ruský vliv a podkopávat bezpečnost v celé Evropě.“ Operace prý sestávala jednak z provozu dosud málo známého webu Voice of Europe, jednak z financovaní populistických politických proudů různě po Evropě, nikoli z České republiky, ale v České republice ano. Ředitel BIS Michal Koudelka na schůzi vlády jmenoval jednoho západoevropského populistu, jemuž prý v České republice byly předávány peníze v hotovosti: německého Petra Bystroně. BIS prý má předání peněz v hotovosti zvukově zdokumentováno, měl se generál Koudelka vyjádřit na schůzi vlády.Skutečně ovlivňuje Rusko významně volby v Evropě, nebo je to jen oblíbený prostředek establishmentu, jak delegitimizovat opozici a své kritiky, čemuž by napovídalo známé vyšetřování Donalda Trumpa pro neexistující styky s Ruskem v předvolební kampani? A mají být tajné služby západního světa víc kontrolovány, než jsou dnes? Do debaty se zapojili poslanec Spolkového sněmu za Alternativu pro Německo Petr Bystroň, Robert Králíček z bezpečnostního výboru Poslaneck sněmovny za ANO, jeho kolega a předseda výboru Pavel Žáček (ODS) a konečně bezpečnostní analytik, kdysi ředitel krajské expozitury BIS a ještě dřív signatář Charty 77 a bubeník Plastic People Jan Schneider.Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

"Zaznamenali jsme v několika předchozích letech útoky na našeho národního dopravce, útoky na celou řadu klíčových institucí," tvrdí ministr dopravy Martin Kupka. Bezpečnost cestujících prý nebyla ohrožena.  „Jsem pro, aby Česko zastoupení v Moskvě na úrovni velvyslance mělo. Pokládám za přirozenější i v době takhle vážného geopolitického konfliktu, tak mít právě v Rusku velvyslance,“ říká Kupka k tomu, zda je vhodný čas řešit obsazení diplomatického postu v Ruské federaci.  „Vítám každou příležitost, kdy je možné veřejnosti vysvětlovat, jak je to z kroky vlády, jakou mají logiku,“ komentuje Kupka kontroverzní výjezdy ministra vnitra a šéfa STAN Víta Rakušana do regionů. „Jak rozehrál tu kopanou, no tak tam bohužel sejmul i vlastní spoluhráče. To jsme si taky patřičně vyříkali. A myslím, že Vítovi Rakušanovi je líto, že to takhle vyznělo,“ dodává Kupka a tvrdí, že i on aktivně s veřejností mluví. Největší konkurence je podle Kupky v komunistické Číně, na jedno místo se hlásí 500 lidí, je to výzva, to se samozřejmě promítá do toho, jaký výkon ta ekonomika může mít. "Spalovací motory s námi budou ještě dlouho, nechci, aby to určovala nějaká byrokracie, místo regulací by měl být hlavním hnacím motorem rozvoje automobilového průmyslu podnikatelský duch a inovace." Investicí do budoucnosti jsou podle ministra především rozvoj dálnic a vysokorychlostních tratí.

Muži za pultem zaujatě a nadšeně rozebírají román Aleny Machoninové Hella. Chrlí kulturní tipy a referují o uměleckých dílech, která se dotýkají války  na Ukrajině. Jakub prozradí strašné tajemství svého zrození. Padne otázka: Vyhraje Arsenal ligu? Obsazení. Libor Staněk II, Ondřej Štindl, Jakub Peřina diskutovaná a zmiňovaná díla: Alena Machoninová: Hella, 20 dní v Mariupolu (režie: Mstyslav Černov), Mariupol 2 (režie: Mantas Kvedaravičius), Jevgenij Vodolazkin: Brisbane, Nemilovaní (režie: Andrej Zvjagincev, 2017), Zhanna Kadyrova: Unexpected, Iryna Zahladko: Tváření, Yojimbo (režie: Akira Kurosawa, 1961), Nebe a peklo (režie: Akira Kurosawa, 1963), Vampire Weekend: Only God Was Above Us, Waxahatchee: Tigers Blood  --

Českým národním sportem se stala natažená dlaň, říká analytik Hrot24 Miroslav Zámečník. Podle něj vše se vypuknutím panedemie a následnou Ukrajinksou krizí a prohloubením trendu státních zásahů. V reakci na to vlády, za cenu nárůstu dluhu, výrazně navýšily podpory nejen pro občany, ale i pro firmy. "Aby se nepropouštělo, tak prostě přijímaly firmy docela velké peníze od vlády", říká Zámečník. Zároveň ekonom upozorňuje, že v řadě případů firmy, které čerpali pomoc během covidu, si pak vyplatili dividendy. A to podle něj nejde moc dohromady: "Běžně se dělo, že se přijal antivirus a vyplatily se dividendy. Jak to říkal Švejk, takových věcí by se dělat nemělo, ale ono se to může." doplňuje s nadsázkou analytik. Řada firem, které v krizi žádaly o pomoc, nyní sedí jak poměrně velkém objemu peněz. od roku 2020 se jeho objem vkladů v bankovním systému u řady firem zvýšil o desítky procent: "Třeba zemědělství, lesnictví a rybolov je v takové situaci, že od roku 2020 se jeho objem vkladů v bankovním systému zvednul o 54,6%. Zpracovatelský průmysl, který byl stíhaný všemi poruchami v dodavatelských řetězcích, sedí momentálně na 212,9 miliardách a od covidu si ten objem úložek zvýšil o 37%," uvádí Miroslav Zámečník. Jenže je nutné se podívat, co může být za důvodem, že firmy hromadí finance. Podle Zámečníka by peníze měly sloužit investicím a měly by mít pozitivní ekonomickou návratnost, jenže "firmy se bojí, co bude dál. Třeba Green Deal jsme si vymalovali v tak strašně černých barvách, že se ho opravdu bojíme. My jsme zranitelní, to ano. A když si tu zranitelnost uvědomuješ, tak se toho bojíš," uzavírá analytik Hrot24. Co je demoralizace v byznysu? Čemu brání další regulace? Proč Evropa ztrácí konkurenceschopnost? Namaže si nás třetí svět "na chleba"? Poslechněte si podcast.

Hlavním tématem dnešní Echo Porady je situace v Gaze. Kdo je na vině? Palestinci? Hamás? Izrael? „Neříkejme, že za oběti může Hamás. Každý stát, který vede válku, má odpovědnost za to, aby při tom nepáchal válečné zločiny, což Izrael pravděpodobně dělá,“ tvrdí Daniel Kaiser. „Izrael ničí infrastrukturu Hamásu. A ten s tím počítá a bere si za živý štít celou Gazu,“ oponuje Ondřej Šmigol, jenž nyní v Izraeli strávil více než týden. Probíraly se i aktuální prezidentské volby na Slovensku. „Politika Roberta Fica je postavená na konfrontaci a pro jeho další fungování je jako prezident mnohem výhodnější Ivan Korčok, vůči němuž se může vymezovat,“ soudí Dalibor Balšínek. Důvodů, proč Fico preferuje Korčoka, je však hned několik. Jak moc je český náhled na Slovensko důsledkem našeho paternalismu? A co se děje v Maďarsku, kde se demonstruje proti odvolání prezidentky a ministryně spravedlnosti? Dojde k „únavě Orbánem“? Maďarští vůdci zpravidla vydrží desítky let. Co přinese evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků? „Je to jakýsi doplněk aktu o digitálních službách, který mířil na vztahy mezi platformami a jejich uživateli. Tohle ovlivní vztahy platforem a redakcí,“ říká Kaiser. Na Echo Poradě diskutovali Dalibor Balšínek, Jiří Peňás, Daniel Kaiser a Ondřej Šmigol. Celý podcast sledujte na http://www.echoprime.cz

„Čeští zbrojaři nabírají lidi, kteří v těch zbrojovkách pracovali v 70. letech, je velká nouze o lidi, suroviny, o všechno. Teď se ve velkém vyrábí munice, dělají se modernizace nebo úpravy starých tanků z 50. až 80. let, oprašují se zkušenosti, které měly firmy bývalého Československého zbrojního pomyslu," říká vojenský analytik Jiří Vojáček. "Už před ruskou invazí byly na Ukrajině jednotky NATO v rámci cvičných a poradenských misí," říká k návrhu francouzského prezidenta Macrona o možné rozmístění jednotek NATO přímo na Ukrajině. Vojáček naznačil, že i když se jedná o významný krok, který by mohl intenzivnějším způsobem zapojit NATO do války, mohl by vést k přímému konfliktu s Ruskem, pokud by na vojáky NATO byl spáchán útok. Vojáček tvrdí, že jakýkoliv další krok ze strany NATO, který by zahrnoval rozmístění vojáků na Ukrajině, by měl zásadní vliv na další vývoj a možnou eskalaci konfliktu. Vojáček tvrdí, že jakýkoliv další krok ze strany NATO, který by zahrnoval rozmístění vojáků na Ukrajině, by měl zásadní vliv na další vývoj a možnou eskalaci konfliktu. Rozebírali jsme i ruské aktivity směrem k České republice, „Jsou desítky českých měst, na které jsou namířeny ruské jaderné rakety. V Rusku vyšly žebříčky toho, kdo jsou největší nepřátelé Ruské federace. My jsme tam vždycky spolu s Poláky, Brity a Američany okupovali ta přední místa,“ říká JIří Vojáček.  Ohledně nákupů české armády Vojáček upozorňuje hlavně na problém nekoncepčního a špatně naplánovaného nakupování armádní techniky. „Je riziko, že část nakoupených letounů F35 bude stát, že si koupíme něco, co vlastně nebudeme v budoucnu potřebovat, říká Vojáček k nákupu letadel. V závěru rozhovoru zmiňuje ještě problematiku nefunkční a špatně vybavené vládní letky: "Vládní letka kterou využívají naši politici na zahraniční cesty, tak je vlastně naprostou ukázkou toho, co všechno je v naší armádě špatně, premiér letěl do Spojených Arabských Emirátů na šňůru jednání s arabskými šejky linkovým letadlem, šejkové se na to dívali dost divně,“ dodává Jiří Vojáček. 

„Pamatuji že v roce 2012  při velkých protestech byly demonstrující označování že je lůza v ulicích. Teď se lidé bojí demonstrovat, nechtějí přijít o svůj příjem a nechtějí být spojeni s označeními jako dezolát,“ říká Josef Středula, který obhájil funkci předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů. Dodává, že lidé mají obavu o základ té své existence, lidé se radikalizují a vzniká atmosféra, že skoro každý, kdo někde protestuje, tak je za dezoláta.  Středula také kritizuje vládní plány na zvýšení věku odchodu do důchodu na 70 let a více pro lidi mladší než ročník 2005, což považuje za neakceptovatelné. "Poslal dopis panu prezidentovi s požadavkem, abychom se sešli na téma důchodová reforma, protože si myslíme, že to není v pořádku, takové zvyšování důchodového věku nepřihlíží k zdravotnímu stavu lidí," říká Středula a poukazuje na nedostatek komunikace vlády ohledně řešení důchodu, současně kritizuje nedostatek snahy o nalezení společného řešení. Zdůrazňuje, že ČMKOS se snaží o dialog s prezidentem republiky na toto téma, s cílem vyjádřit názory a obavy zástupců zaměstnanců a hledat spravedlivější a přijatelnější řešení důchodové reformy. 

Výpravy se tentokrát vypravily do Grónska! A průvodcem nám byl spisovatel a cestovatel Jáchym Topol. Jaký je největší ostrov a asi nejtajemnější země světa? Je to stále ten Gronland, tedy zelená země?  Grónsko pokrývá z osmdesáti procent ledovec starý miliony let, život je tedy možný jen na okrajích, které jsou přístupné. Grónsko má asi 2 miliony kilometrů čtverečních a obyvatel jen něco málo přes 50 tisíc. Jaká je historie osídlení a jaké kultury ostrov opanovaly? Jáchyma Topola uhranula vikingská historie osídlení ostrova, Odvážní vikingští mořeplavci se poprvé usadili v Grónsku kolem roku 985 našeho letopočtu.  Pojďte společně s Jiřím Peňásem poznat tuhle drsnou a fantastickou zemi, která nahání hrůzu. Celá epizoda na www.echoprime.cz, nebo na Forendors

Hostem Echo Porady byl designér Aleš Najbrt a mluvili jsme především o tom, jak se v České republice daří kultivovat veřejný prostor. Proč se bojíme nového a odvážného? „Průměrný design je příšerný, komunismus zničil tradiční obory a hrabeme se z toho stále, je tu velká snaha udržet Prahu jako skanzen.“ Tvrdí Aleš Najbrt a v polemice s Danielem Kaiserem řeší, zda je dobře, že se Praha proměňuje moderními budovami, nebo jestli je nová moderní architektura neuctivá k městu a geniu loci. „Když se podíváte do Vídne, Lince, nebo Londýna, všude jsou nové budovy vedle historických. Musí vznikat nové stavby, které procházejí soutěžemi. Je to mnohem lepší, než když nový kontroverzní projekt nějaký developer uplatí,“ tvrdí Najbrt a dodává, že lidem dnes chybí odvaha riskovat. Na Echo Poradě diskutovali Dalibor Balšínek, Aleš Najbrt, Tereza Matějčková, Daniel Kaiser a Ondřej Štindl. Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

Jannis Samaras a jeho Kofola se rozhodli vstoupit na pivní trh. Společnost koupila většinový podíl ve společnosti Pivovary CZ Group, která rozvíjí tradiční značky piv Holba, Zubr a Litovel. „Já jsem pil Holbu v mládí v Jeseníkách, chci aby ty pivovary, které tam jsou 150 let, žily dál, chceme zachovat co jsme získali od majitelů těch značek,“ říká Samaras k důvodům, proč se rozhodl pivovary koupit.  V rozhovoru jsme řešili i konflikt nostalgie tradičních značek jako Kofola, nebo právě pivovary, a možnost z nich vybudovat něco víc zajímavého pro mladou generaci. Samaras říká, že lidé občas po nostalgii touží. Ale současně se jeho značky snaží nabízet i inovace. Více než patnáct let představuje každoročně Kofola své vánoční limitované edice nápojů inspirované tradičními vánočními vůněmi. Jednou takovou byla vánoční edice Kofoly s příchutí rumu, která se setkala s negativními reakcemi médií i veřejnosti, kdy Kofola musela čelit otázkám, zda právě rumová příchuť v nápoji, který pijí i děti, není zbytečným setkáním se s alkoholem v kolovém nápoji. „Byla to jen bouře ve sklenici vody, příchutě děláme jen proto, aby byl regál něčím zajímavý, na prodeje to nemá vliv,“ řekl Samaras k vánoční kauze i tomu, jakou roli v produkci Kofoly právě limitované edice hrají.  V rozhovoru mluvil i o tom, jak s Kofolou chystají svatby na letních festivalech, jestli je obtížné dnes oslovit mladé lidi a jak se mu povedlo prosadit se na českém trhu se značkou UGO. Trvalo to prý deset let.  Celý rozhovor sledujte na www.EchoPrime.cz

Slovenské volby po prvním kole v Echo Salonu. S historikem, slovakistou a ředitelem Památníku národního písemnictví Michalem Stehlíkem a právníkem, spisovatelem a někdejším novinářem Tomášem Němečkem jsme hovořili o tom, jak letos volba nejvyššího slovenského ústavního činitele probíhá. Celý Echo Salon poslouchejte na www.echoprime.cz a čtětě v Týdeníku Echo!

Hostem Echo24 byl Karel Havlíček, místopředseda Poslanecké sněmovny a první místopředseda ANO.  Hlavním tématem rozhovoru byla energetika a budoucnost jádra. Havlíček v rozhovoru zdůrazňuje význam jaderné energetiky pro Česko, a to v kontextu rozhodnutí EU zařadit jadernou energetiku mezi čisté zdroje. "Je to úspěch a pro mě obrovské zadostiučinění, když jsem v roce 2019 přišel opět s obnovením jaderného energetického programu a vyrazil do Bruselu a řekl jsem, že připravujeme pátý dukovanský blok a že z toho neuhneme, slétli se na mě jako sršni. Ale Evropská komise otáčí, takže je dobře, že jsme se tenkrát nenechali někým odradit.“ Komentuje Havlíček s odkazem na dlouholeté úsilí České republiky prosadit jadernou energii jako zásadní prvek energetického mixu. Tento krok vnímá jako potvrzení správnosti strategie, kterou Česká republika a ANO v oblasti energetiky dlouhodobě prosazuje. Dalším tématem diskuze byla kritika evropského Green Dealu. Podle Havlíčka se ukazuje, že původní vize Green Dealu není v souladu s realitou a potřebami členských států. "Green Deal je ztracen v té podobě, tak, jak se připravoval před několika lety," říká a vyzývá k revizi tohoto plánu s důrazem na energetickou nezávislost a soběstačnost Evropy. Havlíček taky nešetřil kritikou současné vlády a premiéra Petra Fialy. Tvrdí že: „Tato vláda byla totálně nepřipravená, nemá kompetentní ministry a zejména se vymlouvá na minulost. Nepřipravila hospodářskou strategii, důchodovou strategii, ani strategii v oblasti zdravotnictví. Obávám se, že to nezvládne ani v té energetické strategii, která by mohla být součástí té hospodářské strategie.“ Havlíček zdůrazňuje nutnost formulovat jasnou ekonomickou vizi, která by řešila jak současné, tak budoucí výzvy. Premiér Fiala si podle něj nevěří a je to vidět i na jeho rétorice. Současné vládě podle Havlíčka věří už jen dvě procenta lidí: „Dnes této vládě absolutně věří podle průzkumu dvě procenta lidí, říkám naprosto, tak z toho vyplývá, že už jí věří jenom přímí příbuzní a mám ten pocit, že v poslední době už i ti příbuzní od ní utíkají.“ Pro Havlíčka je ale podstatné, že podle průzkumů ANO stáhla strana deset procent voličů koalice Spolu a posiluje i mezi ostatními voliči. 

Muži za pultem shlédli film Wima Wenderse Dokonalé dny, ocenili na něm i to, jak dokumentuje krásu a účelnost veřejných záchodků v japonském hlavním městě. Škoda, že je Tokio tak daleko. Iva Hajd Moussa napsala román o zestárlé metalové kapele, Muži za pultem ho přijali s až dojatým nadšením. To se jim nestává. Obsazení: Petr Koubek, Ondřej Štindl, Jakub Peřina Probíraná díla: Dokonalé dny (režie: Wim Wenders), Pregoblin II, Strýček Váňa v National Theathre, Hamlet v divadle Almeida, Amen Dunes, Purple Land a Boys, pražský koncert Idles, seriál Šógun  , Nick Cave and The Bad Seeds: Wild God, Iva Hadj Moussa: Těžké duše O čem sní stárnoucí bílí muži

Echo Porada je dnes mimořádná, slavíme deset let a hlavní téma bylo jasné: „Když Andrej Babiš koupil Mafru, byl to šok, bylo jasné, že v takovém médiu nechceme být,“ shodují se Dalibor Balšínek s kolegy, kteří s tím Echo zakládali. Pozvání na dnešní Poradu totiž přijali bývalá analytička Echa Lenka Zlámalová, Kamila Klausová a Jan Dražan, někdejší editor a stále editorka Echo24. Moderuje Pavel Štrunc. „Já jsem ještě měla hendikep, že jsem Babiše znala z minulosti, chtěl se mnou probrat svůj zájem jít do politiky. Řekla jsem mu, že je to největší kravina, co může udělat. Místo Mafry chtěl koupit Blesk, ale je kolenovrt a bylo to moc drahý,“ říká Lenka Zlámalová. Dalibor Balšínek dodává, že Babišovu politickou kariéru nastartoval Václav Moravec, když ho několikrát pozval do svého pořadu v České televizi a Babiš se cítil silný a úspěšný. „Nikdy jsem si neuměla představit, že bych byla na výplatní pásce Agrofertu, ale měla jsem tři děti, hledala jsem si práci v Rozhlase, ale byla jsem tam pár dní, protože jsem chtěla pracovat s lidmi z Echa,“ říká Kamila Klausová, která je dodnes editorkou Echo24 a společně s Janem Dražanem připravili i speciální číslo Týdeníku, které je právě v prodeji. „V začátcích Echa Babiš sloužil jako náš chodící banner - pořád o Echu mluvil na tiskovkách, bylo vidět, jak čtenost letí nahoru, pak mu asi Prchal nebo Hanč poradili, aby to už nedělal,“ dodává Zlámalová a přidává i historku o tom, jak po měsíci fungování redakce v bytě na Malé straně přišla kontrola z finančního úřadu. Jak se svět změnil pod tlakem sociálních sítí? A jak se Echo vypořádalo s tématy jako covid, migrace a nyní válka na Ukrajině? Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

"Když kandidujete na prezidentku, zná vás celá země. Být jedničkou na kandidátce STAN byl pragmatismus, Honza Farský k tomu přistoupil racionálně. Vybudování značky Danuše bylo hodně silné, měla jsem osobní vztah s voliči, věřili, že by se politika dala dělat jinak," říká neúspěšná kandidátka na prezidentku Danuše Nerudová, která teď kandiduje do Evropského parlamentu jako jednička na kandidátce STAN. Ženy podle ní nemají možnost volby mezi kariérou a rodinou. Jsou nuceny vypadnout z práce na roky, podle Nerudové ani neexistuje infrastruktura, která by ženám umožnila být matkou i budovat kariéru, když budou chtít. Dodává, že to jsou i obrovské ztráty pro stát, ženy studující nejdražší studijní obory jako lékařky a zubařky vypadnou z práce na roky. V rozhovoru mluvila i o tom, že se chystá víc spolupracovat s Vítem Rakušanem na jeho výjezdech do regionů: „Rakušan jezdí do míst, kam se všichni báli, mluvení s lidmi funguje, není to jen laciné PR, nedovedu si představit moc politiků, kteří by si před lidi v Severce stoupli a hodiny vysvětlovali dezinformace.“ Nerudová v rozhovoru mluvila i o české pomoci Ukrajině, která by zemi podle ní měla zajistit hlavní podíl na obnově Ukrajiny po válce. Vidí v tom příležitost pro české firmy. Ze společnosti podle ní vymizela kritická diskuze: „Země nemá vizi, chceme být křižovatka Evropy, ale nemáme dálnice a vlaky Česko raději objíždějí. Mladá generace má pocit, že ji nikdo neposlouchá, smějeme se jim, že jsou sněhové vločky. Ten problém řeší i Evropa.“ Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Salon Echa o trampování na Kokořínsku připravil Jiří Peňás: Není divu, že se nás sešlo tolik, a to jsem musel některé zájemce ještě odmítnout. Bohužel se mezi nimi nevyskytovaly žádné trampky, z čehož nelze usuzovat, že by snad tramping byl jen mužskou záležitostí." Na Kokořínsku, ale možná je to i jinde, probíhá pomalu již horká fáze zuřivého konfliktu mezi řekněme puristy a liberály, nebo by se dalo říci mezi defenzory čili ochránci přírodního ideálu a přívrženci řekněme tvůrčích zásahů do něj. Konkrétně jde o to, že se zjistilo, že v chráněné krajinné oblasti Kokořínsko je na sto objektů, jež nesou stopy lidské činnosti: různé příbytky, boudičky, skrýše, chatičky, obvykle vybudované pod skalními převisy. Tyto specifické artefakty zaevidoval s důsledností pro něj typickou Ivan Brezina, který pak přesvědčil orgány, aby začaly konat. Prostě je bourat. To samozřejmě vyvolalo protireakci nejen trampů samých, ale i odborné veřejnosti, vědců z různých oborů, kteří v lednu vydali „odborné stanovisko“, v němž se budovatelů těchto svérázných děl zastali. Konstatovali, že jde často o specifický způsob soužití člověka s krajinou, o její tvůrčí doplnění či doladění. Jak tam přímo zazní: trampská estetika je součástí našeho kulturního dědictví.

Hostem Echa Pavla Štrunce byl bývalý náčelník generálního štábu Armády ČR Jiří Šedivý. Mluvili jsme o 25. výročí vstupu České republiky do NATO, ale především o válce na Ukrajině, situaci Ruska, jeho vojenské vybavenosti i dalším výhledu vedení války. "Pokud chceme Ukrajině pomoct, měli bychom přijít s tím, že jsou li v Česku bojeschopní muži, měli by být posláni zpátky na Ukrajinu. Tisíce Ukrajinců dál odchází na Západ, Ukrajinci už požadovali, aby evropské státy poslali muže zpět na Ukrajinu, ale tvrdě narazili. Na frontě chybí vojáci, byl bych pro, aby když bude vyhlášena mobilizace, Ukrajinci žijící na Západě se vrátili na Ukrajinu, země nemá kde brát, ale možnosti Ruska jsou téměř neomezené.“ K probíhajících debatách o mobilizaci na Ukrajině Šedivý říká: „Požadavek na mobilizaci půl milionu vojáků naznačuje, že Ukrajina potřebuje obnovit téměř celou armádu. Mobilizace měla začít už na podzim, velká část Ukrajinců se vojně vyhýbá, v zahraničí je až 650 tisíc bojeschopných mužů, velká část mužů z Ukrajiny utekla. K ruské taktice i dalším výhledům vedení války Šedivý říká: „Rusové dnes mají potenciál anektovat část Ukrajiny, kdyby vyhráli celou válku a dosáhli svého, dělali by vše pro to, aby naši společnost narušili. Už teď vidíme, jak se snaží narušovat naší kritickou infrastrukturu." „Dnes v reálném čase vidíte, co se na frontě děje, kde jsou kteří vojáci, jak operace probíhají. Zavedení dronů je jeden z největších zdrojů informací, bohužel vidíme i případy, kdy jsou bombardovaní a umírají vojáci, to je až nehumánní.“ Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Hostem Jiřího Peňáse byl biolog a také prozaik a básník Vít Zavadil (používá literární pseudonym Albert Nowicki). Hovor byl o jeho vášni pro kaktusy, za kterými opakovaně jezdí, či tedy, létá do Patagonie. Nikde nerostou tak zvlášní kaktusy jako právě tam. Doktor Zavadil navštěvuje Patagonii opakovaně od roku 2015, říká, že mu učarovala nejen kaktusy, ale i magií a přírodou. Nejvíc ho okouzlilo, jaká je to absolutní pustina. Nic, jen holé pláně, kameny, hory, keře, kaktusy a podivuhodné nebe ním. Taková je Patagonie, země „velkých noh“ a kaktusů.

Na Poradě Echa se sešli Tereza Matějčková, Dalibor Balšínek, Daniel Kaiser a Jiří Peňás. „Mladí lidé se necítí dobře a své životní příběhy píší na sociální sítě na pozadí vlastních diagnóz,“ říká Tereza Matějčková k tématu duševních chorob a psychických problémů především mladé generace. Tvrdí se, že psychiatrická onemocnění jsou mezi dětmi a mladými na vzestupu, ale je to skutečně pravda? Jsou antidepresiva nadužívaná a co mohou způsobit, když je člověk začne brát ještě v dětství? Je mladá generace poznamenaná tím, že místo venku žije ve virtuální realitě na sociálních sítích?  V druhé části Porady jsme mluvili i o e-mailu Andreje Babiše, ve kterém sháněl informace na ministra Lipavského. Jen ho bohužel poslal, kam neměl. Je Babiš jen vulgární, nebo si vzpomněl na estébácké praktiky? Daniel Kaiser si myslí, že bývalý premiér kompro nesháněl a mimořádná schůze sněmovny je jen zástěrkou vládní koalice pro jiné debaty, například ty o národní bezpečnosti.  Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

„Pád Ukrajiny by znamenal obrovské nebezpečí pro celou Evropu. Vše závisí na schopnostech obranných průmyslů zemí EU, aby vyrobili dostatek všeho, co Ukrajina potřebuje. Dvacet let se snižuje „špinavá“ výroba, vše se vymisťuje mimo Evropu, ale najednou potřebujeme navyšovat kapacity ze dne na den. 90 procent materiálů se dováží z Číny," říká Jiří Hynek, Prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR a vedoucí delegace České republiky při poradní skupině NATO pro průmysl.  „Rusové mobilizovali válečné hospodářství, přešli na válečnou ekonomiku, z toho se blbě vystupuje a stojí to obrovské peníze. V demokracii se mnohem obtížněji dělají rozhodnutí, ale když v Rusku bude chybět hliník, hned se z výnosu Putina postaví nová továrna, nebude se řešit ekologie, ani nic podobného. Ale v Evropě nejsme schopni ani v továrnách na munici nastavit provoz na tři směny, aby bylo možné výrobu navýšit.“ K strategii války na Ukrajině hynek říká: „Budoucnost válčení jsou robotické autonomní systémy, my na to trochu zapomínáme a pořád si myslíme, že se válka vede postaru. Ruská armáda není parta nazdárků. Mají velké zdroje lidí i materiálu, válcují to množstvím. Pro rusy není žádný problém verbovat lidi do armády, jsou oblasti, kde je vysoká nezaměstnanost a manželky se těší, že budou mít peníze a pak vdovské důchody.“ „Čína a Amerika vyhrály válku ekonomicky, u nich se energie nezdražovaly, v obranném průmyslu nás válcují cenou. Jediný kdo může ukončit válku je Čína, přestane dodávat suroviny a bez nich my nic nevyrobíme. Ze třiceti základních surovin nutných pro fungování evropského průmyslu se 90 % dováží,“ dodává Jiří Hynek na téma toho, jak se zvyšování cen energií projevilo v zbrojním byznysu. 

V Los Angeles se udělovaly ceny americké filmové akademie, Oscaři. Nejúspěšnějším filmem se stal Oppenheimer režiséra Christophera Nolana, získal sedm cen včetně té pro nejlepší film. Vyhlašování Oscarů bylo dlouho považováno za tu nejdůležitější událost světového zábavního průmyslu. Platí to i dnes? Má Oscar v roce 2024 stejnou váhu jako třeba v roce 1984? Redaktor Týdeníku Echo, a příležitostný scenárista a dramaturg, Ondřej Štindl o tom mluvil s Alešem Danielisem z filmové distribuční společnosti CinemArt a Petrem Cífkou, filmovým publicistou a majitelem serveru Moviezone.

Tomáš Pojar, poradce vlády pro národní bezpečnost, byl hostem Echa Pavla Štrunce a tvrdí: "Česko nebude posílat vojáky na Ukrajinu ani jako lektory pro ukrajinské vojáky, nic takového není ve hře. Nic jako voják NATO ani neexistuje, vždy jde o konkrétní země, jak se rozhodnou. Ruská strana je připravena dobývat vše, nepoleví a k jednacímu stolu nezasedne nejméně do amerických voleb. Fronta je dlouhá 1300 kilometrů a Rusko nehledí na vlastní oběti.“ „Ukrajina už se jednou odzbrojila, když přenechala jaderné zbraně Rusku a velmoci garantovaly Ukrajině bezpečí a podívejte, jak to dopadlo. Doby, kdy Spojené státy byly nejmocnější zemí světa jsou dávno pryč, USA jsou jednou z mocností, ale je tady mnoho dalších, Amerika nemá sílu na to, aby byla za světového četníka. Ostatní země jako Rusko mají mnohem větší manévrovací prostor." "Povinná vojna není na stole, ale rozhodně by bylo dobré budovat větší zálohy na dobrovolné úrovni, dobrovolnost je klíčová, díky ní se schopnosti naší armády zvýší. Není a doufám, že ani nebude, to o povinných odvodech. Ale jestli Rusko vyhraje, budeme té debatě blíž." Co si Tomáš Pojar myslí o jednání V4? Jak se Češi staví k uprchlíkům a co bude dál na Ukrajině? Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

Muži za pultem se vypravili na film Duna, nejeli ale do kina na červu, Jakuba to trochu mrzelo. Taky zlehka probrali longlisty Magnesie Litery a zdravotní stav Kanyeho Westa. Rozloučili se s Pavlem Zajíčkem a v placené části probrali oceňovaný román Marka Torčíka Rozložit paměť a vůbec "fenomén" autofikce. Obsazení: Libor Staněk, Ondřej Štindl, Jakub Peřina Zmiňovaná díla: Dokumentární film Spojka, Duna (režie: Denis Villeneuve), Duna (režie: David Lynch), Kim Gordon, Zhanna Kadyrova v Rudolfinu, Magnesia Litera, seriál Shogun, Kanye West: Vultures1, Marek Torčík: Rozložíš paměť

Echo Porada přivítala mimořádného hosta, do studia přišel Petr Pithart, bývalý premiér, předseda Senátu a muž, který je označovaný za jednoho ze zakladatelů české ústavnosti. Petr Pithart také napsal pro Týdeník Echo esej o české politické stranickosti a rozmachu politických hnutí. To bylo i jedno z témat dnešní Porady. „Dnes si málokdo dovolí založit politickou stranu, je pro to nutné mnoho oficialit, už Havel byl proti velkým politickým stranám, vyvstala mu konkurenční ODS a Václav Klaus, jako představitel pragmatismu a vize zbohatnutí,“ tvrdí Pithart o situaci po sametové revoluci. A společně s Daliborem Balšínkem, Terezou Matějčkovou, Danielem Kaiserem a Jiřím Peňásem probrali i téma války na Ukrajině. „Musíme se připravit na to, že to dopadne špatně a Ukrajina nezvítězí, je otázka, zda k tomu Západ neměl přistupovat jinak a jestli bylo dobré snažit se Ukrajinu vtáhnout do Evropy,“ říká Petr Pithart k válce na Ukrajině a jejímu řešení. Současně polemizuje s Danielem Kaiserem a Jiřím Peňásem v otázce toho, zda bylo nutné snažit se Ukrajinu dostat do NATO a Evropských struktur, když o to podle některých většina Ukrajinců nestála. Pithart mluvil i o podstatě českého národa jako nedůvěřivého k cizincům. Rozhodujícím znakem Čechů je podle něj nedůvěra a strach z neznámého. Projevilo se to podle něj na roce 1989, návratu emigrantů a i v otázce restitucí. Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

TEMU jako hrozba pro bezpečnost i e-commerce v Česku? Ruslan Skopal kritizuje čínský e-shop TEMU, který ovládl český i evropský trh, a tvrdí: „Normální člověk ani nepozná, že nenakupuje v Česku, přitom na výrobních není český návod ani doklad o tom, že a jestli je zboží zdravotně nezávadné. Vznikají tak jiné podmínky pro nás, kdo máme byznys v Česku, a pro obchodníky jako TEMU a další firmy z regionu.“ „Není možné prodávat zboží pod výrobními náklady, to nedává nikomu smysl. Čínské firmy oblbly i Evropskou unii, která nás ale reguluje v mnoha jiných věcech, pojďme zrušit dotace, aby se podmínky narovnaly,“ dodává Skopal, který založil společnost Trenýrkárna.cz a v e.commerce se pohybuje víc než 15 let.Jak TEMNU změnilo nakupování Čechů? A proč by se měl stát zajímat o to, kde a za kolik nakupují jeho občané? Podívejte se na rozhovor! #temu #ecommerce #byznys Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Již je to víc než rok, kdy společnost OpenAI představila svou umělou inteligenci ChatGPT a laická veřejnost si poprvé uvědomila možnosti této technologie. Ta se od té doby zlepšuje mílovými kroky. Stále dokonalejší generátory obrázků i videí, napodobování hlasu, ale třeba i strach z ideologické manipulace, to vše je již součástí veřejného diskurzu. O zdánlivě rapidním vývoji umělé inteligence a dopadech na společnost debatovali Josef Šlerka, vedoucí oboru studia nových médií v Ústavu informačních studií a knihovnictví na Filozofické fakultě UK, Marian Kechlibar, matematik a publicista, Tomáš Rosa, hlavní kryptolog kompetenčního centra skupiny Raiffeisen Bank International, a David Herel, student na Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky na ČVUT.

."Nic jako povinná vojna není v Česku téma, máme koncepci profesionální armády, jen ji vláda přestala realizovat. Někdy mám pocit, že to paní Černochová ani nečetla. Do USA posíláme patnáct miliard jen tak, jako zálohu na letadla, přitom to je až 60 procent výdajů, za které se měla modernizovat armáda. Plánované investice se odsouvají až o deset a více let, brzdí a posouvá to celou modernizaci naší armády, říká Lubomír Zaorálek k tématu nákupu letadel F35. V rozhovoru jsme probírali i téma války na Ukrajině, Zaorálek tvrdí, že Západ selhal a Rusko zvýšilo obchod s celou řadou zemí. Válka podle něj může trvat velmi dlouho, sledujeme úpadek diplomacie v posledních letech. Válce se mělo všemi způsoby zabránit. Evropě se nedaří vytvářet společnou zahraniční politiku. Zaorálek v rozhovoru mluví i o české zahraniční politice a úpadku koncepce lidských práv. V závěru jsme řešili i téma střelby na Filozofické fakultě UK, kde Zaorálek vyučoval. Mluvil o vyšetřovací komisi k střelbě a říká: "Dát to GIBSu je jasná cesta, jak to dát k ledu, tak se nezávislého výsledku nedobereme. To, kolik tabu se vyhlásilo je nesmysl, mám pochyby o tom, že ta akce byla ideální." "Střelec byl premiant, dávali ho za vzor, ale od studentů vím, že chodil na psychoterapie. Studenti jsou rozčarovaní, zdevastovalo to jejich životy a životy těch rodin, nevěří médiím ani policii. Se studenty o tom mluvím, pro některé to bylo jako konec bezpečného světa." Celé video najdete na http://www.echoprime.cz

Do třetího dílu Výprav Jiří Peňás přivedl vzácného hosta, Josefa Kroutvora, historika umění, esejistu, básníka a také poutníka. Josef Kroutvor mluví o svých osudových horách, o Šumavě, a hlavně o Novohradských horách, o tam skrytém koutu země, kterým Šumava končí, nebo začíná. Jak se tam dostal, jak na něj ta láska padla, co je na nich nejpůvabnější a nejdojemnější. Mluví ale i o jejich poválečném poničení, o rozdílu mezi divočinou a zdivočelostí. Novohradky jsou, jak říká, nepopsaný svět. Co kraji chybí i proč se tam opatrně vydat se dozvíte v dnešních Výpravách Jiřího Peňáse. 

Václav Klaus byl hostem Echo Porady. Vášnivá debata se vedla ohledně války na Ukrajině, Václav Klaus tvrdí, že se nemáme bavit o tom, co se stalo před dvěma lety, ale je nutné analyzovat, co se dělo na Ukrajině a v regionu před vypuknutím války. Podle Klause se musí jednat, ale nejde to jen podle ukrajinských podmínek, to je podle bývalého prezidenta „dětinský názor“. Putin je uvažující člověk a asi tuší, že válka nemůže skončit deset nula. Na jinou variantu konce konfliktu by podle něj ruský prezident možná přistoupil, ale není si jistý, zda by toho byla schopna druhá strana. Klaus také mluví o českém mindráku z událostí roku 1968, doslova říká, že „ten konflikt zatemňuje uvažování a Češi, zamindrákovaní, že se nevzpouzeli v roce 68, jsou teď největšími podporovateli Ukrajiny, že to teď těm Rusům nandají za nás“. Podle Klause zásadně absentuje vážná debata o Ukrajině před válkou. Klaus tvrdí, že Ukrajina před válkou byla „failed state“, nejméně úspěšný postsovětský stát, a současný stav země je i následkem dlouhých let ekonomické i národní nestability a roztříštěnosti. Na Echo Poradě Klaus mluvil také o úterním setkání s Viktorem Orbánem, se kterým se sešel po jednání Visegrádské čtyřky v Praze. „Přišel v naprostém laufu, takového jsem ho nikdy neviděl, jednání muselo být dramatické,“ řekl a dodal, že politici vládní koalice si udělali sport z otírání si podrážek o Maďarsko. Bývalý prezident mluvil také o české zahraniční politice, která podle Klause neexistuje a ani nikdy neexistovala. Je to pouze poklonkování Západu, nebo Východu. Celou Echo Poradu s Václavem Klausem, Daliborem Balšínkem, Danielem Kaiserem, Jiřím Peňásem a Ondřejem Šmigolem sledujte na https://echoprime.cz/

Analýza dvouletého výročí vypuknutí války na Ukrajině pohledem čtyř expertů. S Danielem Kaiserem diskutovali europoslanec ODS Alexandr Vondra, ekonom Pavel Šik, politolog a diplomat Petr Drulák a konzultant a bývalý člen Evropské komise pro rozšíření Štefan Füle. Uplynuly dva roky od ruského vpádu na Ukrajinu. Dalo se té válce předejít? Jak změnila geopolitické poměry ve světě? A o co má usilovat česká zahraniční politika?Celou diskuzi sledujte na http://www.echoprime.cz

"Poslední tři roky vyvíjíme první závodní kompletně elektrický kamion, sledujeme trendy, ale nemám rád, když mi někdo říká, co mám dělat. Tahle stavba je první krok k tomu, abychom za deset let udělali něco, co bude mít smysl," říká Martin Macík, vítěz Rallye Dakar 2024 v kategorii kamionů. Sám je ale k elektromobilitě spíš kritický a tvrdí, že člověk by měl mít výběr a nevěří, že by se dramaticky snížily emise právě příklonem k elekto autům. Celý rodinný byznys Macíkových je postavený kolem závodění a Dakaru, otec Martin Macík starší jel Dakar poprvé v roce 2003. Tiskař ze Sedlčan je spjat s už neexistující značkou LIAZ, se kterou v roce 2010 skončil čtvrtý.Macík v rozhovoru mluví o závodnické vášni i o tom, že často je nejtěžší kamion v poušti zastavit. "Dakar, který jel táta, to byl úplně jiný závod, dnes je to o profesionalitě a rychlosti, za těch deset let se toho strašně moc změnilo, nedá se to srovnat. Táta jezdil v tričku a pantoflích, dneska máme vše nehořlavé, bezpečnost a zázemí se posunuli neuvěřitelně. Dnes jsme tovární posádka, potřebujete pohodlí, další den musíte jet zase na hranici možností," dodává Macík.

NATO chce, aby každý stát měl zálohy, ale na to jsme při profesionalizaci naší armády trochu zapomněli. Nějaké obnovení vojenské služby nás asi nemine, vojáci musí předložit, co by bylo ideální variantou, tvrdí Pavel Žáček, předseda sněmovního výboru pro bezpečnost k výrokům náčelníka Generálního štábu Řehky o tom, že je čas mluvit o povinné vojně. Dodává, že ale na žádné řešení není připravena legislativa.Putin si podle Žáčka špatně vyhodnotil situaci v Evropě, nenaplnil svoje strategické cíle. Podle expertů z NATO jsou Rusové schopni útoku i za hranice Běloruska. Současné armádní nákupy Žáček považuje za adekvátní a nutné pro obranu země i kolektivní obranu v rámci Aliance.

Muži za pultem rozebírají dva filmy s mimořádně odpudivými antihrdiny. český film Manželé Stodolovi a pověstním páru sériových vrahů a Zónu zájmu britského režiséra Jonathana Glazera, obraz domácího života rodiny  Rudolfa Hösse, velitele tábora v Osvětimi, který s manželkou Hedvig vybudoval idylický domov hned za zdí tábora, který je během celého filmu značně slyšet. Na Jakuba to stejně neudělalo velký dojem, Ondřej je vůči tomu snímku vstřícnější.  V placené části spolu s překladatelem Ladislavem Nagym dlouze a se zaujetím rozebírali spojené romány Pasažér a čerstvě česky vydaný Stella Maris, které krátce před smrtí vydal světoznámý americký romanopisec Cormac McCarthy. Píše se v nich o neodvratném konci - člověka, světa, vesmíru, všeho. A jeho hrdinové ho přijímají s příkladnou rezignací. Obsazení: Jakub Peřina, Ondřej Štindl, Ladislav Nagy Předplatné v rámci balíčku Echoprime Anebo sólově na forendors Zmíněná díla: Aleš Berný: K Helmovskému jezu, Helen Oyeyemi: Parasol Against the Axe, MGMT: Loss of Life, Daleká cesta, Zóna zájmu, Manželé Stodolovi, Cormac McCarthy: Pasažér, Cormac McCarthy: Stella Maris

Echo Porada řešila protest zemědělců, roztříštěné Česko i otázky ohledně smrti Alexeje Navalného. K protestu zemědělců Daniel Kaiser říká: „Je tady základní boj těch prozápadních lidí z Prahy proti špinavcům z venkova, kteří chtěli obsadit město na traktorech, přitom je tragicky opomíjený Green Deal.“ Tereza Matějčková k otázce ukradené demonstrace dodává, že demokratičtí politici by si měli uvědomit nebezpečí situace, kdy si účastníci protestů mohou myslet, že jejich akci někdo uzurpuje pro sebe. Podle ní to navíc není poprvé. V úvodu Porady jsme řešili i sporné otázky ohledně smrti Alexeje Navalného. Tereza Matějčková mluvila o tom, jak o smrti a posledních měsících v ruském vězení informují německá média a spekulují, že měl být vyměněn za jiného zajatce. O jeho výměně podle deníku Bild vyjednávala Moskva s Berlínem a Washingtonem. Probrali jsme i nejnovější volební preference a to, jak a proč je Česko rozdělené, či dokonce roztříštěné. Sledujte Poradu Echa s Daliborem Balšínkem, Terezou Matějčkovou, Danielem Kaiserem a Jiřím Peňásem! Celý podcast najdete na https://echo24.cz

Pokračování příběhu Oh Deer Bakery: "Vyhořel jsem, neshody s partnerem vedly k tomu, že jsem z toho musel odejít, kvalita šla dolů a já jsem to neuměl změnit. Ale dostal jsem nabídku, na kterou jsem čekal sedm let, nový prostor je přesně to, co chci, croblihy budeme vyrábět přímo na místě," říká Lukáš Vašek, který před sedmi lety založil pekárnu sladkých croblih Oh Deer Bakery, ale koncem roku skončil. Tvrdí, že reakce, které přišly, když oznámil konec, absolutně nečekal a i proto před několika dny po dvou měsících otevřel novou prodejnu naproti té, kde začínal. "Spím devět hodin týdně, žene mě nesmrtelnost a to, že chci byznys jednou předat dětem. Chceme se víc zaměřit na kávu a slané sendviče, čerstvost a kvalita produktů byla to, co mě donutilo skončit, protože jsem výrobu předal partnerovi a nebyl jsem spokojený já ani zákazníci," dodává. Současně před rokem expandoval do Rijádu v Saúdské Arábii, kde otevřel franšízu. Dalším plánem na zahraniční expanzi je Kuvajt a následně by se svým produktem rád zkusil prorazit i v USA, konkrétně v Indianapolis.

Minulý týden česká vláda schválila zařazení hexahydrokanabinolu, známého pod zkrat- kou HHC, na seznam návykových látek od letošního 1. března do 1. ledna 2025. To znamená, že během této doby bude HHC látkou zakázanou a nadále ne- bude možné výrobky, které ji obsahují, volně prodávat. Ministerstvo zdravotnictví, respektive celá vláda (v níž jedinou stranou hlasující proti zákazu byli Piráti), tímto krokem reaguje na nárůst hospitalizací dětí a mladistvých po požití cukrovinek obsahujících HHC. Je tento zákaz ku prospěchu věci? Anebo by se mělo postupovat jinak? V Salonu Echa diskutují národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil z ODS, členka Rady vlády pro koordinaci politiky v oblasti závislostí Janka Michailidu z pirátské strany a Kateřina Marklová, klinická psycholožka a odborná ředitelka kliniky NEO Centrum.

Hostem podcastu Echo Pavla Štrunce byl ministr zemědělství Marek Výborný a tvrdí: "Mezi demonstranty jsem šel několikrát, bylo to vyhrocené, padaly nadávky i ostrá slova. Ale skutečné farmáře jsem tam nenašel, akce jim byla ukradena, to mi řeklo víc než dvě stě z nich." Dodává, že byrokracie se utrhla ze řetězu, evropští úředníci ani na poli a v chlévě nikdy v životě nebyli. Ke vztahům ve vládní koalici říká: "Některé kroky hnutí STAN proti koalici považuji za faul, ale doufám, že se to opakovat nebude.Výjezdy mezi lid do oblastí jako Sokolov, nebo Most ministra Rakušana Výborný považuje za marketingově dobře vymyšlený produkt, ale otázka je, zda je takové chování v koalici přípustné." "Dlouhodobě si kladu otázku, jestli umím témata, která řeším na ministerstvu dobře prodávat, ceny potravin dokonce klesají. Dokonce si občas dáváme góly do vlastní branky, ne vždy se vše podaří," hodnotí vztahy v koalici a situaci KDU-ČSL ministr Výborný.

Podle ekonomky Ilony Švihlíkové vláda nemá plán, jak pomoci ekonomice. Vládní opatření jsou nedostatečná a postrádají hlubší analýzu problémů. Vláda nechápe, co se děje. Česká republika, podobně jako Německo, čelí zásadním strukturálním změnám, na které současná politika nereaguje. Česko se musí probudit, nebo zůstaneme pozadu.  Země zažila vysokou inflaci a ekonomický propad, a přestože se očekává zpomalení inflace, vyšší růst ekonomiky je nepravděpodobný. "Více než tři čtvrtiny volných pracovních míst má požadavek základního vzdělání. Stát generuje pracovní místa se základním vzděláním, ergo velmi nízkou produktivitou, ergo velmi nízkým odměňováním," tvrdí Švihlíková a dodává, že stát se musí zaměřit na vytváření pracovních míst s vyšší přidanou hodnotou. Současně je nutné podpořit automatizaci.  "Je nezbytné budovat princip zaměstnaneckých akcí. Jestli vám něco zvyšuje produktivitu, tak je to právě to, že ty lidi zapojíte do rozhodování a do finanční participace. To jsou poměrně osvědčené nástroje," říká Švihlíková. V rozhovoru se diskutovalo taky téma zavedení eura v České republice. "Já jsem dlouhodobý, konzistentní odpůrce, tam ta rizika zavedení eura jsou enormní," dodává.

Do druhého dílu podcastu Jiřího Peňáse přijal pozvání biolog, filozof, spisovatel a cestovatel Stanislav Komárek. A tématem jejich hovoru je ostrov Madagaskar. Kde se vzali Malgašové: Odkud připluli? Jsou to Afričané? Jaká je budoucnost lemurů? Co tam zanechali Francouzi? Zůstanou tam nějaké pralesy? Co tam takhle poslat děti na výměnný pobyt? Neprospělo by jim to? To vše, a ještě mnohem víc v originálním podání originálního myslitele a pozorovatele. Naši práci můžete podpořit na Forendors: http://forendors.cz/vypravyjp

Nejnovější Echo Porada debatovala o kontroverzním rozhovoru s ruským prezidentem Vladimírem Putinem, který vedl americký novinář Tucker Carlson. Poradou provázel Pavel Štrunc a pozvali jsme i experta na Rusko Ondřeje Soukupa z Českého rozhlasu, který tvrdí: „I když máte pocit, že ten člověk je prostě ztělesnění všeho zla, tak jako novinář byste měl zkusit získat aspoň pochopení, proč to ten člověk dělá.“ Mluvili jsme o dopadech rozhovoru na vnímání Putina na mezinárodní scéně. Podařilo se Putinovi překonat izolaci od západních médií? A má mít takový rozhovor prostor na mediální scéně? Soukup zdůraznil, že Putinova účast na platformě jako Twitter, považované za „zakázanou“ v Rusku, signalizuje snahu Kremlu oslovit širší mezinárodní publikum. Diskuse se dotkla i možných motivů Carlsona, který, přestože byl vyhozen z Fox News, stále hledá způsoby, jak udržet svůj vliv a dosah. Dalšími tématy byla Carlsonova novinářská integrita, efekt rozhovoru na americkou veřejnost a Putinovo využití rozhovoru k posílení vlastní pozice doma i v zahraničí. Zazněly také otázky týkající se etiky vedení rozhovorů s kontroverzními světovými lídry a jak tyto rozhovory ovlivňují veřejné vnímání mezinárodní politiky. Rozhovor podle účastníků Porady odhalil několik klíčových momentů, včetně Putinových názorů na historické vztahy Ruska s Ukrajinou a jeho obvinění vůči západním zemím z pokrytectví v otázkách lidských práv. Ondřej Soukup, Tereza Matějčková, Ondřej Šmigol a Daniel Kaiser se shodli na tom, že ačkoliv rozhovor nepřinesl mnoho nového, poskytl zajímavý vhled do Putinova vnímání světa. Celá epizoda na https://echo24.cz

Roman Polom je bývalý český profesionální fotbalista, odchovanec Sparty, hráčskou kariéru ukončil v létě 2020 kvůli zdravotním problémům. Dnes učí fotbalisty a fotbalistky pražské Sparty v rámci kurzu finanční gramotnosti jak zacházet s penězi a tvrdí: "Když nezvládnete finanční realitu, může to skončit jakkoliv, profesionální sportovci končí sebevraždou, někteří ve vězení, nebo v léčebnách. Fotbalisti jsou hraví, rádi sází, v gamblingu se jim může dařit dobře, ale je hned jasné, že je to na špatné cestě. Teď hodně letí i investiční aplikace, ale spousta hráčů to zneužívá a tvrdí, že investují, ale ve skutečnosti jen "sází" a růst akcií..." Dodává, že se setkal se spoustou hráčů, kteří tvrdí, jak se jim v hraní daří, ale realita je úplně jiná. Za pár let se dozvíte, že dluží, jak se podívá. Pro sportovce je důležité si uvědomit, že kariéra i výdělky začnou klesat kolem třicítky, tedy v době, kdy naopak životní náklady začnou růst. Když se člověk dostane na dno, často strká hlavu do písku, než aby svoje problémy řešil včas, kdy je ještě cesta zpět.

4. února 1994 Vladimír Železný stiskl magický knoflík a začala vysílat televize NOVA. Možná by se dalo říci, že tím definitivně skončilo porevoluční období a nastoupilo něco, co by se dalo nazvat třeba reálný kapitalismus na český způsob. NOVA oponou trhla a změnila český svět, rozmetala představu, pěstovanou v intelektuálních kruzích, o české kulturní výlučnosti: vedení NOVY velmi rychle zjistilo, co její divák chce, a bez nejmenších rozpaků mu to nabídlo. A ono to fungovalo! 3o let televize NOVA v Salonu Echa diskutoval Jiří Peňás a jeho hosté: Kristina Žantovská, divadelní dramaturgyně a publicistka, Johana Fundová, autorka knih o 90. letech, Milan Kruml, televizní expert a teoretik a Jan Vávra, publicista a spisovatel. Celý podcast sledujte na www.echoprime.cz

Přijetí eura? Slovensko je vzor, zdražovat se nemusí, moje role byla jen záminkou pro vládní krizi, tvrdí (ne)zmocněnec ZahradníkByl to pro mě šok, co se stalo, ale moje spolupráce s ministrem Dvořákem kontinuálně pokračuje, moje role byla pro vládu jen záminkou. Euro musí být v Česku diskutováno, ale většina politiků se bojí přiznat si, že ten problém existuje, tvrdí ekonom Petr Zahradník, který se začátkem minulého týdne stal zmocněncem pro euro, aby byla jeho role ve středu vládou předefinována zpět do role poradce ministra pro evropské záležitosti Dvořáka. Zahradník dodává, že jen od začátku týdne dostal desítky pozvánek na různé konference. S premiérem Fialou nemluvil od konce roku, šanci vysvětlit mu, co přesně je třeba řešit, Zahradník nedostal. Referendum o euru podle něj není ideální nástroj pro použití v Česku, současně prý zdražování jít ruku v ruce s přijetím eura nemusí. Slovensko bylo první zemí, kde premiér Fico přijal přísná opatření proti zdražování a povedlo se to, i v komplikované ekonomické situaci Slovensko bylo první zemí, kde se skokový nárůst nekonal.

Muži za pultem staví na piedestal Jana Prušinovského, uctívají památku Waynea Kramera z MC5, dlouze rozebírají román Pavla Kolmačky Canto ostinato a směle se vrhají na otázku smyslu života. Oceňují filmy May December a Eileen, Jakub si neodpustí pár extatických poznámek o vítězství Arsenalu nad Liverpoolem, Ondřej cítí latentní přítomnost Ještědu v Edenu. Obsazení: Jakub Peřina, Ondřej Štindl, Libor Staněk Probíraná díla. Miloslav Olšovský: Psaní mi za rukou běhá jako pes, Sleater Kinney: Little Rope, Brion Gysin: Junk, Percival Everett: Jižanské stromy divné ovoce nesou, The Curse, Josef Vrážel v Leica Gallery, Dobré ráno, Brno, Chyby, Pavel Kolmačka: Canto ostinato, May December, Eileen, MC5: Kick out the Jams--

Poprvé v naší historii není tak závažný případ popsán a vyšetřen, politici a policie nám nutí verzi, že je nevhodné se na cokoliv ptát a zjišťovat informace. Ovládli mediální prostor svou verzí příběhu. „Je neslušné ptát se, co se na Filozofické fakultě přesně dělo a proč například policie po příjezdu do budovy ji opět opustila,“ ptá se na Echo Poradě Tereza Matějčková, která ještě jako vyučující na FF UK v budově v den střelby byla. O obětech střelby se nemluví a jejich jména i příběhy se jen podivnými cestami dostávají do médií. Neúcta k obětem jen vytváří podhoubí pro další spekulace. Na Echo Poradě dnes byli Dalibor Balšínek, Tereza Matějčková, Daniel Kaiser, Jiří Peňás a Ondřej Štindl. A probrali jsme i třicet let televize Nova, osobnost Vladimíra Železného i další otřesy ve vládě Petra Fialy. Celá epizoda na https://echo24.cz

Mají toho české děti moc, nebo na ně klademe nižší nároky? S debatami nad věcmi, jako je rušení domácích úkolů, se vracejí tradiční otázky o kvalitě vzdělávání. Ministerstvo školství pod vedením Národního pedagogického institutu se mezitím snaží vypracovat „návod“ k zásadním změnám, které mají proměnit výuku na základních školách. Pod těžkopádným názvem revize rámcových vzdělávacích programů (RVP) pracují stovky lidí na vzniku dokumentů, které mají pomoci ji zmodernizovat. Vést děti od „biflování“ ke „kompetencím“. Co to ale vlastně v praxi znamená? A klademe si ve vzdělávání dětí dostatečné ambice? Diskutovat o tom do Salonu přišli Jiří Nantl (ODS), náměstek ministra školství, Ivo Jupa, ředitel NPI, a „z praxe“ předsedkyně Učitelské platformy Petra Mazancová s učitelem základní školy Pavlem Bobkem, který si ze svých studií a práce v Anglii přivezl cenné zkušenosti.

Zahradníka jsme navrhovali už Stanjurovi, on ho nechtěl, nechtějí se o Euru vůbec bavit. Na koaliční dohodovací jednání ani nebudu mít přístup, budu čekat v předpokoji, abych byl veřejně pranýřován, říká ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák k jmenování zmocněnce pro Euro Petra Zahradníka, které vzbudilo nevoli ve vládní koalici. Na odpoledne tak premiér Petr Fiala dokonce poprvé svolal dohodovací řízení. Ministr Dvořák dodává, že Petr Zahradník přesně naplňuje jeho představu o tom, kdo by měl přijetí evropské měny lidem vysvětlovat. Současně tvrdí, že to byl prezident Petr Pavel, který svým novoročním projevem téma přijetí Eura v Česku znovu nastartoval.

Martin Žufánek byl hostem prvního dílu nového podcastu Hrot Pavla Štrunce! Živobytí je mi blíž než podnikání, naši firmu budujeme jako generační záležitost. Všechno děláme sami, teď jsme se rozhodli zrušit nějaké produkty, i ty nejpopulárnější jako Ořechovka, protože nám to nedává smysl, říká lihovarník Martin Žufánek. Firma Žufánek už sedm let neroste, jsou na výrobní kapacitě, víc destilátů vyrobit neumí a stačí jim to. Otec i bratr Martina Žufánka odnesli extrémní pracovní tempo zdravotně. Martin Žufánek dostal i nabídku, aby se stal autorem parfému. Jaký by takový parfém byl? Nesl by jeho jméno? A co se skrývá za názvem ginu Klitorie, který měl premiéru před pár dny a design lahve navrhoval David Černý?

To asi nebylo součástí marketingu, aby ze sebe Vít Rakušan udělal idiota, komentuje Daniel Kaiser výrok ministra o tom, že stát pracuje na zestátnění ČEZu. Ministr sice výrok dementoval, ale spekulace v mediálním i politickém prostoru se hned rozjely naplno. Na co se mohou akcionáři těšit předpověděl i ekonom Miroslav Zámečník. Chystá se Vít Rakušan na výraznější roli v domácí politice, než je jen předseda STAN a ministr vlády? Na Poradě Echa jsme s Daliborem Balšínkem, Terezou Matějčkovou, Jiřím Peňásem a Danielem Kaiserem probrali i personální změny na Hradě a velký rozhovor z Týdeníku Echo s ředitelem České televize Janem Součkem. A došlo i na diskuzi o tom, jestli StarDance patří na obrazovky veřejnoprávní televize. Celá epizoda na https://echo24.cz.

Poslední roky přinesly boom žánru true crime, v němž se formou hraného nebo dokumentárního filmu, seriálu či podcastu vypráví o skutečných zločinech a zločincích. Snad každý sériový vrah má už na některé streamovací službě „svou“ minisérii. Zároveň se ale často mluví i o tom, že společnost by se měla zabývat oběťmi, pamatovat si oběti vražd, ne jejich pachatele. Výrazněji takové hlasy zesílily po vraždění na pražské filozofické fakultě. Nepřispívá zábavní průmysl k fascinaci vrahy a jejich zločiny? A proč o nich vůbec vyprávět. Redaktor Týdeníku Echo o tom mluvil s Tomášem Feřtkem, televizním dramaturgem, který mimo jiné pracoval i na populárních seriálech Případy prvního oddělení a Devadesátky, Tomášem Hrubým, producentem a spoluscenáristou nového filmu Manželé Stodolovi, Janem Buštou, autorem filmu á-B-C-D-é-F-G-H-CH-í-JONESTOWN, výrazně stylizované rekonstrukce hromadné sebevraždy a vražd členů sekty Chrám lidu vedené manipulátorem Jimem Jonesem, a s Matějem Metelcem, komentátorem a redaktorem čtrnáctideníku A2, který v nedávno publikovaném komentáři v souvislosti s vražděním v Praze psal o odvaze zapomenout jako způsobu společenské sebeobrany. Celý podcast si poslechněte na www.echoprime.cz

Rakušan je komunikativní, narozdíl od dalších členů vlády, ale lidé v Karviné mu posloužili jako zvířátka v Zoo. Provokuje už svou přítomností mezi lidmi, kteří vidí svět zcela odlišně, tvrdí Daniel Kaiser na Poradě Echa. Spolu v dalšími členy redakce – Daliborem Balšínkem, Ondřejem Štindlem a Jiřím Peňásem – probrali i situaci u lidovců a milion premiéra v záložně. Petr Fiala totiž vložil milion korun do kampeličky s komplikovanou a kontroverzní pověstí i minulostí. Detaily v našem podcastu. Celá epizoda na https://echo24.cz. Omlouváme se divákům, kteří by nás i rádi viděli, ale dnešní Echo Porada je pouze pro posluchače. Příště opět i s videem.

Korespondenční volba je momentálně asi největší téma, které hýbe tuzemskou politikou. Přes zarputilé obstrukce opozice návrh spěje ke schválení v prvním čtení. O případných důsledcích zavedení korespondenční volby diskutovali ústavní právník Marek Antoš, politolog Ladislav Mrklas, sociolog a analytik společnosti KantarCZ Pavel Ranocha a ředitel odboru voleb na ministerstvu vnitra Tomáš Jirovec. Podcasty v plné délce sledujte na našich platformách. www.echo24.cz/s/echosalon

Tématem amerických voleb bude ekonomika a imigrace, bude to gladiátorský souboj Trumpa s Bidenem, téma je i podpora Ukrajiny, tvrdí v novém vydání podcastu Echo Porada Martin Weiss a Ondřej Šmigol. Podle nich nebudou mít soudní procesy Donalda Trumpa na volební souboj zásadní vliv a rozhodnou především ekonomická témata a inflace. Mluvili jsme i o videu ministra Rakušana, který ve volejbalové šatně kritizuje vládu, které je členem. Korespondenční volba hýbe Poslaneckou sněmovnou a rozhýbala i naši poradu v závěrečné části. Podívejte se! Celá epizoda na https://echo24.cz.

Před čtvrt rokem napadli teroristé z Hamásu Izrael, kde brutálně povraždili přes 1000 civilistů. Dodnes zůstává víc než 130 rukojmích v zajetí. Následně zahájila izraelská armáda vojenskou operaci v Gaze s cílem ukončit vládu Hamásu a osvobodit rukojmí. Minulý týden v Haagu u Mezinárodního soudního dvora začalo slyšení, při němž Jihoafrická republika vznesla žádost, aby byl Izrael souzen za zločin genocidy v Gaze. Použití slova genocida je sporné, ale jak jde čas, většina států světa a patrně i většina světového veřejného mínění se kloní k názoru, že Izrael v Gaze páchá válečné zločiny, nebo přinejmenším že porušuje mezinárodní právo. Naopak Česká republika i nadále podporuje Izrael neochvějně. Proč je český stát v tomto vzdáleném sporu tak vyhraněný? Diskutují česká velvyslankyně v Izraeli Veronika Kuchyňová Šmigolová, poslankyně za ODS a členka zahraničního výboru sněmovny Eva Decroix, proti nim profesor Pavel Barša z FF UK a orientalista Petr Pelikán.

Bude Nový Hlavák, nebo je představa dánských architektů z ateliéru Henning Larsen pro Prahu příliš odvážná a neobstojí ve střetu s památkáři? Z normálního vztahu k historickému dědictví jsme udělali institut, památkáři nefungují, byli jsme naučeni brát je do hry, ale neznají míru, tvrdí předseda odborné komise pro Nový Hlavák architekt Jaroslav Wertig, který byl hostem další Echo Porady. Jak se z budovy Hlavního nádraží stala kulturní památka doslova přes noc a co bude dál? Má vítězný návrh šanci na realizaci, nebo jsme v moci památkářů, kteří pod rouškou dobra blokují zásadní změny v celém Česku? A co další zásadní stavby? Přestěhuje se nakonec konstrukce železničního mostu pod Vyšehradem? Celá epizoda na https://echo24.cz.

Dvacátého druhého prosince, den po bezpříkladné tragédii na pražské filozofické fakultě, uveřejnili posluchači žurnalistiky a komunikačních studií na UK otevřený dopis, v němž vyjádřili „své zděšení“ nad přístupem médií. Mimo jiné tam čteme: „Nerozumíme nutkání médií přenášet živě záběry vyděšených lidí, přinášet svědectví těch, kteří si hrůzou prošli, či publikovat vzkazy útočníka, které sepsal před tímto hrůzným činem na svém telegramovém účtu (…) Domníváme se, že redakce k tomu přistupují s pouhou vidinou vyšší čtenosti, a tedy příslibem zisku vyšších financí. Stejný pocit máme také v případě zveřejnění fotografie a jména útočníka, před čímž opakovaně varuje také policie. Přesto jsou tyto záznamy v hlavních článcích většiny zpravodajských portálů k nalezení ještě několik hodin po útoku. (…) Jako začínající novináři v současné době cítíme, že máme možnost stát se pouze součástí redakcí, které šíří strach. Které kvůli vidině zisku na tak tragické události, jakou byla čtvrteční střelba, nectí zásady etiky, a vytvářejí tak neprofesionální prostředí, které ztrácí svou prestiž.“ Selhala tedy média? Mohou v době provázanosti médií se sociálními sítěmi něco dělat jinak? Existují nějaká pravidla? A jaká? S těmito otázkami jsme k debatě pozvali docentku Barboru Osvaldovou přednášející žurnalistiku na FSV UK, studenty žurnalistiky Jakuba Hříbka a Prokopa Majkuse, marketéra Jakuba Horáka a bývalého elitního kriminalistu Karla Tichého.

„Vláda by měla lidi upozorňovat, že bilance příjmů a výdajů je dlouhodobě neudržitelná. To nedělá a to jí vyčítám asi nejvíc,“ říká Miroslav Kalousek, který do podcastu Echo Porada přišel mluvit nejen o své nenaplněné kandidatuře do Evropského parlamentu. „Když se euro přijme poctivě, neznamená ani zlevnění, ani zdražení,“ tvrdí a dodává i svůj postoj ke green dealu: „Řešením není vystoupit, ale jsem pro jeho korekci.“ Jak se staví k otázkám na pochybení policie v případě střelby na FF UK? A jak odděluje reálný život od toho na sociálních sítích? Celá epizoda na https://echo24.cz.

Rozhovor o nakladatelské sezoně jsme vedli tři dny před Štědrým dnem, kdy nebylo známo, jak dopadla vánoční knižní sezona, tradičně nejsilnější v roce – běžně se během ní prodá polovina celoroční produkce. Prognózy nebyly dobré: hovořily o tom, že byla zase kratší a prodeje se propadly o třicet procent. V Salonu Echa se sešli zástupci tří přístupů: za velké producenty končící šéfredaktor Euromedií Antonín Kočí, za ty střední šéfredaktor a jednatel nakladatelství Portál Martin Bedřich a za ty malé spolumajitel a redaktor nakladatelství Zeď Jan Dražan.

V poslední letošní epizodě Echo Porady se loučíme s Lenkou Zlámalovou, která po deseti letech opouští redakci Týdeníku Echo. Kam jde a co tam bude dělat? Jiří Peňás se poprvé svezl v elektromobilu. „Lidi si je zamilují,“ soudí. A co komentátoři Echa vyhlížejí do nového roku? Celá epizoda na https://echo24.cz.

Do bank už drtivá většina lidí přestala chodit. Všechno jsme schopni řešit přes mobilní a digitální bankovnictví. Kdy už bez jediné návštěvy úřadu budeme schopni řešit všechno, kde se musíme potkat se státem? Po datových schránkách a elektronických receptech přišla teď šance vyhnout se úředníkům při žádosti o důchod. Plně digitalizované má být podávání přihlášek na školy. Jak daleko jsme s digitalizací? Kolik úředníků bude moci díky ní stát propustit, jako to dřív udělaly třeba banky? A kolik a jakých lidí je a bude naopak třeba, aby všechny ty digitální systémy hladce fungovaly? Jak bude vypadat jednotná evropská digitální peněženka, která se právě připravuje? A kdy se dočkáme kompletně digitálních stavebních povolení? V Salonu Echa se sešel vicepremiér pro digitalizaci, ministr pro místní rozvoj a předseda Pirátů Ivan Bartoš s Janem Blažkem, předsedou představenstva Bankovní identity, přes niž se dá přihlašovat nejen do banky, ale i na úřady. A s Pavlem Kolářem, expertem na digitalizaci v České bankovní asociaci.

„Česko provádí třikrát víc transplantací než Velká Británie,“ říká profesor Robert Lischke, specialista na hrudní chirurgii z Fakultní nemocnice v Motole, který byl hostem podcastu Echo Porada. „Chirurg, který by dnes na sále vyžadoval absolutní ticho, by byl k smíchu,“ tvrdí. Hudba k operaci však musí sednout všem. „Dobrý kompromis jsou třeba Pink Floyd.“ Jak dobře fungují na operačních sálech roboti? A proč se vyspělé zdravotnictví pozná také podle platů lékařů? Celá epizoda na https://echo24.cz.

Duševní zdraví mladých lidí se prudce zhoršuje. Dochází k tomu v řadě zemí západního světa včetně Česka, dokládají to statistiky a výzkumy, reflektují to články v médiích. Potvrzuje to i krize české dětské psychiatrie, kvůli níž se lékařská péče pro mladé lidi s vážnými duševními problémy stává čím dál obtížněji dostupnou. Vedou se debaty o jejích příčinách i o důvodech toho někdy až hrozivě působícího zhoršení. Děje se něco s mladými lidmi? Je dnešní západní svět člověku natolik nepřátelský, že kvůli tomu čím dál víc lidí trpí duševní poruchou? Je za tím vším on-line svět, především sociální sítě? Nemaluje tady někdo čerta na zeď? O tom všem debatoval redaktor Týdeníku Echo Ondřej Štindl s dětským psychiatrem Janem Lorencem, dětským psychologem a psychoterapeutem Martinem Galbavým a přednostou Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni Janem Veverou. #echo24 #tydenikecho #podcast #ondrejstindl #echosalon #dusevnizdravi #cesko #deti #mladez #skola #deprese #uzkosti #terapie #psychologie #psychiatrie

Co se naplnilo z předpovědí pro Ukrajinu a co ne? Jak se k válce bude dál stavět západ? Přecenili jsme vůči Ukrajině svoje síly? A kde vyvře další problém? Venezuela si odhlasovala anexi Guyany. v podcastu Porada Echa zazněla i slova letité velvyslankyně v Sýrii Evy Filipi o tamní občanské válce: „Je to skutečně Assadova vina?“ říká v rozhovoru pro Týdeník Echo. Proč stávka lékařů není stávka. A co znamená heslo mladých doktorů „nebuď mýval“? Klimatická konference v Dubaji přilákala 98 tisíc účastníků. Část světa se jejími závěry řídí, část ji nebere vážně. Celá epizoda na https://echo24.cz.

Napříč Evropou posiluje populistická pravice. Takové jsou komentáře v tisku napříč kontinentem po vítězství Geerta Wilderse v Nizozemsku. Wilders se proslavil hlavně svou protiimigrační a protiislamistickou rétorikou. O propojení migrace a růstu populismu diskutovali europoslanec za Piráty Mikuláš Peksa, nezávislý senátor zasedající v klubu ODS Zdeněk Hraba a profesor Vít Hloušek z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. V Nizozemsku vyhrál volby Geert Wilders. Uvádí se, že jeden z důvodů jeho úspěchu, možná i hlavní, je jeho protiimigrační rétorika. V ostatních částech Evropy rostou preference podobným stranám. AfD v Německu je druhá, FPO v Rakousku první, roste Marine Le Penová ve Francii.

Je podoba Nového Hlaváku hnusná, nebo se jen nehodí do Prahy? Inspirovali se architekti v Dubaji, nebo u nedaleké synagogy v orientálním stylu? A prošla by jim podobná stavba doma v Dánsku? Došlo i na volby do Evropského parlamentu. Miroslavu Kalouskovi rostou preference a bojí se jeho vlivu jen Markéta Pekarová Adamová? Bude na kandidátce za TOP 09 do evropských voleb? V čem mají pravdu odboráři? A co čeká Nizozemsko, respektive Evropu po vítězství Geerta Wilderse? Komentátoři Týdeníku Echo jsou v plné sestavě a probírají aktuální témata v nové epizodě podcastu Echo Porada. Celá epizoda na https://echo24.cz.

Hladovka chartistů Jiřího Gruntoráda a Johna Boka před Úřadem vlády minulý týden pohnula Českem a zaujala snad každého v zemi. Kulminovala v pátek 24. listopadu, kdy ještě nebylo jasné, jak skončí. S oběma hladovkáři jsme proto právě v pátek pořídili Salon Echa přímo před jejich stanovou osadou. Jde patrně o jediný soustředěný dlouhý rozhovor, který oba protestující médiím během celého týdne poskytli, a tak se dozvíte spoustu věcí, které nikde jinde nezazněly --- třeba o tom, jak akci obou mužů vnímají jejich blízcí.. Celá epizoda na https://echo24.cz.

Komentátoři Týdeníku Echo ještě jednou vzpomínají na nedávno zesnulého Karla Schwarzenberga. Vášnivá debata zavládla především mezi Jiřím Peňásem a Danielem Kaiserem. Jak to měl Schwarzenberg s jazyky? A byl intelektuálem, když nezanechal žádné vlastní texty? V placené části Echo Porady líčí Peňás, jak už v nepřítomnosti nemocného šlechtice navštívil jeho zámek Murau v rakouském Štýrsku a dojde i na kauzu hladovky Jiřího Gruntoráda. * Nekrácenou verzi podcastu najdete na https://echoprime.cz

Echo Salon: Jsme jediná země Evropské unie, která se výkonem své ekonomiky ještě nezvládla vrátit do předcovidového roku 2019. Jsme chudší než před čtyřmi lety. Německý deník Die Welt o nás napsal, že jsme „nemocným mužem Evropy“. Co se s námi děje? Jsme v hlubších problémech, které si žádají zásadní změny? V Salonu Týdeníku Echo hledají příčiny pádu a cestu z pasti stagnace dva ekonomové, ministři financí i premiéři. Bývalý prezident republiky Václav Klaus a bývalý guvernér České národní banky Jiří Rusnok, který je čerstvě také šéfem poradního výboru nového superholdingu Almalar nejbohatší české rodiny Kellnerovy. Celá epizoda na echo24.cz. #echo24 #tydenikecho #podcast #lenkazlamalova #klaus #rusnok #prezident #premier #cnb #ekonomika

„Jsme země, která musí vyrobit, aby bohatla. Nejsme jih, který prodává služby, dokud svítí sluníčko, i když se lidem nechce,“ říká host Echo Porady, předseda Národní rozpočtové rady a bývalý viceguvernér ČNB Mojmír Hampl. Spolu s komentátory Týdeníku Echo probral otázku nové transformace Česka. „V roce 2022 jsme měli historicky největší zisky ve firemním sektoru. Akorát to skoro nikdo neví,“ připomíná Hampl. Transformaci ekonomiky nelze vyhlásit vládou. „Chceme ji vůbec? Je žádoucí?“ Nejlepší časy globalizace jsou za námi. V roce 1939 nás bylo přes 11 milionů. Do dvou nebo tří let jsme na stejném čísle. „Takže lidi tady chtějí žít,“ dodává Hampl. Omluvte, prosím, zhoršenou kvalitu zvuku. * Nekrácenou verzi podcastu najdete na https://echoprime.cz

Fialova vláda je v polovině mandátu, což jsme vzali jako příležitost k udělení jakéhosi pololetního vysvědčení. Protože ty dva roky v České republice charakterizuje především inflace a markantní pokles životní úrovně, pozvali jsme si do Salonu Echa hodnotitele v jednom oboru, totiž ekonomické politiky. #echo24 #podcast #vlada #fiala #spolu

Na Smíchově staví novou čtvrť. Pracuje na přestavbě brutalistního obchodního domu Kotva, ze kterého chce udělat luxusní centrum ve stylu pařížské Galleries Lafayette. Patří k velkým sponzorům univerzity v Oxfordu, kde sedí v kolegiu reektora. Víc než jako developer se ale Luděk Sekyra v poslední době profiluje v debatách o morální filozofii. Jen největším zastáncem Green Dealu v českém byznysu. S poklesem životní úrovně, kterou to přinese Sekyra počítá. „Musíme obětovat část současné životní úrovně budoucí životní úrovni našich dětí,“ říká v Mstrixu. A s odkazem na citát největšího českého filozofa dvacátého století. „Jsou věci, pro které má smysl trpět. Jsou to přesně ty, pro které má cenu žít.“ Luděk Sekyra, který je původní a profesí právník mluví i o tom, že si dekarbonizace v budoucnu vyžádá změny ústav a pravidel pro politiku. „Za úvahu stojí omezení volebního práva podle věku směrem seshora. Katolická církev ví, proč papeže volí kardinálové jen do určitého věku.“ Luděk Sekyra mluví i o tom, proč mají lidé zapomenout na dostupné bydlení v širších centrech aktraktivních měst. Celá epizoda na echo24.cz nebo na forendors.cz.

Karel Schwarzenberg zemřel v sobotu 11. listopadu. Bylo mu 85 let. Přinášíme dosud nevydaný záznam jeho společného vystoupení s Jiřím Peňásem z letošního festivalu Krásný ztráty. Redaktor Týdeníku Echo nejprve přečetl úryvek z textu, který vznikl na základě výletu s knížetem do Čimelic, kraje jeho dětství. Následně spolu probrali Shcwarzenbergův vztah k rokenrolu a hudbě vůbec, život v emigraci nebo proč nikdy nemusel na vojnu.

Vláda je v poločase, to je první téma podcastu Echo Porada, které proberou Dalibor Balšínek, Tereza Matějčková, Ondřej Šmigol a Daniel Kaiser. Proč se jel Petr Fiala do Německa udat, že jeho rozhodnutí jsou špatná? Koalici lze pochválit za postoj k Ukrajině a Izraeli. Nebo ne? Odvrací se od Ukrajiny polská veřejnost? Opouštění spojenců je americká tradice, situace ve Washingtonu může rozhodnout vše. Proč jsou ženy bojovnější? Jak bude vypadat vítězství nad Hamasem? A jak se vypořádat s tím, že evropskými městy pochodují islamisté? * Nekrácenou verzi podcastu najdete na ⁠⁠⁠https://echoprime.cz/

Další vlna debat, diskusí a polemik o bratrech Mašínech, nejvýraznějších představitelích ozbrojeného odporu během tzv. třetího odboje, se zvedla po premiéře filmu Bratři a také v souvislosti s úvahami, zda nový prezident vyznamená odbojovou dvojici (žije již jen Josef, Ctirad zemřel v roce 2011): ocenění obdržela nakonec jen sestra Zdena. V sérii různých debat je ta naše snad poněkud jiná zvláštní sestavou účastníků a také otevřeností, s jakou se o věci vyjadřují a o ní přemýšlejí. Hosty Jiřího Peňáse byli: Mirek Topolánek, bývalý premiér České republiky; Ondřej Vaculík, spisovatel; Krystyna Krauze, polská dokumentaristka; Petr Stančík, spisovatel; Martin Vadas, dokumentarista. Nezkrácená verze na echo24.cz.

Ve světě nejúspěšnější český akademický ekonom se měl stát za STAN  ministrem průmyslu a obchodu. Nakonec před ním dostal přednost Jozef Síkela. Filip Matějka zkoumá přesně to, co v ekonomii ovlivňuje rozhodování politiků. „Současná veřejná debata o ekonomice ztratila směr. Pořád se rozebírá, kde, kolik ušetříme a kolik komu přerozdělíme. Politici ale vůbec neřeší, jak vytvoříme bohatství, které budeme přerozdělovat. Konsolidační balíček se rozpliznul do mnoha detailů ale nemá žádný jasný směr,“ říká Matrixu Filip Matějka. „Nejvíc by vláda zemi k bohatství pomohla, kdyby věci zjednodušila a nechala lidi tvořit. V současné složité době bychom mohli těžit z našich předností. Především z toho, že jsme velmi bezpečnou zemí s krásnou Prahou a nádhernou přírodou. Mohli bychom se se pokusit přitáhnout investory, kteří se v mnoha místech Evropy přestanou cíti bezpečně.“  Filip Matějka v Matrixu popisuje, proč je neštˇastné, aby o strategických investicích jako jsou továrny na čipy nebo baterie do elektromobilů rozhodovala vláda a ještě se jim snažila dávat investiční pobídky. Proč dotace a regulace, s nimiž přichází Fialova vláda nikdy nikomu k prosperitě nepomohly? Proč politici stále zvětšují počet lidí, kteří jsou závislí na státu?

„Kalousek je moc korektní, nikdy neřekne, že Markéta Pekarová Adamová zničila jeho a Schwarzenbergovu TOP 09,“ tvrdí Mirek Topolánek. Bývalý premiér je hostem podcastu Echo Porada a popisuje mimo jiné i to, proč nebyl 28. října na Hradě a jak se mu líbil projev prezidenta Pavla. Společná kandidátka ODS, TOP 09 a KDU-ČSL je jako bonboniéra a povede k nevýhře v evropských i sněmovních volbách. Jakým způsobem politika ničí vztahy i lidi? A proč se klesající cena energií neprojeví na účtech domácností? * Nekrácenou verzi podcastu najdete na ⁠⁠https://echoprime.cz/

Je nejvlivnějším hlasem, který tlačí na větší rovnost ve společnosti. Sociolog Daniel Prokop sedí už ve druhé Národní ekonomické radě vlády (NERV). Po té Babišově, nyní radí kabinetu Petra Fialy. „Pointa posledních dvou let je, že se s Mojmírem Hamplem, asi nejvíce pravicovým členem NERV na osmdesáti procent věcí shodneme. Ta neefektiviva státu je tak obrovská, že se na mnoha věcech shodneme zprava doleva. Jsem odpůrce dotací. Určitě se na nich daly vyškrtat desítky miliard korun a nemusely se zvyšovat daně,“ říká v Matrixu sociolog Daniel Prokop. „V sociálním systému je řada výdajů, které nemají smysl. Třeba výsluhy ozbrojených složek za 15 miliard korun,“ kritizuje překvapivě zprava Fialovu vládu sociolog, který je bývá považován za ideovou inspiraci levice. Daniel Prokop, který vede výzkumnou společnost PAQ Research, mluví i o tom, co může vyvolávat vzestup duševních nemocí u dospělých i dětí. Kde by stát mohl seškrtat desítky miliard korun? Proč je nesmyslná státní podpora penzijního připojištění a stavebního spoření? Jak rozšíření psychických problémů souvisí s příjmem a sociálním statusem?

Mistrovství světa v ragby ve Francii našlo v Česku až překvapivě velké množství nadšených diváků a divaček. Strhla je nejen sportovní stránka věci, ale i svět ragby se svojí svébytnou kulturou, chováním hráčů i fanoušků a hodnotami, které se zdají vymykat normám komercionalizovaného sportu. O ragby jako sportu i životním stylu, jeho kořenech, projevech i historických souvislostech mluvil redaktor Týdeníku Echo Ondřej Štindl s bývalým českým reprezentantem, profesionálním hráčem a trenérem Martinem Kafkou, kapitánem ragbyové Tatry Smíchov a lékařem Karlem Berounským a filosofem a překladatelem Markem Tomečkem. * Celý rozhovor najdete na https://echoprime.cz/s/podcasty

Tradiční sestavu komentátorů Týdeníku Echo dnes na Echo Poradě doplňují Martin Weiss a Ondřej Štindl. Máme se při sledování propalestinských demonstrací bát islamizace Evropy? Proč bydlí člen vedení Hamasu ve státním bytě v Londýně? A není hlavní problém, že máme málo dětí? Proč otočil Slavoj Žižek? Odkládají invazi do Gazy Američané, nebo je Netanjahu jenom opatrný? Co se chystá ohledně fyzického trestání dětí? A nakonec zvířátko. * Nekrácenou verzi podcastu najdete na ⁠https://echoprime.cz/

V Polsku proběhly volby. Dosud vládnoucí konzervativní strana utrpěla nevýhru. Sice získala největší počet hlasů, 35,4 %, ale zdánlivě nemá žádné partnery do koalice. Vládu proto bude s velkou pravděpodobností sestavovat druhá liberální Občanská koalice, kterou tvoří Občanská platforma a několik menších stran. Ta získala 30,7 %. Do vlády s ní je ochotna jít středopravicová Třetí cesta a progresivistická Levice. Do Sejmu se ještě dostala antisystémová Konfederace. Zároveň s volbami probíhalo referendum, ve kterém Poláci odpovídali na čtyři otázky, zda podporují prodej státního majetku, zda chtějí zvýšení věku odchodu do důchodu, zda by se měl strhnout plot na hranicích s Běloruskem a zda jsou pro přijímání migrantů z Afriky a Blízkého východu. Opozice referendum bojkotovala, účast byla 41 %, nicméně 94 až 96 % hlasujících bylo proti. O tom, jaké to bude mít dopady na Polsko i na okolní země, debatovali Vít Dostál, výkonný ředitel Asociace pro mezinárodní otázky, Jan Sechter, bývalý velvyslanec ČR ve Varšavě, Mirosław Jasiński, účastník disidentské Polsko-české solidarity a bývalý polský velvyslanec v Praze, a Jaromír Piskoř, signatář Charty 77 a rovněž člen Polsko-české solidarity. Zvali jsme i rozhodné odpůrce PiS, z časových důvodů však nemohli dorazit. * Nezkrácená verze podcastu Echo Salon pouze pro předplatitele na echo24.cz

Do Matrixu jsme pozvali tři dámy, které svými životními příběhy ukazují, že navzdory všem nástrahám doby uměly být matkami pěti a více dětí, vytvořit jim krásný domov, ať už je osud zavál kamkoliv na světě a zároveň se nevzdat své práce, profese, svých vlastních zálib a snů. V Matrixu se sešla matematička a bývalá disidentka Kamila Bendová, manželka Václava Bendy, maminka šesti dětí, mimo jiné šéfa pražské ODS Marka Bendy. Lucie Jakimičová, choreografka, manželka majitele Lasvitu Leona Jakimiče a maminka pěti dětí, které se všechny narodily na druhé straně světa v Hong Kongu. A Ivana Tykač, podnikatelka v realitách, manželka miliardáře Pavla Tykače a maminka šesti dětí, která stejně jako Kamila Bendová zažila časy, kdy děti živila jen ze svého příjmu.

Lidé by v komentování války měli brzdit, na druhou stranu sociální sítě dovedou také rychle dementovat jak omyly, tak lži. Podcast Echo Porada se znovu dotkl války Izraele s Hamasem. Polské volby dopadly „nevýhrou“ PiS, obavy z tanků v ulicích se nepotvrdily. Jak se nová vláda postaví ke Green Dealu? Potřebujeme vůbec sexualitu, nebo je už dnes příliš toxická? Proč má vláda rekordně nízkou podporu? Prospěl by ODS odchod do opozice? A kdo nahradí Petra Fialu? * Nekrácenou verzi podcastu najdete na https://echoprime.cz/

Po útoku Hamásu na Izrael bylo vlastně jasné, o čem vést Salon v tomto čísle – o tématu, které se týká jak Izraele, tak arabského světa, tak světa našeho. Totiž o minulých i současných podobách a historických příčinách antisemitismu. V Salonu Týdeníku Echo diskutují vrchní zemský rabín Karol Efraim Sidon, novinář, publicista a spisovatel Jakub Szántó, novinář a nakladatel Jan Dražan a judaista, teolog a historik Jiří Blažek. Celá epizoda na https://echo24.cz/s/podcasty.

Všichni politici nadávají na průzkumy, když z nich zrovna nevychází dobře. Všichni si je ale pro sebe u agentur objednávají a pečlivě sledují, co voličům vadí a co od nich očekávají. Michal Kormaňák z velké mezinárodní agentury IPSOS dělá mimo jiné právě vnitřní průzkumy pro politické strany. Testují se nejen preference, ale především témata, která lidi trápí a chtějí od politiků, aby je vyřešili. „Nic nevadí víc než zdražování a propad životní úrovně. Pak jsou s odstupem bezpečnostní témata jako migrace,“ říká Kormaňák. Andrej Babiš podle něj nemá šanci přebrat i při rekordním propadu podpory voliče vládním stranám. „Jsou to úplně jiní voliči. Mnohem náročnější, nestačí jim jednoduchá hesla jako těm Babišovým.Michal Kormaňák na základě dat z průzkumů vysvětluje:Komu bere voliče Andrej Babiš? Čím si přitáhl lidi od Tomia Okamury?Kolik lidí považuje za přijatelného Vladimira Putina? Kolik autenticky podporuje Rusko a kolik ve vazbě s ním vidí jen levné energie? Jak to souvisí se vzděláním a výškou platu?Proč v čase krizí žádají lidé silný stát, který se o ně postará?Proč je Česko nejstředovější, nejpragmatičtější a nejméně vyhraněnou společnosti v Evropě?Proč jsou tady mladí na rozdíl od západní Evropy stále otočeni víc doprava?Proč je nejmladší Generace Z první nerebelující generací?Proč v současné sérii krizí prožíváme jedno z nejtěžší období moderních dějin? Celá epizoda na echo24.cz nebo na MATRIX Lenky Zlámalové (@matrixlz) | Forendors

Vláda Petra Fialy vyrazila na velké nákupy energetické infrastruktury. Tvrdí, že je to nezbytné pro energetickou bezpečnost. A přestože se stát propadá do rekordních dluhů, na cenu a výhodnost při těch obchodech nehledí. Skoro by se dalo říct, že nakupuje za jakoukoli cenu. Petr Dědeček, ředitel Patria Finance Corporate naopak tvrdí, že stát získal celé plynárenství za pár miliard. V Salonu Týdeníku Echo o tom na pozvání Lenky Zlámalové diskutoval také ministr dopravy Martin Kupka, který se účastnil porady ekonomických ministrů i vlády o nákupu infrastruktury. Expert na energetiku, investor a nejznámější minoritní akcionář ČEZ Michal Šnobr, tradičně ostrý kritik přístupu politiků k energetice. Celá epizoda na https://echoprime.cz/a/HHVxe/echo-salon-era-zestatnovani-dela-vlada-dobre-ze-kupuje-plynovou-infrastrukturu

Míří k vám druhý díl podcastu Porada Echa. Členové redakce v něm před veřejností diskutují o tom, co a proč napíší a jak přemýšlejí o aktuálních tématech. Před aktuálním pokračováním  je povzbudily vzkazy posluchačů  a jejich věcné připomínky po odvysílání prvního dílu. Čerstvá Porada Echa se zabývá hrozící obchodní válkou mezi Evropou a Amerikou. Její účastníci  se zaměřili také na Česko, když si položili otázku, proč je u nás strop energií tak vysoký v porovnání třeba se Slovenskem. Kapitalismus odstraňuje chudobu, kde přichází socialismus, přichází i chudoba. S touto myšlenkou přišel německý politolog Rainer Zittelmann v novém vydání Týdeníku Echo, které vychází 8. prosince. Rozhovor zaujal i účastníky Porady Echa. V aktuálním poodcastu se mluví také o čtvrté knize Výprav Jiřího Peňás, který nyní objevuje původ a duši Maďarska, přes Orbánovskou pověst má totiž tato země neodolatelný půvab.

Tak už nakonec i my, Echo. Dlouho jsme odolávali, mysleli jsme si, že přežijeme bez všech těch nových vymožeností, ale i my jsme podlehli tlaku doby. Odpor jsme kladli dva roky, mezitím se objevily stovky podcastů, možná tisíce, a jen pár se skutečně prosadilo, většina má pár desítek posluchačů. Začínáme postaru, tedy bez videa, protože prvotním cílem této naší akce je komunikace se čtenáři Týdeníku Echo, ale i našeho deníku Echo24. Větší ambice zatím nemáme. Budeme se zde bavit, proč jsme co napsali, proč nenapsali, co napíšeme a jak o aktuálních tématech přemýšlíme, co nás napadá a co můžeme jen říct, nikoli napsat. Naše redakční porady jsou známé dynamikou, ostrými přestřelkami a všelijakými jedovatostmi, ironií i cynismem, který je také prostředkem k přežití. A o čem se budeme bavit? Samozřejmě o prezidentské volbě, jak se z někoho snadno stane rusofil, i když o tom vůbec nemá šajn, o válce generací, co jsou boomeři, mileniálové a co je generace X, také o podvodech, které jsou zakódované v kryptoměnách.